141/1961 Sb.
ZÁKON
ze dne 29. listopadu 1961
o trestním řízení soudním
(trestní řád)
Změna: 57/1965 Sb., 59/1965 Sb.
Změna: 173/1968 Sb.
Změna: 58/1969 Sb.
Změna: 149/1969 Sb., 156/1969 Sb.
Změna: 48/1973 Sb.
Změna: 29/1978 Sb.
Změna: 43/1980 Sb.
Změna: 159/1989 Sb.
Změna: 50/1990 Sb.
Změna: 53/1990 Sb.
Změna: 81/1990 Sb.
Změna: 101/1990 Sb.
Změna: 178/1990 Sb.
Změna: 303/1990 Sb.
Změna: 558/1991 Sb.
Změna: 25/1993 Sb.
Změna: 115/1993 Sb.
Změna: 283/1993 Sb., 292/1993 Sb.
Změna: 154/1994 Sb.
Změna: 214/1994 Sb.
Změna: 8/1995 Sb.
Změna: 152/1995 Sb.
Změna: 150/1997 Sb.
Změna: 209/1997 Sb.
Změna: 148/1998 Sb.
Změna: 166/1998 Sb.
Změna: 191/1999 Sb.
Změna: 29/2000 Sb.
Změna: 227/2000 Sb.
Změna: 30/2000 Sb.
Změna: 77/2001 Sb.
Změna: 144/2001 Sb.
Změna: 265/2001 Sb., 424/2001 Sb.
Změna: 200/2002 Sb. (část)
Změna: 226/2002 Sb.
Změna: 320/2002 Sb.
Změna: 218/2003 Sb., 279/2003 Sb.
Změna: 200/2002 Sb., 237/2004 Sb., 257/2004 Sb.
Změna: 283/2004 Sb.
Změna: 539/2004 Sb.
Změna: 539/2004 Sb. (část), 587/2004 Sb.
Změna: 239/2005 Sb.
Změna: 45/2005 Sb., 394/2005 Sb.
Změna: 413/2005 Sb.
Změna: 79/2006 Sb., 113/2006 Sb.
Změna: 321/2006 Sb.
Změna: 115/2006 Sb., 253/2006 Sb.
Změna: 165/2006 Sb.
Změna: 112/2006 Sb.
Změna: 179/2007 Sb.
Změna: 170/2007 Sb.
Změna: 345/2007 Sb.
Změna: 135/2008 Sb.
Změna: 121/2008 Sb., 177/2008 Sb.
Změna: 384/2008 Sb.
Změna: 90/2008 Sb., 129/2008 Sb., 274/2008 Sb., 457/2008 Sb., 480/2008 Sb.
Změna: 52/2009 Sb.
Změna: 301/2008 Sb., 7/2009 Sb.
Změna: 218/2009 Sb.
Změna: 41/2009 Sb., 272/2009 Sb., 306/2009 Sb.
Změna: 163/2010 Sb.
Změna: 219/2010 Sb.
Změna: 197/2010 Sb.
Změna: 150/2011 Sb.
Změna: 181/2011 Sb.
Změna: 207/2011 Sb.
Změna: 330/2011 Sb.
Změna: 341/2011 Sb., 348/2011 Sb., 459/2011 Sb.
Změna: 357/2011 Sb.
Změna: 193/2012 Sb.
Změna: 273/2012 Sb., 43/2012 Sb.
Změna: 390/2012 Sb.
Změna: 105/2013 Sb. (část)
Změna: 45/2013 Sb.
Změna: 105/2013 Sb. (část)
Změna: 105/2013 Sb.
Změna: 141/2014 Sb.
Změna: 77/2015 Sb.
Změna: 86/2015 Sb.
Změna: 150/2016 Sb., 163/2016 Sb.
Změna: 243/2016 Sb.
Změna: 298/2016 Sb.
Změna: 301/2016 Sb.
Změna: 264/2016 Sb.
Změna: 455/2016 Sb.
Změna: 55/2017 Sb.
Změna: 56/2017 Sb.
Změna: 57/2017 Sb.
Změna: 183/2017 Sb.
Změna: 204/2017 Sb.
Změna: 58/2017 Sb.
Změna: 59/2017 Sb.
Změna: 204/2017 Sb.
Změna: 178/2018 Sb.
Změna: 287/2018 Sb.
Změna: 111/2019 Sb.
Změna: 203/2019 Sb.
Změna: 315/2019 Sb.
Změna: 114/2020 Sb.
Změna: 165/2020 Sb., 333/2020 Sb.
Změna: 255/2019 Sb.
Změna: 220/2021 Sb. (část)
Změna: 418/2021 Sb.
Změna: 220/2021 Sb.
Změna: 130/2022 Sb.
Změna: 422/2022 Sb.
Změna: 173/2023 Sb.
Změna: 349/2023 Sb.
Změna: 220/2021 Sb. (část)
Změna: 326/2023 Sb., 165/2024 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto
zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Společná ustanovení
HLAVA PRVNÍ
Obecná ustanovení
§ 1
Účel zákona
(1) Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení
tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě
potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování
trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel
občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.
(2) Pomáhat k dosažení účelu trestního řízení je právem a podle ustanovení
tohoto zákona i povinností občanů.
§ 2
Základní zásady trestního řízení
(1) Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který
stanoví tento zákon.
(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena,
nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
(3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se
dozví, pokud zákon, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo vyhlášená mezinárodní
smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné
v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez
zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci,
ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného
majetku. Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou
základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních
svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení
lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných
případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení.
K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení
nepřihlížejí.
(5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a
povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn
skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný
pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení
povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány
činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran
stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se
řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých
stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu
obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu
potřebném pro své rozhodnutí.
(6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v
jejich souhrnu.
(7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými sdruženími
občanů a využívají jejich výchovného působení.
(8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu
na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu
(dále jen „dohoda o vině a trestu“), které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu
v řízení před soudem zastupuje státní zástupce.
(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda
senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li
v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.
(10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané
mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání
smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním
zákoně.
(11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného
se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají.
(12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a
neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto
jednání provedeny.
(13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období
řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění
obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním
řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
(14) Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí
v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat
před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém
uvede, že ho ovládá.
(15) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení
umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba ho podle zákona
vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout uspokojení svých nároků;
řízení musí vést s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti.
Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
§ 3
(1) Odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů a ostatní občanská
sdružení s výjimkou politických stran a politických hnutí, církve, náboženské společnosti
a právnické osoby sledující v předmětu své činnosti charitativní účely (dále jen
"zájmová sdružení občanů") mohou působit při zamezování a předcházení trestné činnosti
způsobem uvedeným v tomto zákoně.
(2) Zájmová sdružení občanů mohou spolupůsobit při výchově osob, u nichž
soud rozhodl o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, nebo jejichž trestní
stíhání bylo podmíněně zastaveno, u podmíněně odsouzených, podmíněně odsouzených
k trestu odnětí svobody s dohledem a podmíněně propuštěných; pomáhají také vytvářet
podmínky, aby odsouzený žil po vykonání trestu řádným životem.
§ 6
(1) Zájmové sdružení občanů může nabídnout převzetí záruky
a) za chování obviněného, jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno,
b) za převýchovu odsouzeného, u něhož bylo podmíněně upuštěno od
potrestání s dohledem, kterému byl uložen trest odnětí svobody, jehož výkon byl odložen
na zkušební dobu, u podmíněně odsouzeného k trestu odnětí svobody s dohledem, nebo
c) za dovršení nápravy odsouzeného, který vykonává trest odnětí svobody,
trest zákazu činnosti, trest zákazu držení a chovu zvířat nebo trest zákazu pobytu;
v těchto případech se zájmové sdružení občanů může připojit k návrhu odsouzeného
na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo na podmíněné upuštění
od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat anebo zákazu
pobytu a za tím účelem se se souhlasem odsouzeného může informovat o jeho chování
a dosavadním průběhu výkonu trestu.
(2) Zájmové sdružení občanů může také navrhnout, aby vazba u obviněného
byla nahrazena jeho zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o udělení milosti
a o zahlazení odsouzení.
(3) Zájmové sdružení občanů, které převzalo záruku, je povinno působit
na obviněného nebo odsouzeného, aby žil řádným životem, a k tomu přijmout potřebná
opatření; zájmové sdružení občanů rovněž dbá, aby nahradil škodu nebo nemajetkovou
újmu, kterou způsobil trestným činem, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které
získal trestným činem.
Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob
§ 7
(1) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při
plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona.
(2) Orgány činné v trestním řízení ve vhodných případech spolupracují
s Probační a mediační službou, které mohou předávat informace pro plnění úkolů v
rámci její působnosti.
§ 7a
(1) K zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění,
k zjištění majetkových poměrů obviněného nebo pro účely zajištění výkonu trestní
sankce může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní
orgán vyzvat osobu, jejíž majetek je zjišťován, nebo osobu jí blízkou, aby mu v jím
stanovené přiměřené lhůtě zaslala prohlášení o majetku osoby, jejíž majetek je zjišťován.
Vyzvaná osoba má právo odepřít učinění prohlášení o majetku; přitom se použijí obdobně
§ 92 odst. 1, § 100 a § 158 odst. 8. Ve výzvě je třeba upozornit osobu, která má
učinit prohlášení o majetku, na následky nevyhovění této výzvě a poučit ji o jejím
právu odepřít učinění prohlášení o majetku.
(2) Osoba uvedená v odstavci 1 se vyzve, aby v prohlášení o majetku
uvedla v rozsahu, v jakém jsou jí takové skutečnosti známy, údaje vztahující se k
majetku osoby, jejíž majetek je zjišťován, zejména
a) plátce odměny z pracovněprávního vztahu nebo vztahu obdobného
vztahu pracovněprávnímu anebo jiného příjmu a výši takové odměny nebo jiného příjmu,
b) u které banky, spořitelního a úvěrního družstva, instituce elektronických
peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce, poskytovatele
platebních služeb malého rozsahu nebo obdobné zahraniční osoby má tato osoba účty,
výši pohledávek a čísla účtů nebo jiné jedinečné identifikátory podle zákona o platebním
styku,
c) dlužníky, vůči nimž má tato osoba pohledávky, jejich důvod, výši
a lhůtu splatnosti,
d) přehled věcí ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví této osoby,
včetně výše spoluvlastnického podílu a umístění věcí, a
e) svěřenské fondy nebo obdobná zařízení, která tato osoba zřídila,
nebo u kterých je obmyšleným.
(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní
orgán může vyzvat osobu uvedenou v odstavci 1 k učinění nového prohlášení o majetku
osoby, jejíž majetek je zjišťován, pokud má důvodně za to, že došlo ke změně majetkových
poměrů osoby, jejíž majetek je zjišťován.
(4) Nezašle-li osoba, která byla vyzvána k učinění prohlášení o majetku,
toto prohlášení ve stanovené lhůtě nebo má-li orgán činný v trestním řízení, který
ji k učinění prohlášení o majetku vyzval, pochybnosti o pravdivosti nebo úplnosti
jí učiněného prohlášení, může ji předvolat k podání výpovědi; ustanovení tohoto zákona
upravující podání vysvětlení, výslech obviněného a výslech svědka se použijí přiměřeně.
§ 7b
(1) Je-li zapotřebí zabránit ztrátě, zničení nebo pozměnění dat důležitých
pro trestní řízení, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací,
lze nařídit osobě, která uvedená data drží nebo je má pod svojí kontrolou, aby taková
data uchovala v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu a učinila potřebná
opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že bylo nařízeno uchování
dat.
(2) Je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo
jejímu opakování, lze nařídit osobě, která drží nebo má pod svojí kontrolou data,
která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, aby znemožnila
přístup jiných osob k takovým datům.
(3) Příkaz podle odstavce 1 nebo 2 je oprávněn vydat předseda senátu
a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán potřebuje
k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce; bez předchozího souhlasu
může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu
dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(4) V příkazu podle odstavce 1 nebo 2 musí být označena data, na která
se příkaz vztahuje, důvod, pro který mají být data uchována nebo k nim má být znemožněn
přístup, a doba, po kterou mají být tato data uchována nebo k nim má být znemožněn
přístup, která nesmí být delší než 90 dnů. Příkaz musí obsahovat poučení o následcích
neuposlechnutí příkazu.
(5) Orgán, který vydal příkaz podle odstavce 1 nebo 2, jej neprodleně
doručí osobě, vůči které směřuje.
§ 8
(1) Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného
odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním
orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Státní orgány jsou dále
povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti
nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.
(2) Jestliže je toho v trestním řízení třeba k řádnému objasnění okolností
nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, k zjištění povahy, rozsahu nebo
umístění věcí pro účely jejich zajištění, k zjištění majetkových poměrů obviněného
nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce, může státní zástupce a po podání
obžaloby nebo návrhu na potrestání předseda senátu požadovat údaje, které jsou předmětem
bankovního tajemství, a údaje z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných
papírů. Pro účely uvedené ve větě první může za podmínek stanovených zvláštním zákonem
požadovat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, také orgán vykonávající
působnost úřadu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v České republice podle
předpisu Evropské unie upravujícího spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku
z trestné činnosti13). V řízení o trestném činu podle § 180 trestního zákoníku může
orgán činný v trestním řízení vyžadovat individuální údaje získané podle zvláštního
zákona pro statistické účely. V trestním řízení, ve kterém lze uložit ochranné opatření
zabrání části majetku, může státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání
předseda senátu žádat od správce daně informace z rozhodnutí o stanovení daně z příjmů
pro účely posouzení splnění podmínek pro uložení tohoto ochranného opatření nebo
pro účely zajištění jeho výkonu; poskytnutí informací podle tohoto ustanovení není
porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu. Podmínky, za nichž může orgán
činný v trestním řízení vyžadovat údaje získané při správě daní pro jiné účely, stanoví
zvláštní zákon. Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel
než pro trestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány.
(3) Z důvodů uvedených v odstavci 2 může předseda senátu a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit sledování bankovního účtu nebo účtu
u osoby oprávněné k evidenci investičních nástrojů nebo zaknihovaných cenných papírů
podle jiných právních předpisů, a to nejvýše po dobu šesti měsíců. Trvá-li účel,
pro který bylo sledování účtu nařízeno, i po této době, může toto sledování prodloužit
na základě příkazu soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního
zástupce soudce krajského soudu o dalších šest měsíců, a to i opakovaně. Údaje získané
podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízení, v jehož
rámci byly získány.
(4) Plnění povinností podle odstavce 1 lze odmítnout s odkazem na
povinnost zachovávat tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem nebo
státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti; to neplatí,
a) jestliže osoba, která tyto povinnosti má, by se jinak vystavila
nebezpečí trestního stíhání pro neoznámení nebo nepřekažení trestného činu, nebo
b) při vyřizování dožádání orgánu činného v trestním řízení o trestném
činu, kde dožádaná osoba je současně oznamovatelem trestného činu.
Za státem uznanou povinnost mlčenlivosti se podle tohoto zákona nepovažuje
taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu
učiněného na základě zákona.
(5) Nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za nichž lze pro účely trestního
řízení sdělovat informace, které jsou podle takového zákona utajovány, nebo na něž
se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto informace pro trestní řízení vyžadovat
po předchozím souhlasu soudce. Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti advokáta podle
zákona o advokacii.
(6) Ustanovením odstavců 1 a 5 není dotčena povinnost zachovávat mlčenlivost
uložená na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.
(7) Každý je povinen zachovávat mlčenlivost o všem, co se dozvěděl v
souvislosti se součinností požadovanou podle odstavců 1 až 3; povinností mlčenlivosti
není vázán pro účely řízení před soudem nebo jiným orgánem, a to v rozsahu nezbytném
pro ochranu jeho práv nebo pro výkon jeho povinností. O této povinnosti a o následcích
spojených s jejím porušením musí být poučen.
Poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných
§ 8a
nadpis vypuštěn
(1) Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné
v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro
trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které
přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným
odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní
řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2). V přípravném řízení nesmějí zveřejnit
informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení,
poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.
(2) Při poskytování informací podle odstavce 1 orgány činné v trestním
řízení zvlášť dbají na ochranu osobních údajů a soukromí osob mladších 18 let.
(3) Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost
poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným sdělovacím prostředkům; poskytnutí
informací odepřou z důvodů ochrany zájmů uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li
si v přípravném řízení státní zástupce právo poskytnout informace o určité trestní
věci, může je policejní orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.
§ 8b
(1) Osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty
informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1 věty druhé, pro
účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním
právním předpisem, je nesmějí nikomu dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není
nutné k uvedeným účelům. O tom musí být tyto osoby poučeny.
(2) Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném
jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného,
který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán trestný čin vraždy (§ 140
trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního zákoníku), některý z trestných činů,
kterým byla způsobena těžká újma na zdraví, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí
(§ 155 trestního zákoníku), některý z trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159
až 162 trestního zákoníku), trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku),
některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193
trestního zákoníku), trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního
zákoníku), týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve
společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní
poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního
zákoníku).
(3) Zveřejnění obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo
jiných informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání, které by umožnily
zjištění totožnosti poškozeného uvedeného v odstavci 2, je zakázáno.
(4) Pravomocný rozsudek nesmí být zveřejněn ve veřejných sdělovacích
prostředcích s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a bydliště poškozeného uvedeného
v odstavci 2. Předseda senátu může s přihlédnutím k osobě poškozeného a povaze a
charakteru spáchaného trestného činu rozhodnout o dalších omezeních spojených se
zveřejněním pravomocného odsuzujícího rozsudku za účelem přiměřené ochrany zájmů
takového poškozeného.
§ 8c
Nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit
informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
podle § 88 nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné
na základě příkazu podle § 88a, nebo informace získané sledováním osob a věcí podle
§ 158d odst. 2 a 3, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity
jako důkaz v řízení před soudem.
§ 8d
(1) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až
8c, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení
účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon. Uvedené informace lze také
zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu
soukromí dotčené osoby; přitom je třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů osoby mladší
18 let.
(2) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až
8c, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, udělila ke zveřejnění
informace výslovný souhlas. Zemřela-li nebo byla-li tato osoba prohlášena za mrtvou,
souhlas se zveřejněním informací je oprávněn udělit její manžel, partner nebo její
děti, a není-li jich, její rodiče; v případě osoby mladší 18 let nebo osoby s omezenou
svéprávností její zákonný zástupce nebo opatrovník. Souhlas se zveřejněním informací
nemůže udělit osoba, která je pachatelem trestného činu spáchaného vůči osobě, jež
zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou.
(3) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až
8c, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, zemřela nebo byla
prohlášena za mrtvou a není-li žádné osoby oprávněné udělit souhlas se zveřejněním
podle odstavce 2.
§ 9
Posuzování předběžných otázek
(1) Orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se
v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí
soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím
vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
(2) Orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně
předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech
občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají
jeho vydání.
§ 9a
Předběžné otázky v působnosti Soudního dvora
(1) Ustanovení § 9 se nepoužije na předběžné otázky, o nichž rozhoduje
výlučně Soudní dvůr zřízený předpisy Evropských společenství (dále jen "Soudní dvůr").
(2) V případě, že soud v řízení podle tohoto zákona podává žádost o rozhodnutí
o předběžné otázce Soudnímu dvoru, vydá rozhodnutí o přerušení řízení.
(3) Při podávání žádosti Soudnímu dvoru o rozhodnutí o předběžné otázce
se soud řídí příslušnými předpisy upravujícími řízení před Soudním dvorem.
(4) Rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce je závazné pro všechny
orgány činné v trestním řízení.
§ 10
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
(1) Z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou
vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z
pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na
návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu nejvyšší soud.
§ 11
Nepřípustnost trestního stíhání
(1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v
něm pokračovat a musí být zastaveno
a) nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost
nebo amnestii,
b) je-li trestní stíhání promlčeno,
c) jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním
řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže
takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán, nejde-li o dočasné vynětí nebo není-li
trestní stíhání osoby pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu nepřípustné pouze
dočasně,
d) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,
e) proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,
f) proti tomu, jehož těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před
soud,
g) proti tomu, jemuž duševní choroba, která nastala až po spáchání
činu, trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání,
h) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu
pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
i) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozhodnutím o schválení narovnání, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném
řízení zrušeno,
j) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je přestupkem nebo
kárným proviněním, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
k) jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo
pravomocným rozhodnutím o přestupku a uplynula-li lhůta pro zahájení přezkumného
řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku
zrušeno,
l) je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas
nebyl dán nebo byl vzat zpět,
m) stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika
vázána, nebo
n) proti tomu, ohledně něhož bylo trestní řízení pro týž skutek předáno
do cizího státu, pokud mu byl pro tento skutek cizozemským soudem pravomocně uložen
trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již vykonal, nebo je nelze podle
práva tohoto státu vykonat, nebo bylo cizozemským soudem pravomocně upuštěno od uložení
trestu, anebo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby.
