Pedagogický proces - strana 8

Webové stránky jsou již řadu let nezbytným nástrojem prezentace každé školy. S nástupem sociálních sítí ale také rapidně vzrostlo množství videoobsahu kolem nás. Bez ohledu na to, jak se stavíme k možnosti využití samotných sociálních sítí, se právě video ukázalo být ideálním způsobem, jak atraktivně předat určité informace a propagovat školu jako takovou – a to i na webu.

Známe to všichni, denně se na nás valí neuvěřitelné množství informací z nejrůznějších zdrojů a my musíme vydat poměrně mnoho energie a pozornosti na rozpoznání toho, co je důležité. Řízení školy online „váš“ obsah bezpečně pozná. Ostatním vás zatěžovat nebude. A jak to nastavit? Je to jednoduché a stačí k tomu jen pár kroků.

Herec, moderátor, režisér, ale hlavně ekolog tělem i duší. Svůj ekologický postoj k životu a planetě se snaží předat nejen rodině, ale také svým hereckým kolegům. Doma třídí odpad, splachuje vodou z dřezu, nejezdí autem, nejí maso a vyrábí mýdlový sliz. O tom, co je dobré pro životní prostředí, o oblíbených hereckých rolích, ale také o tom, proč se nestal lékařem, jsme si povídali s Petrem Vackem.

Kolik učitelů v jeden moment ve třídě je dost učitelů? Jedna třída, jedna vyučovací hodina, a tedy jeden učitel? To je standardní model fungující na převážné většině základních a středních škol v České republice. Někdy k sobě má pedagog ještě svého asistenta, ten se ale primárně věnuje jednomu či dvěma studentům se speciálními vzdělávacími potřebami, nikoliv celé třídě.

Současná doba je charakterizována rychlým tempem změn a neustálým vývojem nových technologií. Ve všech oblastech společnosti je důležité být inovativní a přinášet nové myšlenky a řešení. Existuje skupina lidí, kteří jsou v tomto procesu klíčoví, protože mají schopnost vytvářet vize a nápady a přinášet do oboru inovace. Jsou také důležití pro svou dovednost inspirovat a motivovat ostatní. Své představy a myšlenky dokáží komunikovat ostatním lidem a tím je přesvědčit, aby se připojili a společně pracovali na vytváření odvážných řešení pro budoucí svět. Mají schopnost vést týmy a organizace ke společnému, ačkoli dosud nepoznanému cíli. Často působí jako mentoři a podporují další lidi v rozvoji jejich vlastních myšlenek a nápadů.

Během červencové cesty po východním pobřeží Austrálie jsem jako učitelka neodolala a do cestovního itineráře jsem zařadila i jednu „školskou“ zastávku. Tou zastávkou byla Ringwood Secondary College na okraji Melbourne – škola, kterou jsem měla možnost navštívit už před deseti lety, když jsem ještě studovala na střední. Už tehdy mě výuka na školách v zahraničí fascinovala a nyní, kdy sama učím, mě fascinuje o to víc. Doteď si pamatuji moment ze své návštěvy hodiny angličtiny, na které se studenti zabývali tématem „proč lidé vlastně chtějí žít“. Navyklá na obsah hodin českého jazyka u nás jsem si překvapeně kladla otázky typu: Kde jsou ta gramatická cvičení? Kde jsou pětiminutovky? A jak to, že tady všichni tak volně diskutují?

Škola dítě učí a připravuje je pro život. Dnešní příprava je ve srovnání s minulostí stále delší. Zatímco před sto lety představovala u nás obecná škola vzdělání pro všechny, měšťanka pro část, vysoká škola pro 3 %, dnes se pozvolna blížíme stavu, kdy střední všeobecné vzdělání zasáhne celou populaci a alespoň na bakalářský stupeň vysoké školy dosahuje už dnes také řádově víc studentů.

Jedním z témat, které v průběhu prázdnin rezonovalo učitelskou veřejností, bylo parlamentem schválené vypuštění písm. c) z § 22a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školského zákona). Uvedené ustanovení, ve znění účinném do konce roku 2023, zakotvuje právo pedagogického pracovníka na využívání metod, forem a prostředků dle vlastního uvážení v souladu se zásadami a cíli vzdělávání při přímé vyučovací, výchovné, speciálněpedagogické a pedagogicko-psychologické činnosti.

Když se zeptáte svých přátel, na jaké zážitky v rámci školní docházky nejraději vzpomínají, mnoho z nich jistě zmíní školní výlety. Tuzemské, nebo dokonce zahraniční. Když se ale zeptáte kolegů v kabinetu, jestli i oni čas výletů v rámci svého zaměstnání vnímají jako něco nadmíru pozitivního, možná mnoho z nich zakroutí hlavou. Pro učitele je to totiž velká starost. I zodpovědnost. Nově jim ale konkrétně se starostmi s organizací mimoškolních akcí může dost výrazně pomoci portál Organizátorvýletu.cz, který mají k dispozici zcela zdarma. O tom, jak projekt funguje a co nabízí, jsme si povídali s jeho zakladatelem Tomášem Veselkou.

