Aktuální formy poruch příjmu potravy - Adonisův komplex

Spektrum poruch příjmu potravy zahrnuje další, méně známé, avšak podobně závažné diagnózy, jako je bigorexie či její diagnostický subtyp Adonisův komplex. Bigorexie, nazývaná také svalová dysmorfofobie nebo anorexie naruby (Morgan, 2000), je charakterizována zkresleným vnímáním vlastního těla, abnormálními jídelními návyky, zaměřením na svalovou hmotu, zneužíváním anabolických steroidů a excesivním cvičením. Týká se i žen, avšak v malém procentu (ženy věnující se fitness, kulturistice).

Adonisův komplex je porucha typická pro muže a nyní je zařazena do DSM-V jako samostatná diagnostická kategorie. Vidíme zde jasnou analogii mezi mediálně propagovaným kultem extrémní štíhlosti u žen z let 70. a pozdějších. Zatímco přehnané úpravy fotografií a zobrazování vyhublých žen jsou dnes v médiích často potlačovány a (také legislativně) omezovány, v případě mužských časopisů je tomu naopak. Běžně zobrazují nerealistický ideál krásy mužského těla s výraznou muskulaturou, přesně stanovenými žádoucími proporcemi a také související celkovou image muže. Snadno se tak u většinové populace vyvíjí představa požadované normy, a to i přesto, že je obecně známo, že ženám se takto modifikované mužské tělo nelíbí a dávají přednost přirozenému vzhledu mužů (těch, kteří o sebe v rozumné míře dbají) (Fallon, Rozin, 1985). Vyvine-li se zájem o vlastní tělo až v Adonisův komplex, jsou jeho důsledky srovnatelné s důsledky mentální anorexie - sociální izolace až fobie, zúžení zájmů, afektivní poruchy (deprese, úzkosti) a zvýšené riziko sebevražedných pokusů (Kmoch, Papežová, 2006).

Ohroženi jsou chlapci většinou od nástupu puberty a dospělí muži bez horní věkové hranice (i když se stoupajícím věkem riziko rozvoje poruchy klesá). Terapie je stejně jako u jiných forem PPP složitá, zdlouhavá a průběh léčby je doprovázen častými relapsy (znovupropuknutím onemocnění). Prevence je komplexní a vychází v ideálním případě z rodiny a nejbližšího okolí chlapce. Ten by se měl od raného věku setkávat s přijetím, podporou, láskou, které pak bude schopen sám k sobě prožívat a zachovat si přiměřené vědomí vlastní hodnoty. Na makroúrovni se pak jedná o kroky nutné k potlačení mediální prezentace abnormálně formovaných mužských těl, zdůrazňování zcela jiných hodnot, než je fyzický vzhled (zdraví, aktivita, vztahy, každodenní radost, smysluplná práce a podobně), a podpora mužských vzorů z oblasti mimo fitness, kulturistiku, modeling či extrémní sportovní výkony.

Typický je nenápadný začátek. Dospívající nebo dospělý muž (viz příběh) se zhlédne v idolu z časopisu (nebo serveru) pro kulturisty nebo vlivem zdravotních problémů začne rehabilitovat a posilovat, případně řeší osobní či rodinné problémy odvedením pozornosti na vlastní tělo a sport či je prostě jen stržen svými kamarády, spolužáky. Postupně přidává na intenzitě tréninků, neustále se měří, váží, začíná dramaticky měnit jídelní návyky (navyšuje příjem kalorií, zejména z bílkovin), zajímá se o doplňky stravy (sacharidové a proteinové přípravky), až se ocitne na šikmé ploše, kdy začíná užívat zakázané látky (steroidy, stimulancia a podobně).

Proměňuje se jeho chování, objevují se obtíže ve škole, v sociálních vazbách, typické jsou propady nálad - od euforických stavů (například vlivem nárůstu hmoty) přes deprese (bezdůvodné či podmíněné pocitem selhání v tréninku) až po silné záchvaty vzteku (rapty) vlivem chemického působení steroidů na mozkové funkce. Následky dlouhodobého užívání steroidů, ale také extrémního přetěžování se a nevhodné manipulace se složením stravy jsou obecně známé a mnohé z nich jsou nevratné (poruchy plodnosti, migrenózní stavy, poruchy pohybového systému, trávicí obtíže) či smrtelné (onkologická onemocnění, kardiovaskulární příhody nebo dokonané sebevraždy vlivem hlubokých depresí).