(2) Trestní stíhání nelze zahájit a, bylo-li již zahájeno, nelze v
něm pokračovat a musí být zastaveno také, bylo-li soudem nebo jiným justičním orgánem
členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého mezinárodní smlouvou k provádění
schengenských předpisů pro týž skutek vydáno rozhodnutí, kterým
a) byl osobě pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které
vykonává nebo již vykonala nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo kterým
bylo pravomocně upuštěno od uložení trestu, nebo
b) byla osoba pravomocně zproštěna obžaloby, nebo které má účinky
pravomocného zastavení trestního stíhání, ledaže
1. nevytváří ve státě, v němž bylo
vydáno, překážku věci pravomocně rozhodnuté,
2. bylo vydáno výlučně z důvodu, že v
jiném státě bylo zahájeno trestní stíhání proti téže osobě pro týž skutek,
3. bylo
vydáno výlučně z důvodu, že skutek není trestným činem nebo že nespadá do pravomoci
orgánů státu, který takové rozhodnutí vydal, nebo
4. bylo vydáno výlučně z některého
z důvodů odpovídajících důvodům uvedeným v odstavci 1 písm. a), c) až e), l) nebo
m).
(3) Týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 nebo 2 jen některého z dílčích
útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového
činu konalo trestní stíhání.
(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v odstavci
1 písm. a), b) nebo l), se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby,
kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci
trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 se přiměřeně užijí i na rozhodnutí mezinárodního
trestního soudu, mezinárodního trestního tribunálu, popřípadě obdobného mezinárodního
soudního orgánu s působností v trestních věcech, které splňují alespoň jednu z podmínek
uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních, nejde-li o rozhodnutí vydané z důvodu nedostatku jeho působnosti nebo
z důvodu nedostatečné závažnosti činu anebo nebezpečnosti pachatele.
§ 11a
(1) Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit,
pokud státní zástupce ve zkráceném přípravném řízení
a) rozhodl o schválení narovnání a věc odložil, nebo
b) rozhodl o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a podezřelý
se osvědčil, nebo se má za to, že se osvědčil,
nebylo-li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
(2) Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit, pokud
státní zástupce rozhodl o nestíhání podezřelého podle § 159d odst. 1, nebylo- li
rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
§ 12
Výklad některých pojmů
(1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce
a policejní orgán.
(2) Policejními orgány se rozumějí
a) útvary Policie České republiky,
b) Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činech
příslušníků Policie České republiky, příslušníků Vězeňské služby České republiky,
celníků anebo zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v Policii České
republiky, nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu
práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných
v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů,
c) pověřené orgány Vězeňské služby České republiky v řízení o trestných
činech osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, spáchaných
ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon zabezpečovací detence,
d) pověřené celní orgány v řízení o trestných činech spáchaných porušením
1. celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a to i v případech,
kdy se jedná o trestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů,
2.
právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropské unie,
je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České republiky,
3. daňových předpisů
upravujících daň z přidané hodnoty, nebo daň z hazardních her,
4. daňových předpisů
v případech, kdy jsou celní orgány správcem daně podle jiných právních předpisů,
e) pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech příslušníků
ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených
sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu
nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany
nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo
s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem
obrany,
f) pověřené orgány Bezpečnostní informační služby v řízení o trestných
činech příslušníků Bezpečnostní informační služby,
g) pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace v řízení
o trestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace,
h) pověřené orgány Vojenského zpravodajství v řízení o trestných činech
příslušníků Vojenského zpravodajství,
i) pověřené orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení
o trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo o trestných
činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci
bezpečnostních sborů.
Tím není dotčeno oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 písm.
b). Není-li dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány oprávněny ke všem úkonům trestního
řízení patřícím do působnosti policejního orgánu.
(3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci okresní
soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České republiky (dále jen "nejvyšší
soud").
(4) Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní soud,
popřípadě jiný soud se stejnou působností; kde tento zákon mluví o krajském soudu,
rozumí se tím i městský soud v Praze.
(5) Kde tento zákon mluví o okresním státním zástupci, rozumí se tím i
obvodní státní zástupce, popřípadě jiný státní zástupce se stejnou působností; kde
tento zákon mluví o krajském státním zástupci, rozumí se tím i městský státní zástupce
v Praze. Státním zástupcem se rozumí i evropský pověřený žalobce, evropský žalobce
a evropský nejvyšší žalobce v rozsahu jejich působnosti stanovené nařízením Rady
(EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského
veřejného žalobce.
(6) Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná
osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce;
stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení
vede nebo která podala opravný prostředek.
(7) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též
obžalovaný a odsouzený.
(8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.
(9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který
již nabyl právní moci.
(10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení
trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného
v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona
od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných
a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony
provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení
dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání,
nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního
stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné
řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že
byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.
(11) Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení
obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
(12) Skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího
trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
HLAVA DRUHÁ
Soud a osoby na řízení zúčastněné
ODDÍL PRVNÍ
Pravomoc a příslušnost soudů
§ 13
Výkon trestního soudnictví
Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy,
vrchní soudy a nejvyšší soud.
Věcná příslušnost
§ 17
(1) Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech,
pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně
pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. O trestných činech
a) zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání
tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru tkáně, orgánu a
provedení transplantace za úplatu, nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským
genomem, obchodování s lidmi,
b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou
přijaty k obchodování v obchodním systému nebo o jejichž přijetí k obchodování v
obchodním systému bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich
zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu,
c) porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace
s kurzem investičních nástrojů, zneužití informace v obchodním styku, zneužití postavení
v obchodním styku, poškození finančních zájmů Evropské unie, porušení předpisů o
kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu
zboží a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu
zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem
bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a
licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, zkreslení údajů a nevedení
podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení
zakázaných bojových prostředků a
d) účasti na teroristické skupině, financování terorismu, podpory
a propagace terorismu, vyhrožování teroristickým trestným činem, sabotáže, zneužití
zastupování státu a mezinárodní organizace, vyzvědačství, ohrožení utajované informace,
spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících mír, použití zakázaného bojového prostředku
a nedovoleného vedení boje, plenění v prostoru válečných operací,
koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice
trestu odnětí svobody nižší.
(2) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o trestném činu opilství
v případě, že čin jinak trestný, jehož se dopustil pachatel ve stavu nepříčetnosti,
který si zaviněně přivodil, naplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných
činů, u nichž je stanovena příslušnost krajského soudu podle odstavce 1.
(3) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích
pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle § 45 trestního zákoníku přichází
v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některého z trestných činů uvedených v odstavci
1 nebo 2.
Místní příslušnost
§ 18
(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.
(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná
řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se
nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud,
v jehož obvodu čin vyšel najevo.
Společné řízení
§ 20
(1) Proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech
útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího
trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných
trestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska
rychlosti a hospodárnosti řízení.
(2) Společné řízení o trestném činu, o kterém by měl konat řízení
samosoudce, a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu, koná senát.
§ 22
Příslušnost několika soudů
Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná
řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu, návrh na potrestání,
návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným
soudem.
§ 23
Vyloučení a spojení věci
(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém
z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.
(2) Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však
krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, může ji
postoupit tomuto soudu.
(3) Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému
projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby.
§ 24
Rozhodnutí o příslušnosti soudu
(1) Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který
soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu,
u něhož byla podána obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině
a trestu, jemuž byla věc postoupena podle § 39 zákona o soudnictví ve věcech mládeže
nebo mu byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí
o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti [§ 188 odst. 1 písm. a), § 222 odst.
1, § 257 odst. 1 písm. a), § 314p odst. 3 písm. a)]. Přitom je vázán jen zákonnými
hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti (§ 16 až 22). Není-li soud, jemuž byla
věc předložena k rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc
k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu věc předkládajícímu
a soudu podle zákona příslušnému.
(2) Soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout
o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25.
nadpis vypuštěn
§ 25
Odnětí a přikázání věci
Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána
jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je
oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
§ 26
Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení
(1) K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud,
v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.
(2) Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se
stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde
k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod
tohoto soudu.
ODDÍL DRUHÝ
Pomocné osoby
§ 27
Zapisovatel
K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízení se přibere
zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel přibrán, sepíše protokol
osoba provádějící úkon. Je-li v řízení před soudem o průběhu úkonu pořizován zvukový
záznam a v důsledku tohoto předseda senátu nediktuje protokol, je zapisovatelem,
pokud je ho třeba, vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.
§ 27a
Vyšší soudní úředník
Jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, zpravidla
vydává a vykonává a administrativní úkony spojené s řízením provádí vyšší soudní
úředník; zvláštní zákon stanoví jeho působnost a určí, které úkony může vyšší soudní
úředník provést samostatně a kdy postupuje z pověření soudce.
§ 27b
Probační úředník
Úředník Probační a mediační služby (dále jen "probační úředník") provádí
v trestním řízení úkony probace a mediace, zjišťuje informace o osobě podezřelého
nebo obviněného a jeho rodinných a sociálních poměrech a vytváří podmínky pro rozhodnutí
o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního
stíhání nebo pro schválení narovnání, a to na základě pověření vydaného orgánem činným
v trestním řízení Probační a mediační službě nebo, stanoví-li tak tento nebo jiný
zákon, i bez takového pověření.
§ 27c
Asistent soudce Nejvyššího soudu
Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony trestního řízení
z pověření soudce Nejvyššího soudu.
Tlumočník
§ 28
(1) Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného
procesního úkonu nebo využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibere se
tlumočník; totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka osobě, s níž se nelze dorozumět
jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob. Tlumočník
může být zároveň zapisovatelem. Neuvede-li obviněný jazyk, který ovládá, nebo uvede-li
jazyk či dialekt, který není jazykem jeho národnosti nebo úředním jazykem státu,
jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není zapsána žádná osoba v seznamu
tlumočníků, ustanoví orgán činný v trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti
nebo úřední jazyk státu, jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního občanství,
rozumí se jím stát, kde má trvalý pobyt, nebo stát jeho původu. Využije-li obviněný
právo uvedené v § 2 odst. 14, přibraný tlumočník přetlumočí na jeho žádost i jeho
poradu s obhájcem, která je v přímé souvislosti s procesními úkony, a poradu v průběhu
procesních úkonů.
(2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně
přeložit usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě, usnesení o nařízení
pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu, obžalobu, dohodu o vině a trestu a
návrh na její schválení, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí
o odvolání a o podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný
po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí nepožaduje. Týká-li
se takové rozhodnutí více obviněných, přeloží se obviněnému jen ta část rozhodnutí,
která se jej týká, pokud ji lze oddělit od ostatních výroků rozhodnutí a jejich odůvodnění.
Pořízení překladu rozhodnutí a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení,
o jehož rozhodnutí se jedná.
(3) Jestliže s doručením rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 je spojen
počátek běhu lhůty a je třeba pořídit písemný překlad takového rozhodnutí, považuje
se rozhodnutí za doručené až doručením písemného překladu.
(4) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně
přeložit i písemnost neuvedenou v odstavci 2, je-li to zapotřebí pro zaručení spravedlivého
procesu, zejména pro řádné uplatnění práva na obhajobu, a to v rozsahu určeném orgánem
činným v trestním řízení, který je zcela nezbytný k seznámení obviněného se skutečnostmi,
které jsou mu kladeny za vinu; není-li odůvodněnému návrhu obviněného, který využil
právo uvedené v § 2 odst. 14, na pořízení překladu takové písemnosti vyhověno, orgán
činný v trestním řízení, který řízení vede, o tom rozhodne usnesením. Namísto písemného
překladu podle věty první lze písemnost nebo její podstatný obsah přetlumočit; ustanovení
věty první se nepoužije, jestliže již byla tato písemnost nebo její podstatný obsah
obviněnému přetlumočena nebo jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení jejího
překladu nepožaduje. Proti rozhodnutí podle věty první je přípustná stížnost. Pořízení
překladu a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení, který řízení vede.
(5) Práva uvedená v odstavcích 1 a 4 náleží i podezřelému.
(6) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba osobě, která je zadržena
či zatčena, bez zbytečného odkladu písemně přeložit též poučení o jejích právech
(§ 33 odst. 6 a § 76 odst. 5).
§ 29
(1) Tlumočník může odmítnout provedení tlumočnického úkonu z důvodů
uvedených v jiném právním předpisu a z důvodů uvedených v § 99 a 100. O vyloučení
tlumočníka rozhodne orgán činný v trestním řízení, který jej přibral, a v řízení
před soudem předseda senátu.
(2) Výši odměny a náhrad tlumočníka určí orgán činný v trestním řízení,
který jej přibral, a v řízení před soudem předseda senátu v souladu s jinými právními
předpisy upravujícími odměňování a náhrady tlumočníka. Nesouhlasí-li orgán činný
v trestním řízení s výší vyúčtované odměny a náhrad, rozhodne usnesením. Proti usnesení
je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
ODDÍL TŘETÍ
Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
§ 30
(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící,
státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít
pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo
dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro
poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony,
které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním
řízení.
(2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního
řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán,
společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného.
Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném
řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz
k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté
podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
(3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce
nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak.
Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který
napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
(4) Z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení je vyloučen soudce
nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení.
(5) Z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce,
který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
§ 31
(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se
tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud
rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. O vyloučení soudce nejvyššího soudu rozhodne
jiný senát téhož soudu.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 vět první a druhé je přípustná
stížnost.
(3) O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž
napadené rozhodnutí vydal.
ODDÍL ČTVRTÝ
Obviněný
§ 32
Obviněný
Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného
a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy, bylo-li proti němu
zahájeno trestní stíhání (§ 160).
§ 33
Práva obviněného
(1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou
za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a
důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky.
Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným
v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom,
jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého
obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165). Je-li
ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti
třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li jeho svéprávnost
omezena.
(2) Osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil
náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok
na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů,
že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to
třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení
na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou
odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady
obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.
(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 jsou oprávněny podat kromě obviněného
a jeho obhájce i osoby uvedené v § 37 odst. 1. Návrh na rozhodnutí podle odstavce
2 včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném
řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná
řízení v prvním stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
(4) Pokud byl pravomocným rozhodnutím podle odstavce 2 obviněnému přiznán
nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení
obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven. Obhájce ustanoví a, pominou-li
důvody pro rozhodnutí podle odstavce 2, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném
řízení soudce. Ustanovení § 38 odst. 2, § 39 odst. 2 a 4, § 40 a 40a se použijí obdobně.
(5) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy poučit obviněného
o jeho právech, a to se zaměřením na probíhající stadium trestního řízení, a poskytnout
mu plnou možnost jejich uplatnění. Obviněného, který byl zadržen či zatčen, je třeba
poučit též o právu na naléhavou lékařskou pomoc, o maximální lhůtě, po kterou může
být omezen na svobodě, než bude odevzdán soudu, a o právu nechat vyrozumět konzulární
úřad a rodinného příslušníka nebo jinou fyzickou osobu, u nichž uvede údaje potřebné
k vyrozumění.
(6) Orgán činný v trestním řízení, který provedl zadržení či zatčení,
předá obviněnému bez zbytečného odkladu písemné poučení o jeho právech; obviněnému
musí být umožněno si toto poučení přečíst; obviněný má právo ponechat si toto poučení
u sebe po celou dobu omezení nebo zbavení osobní svobody.
§ 34
Opatrovník obviněného
(1) Opatrovník obviněného, který je omezen ve svéprávnosti, je oprávněn
obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat
za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých
se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může opatrovník tato
práva vykonávat i proti vůli obviněného.
(2) V případě, že je nebezpečí z prodlení a opatrovník nemůže vykonávat
svá práva uvedená v odstavci 1 nebo nebyl-li obviněnému ustanoven, ačkoli jsou dány
důvody pro jeho ustanovení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
ustanoví obviněnému k výkonu těchto práv opatrovníka. Jinou osobu než advokáta lze
ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze
mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy
obviněného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován,
a nevylučuje-li to povaha věci, též obviněnému. Proti usnesení o ustanovení opatrovníka
je přípustná stížnost.
ODDÍL PÁTÝ
Obhájce
§ 35
Obhájce
(1) Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé úkony
trestního řízení se může obhájce dát zastoupit koncipientem. Koncipient nemůže obhájce
zastupovat v řízeních před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním
soudem nebo nejvyšším soudem; nahlížet do spisů může koncipient i v těchto řízeních.
(2) Obhájcem nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní
stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení
obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby.
(3) V trestním řízení nemůže být obhájcem advokát, který v něm vypovídá
jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.
Nutná obhajoba
§ 36
nadpis vypuštěn
(1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného
opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu
(§ 116 odst. 2),
b) je-li jeho svéprávnost omezena, nebo
c) jde-li o řízení proti uprchlému.
(2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném
řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním
vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce
už v přípravném řízení.
(4) Obviněný musí mít obhájce též
a) v hlavním líčení konaném proti zadrženému, nebo
b) v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací
detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení
protialkoholního.
§ 36a
(1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání,
musí mít odsouzený obhájce,
a) je-li jeho svéprávnost omezena,
b) je-li ve vazbě, nebo
c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(2) V řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání
a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,
a) jde-li o případy
uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b),
b) jde-li o trestný čin, na který zákon
stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let,
c) jsou-li
pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,
d) jde-li o řízení proti odsouzenému,
který zemřel.
§ 36b
(1) Je-li dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 nebo § 36a odst.
2 písm. b), může se obviněný obhájce vzdát, nejde-li o trestný čin, za který lze
uložit výjimečný trest. Obviněný se může obhájce vzdát i v případě nutné obhajoby
podle § 36 odst. 4 písm. a).
(2) Vzdání se obhájce podle odstavce 1 může obviněný učinit pouze výslovným
písemným prohlášením nebo ústně do protokolu u orgánu činného v trestním řízení,
který vede řízení; prohlášení musí být učiněno za přítomnosti obhájce a po předchozí
poradě s ním.
(3) Prohlášení o vzdání se obhájce může obviněný vzít kdykoliv zpět.
Spolu se zpětvzetím prohlášení musí obviněný předložit plnou moc obhájce, kterého
si zvolil, nebo požádat o jeho ustanovení; pokud tak neučiní, má se za to, že si
obhájce nezvolil a obhájce se mu neprodleně ustanoví. Vzal-li obviněný své prohlášení
o vzdání se obhájce zpět, nemůže se obhájce znovu vzdát.
(4) Úkony provedené od doručení prohlášení o vzdání se obhájce orgánu
činnému v trestním řízení do jeho zpětvzetí není třeba opakovat jen z důvodu, že
obviněný neměl v této době obhájce.
§ 37
Zvolený obhájce
(1) Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani
jeho opatrovník, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec,
osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, jakož i zúčastněná osoba. Je-li obviněný
omezen ve svéprávnosti, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli.
(2) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou
k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby
obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním
řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném
případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen,
povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.
(3) Jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému
v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání
písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí jej předseda senátu
a v přípravném řízení státní zástupce; své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům.
§ 37a
(1) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne i bez návrhu
o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování
a) z důvodů uvedených v
§ 35 odst. 2 nebo 3, nebo
b) jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního
řízení, při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce, ačkoliv
byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.
(2) O vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce předseda senátu a v přípravném
řízení soudce rozhodne též tehdy, jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více
spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují. Obhájce, který byl
z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.
(3) Před rozhodnutím podle odstavce 1 nebo 2 předseda senátu a v přípravném
řízení soudce umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili, a v rozhodnutí
k tomuto vyjádření přihlédne. Rozhodne-li o vyloučení obhájce, umožní zároveň obviněnému,
aby si v přiměřené lhůtě zvolil obhájce jiného; jde-li o nutnou obhajobu, postupuje
podle § 38 odst. 1.
(4) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
Ustanovený obhájce
§ 38
(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36
a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen,
bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.
(2) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v trestním
řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.
§ 39
(1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení
zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
(2) Pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník
advokátů (dále jen "pořadník"), kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako ustanovení
obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě sídle, své sídlo. U obvodních
soudů v Praze se za sídlo advokáta považuje hlavní město Praha. Nelze-li ustanovit
advokáta z tohoto pořadníku, ustanoví soud advokáta z pořadníku advokátů nadřízeného
soudu. Na žádost advokáta se do pořadníku uvede cizí jazyk, ve kterém rovněž poskytuje
své služby.
(3) Advokáti vedení v pořadníku jsou ustanovováni jako obhájci jednotlivým
obviněným postupně tak, jak za sebou následují jejich příjmení v pořadníku. Byl-li
by tímto způsobem ustanoven advokát, u kterého jsou dány důvody k vyloučení z obhajoby,
nebo nemohl-li by být advokát ustanoven z jiných důvodů, ustanoví se první následný
advokát, u kterého tyto důvody nejsou. Vzdal-li se obviněný ustanoveného obhájce
prohlášením podle § 36b a následně vzal toto prohlášení zpět, ustanoví se mu týž
obhájce, je-li to možné.
(4) Je-li to možné, obviněnému, který využil právo uvedené v § 2 odst.
14, se postupem podle odstavce 3 ustanoví advokát, který podle údajů v pořadníku
poskytuje své služby v jazyce, o kterém obviněný uvedl, že jej ovládá, v jazyce národnosti
obviněného, v úředním jazyce státu, jehož je obviněný občanem, nebo, je-li obviněný
osobou bez státního občanství, v úředním jazyce státu, kde má obviněný trvalý pobyt
nebo který je státem jeho původu.
