Primární prevence rizikového chování - strana 3

Cílem článku je stručně shrnout normy právních předpisů, které souvisejí s jednáním žáka a se zákazem vnášet do školy alkoholické nápoje, požívat nebo podávat alkoholické nápoje ve škole či vstupovat do školy pod vlivem alkoholu.

V době předprázdninové se na nás obrátilo nezávisle na sobě nemálo pedagogů, kteří se „potýkali“ s řešením situace, kdy žák přinesl do školy alkohol. Nejčastěji dotazy směřovali do legislativní oblasti, zejména k povinnosti školy informovat rodiče, OSPOD či policii. Je pochopitelné, že pedagogové řeší také své bezpečí ve snaze vyhnout se postihu ze strany kontrolních orgánů. Oznamovací povinnosti jsou upraveny v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí a trestním zákoníku, některé konkrétní příklady pak jsou zpracovány na webu Šance dětem. 1) Rádi bychom se však na problém podívali i z perspektivy primární prevence.

Vzhledem k rostoucímu počtu lidí, kteří mají zkušenost se sebepoškozováním, je pravděpodobné, že se téma ve školním prostředí bude objevovat častěji. Následující text obsahuje základní informace o tématu a tipy na to, jak v takových situacích postupovat a co jako pedagog/pedagožka můžete udělat.

Ve chvíli, kdy byly texty do listopadového vydání už dávno odeslány a nachystány k tisku, se podařilo narychlo zrealizovat rozhovor s psychologem a terapeutem Martinem Fülepem. Naše povídání reaguje na tragickou událost, která se stala na Slovensku a při níž byli zavražděni dva příslušníci sexuální menšiny.

Kvalitnější podpora žáků se sociálním znevýhodněním by byla prospěšná pro celou společnost. Současná podpora dětí a žáků se sociálním znevýhodněním v hlavním vzdělávacím proudu je však nedostatečná a neefektivní. Jak ukazují výzkumy z posledních let (Člověk v tísni a UPOL, 2015; Němec, Philippová, 2021), skrze systém podpůrných opatření se těmto žákům dostává podpory asistentů pedagoga v naprosto nedostatečné míře.

Zlínský kraj letos jako novinku zavedl dotační program na podporu kurzu sebeobrany žáků na základních školách. Je prvním krajem, který takový projekt spustil, a z dosavadních reakcí je vidět, že tato myšlenka je školami, dětmi i rodiči vnímána jako velmi užitečná. Smyslem programu je naučit děti správně reagovat na krizové situace.

Protidrogový vlak „Revolution Train“ je program primární prevence, který se v českých zemích objevuje už celou řadu let. A po celou dobu své existence vzbuzuje značnou kontroverzi.

V průběhu uplynulého školního roku jsme se jen kratičkou chvíli mohli těšit nadějí, že se situace vrací do normálu: po nutnosti vyrovnávat se se změnami, které výuce přinášela pandemická situace, se školy musí vyrovnávat s krizí způsobenou Ruskem rozpoutanou válkou. Pokud jsme měli dříve obavy o duševní pohodu všech členů školního společenství, nyní jsou již tyto obavy prokázanou a žitou skutečností.

Hledání a vymezování si svého místa v kolektivu, ve třídě je pro žáky běžnou věcí. To, že ne všichni při tom jednají férově, s respektem k ostatním, také. Někteří k oslabení pozice svých soků používají pomlouvání či zesměšňování, kterými se snaží vybraného žáka dostat na okraj kolektivu, vyřadit jej ze hry o třídní „místo na slunci“. Jiní se takto chovají k žákům, kteří již na okraji jsou, např. pro svoji jinakost. Proces známe z přírody – není to nic výjimečného. Zákon smečky říká, že slabost a odlišnost dráždí: vyvolává ostrakizaci, tedy vytlačuje oslabené na okraj, vyřazuje odlišného jedince z kolektivu. Tomuto přirozenému chování ani ve škole nezabráníme, nicméně můžeme předcházet tomu, aby se z ostrakizmu plně vyvinula šikana. Musíme ale preventivně a opakovaně pracovat se všemi třemi skupinami zaangažovanými v tomto procesu – s agresory, oběťmi i přihlížejícími.

Záškoláctví je běžné označení pro neomluvené či úmyslné absence dítěte ve vyučování a je to nejčastější výchovný problém, který školy řeší. Jedná se o jev, který je řazen mezi poruchy chování a sociálně patologické jevy...

