Mluvme s dětmi o nástrahách internetu. Dřív než je prožijí na vlastní kůži

Kyberbezpečnost je v kontextu vzdělávání, o kterém se bavíme, možná trochu silné slovo. Zejména proto, že s dětmi neřešíme bezpečnost ve smyslu zabezpečení ICT, ale spíše bezpečnost pohybu na internetu a komunikaci. Ve své podstatě se nejedná o témata, která by byla nějakou novinkou, „nové“ je jen prostředí, ve kterém probíhají. Je určitě namístě také říct, že nové je vlastně jen pro nás starší, pro malé děti se jedná o prostředí zcela přirozené, protože řada z nich už prakticky nerozlišuje online a offline, ale žije spíše onlife. A právě vzhledem k tomu, že se online svět stává jejich každodenní realitou, je důležité je na život v této realitě připravit, a to ideálně ve věku, kdy jsou zvídavé, mají hodně otázek a nebojí se zeptat. Zároveň se s tím, jak se snižuje věková hranice pro vstup na internet, snižuje také věk, kdy se děti poprvé setkávají s jeho nástrahami. Odkládání těchto témat tak může mít v praxi za následek, že se o rizicích s dětmi bavíme ve chvíli, kdy je řada z nich pocítila na vlastní kůži a musela se s nimi vypořádat po svém, a to bez jakékoliv průpravy. Netvrdím, že se staršími dětmi nemá cenu se o těchto, spíše netechnických, tématech bavit i v pozdějším věku, půdu bychom si však měli připravit už mnohem dříve.

Bezpečný pohyb a komunikace na internetu jsou ukotveny v rámcových vzdělávacích programech, stejně jako například v preventivním programu školy. Někdy více, někdy méně explicitně. Záleží tedy spíše na konkrétní škole, nakolik danému tématu věnuje prostor. Větší pozornost by si rozhodně zasloužila bezpečnost ve smyslu uživatelských dovedností, snad v tomto ohledu přinese zlepšení současná revize rámcových vzdělávacích programů a slibované navýšení hodin ICT. Podporu učitelům přináší nejen NÚKIB, ale také celá řada organizací a vysokoškolských projektů, které nabízejí materiály do výuky nebo přímo realizaci konkrétních vzdělávacích programů.

V rámci NÚKIB se věnuji především tvorbě vzdělávacích materiálů pro děti v mateřských školách a na prvním stupni základních škol. Příležitostně se pak podílím na vzdělávacích aktivitách pro starší děti.

Ze zákona má NÚKIB povinnost vytvářet vzdělávací materiály, které jsou dostupné všem a zdarma. Tvorba vzdělávacích materiálů je také hlavní náplní mé práce, ale sama o sobě nestačí. Důležité je i rozšiřování vzdělávacích materiálů a obecně povědomí o potřebě vzdělávat v této oblasti. V tomto ohledu si velmi cením spolupráce organizací, kterým se podařilo objevit efektivní cesty k učitelům. Jednou z nich je i Malá digitální univerzita, která na svých seminářích sdružuje specifickou cílovou skupinu učitelů, kterými jsou učitelé mateřských škol, nižších tříd základních škol a malotřídek. Tedy cílovou skupinu, která nasedá právě na vzdělávací aktivity, kterým se v rámci NÚKIB věnuji.

S Malou digitální univerzitou jsem se poprvé setkala na vzdělávací konferenci o digitálních technologiích. Překvapilo mě, že se někdo podobně jako NÚKIB věnuje dětem už v mateřských školách, a to s poměrně složitými tématy, kterým nerozumí ani řada dospělých lidí. Osobně si tuto schopnost podat dětem složité téma jejich řečí velmi cením.