(5) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí
a obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu a v přípravném
řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později. Došlo-li
k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni
v řízení o méně závažném trestném činu. Je-li jedním z obhájců advokát ustanovený
postupem podle odstavce 4, zruší se ustanovení ostatních obhájců.
§ 40
Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů
může však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování
zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. Povinnosti obhajování zprostí v řízení
před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
§ 40a
(1) Z důvodů uvedených v § 37a odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li ustanovený
obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu
rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování; před rozhodnutím
umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili.
(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 41
Povinnosti a práva obhájce
(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc,
účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně,
zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které
obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění
a rozhodnutí věci.
(2) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného
návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65) a
zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který
je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1.
(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů,
kterých se může zúčastnit obviněný.
(4) Je-li svéprávnost obviněného omezena, může obhájce oprávnění uvedená
v odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.
(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno
jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce
oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u
Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.
(6) Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si předem
kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o každém úkonu trestního řízení. Orgány činné
v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy,
když to není z technických důvodů možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu
uhradit.
ODDÍL ŠESTÝ
Zúčastněná osoba
§ 42
(1) Tomu, jehož věc nebo část majetku byla zabrána nebo podle návrhu
má být zabrána (zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil;
může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy,
nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech tímto zákonem stanovených opravné
prostředky.
(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích
právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.
(3) Není-li zúčastněná osoba plně svéprávná nebo je-li omezena ve svéprávnosti,
vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce nebo opatrovník. V
případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník nemůže vykonávat
práva uvedená ve větě první nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány
důvody pro jeho ustanovení, je třeba opatrovníka neprodleně ustanovit. Opatrovníka
je třeba neprodleně ustanovit také v případě, že je nebezpečí z prodlení a zúčastněná
osoba je právnickou osobou a nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení.
(4) Opatrovníka ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce. Jinou osobu než advokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem.
Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku
řízení nebude řádně hájit zájmy zúčastněné osoby. Usnesení o ustanovení opatrovníka
se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též zúčastněné
osobě. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(5) Byla-li zabrána nebo má-li podle návrhu být zabrána věc, která je
součástí majetku ve svěřenském fondu nebo v obdobném zařízení anebo v podílovém fondu,
má v trestním řízení postavení zúčastněné osoby svěřenský správce, správce zařízení
obdobného svěřenskému fondu nebo obhospodařovatel podílového fondu.
ODDÍL SEDMÝ
Poškozený
Oprávnění poškozeného a uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení
§ 43
(1) Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková
škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil
(poškozený), má právo činit návrh na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65),
zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného
zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a před skončením
řízení se k věci vyjádřit. Jde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního
zákoníku), rozumí se pro účely tohoto zákona majetkovou škodou, jež byla poškozenému
způsobena trestným činem, i dlužné výživné.
(2) Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným
činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele
nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem.
(3) Poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku
uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež
byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které
obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u
hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2); je-li sjednána dohoda
o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě
(§ 175a odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu
se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Důvod a výši škody, nemajetkové
újmy nebo bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit. O těchto právech a
povinnostech musí být poškozený poučen. Nebyl-li by pro rozhodnutí o nároku poškozeného
dostatečný podklad a nebrání-li tomu důležité důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku
nebo vydání trestního příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým
způsobem může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu
zároveň určí.
(4) Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech
trestných činů, má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit prohlášení
o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život. Prohlášení lze
učinit i písemně. Písemné prohlášení se v řízení před soudem provede jako listinný
důkaz.
(5) Poškozený se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu
činnému v trestním řízení vzdát procesních práv, které mu tento zákon jako poškozenému
přiznává.
§ 44
(1) Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízení
stíhán jako spoluobviněný.
(2) Je-li počet poškozených mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem
jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh trestního stíhání, rozhodne předseda
senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, že poškození mohou
svá práva v trestním řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce,
kterého si zvolí. Rozhodnutí oznámí v řízení před soudem soud a v přípravném řízení
státní zástupce poškozeným, kteří již uplatnili nárok na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení; ostatním poškozeným rozhodnutí oznámí
při prvém úkonu trestního řízení, ke kterému se předvolávají nebo o kterém se vyrozumívají.
Jestliže by celkový počet zvolených zmocněnců vzrostl na více než šest a poškození
se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr s přihlédnutím k zájmům poškozených
soud. Společný zmocněnec vykonává práva poškozených, které zastupuje, včetně uplatnění
nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení
v trestním řízení.
(3) Návrh podle § 43 odst. 3 nelze podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto
v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.
§ 45
(1) Není-li poškozený osobou plně svéprávnou nebo je-li omezen ve svéprávnosti,
vykonává jeho práva podle tohoto zákona jeho zákonný zástupce nebo opatrovník. V
případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník nemůže vykonávat
práva uvedená ve větě první nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány
důvody pro jeho ustanovení, je třeba opatrovníka neprodleně ustanovit. Opatrovníka
je třeba neprodleně ustanovit také v případě, že je nebezpečí z prodlení a poškozený
je právnickou osobou a nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení.
(2) Opatrovníka ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce. Jinou osobu než advokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem.
Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku
řízení nebude řádně hájit zájmy poškozeného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se
oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též poškozenému.
Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(3) Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného
obohacení (§ 43 odst. 3), přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému,
i na jeho právního nástupce.
§ 45a
Veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou
poškozený uvede. Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí, jestliže se
poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal.
§ 46
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech
poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění; v rámci poučení jej upozorní
i na možnost žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené
trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podle
zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí. Je-li vedeno
řízení pro trestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu nebo vydat trestní
příkaz, upozorní orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v přípravném
řízení poškozeného také na to, že může být vydán trestní příkaz nebo může dojít k
sjednání dohody o vině a trestu a že v takovém případě je možné uplatnit nárok na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení
nejpozději do doby vydání trestního příkazu nebo při prvním jednání o takové dohodě.
Má-li poškozený postavení oběti podle zákona o obětech trestných činů, jsou povinny
jej poučit též o právech podle zákona o obětech trestných činů a poskytnout mu plnou
možnost k jejich uplatnění.
Zajištění nároku poškozeného
§ 47
(1) Byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková
újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činem na jeho úkor bezdůvodné obohacení,
lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného
rozsahu bezdůvodného obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok,
který nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který je
podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2) O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje soud na návrh státního zástupce
nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném
řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li
to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovité věci
nebo má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného pobytu,
uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, kde taková věc je.
(4) Soud a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění
zakáže obviněnému, aby majetek uvedený v rozhodnutí o zajištění a případně též majetek,
který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán, po oznámení usnesení převedl na
jiného nebo jej zatížil anebo aby jej záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží,
aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení
usnesení a u následně sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo
má k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen
výkon práva s ním nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou
povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové
výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení
o zajištění nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon dalších práv
souvisejících se zajištěným majetkem, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých.
Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a třetí je neplatné,
přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit.
(5) S majetkem obviněného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění
podle odstavců 1 a 2, lze v rámci výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo
insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu soudu a v přípravném řízení
státního zástupce. Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí,
veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení, se přednostně použije majetek
nedotčený rozhodnutím o zajištění.
(6) Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle zvláštního
právního předpisu.
(7) Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s upozorněním
na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.
(8) Výkon rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného a postup při správě
zajištěného majetku stanoví zvláštní právní předpis. Při vrácení, vydání a jiném
nakládání se zajištěnou věcí, která byla vydána nebo odňata, se postupuje přiměřeně
podle ustanovení o vrácení, vydání a jiném nakládání s věcí důležitou pro trestní
řízení.
§ 47a
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení
zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho souhlasem jiná
osoba složí na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou jistotu ve výši odpovídající
pravděpodobnému nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na
vydání bezdůvodného obohacení; jiná osoba musí být seznámena s podstatou obvinění
a se skutečnostmi, které vedly nebo by mohly vést k zajištění. Byla-li složena peněžitá
jistota nižší, soud a v přípravném řízení státní zástupce provede zajišťovací úkony
na majetku obviněného v rozsahu, v jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu
škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení není zajištěn peněžitou
jistotou.
(2) Peněžitou jistotu podle odstavce 1 soud a v přípravném řízení státní
zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro zajištění nároku poškozeného
nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného
obohacení poškozenému v trestním řízení nelze přiznat nebo je podstatně nižší.
(3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce
1 do právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán poškozenému
nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
uhradí ji soud z peněžité jistoty.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 48
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší,
a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,
b) bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li
pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo
c) uplynuly-li čtyři měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek,
jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení,
jímž byla věc postoupena jinému orgánu.
(2) Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu,
v němž bylo nařízeno.
(3) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.
(4) Obviněný má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění
žádat o zrušení nebo omezení zajištění; o této žádosti soud a v přípravném řízení
státní zástupce, který o ní rozhoduje, vyrozumí poškozeného, jehož nárok byl zajištěn.
Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat
až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.
ODDÍL OSMÝ
Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného
§ 50
(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem,
kterým může být i právnická osoba; o tom je třeba je poučit. Zmocněnec poškozeného
může být současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů.
(2) Je-li zmocněncem zúčastněné osoby nebo poškozeného fyzická osoba,
nesmí jím být osoba, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena;
při hlavním líčení a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán
jako svědek, znalec nebo tlumočník.
§ 51
(1) Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za zúčastněnou
osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je též
oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit zúčastněná osoba nebo
poškozený.
(2) Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je již od zahájení trestního
stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jimiž se mají objasnit skutečnosti
důležité pro uplatnění práv osob, které zastupuje, a jejich výsledek může být použit
jako důkaz v řízení před soudem, ledaže by přítomností zmocněnce mohl být zmařen
účel trestního řízení nebo nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit.
Může obviněnému i jiným vyslýchaným osobám klást otázky, avšak teprve tehdy, až policejní
orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu
může vznášet kdykoli v jeho průběhu.
(3) Oznámí-li zmocněnec policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího
úkonu podle odstavce 2, je policejní orgán povinen včas zmocněnci sdělit, o jaký
druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit
a vyrozumění zmocněnce nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní
orgán zmocněnci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li
tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba vypovídat.
(4) Má-li se zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby zúčastnit výslechu
svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní
orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují zmocněnci zjistit skutečnou totožnost
svědka, a proto sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených
v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné zjistit
skutečnou totožnost svědka.
§ 51a
(1) Osvědčí-li poškozený,
a) kterému byla způsobena úmyslným trestným činem těžká újma na zdraví,
nebo
b) který je pozůstalým po oběti, které byla trestným činem způsobena
smrt,
že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé přibráním
zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním
stupni, a v přípravném řízení soudce, že má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem
bezplatně nebo za sníženou odměnu. Stejně rozhodne o takovém návrhu poškozeného,
který uplatnil v souladu se zákonem nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy
nebo na vydání bezdůvodného obohacení, není-li vzhledem k povaze uplatňované náhrady
škody nebo nemajetkové újmy nebo její výši nebo vzhledem k povaze a rozsahu bezdůvodného
obohacení zastoupení zmocněncem zjevně nadbytečné.
(2) Poškozený mladší než osmnáct let a zvlášť zranitelná oběť podle zákona
o obětech trestných činů mají nárok, nejde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy
(§ 196 trestního zákoníku), na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně i bez
splnění podmínek podle odstavce 1.
(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 včetně příloh, jimiž má být
prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení prostřednictvím státního
zástupce, který k němu připojí své vyjádření, a v řízení před soudem příslušnému
soudu, který věc projednává.
(4) V případě, že si poškozený sám zmocněnce nezvolí, ustanoví jako zmocněnce
za podmínek uvedených v odstavcích 1 nebo 2 předseda senátu a v přípravném řízení
soudce advokáta zapsaného v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro
právní pomoc podle zákona o obětech trestných činů podle místa působnosti a v pořadí,
jak v něm následují. Není-li to možné nebo účelné, ustanoví zmocněncem jiného advokáta;
ustanovení § 39 odst. 2 a 3 se použijí obdobně.
(5) Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného,
nebo nemůže-li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále zastupovat, rozhodne
předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu o zproštění ustanoveného
zmocněnce povinnosti zastupovat poškozeného.
(6) Proti usnesení podle odstavců 1, 4 a 5 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
(7) Náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na
právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, hradí stát.
ODDÍL DEVÁTÝ
Přístup k utajovaným informacím
§ 51b
(1) Jsou-li v trestním řízení projednávány utajované informace, musí
být obviněný, zúčastněná osoba, poškozený, jejich zákonní zástupci, opatrovníci,
zmocněnci a důvěrníci, obhájce, znalec, tlumočník, osoby podávající odborné vyjádření,
jakož i další osoby, které se podle zákona musí zúčastnit trestního řízení, předem
poučeny podle zvláštního právního předpisu1).
(2) Poučení podle odstavce 1 provede v přípravném řízení policejní orgán
nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. Ten, kdo toto poučení
provedl, založí písemný záznam o poučení do trestního spisu a jeho kopii zašle nejpozději
do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
(3) Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se prokáží
platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení utajovaných informací
a poučením, vydanými podle zvláštního právního předpisu1a).
HLAVA TŘETÍ
Obecná ustanovení o úkonech trestního řízení
§ 52
Způsob provádění úkonů trestního řízení
Při provádění úkonů trestního řízení se musí jednat s osobami na úkonu
zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení; vždy je
nutno šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou zaručených práv.
§ 52a
Je-li to potřebné pro ochranu práv osob, zejména s ohledem na jejich věk
nebo zdravotní stav, nebo vyžadují- li to bezpečnostní anebo jiné závažné důvody,
lze při provádění úkonů trestního řízení využívat technické zařízení pro přenos obrazu
a zvuku (dále jen „videokonferenční zařízení“), umožňuje-li to povaha těchto úkonů
a je-li to technicky možné.
ODDÍL PRVNÍ
Dožádání
§ 53
(1) Soud, státní zástupce a policejní orgán vykonávají jednotlivé úkony
trestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Mimo svůj obvod vykonávají jednotlivé
úkony trestního řízení dožádáním okresního soudu, státního zástupce nebo policejního
orgánu, v jehož obvodu má být úkon proveden, nebo prostřednictvím videokonferenčního
zařízení; není-li úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, vykonají
jej mimo svůj obvod sami, jen jestliže věc nesnese odkladu nebo je-li toho pro řádné
posouzení věci nezbytně třeba.
(2) Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony
i ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden;
Nejvyšší soud a vrchní soud to mohou učinit též dožádáním krajského soudu.
§ 54
(1) V dožádání je třeba uvést spisové údaje, jejichž znalost je nutná
k řádnému provedení úkonu. Je-li třeba, připojí dožadující orgán spisy a poukáže
na ty jejich části, kde jsou potřebné údaje obsaženy. Dožádaný orgán je podle povahy
věci a podle toho, co při provádění úkonu vyšlo najevo, oprávněn i povinen provést
i další nezbytné úkony, zejména vyslechnout další osoby a dotazovat se na okolnosti
v dožádání neuvedené, může-li to přispět k rychlému a správnému rozhodnutí věci.
(2) Úkony dožádaného soudu koná soudce z povolání; má přitom práva a
povinnosti předsedy senátu.
ODDÍL DRUHÝ
Protokol
§ 55
Obecná ustanovení o sepisování protokolu
(1) Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízení se
sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol, který musí
obsahovat
a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu provádějícího
úkon,
b) místo, čas a předmět úkonu,
c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení
přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců, opatrovníků, obhájců
a zmocněnců, popřípadě jméno a příjmení dalších osob, kteří se úkonu zúčastnili,
a u obviněného a poškozeného též adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další
údaje nutné k zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného
čísla; jsou-li při prováděném úkonu zjištěny údaje o bydlišti a doručovací adrese,
o místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání poškozeného, svědka, zákonného
zástupce, opatrovníka, zmocněnce nebo důvěrníka, pak se na žádost těchto osob do
protokolu neuvádějí, není-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení, ale
vedou se tak, aby se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení
a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci; to platí také pro údaje
o osobních, rodinných a majetkových poměrech poškozeného a svědka; je-li to nezbytné
pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby, proti níž se trestní řízení vede, sdělí
se této osobě potřebné údaje; o sdělení údaje a jeho důvodech se učiní záznam do
protokolu a bez zbytečného odkladu se o tom informuje osoba, o jejíž údaj jde,
d) stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné
i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále podstatný obsah
rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při úkonu doručen opis rozhodnutí,
osvědčení o tomto doručení; pokud se provádí doslovná protokolace výpovědi osoby,
je třeba to v protokole označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec
doslovné protokolace,
e) návrhy stran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob,
f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo
obsahu protokolu.
(2) Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu
blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné
nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit
jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti
i podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují,
ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány
činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své
podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden.
Je-li třeba zajistit ochranu těchto osob, orgán činný v trestním řízení učiní bezodkladně
všechna potřebná opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví
zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních
údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízení, zruší stupeň utajení těchto
informací, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho
totožnosti se nadále neutajují; to neplatí, je-li utajována totožnost a podoba osob
uvedených v § 102a. O postupu podle věty páté orgán činný v trestním řízení bez zbytečného
odkladu svědka informuje.
(3) V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi konfrontovaných
osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a odpovědi na ně; také se uvedou
všechny okolnosti, které jsou z hlediska účelu a provádění konfrontace důležité.
V protokolu sepsaném o rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice
prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány podezřelému, obviněnému
nebo svědkovi, doba a podmínky jejich pozorování a jejich vyjádření; o rekognici
prováděné v přípravném řízení se zpravidla pořídí též obrazové záznamy. V protokolu
sepsaném o vyšetřovacím pokusu, o rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba podrobně
popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i jejich obsah a výsledky;
pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí se též obrazové záznamy, náčrtky a
jiné vhodné pomůcky, které se, je-li to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba
postupovat i v případě provádění dalších důkazů výslovně v zákoně neupravených.
(4) V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když vyslýchaná
osoba vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel
nebo tlumočník do protokolu příslušnou část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba
vypovídá.
(5) Za správnost protokolu odpovídá ten, kdo úkon provedl.
§ 55a
Použití zvláštních prostředků při protokolaci
(1) K zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i těsnopisného
zápisu, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k protokolu, případně
zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného vhodného prostředku. Je-li při
provádění úkonu využito videokonferenčního zařízení, pořizuje se zvukový a obrazový
záznam vždy.
(2) Byl-li o úkonu pořízen vedle protokolu i zvukový nebo obrazový záznam,
poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu, v němž se vedle údajů o
čase, místě a způsobu jeho provedení uvede též údaj o použitém prostředku. Technický
nosič záznamu se připojí ke spisu nebo se ve spise uvede, kde je uložen.
§ 55b
Některé zvláštnosti protokolace v řízení před soudem
(1) O průběhu hlavního líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů předseda
senátu jinak, pořizován zvukový záznam; ustanovení § 55a odst. 1 věty druhé tím není
dotčeno.
(2) Je-li jako zapisovatel přibrán vyšší soudní úředník nebo protokolující
úředník, protokol se nediktuje, ale samostatně jej podle zvukového záznamu pořizuje
vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.
(3) Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o hlavním
líčení nebo ve veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud obsahují odchylky nebo
dodatky k dřívějším výpovědím nebo vysvětlením. Státní zástupce nebo obviněný mohou
žádat, aby výpověď učiněná v řízení před soudem nebo její část byla doslovně zaprotokolována;
předseda senátu takové žádosti vyhoví, pokud předmětem výpovědi není jen opakování
toho, co je již zachyceno v protokolu.
(4) Protokol o hlavním líčení nebo veřejném zasedání není třeba písemně
vyhotovovat, jestliže obviněný a státní zástupce prohlásí, že se vzdávají opravného
prostředku proti rozhodnutí a na písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení nebo
veřejném zasedání netrvají, anebo žádná z oprávněných osob nepodá opravný prostředek
a rozhodnutí nabude právní moci. V takovém případě vyhotoví vyšší soudní úředník
nebo protokolující úředník stručný záznam o průběhu hlavního líčení nebo veřejného
zasedání, ve kterém uvede místo a dobu trvání hlavního líčení nebo veřejného zasedání,
přítomné osoby, výrok rozhodnutí s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
a vyjádření oprávněných osob o využití opravných prostředků.
(5) Byl-li zvukový záznam pořízen o průběhu úkonu před soudem a není-li
dán důvod k postupu podle odstavce 4, zaznamená se jeho podstatný obsah již v průběhu
úkonu nebo bezprostředně po jeho ukončení do protokolu.
(6) V řízení před soudem odpovídá za správnost a úplnost protokolace
vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, pokud byl přibrán jako zapisovatel.
(7) Zvukový záznam se uchovává na nosiči informací spolu se spisem, a
není-li jeho připojení ke spisu možné, poznamená se do protokolu nebo stručného záznamu
místo jeho uložení. Výmaz zvukového záznamu nelze provést před skartací spisu.
(8) Provádí-li se úkon mimo budovu soudu a zvukový záznam nelze pořídit,
přibere se k úkonu zapisovatel a předseda senátu mu protokol diktuje.
