Mohou se formativně hodnotit i učitelé?

Ačkoli jsou určeny těm, kteří stojí na počátku učitelské dráhy, oslovily i zkušenou kolegyni. Ukazují totiž nejen šíři učitelské profese, ale i konkrétní kroky, jež učitel potřebuje na své cestě udělat, chce-li se dále profesně rozvíjet. Rozvoj učitelských dovedností totiž zdaleka nekončí studiem. Probíhá stále, prakticky po celý profesní život učitele.

jsou nástrojem, který studentovi učitelství pomáhá plánovat a reflektovat jeho rozvoj v roli učitele. Umožňují mu orientovat se (zatím alespoň) v části úkolů a požadavků, které před něj práce učitele staví. Student prostřednictvím kartiček hledá cesty, jimiž už prošel a zná je natolik dobře, že může být nápomocný ostatním. Odhaluje cesty, s nimiž dosud nemá zkušenost. Rozhoduje se, kudy se vydat. Může sledovat, popisovat a vyhodnocovat kroky na cestě k dosažení chtěné – ale také požadované – podoby svého učitelského já. Jednímz cílů studijního programu učitelství, který realizuje organizace Učitel naživo, je rozvinout u studentů učitelství reflektivní dovednosti do takové míry, aby byli v závěru studia připraveni jako její klíčovou a samozřejmou součást.

Pokud se to podaří, může se absolvent – už jako autonomní učitel – díky průběžnému sebehodnocení dále rozvíjeta zlepšovat svou práci. Zvyšuje se tak pravděpodobnost, že ke stejným dovednostem povede i své žáky. I oni budou schopni reflektovat své učení a posouvat se v něm. Tyto dovednosti jsou nedílnou součástí tzv. formativního hodnocení. Zda je vztahováno k žákovi, studentu učitelství či učiteli, je otázka druhořadá, podstatné je, že se nejedná pouzeo hodnocení učitelovy, studentovy či žákovy práce, ale o celý proces výuky a učení. A k němu je potřeba vytvořit podmínky.

Formativní hodnocení při výuce studentů učitelství využíváme tak, aby korespondovalo se , jak je formulovalo OECD¹⁾:

(a) školní klima podporující interakci a užívání hodnoticích nástrojů – bez navození atmosféry bezpečí, důvěry a respektování individuálních odlišností nelze formativní hodnocení ve třídě realizovat;

(b) stanovování učebních cílů, které činí učební proces srozumitelnějším, a jejich míra naplnění formulovaná v podobě kritérií;

(c) užívání široké palety výukových metod k zajištění různorodých potřeb žáků – poskytování možností volby při prácia rozvoj vzájemné pomoci při učení;

(d) užívání různých hodnoticích postupů ke zjišťování výsledků učení žáků;

(e) rozmanité podoby zpětné vazby (ústní i písemná) a následná adaptace výuky na základě identifikovaných potřeb žáků;

(f) aktivní zapojení žáků do vyučovacího procesu (v podobě sebehodnocení a vrstevnického hodnocení).

Učitel, který chce pracovat formativně, potřebuje výše uvedené podmínky zajistit pro své žáky. Pokud se řediteli školy podaří vytvořit podobné podmínky pro práci a rozvoj učitelů, umožní jim „na vlastní kůži“ zažít, jakou sílu má formativní hodnocení a jak smysluplně ovlivňuje proces učení. Bez ohledu na to, zda se učí žáci nebo učitelé.

Kartičky pro formativní hodnocení studenta učitelství i publikace (Michnová a Vaculík Pravdová, 2021) jsou k dispozici ke stažení na webové stránce www.ucitelnazivo.cz/karticky-pro-formativni-hodnoceni.