Ze dne na den se nám, našim žákům i jejich rodičům totálně změnil denní režim, způsob práce a věci, na které jsme byli denně zvyklí, se vytratily. Co vše se tedy vytratilo? A jak si s tím ve škole poradit? Zkusme se na to podívat podrobněji.
Úloha školy v době „po tiskovce“
Mgr.
Ondřej
Hubáček
ředitel ZŠ Háj ve Slezsku, lektor, kouč
Jak se vlastně situace vyvinula: Rodiče v zaměstnání, které často vykonávají formou z domova, jsou v situaci, kdy při učení podporují své děti. Ty nejmenší (školou povinné) navíc musejí významným způsobem vést dle instrukcí učitelů. Tlak je také na materiální vybavení (ne všude vlastní počítač či tablet pro každého člena domácnosti, aby mohli všichni najednou pracovat / učit se). Většina rodičů často nikdy v obdobné učitelsko-podporující roli nebyla. Alespoň ne v takové míře. Obdobně jsou na tom žáci. Těm přes noc skončil režim, který jim udával rozvrh hodin. Teď to mají být oni, kdo řídí čas a energii pro vzdělání. A to v prostředí, ve kterém v drtivé většině času holdovali zábavě, hrám, ale nikdy se v něm x hodin denně neučili. (Za x si dosaďte počet hodin, kolik si myslíte, že se vaši žáci mohou nyní doma denně vzdělávat.) Jsou v situaci, kdy nemají přímý sociální kontakt. A to nejen s učiteli, ale také se svými spolužáky. Vím, že přece mají „fejsbůky“ a „instáče“, přesto myslím, že bude zajímavé sledovat, zda a jak nejmladší generaci bude s přibývající dobou doma osobní kontakt chybět.
A co tepr