ICT - strana 8

Pro nejmenovaného, byť konkrétního obyvatele Frýdku-Místku muselo být velkým překvapením, když byl letos v dubnu obviněn za výrok „Tam by sednul granát jak pr..l na prkýnko“, který adresoval teplickým prvňáčkům ze ZŠ Plynární. Pravděpodobně byla udivená i žena z Tachova, která se k diskusi pod fotografií romských, arabských a asijských dětí připojila a v červenci proti ní bylo zahájeno policejní stíhání. Internetová anonymita a domnělá vzdálenost totiž uvolňují stavidla nenávisti a umožňují diskutujícím projevit se tak, jak by si v offline prostředí nikdy nedovolili. Pokud to nevědí dospělí, není těžké se dovtípit, že stejně ztracené budou i děti. Jim sice trestní stíhání nehrozí, ale neznamená to, že bychom se neměli zajímat o jejich projevy v digitálním prostředí.

Na konci června v médiích rezonovala polemika, zda používat Facebook ve výuce a či k jeho používání žáky nutit, pokud na nejrozšířenější sociální síti nemají účet. Někteří učitelé údajně vyžadují používání Facebooku i u žáků mladších třinácti let. To ovšem odvádí pozornost od skutečnosti, že Facebook je sice pohodlná a všem známá aplikace, ale má svá omezení. Takřka žádná firma ani organizace jej ke své práci nevyužívá a má to své důvody. Učitel by měl znát mnohem více platforem, které umožňují vzájemnou komunikaci či sdílení, a to nejen kvůli dětem, které odmítají být na FB.

V červnovém vydání časopisu Řízení školy (ročník 2018) vyšlo několik podnětných článků k "mediálnímu vzdělávání". Jejich shrnutí naleznete v této Pracovní situaci a v přiloženém PDF souboru. Nesnažme se zastavit digitální revoluci sentimentem ke starým médiím a respektujme mediální kulturu rodičů RVP pro mediální výchovu zestárly, učitel by měl proto sám vyhledávat nová témata a ta pak řešit ve výuce Vzdělávací systém potřebuje řádnou aktualizaci Učíme děti, jak nad problémem přemýšlet, ne co si o něm myslet Malý průvodce informační džunglí hoaxů a konspirací Ukážeme, co je datový stín Není nutné témata mediální výchovy do výuky tlačit násilím, lze je včlenit organicky Od Vybydlova k rezidentsví aneb Uvědomělý život v mediálním světě Na základní škole kombinujeme mediální výchovu s informatikou

Tematická zpráva

Protože si myslí, že jsou lepší než děti, ale nejsou. Tak by se dala stručně shrnout odpověď na otázku, proč tolik lidí uvěřilo naprosté pitomosti. A protože neví, že na sociálních sítích je nutné vše ověřovat a informace je nutné kriticky hodnotit.

Rozvoj ICT významně ovlivnil i komunikaci škol s veřejností. Webové prezentace škol se již staly povinnou záležitostí vzdělávacích institucí a lze si jen těžko představit, že by v současné době škola nevyužívala internet pro komunikaci se žáky, rodiči, učiteli i dalšími pracovníky školy či s tzv. stakeholdery, mezi něž můžeme řadit také zřizovatele, ČŠI a další vzdělávací subjekty. Kromě toho se webové stránky škol staly i nástrojem pro oslovení dalších částí veřejnosti včetně využití pro cílený marketing se zaměřením na získání budoucích žáků, prostorem pro poděkování sponzorům, prezentaci vynikajících výsledků vzdělávacího procesu, ale i nabídky volnočasových aktivit atd.

Přiblížení jednohojedno z možných rizik, která mohou být důsledkem nedostatečného zabezpečení.

Znáte to, studenti a žáci si dnes zvykli být neustále online – Facebook, Instagram a další sociální sítě prohlížejí takřka neustále, vyhledávají si informace na Googlu či Seznamu, mohou si rozšířit znalosti na Wikipedii a sledují videa na YouTube. Vzestup digitálních technologií se promítá také do vzdělávání. Vy jako učitel můžete hodinu doplnit zajímavým videem, rychle najít dodatečné informace a především zapojit studenty interaktivním způsobem do výuky. Právě pro tyto i další požadavky může být řešením Wi-Fi síť. S jejím zavedením do školy ale přichází mnoho otázek: Jak zabránit tomu, aby se studenti místo probírané látky věnovali chatování s kamarády? Jak zamezit zneužití Wi-Fi sítě? Jak zajistit, aby nenastávaly výpadky? Výběr sítě se tak může stát skutečným oříškem.

