Jsou nová náboženská hnutí nebezpečná?

V předchozích dvou článcích jsme hovořili o tom, jak je to ve skutečnosti s pověstným českým ateismem, a načrtli jsme si obrázek současné české náboženské scény. Víme už, že u nás nalezneme kromě etablovaných církví a individuálního duchovního hledačství také uskupení, která odborně nazýváme nová náboženská hnutí. Jejich „novost“ spočívá v tom, že vznikají, aby přinášela nové impulzy do duchovního života, obnovovala ho a podněcovala. Ve své podstatě se jedná o protest proti aktuálnímu stavu společnosti. Jeho nedostatečnost je obvykle spatřována v pohodlnosti, liknavosti, konzumu a skomírajícím duchovním životě.

Členové takových uskupení přistupují ke svému záměru obrátit společnost na správnou cestu s velkým entuziasmem a emocemi, které dávají novým náboženským hnutím obrovskou vnitřní i vnější dynamiku. Vnitřní dynamika se nejvíce projevuje ve velmi intenzivních vztazích (někdy i partnerských a sexuálních) mezi členy hnutí. Obvykle se navzájem znají, mívají nějaké poznávací znamení, které je odlišuje od „těch ostatních“, a nezřídka naprosto podřizují i velmi privátní sféry svého života společnému cíli. Vnější dynamika nových náboženských hnutí se pak projevuje taktéž ve vztazích, jednak ve vztazích s nejbližším okolím jednotlivých členů (s jejich rodinou, přáteli a sousedy) a jednak ve vztazích s většinovou společností jako celkem. Výsledkem součtu obou těchto dynamik může být buď tzv. denominalizace (umírnění a postupné sbližování s většinovou společností), nebo rozpad a zánik hnutí.

To, co blízké osoby i veřejnost nejčastěji zajímá, jsou nebezpečí, která s sebou členství v novém náboženském hnutí může přinést. Některé protestně motivované formy smýšlení mohou například ohrozit zdraví nebo i život. To se děje spíše výjimečně, například tehdy, je-li vyhledání lékařské péče vnímáno jako důkaz slabé víry a vzdorování Boží vůli. Známé jsou také případy odmítání některých druhů lékařských zákroků či léčiv. Minimálně sporné jsou leckteré alternativní léčebné postupy a očistné kůry: vymítání, půsty, různé úpravy stravování, nadměrné cvičení, spánková , zírání do slunce, dlouhé pocení (např. v potních chýších), různé formy navozování změněných stavů vědomí (hyperventilace, hypnóza, různé rostliny, houby apod.). I tyto praktiky, jsou-li špatně odhadnuty vzhledem ke kondici praktikujícího, mohou být nebezpečné pro tělesné nebo duševní zdraví.

Z hlediska duševního zdraví bývá v souvislosti s působením nových náboženských hnutí často zmiňována otázka závislosti následovníků na jejich vůdci. Mediálně atraktivní je toto téma hlavně ve vztahu k několika tragickým událostem hromadných vražd a sebevražd, případům sexuálního zneužívání a někdy i velmi vysokých finančních darů ve prospěch některého hnutí nebo jeho vůdce. V tomto momentě obvykle zaznívají nejostřejší odsudky směrem k vedení takových hnutí a řadoví členové bývají naopak vykreslováni jako oběti. Tento úhel pohledu na roli následovníků má však jednu velmi stinnou stránku, a sice to, že jsou degradováni do role nesvéprávných, nerozumných jedinců, kteří nenesou odpovědnost za své životy. Jak už ale bylo řečeno v předchozím článku, jsou to právě řadoví členové hnutí, kdo zakladatelské osobnosti přisuzuje nějaké výjimečné, někdy dokonce nadpřirozené vlastnosti a schopnosti. Následovníci velmi často sami touží předat odpovědnost za své životy do rukou nějaké autority. Jejich potřeba bezvýhradně se odevzdat je sice obvykle výrazem nějaké psychické či sociální lability, dělají to však zcela spontánně a dobrovolně, aniž by k tomu byli nuceni. Tento proces, odborně označovaný termínem charismatizace, je tedy potřeba vnímat jako oboustranný. Na jedné straně následovníci přidělují svému vůdci výlučné postavení a touží k někomu vzhlížet, na druhé straně se vůdce ocitá v pokušení onomu grandióznímu obrazu sebe sama podlehnout a svěřenou moc zneužít ve svůj prospěch. Toto nebezpečí je vyšší, jedná-li se o jedince s nižším sebevědomím, který se sám na pravidelném přídělu obdivu stane závislým.

Výsledek a reálně hrozící nebezpečí vzniku a důsledků závislosti tak nakonec záleží na kombinaci mnoha faktorů. Klíčová je vždy úroveň sebevědomí jednotlivých členů hnutí i samotného vůdce. Výrazně napomoci může i přístup okolí, pokud dokáže jejich sebevědomí spíše posilovat než ponižovat (například právě stavěním členů do role nemyslících zmanipulovaných obětí). Někdy mohou svou roli sehrát také úřady, sdělovací prostředky, neznalost a předsudky veřejnosti. Rostoucí tlak zvenčí může ještě umocnit obvykle už excitované emoce, posílit vztahy uvnitř skupiny a tím celé hnutí radikalizovat. K předcházení výše zmíněným nebezpečím, která nová náboženská hnutí provázejí, vede nesporně velmi dlouhá cesta. Začít můžeme například u citlivě vedené prevence napříč společností, založené především na otevřeném dialogu a přístupu k informacím. Vhodným metodám a přístupům k prevenci v oblasti náboženství se budeme věnovat zase příště.