Několik poznámek k práci s počítači

V našem dnešním článku se několika poznámkami zastavíme u práce s počítači z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví. Již několikrát jsme si zdůrazňovali, že právní úprava bezpečnosti a ochrany zdraví žáků je v novém zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) skutečně jen rámcová.

Základní je ustanovení § 29, které stanoví, že

„Školy a školská zařízení jsou jednak při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů a dále, že zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.“

Tato úprava je skutečně velice obecná a základní školy a školská zařízení musí pak vycházet z Metodického pokynu 29 159/2001-26 Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 9. listopadu 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních (dále jen „metodický pokyn“).

Jedinou výjimkou jsou studenti středních škol, kteří mají v ustanovení § 65 výše citovaného školského zákona zakotveno, že

„Na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.“

Z pohledu těchto dvou ustanovení pak musíme přistupovat ke zodpovězení otázky, jak má ředitel školy nebo školského zařízení zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žáků ve školách při práci s počítači. Jak jsme si vyložili výše, ustanovení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví žáků základních škol je velice obecné a dlužno podotknout, že ani metodický pokyn se o bezpečnosti a ochraně zdraví žáků pracujících s počítači nezmiňuje.

Proto v našich dalších úvahách jsme nuceni vyjít z odkazu obsaženého v ustanovení § 65 školského zákona. Podle něj při praktickém vyučování studentů střední škol je třeba aplikovat ustanovení zákoníku práce o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Položme si tedy otázku, jak řeší bezpečnost a ochranu zdraví při práci s počítači zákoník práce.

Předem je třeba podotknout, že naše právní úprava neobsahovala před první euronovelou zákoníku práce, tedy před novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 155/2000 Sb., žádnou ochranu zaměstnanců pracujících se zobrazovacími jednotkami. Až do roku 2001, než tato první euronovela transponovala do našeho pracovního práva tzv. rámcovou směrnici ES bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (směrnice Rady č. 89/391/EEC o zavádění opatření ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) a na ni navazujících celkem patnáct dílčích směrnic z této oblasti, jsme neměli žádnou právní úpravu týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s počítači. Vzhledem ke skutečnosti, že jednou z dílčích směrnic navazujících na rámcovou směrnici bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je i směrnice č. 90/270/EEC o minimálních zdravotních a bezpečnostních požadavcích na práci se zobrazovacími jednotkami, byla hned i tato směrnice transponována do našeho právního řádu a dočkali jsme se tedy i ucelené právní úpravy ochrany zdraví zaměstnanců pracujících se zobrazovacími jednotkami, tedy zjednodušeně řečeno s počítači.

Vlastní transpozice rámcové směrnice o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci přinesla totiž do našeho zákoníku práce nový prvek, a to povinnost zaměstnavatelů vyhledávat rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce u zaměstnanců pracujících s počítači. Zákoník práce sice pojem riziko nedefinuje, nicméně teorie pracovního práva jej vykládá jako kombinaci pravděpodobnosti a rozsahu možného zranění nebo poškození zaměstnance, vystaveného v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví. S ohledem na skutečnost, že je však lékařsky doloženo, že práce se zobrazovacími jednotkami je sama o sobě rizikem pro zaměstnance, a to nejen pro jeho zrak, ale pohybové ústrojí (ruce, páteř), musí být věnována bezpečnosti a ochraně zaměstnanců vystavených tomuto riziku zvýšená pozornost i v právní úpravě.

Sama směrnice č. 90/270/EEC je sice samostatnou směrnicí, ale směrnicí navazující na rámcovou směrnici právě v tomto jejím smyslu a účelu – vyhledávání zdravotních rizik při práci na zařízeních se zobrazovacími jednotkami. Směrnice stanoví pouze minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci s obrazovkovými displeji, neboť vývoj v této oblasti jde velice rychle kupředu. Z toho důvodu se již v preambuli směrnice zdůrazňuje, že zaměstnavatelé jsou povinni se průběžně informovat o nejnovějším vývoji technických a vědeckých poznatků týkajících se projektování pracovišť, aby mohli provádět změny potřebné k zajištění vyšší úrovně ochrany bezpečnosti a zdraví zaměstnanců.

Do naší pracovněprávní úpravy byl smysl a účel směrnice transponován de facto dvakrát. Jednak v rámci nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů a dále v rámci právní úpravy zařazování zaměstnanců do kategorií.

