Mgr. Bc. Filip Kuchař

Máme tu opět období letních prázdnin. Dva měsíce, kdy mají zaměstnanci škol chvíli na odpočinek po dalším náročném školním roce a přípravu na ten další, který nám letos začne 2. září. Máme za sebou i další rok mediální štvanice hovořící o tragickém stavu českého školství, letos navíc okořeněný o zahájení tvorby Strategie 2030. Zatímco školy nyní utichly a jejich zaměstnanci musejí rychle nabrat sílu na další školní rok, jejich ředitelé se společně se zřizovateli vrhli nejen do oprav školských budov, ale i do příprav dalších společných plánů, které mají jediný cíl, neustálé zkvalitňování vzdělávání. Že týmová spolupráce zřizovatele a jeho škol už není jen o zajištění provozu ve školách, ale i o společném budování kvality vzdělávání, je dnes vidět ve stále větší míře. Jsem rád, že hl. m. Praha mezi tyto aktivní zřizovatele patří.

Když Zastupitelstvo hl. m. Prahy schvalovalo v prosinci roku 2016 dokument Krajského akčního plánu vzdělávání hlavního města Prahy (KAP), všichni si přáli, aby tento dokument nezůstal jen vizemi o zavádění inovativních metod ve školství v rámci „velké Prahy“ a o podněcování žákovské, studentské a pedagogické iniciativy a kreativity. Díky červnové dotační výzvě MŠMT na implementaci tohoto akčního plánu může ale hl. m. Praha nejen podpořit a realizovat polytechnické vzdělávání, jehož podoba byla představena již v červnovém vydání Řízení školy, ale v Praze současně vznikne na 15 školách nové inspirativní prostředí pro společné sdílení a setkávání se učitelů, podporující nejen rozvoj jejich kompetencí, ale i posilující jejich chuť a odvahu k začleňování nových prvků do vzdělávání.

O připravované podobě podpory polytechnického vzdělávání na území hl. m. Prahy bylo poprvé slyšet v prosinci loňského roku. Tehdy Zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo dokument Krajského akčního plánu vzdělávání hlavního města Prahy (KAP), který si za hlavní cíl klade zavádění inovativních metod ve školství v rámci „velké Prahy“ a rovněž podněcování žákovské a studentské iniciativy a kreativity. Již tehdy radní pro oblast školství Irena Ropková deklarovala, že mezi klíčové části akčního plánu patří podpora polytechnického vzdělávání, a všem v mysli uvízla souvislost této podpory se slovním spojením „polytechnická hnízda“. S prvními květnovými dny radní poodhalila finální podobu připravované podpory polytechnického vzdělávání. Co tedy Praha v této oblasti může očekávat?

V posledních dvaceti letech prošla oblast řízení školské politiky v České republice takřka turbulentními změnami. Výsledkem je, že v současnosti ředitelé škol disponují rozsáhlými rozhodovacími pravomocemi při řízení škol nezávisle na svém zřizovateli.

Strategie 2020 pro digitální vzdělávání předběhla ve svých vizích aktuální potřeby našeho vzdělávacího systému. Aniž by tyto potřeby, vyplývající mimo jiné i ze závěrů ČSI, ICILS a Talis, reflektovala, zaměřila se prioritně na žáky, nikoliv na pedagogy. Kromě toho se u vize pro digitální vzdělávání projevil velmi rizikový bod, který stejně negativně dopadá i na celou Strategii vzdělávání 2020, a tím je nedořešený návrh na jasnou a funkční implementaci změn vyplývajících z těchto strategických materiálů. Nelze tedy očekávat, že se Strategie 2020 pro digitální vzdělávání ve své současné podobě stane efektivním nástrojem ke zlepšení podmínek v této oblasti.

S navyšováním kompetencí ředitelů bohužel dochází k potlačování role zřizovatelů. Někteří na tuto změnu reagovali rezignací na svoji aktivní účast při formování vzdělávacích vizí školy či škol, které zřizují, a stali se z nich správci těchto školských budov zabezpečující jejich provoz. Je ale zapotřebí si připomenout, že ve školském zákoně v § 177 je zřizovatelům stále dána povinnost, aby při zajišťování vzdělávání a školských služeb dbali o „soulad rozvoje vzdělávání a školských služeb se zájmy občanů obce a kraje, s potřebami trhu práce, s demografickým vývojem a rozvojem svého území.“

Praha 7 přichází s novým projektem pro své základní školy. Tím je vybudování venkovních tříd na jejich pozemcích. Nepřicházíme s novinkou, vždyť už v minulosti se děti převážně učily v přírodě.

Vše začalo myšlenkou, jak co nejefektivněji využít SMART Board, který jsme začali na Praze 7 systematicky zavádět do výuky na všech našich školách. Přemýšleli jsme, zda by nám tyto moderní vzdělávací pomůcky nemohly pomoci při výuce studentů, kteří se nemohou z jakéhokoliv důvodu účastnit běžné vyučovací hodiny.

Bude tomu pomalu už rok, co zveřejněné výsledky našeho šetření, že některé školou povinné děti za celý den nemají ani jedno jediné teplé jídlo a mají prokazatelně hlad, rozpoutaly ostrou mediální diskuzi. I když jsme si byli vědomi všech rizik spojených se zveřejněním výsledků šetření, začali jsme vzhledem k závažnosti našich zjištění hledat alespoň v našem regionu řešení. Jedním z výsledků je projekt obědového konta.

Naším cílem v Praze 7 je vytváření takového prostředí, které umožní, aby kvalitní výuka a možnost rozvoje v rámci pestrých volnočasových aktivit byly na všech našich školách standardem. Toho nelze dosáhnout, pokud nemáte ve školách pozitivní klima a děti nevedete k tomu, aby se z nich staly morálně silné a zodpovědné osobnosti. Proto jsme iniciovali od začátku letošního školního roku ve všech třídách námi zřizovaných škol zavedení pravidel tříd.

Na jaře v roce 2012 vznikl z iniciativy zřizovatele základních a mateřských škol na Praze 7 nový projekt Výuka pro 21. století na základních školách městské části Praha 7. Tento projekt reagoval na potřebu modernizace v oblasti ICT, potřebu změny výuky směrem k posílení kompetencí žáků v této oblasti a vytvoření školských pracovišť, která by vedla k udržení talentovaných žáků na těchto školách.

K této úvaze mě inspirovalo nepřeberné množství článků o těžké roli ředitele školy, o tom jak musí zvládat všechny role - lídra, manažera i učitele - v jím vedené škole, které po něm požaduje dnešní školský systém. Mezi strašáky své práce pak ředitelé často zařazují zřizovatele, politika, který jim nerozumí a brzdí je v jejich práci. Ale je tomu opravdu tak?

Zápisy do mateřských škol a s tím spojený celý průběh přijímacího řízení je každoročně zahalen do emocionálně vypjaté atmosféry. Základním důvodem byl po několik let probíhající porodní boom, který v současnosti doznívá, ale stávající kapacita mateřských škol je stále nedostačující. Situaci zkomplikoval i nárůst počtu dětí, jejichž rodiče využívají možnosti odkladu školní docházky, a děti tak zůstávají v mateřských školách o rok déle. U více než poloviny těchto dětí je odklad školní docházky neopodstatněný a jde spíše o pohodlnost jejich rodičů.

Blížící se konec roku a projevovaná nespokojenost rodičů, žáků nebo zaměstnanců škol s tím či oním organizačním rozhodnutím ředitele školy v rámci jejího řízení dnes nekončí pouze na půdě školy.