V České republice se již snad nenachází škola, která by neměla vlastní webové stránky. Jejich úroveň je různá a stejně tak jsou různé technické znalosti a možnosti jejich provozovatelů. Neznalost hrozeb, které jsou spojeny s provozováním webových stránek, může vést nejen k napadení a modifikování stránek samotných, ale také k šíření škodlivých kódů, a to ke všem, kdo dané stránky navštíví. V konečném důsledku může být ohrožena i celá síťová infrastruktura školy.

Pokud chtějí školy zaujmout uchazeče, neměly by podcenit svůj marketing. Rádi bychom vám představili, jak k marketingu školy přistupujeme v "Než zazvoní". Dnes začínáme s významem webu a tím, jak zajistit marketingově kvalitní web. V příštím čísle se můžete těšit na rady, jak efektivně prezentovat školu na Facebooku. V dalších číslech připravíme i témata z off-line prostředí.

Bývá obvyklé u všech typů škol, že na svých webových stránkách, které jsou dostupné veřejnosti, uveřejňuje v poměrně velkém rozsahu informace, které se nějakým způsobem vztahují k učitelům a jsou tak jejich osobními údaji. Může se jednat o jméno, příjmení, pracovní pozici, kontaktní telefon, ale i e-mailovou adresu, rozvrh suplování, číslo dveří kabinetu atd.

Příspěvek popisuje vybrané moderní on-line způsoby a formy vzdělávání učitelů, jako jsou webináře, virtuální hospitace, e-learning, m-learning, osobní vzdělávací prostředí či MOOC.

Cílem každé školy je, aby byl na školních ICT zařízeních instalován pouze legální software a aby ICT správce i vedení školy měli přehled o licencích, které škola vlastní. K tomu jsou potřeba dva kroky: první je evidence nákupů SW, druhý pak audit SW instalovaného na ICT zařízeních. Oba dva kroky jde spojit do jednoho pomocí vhodné aplikace pro audit softwaru, v dnešní době se zpravidla jedná o kombinaci klasické aplikace pro SW audit a přehledu aplikací instalovaných přes digitální distribuční platformy. V případě kontroly softwaru v organizaci pak budete moci rychle prokázat, že na všechen instalovaný software máte zakoupeny příslušné licence.

Počítačové sestavy stály kdysi desítky tisíc korun a často se o nich uvažovalo jako o dlouhodobé investici. Vývoj ICT zařízení však byl a je natolik rychlý, že počítače zastarají již v průběhu několika málo let. Finanční situace však školám nedovoluje měnit počítače tak často, jak by si zasloužily, a tak na mnohých školách nejsou výjimkou PC sestavy či notebooky, které slouží sedm a více let. Vždy však záleží na tom, k čemu se PC využívá.

Při pořízení osobního počítače si můžeme vybrat, jaký operační systém na něm budeme používat. Z hlediska ICT správce i vedení školy pak rozlišujeme operační systémy pro servery a operační systémy pro pracovní stanice. Výběr serverových operačních systémů je v kompetenci ICT správce, jelikož je to právě on, kdo je bude spravovat. Vhodnému výběru ale může pomoci i vedení školy tím, že spolu s ICT správcem i ICT metodikem proberou další plány na rozvoj ICT ve škole.

Zálohování dat je občas vnímáno jako jakýsi doplněk činnosti ICT správce, ve skutečnosti však jde z hlediska priorit o jednu z nejdůležitějších činností. Tato činnosti sice není vidět a nepřináší v každodenním chodu školy žádné výsledky, její podcenění však může mít kritické následky.  

Většina větších škol již počítačovou pracovnu vlastní. Pokud o ní jako vedení školy teprve uvažujete nebo se chcete pustit do přestavby, můžou vám při jejím plánování pomoci následující řádky. Na začátku by měla být vaše představa o tom, k jakým účelům bude učebna sloužit: zda bude vyhrazena pouze stolním počítačům, zda bude sloužit klasické výuce v kombinaci s výukou informatiky či bude sloužit jako učebna pro tablety a jiná přenosná zařízení. Další volba souvisí s využitím samotných počítačů. Pro různá využití se hodí různé platformy, konkurentem plnohodnotných stanic pak mohou být terminálové virtuální desktopy.

Většina škol bezdrátovou síť již má nebo o ní uvažuje. Pokud patříte mezi druhou skupinu, je dobré si před instalací či přestavbou bezdrátové sítě ujasnit, co od sítě očekáváte a jaké prostředky chcete investovat. 

Elektronické třídní knihy, resp. elektronické žákovské knížky se již staly běžnou součástí školního prostředí a dá se předpokládat, že se v následujících letech budeme s klasickou papírovou třídní knihou setkávat již jen ojediněle.