V krajní podobě se nemocný s Adonisovým komplexem neobejde bez odborné pomoci, a to včetně hospitalizace na specializovaném psychiatrickém oddělení. Účinná je také rodinná a partnerská ambulantní terapie, podpůrné skupiny a někdy je ordinována psychofarmakologická podpora (nikoliv však jako jediná forma léčby) (Papežová, 2010).

Bohužel lze předpokládat, že tak, jak se zdá, že ustupuje mentální anorexie u dívek, stoupá procento chlapců a mužů s bigorexií (Adonisovým komplexem). Proto je vhodné tento vývoj reflektovat v první linii - v poradenské a pedagogické praxi, zajímat se o něj a v případě potřeby na něj reagovat či se bez váhání obrátit na odborníky (psychology, školní psychology, rodinné terapeuty, psychiatry, výchovné poradce).

Učitel má být o této poruše informován. Jako v případě jiných nežádoucích jevů je třeba mít oči otevřené a být ochoten a schopen adekvátně a citlivě zareagovat. V běžné výuce je možné věnovat čas prevenci bigorexie - seznámit s ní žáky, apelovat na obrovská rizika spojená s užíváním steroidů, nechat žáky v rámci vhodných předmětů kreativně tvořit prezentace, videa, blogy, nástěnky a podobně, tak aby se sami naučili zacházet s tématem osobních a životních hodnot a konfrontovali je s pochybným zdůrazňováním extrémního tvarování těla směrem k neexistujícím ideálům. Je možné navázat vztah s místním fitness centrem, pokud jeho pověst a morální a profesní zásady trenérů odpovídají nutnosti omezovat škodlivý mužský ideál. Takový trenér může být pro chlapce pozitivním vzorem, naučí je reálnému, akceptujícímu vztahu k sobě a vlastnímu tělu a zároveň je seznámí s možnostmi zdravého sportování, posilování nebo stravování.

Nemůžu usnout, a tak píšu tyhle řádky. Dneska se to stalo. Napsal jsem Markétě, že ji miluju. Ségra si nejspíš myslela, že je to dobrý nápad, a já ji poslechl. Její odpověď byla zdrcující. Prý: „Víš, proč jsem tě v kině při filmu 300: Bitva u Thermopyl držela za ruku? Protože jsi byl jediný chlap poblíž a já se dívala na ty těla a chtěla se v tu chvíli dotýkat chlapa. No... chlapa. Přijď, až budeš svlečený vypadat jako Ronaldo. Nebo aspoň jako můj bratr.“

Večer jsem na sebe nahý tři čtvrtě hodiny civěl do zrcadla. Co s tím mám sakra dělat? Bude mi šestnáct a ona by ráda horu. Neměl jsem se zakoukat do starší holky. Po víkendu se s jejím bratrem pobavím, třeba mi poradí, co mám dělat. A půjdu s ním cvičit.

Byli jsme s Alešem už potřetí ve fitness a bylo to opět super. Chodíme na Broumovskou a ukázal mi další sestavu cviků na všechny partie. Baví mě to, při všem tom výdeji přestávám myslet na Markétu a soustředím se jen na právě procvičovaný sval, jak říká Aleš. Je super a vypadá skvěle. Takhle narostlý a vysekaný chci taky jednou být. Ne jednou! Brzy! Co nejdřív! Dnes nejlépe! Ale zítra se ani nehnu a další tři dny taky ne. Asi dělám něco špatně. Napíšu Alešovi a zeptám se na stravu. A taky na doplňky.

Cvičím už druhý měsíc a zatím nic. Tréninky mám nastavené 2 + 2, dva dny trénink, dva dny volna. S Alešem už cvičíme každý zvlášť, trénujeme si to svoje. Scházíme se na baru, dáme sacharidový nápoj, převlékneme se a jdeme si to odmakat. Už zvedám o dvě třetiny víc než na začátku, ale svalová hmota příliš neroste. A to jsem přidal protein 80% 3x denně, před a po tréninku do sebe sypu BCAA stejně jako Aleš. Ale on vypadá pořád líp. Dneska jsem si ho ve sprše prohlížel. Rádius spodního břicha má hezky vyrýsovaný, to musím taky mít. Skoro bych se ho chtěl dotknout.

