Jaké postupy při prevenci a řešení šikany se osvědčily v základní škole Máchovo náměstí v Děčíně?

Text vychází z videorozhovorů se školní metodičkou prevence Terezou Skalickou, které byly pod názvy „Šikanu i kázeňské problémy je třeba utnout v zárodku. Jak na to?“ a „Záškoláctví, šikana i vulgarity – jak řešit vážnější problémy s žáky“ publikovány v roce 2020 na interaktivním webu projektu Zapojmevšechny.cz v rámci projektu Národního pedagogického institutu ČR. Projekt je financován z evropských fondů.

Tereza Skalická působí v děčínské základní škole jako školní metodik prevence a současně i speciální pedagožka, která vyučuje předměty speciálně pedagogické péče. Ve škole se potkává poměrně často s různými problémy, které je třeba řešit rychle a efektivně, aby to předně nepoškodilo sebevědomí žáků, ale také proto, aby se tam všichni cítili bezpečně a ve třídách i celkově ve škole fungovaly dobré vztahy. Problémy patří k životu a nic jako ideální školní třída v reálném životě prostě neexistuje. Žáci zde totiž získávají sociální kompetence, zjišťují své hranice i to, jací jsou a jak působí na druhé lidi. A to se občas neobejde bez konfliktů.

Co se týče samotné činnosti metodika prevence ve škole, Tereze Skalické se osvědčilo udržovat si průběžný přehled o dění ve třídách, který získává zejména pozorováním žáků během různých příležitostí, a také průběžná a otevřená komunikace s pedagogickým sborem:

Tereza Skalická upřesňuje, že dle její zkušenosti metodik prevence musí v první řadě vědět, s jakými žáky pracuje. Proto považuje pravidelné pozorování jednotlivých třídních kolektivů za základní metodu a zdůrazňuje, že metodik prevence by se neměl spoléhat pouze na názor a pohled třídního učitele, který může být z různých důvodů subjektivní, ale měl by žáky především pravidelně vídat při různých činnostech. Doplňuje, že je nezbytné, a to zejména ve škole, která má několik set žáků, udržovat si průběžný přehled o žácích a tzv. „udržovat se ve střehu“.

Pro pozorování kolektivů využívá Tereza Skalická jednak návštěvy ve výuce (zejména se jedná o třídnické hodiny), jednak se účastní mimoškolních výjezdů a projektových dnů.

Upřesňuje, že každé pondělí se v základní škole Máchovo náměstí v každé třídě zahajuje tzv. komunikativní výchovou v délce jedné vyučovací hodiny (v 1. až 3. ročníku na 1. stupni se jedná o tzv. komunikativní chvilky, tedy kratší úsekyo délce zhruba patnácti až dvaceti minut), což je v podstatě třídnická hodina, kdy neprobíhá klasická výuka, ale jedná se o společné sdílení toho, co žáci dělali o víkendu. Probíhají také ankety na různá témata, kdy mají žáci možnosti vyjádřit svůj názor. Ve třídnických hodinách jsou stanovena určitá pravidla, například se nic, co je v nich sděleno, nevynáší ven. Žáci jsou už zvyklí se v těchto hodinách svěřovat se svými obtížemi. Metodička prevence navštíví v průběhu roku každou třídu minimálně jedenkrát, a to právě . Neúčastní se přímo dění ve třídě, je v roli pozorovatele.

Tereza Skalická využívá při pozorování vztahů a klimatu ve třídách i možnosti jako doprovod. Také se účastní projektových dnů jednotlivých tříd. Na výjezdech pozoruje kolektivy, sleduje například, zda se jedná o kolektivy individualistů, anebo jde naopak o žáky, kteří drží při sobě. Uvádí, že mimo výuku se dá také dobře vypozorovat, kdo je přirozený vůdce třídy nebo kdo by byl například rád v popředí, ale z nějaké důvodu se mu to nedaří.

Základní škola Máchovo náměstí rovněž organizuje pravidelně v září 6. ročníků. Důvodem je mj. změna skladby třídy na 2. stupni (přicházejí žáci z malotřídních škol a jiní žáci odcházejí na osmiletá gymnázia). Tereza Skalická se těchto výjezdů rovněž účastní, pozoruje vztahy v jednotlivých třídách a dle toho se rozhoduje, zda bude potřeba ve třídách realizovat další podpůrné aktivity nebo například zvýšit dozor o přestávkách u těchto tříd.