§ 56
Podpisování protokolu
(1) Protokol o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání podpisuje
předseda senátu a zapisovatel; jiné protokoly podpíše ten, kdo úkon vykonal, a osoba,
které se úkon týká, popřípadě zapisovatel, tlumočník, znalec nebo jiná osoba přivzatá
k úkonu. Je-li úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, osoba,
jíž se úkon týká, protokol nepodepisuje. Má-li protokol o výslechu více stránek,
musí vyslýchaná osoba podepsat každou stránku protokolu. Odmítne-li vyslýchaný nebo
jiná osoba přivzatá k úkonu protokol podepsat, uvede se to v protokolu s poznamenáním
důvodu odmítnutí.
(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání podepsat protokol
o hlavním líčení nebo o veřejném či neveřejném zasedání,podpíše jej jiný člen senátu.
Je-li tato překážka u jiné osoby nebo u samosoudce, poznamená se v protokolu důvod,
proč podpis odpadl.
§ 57
Oprava protokolu
(1) O opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném
zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož protokol
jde. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2) Ten, kdo řídil jednání nebo provádění úkonu, může i po podpisu protokolu
nařídit nebo provést opravu písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností. Oprava
se provede tak, aby původní zápis zůstal čitelný; opravu podpíše ten, kdo ji nařídil.
§ 58
Protokol o hlasování
(1) V protokolu o hlasování se uvede kromě všeobecných náležitostí
(§ 55 odst. 1)
a) postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok rozhodnutí,
b) mínění odlišné od názoru většiny, a to v celém znění i se stručným odůvodněním.
(2) Zápis o všech hlasováních, která se vyskytla v průběhu téhož jednání,
pojme se do jediného protokolu o hlasování.
(3) Protokol o hlasování podpisují všichni členové senátu a zapisovatel.
(4) Protokol o hlasování se zalepí a připojí k protokolu o jednání. Otevřít
jej smí jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování o opravném prostředku
a předseda senátu Nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona,
jakož i soudce pověřený vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí a otevření
potvrdí svým podpisem.
(5) Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí,
na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela porada pouze v jednací
síni bez přerušení jednání; v protokole o jednání se v takovém případě poznamená,
že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.
ODDÍL TŘETÍ
Podání
§ 59
(1) Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno.
Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky, telefaxem
nebo dálnopisem.
(2) V přípravném řízení sepisují podání ústně do protokolu policejní
orgány a okresní státní zastupitelství; v řízení před soudem je sepisují okresní
soudy. Jsou-li pro to důležité důvody, mohou je výjimečně sepsat i státní zastupitelství
a soudy vyššího stupně. Ústně do protokolu nelze podat dovolání.
(3) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,
musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je určeno, kdo
jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Podání
je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis
zůstal u příslušného orgánu činného v trestním řízení a aby každá osoba dotčená takovým
podáním dostala jeden stejnopis, jestliže je toho třeba. Nesplňuje-li tyto požadavky,
orgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li znám, k doplnění s příslušným
poučením, jak nedostatky odstranit. Současně stanoví lhůtu k jejich odstranění. Není-li
podatel znám anebo nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, k podání se
dále nepřihlíží; to neplatí pro trestní oznámení nebo pro jiný podnět, na jehož podkladě
lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, nebo pro podání, jehož obsahem
je opravný prostředek, i když neobsahuje všechny uvedené náležitosti. Z opravného
prostředku však vždy musí být patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí.
(4) Činí-li se ústně trestní oznámení, je nutno oznamovatele vyslechnout
o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se oznámení
podává, o důkazech a o výši škody způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň
poškozeným nebo jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o tom, zda žádá, aby soud
rozhodl v trestním řízení o jeho nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo
na vydání bezdůvodného obohacení. Výslech má být proveden tak, aby byl získán podklad
pro další řízení.
(5) Jestliže byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán
u soudu, zašle jej soud neprodleně státnímu zástupci.
ODDÍL ČTVRTÝ
Lhůty
§ 60
Počítání lhůt
(1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost
určující počátek lhůty.
(2) Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho
dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost
určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta
uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(3) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna,
pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
(4) Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě
a) podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci
nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout,
b) učiněno u soudu nebo u státního zástupce, který má ve věci rozhodnout,
c) učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v
činné službě u jeho náčelníka,
d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání
činí, ve vazbě nebo v trestu, nebo
e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo
okresního státního zástupce.
§ 61
Navrácení lhůty
(1) Zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k
podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší
o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat
do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba
jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit
ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
(2) Byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán
při povolení navrácení lhůty zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se,
že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako opožděný, zmeškána
nebyla.
ODDÍL PÁTÝ
Doručování
§ 62
Obecné ustanovení
(1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje
ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky1b). Není-li možné doručit písemnost
tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení
nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce. Doručují-li písemnost soud nebo státní
zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. Nelze-li
takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánu.
V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán činný v trestním řízení
prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu.
(2) Má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce,
doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon nestanoví jinak.
Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba něco osobně vykonat, doručuje
se písemnost i jim.
(3) Doručuje-li orgán činný v trestním řízení písemnost prostřednictvím
pošty, lze takovou písemnost vyhotovit za její součinnosti; podrobnosti takového
postupu stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
§ 63
nadpis vypuštěn
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování fyzickým
osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům, notářům, obcím a vyšším
územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním
řízení.
(2) Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou
za tím účelem uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].
(3) Písemnosti týkající se zajištění peněžních prostředků na účtu je
možné doručovat též na adresu, kterou osoba, jíž byly peněžní prostředky na účtu
zajištěny, uvedla bance nebo jinému subjektu, který pro ni vede účet, jako kontaktní
adresu, pokud neoznačila žádnou adresu pro doručování v trestním řízení a ani se
nezdržuje na jiné adrese pro doručování podle občanského soudního řádu.
(4) Doručují-li se obhájci v řízení proti uprchlému písemnosti určené
pro obviněného (§ 306 odst. 1), postupuje se způsobem platným pro doručování obviněnému.
§ 64
Doručování do vlastních rukou
(1) Do vlastních rukou se doručuje
a) obviněnému obžaloba, návrh na schválení dohody o vině a trestu,
návrh na potrestání a předvolání,
b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis
tohoto rozhodnutí,
c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo
policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(2) Nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních
rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si
ji může vyzvednout.
(3) Písemnost se ukládá
a) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo
doručení, nebo u soudu, který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní
doručovatel nebo orgán justiční stráže,
b) u státního zastupitelství, v jehož obvodu
je místo doručení, nebo u státního zastupitelství, které má sídlo v místě doručení,
jestliže ji doručuje doručovatel státního zastupitelství nebo orgán justiční stráže,
c) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty,
d) u orgánu obce, jestliže
se doručuje prostřednictvím orgánu obce,
e) u příslušného orgánu policie, jestliže
doručuje písemnost sám, anebo ji doručuje soud nebo státní zastupitelství prostřednictvím
policejního orgánu.
(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje
se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl,
ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování,
anebo jde o adresu uvedenou v § 63 odst. 3. Doručující orgán po marném uplynutí této
lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel
vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí
odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.
(5) Odstavec 4 se neužije, doručuje-li se
a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh
na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz
nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, nebo
b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce,
nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(6) Je-li doručení podle odstavce 4 vyloučeno, musí to odesílatel na
zásilce nápadně vyznačit. Doručující orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílateli
po marném uplynutí lhůty deseti dnů ode dne jejího uložení.
§ 64a
Odepření přijetí
(1) Odepře-li adresát, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost převzít,
písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem a důvodem odepření
a písemnost se vrátí.
(2) Uzná-li předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán, který
písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za
doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento následek musí být adresát doručovatelem
upozorněn.
ODDÍL ŠESTÝ
Nahlížení do spisů
§ 65
(1) Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci
mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka
podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady
kopie spisů a jejich částí. Totéž právo má zákonný zástupce nebo opatrovník obviněného,
poškozeného nebo zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby nejsou plně svéprávné nebo
je-li jejich svéprávnost omezena. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy
senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu,
jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv.
(2) V přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo
nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných
důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel policejní orgán,
je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat.
Tato práva nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost
prostudovat spisy, a při sjednávání dohody o vině a trestu.
(3) Tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno nahlédnutí
do protokolu o takovém úkonu. Obviněnému a jeho obhájci nemůže být odepřeno nahlédnutí
do usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1).
(4) Práva státních orgánů a národního člena Eurojustu nahlížet do spisů
podle jiných zákonných předpisů nejsou ustanovením předchozích odstavců dotčena.
(5) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,
aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem a údajů,
na které se vztahuje státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.
(6) Při nahlížení do spisů je nutno učinit taková opatření, aby nebyly
zpřístupněny údaje, se kterými se podle § 55 odst. 1 písm. c) mohou seznamovat pouze
orgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a mediační služby činní v dané
věci. V případě žádosti osoby, proti níž se trestní řízení vede, o sdělení těchto
údajů se užije § 55 odst. 1 písm. c) obdobně.
ODDÍL SEDMÝ
Pořádková pokuta
§ 66
(1) Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu
zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne
příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou
senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán
pořádkovou pokutou do 50 000 Kč.
(2) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 příslušník ozbrojených
sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, může se přenechat příslušnému veliteli
nebo náčelníku ke kázeňskému potrestání. Dopustí-li se takového jednání osoba, která
je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může se přenechat řediteli věznice
k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel,
náčelník nebo ředitel je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízení.
(3) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 obhájce nebo v řízení
před soudem státní zástupce, předá se příslušnému orgánu ke kárnému postihu. Tento
orgán je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízení.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
HLAVA ČTVRTÁ
PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ A ZAJIŠTĚNÍ OSOB A VĚCÍ DŮLEŽITÝCH PRO TRESTNÍ ŘÍZENÍ
ODDÍL PRVNÍ
Vazba
§ 67
Důvody vazby
Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání
nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání
nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště
anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné
nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný
čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který
bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou
zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na
osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v
době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého
z předběžných opatření.
§ 68
nadpis neplatil
(1) Vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání.
Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi.
(2) Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný
čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje
dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta.
(3) Omezení uvedená v odstavci 2 se neužijí, jestliže obviněný
a) uprchl nebo se skrýval,
b) opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést
ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení,
c) je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo
zjistit,
d) již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování
skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
e) již opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, nebo v takové
trestné činnosti pokračoval, nebo byl za takovou trestnou činnost v posledních třech
letech odsouzen nebo potrestán.
(4) Omezení uvedená v odstavci 2 pro úmyslný trestný čin se neužijí,
jestliže je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c) a s přihlédnutím k povaze takového
trestného činu vyžaduje vzetí do vazby účinná ochrana poškozeného, zejména ochrana
jeho života, zdraví nebo jiného obdobného zájmu.
§ 69
Příkaz k zatčení
(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze
předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá
v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda
senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.
(2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude
zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán,
označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů,
pro které se příkaz k zatčení vydává.
(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou
též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.
(4) Zatčená osoba má právo zvolit si obhájce, mluvit s ním bez přítomnosti
třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zatčení. Zatčená osoba má dále právo na
své náklady komunikovat prostřednictvím písemných sdělení nebo telefonu s osobou,
kterou sama určí, je-li to technicky možné a pokud to okolnosti umožňují, zejména
neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízení nebo nebrání-li tomu zájem na ochraně
oběti; tato komunikace podléhá kontrole. Zatčený cizinec má právo, aby byl o jeho
zatčení vyrozuměn konzulární úřad státu, jehož je občanem, a právo na komunikaci
s tímto konzulárním úřadem. Nemá-li zatčený cizinec dostatek finančních prostředků,
komunikace s konzulárním úřadem se mu umožní bezplatně. O těchto právech je třeba
zatčenou osobu poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.
(5) Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je povinen
ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu, jehož soudce příkaz vydal,
nebo na místo umožňující tomuto soudu provést výslech prostřednictvím videokonferenčního
zařízení; není-li to výjimečně možné vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, musí
být obviněný dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu.
Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu.
(6) Soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal, musí obviněného neprodleně
vyslechnout, rozhodnout o vazbě a toto rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin
od doby, kdy byl obviněný dodán na místo výslechu. Provádí-li výslech obviněného
výjimečně jiný věcně příslušný soudce, jemuž byl obviněný dodán vzhledem k nepředvídatelným
okolnostem, informuje o jeho výsledku soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal.
Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí
prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému rozhodnutí
o vazbě oznámeno do 24 hodin od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn
na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu,
pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.
(7) Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby
policejní orgány.
§ 70
Vyrozumění o vazbě
O vzetí do vazby je třeba bez průtahů vyrozumět některého rodinného příslušníka
obviněného nebo jinou fyzickou osobu, u nichž obviněný uvede údaje potřebné k vyrozumění,
jakož i jeho zaměstnavatele; to neplatí, prohlásí-li obviněný, že s takovým vyrozuměním
nesouhlasí, ledaže jde o vyrozumění rodinného příslušníka mladistvého. O vzetí do
vazby příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru je třeba vyrozumět též jeho
velitele nebo náčelníka. O vzetí cizince do vazby a o jeho propuštění z vazby se
vyrozumí též konzulární úřad státu, jehož je cizinec občanem, pokud o to cizinec
požádá, nestanoví-li jinak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika
vázána.
§ 70a
(1) Příslušnou věznici je třeba bez průtahů vyrozumět o
a) vzetí obviněného do vazby,
b) změně důvodů vazby,
c) rozhodnutí o dalším trvání vazby,
d) rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby,
e) zákonném označení trestných činů, pro které je obviněný stíhán,
nebo o jeho změně,
f) jménu, příjmení a adrese obhájce, který obviněného zastupuje,
g) osobních údajích spoluobviněného, pokud se nachází ve vazbě,
h) postoupení věci jinému orgánu činnému v trestním řízení,
i) podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu nebo
o pravomocném rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření.
(2) Vyrozumění podle odstavce 1 provede orgán činný v trestním řízení,
který vede řízení v době, kdy došlo ke skutečnosti, kterou je třeba věznici oznámit;
vrácení věci státnímu zástupci k došetření oznamuje soud, který takové rozhodnutí
v prvním stupni učinil.
Trvání vazby
§ 71
Přezkoumávání trvání důvodů vazby
(1) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny průběžně zkoumat,
zda důvody vazby u obviněného ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze vazbu nahradit
některým z opatření uvedených v § 73 a 73a. Přihlížejí při tom také k tomu, zda ponechání
obviněného ve vazbě vyžaduje obtížnost věci nebo jiné závažné důvody, pro které nelze
trestní stíhání skončit, a zda by propuštěním obviněného z vazby bylo zmařeno nebo
podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Soudce tak činí v přípravném
řízení pouze při rozhodování o
a) žádosti obviněného o propuštění z vazby,
b) návrhu státního zástupce na rozhodnutí o ponechání obviněného
ve vazbě,
c) změně důvodů vazby, jestliže byl shledán nový důvod vazby, nebo
d) stížnosti proti usnesení státního zástupce o vazbě.
(2) Obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby, jestliže
a) pomine důvod vazby, nebo
b) je zřejmé, že vzhledem k osobě obviněného a k povaze a závažnosti
věci trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, a nejsou-li
dány okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4.
§ 71a
Žádost o propuštění z vazby
Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby
žádat o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje i návrh obviněného
na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu. O takové žádosti musí být rozhodnuto
bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v
ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí,
kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, nebo kterým bylo rozhodnuto
o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby.
§ 72
Rozhodování o dalším trvání vazby
(1) Nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do
vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen
rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve
vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn
z vazby.
(2) Návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání
vazby podle odstavce 1 je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty
tří měsíců.
(3) Soud je povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána
obžaloba proti obviněnému, který je ve vazbě, nebo návrh na schválení dohody o vině
a trestu sjednané s obviněným, který je ve vazbě, nebo kdy mu byl doručen spis na
základě rozhodnutí o postoupení nebo přikázání věci obviněného, který je ve vazbě,
rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští;
jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby. Ponechá-li soud obviněného
ve vazbě, nebo rozhodne-li soud o vzetí obviněného do vazby až po podání obžaloby
nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu, je povinen postupovat přiměřeně
podle odstavce 1.
(4) Jestliže tříměsíční lhůta pro rozhodnutí soudu o dalším trvání
vazby skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem, je k
rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění z vazby příslušný
tento nadřízený soud; při předložení spisu jej soud, proti jehož rozhodnutí byl podán
opravný prostředek, vyrozumí o konci této lhůty.
Nejvyšší přípustná doba trvání vazby
§ 72a
(1) Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem
jen nezbytně nutnou dobu. Celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout
a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin,
b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,
c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,
d) čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný
zločin, za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.
(2) Z doby uvedené v odstavci 1 připadá jedna třetina na přípravné
řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Není-li přípravné řízení nebo řízení
před soudem před uplynutím této doby skončeno, musí být nejpozději v poslední den
této lhůty obviněný propuštěn z vazby. Je-li obviněný stíhán pro dva nebo více trestných
činů, je pro určení této doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. Je-li skutek,
pro který bylo zahájeno trestní stíhání, jiným trestným činem, a délka vykonané vazby
již přesáhla dobu stanovenou pro přípravné řízení nebo řízení před soudem, obviněný
musí být neprodleně propuštěn z vazby.
(3) Vazba z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) může trvat nejdéle tři
měsíce. Nebyl-li obviněný, který není ve vazbě současně i z jiného důvodu, propuštěn
z vazby před uplynutím lhůty uvedené ve větě první, musí být propuštěn nejpozději
poslední den této lhůty. Bylo-li zjištěno, že obviněný již působil na svědky nebo
spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání
[§ 68 odst. 3 písm. d)], rozhodne o ponechání obviněného ve vazbě nad stanovenou
lhůtu v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce a po podání obžaloby
nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud.
(4) Doba trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní
svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření pokračuje běh
lhůty, která připadá na přípravné řízení, ode dne, kdy byl spis doručen státnímu
zástupci.
(5) Doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§
265l odst. 4 a § 265o odst. 2), o stížnosti pro porušení zákona (§ 275 odst. 3),
o návrhu na povolení obnovy řízení (§ 282 odst. 2 a § 287), po zrušení výroku o trestu
nálezem Ústavního soudu (§ 314k odst. 1) nebo v řízení o výkonu trestu vyhoštění
(§ 350c odst. 1), se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.
Ustanovení věty první se užije obdobně na vazbu v řízení podle zákona o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních.
§ 72b
Byl-li soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný odsouzen pro zvlášť
závažný zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nezapočítává se doba vazby
od vyhlášení takového rozsudku do nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody
nebo do zrušení takového rozsudku do celkové doby trvání vazby podle § 72a odst.
1.
§ 73
Nahrazení vazby zárukou, dohledem, předběžným opatřením nebo slibem
(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán
rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu,
jestliže
a) zájmové sdružení občanů uvedené v § 3 odst. 1, anebo důvěryhodná
osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí záruky za
další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, státnímu
zástupci nebo policejnímu orgánu a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu,
a orgán rozhodující o vazbě považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze
projednávaného případu za dostatečnou a přijme ji,
b) obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se
nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo
policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a že splní povinnosti
a dodrží omezení, která se mu uloží, a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem
k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej,
c) s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu
lze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným, nebo
d) zároveň rozhodne o uložení některého z předběžných opatření.
(2) Soud a v přípravném řízení státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí
převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její přijetí, s
podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.
(3) Obviněný, nad nímž byl vysloven dohled probačního úředníka nahrazující
vazbu, je povinen se ve stanovených lhůtách dostavit k probačnímu úředníkovi, změnit
místo pobytu pouze s jeho souhlasem a podrobit se dalším omezením stanoveným ve výroku
rozhodnutí, která směřují k tomu, aby se nedopustil trestné činnosti a nemařil průběh
trestního řízení. Orgán rozhodující o vazbě může současně uložit obviněnému povinnost
zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části, nebrání-li
mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí
zdravotních služeb u poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění
nebo úrazu; pro stanovení časového období se použije přiměřeně § 60 odst. 4 trestního
zákoníku. Obviněný je povinen probačnímu úředníkovi umožnit vstup do určeného obydlí
nebo jeho části.
(4) V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci
1 může orgán rozhodující o vazbě rozhodnout o výkonu elektronické kontroly plnění
povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením prostřednictvím elektronického
kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu obviněného, jestliže obviněný slíbí,
že při výkonu elektronické kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Před
tím orgán rozhodující o vazbě obviněného poučí o průběhu elektronické kontroly.
(5) V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci
1 může orgán rozhodující o vazbě současně uložit obviněnému omezení spočívající v
zákazu vycestování do zahraničí. V takovém případě orgán rozhodující o vazbě vyzve
obviněného nebo toho, kdo má cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad10)
ve lhůtě jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí cestovního
dokladu se § 79 použije přiměřeně. Opis usnesení, kterým bylo rozhodnuto o uložení
omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana
České republiky, zašle orgán rozhodující o vazbě orgánu příslušnému k vydání cestovního
dokladu; tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního dokladu.
(6) Obviněný, kterému bylo v souvislosti s nahrazením vazby uloženo omezení
uvedené v odstavci 4 nebo 5, má právo kdykoliv žádat o jeho zrušení. O takové žádosti
musí orgán rozhodující o vazbě rozhodnout bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost
zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří
měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
(7) Orgán, který rozhodl o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování
do zahraničí, které se týká státního občana České republiky, vyrozumí o této skutečnosti
bez zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu; tento orgán rovněž
vyrozumí o vrácení cestovního dokladu obviněnému.