Nejdůležitějším předpisem, který provádí – a budiž předem řečeno – plnou transpozici směrnice č. 90/270/EEC je nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení vlády mimo jiné provádí ustanovení § 134 zákoníku práce, které především ukládá zaměstnavatelům povinnost zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, odpovídaly bezpečnostním požadavkům a hygienickým limitům. Problematika ochrany zaměstnanců pracujících se zobrazovacími jednotkami pak na toto ustanovení bezprostředně navazuje. Právní úprava je obsažena konkrétně v ustanoveních § 11 až 13 a v příloze č. 7.

V ustanovení § 11 se definuje především pojem „práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami“ jako

„Práce na soustavě zařízení obsahující zobrazující jednotku, klávesnici i jiné vstupní zařízení, software a další volitelné příslušenství včetně pracovního stolu nebo pracovní plochy, pracovního sedadla a bezprostředního pracovního okolí.“

Tato definice plně koresponduje s definicí zařízení se zobrazovací jednotkou a definic pracovišť obsažených ve směrnici. Směrnice totiž pod pojmem „zařízení s obrazovkovým displejem“ rozumí alfanumerický nebo grafický obrazovkový displej, bez ohledu na použitý proces zobrazování a pod pojmem „pracoviště“ se rozumí soubor tvořený zařízením s obrazovkovým displejem, jež může být doplněno klávesnicí nebo dekodérem anebo softwarem, který určuje styk operátora se strojem, doplňkovým příslušenstvím, periferním zařízením včetně disketové jednotky, telefonem, modemem, tiskárnou, zásobníkem na doklady, pracovním sedadlem a pracovním stolem nebo pracovním povrchem a bezprostředním pracovním prostředím.

Jak však vyplývá z ustanovení § 13, nevztahují se ustanovení § 11 a 12 na kabiny řidičů pro obsluhu vozidel a strojního zařízení, počítačové systémy v dopravních střediscích, počítačové systémy určené převážně pro veřejné užívání, přenosné systémy používané na pracovišti po omezenou dobu, kalkulátory, registrační zařízení pokladen, zařízení, která mají malou obrazovku určenou pro bezprostřední používání údajů nebo výsledků měření a psací stroje označované jako psací stroje s okénkem. I toto ustanovení je výsledkem přesné transpozice článku 1 odstavec 3 směrnice do našeho právního řádu.

Směrnice ukládá zaměstnavatelům především povinnost provádět analýzu pracovišť, aby zhodnotili bezpečnostní a hygienické podmínky, které pro své zaměstnance vytváří, zejména s ohledem na možná rizika pro zrak, fyzické problémy a problémy duševního stresu. Zaměstnavatelům se výslovně ukládá povinnost učinit patřičná opatření k nápravě zjištěných rizik na základě provedených zhodnocení.

Ustanovení § 11 odst. 2 nařízení vlády č. 178/2001Sb., ve znění pozdějších předpisů pak obsahuje, dá se říci, metodický návod pro hodnocení rizik pro zaměstnavatele. Hodnocení rizika musí zahrnovat zejména zjištění a vyhodnocení možnosti nepříznivého vlivu této práce na zrak a psychickou zátěž, jakož i možností vzniku obtíží pohybového aparátu z nevhodně uspořádaného pracovního místa. Hodnocení rizika musí dále přihlédnout k tomu, že současné působení jednotlivých faktorů může zvyšovat závažnost výsledného působení.

V příloze č. 7 A nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů jsou velice popisnou metodou stanoveny požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou :

1.Na obrazovce se nesmí vyskytovat závady jako je kmitání, plavání či poskakování znaků, řádků, střídání jasů a podobně. Jas a kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce musí být snadno regulovatelný i vzhledem k okolním podmínkám. Obrazovka musí svou konstrukcí umožňovat posunutí, natáčení a naklánění podle potřeby zaměstnance. Musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy svítidel či z jiných zdrojů jako jsou okenní otvory, světlé stěny, nábytek a podobně. Vzdálenost obrazovky od očí pro obvyklé kancelářské práce nesmí být menší než 400 mm, jas obrazovky nesmí být menší než 35 cd/m2.

2.Klávesnice musí být oddělena od obrazovky, aby zaměstnanci umožnila zvolit nejvhodnější pracovní pohyby a polohu. Volná plocha mezi předním okrajem desky stolu a spodní hranou klávesnice musí umožňovat opření rukou (zápěstí). Povrch klávesnice musí být matný, aby na něm nevznikaly reflexy. Písmena, číslice a symboly na tlačítkách musí být dobře čitelné, kontrastní proti pozadí.

