Speciální a sociální pedagog

Zatímco zná jak zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, (dále jen „zákon“), tak nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, (dále jen „katalog prací“), není legislativně ukotvena. Speciální pedagog je pedagogem de iure s definovanou náplní práce (katalog prací), sociální pedagog je pouze pedagogem de facto a jeho role je často ztotožňována s rolí pedagoga volného času, kterou lze v zákoně nalézt.

Existuje sociální pedagogika jako aplikované odvětví pedagogiky, existuje studijní obor sociální pedagogika a z logiky věci existují i absolventi - sociální pedagogové, aniž ovšem existuje jasný profil absolventa. Náplň práce sociálního pedagoga se tak pohybuje na škále učitel -vychovatel - pedagog volného času - asistent pedagoga (zákon, katalog prací - část výchova a vzdělávání) a sociální pracovník (katalog prací - část sociální služby). V našem pojetí je sociální pedagog díky náplni své práce jednoznačně blíže sociálnímu pracovníkovi.

Sociální i speciální pedagog spolu s psychologem jsou členy multidisciplinárního týmu odborníků, kteří identifikují ve vzájemné spolupráci speciální vzdělávací potřeby žáků v jejich přirozeném prostředí, tj. ve škole, popř. rodině. Navrhují, připravují, realizují a pomáhají realizovat podpůrná a vyrovnávací opatření. Diagnostika speciálních vzdělávacích potřeb se opírá o dobrou znalost kulturního a sociálního zázemí dítěte a vychází z jeho dlouhodobého pozorování. spolupracuje se všemi interními i externími subjekty edukace, samozřejmostí je úzká spolupráce se školskými poradenskými zařízeními.

(Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, dále jen „OP VK“). Projekt OP VK končí letos v březnu. Programy čerpání Evropského sociálního fondu (Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání) na období 2014-2020 zatím nejsou připraveny. Školní poradenská pracoviště na naší škole a školách partnerských k březnu 2015 končí. Role sociálního pedagoga/pracovníka je pro nás natolik důležitá, že podaří-li se nám vyjednat nějakou podporu od obce, zůstane ve škole právě pouze sociální pedagog, který pomáhá řešit podporu pro žáky s potřebou podpůrných opatření na základě sociálního znevýhodnění, resp. kombinace sociálního znevýhodnění s různými typy zdravotního postižení a znevýhodnění.

Sociální pedagog je součástí systému první reakce, kdy se podílí na akutních intervencích, tedy na zklidňování a komunikaci o problémech se žáky mimo prostředí školní třídy. Obzvláště na prvním stupni ZŠ poskytuje sociální pedagog některým rodičům vzhledem k životním situacím, které ohrožují i dítě.

Sociální pedagog se účastní schůzí orientovaných na problematiku sociálně vyloučených lokalit. Také reprezentuje školu při nejrůznějších jednáních, kupříkladu zastupuje učitele u soudů (např. jednání o ohrožování mravní výchovy). Soudci tuto praxi sice mohou odmítnout, běžně se tak však neděje. Další kompetencí sociálního pedagoga je být garantem při spolupráci s neziskovými organizacemi. Navštěvuje tyto organizace, vyměňuje si s nimi informace a ty pak předává učitelům.

Druhým směrem, kterým je sociální pedagog orientován, je diagnostika speciálních vzdělávacích potřeb žáků, obzvláště faktorů přispívajících k sociálnímu znevýhodnění a potřebě podpory. Legislativně vágní, neměřitelné, tudíž nediagnostikovatelné definování sociálního znevýhodnění jsme si ve škole opatřili měřitelnými indikátory, které sledujeme u každého žáka. Na jejich základě

Školní speciální pedagog zajišťuje speciálně pedagogickou diagnostiku, cíleným screeningem vyhledává žáky se SVP a dle typu a závažnosti SVP zajišťuje další diagnostiku. Intervenuje ve spolupráci s učiteli. Metodicky vede učitele v reedukaci SPU v rámci výuky. Nad rámec legislativně definované náplně práce připravuje s učiteli individuální vzdělávací plány, plány osobního rozvoje, vzdělávací plány (dle § 50 školského zákona), ve kterých se plánují a vyhodnocují individuální posuny žáka z měsíce na měsíc. Pomáhá také učitelům s tvorbou slovního hodnocení konkrétních žáků, zabezpečuje speciálně pedagogické pomůcky a metodicky vede tým asistentů pedagoga. Poskytuje individuální konzultace rodičům ohledně speciálních vzdělávacích potřeb jejich dětí.

Závěrem ještě jednu poznámku. (aktuálně se jedná např. o rozvojový program MŠMT „školní psycholog a speciální pedagog“). Samozřejmě by si školy mohly a do budoucna možná budou moci (opět nesystémově, navíc „svépomocí“) „nakoupit“ další role z evropských operačních programů. Z našeho úhlu pohledu je mnohem zásadnější debata k tématu školní poradenská pracoviště ve školách a jejich funkce v systému poradenství, resp. systému vzdělávání, než debata na téma, které role by v rámci školního poradenství měly být obsazeny a co přesně by měly vykonávat. V této souvislosti patří k nadějným systémovým krokům připravovaná novela § 16 školského zákona a implementace připraveného do práce se žáky s potřebou podpůrných opatření.