Stravování v dětských domovech

Základem řešení problému je ujasnění postavení dětského domova ve vzdělávací soustavě a vztah dětského domova k jednotlivým „formám“ poskytování stravování - „stravování“ (bez přívlastku) a „školnímu stravování“. Proto začněme opakováním: Jak je začleněn dětský domov do vzdělávací soustavy? V jakém právním rámci je poskytováno stravování v dětském domově? V jakých školských zařízeních se poskytuje školní stravování a za jakých podmínek?

Dětské domovy patří do vzdělávací soustavy, neboť jsou školským zařízením. Spadají do druhu školských zařízení označeného jako „školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči“ (§ 7 odst. 4 školského zákona). V rámci uvedeného druhu představují jeden z jeho typů, který vyčleňuje speciální zákon - zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v platném znění.

Na základě uvedeného zákona je dětský domov školským zařízením pro výkon ústavní výchovy, neboť účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Tyto děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova [§ 2 odst. 1 písm. b), § 12 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., v platném znění].

Institut školního stravování je účelné analyzovat ze tří úhlů pohledu:

Je nutné vyjít z věty první § 119 školského zákona: V zařízeních školního stravování se uskutečňuje školní stravování dětí, žáků a studentů v době jejich pobytu ve škole, ve školském zařízení podle § 117 odst. 1 písm. b) a c) a ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči.

Dále z ustanovení § 122 odst. 4 školského zákona vyplývá, že školní stravování může vedle zařízení školního stravování poskytovat i jiná osoba poskytující stravovací služby (tj. osoba odlišná od zařízení školního stravování).

Shrnuto: Školní stravování se přednostně zajišťuje v zařízeních školního stravování, může však být zajišťováno i jinými osobami poskytujícími stravovací služby.

Z věty první § 119 školského zákona plyne, že školní stravování je poskytováno

Odpověď na otázku plyne z § 122 odst. 2 školského zákona: Dětem v mateřských školách, přípravných třídách základní školy a přípravném stupni základní školy speciální, žákům základních škol a nezletilým žákům středních škol se poskytuje hmotné zabezpečení, které zahrnuje školní stravování po dobu jejich pobytu ve škole a ve školském zařízení podle § 117 odst. 1 písm. b) a c), a dále v případě potřeby ubytování. Zletilým žákům středních škol a studentům vyšších odborných škol lze poskytovat hmotné zabezpečení podle věty první.

Institut „hmotného zabezpečení“ podle § 122 odst. 2 školského zákona v sobě zahrnuje stravování povinně uskutečňované ve formě školního stravování.

V návaznosti na výše uvedenou informaci je nutné uvést, komu je stravování poskytováno povinně ve formě školního stravování (tj. jako součást „hmotného zabezpečení“).

V souvislosti s tím, že dětský domov je školské zařízení, je nutné opět upozornit, že školská zařízení podle § 117 odst. 1 písm. b) a c) školského zákona nejsou dětské domovy. Jsou to domovy mládeže, internáty a školy v přírodě, pokud zajištují celodenní výchovu, ubytování a stravování, nebo zotavovací pobyty dětí a žáků ve zdravotně příznivém prostředí bez přerušení vzdělávání,

Shrnuto: V případě, že je stravování poskytováno výše uvedeným dětem, žákům nebo studentům po dobu jejich pobytu ve škole, domově mládeže, internátě nebo škole v přírodě (pokud zajištují celodenní výchovu, ubytování a stravování nebo zotavovací pobyty dětí a žáků ve zdravotně příznivém prostředí bez přerušení vzdělávání) jako součást hmotného zabezpečení, je jim stravování povinně poskytováno ve formě školního stravování.

V dětském domově se dětem neposkytuje „hmotné zabezpečení“ zahrnující „školní stravování“. Dle § 2 odst. 7 zákona č. 109/2002 Sb., v platném znění, je dětem umístěným v dětském domově poskytováno tzv. plné přímé zaopatření. Jednou z forem plného přímého zaopatření je „stravování“ (pojem „stravování“ je uveden bez přívlastku).

Jinými slovy, zákon č. 109/2002 Sb., v platném znění, neupravuje vztah „stravování“ ke „školnímu stravování“. Lze tedy vyvodit, že

Pokud se omezíme pouze na vztah právního institutu „stravování“ v dětském domově stanoveného zákonem č. 109/2002 Sb., v platném znění, a institutu „školního stravování“ vymezeného školským zákonem, lze konstatovat, že poskytování „stravování“ v dětském domově není podmíněno poskytováním stravováním pouze ve formě „školního stravování“ a může být poskytováno i v jiné, odlišné formě.