(8) Neplní-li obviněný povinnosti uložené v souvislosti s nahrazením
vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 a trvají-li důvody vazby, soud a v
přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne o vazbě.
§ 73a
Peněžitá záruka
(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán
rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též
tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil. Je-li však obviněný
stíhán pro trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví
(§ 145 trestního zákoníku), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle
§ 149 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku),
loupeže podle § 173 odst. 4 trestního zákoníku, braní rukojmí podle § 174 odst. 3,
4 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4 trestního zákoníku, pohlavního
zneužití podle § 187 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272
odst. 2, 3 trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků
(§ 280 trestního zákoníku), nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 3, 4 trestního zákoníku, získání kontroly nad
vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290 trestního
zákoníku), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst.
2, 3 trestního zákoníku, vlastizrady (§ 309 trestního zákoníku), rozvracení republiky
(§ 310 trestního zákoníku), teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), teroru
(§ 312 trestního zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku), vyzvědačství (§
316 trestního zákoníku), spolupráce s nepřítelem (§ 319 trestního zákoníku), válečné
zrady (§ 320 trestního zákoníku), genocidia (§ 400 trestního zákoníku), útoku proti
lidskosti (§ 401 trestního zákoníku), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402
trestního zákoníku), agrese (§ 405a trestního zákoníku), přípravy útočné války (§
406 trestního zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 trestního zákoníku), použití
zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411 trestního zákoníku),
válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku), perzekuce obyvatelstva (§ 413 trestního
zákoníku), plenění v prostoru válečných operací (§ 414 trestního zákoníku), zneužití
mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415 trestního zákoníku), nebo zneužití
vlajky a příměří (§ 416 trestního zákoníku), a je-li dán důvod vazby uvedený v §
67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného může peněžitou
záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou
obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.
(2) Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité záruky,
orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že
a) přijetí peněžité záruky je přípustné,
a zároveň s přihlédnutím k osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo
za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro
který je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky v odpovídající
hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo
b) vzhledem k okolnostem
případu nebo závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky
nepřijímá.
(3) Pokud orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že přijetí peněžité záruky
je přípustné, může zároveň rozhodnout o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování
do zahraničí. Pro případy podle věty první se § 73 odst. 5 až 7 použijí obdobně.
(4) Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce
rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný
a) uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní
tak doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo policejního
orgánu,
b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení,
jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,
c) opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který
dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo
d) se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého
trestu.
(5) Peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného nebo
osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní zástupce, který v té
době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly, nebo se
změnily okolnosti rozhodné pro určení její výše. Rozhodne-li o zrušení peněžité záruky
nebo o jejím připadnutí státu, přezkoumá zároveň, zda nejsou dány důvody pro rozhodnutí
o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.
(6) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který
byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu,
do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí svobody, zaplatí peněžitý trest
a náklady trestního řízení; odstavec 7 tím není dotčen. Nezaplatí-li obviněný peněžitý
trest nebo náklady trestního řízení ve stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí
prostředky z peněžité záruky.
(7) Byla-li odsuzujícím rozsudkem obviněnému uložena povinnost nahradit
poškozenému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích a poškozený o to ve
stanovené lhůtě požádá, peněžitá záruka se poté, co odsouzený splnil své povinnosti
uvedené v odstavci 6, použije k úhradě pohledávky poškozeného. Nepostačují-li prostředky
z peněžité záruky k uspokojení pohledávek všech poškozených, tyto pohledávky se uspokojí
poměrně.
(8) Jakmile je možno peněžitou záruku použít k úhradě pohledávky poškozeného
podle odstavce 7, soud o tom poškozeného vyrozumí. Nepožádá-li poškozený o využití
peněžité záruky k úhradě své pohledávky do tří měsíců od tohoto vyrozumění, peněžitá
záruka se vrátí odsouzenému nebo osobě, která peněžitou záruku složila. O tom je
třeba poškozeného poučit.
(9) Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, být použita
na zaplacení peněžitého trestu, nákladů trestního řízení nebo k uhrazení pohledávky
poškozeného, musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni.
§ 73b
Orgány rozhodující o vazbě
(1) O vzetí obviněného do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení
na návrh státního zástupce soudce. O vazbě obviněného zatčeného podle § 69 rozhoduje
v řízení před soudem soudce; v takovém případě má stejná práva a povinnosti jako
senát a jeho předseda.
(2) O žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhoduje soud a v přípravném
řízení státní zástupce. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění z vazby,
je povinen ji nejpozději do pěti pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí
soudci; o tomto postupu vyrozumí obviněného. Souhlasí-li státní zástupce s propuštěním
obviněného z vazby, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda
senátu.
(3) O dalším trvání vazby obviněného rozhoduje soud a v přípravném řízení
na návrh státního zástupce soudce.
(4) O změně důvodů vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh
státního zástupce soudce; pominul- li některý z důvodů vazby, může o pominutí důvodu
vazby rozhodnout v přípravném řízení i státní zástupce.
(5) O žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do
zahraničí, které bylo obviněnému uloženo podle § 73 odst. 5 nebo § 73a odst. 3, nebo
o zrušení předběžného opatření nahrazujícího vazbu rozhoduje soud a v přípravném
řízení státní zástupce.
(6) Rozhodnutí, kterým se obviněný propouští z vazby, může v přípravném
řízení učinit i státní zástupce. V případě překročení lhůty pro rozhodnutí o dalším
trvání vazby podle § 72 nebo překročení nejvyšší přípustné doby trvání vazby podle
§ 72a vydá soud a v přípravném řízení soudce nebo státní zástupce pouze příkaz k
propuštění obviněného z vazby.
§ 73c
Zvláštní náležitosti rozhodnutí o vazbě
V odůvodnění rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby nebo jiného rozhodnutí
o vazbě, jehož důsledkem je ponechání obviněného ve vazbě, musí být kromě obecných
náležitostí (§ 134) uvedeny také
a) skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání trestného
činu, pro který je obviněný stíhán,
b) konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou dovozovány důvody vazby,
popřípadě okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4 a v § 72a odst. 3,
c) důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením.
§ 73d
Vazební zasedání
(1) Koná-li se hlavní líčení nebo veřejné zasedání, jehož se účastní
obviněný, rozhodne soud i o vazbě, je-li to potřebné vzhledem ke stanoveným lhůtám.
(2) Rozhoduje-li soud o vzetí obviněného do vazby mimo hlavní líčení
nebo veřejné zasedání, nebo rozhoduje-li soudce o vzetí do vazby v přípravném řízení,
rozhoduje vždy ve vazebním zasedání.
(3) V jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 se rozhoduje
ve vazebním zasedání, jestliže o to obviněný výslovně požádá, nebo soud a v přípravném
řízení soudce považuje osobní slyšení obviněného za potřebné pro účely rozhodnutí
o vazbě. Vazební zasedání však není třeba konat, i když o jeho konání obviněný výslovně
požádal, jestliže
a) obviněný se jej následně odmítl zúčastnit,
b) obviněný byl slyšen k vazbě v posledních šesti týdnech, neuvedl
žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné okolnosti
zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě,
c) zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho výslech, nebo
d) obviněný se propouští z vazby.
§ 73e
Příprava vazebního zasedání
(1) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce předvolá nebo nechá
předvést k vazebnímu zasedání obviněného a vyrozumí o něm státního zástupce a obhájce.
Rozhoduje-li se o vazbě zadrženého nebo zatčeného obviněného, obhájce se vyrozumí,
je-li ve lhůtě 24 hodin, v níž nejpozději musí být rozhodnuto o vazbě, dosažitelný.
(2) Dobu konání vazebního zasedání stanoví předseda senátu a v přípravném
řízení soudce tak, aby státní zástupce a obhájce měli možnost se vazebního zasedání
zúčastnit a byly dodrženy lhůty stanovené pro rozhodnutí o vazbě.
§ 73f
Přítomnost osob při vazebním zasedání
(1) Vazební zasedání se v řízení před soudem koná za stálé přítomnosti
všech členů senátu.
(2) Vazebního zasedání se vždy účastní obviněný; jeho účast může být
zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Účast státního zástupce
a obhájce při vazebním zasedání není nutná.
(3) Vazební zasedání se koná bez účasti veřejnosti.
§ 73g
Průběh vazebního zasedání
(1) Po zahájení vazebního zasedání podá předseda senátu nebo určený člen
senátu a v přípravném řízení soudce zprávu o stavu věci. Poté podle povahy věci přednese
návrh státní zástupce nebo žádost o propuštění z vazby obviněný nebo jeho obhájce.
(2) Státní zástupce, obviněný a jeho obhájce přednesou svá vyjádření
a případné návrhy na provedení šetření potřebného pro rozhodnutí o vazbě. Není-li
některá z těchto osob přítomna a jsou-li její vyjádření a návrhy obsaženy ve spise,
anebo požádá-li o to, přednese jejich obsah předseda senátu nebo jím určený člen
senátu a v přípravném řízení soudce. Následně předseda senátu a v přípravném řízení
soudce vyslechne obviněného ke všem okolnostem podstatným pro rozhodnutí o vazbě.
Státní zástupce a obhájce mohou klást obviněnému otázky, avšak teprve tehdy, až jim
k tomu předseda senátu a v přípravném řízení soudce udělí slovo.
(3) Jsou-li ve vazebním zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně
ustanovení o dokazování v hlavním líčení; omezení v provádění důkazů čtením protokolu
o výpovědi svědka nebo znalce (§ 211 odst. 1 a 5) se neuplatní.
(4) Na závěr vazebního zasedání předseda senátu a v přípravném řízení
soudce udělí slovo k závěrečným návrhům státnímu zástupci, obhájci a obviněnému.
(5) Rozhodnutí se vždy vyhlásí ve vazebním zasedání.
(6) Ustanovení § 55b, 56 a 57 se přiměřeně užijí i na vazební zasedání.
§ 74
Stížnost proti rozhodnutí o vazbě
(1) Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 71, 71a, 72, § 72a odst. 3, §
73 a 73a) je přípustná stížnost. Na rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě
se obdobně užijí ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g).
(2) Odkladný účinek má pouze stížnost stran proti rozhodnutí o připadnutí
peněžité záruky státu a stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění
obviněného z vazby, nejde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku.
Byl-li však státní zástupce přítomen při vyhlášení rozhodnutí, má jeho stížnost odkladný
účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(3) Rozhodne-li soud na základě stížnosti o zrušení rozhodnutí o vzetí
obviněného do vazby nebo o dalším trvání vazby [§ 149 odst. 1 písm. b)], může věc
vrátit k novému projednání a rozhodnutí pouze z důvodu závažných vad rozhodnutí.
V takovém případě musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
§ 74a
Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody
(1) Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému ve výkonu trestu odnětí
svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne o důvodech, obsahu
a trvání nezbytných omezení, která se proti němu uplatní, soud a v přípravném řízení
na návrh státního zástupce soudce.
(2) Uložená omezení nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl
obviněný podroben ve vazbě.
(3) Na rozhodování o omezeních, jejich trvání a o žádostech o zrušení
omezení se přiměřeně užijí ustanovení § 68 odst. 1, § 71, 71a, 72, 72a a 74. Proti
rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost. Ustanovení o vazebním zasedání
se neužijí.
ODDÍL DRUHÝ
Zadržení
§ 75
Zadržení obviněného policejním orgánem
Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67), může policejní orgán obviněného
zadržet. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně ohlásit
a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který státní
zástupce potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí
být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán
soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.
§ 76
Zadržení osoby podezřelé
(1) Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li dán některý
z důvodů vazby (§ 67), policejní orgán v naléhavých případech zadržet, i když dosud
proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1). K zadržení je třeba předchozího
souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže
věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena
při trestném činu nebo zastižena na útěku.
(2) Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo
bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti,
k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned
policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru
ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba
některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.
(3) Policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne
a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení
a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení.
(4) Policejní orgán, který zadržení provedl nebo kterému byla podle odstavce
2 odevzdána osoba přistižená při trestném činu, ji propustí bezodkladně na svobodu
v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou.
Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím
výslechu s vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání a další důkazní materiál
tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí
policejní orgán podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto zákona mohla být
odevzdána soudu nejpozději do 48 hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna
na svobodu.
(5) Ustanovení § 33 odst. 1, 5 a 6, § 91, 92, 93 a 95 je třeba přiměřeně
dbát i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdy ještě proti ní nebylo
zahájeno trestní stíhání (§ 160).
(6) Zadržený podezřelý má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při
jeho výslechu podle odstavce 3, ledaže je obhájce ve lhůtě uvedené v odstavci 4 nedosažitelný.
§ 76a
Příkaz k zadržení
(1) Je-li dán některý z důvodů vazby a nelze-li osobě podezřelé ze spáchání
trestného činu doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání a takovou osobu
nelze předvolat, předvést nebo bez odkladu zadržet, vydá soudce na návrh státního
zástupce příkaz k jejímu zadržení.
(2) Příkaz k zadržení musí vedle údajů zajišťujících, že osoba, jež má
být zadržena, nebude zaměněna s jinou osobou, obsahovat přesný popis důvodů, pro
které se vydává. Připojí se k němu opis usnesení o zahájení trestního stíhání.
(3) Zadržení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou
též povinny, pokud je to třeba, vypátrat pobyt podezřelé osoby.
(4) Policejní orgán, který podezřelou osobu na základě příkazu zadržel,
je povinen jí neprodleně doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání, vyslechnout
ji a s protokolem o jejím výslechu a dalším důkazním materiálem předat státnímu zástupci
tak, aby státní zástupce mohl případně podat návrh na její vzetí do vazby do 48 hodin
od zadržení; jinak musí být taková osoba propuštěna na svobodu.
(5) Soudce, kterému byla zadržená osoba dodána, dále postupuje přiměřeně
podle § 77 odst. 2.
§ 76b
Práva zadržené osoby
Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce, mluvit s ním bez přítomnosti
třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení. Zadržená osoba má dále právo
na své náklady komunikovat prostřednictvím písemných sdělení nebo telefonu s osobou,
kterou sama určí, je-li to technicky možné a pokud to okolnosti umožňují, zejména
neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízení nebo nebrání-li tomu zájem na ochraně
oběti; tato komunikace podléhá kontrole. Zadržený cizinec má právo, aby byl o jeho
zadržení vyrozuměn konzulární úřad státu, jehož je občanem, a právo na komunikaci
s tímto konzulárním úřadem. Nemá-li zadržený cizinec dostatek finančních prostředků,
komunikace s konzulárním úřadem se mu umožní bezplatně. O těchto právech je třeba
zadrženou osobu poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.
§ 77
Rozhodnutí o zadržené osobě
(1) Nenařídil-li státní zástupce propuštění zadržené osoby na podkladě
materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen odevzdat
ji ve lhůtě 48 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do vazby. K návrhu připojí
dosud získaný důkazní materiál.
(2) Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec 1) a do
24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu
anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. O době a místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně
vhodným způsobem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný a o jeho
účast zadržená osoba požádala, a státního zástupce. Obhájce a státní zástupce se
mohou výslechu zúčastnit a klást zadržené osobě otázky, avšak teprve tehdy, až jim
k tomu soudce udělí slovo. Překročení doby 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce
na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o propuštění obviněného na svobodu.
ODDÍL TŘETÍ
Zákaz vycestování do zahraničí
§ 77a
(1) Je-li vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, na který zákon
stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta, nebo pro trestný
čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní
hranice převyšuje tři léta, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce
soudce uložit omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, je-li to nezbytné
pro dosažení účelu trestního řízení. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2) Bylo-li obviněnému uloženo omezení podle odstavce 1, předseda senátu
a v přípravném řízení soudce vyzve obviněného nebo toho, kdo má cestovní doklad obviněného
u sebe, aby mu cestovní doklad10) ve lhůtě jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut;
na postup při odnětí cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně.
(3) Opis usnesení podle odstavce 1, týká-li se státního občana České
republiky, zašle předseda senátu a v přípravném řízení soudce orgánu příslušnému
k vydání cestovního dokladu; tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního
dokladu.
(4) Omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí podle odstavce
1 předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší i bez návrhu, pominuly-li
důvody pro jeho uložení. Obviněný, kterému bylo uloženo omezení podle odstavce 1,
má právo kdykoliv žádat o jeho zrušení. O takové žádosti musí předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce rozhodnout bez zbytečného odkladu. Proti tomuto
rozhodnutí je přípustná stížnost. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li
nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
(5) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí bez
zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu o zrušení omezení
spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České
republiky; tento orgán rovněž vyrozumí o vrácení cestovního dokladu obviněnému.
(6) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce na konkrétně vymezenou dobu povolit vycestování do zahraničí, zejména za
účelem pracovní cesty.
ODDÍL ČTVRTÝ
Zajištění věcí důležitých pro trestní řízení
Pododdíl 1
Společné ustanovení
§ 77b
(1) Věcí důležitou pro trestní řízení je věc, která
a) může sloužit pro důkazní účely,
b) je nástrojem trestné činnosti,
c) je výnosem z trestné činnosti, nebo
d) je náhradní hodnotou za věc uvedenou v písmenech b) a c).
(2) Podléhá-li zajištění věc, která je součástí majetku ve svěřenském
fondu nebo v podílovém fondu, zajistí se svěřenskému správci nebo obhospodařovateli
podílového fondu. Není-li známo, komu věc důležitá pro trestní řízení patří, zajistí
se bez uvedení osoby, jíž byla zajištěna; v opatření se uvede, kdy a kde a z jakého
důvodu k zajištění věci došlo.
(3) Zajištění věci pro důkazní účely má přednost před jinými důvody
zajištění věci. Důvod zajištění podle § 47, 78, 79, 79a, 79g, 344a, 347 nebo 358b
lze v průběhu trestního řízení změnit usnesením, proti kterému je přípustná stížnost.
O změně důvodu zajištění není třeba rozhodovat v případě, kdy jsou splněny podmínky
pro vyslovení propadnutí nebo zabrání věci, která je zajištěna k důkazním účelům.
(4) Neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízení, nezajistí se věc
bezcenná nebo věc, jejíž zajištění je z jiných důvodů neúčelné. Vždy se však zajistí
věc, která má propadnout nebo být zabrána na základě rozhodnutí soudu, které dosud
nenabylo právní moci.
(5) Nestanoví-li zákon jinak, lze práva třetích osob k zajištěné věci
důležité pro trestní řízení uplatnit pouze v řízení ve věcech občanskoprávních.
Pododdíl 2
Zajištění věci pro důkazní účely
§ 78
Povinnost k předložení nebo vydání věci
(1) Kdo má u sebe věc, která může sloužit pro důkazní účely, je povinen
ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji
nutno pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro trestní řízení zajistit,
je povinen takovou věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit
na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění
(§ 66). Vyzvat k předložení nebo vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném
řízení státní zástupce nebo policejní orgán.
(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu nebo na jiný
hmotný nosič obsahující obrazový, zvukový nebo datový záznam, jejichž obsah se týká
okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti zachovat
věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti.
(3) Nikoho nelze nutit, aby předložil nebo vydal věc, jež v době, kdy
je požádáno o její předložení nebo vydání, může sloužit jako důkaz proti němu nebo
proti jeho osobě blízké; tím nejsou dotčena ustanovení o odnětí věci, domovní prohlídce,
prohlídce jiných prostor a pozemků a osobní prohlídce.
(4) Je-li to potřebné pro účely zabránění zmaření propadnutí nebo zabrání
věci, orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 vydá příkaz, že osoba, jíž
byla věc zajištěna, nesmí po dobu zajištění takovou věc převést na jinou osobu nebo
ji zatížit. Právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné; soud k
neplatnosti přihlédne i bez návrhu. O tom je třeba tuto osobu poučit.
(5) Osobě, která předložila nebo vydala věc, jež může sloužit pro důkazní
účely, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo
opis protokolu; věc v nich musí být dostatečně přesně popsána, tak, aby bylo možné
určit její totožnost.
(6) Orgán činný v trestním řízení, kterému byla vydána věc, jež může
sloužit pro důkazní účely, ji převezme do úschovy.
(7) Osoba, které byla věc zajištěna, má právo kdykoli žádat o vrácení
takové věci. O takové žádosti musí orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci
1 neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li
v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
§ 79
Odnětí věci
(1) Nebyla-li věc, která může sloužit pro důkazní účely, na vyzvání
předložena nebo vydána tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu
a v přípravném řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu odňata.
Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce;
bez předchozího souhlasu může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže
nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(2) Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci
sám, provede je na podkladě příkazu policejní orgán.
(3) K odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci
zúčastněna.
(4) Na odňatou věc se obdobně použije § 78 odst. 4 až 7.
Pododdíl 3
Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti a náhradní
hodnoty
§ 79a
Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti
(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem
trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci. Policejní
orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího
souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu.
Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit
státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí
o zajištění je přípustná stížnost.