Další návazným krokem v činnosti metodika prevence je organizace provádění psychometrického šetření ve všech třídách, které realizuje školní psycholog vyškolený v používání této metody. Školní psycholog výsledky sociometrie předává metodikovi prevence, jedná se o úzkou spolupráci. Výsledky jsou rozebírány a na základě nich se volí další postupy práce s jednotlivými třídami.

Tereza Skalická zdůrazňuje, že pro budování pozitivního klimatu ve škole je nezbytné, aby se žáci nebáli mluvit s učiteli (osobně anebo prostřednictvím jiných komunikačních kanálů, jako je schránka důvěry), pokud se stali svědky šikany. Je důležité, aby žáci rozuměli, jaký rozdíl představuje být v roli žáka pasivně přihlížejícího šikaně a jaké pozitivní důsledky může přinést aktivní role žáka „zastánce“, tzn. role toho, kdo je ochotný pomoct oběti šikany.

Důležitou roli v informování žáků o těchto skutečnostech sehrává na začátku každého školního roku tzv. . Na 1. stupni se jedná o čtyři vyučovací hodiny, na 2. stupni je to pět vyučovacích hodin, které třídní učitel společně s asistentem pedagoga tráví se svou třídou. Každá třída sestaví vlastní Pravidla třídy, tj. pravidla chování žáků k sobě navzájem. Jejich součástí jsou konkrétní formy chování neslučitelné se šikanou (pravidlo neubližování, neničení si věcí aj.). V neposlední řadě se žáci seznamují bod po bodu se školním řádem, ve kterém je zahrnut paragraf zakazující šikanu a stanovující povinnost žáků ji hlásit.

Výňatek ze školního řádu Základní školy Máchovo náměstí v Děčíně

„Žáci jsou povinni okamžitě oznámit kterémukoliv pedagogickému pracovníku šikanování sebe sama nebo jiných žáků, a to i anonymně do schránky důvěry zřízené ve škole nebo poštou na adresu školy.

…

Žák má právo na utajené soukromí a se svými problémy se může obracet na všechny učitele školy, výchovné pracovníky, školního psychologa a členy Školního parlamentu.“

Těchto Dnů pro mou třídu se účastní i metodička prevence. Informuje žáky o tom, na koho se mohou obracet v případě, že sami řeší nějaký problém, nebo pokud si všimli, že jejich spolužák má obtíže. Dozví se, že v prostorách budovy školy je žákům k dispozici (vypadá jako poštovní schránka), za jejíž chod zodpovídá metodik prevence. Žáci se mohou také svěřit přes e-mail nebo osobně třídnímu učiteli či vychovatelkám ve školním klubu. Dále jsou žáci informováni, že ve škole jsou viditelně umístěny na Linku důvěry. Kontakt na výchovného poradce, metodika prevence a Linku důvěry mají žáci i v žákovských knížkách.

Když metodička prevence s žáky mluví o tom, na koho se mohou obracet, nepoužívá negativně zabarvená slova jako „žalovat“ nebo „žalobníčkování“, ale naopak mluví o tom, že se žáci mohou na učitele a poradce obrátit, když potřebují vyřešit určitý problém nebo když chtějí pomoct spolužákovi.

Žáci jsou vždy povzbuzováni k tomu, aby se obraceli na dospělé pomocí těchto komunikačních kanálů s jakýmikoliv problémy, tedy i s drobnými problémy. Tereza Skalická upřesňuje, že tento přístup má pozitivní dopad. Z tohoto širokého síta podnětů lze následně vyfiltrovat i skutečně negativní jevy. Dodává, že navíc není možné chtít po žácích na 1. či 2. stupni základní školy, aby přesně sami poznali hranici, co je už závažný problém jejich vlastní či spolužáka a co ještě závažný problém není, a dle toho pak danou záležitost oznámili, či neoznámili.

Na základě toho fungujícího systému jsou žáci zvyklí se na metodičku prevence v případě obtíží vlastních nebo svých spolužáků obracet, a to zejména přes školní Schránku důvěry v 1. patře školy. Tereza Skalická uvádí, že zhruba osm z deseti podnětů ve schránce důvěry představují drobnější komunikační problémy žáků, když například nejsou schopni se mezi sebou domluvit. V takovém případě metodička žáky individuálně osloví a funguje poté v roli moderátorky jejich komunikace. Zhruba dva oznámené případy z deseti pak představují závažnější problémy.