3.Výška pracovní desky a prostor pro dolní končetiny musí umožňovat zaměstnanci pohodlnou pracovní polohu. Rozměry desky stolu musí být zvoleny tak, aby bylo možné proměnlivé uspořádání obrazovky, klávesnice a dalších zařízení. Deska pracovního stolu a dalších zařízení musí být matné, aby na nich nevznikaly reflexy. Držák pro písemnosti musí být umístěn co nejblíže k obrazovce, tak aby pohyby hlavy a očí byly omezeny na minimum.

4.Konstrukce pracovního sedadla musí být stabilní, s výškově nastavitelným sedákem, snadno čistitelným. Zádová opěrka musí být nastavitelná jak výškově, tak úhlem sklonu. Opěrka pro dolní končetiny musí být poskytnuta každému, kdo ji vyžaduje.

5.Pracoviště musí být plošně i prostorově řešeno tak, aby zaměstnancům umožňovalo snadný přístup, změnu pracovní polohy a střídání pohybů a volný pohyb na pracovišti.

6.Parametry celkového a místního osvětlení pracoviště musí odpovídat normovým hodnotám. Svítidla musí být umístěna tak, aby nedocházelo k oslnění a k odrazům na obrazovkách.

7.Pracoviště musí být provedeno a uspořádáno tak, aby okna a jiné otvory, průhledné či světlo propouštějící stěny a barevně světlé stěny nezpůsobovaly přímé oslnění a odrazy na obrazovkách. Okna musí být vybavena regulovatelnými žaluziemi k tlumení denního vnějšího světla.

8.Hladina hluku na pracovišti musí být snížena na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň, nesmí však překračovat hodnoty stanovené pro daný typ práce zvláštním právním předpisem.

9.Na pracovišti musí být zajištěny mikroklimatické podmínky, jejichž parametry odpovídají přípustným hodnotám stanoveným v příloze č. 1 k tomuto nařízení pro daný typ práce.

10.Při navrhování, výběru nákupu a úpravě softwaru a při tvorbě úkolů s použitím zařízení s obrazovkou musí zaměstnavatel vzít v úvahu tyto zásady:

a)software musí být vhodný pro daný úkol,

b)software musí být snadno použivatelný a v případě potřeby přizpůsobitelný úrovni pracovníkových znalostí nebo zkušeností; bez vědomí zaměstnanců se nemá používat žádné kontrolní zařízení ke kvantitativní nebo kvalitativní kontrole zaměstnanců,

c)systémy musí poskytovat pracovníkům zpětnou vazbu o jejich činnosti,

d)systémy musí zobrazovat informace v podobě a rychlosti, jež jsou přizpůsobeny operátorům,

e)musí být uplatňovány zásady ergonomie softwaru, zvláště při zpracování dat.

Podle původního znění nařízení vlády č. 178/2001 Sb. musela být všechna pracoviště, zřízená před 6. 6. 2001, uvedena do souladu s požadavky přílohy do počátku roku 2003. Dá se tedy konstatovat, že dnes v pracovněprávní úpravě je kompletní úprava bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s počítači, a že by po více jak čtyřech letech platnosti neměla činit problémy.

V neposlední řadě je třeba připomenout i neméně důležitý fakt, že výše citované nařízení vlády č. 178/2001 Sb. přineslo zaměstnancům pracujícím se zobrazovacími jednotkami tzv. bezpečnostní přestávky. Ve smyslu ustanovení § 11 musí být práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami během pracovní směny přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, jejichž účelem je snížit pracovní zátěž vyplývající z povahy práce se zobrazovací jednotkou. Bezpečnostní přestávky v délce 5 až 10 minut musí být zařazeny po každých dvou hodinách nepřetržité práce. Tyto bezpečnostní přestávky se na rozdíl od pracovních přestávek na jídlo a oddech podle § 89 odst. 1 věta první zákoníku práce započítávají do pracovní doby a poskytuje se za ně náhrada mzdy. Účelem těchto bezpečnostních přestávek by měla být především změna polohy těla, aby si zaměstnanec mohl narovnat páteř, dále procvičení prstů u rukou a v neposlední řadě odpočinek očím. Za nařizování a dodržování bezpečnostních přestávek stejně jako za dodržování pracovní doby vůbec odpovídají jednotliví vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele.

Pokud se týká právní úpravy zařazování zaměstnanců do kategorií, tak je dobré připomenout, že ustanovením § 133 odst. 1 písm. b) zákoníku práce byla zaměstnavateli uložena povinnost informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena. S touto úpravou však bezprostředně souvisí právní úprava kategorizace prací obsažená v ustanoveních § 37 až 44 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 37 se stanoví, že podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců a jejich rizikovost pro zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií, a že kritéria a limity pro zařazení prací do kategorií stanoví prováděcí předpis. O zařazení prací do třetí a čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví s tím, že návrh předkládá zaměstnavatel, a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení prací.

