Školní stravování a "neplatiči"

Nejprve je potřeba ujasnit, zda je poskytování školního stravování nezbytným důsledkem vlastního vzdělávání ve škole. Je evidentní, že v případě základního a středního vzdělávání tomu tak není. Žádný právní předpis nestanoví, že žák základní školy nebo střední školy se povinně stravuje v zařízení školního stravování.

Situace dítěte v mateřské škole je odlišná. Dle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, v platném znění, je způsob a rozsah²⁾ stravování dítěte stanoven ředitelem školy (a to již při přijetí dítěte do mateřské školy) po dohodě se zákonným zástupcem dítěte. Přitom ředitel školy musí stanovit způsob a rozsah stravování dítěte tak, aby se dítě, je-li v době podávání jídla přítomno v mateřské škole, stravovalo vždy. Ředitel školy se nemůže odchýlit od uvedeného pravidla, a to i kdyby zákonný zástupce navrhoval, že se dítě v určitou dobu v určitém rozsahu nebude stravovat, protože „málo jí“ nebo „to stejně nesní“.

Ze dvou skutečností, a to doby podávání jídla stanovené ve školním řádu³⁾ a písemné dohody o docházce dítěte do mateřské školy⁴⁾, pak plyne, ve kterých dnech je nezbytným důsledkem vzdělávání dítěte v mateřské škole poskytování jídla. Jestliže jsou požadavky dítěte na stravování specifické a mateřská škola např. nemůže ze závažných provozních důvodů zajistit dietní stravování dítěte, je možné, aby ředitel po dohodě se zákonným zástupcem dítěte stanovil, že dítěti bude poskytováno jídlo, které zákonný zástupce připravil doma a v mateřské škole se dítěti podá. Typicky se však dítě v mateřské škole stravuje tak, že je mu poskytováno školní stravování.

Obvykle je dítě každý den, ve kterém se vzdělává v mateřské škole, přítomno v mateřské škole v době podávání jídla. Proto lze konstatovat, že typicky je vzdělávání dítěte v mateřské škole příčinou, která vyvolává nutný důsledek - podávání jídla v rámci školního stravování nebo jídla připraveného zákonným zástupcem dítěte doma.

Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování, v platném znění, právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení vymezí podmínky poskytování školního stravování ve školním nebo vnitřním řádu. Podrobnější pravidla vyhláška č. 107/2005 Sb., v platném znění, nestanoví, a to ani v souvislosti s termínem splatnosti úplaty za školní stravování, ani v souvislosti s tím, k jakému období je úplata za školní stravování vztažena.

Ve vnitřním řádu zařízení školního stravování tak může být např. stanoveno, že

Jaké důsledky plynou ze situace, kdy je vnitřním řádem zařízení školního stravování stanovena splatnost úplaty za školní stravování v určitém období a ve stanoveném termínu není úplata uhrazena? Důsledky existují ve dvou rovinách:

Nezletilý nebo zletilý žák (žadatel) podal žádost o poskytování školního stravování v určitém období (přihlášku ke školnímu stravování). Ředitel (jako osoba, kterou jedná správní orgán) na základě uvedené žádosti rozhoduje o právu žadatele na poskytování školního stravování, tj. rozhoduje v oblasti státní (veřejné) správy. Obvykle žádosti vyhoví, „rovnou“ přistoupí k tzv. faktickému úkonu a umožní, aby se žadateli od určitého data školní stravování poskytovalo⁵⁾. Na základě uvedeného postupu (faktického úkonu) se žadatel po určitou dobu stává strávníkem zařízení školního stravování.

„Statut“ strávníka však žákovi nelze „odebrat“ pouhým konstatováním nebo faktickým úkonem. Pokud před uplynutím doby, po kterou mu má být poskytováno školní stravování, již žák dle názoru správního orgánu nemá být strávníkem zařízení školního stravování, pak musí být z daného zařízení školního stravování vyloučen. Případ vyloučení žáka ze školského zařízení (tj. i ze zařízení školního stravování) je uveden v § 31 odst. 2 a 4 a § 165 odst. 2 písm. i) školského zákona. Podle § 31 odst. 2 školského zákona ředitel školy nebo školského zařízení může v případě závažného zaviněného porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem rozhodnout o podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení. To znamená, že ten, kdo se dopustí závažného zaviněného porušení povinností stanovených školským zákonem nebo školním řádem, je žák školy nebo účastník školského zařízení (nikoli jeho zákonný zástupce).

