O digitálních hrách mimo hráčskou komunitu, tedy mezi rodiči, učiteli a širokou veřejností, slyšíme nejčastěji s negativní konotací. Dítě hraje, protože chce poznávat nové věci, chce zažít úspěch, odreagovat se, zabavit se. Pokud je hraní takto motivováno, jedná se o poměrně neškodnou formu trávení volného času (do té míry, do jaké trávení většího množství času před obrazovkou může být neškodné). Většina dětí i dospělých je schopna udržet hraní v takových hranicích, aby nezasahovalo do jejich běžného života a negativně je neovlivňovalo. Jak jsme však uvedli v minulém příspěvku 1) , dle zjištění našeho rozsáhlého výzkumu tyto hranice 3,7 % dospívajících udržet nedokázalo, a můžeme je tak označit za závislé na hraní digitálních her.
Jak pomoci závislému na hraní digitálních her?
Mgr.
Helena
Pipová
doktorandka na Univerzitě Palackého v Olomouci, školní psycholožka
Mgr.
Jaroslava
Suchá
výzkumnice, doktorandka na Univerzitě Palackého v Olomouci
PhDr.
Martin
Dolejš
Ph.D.
výzkumník, odborný asistent na katedře psychologie FF UP