Zřizovatel může vytvořit se školami dobrý tým. Nejen to dnes ukazuje Praha

Od hrstky vyvolených, kteří - soudě dle jejich názorů - již zřejmě dlouho v běžné škole nebyli, jsme měli možnost letos opět slýchat různé důvody, proč naše školství údajně není v dobré kondici, proč pomalu zaostáváme za celým světem a jak bychom to měli zlepšit. Nemohu souhlasit s těmito pohledy. Hlavní město Praha začalo mimo jiné před třemi lety aktivně budovat sdílení a spolupráci s evropskými městy a jejich školami. Obnovili jsme svou aktivní účast v pracovní skupině vzdělávání Eurocities, kde se pravidelně dvakrát ročně setkávají zástupci školských odborů z evropských měst a sdílejí a vyměňují si informace o svých vzdělávacích politikách. Na těchto setkáních jsme se tak mohli přesvědčit, že na tom naše školství není tak špatně, jak se tvrdí v médiích, jen máme v některých oblastech ztížené podmínky. Obrázek, který vznikl jako výstup práce naší skupiny, dokonce ukazuje, že témata, která spojují evropská města, pulzují i v naší zemi. Kde tedy vidím opravdové a základní slabiny, které nás od Evropy odlišují a se kterými se musíme poprat?

Projekty KAP a MAP jsou jedinečné právě díky tomu, že propojily na svých územích všechny aktéry vstupující do vzdělání, vytvořily prostředí pro jejich společné sdílení dobrých zkušeností a potřeb. Bylo úžasné pozorovat, jak se u jednoho stolu scházejí zástupci veřejných a soukromých škol se svými zřizovateli, zástupci rodičů a představitelé veřejných institucí a volnočasových kroužků a společně se baví a hledají cesty, jak zlepšovat podmínky pro vzdělávání na svém území všem dětem společným úsilím. Součástí týmů MAP byl i zástupce KAP. V Praze jsme těmto projektům od začátku chtěli dát z pohledu kraje i dynamiku, protože jsme vnímali rizika, která s sebou projekty přinášejí. Z toho důvodu jsme se rozhodli, že pro všechny pražské MAP, kterých v prvních třech letech vzniklo 20, nabídneme jednoho zástupce, aby mohl mezi pražským KAP a všemi MAP přenášet jednotné informace o dění a potřebách jednotlivých městských částí směrem ke KAP a naopak všem MAP mohl poskytovat sjednocenou metodickou podporu. A to se nám povedlo.

Tento krok pak umožnil Praze v rámci navazujícího projektu Implementace KAP připravit aktivity nejen pro střední školy, ale i pro mateřské a základní školy v takovém rozsahu, v jakém by si je samy nebyly schopné připravit. Naší snahou bylo navíc skrze tyto aktivity vytvořit prostor prostupující všemi stupni vzdělávání a zavést do aktivit systémovost, která by se stala základem pro úspěšné pokračování projektů v dalších letech.

I u těchto projektů se samozřejmě objevila rizika, která projekty, jejich dynamiku a úspěšnost ohrožovala. Jedno jsem již zmínil a tím je přístup jednotlivých aktérů, z nichž ti pasivnější přistoupili k jejich realizaci formálně a po prvních třech letech v pokračování akčních plánů již většinou nepokračují, neboť tím, že nevyužili naplno projekt, nedošlo ke společné komunikaci, nenašli u projektu jeho hlavní přínos. Druhou velkou zátěží je pak samotná složitost a náročnost nastavení projektů, která jen potvrzuje již zmiňovanou problematickou legislativní oblast. Jako třetí, hlavní riziko se ukázalo, že kvůli složitosti a náročnosti projektů realizátoři bojují s personálním zajištěním pro jejich realizaci. A tak i u realizace vzdělávacích projektů opět narážíme na tři hlavní rizika, která jsem už zmínil v úvodu článku.

V dubnu pražský KAP uspořádal s městskými částmi, které realizovaly první tři roky MAP, společný evaluační den, na kterém všichni s ostatními sdíleli, co pozitivního jim realizace MAP přinesla a naopak co je u realizace trápilo. Jako tenká niť se výstupy ze všech MAP prolínala velmi podobná hodnocení toho dobrého, ale i nešťastného. Z přínosů, zvláště u aktivnějších realizátorů, zcela dominovala hlubší a intenzivnější spolupráce všech účastníků vstupujících do vzdělávacího systému v regionu, společné setkávání, navazování partnerství a hlavně komunikace, stejně jako možnost společně řešit opravdové potřeby v regionu a společně si naplánovat postup. Účastníci tedy konečně měli možnost zkusit uvést v život neustále proklamované heslo, že školská politika se má tvořit odzdola; do té doby šlo pouze o přání, které se díky projektům KAP a MAP konečně začalo realizovat. V hodnocení MAP patřily mezi nejúspěšnější akce, které si naplánovali realizátoři projektů sami a dle svých zkušeností je svěřili odborníkům. Mezi negativy se pak neustále objevovala stejná témata - od složitého a neustále se měnícího nastavení projektu řídicím orgánem přes nedostatečný prostor pro potřebné personální zajištění realizace projektu až po velmi špatné zkušenosti s většinou vzdělávacích neziskových organizací, které pokud vůbec projevily zájem zapojit se do společného projektu, většinou nabízely svůj projekt bez ochoty ho jakkoliv upravit podle potřeb škol v regionu. Určitým společným prvkem pak byl i smutek, že když už se MŠMT podařilo připravit takovýto funkční projekt, není nikde vidět, že by se výstupy vzniklé ze skutečných potřeb a opatření z těchto projektů objevily v podpoře školám a školským zařízením. To je velká škoda.