Nejde to. Nevím, co se to děje? Půl roku v posilovně, tři kila svalů nahoře, zvedám skoro tolik zátěží co Aleš, ale stále to není ono! Zatraceně, asi se zcvoknu. K snídani se cpu syrovými bílky, kuřecí už mi máma nechce vařit, tak si ho po nocích připravuju sám, ségra se mnou nemluví, protože prý blbnu, ale já chci přece jen jednu maličkost: vyrůst! Nedávno se mě sestra zeptala, proč že to vlastně dělám. Prostě musím, vždyť se na mě podívej!

Ano! Půjde to! Aleš mě seznámil s pětatřicetiletým Liborem. Prý kdysi soutěžil a teď pomáhá mladým klukům, jako jsem já. Konečně mám pocit, že mi někdo rozumí, když už to není ani doma, ani ve škole. Libor říkal, že vypadám dobře, ale že by mi slušelo o pět kilo svaloviny víc. Prý ví, jak na to. Jak tomu jen říkal... Lehká kúra! Snad se příště dozvím víc.

Lehká kúra anabolických steroidů a bude to. Kde mám ale sakra sehnat 15 000? I na to má prý Libor řešení, říká, že nechce peníze hned. Jsem děsně natěšený na to, co mě čeká, na Libora, na jeho sliby. Za týden budeme s pár kluky něco fotit, prý pro zahraniční tisk. A z honoráře si Libor stáhne ty peníze za kúru.

Je to skvělý! Třítýdenní kúra AS a cítím se jako superman. Rostu! A nic mě nebolí! Fantasticky rychlá regenerace! Nezajímá mě nic než posilovna, výdej, zvedání železa nahoru a dolů, a to tělo! A mám hroznou chuť na sex! Před chvílí jsem zhlédl pár videí na internetu a všichni ti chlapi tam měli parádní břišní svaly jako já, krásné bicepsy a vymakaná prsa. Ty blondýny okolo nich jsem ani nevnímal. Mimochodem, ségra se už konečně odstěhovala z mého pokoje. Prý to se mnou nešlo. Jak se to jmenovala ta její spolužačka? Nějak od M... Už ani nevím a není to důležité. Důležitější je zítřejší trénink, klesající hladina podkožního tuku (už jsem na sedmi procentech), sacharidové vlny, 3000 kilokalorií za den. To tělo to chce, potřebuje to. Já to potřebuju. Jinak nebudu šťastný.

Dneska jsem si změnil FB profilovou fotku za autoportrét z fitness před zrcadlem do půl těla. Takhle vysekaný jsem nikdy nebyl! Hned padaly lajky od kámošů z focení, kluků z posilovny, od Aleše i Libora. A pak přišly dva komentáře. První od hezké blondýnky Moniky, o které tuším, že chodí do stejného ročníku na gymplu jako ségra. Napsala: „Dobrý, hodně dobrý!“ Ovšem po chvíli se ozvala ona, Markéta, Alešova sestra, a k Moničinu komentáři připsala: „Ne, to nechceš.“ Sakra, jak to myslela, ta namyšlená husa?

Nejde to. Takhle to dál nejde. Nikdo se mnou nemluví. Doma se mě bojí, nedávno jsem ve vzteku skoro zdemoloval pokoj, protože jsem usnul a propásl odpolední trénink, a tak mě to naštvalo. Všichni jsou proti mně. A moje jediné kamarády znám nahé z těch fotodýchánků, za které mám na steroidy. Jak to, že to došlo až sem? Vždyť jsem chtěl jen dobře vypadat jako ti chlapi na plátně v Bitvě u Thermopyl, mít krásné svaly, nádherné tělo, které je rovnítkem pro nádherný život. Bylo rovnítkem pro nádherný život. Potřebuju pomoc. Pomoc!

ZDROJE