Než začneme školu měnit, musíme jí porozumět

Tento text otevírá zamýšlený seriál, v němž budeme otázku po otázce rozebírat zkušenosti z ankety Ředitel * Ředitelka Budoucnosti. V roce 2026 se do ní zapojilo 52 nominovaných za základní školy a 27 nominovaných za školy střední. Účastníci a účastnice 1) odpovídali na deset otázek, které dohromady vytvářejí mimořádně zajímavé portréty škol. Zároveň nejde jen o příběhy institucí. Odpovědi poskytují především důležité doklady o kompetencích lidí, kteří tyto školy vedou: o jejich schopnosti analyzovat, rozhodovat, spolupracovat, učit se z chyb, vytvářet podmínky pro druhé a proměňovat záměry ve skutečnost. Zjištění z ankety mají výjimečnou výpovědní hodnotu o současném českém školství, protože vycházejí z konkrétních zkušeností lidí, kteří školy s velikým osobním nasazením vedou. Mohou proto být inspirací pro všechny, kdo chtějí lépe porozumět tomu, jak se školy skutečně mění zevnitř. V prvním dílu se věnujeme anketní otázce, která stojí na začátku každého smysluplného rozvoje organizace: „Jak jste identifikovali výchozí stav ve své škole?“

Phdr

Jan

Voda

Ph.D., MBA

ředitel ZŠ Fostra Elementary

Mgr.

Stanislava

Hrnčiarová

pedagožka, projektová manažerka Mise HERo, s. r. o., spoluzakladatelka soutěže Ředitel Ředitelka Budoucnosti

Ing.

Martin

Lupa

zakladatel Young Public Affairs Leaders Academy (YPALA), spoluzakladatel soutěže Ředitel * Ředitelka BUDOUCNOSTI

Každá změna začíná otázkou, odkud vycházíme

Jedním z důležitých předpokladů dobrého vedení školy je schopnost přesně pojmenovat, odkud škola vychází. Vize bez porozumění výchozímu stavu může znít působivě, ale snadno se stane jen přáním. Ředitel, který chce školu skutečně rozvíjet, nejprve potřebuje pochopit její

reálnou kondici

: jaká je kvalita výuky, jak funguje tým, jaké jsou vztahy, jaké má škola materiální podmínky, jak ji vnímají rodiče, žáci, zřizovatel a jaké v ní působí skryté síly, jaké jsou obavy nebo nevyužité možnosti. Ředitel školy nemůže kvalitně vést změnu pouze na základě dojmu, intuice nebo osobního přesvědčení. Potřebuje se nejprve zastavit, dívat se, ptát se, naslouchat, sbírat data a teprve poté rozhodovat, co je třeba měnit.

Anketa ukázala, že ředitelé tuto potřebu většinou dobře chápou. Výchozí stav nepopisují pouze jako technický stav budovy nebo počet žáků, ale jako širší obraz školy: její kulturu, vztahy, úroveň důvěry, způsob komunikace, kvalitu pedagogické práce, personální stabilitu, vybavení, pověst i schopnost reagovat na proměny okolí. Právě v tom je hlavní smysl zařazení tohoto kritéria mezi anketní otázky. Neptá se jen na to, „co bylo špatně“, ale zda ředitel dokázal školu načíst jako živý organismus. Jeden z ředitelů popsal výchozí stav školy velmi syrově: „Škola fungovala spíše samospádem.“ Jiný použil podobně výstižnou formulaci: „Výchozí stav byl, jednoduše řečeno, klasika, kt