Jihočeské Muzeum v Českých Budějovicích v rámci svých edukačních programů nabízí Archeologické muzejní kufříky. Jejich prostřednictvím se žáci všech věkových kategorií mohou seznámit s historií doslova „na vlastní kůži“. Na otázky, co Archeologické muzejní kufříky jsou a v čem spočívá jejich nevšednost, odpovídá vedoucí edukačního oddělení Jihočeského muzea Mgr. Lukáš Faktor.

Souzníte s myšlenkou, že by se více dětí mělo učit venku, ve svém přirozeném prostředí pomocí pozorování, vlastních prožitků a zároveň v souvislostech? Hledáte výukové plány, které vám budou v tomto směru dobrým pomocníkem? Možná jste je právě našli!

Ve 2. díle seriálu o čtení v oborech se učitelka ZŠ Plešivec Dagmar Kopřivová věnuje přínosům čtení neučebnicových textů ve vlastivědě a přírodovědě. Uvádí řadu zdrojů takových textů a popisuje postupy, které ve škole využívají.

Předsudků se člověk nejlépe zbaví tak, že se o věci a dění kolem sebe aktivně zajímá a zapojuje se do něho. Členové žákovského parlamentu ze základní školy v litvínovském Janově se proto rozhodli zapojit do městského participativního rozpočtu a vybudovat v okolí své školy příjemné místo pro sousedské setkávání. Na místě vybydleného panelového domu, ve kterém bydleli kdysi jejich příbuzní, nechali vybudovat venkovní kuličkovou dráhu.

Už třetím školním rokem v Síti škol Paměti národa pořádáme vzdělávací semináře, workshopy a exkurze pro učitele společenskovědních předmětů ze základních a středních škol. Začali jsme v Praze a postupně jsme přidali další místa v Česku. Aktuálně semináře probíhají kromě Prahy také v Brně, na Jihlavsku, Karlovarsku, Kolínsku, Olomoucku a Těšínsku.

Puberta a dospívání jsou náročným obdobím, během něhož studující začínají řešit vlastní identitu, vztahy a s nimi spojenou intimitu a tělesnost. Internet, pornografie a „přestávkové“ konverzace s vrstevníky a vrstevnicemi jsou pro dospívající běžnými zdroji informací. Možnost probrat svoje otázky a obavy s dospělou autoritou je však v daném věku k nezaplacení. Sexuální výchova je příležitostí k prohlubování vazeb ve třídě a budování důvěry mezi vyučujícími a studujícími.

Eva Nečasová, výtvarnice, spoluautorka narativních počítačových her a především zakladatelka iniciativy AI dětem, je jednou z nejvytíženějších dam, s nimiž jsem dělala rozhovor. Není divu. Umělá inteligence, která je v současné době skloňována ve všech možných pádech, je jejím denním chlebem. Povídaly jsme si nejen o tom, jak by mohla AI ovlivnit vzdělávání v budoucnosti nebo proč je přesvědčena, že umělou inteligenci nebudou žáci zneužívat. „Představte si aplikaci, která v hodinách, kde je pedagog sám na 25–30 dětí, dovolí, aby se každý učil svým tempem, způsoby, které mu vyhovují. A učitelé jsou tam pro děti, motivují je, pomáhají hledat jejich silné stránky.“

Markétu Mylkovou, učitelku matematiky na Základní škole Krnov, Janáčkovo náměstí, ocenila porota Global Teacher Prize 2023 druhým místem. Jak vypadají její hodiny? Proč nedává domácí úlohy a jaký je její názor na sdílení hodin? Nejen to se dozvíte v našem rozhovoru.

Čím dál častěji a z různých stran slýcháme, že škola žáky dostatečně nepřipravuje na budoucnost. Že mnohé informace, které se učí a memorují, nejsou pro jejich další studentský, osobní ani pracovní život podstatné. Tento rozhovor ale vypovídá o něčem úplně jiném. S Veronikou Haissingerovou, která působí jako projektová manažerka v Centru pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy, jsme si povídali o tématu podnikavosti. Sadě dovedností, které jsou potřeba pro současný život v neustále se měnícím světě a kterým se už na mnoha školách věnují.

Základní škola Střílky je jedna ze základních škol, které se ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Masarykovy univerzity zapojily do projektu TA ČR Vysvědčení JINAK1) . Smyslem tohoto projektu je vytvořit pilotní design vysvědčení (závěrečného hodnocení) pro základní školy, které umožňuje žákům monitorovat svůj pokrok a výsledky a podílet se na plánování svého učení. Nejprve se v tomto článku zamýšlím nad podstatou formativního hodnocení (co, jak a proč formativně hodnotit), následně nad tím, jaký smysl má formativní hodnocení ve výchovných předmětech.

„Pochazam z Kravařa z hausirnickeho rodu. Fater i muter ježdžili po rajchu hausirovač a zarobili se fajne penize. Tymu chčeli, abych začala hausirovač i ja. Co to obnašalo? Chodžič po domoch a prodavač belejake zboži. Korale, krajkove šnuptychle, svate obrazky nebo gardyny. Moc se mi to podobało, bo’ch se došč narajzovala a ke všeckymu aj fajně zarobiła.“