Plavání patří mezi základní životní dovednosti. Na rozdíl od mnoha jiných pohybových aktivit může v krizové situaci rozhodovat o zdraví, nebo dokonce o životě. Právě proto je již řadu let součástí povinného vzdělávání na prvním stupni základních škol. Jak by však měla výuka plavání vypadat? Jaké organizační modely školy využívají? Co říkají zkušenosti ředitelů, učitelů a samotných žáků? A jaké závěry přinášejí dostupné výzkumy?
Jak nejlépe organizovat povinné školní plavání. Pohled na současnou odbornou debatu
Omar
El Karib
spoluzakladatel ZŠ PRO DĚTI, největší plavecké školy v ČR
Změna systému financování
Od 1. 1. 2026 se financování výdajů na plavání přesunulo primárně do odpovědnosti zřizovatelů, zejména prostřednictvím školského koeficientu v rámci sdílených daní, který byl podle MŠMT meziročně posílen o více než 23 miliard Kč. Finanční prostředky sice ani v minulosti nebyly školám poskytovány jako samostatně identifikovatelná položka určená výhradně na plavání, z nově nastaveného systému však není zřejmé, jaká část těchto prostředků má fakticky krýt právě povinnou plaveckou výuku. Využití prostředků zároveň závisí na rozhodnutí zřizovatele. MŠMT v této souvislosti uvádí, že pokud zřizovatel škole sdělí, že na plavání neposkytne dostatečné prostředky, škola jej má písemně