(2) V rozhodnutí o zajištění nebo v připojených listinách je zapotřebí
náležitě a nezaměnitelně vymezit věci podléhající zajištění. Je-li zajišťováno právo,
může být zajištěno i právo teprve v budoucnu vzniklé. V rozhodnutí o zajištění se
tomu, komu byla věc zajištěna, zakáže, aby po oznámení rozhodnutí takovou věc převedl
na jiného nebo ji zatížil, a je-li zajištěna hmotná věc, také, aby ji záměrně poškozoval
nebo ničil. Je-li to zapotřebí pro účely zajištění nebo správy zajištěné věci, lze
v rozhodnutí o zajištění věci nebo i v dodatečném rozhodnutí zakázat nebo omezit
také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou věcí, a to včetně práv teprve
v budoucnu vzniklých, jakož i vyzvat k vydání všech listin nebo jiných hmotných nosičů,
jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné věci, s upozorněním
na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66 a 79). Na dodatečné
rozhodnutí o zákazu nebo omezení výkonu dalších práv souvisejících se zajištěnou
věcí se ustanovení o rozhodnutí o zajištění použijí přiměřeně.
(3) V rozhodnutí o zajištění se tomu, komu byla věc zajištěna, dále
uloží, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů
od oznámení rozhodnutí sdělil, jaká práva třetích osob se váží k zajištěné věci,
zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové
právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na
následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66).
(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, učiní
všechny úkony nezbytné k výkonu takového rozhodnutí.
(5) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
§ 79b
Doručení rozhodnutí o zajištění a vyrozumění o něm
(1) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, bezodkladně
doručí zkrácené rozhodnutí o zajištění bez odůvodnění orgánu nebo osobě, které jsou
příslušné k provedení zajištění. Současně orgány nebo osoby příslušné k provedení
zajištění vyzve, aby, pokud zjistí, že se s věcí, která byla zajištěna, nakládá tak,
že hrozí zmaření nebo ztížení účelu zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámily.
Orgán nebo osoba příslušná k provedení zajištění je povinna neprodleně po doručení
rozhodnutí o zajištění provést zajištění věci a učinit vše potřebné k tomu, aby nedošlo
k porušení zákazů a omezení uvedených v rozhodnutí o zajištění věci. Poté, co tento
orgán nebo osoba provedou zajištění věci, orgán činný v trestním řízení doručí rozhodnutí
o zajištění osobě, které byla věc zajištěna.
(2) Byla-li zajištěna pohledávka a nejde-li o pohledávku na účtu vůči
bance nebo jinému subjektu oprávněnému vést účet pro jiného, orgán činný v trestním
řízení, který rozhodl o zajištění, doručí zkrácené rozhodnutí o zajištění bez odůvodnění
také dlužníku vlastníka pohledávky a uloží mu, aby místo plnění vlastníku složil
předmět plnění do jeho úschovy nebo na jiné určené místo. Složením předmětu plnění
do úschovy nebo na určené místo dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění
splní. Rozhodnutí o zajištění se dlužníku oznámí dříve než vlastníku zajištěné pohledávky.
(3) Považuje-li to orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění,
za potřebné pro dosažení účelu zajištění, vyrozumí o zajištění věci také jiné orgány
a osoby než uvedené v odstavci 1, které mají na základě jiných právních předpisů
uloženou evidenční, dohledovou nebo jinou povinnost ve vztahu k zajištěné věci nebo
jejímu vlastníku anebo držiteli, a zároveň je vyzve k tomu, aby mu, pokud zjistí,
že je se zajištěnými věcmi nakládáno tak, že hrozí zmaření účelu jejich zajištění,
tuto skutečnost neprodleně oznámily; tyto orgány a osoby jsou povinny takové výzvě
vyhovět. Dále o zajištění vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k
zajištěné věci předkupní, nájemní nebo jiné právo, nebo vedou řízení, v němž byl
omezen výkon práv s takovou věcí nakládat. Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl
o zajištění podílu v obchodní korporaci, o této skutečnosti vyrozumí po právní moci
takového rozhodnutí také obchodní korporaci.
(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění nemovité
věci, vyrozumí katastrální úřad o nabytí právní moci takového rozhodnutí.
§ 79c
Provedení zajištění movité věci
(1) Kdo má u sebe movitou věc, která může podléhat zajištění, je povinen
takovou věc na vyzvání předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce nebo
policejního orgánu vydat; pokud ji nevydá, může mu být odňata. Na postup při vydání
a odnětí movité věci se použijí obdobně § 78 a 79.
(2) Orgán činný v trestním řízení příslušný k vydání příkazu k
odnětí věci může při posouzení všech rozhodných okolností ponechat movitou věc na
místě, kde se nachází, zejména pokud
a) odnětí takové věci by vedlo k jejímu znehodnocení nebo k znehodnocení
věci, s níž je funkčně spojena,
b) odnětí takové věci by bylo spojeno s nepřiměřenými technickými
obtížemi,
c) jde o věc vyžadující zvláštní péči nebo je péče o ni spojena
s nepřiměřenými náklady, nebo
d) jde o věc nepatrné hodnoty.
(3) Pokud je movitá věc ponechána na místě, kde se nachází, tato skutečnost
se spolu s důvodem takového postupu uvede do protokolu a movitá věc se náležitě vymezí
tak, aby nebyla zaměnitelná s jinými. Orgán příslušný k vydání příkazu k odnětí věci
zároveň vydá příkaz k zdržení se nakládání s věcí, v němž movitou věc náležitě a
nezaměnitelně vymezí a zakáže, aby s ní bylo jakkoli právně jednáno nebo fakticky
nakládáno způsobem, který by vedl k zmaření účelu jejího zajištění, zejména aby byla
převedena na jiného, zatížena, poškozena nebo zničena. Zákaz působí vůči všem a je
účinný okamžikem vyvěšení příkazu na místě, kde se movitá věc nachází; v tomto smyslu
musí příkaz obsahovat poučení, včetně upozornění na následky spojené s porušením
zákazu. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazem uvedeným v příkazu je neplatné,
přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Movitá věc ponechaná na místě
se označí tak, aby bylo zřejmé, že se na ni vztahuje příkaz k zdržení se nakládání
s věcí.
(4) Ponechání movité věci na místě, kde se nachází, nebrání tomu, aby
orgán činný v trestním řízení příslušný k rozhodování o takové věci následně kdykoli
vyzval k vydání takové věci nebo vydal příkaz k jejímu odnětí, má-li za to, že je
to potřebné z hlediska účelu zajištění. Orgán činný v trestním řízení příslušný k
rozhodování o vydané nebo odňaté movité věci může kdykoli rozhodnout, že ji ponechá
z důvodů uvedených v odstavci 2 u osoby, které byla zajištěna; při tom postupuje
přiměřeně podle odstavce 3. Proti takovému rozhodnutí není stížnost přípustná.
(5) Rozhodnutí o zajištění podle § 79a ohledně movité věci, která byla
vydána nebo odňata podle odstavce 1 anebo která byla ponechána na místě podle odstavce
2, musí být vydáno do 96 hodin od takového úkonu.
(6) Orgán činný v trestním řízení příslušný k rozhodování o movité
věci ponechané na místě nebo na základě příkazu předsedy senátu a v přípravném řízení
státního zástupce policejní orgán je oprávněn pro účely kontroly dodržování příkazu
k zdržení se nakládání s takovou věcí nebo pro účely odnětí takové věci vstoupit
na místo, kde se věc nachází; přitom není oprávněn činit jiné úkony než ty, které
souvisejí s výkonem kontroly dodržování příkazu nebo s odnětím věci. Pokud jde o
obydlí nebo jinou prostoru, k jejíž prohlídce je potřebný příkaz soudce, a osoba,
u níž se zajištěná věc nachází, se vstupem nesouhlasí, je orgán uvedený ve větě první
v přípravném řízení oprávněn vstoupit do obydlí nebo jiné takové prostory po předchozím
souhlasu soudce; policejní orgán si jej vyžádá prostřednictvím státního zástupce.
Bez takového předchozího souhlasu může orgán uvedený ve větě první vstoupit do jiné
prostory než obydlí, jestliže udělení souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese
odkladu; je však povinen si bezodkladně dodatečně souhlas soudce vyžádat.
(7) Odstavce 1 až 6 se přiměřeně použijí i na zjištěné stroje nebo
jiná upevněná zařízení, která jsou součástí nemovité věci a jsou oddělitelná.
§ 79d
Ohledání nemovité věci
(1) Na základě příkazu k ohledání nemovité věci vydaného předsedou
senátu a v přípravném řízení soudcem na návrh státního zástupce může soud nebo státní
zástupce anebo na základě jejich pokynu policejní orgán provést ohledání nemovité
věci a jejího příslušenství za účelem zjištění stavu nemovité věci a posouzení účelnosti
jejího zajištění. Orgán činný v trestním řízení provádějící ohledání nemovité věci
uvědomí o době a místě ohledání vlastníka nemovité věci nebo osobu, která s ním žije
ve společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovité věci práva.
Tyto osoby jsou povinny prohlídku nemovité věci a jejího příslušenství umožnit.
(2) Orgán provádějící ohledání k němu může přibrat osoby, jejichž účast
při ohledání je potřebná, zejména pro účely ocenění nemovité věci.
(3) Je-li při ohledání nemovité věci zjištěna movitá věc anebo stroj
nebo jiné upevněné zařízení, které jsou součástí nemovité věci a jsou oddělitelné,
u nichž jsou dány důvody pro jejich zajištění podle § 79a, lze postupovat obdobně
podle § 79c odst. 2 až 5 i bez vydání příkazu k domovní prohlídce nebo prohlídce
jiných prostor a pozemků.
§ 79e
Účinky zajištění
(1) Právní jednání učiněné osobou, vůči níž směřují zákazy uvedené
v rozhodnutí o zajištění, v rozporu se zákazy v něm uvedenými, je neplatné; o tom
je třeba tuto osobu poučit. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
(2) S věcí, na kterou se vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci
výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen
po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce. Na
úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce
nebo insolvenčního řízení, se přednostně použije věc nedotčená rozhodnutím o zajištění.
(3) Je-li k převodu nebo ke zřízení práva k zajištěné věci nutný zápis
do evidence vedené podle jiných právních předpisů, orgán nebo osoba, které vedou
takovou evidenci, mohou po doručení rozhodnutí o zajištění provést zápis k takové
věci na základě právního jednání osoby, jíž byla věc zajištěna, jen s předchozím
souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce.
(4) Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práv k nemovité
věci do katastru nemovitostí na základě právního jednání osoby, jíž byla nemovitá
věc zajištěna, před vydáním usnesení o jejím zajištění, a do doby vydání usnesení
o jejím zajištění o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný
návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.
(5) Je-li zajištěna pohledávka na účtu, zajištění se vztahuje na peněžní
prostředky, které se nacházejí na účtu v okamžiku, v němž je bance nebo jinému subjektu,
který vede účet pro jiného, doručeno rozhodnutí o jejich zajištění, až do výše částky
uvedené v tomto rozhodnutí a jejího příslušenství. Převyšuje-li částka uvedená v
rozhodnutí o zajištění zůstatek peněžních prostředků na účtu, vztahuje se zajištění
i na peněžní prostředky, které na účet dodatečně dojdou, a to do výše částky uvedené
v rozhodnutí, včetně jejího příslušenství. Nestanoví-li tento zákon jinak, od okamžiku
doručení usnesení o zajištění pohledávky na účtu bance nebo jinému subjektu oprávněnému
vést účet pro jiného je zakázáno jakkoli disponovat s peněžními prostředky, které
se na účtu nacházejí, až do výše zajištění.
§ 79f
Zrušení nebo omezení zajištění
(1) Zajištění věci se zruší nebo omezí, není-li jej již třeba nebo
jej není třeba ve stanoveném rozsahu. Bylo-li zrušeno zajištění věci, jež byla ponechána
na místě, kde se nachází, odvolá se též příkaz k zdržení se nakládání s věcí.
(2) Osoba, jíž byla věc zajištěna, má právo kdykoliv po právní moci
usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti je
třeba neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li
nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
(3) O zrušení nebo omezení zajištění rozhoduje předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho předchozím souhlasem policejní orgán.
(4) Proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění je přípustná
stížnost, která má odkladný účinek.
(5) Pravomocné zkrácené rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění
bez odůvodnění se doručí orgánům a osobám, kterým bylo doručeno rozhodnutí o zajištění.
Orgány a osoby, které byly o rozhodnutí o zajištění vyrozuměny, je třeba vyrozumět
i o rozhodnutí uvedeném ve větě první; o omezení zajištění se vyrozumí jen ty z nich,
kterých se omezení týká.
§ 79g
Zajištění náhradní hodnoty
(1) Nelze-li zajistit věc, která je nástrojem trestné činnosti nebo
výnosem z trestné činnosti, může být místo ní zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá,
byť jen zčásti, její hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení
upravujících zajištění věci, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné
činnosti (§ 79a až 79f). Náhradní hodnotu lze zajistit osobě, která měla povinnost
strpět zajištění původní věci.
(2) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce povolit na návrh osoby, které byla náhradní hodnota zajištěna, provedení
úkonu, který se týká zajištěné náhradní hodnoty. Proti takovému rozhodnutí je přípustná
stížnost, která má odkladný účinek.
§ 79h
Změna zajištěné věci
(1) Není-li tím ohrožen účel trestního řízení, předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho předchozím souhlasem policejní orgán
může rozhodnout o zajištění peněžních prostředků namísto jiné věci, která byla zajištěna,
pokud ten, komu byla taková věc zajištěna, složí do úschovy příslušného orgánu činného
v trestním řízení peněžní prostředky ve výši odpovídající hodnotě zajištěné věci.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která
má odkladný účinek.
Pododdíl 4
Vrácení, vydání a další nakládání s věcmi důležitými pro trestní řízení
nadpis vypuštěn
§ 80
(1) Není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení
už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo
ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se
tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy
a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech
občanskoprávních. Byla-li věc v mezidobí prodána, s částkou za ni strženou se naloží
obdobně podle věty první až třetí. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou
výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy
soudu; věc bezcenná se zničí.
(2) Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána
podle odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do úschovy soudu.
(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném
řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti rozhodnutí o vrácení a vydání
věci, jakož i o uložení do úschovy, je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(4) Věc na základě rozhodnutí o prodeji podle odstavců 1 a 2 prodá
ten, kdo ji má ve správě, nebo ten, kdo je pověřen jejím prodejem, postupem podle
zvláštního právního předpisu.
§ 81
(1) Jestliže byla vydána nebo odňata věc, která byla získána nebo
byla pravděpodobně získána trestným činem, a buď není známo, komu věc patří, nebo
není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci. Vyhlášení se učiní způsobem
pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a to spolu s vyzváním, aby se poškozený
přihlásil do šesti měsíců od vyhlášení.
(2) Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo
jiný než ten, komu byla věc zajištěna, postupuje se podle § 80 odst. 1. Jestliže
nárok na věc neuplatnil nikdo jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím už prodána, částka
za ni stržená tomu, komu byla zajištěna, na jeho žádost, pokud nejde o věc, kterou
získal trestným činem. Jde-li o věc, která byla získána trestným činem, nebo nepožádal-li
ten, komu byla zajištěna, o vrácení věci a právo na věc neuplatnil někdo jiný ve
lhůtě šesti měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 větě druhé, připadá věc
do vlastnictví státu; tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání takové věci nebo
vydání částky stržené za její prodej.
(3) Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit i bez předchozího vyhlášení
popisu.
(4) Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti usnesení
o vydání věci nebo o zničení věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(5) Podle odstavců 1 až 4 se postupuje přiměřeně také tehdy, byla-li
zajištěna věc neznámé osobě nebo jestliže osoba, které byla věc zajištěna, zemřela,
byla prohlášena za mrtvou nebo za nezvěstnou nebo zanikla, není známa osoba, jíž
by věc mohla být vydána, a takové věci již není k dalšímu řízení třeba.
§ 81a
Na postup při vrácení nemovitých věcí a nehmotných věcí, které byly
zajištěny podle § 79a a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení
náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79g, a při dalším nakládání s ní,
se přiměřeně užijí § 80 a 81.
§ 81b
(1) Byla-li vydána nebo odňata věc, která ohrožuje bezpečnost lidí
nebo majetku, zejména omamná látka, psychotropní látka, přípravek obsahující omamnou
nebo psychotropní látku, prekursor, jed, jaderný materiál nebo radioaktivní látka,
ze které byl odebrán přiměřený vzorek, a takové věci již není třeba za účelem provedení
důkazu, zejména nejsou-li pochybnosti o totožnosti vzorku věci a jejího celku a o
celkovém množství věci, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
rozhodnout o jejím zničení již v průběhu trestního řízení, pokud takové věci již
není k dalšímu řízení třeba a nelze-li ji vrátit podle § 80, nebo není známo, komu
taková věc patří, anebo není znám pobyt poškozeného.
(2) Byl-li vydán nebo odňat exemplář rostliny nebo živočicha, regulovaná
kožešina nebo výrobek z tuleně nebo jiný jedinec, které lze zadržet pro účely jejich
zabavení podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, nebo jedinec zvláště chráněného
druhu rostliny nebo živočicha anebo volně žijícího ptáka, které lze odebrat podle
zákona o ochraně přírody a krajiny, a není-li jich třeba pro důkazní účely a nelze-li
je vrátit podle § 80, orgán činný v trestním řízení, kterému byly vydány, nebo který
vydal příkaz k jejich odnětí, je postoupí České inspekci životního prostředí a zajistí
jejich předání inspekci, pokud k němu dosud nedošlo; tím je zajištění ukončeno.
(3) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
ODDÍL PÁTÝ
Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do
obydlí, jiných prostor a pozemků
§ 82
Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor
a pozemků
(1) Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě
nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí)
je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících
k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné.
(3) Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má
u sebe věc důležitou pro trestní řízení.
(4) U osoby zadržené a u osoby, která byla zatčena nebo která se bere
do vazby, lze vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření, že má u sebe
zbraň nebo jinou věc, jíž by mohla ohrozit život nebo zdraví vlastní nebo cizí.
§ 83
Příkaz k domovní prohlídce
(1) Nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto
příslušného předsedy senátu nebo soudce (§ 18) učinit předseda senátu nebo soudce,
v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán
písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce,
a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení.
(2) Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní prohlídku policejní
orgán.
§ 83a
Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků
(1) Na nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků se obdobně
užije § 83 odst. 1 a 2.
(2) Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor
nebo pozemků, jestliže vydání příkazu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu.
Policejní orgán je však povinen si bezodkladně dodatečně vyžádat souhlas orgánu oprávněného
k vydání příkazu; v přípravném řízení tak činí prostřednictvím státního zástupce.
Pokud oprávněný orgán souhlas dodatečně neudělí, nelze výsledek prohlídky použít
v dalším řízení jako důkaz.
(3) Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor
nebo pozemků také tehdy, pokud uživatel dotčených prostor nebo pozemků písemně prohlásí,
že s prohlídkou souhlasí, a své prohlášení předá policejnímu orgánu. O tomto úkonu
však musí policejní orgán bezodkladně vyrozumět předsedu senátu oprávněného k vydání
příkazu a v přípravném řízení státního zástupce.
§ 83b
Příkaz k osobní prohlídce
(1) Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgán.
(2) Nevykoná-li osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na
jeho příkaz policejní orgán.
(3) Osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví.
(4) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může policejní orgán
vykonat osobní prohlídku jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu předem dosáhnout
nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže jde o osobu přistiženou při činu nebo
o osobu, na kterou byl vydán příkaz k zatčení. Bez příkazu nebo souhlasu lze též
provést osobní prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 4.
§ 83c
Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek
(1) Policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek
jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života
nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného
ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
(2) Policejní orgán dále může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit
v případě, že se v nich nachází osoba,
a) na kterou byl vydán příkaz k zadržení, příkaz k zatčení nebo příkaz
k dodání do výkonu trestu odnětí svobody nebo do výkonu ochranného opatření spojeného
se zbavením osobní svobody,
b) kterou je třeba předvést pro účely trestního řízení, nebo
c) kterou je třeba zadržet.
(3) Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné
úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení
osoby.
§ 84
Předchozí výslech
Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných
prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový
úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání
hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího
výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.
Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků
§ 85
nadpis vypuštěn
(1) Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor
je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému členu
její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci účast
při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit.
(2) K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která
není na věci zúčastněna. K výkonu domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor
může orgán vykonávající prohlídku přibrat též osoby, jejichž účast při prohlídce
je potřebná zejména pro účely náležité identifikace, ocenění a zabezpečení vydaných
a odňatých věcí. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své oprávnění.
(3) V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena
ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla.
Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také
údaje uvedené v § 78 odst. 5.
(4) Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový
úkon vykonal, ihned, a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin poté písemné potvrzení
o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly přitom vydány nebo odňaty,
anebo opis protokolu.
(5) Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení
odstavce 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu do obydlí
však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat, jestliže by mohlo dojít
k ohrožení jejího života nebo zdraví.
§ 85a
(1) Osoba, u níž má být provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných
prostor a pozemku, osobní prohlídka nebo vstup do obydlí, je povinna tyto úkony strpět.