Součástí vnitřního řádu zařízení školního stravování je typicky ustanovení, které upravuje splatnost úplaty za školní stravování, přičemž se jedná o jednu z povinností zákonných zástupců nezletilých žáků nebo zletilých žáků. Jestliže úplatu za školní stravování ve stanoveném termínu neuhradí zákonný zástupce nezletilého žáka, nezletilý žák se nedopustí závažného zaviněného porušení povinností stanovených školským zákonem nebo vnitřním řádem zařízení školního stravování. Jestliže úplatu za školní stravování ve stanoveném termínu neuhradí zletilý žák, dopustí se závažného zaviněného porušení povinností stanovených školským zákonem nebo vnitřním řádem zařízení školního stravování.

Uvedená fakta jsou premisami jednoduchých závěrů:

Od rozhodování o vyloučení, nebo nevyloučení strávníka ze zařízení školního stravování je nutné odlišit vlastní poskytování, nebo neposkytování jídla v rámci školního stravování.

Doplňme ještě důležitou souvislost stanovení termínu splatnosti úplaty za školní stravování a vlastního poskytování školního stravování (jídla). Pokud je úplata stanovena na dobu následující po poskytnutí školního stravování, je vhodné termín splatnosti stanovit konkrétně (např. „do 5. dne následujícího měsíce“). V případě neurčitého stanovení termínu splatnosti ve vnitřním řádu (ideálně však i přímo v přihlášce ke školnímu stravování) pouze formulací, že úplata je splatná „následujícího měsíce/v následujícím měsíci“, by totiž bylo nutné považovat za nejzazší termín splatnosti až poslední den v měsíci. Důsledkem by tak bylo to, že ještě celý následující měsíc (např. říjen) po měsíci, za který není uhrazeno školní stravování (např. září), by bylo nutné poskytovat žákovi jídlo.

Pokud zákonný zástupce dítěte v mateřské škole opakovaně (tj. nejméně dvakrát) neuhradí úplatu za školní stravování ve stanoveném termínu a nedohodne s ředitelem jiný termín úhrady, ředitel mateřské školy může po předchozím upozornění písemně oznámeném zákonnému zástupci dítěte rozhodnout o ukončení předškolního vzdělávání dítěte. Uvedené pravidlo je zakotveno v § 35 odst. 1 písm. d) školského zákona. Upozorňujeme, že na základě novely školského zákona účinné od 1. 9. 2017 školský zákon neumožňuje mateřské škole rozhodnout o ukončení předškolního vzdělávání dítěte, jestliže je pro dané dítě předškolní vzdělávání povinné (viz § 35 odst. 2 školského zákona). Je evidentní, že na základě uvedeného pravidla nebude možné ukončit předškolní vzdělávání „dítěti-neplatiči“, pokud pro ně bude předškolní vzdělávání povinné.

Do doby nabytí právní moci rozhodnutí o ukončení předškolního vzdělávání je dítě stále dítětem mateřské školy, může chodit do mateřské školy, ve které je mu poskytováno předškolní vzdělávání. Jak již bylo uvedeno výše, pokud je dítě v mateřské škole přítomno v době podávání jídla, stravuje se v mateřské škole vždy. To znamená, že je dítěti poskytováno školní stravování, i když bylo vydáno rozhodnutí o ukončení předškolního vzdělávání dítěte z důvodu opakovaného neuhrazení úplaty za školní stravování, a to až do doby nabytí právní moci uvedeného rozhodnutí.

Jestliže se ředitel a zákonný zástupce dítěte nedohodnou na jiném termínu splatnosti úplaty za školní stravování, než je termín stanovený ve vnitřním řádu zařízení školního stravování, pak ředitel (jako osoba, kterou jedná škola nebo školské zařízení) vymáhá neuhrazenou úplatu soudní cestou.

Při vymáhání dlužné částky (neuhrazené úplaty za školní stravování) mateřská, základní nebo střední škola musí postupovat ve dvou fázích.

Prvním krokem v soudním vymáhání dlužné částky je podání žaloby. Podstatné náležitosti žaloby jsou stanoveny v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), a to tak, že z žaloby musí být patrno, kterému soudu je určena, kdo ji činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsána a datována. Kromě toho musí žaloba obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Žaloba se podává k okresnímu soudu příslušnému dle bydliště žalovaného. Žalovaným bude v tomto případě obecně zákonný zástupce nezletilého žáka, který jménem žáka podával přihlášku ke školnímu stravování⁶⁾. V případě zletilého žáka je žalovaným přímo tento zletilý žák.

