Komunikace by měla být základem celého vyučovacího procesu. Výběr správné formy komunikace je o to důležitější, že ovlivňuje nejen současnou, ale i budoucí úroveň poznání. Žáci se totiž budou stále častěji setkávat s tématy, o kterých je třeba diskutovat a nad nimiž je nutné se kriticky zamýšlet, budou muset představovat svá stanoviska a respektovat názory druhých. A objem zpracovávaných informací nepřestane narůstat. Právě proto je velmi důležité, aby si každý učitel uvědomil význam své role a podal žákům pomocnou ruku právě volbou správné formy komunikace.
V českém a slovenském školství bohužel stále převládá monologická komunikace, na níž je založeno hlavně transmisivní1) pojetí výuky. Přestože tento přístup už dávno neodpovídá stupni rozvoje myšlení žáků, většina učitelů se k němu stále přiklání. Důvody mohou být jednoduché: je snáze realizovatelný, nevyža