Ať chceme, nebo ne, školství se pozvolna proměňuje a zčásti to je i na základě poznatků blízkých odborných disciplín. Ty mají dnes za prokázané, že sociální dovednosti (socioemoční oblast) a dobré sociální vztahy jsou nesmírně důležité pro efektivní rozvoj tradiční vzdělanosti i později pro fungování v dospělém životě. Navíc jsou akademické i sociální dovednosti u dětí tak těsně propojené, navzájem se tak ovlivňují, že obě oblasti by měly být předmětem školní výuky. Lépe řečeno: bez pozitivních sociálních vztahů a bez sociálních dovedností je tradiční vzdělání podstatně méně účinné. Taková je realita a je úplně jedno, že školské předpisy zatím explicitní výuku a rozvíjení žáků v socioemoční oblasti nezmiňují.
Sociální dovednosti by měly být součástí školní výuky
Nestačí však spoléhat na to, že zejména sociální, ale i další životní dovednosti si děti osvojí automaticky jen tím, že dopoledne stráví ve škole a odpoledne snad někdy na hřišti či ve skautu. Léta sice víme, že dítě se fakticky sociálním dovednostem ve škole stejně učí, jenže se tak děje mimoděk, pozorováním, nápodobou, řešením praktických situací, řekl bych dokonce, že někdy i proti vůli učitelů. Ř