Zvláštním předpisem ve smyslu citované § 37 je dnes vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. Podle těchto vyhlášek se do první kategorie zařazují práce vykonávané za podmínek, při nichž podle současné úrovně poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví zaměstnance a do druhé kategorie práce, při nichž ukazatele faktorů, jimž jsou zaměstnanci vystaveni, nepřekračují hygienické limity, stanovené zvláštním právním předpisem a touto vyhláškou, ale nelze vyloučit, že při této míře expozice se neprojeví u vnímavých jedinců nepříznivé účinky na zdraví. Práce se zobrazovacími jednotkami jsou podle této vyhlášky zařazeny do druhé kategorie vlastně ze třech pohledů:

–jednak podle bodu 8 – z důvodu pracovní polohy, kdy práce vykonávaná při hlavní pracovní činnosti v základní pracovní poloze vsedě,

–dále podle bodu 11 – z důvodu psychické zátěže, kde je výslovně stanoveno, že do druhé kategorie náleží práce vykonávané více než polovinu pracovní směny při trvalém vkládání dat do počítače

–a v neposlední řadě podle bodu 12 – z důvodu zrakové zátěže, kam opět do druhé kategorie náleží práce vykonávaná více než polovinu směny, jejíž povaha vyžaduje sledování obrazovek nebo používání jiných technických vizuálních zařízení.

Z toho tedy vyplývá, že práce se zobrazovacími jednotkami je považována za rizikovou ze třech důvodů:

–z důvodu polohy těla,

–psychické zátěže a

–zrakové zátěže.

Tyto tři momenty by také měl mít na paměti každý ředitel školy při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a studentů při práci s počítači.

Na studenty středních škol tedy můžeme nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů aplikovat přímo přes zmocnění obsažené v ustanovení § 65 školského zákona. Ředitel školy tak má přímo právním předpisem stanoveno pro studenty středních škol a jejich praktické vyučování, jak má vypadat pracoviště se zobrazovací jednotkou, jaká má být výška sedadel apod. Nakonec můžeme i tvrdit, že ředitel střední školy nebo školského zařízení, kde probíhá v souvislosti s lhostejno jakým studiem praktický výcvik na počítačích, musí i hodnotit rizika a musí přijímat opatření k jejich odstranění. Je asi jasné, že na školách se nebudou aplikovat ustanovení týkající se bezpečnostních přestávek při práci s počítači, neboť vyučovací hodina netrvá déle než jsou stanoveny zákonné limity pro jejich poskytování. Ředitel školy také nemusí brát v úvahu ani pracovněprávní předpisy týkající se kategorizace prací, ale jejich znalost dává pedagogům vyučující práci s počítači na rizikovost této činnosti a tyto znalosti mohou využít přímo při teoretické výuce a poučení žáků jak pracovat s počítačem a od mládí předcházet zdravotním rizikům spojeným s touto činností.

Horší situace je však zatím s právním zakotvením bezpečnosti a ochrany zdraví žáků základních škol při práci s počítači. Tam – jak jsme si uvedli výše – nemáme právní úpravu a ustanovení § 29 nedává možnost aplikace hlavy páté části druhé zákoníku práce (tedy kapitoly týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) přímo na žáky základních škol. Navíc zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) není k zákoníku práce v nějakém vztahu nadřízenosti nebo podřízenosti. Oba to jsou zcela samostatné na sobě nezávislé právní předpisy. Nakonec i metodický pokyn o bezpečnosti a ochraně zdraví k této problematice mlčí.

Docházíme tedy k závěru, že pro žáky základních škol a jejich výuku práce s počítači nebo pro jejich činnost v zájmových kroužcích práce s počítači není obecně závazný právní předpis týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví žáků. Podle učebního plánu 16 845/2001-22 Doplnění základní pedagogické dokumentace vzdělávacího programu „Základní škola“ jsou modelové rámcové učební osnovy předmětu Informatika a výpočetní technika pro školy s rozšířenou výukou tohoto předmětu zpracovány již od 6. třídy základní školy, otázka bezpečnosti žáků při této výuce však není zcela dořešena.

Je proto třeba doporučit, aby i ředitelé základních škol se v praxi inspirovali v nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů a zejména v jeho příloze č. 7 A. I když tento předpis není na základní školy přímo aplikovatelný, musíme uznat, že je jediným předpisem, který upravuje v našem právním řádu bezpečnost a ochranu zdraví při práci s počítači. Nakonec jej může použít každý, kdo si vybavuje nebo upravuje pracoviště s počítačem doma.