Uspořádat v České republice veřejnou debatu o čemkoli není zrovna snadné. Už jen proto, že slovo debata má u nás špatný zvuk. Sedmnáctého ledna odstartovala půlroční kampaň „Česko mluví o vzdělávání“, kterou iniciovala obecně prospěšná společnost EDUin. Vzala si z dosavadních rozpačitých zkušeností nějaké poučení? Jaký je vůbec smysl nové kampaně a proč by právě ona měla uspět?
Potíže s debatou aneb Proč a jak by mělo Česko mluvit o vzdělávání
Tomáš
Feřtek
odborný konzultant EDUin, o.p.s.
POTÍŽE S DEBATOU
Proč u nás existuje taková nedůvěra k veřejné debatě o vzdělávacích tématech? Většina z nich, snad jen s výjimkou státní maturity, probíhala v uzavřeném okruhu několika lidí. Debaty na portálu rvp.cz, které se týkaly například standardů vzdělávání nebo revizí rámcových vzdělávacích programů, se účastnily nanejvýš stovky učitelů, ale to počítáme všechny, kteří se prostřednictvím počítače na stránky debaty podívali. Ti, kteří něčím skutečně přispěli, se většinou dali spočítat na prstech.
Pro média byla tato témata příliš odborná, proto neměla tendenci přinášet výsledky diskusí dál v podobě zpráv pro veřejnost. A ministerstvo ani jím přímo řízené organizace většinou nevyvíjely snahu průběh nebo výsledky debat nabídnout médiím ve stravitelnější a atraktivnější formě. Námitka, zda se něčemu takovému vůbec dá říkat veřejná debata, je pak zcela oprávněná.
O ČEM TO BUDE TENTOKRÁT
Diskusní kampaň „Česko mluví o vzdělávání“, kterou iniciovala obecně prospěšná společnost EDUin, odstartovala 17. ledna a potrvá do konce června. Má vlastní internetové stránky (www.ceskomluvi.cz) a jejím smyslem je propašovat do obecného povědomí myšlenku, že k lepšímu vzdělávání nám nepomůže větší „přísnost na žáky“, ale že nám chybí jasný, pojmenovaný a srozumitelný cíl, kam chceme dojít. Právě proto se nám tak obtížně hledá cesta a bloudíme - nemáme jasno, jak by měla vypadat státní maturita a k čemu by přesně měla sloužit, nevíme, jak by přesně měli vypadat absolventi škol, aby byli v životě úspěšní, nevíme, zda máme zrušit víceletá gymnázia a přesunout všechny děti do jedné školy, nebo jít nějakou zcela jinou cestou.
CO OTRÁVILO UČITELE
Cíl není žádná abstraktní libůstka pro intelektuály, ale velmi praktické opatření pro každodenní život. Právě neexistence jasných a obecně sdílených cílů vzdělávání vede k tomu, že každý nový ministr či ministryně otočí kormidlem podle svých představ, aniž je jasné, kam loď vlastně pluje. Právě
časté změny kurzu
jsou hlavním důvodem rostoucí otrávenosti učitelů a dalších lidí, kteří se ve vzdělávání pohybují.Mají, často oprávněný, pocit, že vynakládají energii zbytečně, pracují měsíce či roky na něčem (třeba školních vzdělávacích programech), co při další politické změně spadne pod stůl nebo na dno ministerského šuplíku. Je to
mimořádně demotivující
a je nutné vyhnout se dalším takovým chybám a hledat způsob, jak stabilizovat vzdělávací politiku.CO SE DÁ UDĚLAT LÉPE
Jak tedy udělat veřejnou debatu, která pronikne i do médií a alespoň k té zainteresovanější části veřejnosti? EDUin připravil několik kroků, které by měly zvýšit šance na úspěch. Pro debatu je vymezen poměrně dlouhý čas, téměř půl roku. Je tedy větší šance, že její ozvěny k veřejnosti nakonec dolehnou. Stránka
www.ceskomluvi.cz
bude celou dobu přístupná včetně archivu již všech proběhlých témat a bude dostupná i po oficiálním ukončení debaty. Důležité je získat předem média a využít síťového potenciálu všech, kteří se o vzdělávání zajímají nebo se mu věnují z profesních důvodů.Proto během ledna proběhla dvě velká setkání. Se zástupci více než čtyřiceti neziskových organizací z oblasti vzdělávání a se zástupci úřadů, firem a organizací přímo řízených ministerstvem. Jejich podpora je důležitá. Ať už informují o kampani a jejích tématech svůj okruh spolupracovníku, nebo jako některé velké firmy (Google ČR, IBM, Microsoft, Scio) přispějí na realizaci kampaně.