Aby učitel výskyt nežádoucích jevů ve své třídě omezil, je důležité udělat z dobrých vztahů ve třídě téma a věnovat jim už od začátku školní docházky čas a prostor, jaký si zaslouží. Podstatná je také průběžná komunikace, spolupráce a důvěra ke školnímu metodikovi prevence a dalším členům školního poradenského pracoviště.

I z tohoto důvodu v základní škole Máchovo náměstí v Děčíne probíhá každoročně v přípravném týdnu informační schůzka pedagogického sboru, kde je přítomen ředitel školy, metodik prevence, školní psycholog a výchovný poradce.

Školní metodik prevence seznámí pedagogy se systémem pro oznamování a vyšetřování vzniklé šikany, který je obsažen .

Cílem krizového plánu školy je poskytnout pedagogickým pracovníkům školy informace k prevenci, ale zejména pak k řešení šikany. Program je však určen také pro nepedagogické pracovníky školy, rodiče i žáky.

Krizový plán¹⁾ mají mít školy na základě doporučení MŠMT připraven povinně. Tereza Skalická na základě svých zkušeností doporučuje mít ho připraven co nejkonkrétněji, s jednotlivými body, co kdy dělat, pokud nastane některý z výše uvedených problémů.

Jak vyplývá z krizového plánu školy, když se kterýkoliv zaměstnanec školy od žáků dozví o problémovém chování, předává informaci metodikovi prevence, výchovnému poradci nebo školnímu psychologovi. Ti si už informace vzájemně předají a domluví se s učitelem na dalším řešení. Tereza Skalická upřesňuje, že kolegové z pedagogického sboru jsou už zvyklí přijít, pokud řeší nějaký problém se žákem. Základem pro takto fungující systém jsou dobře nastavené, otevřené vztahy v pedagogickém sboru, což bez aktivního přispění vedení školy nelze realizovat, doplňuje Tereza Skalická.

Dle aktuální situace ve škole a ve třídách metodička prevence také provádí v průběhu školního roku další pozorování určité konkrétní třídy. Učitelé jsou na tyto návštěvy ve svých třídách již zvyklí a nevnímají tuto aktivitu coby narušující jejich výuku.

Za významnou podporu při řešení šikany považuje metodička prevence asistenty pedagoga, kteří ve třídě (mnohdyo přestávkách) často zaregistrují to, co učitelé při výuce nemají možnost zachytit. Mohou tak učitelům včas předat podstatné informace o vztazích ve třídě. , který umí pozorovat a potom pozorované i popsat, může být velkým přínosem, dodává Tereza Skalická.

Rovněž asistenti pedagoga jsou v rámci přípravného týdne požádáni, aby oznamovali členům školního poradenského pracoviště projevy problémového chování u žáků. Asistenti jsou také poučeni, že zejména z tohoto důvodu by žákům neměli slibovat, že vše, co jim tito žáci sdělí, zůstane důvěrné.

Pokud jde o další vzdělávání pedagogů v oblasti řešení šikany, dvakrát ročně také celý pedagogický sbor vyjíždí na vícedenní . Pedagogové například procházejí školením v tématu klima třídy, čeho si všímat v chování žáků apod. Ve sborovně je navíc pedagogickým pracovníkům k dispozici literatura zaměřená na metody práce s třídním kolektivem (hry rozvíjející sociální, komunikační aj. dovednosti) a literatura týkající se šikany.

Co se týče uzpůsobení samotného prostředí školy při řešení šikany, vedení školy systematicky zajišťuje zvýšený a zvláště v prostorách, kdek šikanování již došlo, nebo by mohlo docházet (riziková místa, prostory šaten, WC). Tereza Skalická upřesňuje, že hodně pomáhají i prosklené dveře do tříd, díky nimž dozory o přestávkách mohou vidět, co se ve třídách děje.

Tereza Skalická na závěr dodává, že pro práci metodika prevence je zásadní, aby se vyhýbal kategorizujícím soudům ohledně žáků s problémovým chování, nálepkování a aby nepodléhal předsudkům. Je potřeba vždy hledat motivy, jaké stojí za konkrétním problémovým chováním žáka. Často tyto informace metodikovi prevence mohou poskytnout asistenti pedagoga, kteří s dětmi tráví čas i o přestávkách, při přesunu žáků mezi aktivitami ve škole a mimo školu a mohou si všimnout určitých projevů chování žáků, které učitel během výuky nemá možnost zaregistrovat.