Propojení kariérového poradenství a konkrétních zkušeností aneb Aby bylo co reflektovat

S hledáním odpovědí na uvedené otázky může pomoci kariérový poradce, který tu je právě od toho. K tomu je ale bezpodmínečně potřeba, aby daný žák nebo mladý člověk měl co reflektovat.

Jak má řešit otázky svého budoucího uplatnění, když nemá nejmenší zkušenost s tím, jak určitá pracovní prostředí vypadají, netuší, co obnášejí konkrétní práce. Jednotlivá povolání se navíc neustále vyvíjejí, jak má tedy zjistit, jak by sám obstál v podobných situacích?

Často slýcháme v médiích české zaměstnavatele, jak si stěžují na to, že má dnes málo lidí zájem například o technické obory. Kde by ale žáci měli zájem získat? Co znamená pracovat v technickém oboru, proč by to mělo být atraktivní právě pro ně? A proč by měli mít zájem strávit v oboru přibližně 40 let svého produktivního života? Jak se v technických oborech mohou uplatnit například dívky? Ano, do určité míry si lze vystačit s vlastní představivostí nebo si pustit film, ale docílíme tím toho, že si žáci o určitém oboru udělají takovou představu, aby se zodpovědně rozhodli, že je to oblast, které se chtějí v životě profesně věnovat?

Měli bychom přijmout fakt, že . Učení založené na zkušenosti ze své podstaty vyžaduje kombinaci jednání a reflexe. Teorie zkušenostního učení podle Davida Kolba staví na tom, že bezprostřední, konkrétní zkušenosti jsou základem pro pozorování a reflexi. Bez zkušenosti tedy chybí obsah pro reflexi. Ať zavedeme sebeúčinnější reflektivní kariérní techniky do vzdělávání, celý proces bude velmi povrchní, pokud žáci nebudou mít adekvátní zkušenosti. Kariérní rozvoj se totiž nezakládá jen na reflexi, tedy , ale zejména na a na dalším . John Dewey zdůrazňoval, že je potřeba v určitou chvíli přerušit tok zkušeností a dát prostor reflexi. Když má člověk možnost zažít nějakou novou zkušenost, která mu umožní v ideálním případě vystoupit z jeho komfortní zóny, zažít sama sebe v nové roli či novém kontextu, měl by dostat prostor, aby mohl zkušenost zreflektovat, „uklidit si“ myšlenky, zjistit, co nového se z této zkušenosti naučil, popř. naučil o sobě samém.

Zkušenost samozřejmě může mít různou podobu, samotný pobyt ve škole a sociální interakce se spolužáky představuje množství zkušeností, většina výuky ve škole přináší žákům nějaké konkrétní zkušenosti, zejména pokud je vedena rozmanitými formami. A v neposlední řadě si žáci do školy přinášejí množství zážitků a zkušeností ze sféry svého volného času, který prožívají mimo školu, ať už jde o různé kroužky, nebo jiné zájmové a neformální vzdělávání. Spadá sem i celá oblast informálního učení, např. prostřednictvím vlastní četby, samostudia, ale i aktivit v kyberprostoru. To vše lze zahrnout do reflektivních procesů v rámci kariérového poradenství. Otázkou ale zůstává, nakolik jsou to jen nahodilé zkušenosti a nakolik například závisí na finančním zázemí a motivaci rodičů, zda tyto aktivity dítě vykonává, či nikoliv.

Z uvedeného důvodu se i rozvoj kariérového poradenství na školách v zahraničí ubírá tím směrem, že pro získávání nových zkušeností, seznamování se s inspirativním prostředím a zajímavými odborníky a vytváří prostor pro rozvoj vlastní iniciativy žáků a pro jistou míru experimentování a získávání reálných zkušeností. Žáci se aktivně účastní exkurzí do výrobního podniku či výzkumného centra nebo úřadu nebo zpracovávají článek o místním podnikateli či umělci a získají tak „spoustu materiálu“ pro vlastní reflexi. Důležité je, aby si v maximální míře mohli sami volit, jakou zkušenost považují za užitečnou a atraktivní pro svůj vlastní rozvoj. Může se jednat o jednorázové, ale i celoroční aktivity.

Je zřejmé, že ne všichni najdou souvislost mezi danou aktivitou a svými individuálními zájmy, ale pokaždé se jim dá nabídnout taková role, kterou si budou chtít vyzkoušet. Když se například plánuje nějaká exkurze, může vzniknout pracovní skupina, která celou expedici naplánuje, jiná pracovní skupina ji bude dokumentovat, další žáci budou fungovat jako „delegáti“ zodpovědní za hladký průběh akce na místě. Tak si mohou žáci postupně zkoušet různé role a zjišťovat, co jim vyhovuje a co spíše ne. Jindy se může jednat o zajištění projektového dne: někdo se ujme programu, jiný spolužák fotodokumentace, další propagace, někdo jiný zase například evaluace celé akce apod. V samotném školním životě je množství příležitostí pro prožití různých situací, které evokují reálné aktivity z pracovního života. Jde jen o to, tyto příležitosti maximálně využít, aby mohli žáci od útlého věku přebírat odpovědnost za různé typy činností a za svůj vlastní rozvoj a zkoušet si tak, jak dokážou v jednotlivých situacích obstát. To vše úze souvisí s jejich kariérním rozvojem a tím, že si aktivity mohou vyzkoušet v bezpečném prostředí školy. Jakmile školu opustí, už bude na experimentování daleko méně prostoru, nemluvě o tom, že v tu dobu už ponesou za důsledky své činnosti plnou zodpovědnost.

Když si sečteme, kolik let tráví děti a mladí lidé v počátečním vzdělávání, je to dostatečně dlouhá doba na to, aby jim mohlo být nabídnuto uspokojivé množství příležitostí vyzkoušet si, v čem spočívá jejich potenciál, co jsou aktivity, které jim spíše vyhovují, baví je a dobíjejí, jakým činnostem mají tendenci se spíše vyhýbat – a v životě to nebude jiné, protože je tyto aktivity vyčerpávají. Lidé nejsou univerzální, každý jsme jiný, každý máme jiný soubor aktivit, které vyhovují našim předpokladům, a těch, na nichž bychom naši kariéru stavět neměli, protože v nich s největší pravděpodobností nebudeme úspěšní. Když jako kariérová poradkyně pracuji se svými klienty a klientkami, většinou pro ně není těžké určit, v čem je posunula třeba i nevýznamná brigáda, protože se díky konkrétní zkušenosti ujistili, že určitou práci v životě dělat nechtějí, a ani pro ni nejsou vhodní. Pokud však jde o léta strávená ve škole, málokdo si vybaví konkrétní zkušenosti, které ho vybavily do života tím, že mu pomohly lépe se zorientovat v tom, co chce v životě dělat. V tomto případě by mohlo kariérové poradenství, které v sobě bude zahrnovat jak množství různých reálných zkušeností, tak jejich reflexi, pomoci.

(Nehyba, 2014)

ZDROJE