Spolupráce metodika prevence v PPP a školního metodika prevence

Co vidím jako podstatné pro vytvoření ? Důležitou zásadou je, aby do tvorby preventivního programu školy byli vtaženi . Možná si řeknete, že to je přeci jasné a že to každý ví, podle mých zkušeností z některých škol to ale bohužel není úplnou samozřejmostí, a proto bych ráda tuto skutečnost zdůraznila.

Při pracovních setkáních se ŠMP často debatujeme o tom, že při tvorbě preventivního programu školy je nutné, aby se zapojil celý pedagogický sbor včetně vedení školy. Tvorba preventivního programu školy je proces, při kterém je nezbytné, aby zaměstnanci školy pracovali týmově a navzájem se podporovali v dosahování společně stanových vizí a hodnot. ŠMP nemá být jediný "vypracovatel", má být zejména koordinátor kolektivní práce při zpracování preventivního programu školy.

Mezi předpoklady správného fungování patří, že se ředitel školy orientuje v metodice, organizaci a problematice preventivních témat. Jeho úkolem je zajistit, aby všichni pracovníci školy fungovali jako společenství a zároveň aby na sobě byli jako jednotlivci ochotni odborně i osobnostně pracovat (např. prostřednictvím supervizí, školení). Dalším úkolem vedení školy je zabezpečit, aby byl školní metodik prevence ve své roli akceptován a aby mu při jeho aktivitách byli kolegové nápomocni.

Jestliže chceme, aby naše školy vytvořily pro děti bezpečné prostředí (a bezpečné klima je oprávněně vnímáno jako základ pro předcházení rizikovému chování), musejí jít všichni pedagogové stejným směrem. Pokud bychom tuto zásadu propojili s tématem ubližování (nebo, chcete-li, šikany), myslím, že platí: Úspěšně bojovat proti ubližování slabším nemůže jeden odborník, i když pracuje na plný úvazek. Jednotlivec může pouze "hasit požáry".

Jak víme, preventivní program školy je živý dokument, který se každým rokem přizpůsobuje a mění podle toho, jak dosahujeme dlouhodobých cílů a jak se daří naplňovat zvolenou strategii. Se ŠMP proto při tvorbě preventivního programu školy také probíráme, zda vychází z a , přičemž vize stanovuje cílový stav strategie v daném čase a strategie je dlouhodobý plán činností zaměřený na dosažení cíle. Účelem strategie školy není "mít plán". Účelem je vědět, co chci udělat a proč. ŠMP by měl tyto dokumenty nejen znát, ale měl by se i aktivně podílet na jejich tvorbě, jelikož od nich se odvíjí vytváření preventivního programu školy.

Prvním krokem k vytvoření preventivního programu školy je zhodnocení současného stavu. Se ŠMP uvažujeme, jak co nejlépe využít , což je analýza výchozí situace. Tato technika pomáhá zmapovat současný stav výskytu rizikového chování a práce s ním ve škole. Pomáhá definovat jak silné ( = strengths) a slabé ( = weaknesses) stránky školy, tak příležitosti ( = opportunities) a hrozby ( = threats) přicházející z vnějšího prostředí. Na jejím základě je možné si uvědomit, co je prioritní k řešení a na co se zaměřit při stanovování cílů a plánování aktivit.

Nápomocný může být i současný Systém výkaznictví preventivních aktivit ( ), zejména část druhá, "Specifická prevence - preventivní témata obsažená v rámcovém vzdělávacím programu". Tuto tabulku lze výborně využít k tomu, aby jednotliví vyučující zapsali, kolik hodin se kterému tématu ve své výuce věnují. Pokud je známo, která témata jsou probíraná v rámci výuky, a jsou stanoveny priority (na základě SWOT analýzy) týkající se toho, kterým směrem se má prevence ve škole vést, vyplynou náměty, kterým je potřebné se věnovat více do hloubky, např. prostřednictvím externích preventivních programů, případně interaktivních besed pro třídu atd.

