Principy efektivního vyučování - na co se zaměřit při plánování výuky

V nejobecnějším pojetí vede efektivní výuka ke zlepšení výkonu a pokroku žáka. Zároveň je pokrok žáka ve výzkumech měřítkem, podle kterého by měla být posuzována kvalita učitele. V článku jsou popsány vybrané přístupy k efektivní výuce na základě výzkumů realizovaných v této oblasti.

Profesní charakteristika učitele podle H. McBera (2000) představuje souhrn hluboce zakořeněných vzorců chování, které vynikající učitelé manifestují častěji, ve více případech a s větší intenzitou než jejich méně efektivní kolegové. Profesní charakteristiky představují, jak učitel dělá svou práci, souvisejí s vlastním osobním názorem na sebe (self-image) a hodnotami, charakterizují běžné způsoby jednání v situacích, na nejhlubší úrovni je jejich součástí motivace, která řídí výkon (McBer, 2000, s. 19).

Z hlediska profesních charakteristik vymezuje na základě výzkumu H. McBer (2000) celkem pět faktorů potřebných pro efektivní výkon učitelské profese. Podle McBera profesní charakteristiky spadají do těchto pěti klastrů:

V rámci těchto profesionálních charakteristik McBer dále specifikuje dalších patnáct kategorií.

(H. McBer, 2000, s. 21-26)

Efektivní učitelé jsou pak ti, kteří předvádějí a realizují výrazné kombinace těchto profesionálních charakteristik, a tím umožňují vytvářet úspěšnost a pokroky svých žáků.

Podrobněji jsou principy efektivní výuky zpracovány ve studii UNESCO Efektivní učení ve škole (2005), která vznikla na základě shrnutí mezinárodních výzkumů v oblasti efektivity výuky. Vybraná kritéria efektivního vyučování mohou být nápomocna učiteli při plánování a realizaci jeho výuky.

Zahrnuje etiku péče představovanou vzájemným působením mezi žáky a učitelem, interakcí mezi žáky navzájem, s důrazem na překonávání rozdílů pohlaví, rasy, národnosti, kultury a socioekonomického postavení, handicapů a ostatních individuálních odlišností.

Co se očekává od žáků: odpovědné zacházení s výukovými materiály, důkladné zapojení do učebních činností, podpora všeho, co přispívá k osobnostnímu, sociálnímu vzdělávacímu prospěchu všech členů třídy.

Efektivní učitelé věnují většinu dostupného času aktivitám, které slouží plnění výukových cílů. Učitelé, kteří řídí třídu v rozměru vytváření efektivního prostředí pro učení, bývají úspěšnější než ti učitelé, kteří zdůrazňují svou úlohu ochránců kázně. Efektivní učitelé tedy využívají manažerské techniky, které vyvolávají u žáků ochotu ke spolupráci a udržují zapojení žáků do učebních činností.

Učitel v klimatu třídy založeném na zásadách učícího se společenství pracuje tak, že vyjadřuje jasné požadavky týkající se obecně chování ve třídě a konkrétního zapojení v rámci hodiny a různých učebních činností. Pomáhá žákům potřebnými řídicími pokyny, signály, pomůckami, co mají žáci dělat.

Při tvorbě kurikula by se učitel měl zaměřit na cíle, kdy se při plánování kurikula řídíme celkovými záměry a obecnými cíli vyučování, ne položkami obsaženými v testech nebo nejrůznějšími nahodilými nátlaky na probrání určitého obsahu učiva.

Kurikulum samo o sobě není cílem a účelem: je prostředkem, jenž má žákům pomoci naučit se tomu, co je považováno za zásadní pro přípravu na převzetí dospělé role ve společnosti a pro to, aby jako jedinci mohli využít svůj potenciál (seberealizovat se).

Cíli kurikula jsou výsledky žáků - jejich znalosti, dovednosti, postoje, hodnoty a dispozice k jednání, jež si společnost přeje rozvinout u svých občanů.

Jak usnadnit žákům orientaci v učivu? Podle výzkumů má velký význam pro vytvoření orientace v učivu, pokud na začátku tématu nebo učební činnosti poskytneme žákům předvojové organizátory (organizátory postupu) nebo stručný přehled látky, mentální mapy. Dobré orientující úvody témat a hodin rovněž poskytují motivaci žáků k učení tím, že jim pomáhají ocenit hodnotu a použitelnost učiva a podporují zájem o učivo.

Na co se zaměřit při předkládání nových informací?

Jak strukturovat diskusi? Efektivní učitelé kladou otázky podněcující žáky k přemýšlení o učivu a k jeho mentálnímu zpracování, k pochopení vztahů a důsledků. Myšlenkově hodnotná diskuse se vyznačuje soustavným zkoumáním malého množství souvisejících témat.

Jak efektivní učitelé pomáhají žákům v jejich učení?

Existují tři hlavní způsoby:

Činnosti a zadání by měly být dostatečně různorodé a zajímavé. Účinnost zadávání úloh se zvýší, pokud učitel práci žákům nejprve vysvětlí a projde s nimi ukázkové příklady. Teprve pak je nechá pracovat samostatně, prochází mezi nimi, sleduje jejich úspěšnost, a pokud je to nutné, poskytuje radu a pomoc.

Učitel předvádí strategie pro učení a autoregulaci a učí žáky příslušným postupům. Vyučovací strategie bývají nejúčinnější, když je jejich součástí poskytnutí vzoru kognitivní (poznávací, myšlenkové) činnosti.