Duševní zdraví je vlivem situace, kterou poslední dva roky prožíváme, často skloňovaným tématem. Již nyní můžeme sledovat negativní dopady na duševní zdraví dětí jak v řeči statistik (například šetření NÚDZ; CSSP), tak v osobní zkušenosti těch, kteří pracují s dětmi ve školách, poradenských zařízeních či v oblasti zdravotnické a sociální. Zároveň se však zvyšuje zájem o péči o duševní zdraví, stává se důležitou složkou politik na většině úrovní. Mění se také přístup v prevenci rizikového chování, kde se akcentuje pohled na dopady konkrétní formy rizikového chování na duševní zdraví i v delší perspektivě. A také se hledají společné protektivní faktory, na které je možno působit i v úrovni nespecifické prevence či podpory duševního zdraví (mental health promotion). Rádi bychom se tímto způsobem podívali na jednu z nejčastěji realizovaných oblast rizikového chování – šikanu.

Pro nejmenovaného, byť konkrétního obyvatele Frýdku-Místku muselo být velkým překvapením, když byl letos v dubnu obviněn za výrok „Tam by sednul granát jak pr..l na prkýnko“, který adresoval teplickým prvňáčkům ze ZŠ Plynární. Pravděpodobně byla udivená i žena z Tachova, která se k diskusi pod fotografií romských, arabských a asijských dětí připojila a v červenci proti ní bylo zahájeno policejní stíhání. Internetová anonymita a domnělá vzdálenost totiž uvolňují stavidla nenávisti a umožňují diskutujícím projevit se tak, jak by si v offline prostředí nikdy nedovolili. Pokud to nevědí dospělí, není těžké se dovtípit, že stejně ztracené budou i děti. Jim sice trestní stíhání nehrozí, ale neznamená to, že bychom se neměli zajímat o jejich projevy v digitálním prostředí.

Metodické doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů (dále jen „žák“) ve školách a školských zařízeních v souladu se Strategií prevence rizikového chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy, Národní strategií protidrogové politiky, Strategií prevence kriminality – všechny strategie vždy na příslušná období, § 29 odst. 1 a § 30 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, Koncepcí státní politiky pro oblast dětí a mládeže: vymezuje aktuální terminologii, která je v souladu s terminologií v zemích EU a začlenění prevence do školního vzdělávacího programu a školního řádu, popisuje jednotlivé instituce v systému prevence a úlohu pedagogického pracovníka, definuje Minimální preventivní program (u subjektů, které žádají o dotaci, Minimální Minimální preventivní program – dále jen Minimální preventivní program), doporučuje postupy škol a školských zařízení (dále jen „školy“) při výskytu vybraných rizikových forem chování dětí a mládeže (viz příloha č. 1 – 14 ).

V uplynulých měsících se v médiích objevily zprávy, podle kterých do Česka pronikla sebevražedná hra známá pod názvem Modrá velryba. Přestože většinu senzačních informací, které se k ní vážou, můžeme označit za tzv. hoax, s fenoménem se prostřednictvím internetu seznámilo mnoho dětí i dospělých a snadno může vyvolávat nejistotu či strach. Je proto vhodné si ukázat, jak téma uchopit v rámci výuky a preventivních programů, pokud to bude třeba.

Cílem článku je vyčlenit důležité obsahové momenty nového Metodického pokynu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci šikany ve školách a školských zařízeních a tím přispět k jejich využití v praxi škol a školských zařízení.

Dokument MŠMT č.j.: 21291/2010-28

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy doporučuje při využití Individuálního výchovného programu jednotný postup při řešení rizikového chování žáků, který je popsán v metodickém doporučení MŠMT. Tento materiál byl zpracován v souvislosti s rostoucími výchovnými problémy ve školách, přičemž je třeba si uvědomit, že řešit přestupky v chování žáků je nutné zejména ve vztahu k požadavkům kladeným na vzdělání každého jedince i vzhledem k očekávané efektivitě vzdělávacího systému. Školy i rodiče v mnoha případech nevědí, jakým způsobem mají postupovat a při neřešení výchovných problémů dochází k jejich eskalaci, což ještě více ztěžuje situaci na školách.

Šikana je opakované a záměrné psychické a fyzické ubližování (ponižování, týrání) zaměřené na jedince či skupinu žáků, kteří se těmto útokům nemohou či nedokážou účinně bránit.