V předchozích dílech jsme poměrně podrobně probírali soudní rozhodnutí, která se týkala posouzení úrazu jako školního nebo která zkoumala podmínky liberace odpovědné školy, neboť tyto otázky představují základ probíraného tématu. V případech níže budeme mít tyto otázky za vyřešené a podíváme se na ně pouze z pohledu konkrétního odškodnění, tedy oprávněnosti dílčích nároků na náhradu újmy.
- Nejdříve se vrátíme k případu Městského soudu v Brně 44 C 10/2018 a „nemravného“ nároku studenta, který byl sražen spolužákem při lyžařském výcviku. Školním úrazem student utrpěl zlomeninu krčku pažní kosti, musel být letecky převezen do nemocnice a operován, následně se dlouhodobě léčil a podstupoval reoperace. Vůči škole uplatňoval bolestné ve výši cca 50 000 Kč, dále náhradu za ztížení společenského uplatnění (koloidní jizva) ve výši 50 000 Kč a náhradu za vytrpěnou psychickou újmu (nahota při zákroku na sjezdovce a na urgentním příjmu, což pociťoval jako hanbu, léčení v cizojazyčném prostředí a nemožnost se věnovat sportu) ve výši 53 000 Kč Uplatnil také náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku a náhradu nákladů na léčení, obě v řádu nižších tisíců korun. Rodič studenta se pak domáhal částky cca 41 000 Kč sestávající z nákladů na dopravu do nemocnice, kde byl hospitalizován, do školy a k lékařům, kam jej vozil, a náhradu času, který tím trávil.
Soud studentovi přiznal bolestné v plné výši – bylo řádně podloženo znaleckým posudkem, který bolest hodnotil 209 body. Nepřiznal mu však náhradu ztížení společenského uplatnění – zatímco znalkyně, která u něj trvalé následky zakládající tento nárok shledala, jeho zdravotní stav posuzovala pouze z fotografií, znalec, který jej osobně prohlédl, přítomnost žádné koloidní jizvy neshledal. K