Harmonie odlišností: proč tým potřebuje rozdíly

Problémy a potíže, které s sebou nese různost lidí v týmu, intuitivně svádějí k přesvědčení, že pro tým je nejlepší vybírat a rozvíjet lidi, kteří do něj „zapadnou“. V praxi to obvykle znamená, že nový člen sdílí podobné hodnoty, styl komunikace, tempo práce i nepsaná pravidla, jak se v týmu věci dělají (tzv. „culture fit“). Na první pohled to dává smysl: vysoký snižuje tření, urychluje adaptaci, zvyšuje pocit sounáležitosti a často i subjektivní spokojenost. Tým působí hladce, rychle se shodne a rozhodování má menší odpor.

Jenže právě zde se skrývá paradox. To, co se krátkodobě jeví jako výhoda, může být dlouhodobě rizikem. Příliš silný důraz na „zapadnutí“ totiž často vede k tomu, že tým začne nepozorovaně – hodnotovou, myšlenkovou i pracovní. A v ten moment roste pravděpodobnost, že se kolektiv , začne potvrzovat sám sebe a ztrácet schopnost vidět své slepé skvrny. Vzniká prostředí, kde se sice dobře spolupracuje, ale kde se zároveň těžko mění zavedené postupy, obtížně se přijímá kritika a inovace působí jako narušení klidu.

Alternativou k otázce, zda někdo do týmu zapadne, je přístup označovaný jako „culture add“. Ten se ptá: „Co nového a užitečného do našeho týmu nový člen přinese?“ neznamená, že bychom rezignovali na společné hodnoty a základní pravidla spolupráce. Jde spíše o to, že vedle sdíleného základu začneme cíleně