Žalobcem je právnická osoba vykonávající činnost zařízení školního stravování.

Žalobce a žalovaný jsou tzv. účastníci řízení. Jak již bylo výše uvedeno, žalobce i žalovaný musí být v žalobě identifikováni. Pro žalobce (právnickou osobu vykonávající činnost zařízení školního stravování) to znamená, že je identifikován uvedením

Žalovaný je v žalobě identifikován uvedením

Uvedené identifikační údaje žalovaného (zákonného zástupce dítěte, nezletilého žáka nebo zletilého žáka) jsou právnické osobě vykonávající činnost zařízení školního stravování známy, neboť jsou obsaženy ve školní matrice zařízení školního stravování⁷⁾.

Samotným obsahem žaloby⁸⁾ je text, který lze pomyslně rozčlenit na tři části:

Tím, že právnická osoba vykonávající činnost zařízení školního stravování v žalobě uvede tvrzení, která osvědčují nárok na zaplacení dlužné částky, tato právnická osoba splní tzv. povinnost tvrzení. V případě „neplatičů“, kterým je věnován článek, tato tvrzení budou následující:

Výše uvedená tvrzení je zároveň nutné prokázat odpovídajícími důkazy (splnění tzv. povinnosti důkazní). V praxi to znamená (jak již bylo naznačeno výše), že daná tvrzení jsou uvedena jako text žaloby a dále jsou k žalobě připojeny listinné důkazy, a to

Tvrzení, podle kterého zákonný zástupce dítěte, nezletilého žáka nebo zletilý žák za odebraná jídla v termínu splatnosti nezaplatil, však není třeba prokazovat (tj. připojovat k žalobě důkazy nezaplacení). Důvod spočívá v tom, že negativní skutečnost se neprokazuje. Je naopak na žalované straně, aby případně tvrzení právnické osoby vykonávající činnost zařízení školního stravování vyvrátila důkazem. Jinými slovy, je na žalované straně, aby prokázala, že za odebrané jídlo zaplatila ve stanoveném termínu.

Jiné důkazní návrhy (např. výslechy svědků) je nutné v žalobě alespoň označit (tzn. uvést identifikační údaje svědka, aby jej soud mohl předvolat).

Závěr žaloby pak tvoří žalobní návrh neboli tzv. žalobní . Jedná se o návrh výroku, který by měl soud převzít do svého rozsudku. Z tohoto důvodu musí být žalobní velmi přesný, aby se soudní řízení zbytečně neprotahovalo tím, že soud bude nucen vyzývat žalobce k opravě petitu. Vzhledem k tomu, že smyslem žaloby je vymožení dlužné částky za neuhrazené odebrané jídlo, lze tento nárok uplatnit u soudu ve formě tzv. návrhu na vydání platebního rozkazu dle ustanovení § 172 OSŘ¹⁰⁾. Pak lze velmi zobecněně uvést, že žalobní návrh by měl znít takto: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku XXX Kč spolu s úrokem z prodlení od dd.mm.rrrr ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů do zaplacení, a to do 15 dnů od doručení platebního rozkazu.“

Podání žaloby je zpoplatněno, a to soudním poplatkem ve výši 5 % z žalované částky, nejméně však 1000 Kč¹¹⁾. Soudní poplatek je možné zaplatit ihned při podání žaloby (formou vylepením kolku v příslušné částce na žalobu), nejpozději však k výzvě ze strany soudu. Uhrazený soudní poplatek pak tvoří tzv. náklady soudního řízení¹²⁾vynaložené ze strany žalobce k vymožení dlužné částky, a proto lze tento poplatek požadovat uhradit po žalovaném. K tomu slouží tzv. návrh výroku o nákladech řízení, např. ve formě: „Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů soudního řízení, a to ve výši XXX Kč, představující uhrazený soudní poplatek, a to vše do 15 dnů od doručení tohoto platebního rozkazu.“ Tento návrh výroku se uvádí bezprostředně za žalobní .