Těžko zobecňovat. Učitelé jsou velmi rozmanitá skupina, a tak podobně jako ve společnosti i mezi učiteli najdeme příznivce a naopak odpůrce technologií. Vnitřní nastavení učitele navíc mnohdy umocňuje postoj vedení školy, které by mělo podporovat nejen myšlenku vzdělávat v této oblasti, ale především poskytnout učiteli dostatečné zázemí k sebevzdělávání. Je zřejmě pravda, že v oblasti digitálních technologií a s tím související bezpečnosti nám tak trochu ujel vlak, a proto se někdy poněkud zbrkle snažíme napravovat chyby. Namísto hlubších řešení vyhledáváme ta povrchová s krátkodobým příslibem úspěchu. Ve skutečnosti to však není krok vpřed, ale nikdy nekončící chůze o krok vzad.

Základem je položit si otázku: „Proč?“ Proč se chci věnovat právě tomuto tématu? Je za tím vnitřní, nebo vnější motivace? Vidím v tomto tématu skutečně smysl, nebo je to spíše požadavek vedení školy a tlak společnosti? Můžete si osvojit celou řadu informací a technik, ale pokud v tématu osobně nevidíte smysl, bude se to vždy promítat na výuce a vy samotní z ní nebudete cítit radost. Neméně důležitá je pak otevřenost a touha objevovat. Nesnažte se naučit všemu, šedá je teorie, zelený strom života. Vydejte se na TikTok, koukněte se na diskusi na Twitchi nebo video některého z oblíbených youtuberů. Povídejte si s dětmi o jejich zážitcích a klidně sdílejte ty své. Hledejte ve zkušenostech dětí na internetu principy reálného světa a poukazujte na ně. Nebojte se přiznat, že některé věci neznáte, děti to po vás nevyžadují, naopak, rády vás zasvětí.

Na závěr nezbývá než dodat: Nenechte se odradit. Dnešní děti se narodily do světa, který je čtyřiadvacet hodin denně zahrnuje množstvím vjemů a zážitků. Není tedy žádnou novinkou, že řada informací a technik děti nezaujme, stejně jako desítky aplikací v telefonu, které denně proklikají. Není to však signál k tomu, že byste měli skončit. Buďte nezlomní v hledání nových cest. Ani vývojářům aplikací se nepodaří zaujmout za všech okolností.

Na podzim roku 2019 se nám podařilo rozeslat do všech školek knihu Vanda a Eda v Onl@jn světě. Jsme za to velmi rádi, protože to považujeme za první vlaštovku ve způsobech, jak o tématu bezpečnosti při používání digitálních technologií mluvit už ve školkách. To si koneckonců pochvalovali také učitelé, kteří si aktivitu sami vyzkoušeli. Nicméně jak se říká, jedna vlaštovka jaro nedělá, a tak se snažíme i nadále podporovat aktivity v tomto směru. Koronakrize pro nás byla v určitém ohledu impulzem k tomu, abychom knihu zpracovali do elektronické podoby (vandaeda.nukib.cz). To nám přineslo cennou zpětnou vazbu nejen od rodičů, ale hlavně od dětí. Kromě zajímavých tipů na nové příběhy pro nás byla zpětná vazba i potvrzením toho, že jdeme správnou cestou. Nyní se intenzivně snažíme vtáhnout do aktivity také další aktéry, ať už z řad knihoven, nebo například organizací sdružujících pohádkové čtecí babičky a dědečky.

Jak už jsem dříve zmínila, byla bych velmi ráda za to, kdyby se podařilo do vzdělávání dětí v kyberbezpečnosti začlenit co největší množství skupin. Pokud zůstaneme v oblasti školství, pak aby se práce s technologiemi a současně s tím i bezpečnost jejich používání staly součástí univerzitního vzdělávání pedagogů. Nedocházelo by pak k tomu, že zatímco soustředíme veškerou pozornost na učitele v praxi, vycházejí každý rok z univerzit stovky studentů pedagogických fakult, kteří budou mít obdobné startovní podmínky jako jejich předchůdci.

Mgr. Petra Sobková pracuje od roku 2018 v oddělení vzdělávání Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Věnuje se začleňování témat bezpečného pohybu a komunikace na internetu do výuky a metodické podpoře pedagogů mateřských a základních škol. Rodinu a školu chápe jako základní pilíře prevence v této oblasti.