(2) Neumožní-li osoba, vůči níž směřuje úkon uvedený v odstavci 1,
provedení takového úkonu, jsou orgány provádějící úkon oprávněny po předchozí marné
výzvě překonat odpor takové osoby nebo jí vytvořenou překážku. O tom učiní záznam
do protokolu (§ 85 odst. 3).
§ 85b
nadpis vypuštěn
(1) Při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor,
v nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny, které obsahují
skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, je orgán provádějící
úkon povinen vyžádat si součinnost České advokátní komory (dále jen "Komora"); orgán
provádějící úkon je oprávněn seznámit se s obsahem těchto listin pouze za přítomnosti
a se souhlasem zástupce Komory, kterého ustanoví předseda Komory z řad jejích zaměstnanců
nebo z řad advokátů. Stanovisko zástupce Komory je třeba uvést v protokolu podle
§ 85 odst. 3.
(2) Odmítne-li zástupce Komory souhlas podle odstavce 1 udělit, musí
být listiny za účasti orgánu provádějícího úkon, advokáta a zástupce Komory zabezpečeny
tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit;
bezprostředně poté musí být příslušné listiny předány Komoře. Komora vrátí advokátovi
tyto listiny bez odkladu poté, co marně uplyne lhůta k podání návrhu podle odstavce
5. Komora postupuje obdobně, byl-li návrh zamítnut, a to i ohledně některých listin;
v takovém případě Komora vrátí advokátovi jen ty listiny, kterých se zamítnutí návrhu
týká. Komora vrátí advokátovi listiny bez odkladu též poté, kdy byla informována
o postupu podle odstavce 6.
(3) V případě uvedeném v odstavci 2 větě první lze souhlas zástupce
Komory nahradit na návrh orgánu, který domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor
nařídil, rozhodnutím soudce nejblíže nadřízeného soudu, u něhož působí předseda senátu
nebo soudce, který je oprávněn podle § 83 odst. 1 a § 83a odst. 1 nařídit domovní
prohlídku nebo prohlídku jiných prostor. V případě prohlídky jiných prostor provedené
policejním orgánem podle § 83a odst. 2 nebo 3 podává návrh podle věty první předseda
senátu oprávněný k vydání příkazu a v přípravném řízení státní zástupce.
(4) Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) obsahovat
označení listin, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce
Komory k seznámení se s jejich obsahem, a vylíčení skutečností svědčících o tom,
proč nesouhlas zástupce Komory k seznámení se orgánu provádějícího úkon s obsahem
těchto listin má být nahrazen rozhodnutím soudce podle odstavce 3. K návrhu je třeba
připojit protokol, v němž je zaznamenán nesouhlas zástupce Komory s tím, aby se orgán
provádějící úkon s obsahem listin seznámil.
(5) Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy zástupce Komory odmítl
udělit souhlas k seznámení se s obsahem listin, ohledně kterých se navrhovatel podle
odstavce 4 domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení se s jejich obsahem.
(6) K návrhu, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný
nebo neurčitý, soudce nepřihlíží; ustanovení § 59 odst. 3 věta třetí a čtvrtá se
nepoužije. Obdobně soudce postupuje, byl-li návrh podán opožděně nebo byl-li podán
někým, kdo k návrhu není oprávněn. O tomto postupu informuje soudce bez odkladu navrhovatele
a Komoru.
(7) Nepostupoval-li soudce podle odstavce 6, projedná bez zbytečného
odkladu návrh ve veřejném zasedání a Komoře uloží, aby mu při něm předložila listiny,
ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení
s jejich obsahem. Soudce vedle jiných úkonů též prověří, zda nebylo porušeno zabezpečení
listin předložených Komorou, a seznámí se s jejich obsahem; současně učiní opatření,
aby se navrhovatel a ani nikdo jiný o obsahu listin při veřejném zasedání nemohl
dozvědět.
(8) Dojde-li k odročení veřejného zasedání, soudce listiny zabezpečí
tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit.
(9) Soudce návrhu vyhoví, dojde-li k závěru, že listina neobsahuje
skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost; v opačném
případě návrh zamítne.
(10) Vyhoví-li soudce návrhu alespoň zčásti, předá bez odkladu po právní
moci usnesení listiny, ohledně nichž byl nahrazen souhlas zástupce Komory k seznámením
se s jejich obsahem, orgánu provádějícímu úkon a uloží mu, aby je Komoře vrátil ihned
poté, jakmile se s jejich obsahem seznámí; to neplatí, mají-li být takové listiny
použity jako důkaz v trestním řízení. Listiny, ohledně kterých byl návrh zamítnut,
soudce vrátí bez odkladu po právní moci usnesení Komoře.
(11) V případě, že listiny není možné odevzdat orgánu provádějícímu
úkon, Komoře nebo jejich zástupcům osobně, doručí se nejpozději první pracovní den
následující po dni, v němž nabylo usnesení právní moci, orgánu provádějícímu úkon
nebo Komoře prostřednictvím soudního doručovatele nebo orgánů justiční stráže.
(12) Listinou v odstavcích 1 až 11 se rozumí jak písemnost, popřípadě
její část, tak i jiný nosič informací.
§ 85c
Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku
Ustanovení § 83, 83a, 84, 85, 85a a 85b se užije i tehdy, jestliže
na místech v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci, rekognici,
prověrku na místě nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového úkonu vyplývá, že jej
nelze provést jinde a ten, u koho se má takový úkon vykonat, k němu nedal souhlas.
ODDÍL ŠESTÝ
Zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování
§ 86
Zadržení zásilky
(1) Je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení v konkrétní
věci nutno zjistit obsah nedoručených poštovních zásilek, jiných zásilek nebo telegramů,
nařídí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, aby je pošta nebo osoba
provádějící jejich přepravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci
nebo policejnímu orgánu.
(2) Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být přeprava zásilky pozdržena
na příkaz policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout.
Policejní orgán je povinen o pozdržení zásilky do 24 hodin vyrozumět státního zástupce.
Neobdrží-li pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek v takovém případě do tří
dnů nařízení podle odstavce 1, nesmí dopravu zásilek dále zdržovat.
§ 87
Otevření zásilky
(1) Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 může otevřít jen předseda senátu
a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nebo policejní orgán.
(2) Otevřená zásilka se odevzdá adresátovi, a není-li jeho pobyt znám
a není-li zásilka určena do vlastních rukou, některému z jeho rodinných příslušníků;
jinak se zásilka vrátí odesílateli. Je-li však obava, že odevzdáním zásilky by mohlo
dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení účelu trestního stíhání, připojí se zásilka
ke spisu; je-li to vhodné, oznámí se adresátovi obsah dopisu nebo telegramu. Není-li
jeho pobyt znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou, učiní se oznámení některému
z jeho rodinných příslušníků.
(3) Zásilka, kterou nebylo uznáno za nutné otevřít, odevzdá se ihned
adresátovi nebo se vrátí poště nebo osobě, která ji vydala.
§ 87a
Záměna zásilky
(1) V zájmu zjištění osob podílejících se na nakládání se zásilkou obsahující
omamné látky, psychotropní látky, prekursory, jedy, jaderný materiál nebo radioaktivní
látky, padělané peníze a padělané cenné papíry, střelné nebo hromadně účinné zbraně,
střelivo a výbušniny nebo jinou věc, k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení,
věci určené ke spáchání trestného činu, anebo věci z trestného činu pocházející,
může předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nařídit,
aby byl obsah takové zásilky zaměněn za jiný a takto upravená zásilka byla předána
k další přepravě.
(2) Záměnu provede policejní orgán, který o tom sepíše záznam a zabezpečí
úschovu zaměněných věcí a materiálů. Se zaměněnými věcmi se nakládá jako s věcmi
odňatými.
§ 87b
Sledovaná zásilka
(1) Státní zástupce může v přípravném řízení nařídit, aby zásilka, u
níž je důvodné podezření, že obsahuje věci uvedené v § 87a, byla sledována, jestliže
je to třeba k objasnění trestného činu nebo odhalení všech jeho pachatelů a zjištění
potřebných skutečností jiným způsobem by bylo neúčinné nebo podstatně ztížené. Sledování
zásilky provede podle pokynu státního zástupce policejní orgán; vůči osobám, které
se sledovanou zásilkou nakládají, přitom neprovádí žádné úkony směřující k vydání
nebo odnětí věci. O průběhu sledování zásilky se sepíše protokol a podle potřeby
se pořídí též obrazový nebo jiný záznam.
(2) Bez příkazu podle odstavce 1 může policejní orgán zahájit sledování
zásilky, jestliže věc nesnese odkladu a příkazu nelze předem dosáhnout. O tomto úkonu
státního zástupce bez odkladu vyrozumí a postupuje dále podle jeho pokynů.
(3) Sledování zásilky ukončí policejní orgán na příkaz státního zástupce,
a je-li zřejmé, že nakládáním se zásilkou vzniká vážné nebezpečí života nebo zdraví,
značné škody na majetku, anebo hrozí-li vážné nebezpečí, že takovou zásilku nebude
možné dále sledovat, i bez takového příkazu. Podle potřeby současně s ukončením sledování
zásilky učiní úkon směřující proti dalšímu držení věcí, které tvoří obsah zásilky.
ODDÍL SEDMÝ
Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
§ 88
(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy
v insolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech
hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku,
zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě
podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné
soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního
zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, křivé obvinění
podle § 345 odst. 3 až 5 trestního zákoníku, křivá výpověď a nepravdivý znalecký
posudek podle § 346 odst. 3 až 5 trestního zákoníku, křivé tlumočení podle § 347
odst. 3 až 5 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání
zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné
skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo
bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního
provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České
republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem
a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně
zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol
o zničení záznamu založí do spisu.
(2) Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn
předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být
odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě,
že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní
smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí
být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost
známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn,
která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové
okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Příkaz
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se bezodkladně doručí policejnímu
orgánu. V přípravném řízení opis příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu soudce bezodkladně zašle státnímu zástupci.
(3) Policejní orgán je povinen průběžně vyhodnocovat, zda i nadále trvají
důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech a záznam telekomunikačního provozu ihned
ukončit, a to i před skončením doby uvedené v odstavci 2. Tuto skutečnost bezodkladně
písemně oznámí předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu zástupci a soudci.
(4) Na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu může soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního
zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců.
(5) Bez příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může
orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu,
nebo jej provést i sám, je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin obchodování s
lidmi (§ 168 trestního zákoníku), svěření dítěte do moci jiného (§ 169 trestního
zákoníku), omezování osobní svobody (§ 171 trestního zákoníku), vydírání (§ 175 trestního
zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku),
násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 352 trestního zákoníku), nebezpečného
vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního
zákoníku), pokud s tím uživatel odposlouchávané stanice souhlasí.
(6) Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba
k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného
záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. Ostatní záznamy je povinen policejní
orgán označit, spolehlivě uschovat tak, aby byla zajištěna ochrana před neoprávněným
zneužitím záznamů, a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy.
V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu
proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání
pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané
stanice.
(7) Pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny
skutečnosti významné pro trestní řízení, je policejní orgán po souhlasu soudu a v
přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy bezodkladně zničit po třech letech
od pravomocného skončení věci. Byl-li policejní orgán vyrozuměn o podání mimořádného
opravného prostředku v uvedené lhůtě, zničí záznamy o odposlechu po rozhodnutí o
mimořádném opravném prostředku, případně až po novém pravomocném skončení věci. Protokol
o zničení záznamu o odposlechu zašle policejní orgán státnímu zástupci, jehož rozhodnutím
byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předsedovi senátu prvého stupně,
k založení do spisu.
(8) Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc
pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po
pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení
soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku
trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat
ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání
zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu
soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní
zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí
lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a
policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí
lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm.
e).
(9) Informaci podle odstavce 8 předseda senátu, státní zástupce nebo
policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody
s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou,
v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny, v
řízení o trestném činu účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního
zákoníku), v řízení o trestném činu účasti na teroristické skupině (§ 312a trestního
zákoníku) nebo pokud se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu
alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud
je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud
by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel trestního řízení, včetně řízení
uvedeného v odstavci 6, nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života,
zdraví, práv a svobod osob.
§ 88a
(1) Je-li třeba pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný
čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně
tři roky, pro trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 trestního
zákoníku), pro trestný čin podvodu (§ 209 trestního zákoníku), pro trestný čin neoprávněného
přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo
nosiče informací (§ 230 trestního zákoníku), pro trestný čin opatření a přechovávání
přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231
trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku),
pro trestný čin nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku), pro trestný
čin šíření poplašné zprávy (§ 357 trestního zákoníku), pro trestný čin podněcování
k trestnému činu (§ 364 trestního zákoníku), pro trestný čin schvalování trestného
činu (§ 365 trestního zákoníku), nebo pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje
vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o
telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo
na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat a nelze-li sledovaného
účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí
v řízení před soudem jejich vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí
jejich vydání státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního
zástupce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně
a odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě,
že se vede trestní řízení pro trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva
zavazuje. Vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena
jeho totožnost, je-li známa.
(2) Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc
pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně
po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném zjišťování údajů o telekomunikačním
provozu osobu uživatele uvedenou v odstavci 1, pokud je známa. Informace obsahuje
označení soudu, který vydal příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, a
údaj o období, jehož se tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o právu
podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh
na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Informaci
podá předseda senátu soudu prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci,
státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně
po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle
§ 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci
bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle
§ 174 odst. 2 písm. e).
(3) Informaci podle odstavce 2 předseda senátu, státní zástupce nebo
policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody
s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou,
v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny, v
řízení o trestném činu účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního
zákoníku), v řízení o trestném činu účasti na teroristické skupině (§ 312a trestního
zákoníku) nebo pokud se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu
alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud
je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud
by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel tohoto nebo jiného trestního
řízení, nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv nebo
svobod osob.
(4) Příkazu podle odstavce 1 není třeba, pokud k poskytnutí údajů dá
souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o uskutečněném
telekomunikačním provozu vztahovat.
ODDÍL OSMÝ
Předběžná opatření
§ 88b
(1) Předběžné opatření lze uložit pouze obviněnému.
(2) Předběžné opatření smí být uloženo jen tehdy, jestliže z jednání
obviněného nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude
opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil,
nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti
nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán
a má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný
čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného a na povahu a závažnost trestného
činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu předběžného opatření dosáhnout
jiným opatřením, přičemž uložení předběžného opatření si vyžaduje ochrana oprávněných
zájmů poškozeného, který je fyzickou osobou, zejména jeho života, zdraví, svobody
nebo lidské důstojnosti, nebo zájmů osob mu blízkých, nebo ochrana zájmů společnosti.
§ 88c
Druhy předběžných opatření
Předběžným opatřením může být obviněnému uložen
a) zákaz styku s poškozeným, osobami jemu blízkými nebo s jinými
osobami, zejména svědky (dále jen „zákaz styku s určitými osobami“),
b) zákaz vstoupit do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho
bezprostředního okolí a zdržovat se v takovém obydlí (dále jen „zákaz vstupu do obydlí“),
c) zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a
jiných společenských akcí a styku s určitými osobami,
d) zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě,
e) zákaz vycestování do zahraničí,
f) zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání
trestné činnosti,
g) zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné
návykové látky,
h) zákaz hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek (dále
jen „zákaz her a sázek“), nebo
i) zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti, jejíž povaha umožňuje
opakování nebo pokračování v trestné činnosti (dále jen „zákaz výkonu konkrétně vymezené
činnosti“).
§ 88d
Zákaz styku s určitými osobami
(1) Zákaz styku s určitými osobami spočívá v nepřípustnosti jakéhokoli
kontaktování nebo vyhledávání poškozeného, osob mu blízkých nebo jiných osob, zejména
svědků, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných
prostředků.
(2) Z důležitých důvodů se povolí setkání obviněného s poškozeným, osobou
mu blízkou nebo jinou osobou. Setkání se uskuteční vždy za přítomnosti orgánu činného
v trestním řízení, který v době setkání vede řízení, nebo na základě jeho pověření
vydaného Probační a mediační službě za přítomnosti probačního úředníka. Setkání se
neprodleně ukončí, objeví-li se v jeho průběhu okolnosti, které brání jeho pokračování,
zejména vyvolá-li obviněný v poškozeném, osobě mu blízké nebo jiné osobě důvodnou
obavu z uskutečnění jednání uvedeného v § 88b odst. 2 nebo se pokusí ovlivnit jejich
výpověď.
§ 88e
Zákaz vstupu do obydlí
(1) Zákaz vstupu do obydlí spočívá v nepřípustnosti vstupu obviněného
do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního okolí, a v nepřípustnosti
zdržovat se v takovém obydlí.
(2) V rozhodnutí o zákazu vstupu do obydlí se obviněnému zakáže vstupovat
do obydlí a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v obydlí. Rozhodnutí musí vedle
obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) dále obsahovat jméno a příjmení obviněného,
přesné označení obydlí a vymezení jeho bezprostředního okolí a poučení o právech
a povinnostech obviněného včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti uvedené
v odstavci 4 i o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
(3) Bylo-li proti obviněnému použito vykázání podle jiného právního předpisu,
v rozhodnutí o vyslovení zákazu vstupu do obydlí se uvede, že zákaz vstupu do obydlí
počíná až prvním dnem následujícím po skončení výkonu vykázání podle jiného právního
předpisu. Důvody pro vyslovení zákazu vstupu do obydlí se jinak oproti vykázání podle
jiného právního předpisu posuzují samostatně.
(4) Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 povinen
opustit neprodleně obydlí a jeho bezprostřední okolí v rozsahu vymezeném v usnesení,
a zdržet se vstupu do těchto prostor.
(5) Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 oprávněn
vzít si před opuštěním obydlí věci sloužící jeho osobní potřebě, osobní cennosti
a osobní doklady.
(6) Z důležitých důvodů lze obviněnému umožnit vzít si v průběhu trvání
zákazu vstupu do obydlí z něj věci nezbytné pro podnikání nebo pro výkon povolání.
Ohledně přítomnosti orgánu činného v trestním řízení platí § 88d odst. 2 obdobně.
§ 88f
Zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných
společenských akcí a styku s určitými osobami
Rozhodnutí o zákazu návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních
a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami musí vedle obecných náležitostí
(§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné vymezení osob, míst nebo prostor, na které se
zákaz vztahuje, jakož i poučení o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
§ 88g
Zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě
(1) Rozhodnutí o zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě musí
vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné vymezení konkrétního
místa, ve kterém se obviněný nesmí zdržovat; ustanovení § 88e odst. 2 se použije
přiměřeně.
(2) Z důležitých důvodů lze obviněnému povolit, aby se po stanovenou
dobu zdržoval na místě, na které se vztahuje zákaz uvedený v odstavci 1.
§ 88h
Zákaz vycestování do zahraničí
(1) Zákaz vycestovat do zahraničí spočívá ve vyslovení nepřípustnosti
vycestovat za hranice České republiky.
(2) Na postup při uložení zákazu vycestování do zahraničí se ustanovení
§ 77a odst. 1 až 3, 5 a 6 užijí přiměřeně.
§ 88i
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
činnosti
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
činnosti, se vysloví, pokud by taková věc vzhledem ke své povaze nebo zjištěným okolnostem
mohla být určena k páchání trestné činnosti a současně je dána obava z hrozícího
opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činu,
o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činu, který připravoval nebo
kterým hrozil.
§ 88j
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové
látky
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové
látky se vysloví, byl-li trestný čin, pro který je obviněný stíhán, spáchán v souvislosti
s požíváním alkoholických nápojů nebo užíváním jiných návykových látek a současně
je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z
dokonání trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činu,
který připravoval nebo kterým hrozil.
§ 88k
Zákaz her a sázek
Zákaz her a sázek se vysloví, souvisí-li hazardní hry, sázky nebo hraní
na výherních hracích přístrojích s trestnou činností obviněného.
§ 88l
Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti
(1) Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti se vysloví, souvisí-li výkon
činnosti, ke které je třeba zvláštního oprávnění, povolení, nebo jejíž výkon upravuje
jiný právní předpis, s trestnou činností obviněného, a současně je dána obava, že
dalším výkonem této činnosti hrozí opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti,
z dokonání trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činu,
který připravoval nebo kterým hrozil.
(2) Z důležitých důvodů lze výkon konkrétně vymezené činnosti na omezenou
dobu povolit.
§ 88m
Rozhodování o předběžných opatřeních
(1) Rozhodnutí o předběžném opatření musí být odůvodněno též skutkovými
okolnostmi.
(2) O uložení předběžných opatření zákazu styku s určitými osobami, zákazu
držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti, zákazu
užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky a zákazu
her a sázek rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce.
(3) O uložení ostatních předběžných opatření rozhoduje předseda senátu
a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(4) V případech uvedených v § 88d odst. 2, § 88g
odst. 2 a § 88l odst. 2 rozhoduje podle povahy uloženého předběžného opatření předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce soudce.
(5) O rozhodnutí, kterým se ukládá zákaz styku obviněného rodiče s dítětem,
je třeba neprodleně vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany dětí. V případě, že se
rozhodnutím povolí setkání obviněného rodiče s dítětem, předseda senátu nebo v přípravném
řízení státní zástupce vyrozumí včas orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby se mohl
setkání účastnit.