Pro žáky je často přínosné, když mohou pracovat ve dvojicích nebo malých skupinách. Žáci tak mohou společně konstruovat porozumění nebo si navzájem pomáhat. Při některých formách kooperativního učení si žáci mají vzájemně pomáhat při plnění individuálních učebních cílů nebo společně pracují na dosažení skupinového cíle tím, že spojí své zdroje, předpoklady a znalosti.

V době, kdy žáci pracují ve dvojicích nebo skupinově, by měl učitel procházet třídou a sledovat, jak je práce organizována, jestli se daří, a zároveň by měl žákům poskytovat veškerou pomoc.

Jak hodnotit výkony žáků? Efektivní učitelé průběžně sledují výkony žáků a jejich zlepšení ve všech oblastech. Na hodnocení je třeba pohlížet jako na průběžně prováděnou přirozenou součást každé vyučovací hodiny. Učitel by měl využívat širokou škálu formálních i neformálních metod hodnocení.

Efektivní učitel nastoluje přiměřené požadavky v oblasti výsledků učení a důsledně je uplatňuje.

Výrazného zlepšení dosahují ti žáci, za jejichž výkon přijímají učitelé odpovědnost. Pokud se žáci něco nenaučí napoprvé, učitelé je tomu vyučují znovu, a pokud běžný kurikulární materiál neplní svůj účel, najdou nebo vytvoří jiný, který je funkčnější.

Učitelé budou pravděpodobně nejúspěšnější, když ke své práci budou přistupovat s vědomím, že chtějí napnout duševní síly svých žáků tím, že je povzbudí a dodají jim odvahu, aby dosáhli maxima svých možností. (In: Efektivní učení ve škole, 2005, s. 13-37)

Efektivní výuka představuje složitý komplex zahrnující procesy plánování a projektování výuky, manažerské a organizační dovednosti a také významnou dimenzi související s osobnostními a charakterovými vlastnostmi učitele. Pozitivní očekávání - efektivní učitelé by měli ve svém přístupu vykazovat pozitivní očekávání směrem k žákům - každý žák může uspět a na základě svých potencialit vyniknout. Zvláště je to důležité pro děti, které nemají motivaci a podporu z domova. Pozitivní očekávání ale také zahrnuje ze strany učitele vysoké nároky na celou třídu.

Jak se budu snažit ve výuce realizovat „pozitivní očekávání“ já?

Nadšení - jak vykazovat nadšení ve třídě? Nebýt monotónní (vzpomeňme na tzv. uspávače hadů), povzbuzovat zájem, aktivity, dávat najevo svoje zaujetí např. pro určitá témata a totéž umožňovat žákům. Dobrou strategií pro podporu nadšení je udržování očního kontaktu s dětmi.

Co si myslím, že mohu dětem nabídnout, pro co jsem zapálený/zapálená, o čem toho hodně vím? Co je podstatné, důležité, co bych dětem chtěl/chtěla předat, co chci u nich především rozvíjet?

Manažerské a organizační dovednosti - sem patří především z hlediska specifika práce začínajícího učitele dovednost udržovat kázeň ve třídě, efektivně spravovat prostředí učebny, být schopen organizačně zajišťovat výuku např. mimo třídu, získávat pro spolupráci rodiče, obec, případně sponzory.

Jaké jsou moje dosavadní zkušenosti s udržením kázně ve výuce? Na co si mám dát pozor? Co se osvědčilo jiným učitelům nebo kolegům?

Plánování a projektování výuky - patří mezi nejdůležitější dovednosti učitele. Zahrnuje navrhování, plánování výuky, její realizaci a její hodnocení.

Z hlediska pedagogické praxe v jednotlivých didaktikách a obecné didaktice - co mi činilo největší obtíže v přípravě vyučovací hodiny? Co můžu udělat pro zlepšení svých dovedností v oblasti plánování a projektování výuky?

Vztah s žáky - mezilidské vztahy mezi učitelem a žáky jsou velmi podstatné pro efektivní výchovně-vzdělávací proces. Ve výuce by učitel měl být nositelem hodnot, jako je přátelství, respekt, tolerance, spravedlnost, prosociálnost. Znamená to realizovat tyto hodnoty v každodenní pedagogické realitě a vést žáky v duchu těchto kvalit. Dobří učitelé by měli být žákům také k dispozici i mimo třídu (www.online-distance-learning-education.com).

Efektivní výuka představuje složitý a náročný proces zahrnující dovednosti učitelů v procesech plánování a projektování výuky, jejich manažerské a organizační dovednosti a také osobnostní a charakterové vlastnosti.

Samotné standardy výsledků vzdělávání by měly jasněji a nad rámec současných rámcových vzdělávacích programů (RVP) definovat, co by žáci v určitém věku měli znát nebo být schopni zvládnout.

Dále jsou to chybějící profesní standardy jako normy kvality vykonávání učitelské profese (obsahové i výkonnostní standardy).

Umožnit učitelům mít více příležitostí k rozvoji svých schopností prostřednictvím dalšího profesního vzdělávání i na základě jejich individuálních potřeb. Profesně spolupracovat a sdílet osvědčené a nejlepší pedagogické praxe (např. vzájemné hospitace, webové stránky, spolupráce s mentory).

ZDROJE