Téma závislosti na PC hrách v kontextu poradenské a školní psychologie

Díky uznání závislosti na hraní počítačových her, která se týká mladší generace, nebo online gamblingu, popisovaného častěji u starší části populace, dochází nejen k jasnému definování těchto onemocnění. Otevírá se také širší míra podpory, například v oblasti finančních prostředků na léčbu ze strany zdravotních pojišťoven, ale také se mění celospolečenský pohled na tyto závislosti jako na seriózní onemocnění, které vyžaduje naši pozornost a poskytnutí kvalitní pomoci pro pacienty s příslušnými diagnózami.

Tato změna klade před profesionály pracující s dětmi nové výzvy. Je totiž právě na nich, aby dokázali rizikové chování dětí, žáků a studentů identifikovat a následně jim a jejich rodičům doporučit odpovídající typ péče a služeb. Často jsou to právě pedagogičtí pracovníci, výchovní poradci nebo školní psychologové, na koho se obrátí i samotní rodiče s obavami a podezřením na problémové chování svých dětí. Je ovšem namístě myslet na to, že v takové situaci nelze dětem přiřazovat diagnózy, ale je zapotřebí zhodnotit danou situaci individuálně a nabídnout pomoc odpovídající profesním kompetencím daného pracovníka.

Jaké tedy jsou významné symptomy svědčící o eventuální nelátkové závislosti a rizikovém chování ze strany žáka nebo studenta? Na co by se měl profesionál pracující s dětmi ve školském zařízení soustředit, aby dokázal danou situaci vyhodnotit co nejlépe? Nejjednodušeji se oblasti pozornosti v daném případě dají shrnout třemi slovy: čas, zájmy a vztahy.

Převládajícím mýtem v oblasti závislosti na počítačových hrách je posuzování závažnosti klientova chování z kvantitativního pojetí neboli množství hodin trávených před obrazovkou technologického zařízení hraním virtuálních her. Toto hledisko je ovšem významně zavádějící.

Především tzv. MMOG se hrají v online týmech, jsou vymyšlené a programované na dlouhá hrací setkání. Herní úkoly trvají několik hodin, a čím déle hráči hrají, tím více získávají odměn a rychleji postupují ve hře. Pokud se hráčské týmy dohodnou, že stráví šest, osm, někdy i dvanáct hodin hraním hry jednou za týden o víkendu, nejedná se ještě nutně o závislostní chování dítěte. I když pro rodiče a okolí nevypadá zrovna působivě, když dítě v kuse hraje půl dne a odbíhá jen na občerstvovací pauzy, dá se to považovat za moderní koníček, který dítě neohrožuje, a dokonce by se dalo v těchto případech diskutovat o rozvoji některých kompetencí, jako například plánování, time-managementu nebo komunikačních dovedností.

Pokud by ovšem podobné hrací seance probíhaly každý všední den i přes noc a docházelo by k narušování běžného fungování dítěte, potom o závislosti hovořit lze. Proto je zásadní posuzovat každý případ kvalitativním způsobem, tedy zjišťovat, zda množství času trávené hraním počítačových her zasahuje do zdravého životního stylu dítěte. Ptejme se na to, zda mají žáci rodiči nastavena pravidla hraní her a užívání počítače, zda je dítě dodržuje a jak ho v případech porušení hranic rodiče postihují. Patologický hráč pravděpodobně nebude na pravidla dbát a bude hrát tajně po nocích.

Další otázka by měla směřovat na spánkový režim studenta. Pokud hraje dlouhodobě do pozdních nočních hodin, projevy spánkové deprivace by měly být jasné i bez dotazování. Žák je ospalý, podrážděný, špatně se koncentruje a zhoršuje se mu pracovní výkon. Třetí otázka spojuje dvě oblasti identifikace závislostního chování, a to času i volnočasových zájmů studenta. Zjišťujte, jak tráví dítě volný čas. Kolik hodin tráví průměrně každý den různými aktivitami, a to nejen svými zájmy a přípravou do školy, ale také osobní hygienou a stravováním. Některé základní činnosti nemohou být ignorovány na úkor hraní počítačových her.