K výši žalované částky lze obecně uvést, že právní řád nestanoví žádný nejnižší limit, který je nutné překročit, aby bylo možné podat žalobu. Žalobu lze tedy podat i pro nezaplacení doslova „pár korun“, nebo dokonce pouze pro nezaplacení úroků z prodlení (pokud byla celá dlužná částka zaplacena, ale až po uplynutí termínu splatnosti). V praxi však bude nutné vždy zvažovat ekonomickou stránku soudního řízení, tj. zda se škole soudní vymáhání dlužné částky (s ohledem na náklady s tím spojené) vyplatí, či nikoliv. Lze tedy doporučit, aby byla žaloba podána až po překročení pro školu relevantního finančního limitu. Zároveň je však nutné mít na paměti promlčecí lhůtu, tedy že žaloba na zaplacení musí být podána nejpozději do 3 let ode dne, kdy byl termín splatnosti úhrady za školní stravování.

Samotné soudní řízení - po jeho zahájení podáním žaloby/návrhu na vydání platebního rozkazu a zaplacením soudního poplatku - pak může proběhnout

Po celou dobu soudního řízení je třeba mít na paměti, že je to žalobce, kdo nese tzv. břemeno tvrzení a důkazní. Je to tedy předně žalobce, kdo musí soud přesvědčit o tom, že jeho žaloba je důvodná. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že výše uvedená tvrzení a důkazy nemůže žalobce navrhovat kdykoli a že je naopak musí navrhnout v přesně vymezených „časových úsecích“. Uvedené „časové úseky“ vyplývají ze skutečnosti, že soudní řízení je ovládáno tzv. koncentrační zásadou, což znamená, že tvrzení a důkazy lze navrhovat

Jak vyplývá z výše uvedeného, soudní řízení je od počátku až do konce poměrně složitým, přísným a v mnoha aspektech formalistickým procesem. Zanedbání některé povinnosti uložené žalobci - ať už zákonem, nebo soudem - může vést nejen k prostému neúspěchu v podobě nevymožení dlužné úhrady, ale může vést i ke značné finanční ztrátě na straně právnické osoby vykonávající činnost zařízení školního stravování, a to v případě, že žalovaný se nechá zastoupit v řízení advokátem a tento advokát procesní obranou zvrátí tvrzení a důkazy žalobce¹³⁾. V případě úspěchu žalovaného (tedy zamítnutí žaloby zcela nebo v části přesahující 50 %) by totiž byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení na jeho právního zástupce¹⁴⁾, přičemž se může jednat o značně vysokou částku, i násobně překračující žalovanou částku. S ohledem na shora uvedené lze jen doporučit, aby škola při vymáhání dlužné úhrady za školní stravování využila kvalifikovaných služeb advokáta jako svého právního zástupce v soudním řízení tak, aby byla eliminována rizika pochybení a naopak zajištěno řádné a fundované vedení soudního sporu k úspěšnému cíli.

Úspěšným cílem se pak rozumí právě vydání platebního rozkazu nebo rozsudku, kterým bude žalovanému - v souladu s žalobním návrhem - uloženo zaplatit dlužnou částku, a to ve lhůtě stanovené v rozsudku/platebním rozkazu.

Každé soudní rozhodnutí je členěno tak, že obsahuje

Jak z celkového obsahu soudního rozhodnutí vyplývá, klíčová je pochopitelně výroková část (i proto se standardně píše tučným písmem), ze které lze vyčíst, zda bylo žalobě vyhověno. Výroková část pak kromě výroku ohledně věci samé obsahuje i výrok o přiznání náhrady nákladů řízení úspěšné straně sporu (pokud byly úspěšnou stranou uplatněny). V případě, že soud shledá žalobu důvodnou, bude ve výrokové části rozhodnutí žalovanému uloženo zaplatit neuhrazený dluh za školní stravování včetně úroků z prodlení a vedle toho uplatněnou náhradu nákladů řízení (tj. vždy minimálně náklady vynaložené na úhradu soudního poplatku).

Jestliže není soudem přiznaná částka zaplacena žalovaným dobrovolně ve stanovené lhůtě (a v případě platebního rozkazu proti tomuto nebyl ve stejné lhůtě podán odpor), stává se rozhodnutí tzv. vykonatelným. To znamená, že se lze dlužné částky domáhat v rámci exekučního (neboli též vykonávacího) řízení.