Další oblastí, které se společně se ŠMP podrobněji věnujeme, je stanovování . Vytvoření krátkodobých cílů pro školní rok se zdá být prostým úkolem. Většinou se ale stává, že se u této aktivity zastavíme se ŠMP nejdéle, protože vytvoření jasného krátkodobého cíle není úplně snadné. (Zkuste to někdy se svými kolegy.) Opět je nejvýhodnější držet se osvědčených metod a tentokrát nám pomůže .

Pro jasnější rozlišení je třeba zmínit, že dlouhodobé cíle jsou obecnějšího charakteru a jsou uvedeny především v preventivní strategii školy, která je nad úrovní preventivního programu školy.

Krátkodobé cíle jsou konkrétní, vztahují se ke konkrétní cílové skupině (žáci, rodiče, pedagogové) a jsou časově termínované.

Podle mého názoru je výhodné stanovit si krátkodobý cíl zvlášť pro každou cílovou skupinu (žáci, rodiče, pedagogové), respektive když máme stanovený cíl, pro každou skupinu stanovíme odpovídající činnosti. Díky tomu potom můžeme dosáhnout vyšší provázanosti.

ŠMP se často ptají na stanovování cílů, které se týkají změny chování. Mnohdy nelze jednoznačně stanovit měřitelnost - pak je vhodné si klást zpřesňující otázky, např.: "Podle čeho poznám, že jsem dosáhl svého cíle?" "Podle čeho poznají druzí, že se mi daří ho naplňovat?"

Pokud jsou naplánovány cíle, zbývá zvolit odpovídající , pomocí kterých těchto cílů dosáhneme. Někdy se může stát, že zjistíme, že zvolené aktivity nevedly k dosažení námi zvoleného cíle, ale i to je v pořádku. Můžeme použít přirovnání k přírodním vědám: I vědečtí pracovníci mohou zjistit, že jimi stanovená hypotéza nebyla potvrzena. Pak musí být stanovena další hypotéza, která bude potvrzena či vyvrácena. Stejně tak můžeme po evaluaci preventivního programu školy dospět ke dvěma závěrům. Buď zjistíme, že námi zvolené aktivity byly v pořádku, a pokračujeme v nich i nadále, případně přidáme nějaké další, nebo zjistíme, že k cíli nevedly, a vybíráme jiné.

Cílové skupiny pro výběr aktivit jsou tři - pedagogové, rodiče a žáci. Při volbě činností pro jednotlivé skupiny je třeba zvažovat kupř. následující body:

preventivního programu školy je potom základem pro další SWOT analýzu a celý postup se opakuje další rok. Klademe si při ní např. tyto otázky: "Bylo skutečně dosaženo stanoveného cíle?" "Budu opakovat tento přístup, postup?" "Na co se příští rok zaměřím?"

Co bych chtěla říct na závěr: Zřejmě všichni víme, že pro realizaci preventivního programu školy jsou vhodné programy primární prevence, které jsou dlouhodobé a kontinuální a při nichž se pracuje s malou skupinou, ne pouze jednorázové aktivity nebo aktivity hromadné pro celou školu.

Ze svého pohledu vnímám jako jeden z nejpodstatnějších faktorů to, jak k naplňování preventivních aktivit přistupují zejména třídní učitelé a ostatní pedagogové školy, tedy zda v programech primární prevence spatřují pro "své" děti ve třídě smysl a zda se do programů aktivně zapojují, aby i po jejich skončení mohli s dětmi dále na daných tématech pracovat, případně si sami vytvářet nová.

Svůj popis toho, nad čím se ŠMP přemýšlíme, když uvažujeme nad plánem preventivních aktivit, bych chtěla zakončit přáním. Přeji vám, aby se vám dařilo být ve vašich školách soudržní a jednotní, co se týká práce s dětmi, a to nejen v oblasti primární prevence. Zároveň vám přeji, aby pojmy jako bezpečné klima školy, ovládání self-managmentu, komunikační dovednosti a další nebyly pouhé fráze, ale aby se vám dařilo uvádět je do praxe.