Spolupracovníci EDUin připravili několik videí, která je možné šířit po internetu a prostřednictvím sociálních sítí a upozorňovat na existenci kampaně. Ta je připravena tak, aby v ní bylo více háčků zajímavých pro diskutující i média a veřejnost.
Je zde
půlroční možnost diskutovat písemně
o tom, co má umět dítě na konci deváté třídy, což není nic jiného než debata o obsahu vzdělávání. Je zde
série workshopů
o tom, jak bude vypadat společnost a vzdělávání v budoucnosti, ale také osm debatních témat z různých oblastí vzdělávání, na každé z nich jsou vyhrazeny tři týdny. Součástí kampaně budou i veřejně viditelné akce (Zažij vzdělávání jinak, Dialogy), případně akce, které mohou oslovit politickou reprezentaci - například závěrečný seminář v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.A důležitá je i momentální vstřícnost vedení ministerstva školství, které pracuje na Strategii pro vzdělávací politiku 2020. Ta má popsat, jak by mělo vypadat vzdělávání budoucnosti. Je důležité, aby obě souběžně běžící kampaně využily vzájemnou synergii a podporovaly se.
JAK SE POZNÁ ÚSPĚCH
Je otázkou, zda toto stačí, aby se výsledek nakonec opravdu dal nazvat reprezentativní veřejnou debatou. Existují měřitelné parametry, jako jsou počty zmínek v médiích, ale v tomto případě je důležitější, jestli se ve veřejném povědomí opravdu usadí myšlenka, že dokud každý nový ministr či ministryně bude začínat vždy od nuly a navíc vyrazí jiným směrem, k pozitivní změně nedojde. Nic to přesvědčivěji nedokazuje než směřování posledních dvou ministrů školství. Pořád však platí, že bez veřejnosti se veřejná debata dělat nedá. Proto vás EDUin prosí o pomoc a stojí o vaši účast a názor.
Hlavní hesla kampaně Česko mluví o vzdělávání
Věnujme šest měsíců debatě o tom, kam chceme ve vzdělávání dojít.
Mluvme o vzdělávání s těmi, s nimiž jsme o tom ještě nemluvili.
Pokud si ve vzdělávání nestanovíme cíl, jen obtížně budeme hledat cestu.
Hledejme způsob, jak zařídit, aby každý ministr a ministryně nezačínali znova od nuly.
O čem se bude diskutovat
Součástí kampaně je osm diskusních témat, která chceme probrat během šesti měsíců. Jsou vybrána tak, aby byla dostatečně konkrétní pro veřejnost a média, ale zároveň v sobě obsahovala i obecné otázky po smyslu a cílech vzdělávání.
Co lze udělat pro větší přitažlivost technických oborů? A je to vůbec třeba?
Jak zvýšit zájem dětí a studentů učit se nové věci?
Máme rušit víceletá gymnázia? Je selekce problém?
Jak udělat z učitelské profese ceněné povolání?
Jak máme ověřovat, co se děti ve školách naučily?
Kdo má řídit školy? Ministerstvo, nebo kraje a obce?
Co se musí změnit na vysokých školách?
Jakou společnost má náš vzdělávací systém vytvořit a podporovat?
Všechna témata i s podotázkami naleznete na
www.ceskomluvi.cz.