Exekuční řízení se stejně jako soudní řízení zahajuje výlučně na návrh. Jedná se o tzv. návrh na nařízení , který by podávala právnická osoba vykonávající činnost zařízení školního stravování (v exekučním řízení v pozici oprávněného) proti zákonnému zástupci dítěte, nezletilého žáka nebo proti zletilému žákovi (v exekučním řízení v pozici povinného), kterému byla v rozsudku nebo platebním rozkazu uložena povinnost zaplatit dlužnou částku.

Dle ustanovení § 38 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, platí, že v exekučním návrhu musí být označen exekutor, který má exekuci vést, s uvedením jeho sídla. Z návrhu musí být dále patrné, kdo ho činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsán a datován. Kromě toho musí exekuční návrh obsahovat jméno, popřípadě jména, a příjmení účastníků, místo jejich trvalého pobytu, a popřípadě rodné číslo nebo datum narození účastníků, nebo obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, přesné označení exekučního titulu, uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena, a údaj o tom, zda, popřípadě v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost splnil, popřípadě označení důkazů, kterých se oprávněný dovolává.

Návrh na nařízení se podává přímo soudnímu exekutorovi, kterého si právnická osoba vykonávající činnost zařízení školního stravování zvolí¹⁸⁾.

Oprávněný a povinný jsou tzv. účastníci řízení. Jak již bylo výše uvedeno, oprávněný i povinný musí být v návrhu na nařízení identifikováni. Pro oprávněného (právnickou osobu vykonávající činnost zařízení školního stravování) to znamená, že je identifikován uvedením

Povinný je v žalobě identifikován uvedením

K exekučnímu návrhu je třeba připojit tzv. exekuční titul, tj. originál nebo úředně ověřenou kopii rozsudku nebo platebního rozkazu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (potvrzení o vykonatelnosti na předmětné rozhodnutí označí soud, který rozhodnutí vydal).

Podání návrhu na nařízení není na rozdíl od podání žaloby nijak zpoplatněno. Soudní exekutor si na základě podaného návrhu již sám zajistí pověření od soudu k provedení a následně může zahájit samotný výkon rozhodnutí k vymožení soudem stanovené dlužné částky. Způsob provedení volí sám exekutor, přičemž je povinen postupovat přiměřeně k výši vymáhané pohledávky, tedy např. k vymožení částky několika tisíc Kč by měl primárně zvolit vymožení z bankovního účtu povinného před prodejem jeho nemovitosti.

Poté, co exekutor celou částku přiznanou pravomocným soudním rozhodnutím vymůže, exekuční řízení ukončí. Vymoženou částku exekutor zašle oprávněnému na jím sdělený bankovní účet, popř. může být dlužná částka zasílána oprávněnému průběžně po dobu trvání tak, jak exekutor například měsíčně strhává povinnému část mzdy.

Je však třeba mít na paměti, že exekuční řízení může být dlouhodobou (až dlouholetou) záležitostí, než k vymožení dluhu dojde, a nejsou výjimečné ani situace, že dluh v exekučním řízení není vymožen vůbec (zejména v případě nemajetnosti povinného, popř. většího počtu exekucí zahájených dříve pro vymožení jiných dluhů).

V článku byly stručně nastíněny právní aspekty spojené s (ne)zaplacením úplaty za školní stravování. Jak z článku vyplývá, důsledky nezaplacení nastávají jak v úrovni veřejnoprávní, tedy (ne)ukončení předškolního vzdělávání dítěte nebo (ne)vyloučení žáka ze zařízení školního stravování, tak v úrovni soukromoprávní, tedy vymáhání dluhu za neuhrazené školní stravování.

Nutnost vymáhání dluhu nastává pochopitelně pouze za podmínky, že právnická osoba vykonávající činnost zařízení školního stravování nemá nastaven mechanismus úhrady za školní stravování dopředu, tedy zálohově, což lze s ohledem na shora popsaný postup následného vymáhání vřele doporučit. Pokud má však přesto právnická osoba vykonávající činnost zařízení školního stravování způsob úhrady za školní stravování stanoven následně a nedojde k úhradě dluhu ani po upomínání ze strany právnické osoby vykonávající činnost zařízení školního stravování, lze přistoupit k vymáhání dluhu soudní cestou. Jedná se o jediný - byť komplikovaný a odborně náročný - způsob, jak dlužníka k úhradě dluhu donutit. Pokud není dluh uhrazen dobrovolně ani na základě pravomocného rozhodnutí soudu, lze se domoci úhrady nuceným výkonem soudního rozhodnutí - exekucí.