V návaznosti na výstupy z KAP pak MŠMT vyhlásilo výzvy na tzv. implementaci KAP (známou pod zkratkou I-KAP), tedy možnost zrealizovat aktivity, které by pomohly řešit potřeby definované všemi aktéry v rámci realizace KAP. V Praze se mezi největší rizika s potřebou řešení dostala témata podpory polytechnického vzdělávání, digitalizace škol a školských zařízení, iniciace ke změnám v přístupu ke vzdělávání a hlavně téma podpory pedagogů a vedení škol v jejich potřebách a možnostech seberozvoje. Dovolte mi tedy ve zkratce představit naše největší projekty pro Prahu.

Zachování polytechnického vzdělávání je důležité ze dvou základních důvodů. Prvním je nutnost umožnit dětem rozvíjet jemnou motoriku, která se u současných dětí razantně zhoršuje a způsobuje jim problémy při odborném vzdělávání. Nejde přitom jen o učební obory, najdeme i mnoho oborů vysokoškolských, technických či medicínských, kde budou pro budoucí výkon zaměstnání zručnost také potřebovat. Pražské školy to u dětí vidí navíc v mnohem širším měřítku, neboť z obytných domů velkoměsta již zcela vymizely krabice s nářadím našich otců a dílen a garáží vybavených nářadím ve městech přirozeně není mnoho. Druhým důvodem je, že právě u těchto aktivit mohou děti, které nemají tak chytrou hlavu, vyniknout naopak zručností, a zažít tak úspěch pro každé dítě, který je naším společným cílem, jak vykřikují i ti, kteří z druhé strany proti podpoře polytechniky brojí, většinou spíše z důvodu vlastních vzpomínek z mládí - třeba jak si upínali palce do svěráku nebo museli kvůli praxi vstávat už v šest hodin.

Snažili jsme se připravit aktivity pro mateřské a základní školy tak, aby reflektovaly i blížící se dobu robotiky a Průmyslu 4.0 a aby v sobě měly systémovost, kterou bude možné i do budoucna rozvíjet.

Dalším velkým tématem pro Prahu je podpora škol v zavádění a správném a efektivním využívání digitálních technologií při vzdělávání. Pražské školy totiž neměly v minulosti oproti jiným krajům přístup k investičním výzvám a nemohly si školy vybavovat podle svých potřeb. Opět jsme se snažili se školami najít cestu, která by jim co nejvíce pomohla, aby byl projekt připraven k dalšímu rozvíjení.

Zajímavou, i když náročnou oblastí naší podpory pražským školám je příprava a vytváření podmínek tak, abychom v nich probudili chuť a nadšení zkoušet zavádět nové metody a prvky do své výuky. Nových podnětů se snažíme vytvářet co nejvíce, aby měl každý učitel možnost najít si to, co mu nejvíce vyhovuje a bude ho motivovat. Za nejzajímavější a nejoceňovanější nové aktivity byly za poslední dva roky školami považovány následující projekty.

Jako nejdůležitější ale jako zřizovatel vnímáme zajištění udržitelnosti pro projekty, které se osvědčily, a jejich potenciál případně ještě systémově rozvíjet. Takovým příkladem je třeba pražská dovednostní soutěž Sollertia, kde spolu v různých oborech soupeří žáci s mistrem v daném oboru. Tuto soutěž jsme se tedy rozhodli včlenit do aktivit KAP a rozvinout ji na mezinárodní soutěž. To platí i o mnohých dalších soutěžích, které se za léta svého působení staly velmi oblíbenými, ať se jedná například o Jarmark řemesel, Mezinárodní veletrh fiktivních firem, Enerosol, či každoroční přehlídku škol Schola Pragensis. Samozřejmostí je pak podpora škol v různých administrativních oblastech, kde školám schází hlavně personální zabezpečení nebo i odbornost, přesto je do těchto oblastí stát vtáhl neustálým svěřováním kompetencí.