Tím jsme se dostali k druhé oblasti, na kterou je potřeba se zaměřit v případě podezření na hráčskou závislost žáka, a tou jsou jeho zájmy. Pokud se dítě věnuje pouze hrám a nemá ve svém životě žádnou další alternativu, může se jednat o další příznak. V praxi se ovšem můžeme setkat s případy, kdy děti nejsou vedeny k žádným koníčkům a hraní her, často společně se sledováním televize, je samovolně zvoleno jako výplň času, protože neexistuje jiná alternativa. Ovšem pokud má dítě možnost a nabídku trávit čas i jiným zajímavým způsobem, dokáže dát přednost nové atraktivní činnosti před PC hrami? Mělo by dítě zájem trávit čas i jiným způsobem, například docházet do kroužku pořádaného školou nebo se podílet na školních aktivitách typu divadlo nebo noviny? Co například napsat článek o své oblíbené hře do školního časopisu?

Třetí oblastí, která je významně ohrožena v případě patologického hraní počítačových her, jsou sociální vztahy. Je namístě upozornit na fakt, že každé dítě má přirozeně jinou míru společenskosti a to, že se nebaví s každým ze třídy a příliš se nezapojuje do skupinových aktivit, nemusí nutně znamenat, že se jedná o rizikové chování. Nicméně právě každodenní kontakt s dítětem a sledování jeho chování s vrstevníky je velkou pomocí a výsostným nástrojem právě pro pracovníky ve školství. Zajímejme se o to, zda má dítě nějaké kamarády. O čem se spolu rádi baví? Vídají se i mimo školu nebo spolu komunikují na sociálních sítích? A má žák kamarády i mimo školu? Odkud se znají a co společně rádi dělají?

V případě online her se může stát, že na takovou otázku dítě odpoví, že má přátele právě v dané hře a patří například do jeho hráčského týmu. To nemusí automaticky znamenat, že jsou narušeny běžné sociální vztahy žáka. V dnešní době se online a offline svět prolíná a především mladší generace může virtuální přátelství prožívat stejně kvalitně a intenzivně jako ta uzavřená v běžném světě. Je zapotřebí spíše zjišťovat, zda má dítě kontakty i mimo hráčský svět.

Nezapomínejme také na mapování rodinných vztahů. Došlo k nějakým významným změnám v běžném fungování žáka vůči ostatním členům domácnosti? Jak probíhá běžná komunikace dnes a jak tomu bylo například před rokem? Došlo k nějaké změně a proč? Těmito otázkami se můžeme dostat i mimo rizikové chování dítěte k narušení rodinného systému a je namístě držet se původního záměru a mapovat potenciální závislostní chování dítěte. Může se jednat o komplikovanou rodinnou situaci, která vyústila v problémové chování dítěte. Nicméně nezapomínejme, že na tomto místě se nejedná o terapeutickou ani diagnostickou práci rodinného systému, ale o poradenství a odkázání k dalším podpůrným službám.

Bylo by samozřejmě velmi šikovné, kdyby existoval jasný model a vzor žáka s hráčskou závislostí. Nicméně tak jako u všech psychických poruch je nutné každý případ posuzovat individuálně. Zasahuje hraní počítačových her do většiny oblastí života dítěte, jakými jsou například prospěch, sociální vztahy, ale i tělesné zdraví, a to především spánkový režim? Vyskytují se zjevné projevy abstinenčních příznaků a úzkosti v případě neukojení potřeby zahrát si PC hru? Je nezbytné s dítětem komunikovat a všímat si změn nebo neobvyklých projevů chování, což škola jako instituce, která je s dítětem v kontaktu pravidelně, může a také by měla vykonávat prostřednictvím profesionálů v ní pracujících.