Doufám, že nebudu jen ve vleku událostí, říká dětský ombudsman Martin Beneš

Každá země má pravomoci upraveny trochu jinak. Někde se zaměřuje výhradně na systémová témata, osvětu a advokační činnosti směřující k prosazování změn v legislativě. Někde může prošetřovat individuální stížnosti dětí a ve věci dětí nebo vstupovat do různých soudních řízení. Většinou je jeho úkolem dbát na to, aby byly děti zapojovány do rozhodování o věcech, které se jich dotýkají. Jako český dětský mám všechny tyto možnosti a dalo by se říct, že můj je v porovnání s ostatními zeměmi velmi široký. Je však otázkou, nakolik je silný. Nemohu totiž rozhodnout za jinou státní instituci nebo soud, mé zprávy a stanoviska jsou spíše doporučujícího charakteru.

Má motivace byla primárně přispět k lepšímu fungování systému sociálně-právní ochrany dětí. Kdybych měl myslet na sebe, zůstanu v Mostě, nic mi tam nechybělo. Ale jako dětský mám větší možnost ovlivnit změnu k lepšímu, tedy doufám. V této roli je člověk slyšet více než jako řadový soudce. A více lidí na relevantních pozicích je ochotných se s ním o změnách bavit. Formálních pravomocí mám jako málo, ale mohu například připomínkovat návrhy zákonů nebo některé systémové problémy medializovat, a zvýšit tak o nich povědomí. To může vytvořit určitou pobídku k systémovému řešení.