(6) Při ukládání předběžných opatření přihlédne orgán činný v trestním
řízení k opatřením, která již byla obviněnému uložena i podle jiného právního předpisu.
(7) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 až 4 je přípustná stížnost.
§ 88n
Trvání předběžných opatření
(1) Předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však
do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž řízení končí.
(2) Ukáže-li se, že výkon předběžného opatření je nemožný nebo jeho plnění
nelze na obviněném spravedlivě požadovat nebo předběžné opatření není nezbytně nutné
v původně stanoveném rozsahu, rozhodne o jeho zrušení nebo změně podle povahy uloženého
předběžného opatření předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na
návrh státního zástupce soudce. Může též rozhodnout o uložení jiného předběžného
opatření, je-li to podle povahy věci a okolností případu nezbytné a jsou-li splněny
podmínky pro jeho uložení.
(3) Obviněný má právo kdykoli žádat o zrušení předběžného opatření. O
takové žádosti musí předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce bez
zbytečného odkladu rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li
v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
(4) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost. Poškozený
má právo podat stížnost jen proti rozhodnutím o předběžných opatřeních podle § 88d
a 88e. Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce a poškozeného proti rozhodnutí
o zrušení předběžného opatření. Byl-li však státní zástupce nebo poškozený při vyhlášení
takového rozhodnutí přítomen, má jejich stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li
podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(5) Byl-li na základě předběžného opatření vydán evropský ochranný příkaz
podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a o změně nebo
zrušení tohoto předběžného opatření rozhodl orgán činný v trestním řízení, který
je odlišný od orgánu, jenž vydal evropský ochranný příkaz, zašle své rozhodnutí tomuto
justičnímu orgánu.
§ 88o
Důsledky neplnění uloženého předběžného opatření
Neplní-li obviněný, u kterého je i nadále dán důvod pro uložení předběžného
opatření, podmínky uloženého předběžného opatření, může příslušný orgán činný v trestním
řízení rozhodnout o
a) uložení pořádkové pokuty podle § 66,
b) uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo
c) vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených tímto zákonem.
HLAVA PÁTÁ
Dokazování
§ 89
Obecná ustanovení
(1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,
b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
c) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti
činu,
d) podstatné okolnosti k posouzení osobních, rodinných, majetkových
a jiných poměrů obviněného,
e) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody způsobené
trestným činem a bezdůvodného obohacení,
f) okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
(2) Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména
výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní
řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení
navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním
řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.
(3) Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí
být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která
takového donucení nebo hrozby donucení použila.
ODDÍL PRVNÍ
Výpověď obviněného
§ 90
Předvolání a předvedení
(1) Nedostaví-li se obviněný, který byl řádně předvolán, k výslechu bez
dostatečné omluvy, může být předveden; na to a na jiné následky nedostavení (§ 66)
musí být v předvolání upozorněn.
(2) Obviněný může být předveden i bez předchozího předvolání, jestliže
je to nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo nemá
stálé bydliště.
(3) O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgán. O předvedení
příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě je třeba požádat
jeho velitele nebo náčelníka.
Výslech obviněného
§ 91
(1) Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného, objasnit
mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej o jeho právech a o trestních následcích
křivého obvinění a pomluvy. Je-li vedeno řízení pro trestný čin, u něhož lze sjednat
dohodu o vině a trestu, musí být obviněný v rámci poučení upozorněn také na skutečnost,
že v přípravném řízení může se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu,
kterou schvaluje soud. Obviněného je třeba poučit o podstatě a důsledcích sjednání
dohody o vině a trestu, o tom, že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení
a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu,
s výjimkou případu, kdy takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu,
s níž souhlasil (§ 245 odst. 1 věta druhá), a o podmínkách, za nichž může soud rozhodnout
o řádně uplatněném nároku poškozeného (§ 314r odst. 4). Obsah poučení se poznamená
v protokole. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o
jeho výslechu připojit takové důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.
(2) Je-li obviněných více, vyslýchají se odděleně.
§ 92
(1) Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a
jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným
způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.
(2) Při výslechu je třeba se obviněného dotázat na jeho osobní, rodinné,
majetkové a jiné poměry tak, aby pro případ rozhodnutí o vině a trestu obviněného
byly zjištěny skutečnosti v rozsahu nezbytném pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.
Dále je třeba dotázat se na předchozí tresty a na další trestní stíhání obviněného.
(3) Obviněnému musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit,
zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvést okolnosti,
které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy.
(4) Obviněnému mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k
odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně
bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností; nesmí v nich být naznačeno, jak
na ně odpovědět.
§ 93
(1) Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než dá odpověď, nahlédl
do písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit k nahlédnutí;
tato okolnost musí být v protokole poznamenána.
(2) Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný
vyzván, aby napsal potřebný počet slov; k tomu však nesmí být žádným způsobem donucován.
Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné k tomu, aby se zjistila jeho
totožnost.
§ 95
(1) Výpověď obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu
vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.
(2) Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání,
musí být protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení nebo, požádá-li
o to, musí mu být přečten; je-li výslech prováděn prostřednictvím videokonferenčního
zařízení, protokol se obviněnému na jeho žádost přečte. Obviněný má právo žádat,
aby byl protokol doplněn nebo aby v něm byly provedeny opravy v souladu s jeho výpovědí.
O tomto právu je třeba obviněného poučit.
(3) Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele,
je nutno vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v přítomnosti
nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu námitky, je nutno je
projednat v přítomnosti přibrané osoby a výsledek projednání pojmout do protokolu.
ODDÍL DRUHÝ
Svědci
§ 97
Povinnost svědčit
Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o
tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro
trestní řízení.
§ 98
Předvolání a předvedení
Jestliže se svědek, ač byl řádně předvolán, bez dostatečné omluvy nedostaví,
může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být svědek v
předvolání upozorněn. Nedostaví-li se příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného
sboru v činné službě, je nutno požádat jeho velitele nebo náčelníka, aby sdělil důvod,
proč se předvolaný nedostavil, popřípadě aby ho dal předvést.
§ 99
Zákaz výslechu
(1) Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech, týkajících se utajovaných
informací chráněných zvláštním zákonem, jež je povinen zachovat v tajnosti, ledaže
byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zproštění lze odepřít jen tehdy,
jestliže by výpověď způsobila státu vážnou škodu.
(2) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil
státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným
orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn.
(3) Zákaz výslechu podle odstavce 2 se nevztahuje na svědeckou výpověď
týkající se trestného činu, stran něhož má svědek oznamovací povinnost podle trestního
zákona. Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o utajovaných informacích klasifikovaných
ve zvláštním zákoně stupněm utajení Důvěrné nebo Vyhrazené.
§ 100
Právo odepřít výpověď
(1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení
přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh; jestliže je
obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít
výpověď stran jiných obviněných jen tehdy, nelze-li odloučit výpověď, která se jich
týká, od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.
(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil
nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci,
osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném
nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.
(3) Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má stran trestného
činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle trestního zákona.
Výslech svědka
§ 101
(1) Před výslechem svědka je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho
poměr k obviněnému, poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o
zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2, jakož i o tom, že je
povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále musí být poučen o významu svědecké
výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi, křivého
obvinění a pomluvy. Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let, je
třeba ji poučit přiměřeně jejímu věku.
(2) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané
věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho
hodnověrnosti. Výslech svědka se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný
obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, které svědek vnímal svými smysly.
Svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud
se dozvěděl okolnosti jím uváděné. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost, zejména
pokud jde o jeho osobní údaje a intimní oblast.
(3) Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění
neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchaného
svědka, zejména jestliže jde o osobu poškozenou trestným činem, lze klást jen, pokud
je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, zvlášť šetrně
a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech opakovat;
jejich formulaci je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku,
osobním zkušenostem a psychickému stavu svědka. Svědkovi nesmějí být kladeny otázky,
v nichž by byly obsaženy klamavé a nepravdivé okolnosti nebo okolnosti, které se
mají zjistit teprve z jeho výpovědi.
(4) Je-li toho třeba ke zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi
přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.
§ 101a
Neshledá-li policejní orgán důvod k sepsání protokolu o výslechu způsobem
uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti,
které podle něj takový postup sepsání protokolu odůvodňují, policejní orgán věc předloží
státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost jeho postupu.
Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než
státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí
opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala
utajena.
§ 101b
Je-li v řízení o trestném činu proti lidské důstojnosti v sexuální
oblasti anebo trestném činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a) trestního
zákoníku, týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku) nebo týrání osoby žijící
ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku) jako svědek vyslýchán poškozený, lze
mu klást otázky jen prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení.
§ 102
(1) Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o okolnostech,
jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní
a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak,
aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere
orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže,
která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby
přispěla k správnému vedení výslechu. Může-li to přispět k správnému provedení výslechu,
mohou být přibráni i rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení
úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení
nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo nepříznivý vliv
na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný
v trestním řízení takovému návrhu vyhoví.
(2) V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných
případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz
přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného o výslechu
provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení i bez podmínek uvedených v
§ 211 odst. 1 a 2. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne
k správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímž byl výslech prováděn, jakož i k způsobu,
jímž vyslýchaná osoba vypovídala.
(3) Osobě mladší než 18 let lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu
činného v trestním řízení.
§ 102a
(1) Má-li být vyslechnuta jako svědek osoba, která je služebně
činná v policejním orgánu nebo je policistou jiného státu,
a) použitá v trestním řízení jako agent anebo provádějící předstíraný
převod, nebo
b) bezprostředně se podílející na použití agenta nebo provedení
předstíraného převodu,
je vyslýchána jako svědek, jehož totožnost a podoba jsou utajeny.
(2) Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí
újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v odstavci 1 anebo
k ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze provést její výslech jako svědka
bez utajení totožnosti nebo podoby, a to pouze na návrh státního zástupce na základě
vyjádření příslušného ředitele bezpečnostního sboru.
§ 103a
Informace o nebezpečném obviněném a odsouzeném
(1) Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného
nebo odsouzeného na svobodě, může požádat o informace o
a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,
b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody,
c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,
d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného
léčení,
e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,
f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence,
g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,
h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu
nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční
spolupráce ve věcech trestních.
(2) Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný nebo odsouzený
byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí nebezpečí v souvislosti
s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, orgán činný v trestním řízení,
Probační a mediační služba, věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává
ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje
o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní
věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění
o propuštění nebo uprchnutí; policejní orgán v těchto případech též vyrozumí svědka
o opatřeních přijatých k zajištění jeho bezpečí, byla-li taková opatření přijata
a nepovede-li vyrozumění ke zmaření nebo ztížení jejich účelu.
(3) Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně i v případě, kdy ochranné léčení
nebo zabezpečovací detence byly uloženy osobě, která se dopustila činu jinak trestného.
(4) Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně užijí
ustanovení zákona o obětech trestných činů.
§ 104
Svědečné
(1) Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního
předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného ušlého výdělku (svědečné). Nárok
zaniká, neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém výslechu nebo po tom, co mu bylo
sděleno, že k výslechu nedojde; na to musí být svědek upozorněn.
(2) Nárok podle odstavce 1 má svědek nebo jiná osoba, s výjimkou podezřelého
nebo obviněného, též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu činného v trestním řízení
k provedení jiného úkonu dokazování.
(3) Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na svědečné
ten, kdo svědka nebo jinou osobu uvedenou v odstavci 2 předvolal, a v řízení před
soudem předseda senátu.
ODDÍL TŘETÍ
NĚKTERÉ ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY DOKAZOVÁNÍ
§ 104a
Konfrontace
(1) Jestliže výpověď obviněného v závažných okolnostech nesouhlasí s
výpovědí svědka nebo spoluobviněného, může být obviněný postaven svědkovi nebo spoluobviněnému
tváří v tvář.
(2) Jestliže výpověď svědka nesouhlasí v závažných okolnostech s výpovědí
obviněného nebo jiného svědka, může být svědek postaven obviněnému nebo jinému svědkovi
tváří v tvář.
(3) Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být
konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán protokol.
Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě vypověděla v přímé řeči
své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě,
aby uvedla další okolnosti, které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala.
Osoby postavené tváří v tvář mohou si klást vzájemně otázky jen se souhlasem vyslýchajícího.
(4) Pro konfrontaci jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a o
svědcích.
(5) Osobu mladší než osmnáct let lze postavit tváří v tvář jen zcela
výjimečně, jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém případě se
užije přiměřeně § 102. Tváří v tvář nelze postavit svědka, jehož totožnost se utajuje
z důvodů uvedených v § 55 odst. 2. Tváří v tvář nelze postavit též poškozeného mladšího
osmnácti let s obviněným v případě trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální
oblasti.
(6) Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované
osoby, provede se jejich výslech odděleně.
(7) Konfrontace se zásadně provádí jen v řízení před soudem; před podáním
obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu lze konfrontaci provést
jen výjimečně, pokud lze očekávat, že její provedení výrazněji přispěje k objasnění
věci a stejného cíle nelze dosáhnout jinými prostředky.
§ 104b
Rekognice
(1) Rekognice se koná, je-li pro trestní řízení důležité, aby podezřelý,
obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. K
provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna.
(2) Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc,
se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o
znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba
nebo věc, která má být poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána.
(3) Má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi
mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Osoba, která má být poznána,
se vyzve, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba
má být poznána nikoliv podle svého vzezření, ale podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila
v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.
(4) Není-li možno ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se provede
podle fotografie, která se předloží podezřelému, obviněnému nebo svědkovi s obdobnými
fotografiemi nejméně tří dalších osob. Tento postup nesmí bezprostředně předcházet
rekognici ukázáním osoby.
(5) Má-li být poznána věc, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi
ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.
(6) Pro rekognici jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a svědka.
(7) Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající osoba
bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se rekognice za účasti osoby
mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102. Rekognici za přítomnosti svědka,
jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2, lze za podmínek utajení
jeho podoby a osobních údajů provést, pokud je svědek poznávající osobou.
(8) Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek vyslechnou
znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky rekognice.
§ 104c
Vyšetřovací pokus
(1) Vyšetřovací pokus se koná, mají-li být pozorováním v uměle vytvořených
nebo obměňovaných podmínkách prověřeny nebo upřesněny skutečnosti zjištěné v trestním
řízení, popřípadě zjištěny nové skutečnosti důležité pro trestní řízení.
(2) K provedení vyšetřovacího pokusu se nepřistoupí, jestliže to je vzhledem
k okolnostem případu nebo osobě podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného
nebo svědka nevhodné nebo lze-li účelu vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.
(3) K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí
být přibrána alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna, ledaže by nemožnost
zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení. Je-li to
potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízení
vyšly najevo, přibere se k vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný
a svědek. Jejich účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí
pro jejich výslech. Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu osoba mladší než osmnáct
let, užije se přiměřeně § 102.
(4) K úkonům, které souvisejí s vyšetřovacím pokusem, nesmí být podezřelý,
obviněný, poškozený nebo svědek, který má právo odepřít výpověď, žádným způsobem
donucován.
§ 104d
Rekonstrukce
(1) Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolnosti, za
kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah, prověřena
výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného nebo svědka, jestliže
jiné důkazy provedené v trestním řízení nepostačují k objasnění věci.
(2) Na postup při rekonstrukci se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím
pokusu.
§ 104e
Prověrka na místě
(1) Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti
podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní
řízení, které se vztahují k určitému místu.
(2) Na postup při prověrce na místě se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím
pokusu.
ODDÍL ČTVRTÝ
Znalec, znalecká kancelář a znalecký ústav
Přibrání znalce
§ 105
(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba
odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže
pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný
v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním
řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc
vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O přibrání
znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba
se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání znaleckého posudku třeba, aby tato
osoba něco konala nebo strpěla.
(2) Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet
k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání znaleckého posudku
vyloučen. Znalec může odmítnout podání znaleckého posudku z důvodů uvedených v jiném
právním předpisu a také z důvodů uvedených v § 99 a 100. O vyloučení znalce rozhodne
orgán činný v trestním řízení, který jej k podání znaleckého posudku přibral, a v
řízení před soudem předseda senátu. Při vyžadování odborného vyjádření orgán činný
v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné vyjádření vyžaduje, s ohledem
na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízení nebo poměr
k věci není podjatá.
(3) Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodu podjatosti, pro
který je vyloučen z podání znaleckého posudku podle zvláštního zákona. Vedle toho
lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených
znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a
v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek
vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán,
kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám
a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého
posudku buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě
oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko
k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění
rozhodnutí o takovém opravném prostředku.
(4) Jestliže jde o objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba
přibrat znalce dva. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o prohlídku a pitvu
mrtvoly (§ 115). K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí být přibrán jako znalec ten lékař,
který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela.
(5) O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která
je podle zvláštního zákona zapsána jako znalec nebo znalecká kancelář v seznamu znalců,
znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů, a fyzickou nebo právnickou osobu, která
má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním
řízení odborné vyjádření vždy bez úplaty.
§ 106
Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení (§ 66)
a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které
mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí být též poučen o významu
znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi
a vědomě nepravdivého znaleckého posudku; to se vztahuje i na znalce, který podal
posudek na základě žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.
§ 107
Příprava posudku
(1) Znalci, který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení
ze spisů a vymezí se jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci nepřísluší
provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho k podání posudku třeba,
dovolí se znalci nahlédnout do spisů nebo se mu spisy zapůjčí. Může mu být též dovoleno,
aby byl přítomen při výslechu obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující
se na předmět znaleckého vyšetřování. V odůvodněných případech se znalci umožní,
aby se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový úkon má
význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může též navrhnout, aby byly jinými
důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k podání posudku.
(2) Znalec přibraný k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo
o zdravotním stavu zemřelé osoby je oprávněn vyžadovat zdravotnickou dokumentaci
týkající se takové osoby; v ostatních případech může zdravotnickou dokumentaci vyžadovat
za podmínek stanovených zvláštním zákonem.
(3) Znalci se zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Posudek
se doručuje též obhájci, a to na náklady obhajoby.
§ 108
Výslech znalce
(1) Vypracoval-li znalec posudek písemně, stačí, aby se při výslechu
naň odvolal a jej stvrdil. Nebyl-li posudek vypracován písemně, nadiktuje jej znalec
při výslechu do protokolu.
(2) Bylo-li přibráno více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k
souhlasným závěrům, podá za všechny posudek ten z nich, jehož sami k tomu určili;
různí-li se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého zvlášť.
(3) V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li policejní
orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého
posudku pochybnosti.
§ 109
Vady posudku
Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo
neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere
se znalec jiný.
§ 109a
Znalecká kancelář
(1) K podání znaleckého posudku může orgán činný v trestním řízení přibrat
také znaleckou kancelář. Znalecká kancelář, která byla přibrána k podání znaleckého
posudku, podá znalecký posudek písemně. V něm označí znalce, který posudek vypracoval
a může být v případě potřeby jako znalec vyslechnut. Je-li třeba přibrat znalce dva
(§ 105 odst. 4), může znalecký posudek podat jedna znalecká kancelář, ale znalecký
posudek musí vypracovat dva znalci.
(2) Ustanovení § 105 až 109 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké
kanceláře a na znalce, kteří znalecký posudek vypracovali.
§ 110
Znalecký ústav
(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního
vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem
předseda senátu přibrat znalecký ústav k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání
posudku podaného znalcem.
(2) Znalecký ústav podá posudek písemně. V něm označí osobu nebo osoby,
které posudek vypracovaly a mohou být v případě potřeby jako znalci vyslechnuty;
takovou osobou nesmí být ten, kdo podal znalecký posudek, který je přezkoumáván znaleckým
ústavem. Je-li třeba přibrat znalce dva (§ 105 odst. 4), může znalecký posudek podat
jeden znalecký ústav, ale znalecký posudek musí vypracovat dvě osoby.
(3) Ustanovení § 105 až 109 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké
ústavy a na osoby, které znalecký posudek vypracovaly.
§ 110a
Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované
náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého
znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo
o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním
řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout
do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování
znaleckého posudku.
§ 110b
Znalečné
Výši znalečného určí orgán činný v trestním řízení, který znalce, znaleckou
kancelář nebo znalecký ústav k podání znaleckého posudku přibral, a v řízení před
soudem předseda senátu v souladu s jinými právními předpisy upravujícími znalečné.
Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne
usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
ODDÍL PÁTÝ
Provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení
§ 111a
(1) Je-li výslech obviněného prováděn prostřednictvím videokonferenčního
zařízení, vyrozumí se jeho obhájce o době a místě, na které byl obviněný předvolán.
V případě výslechu spoluobviněného, svědka nebo znalce tímto způsobem se obhájce
obviněného vyrozumí o době a místě, ze kterého bude výslech provádět příslušný orgán
činný v trestním řízení.
(2) Je-li výslech osoby prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení,
ověří její totožnost zaměstnanec soudu, státního zastupitelství nebo policejního
orgánu pověřený k tomu osobou provádějící výslech. Osobou ověřující totožnost v místě,
kde se při výslechu nachází vyslýchaný, může být se souhlasem osoby provádějící výslech
i zaměstnanec soudu, státního zastupitelství, věznice nebo policejního orgánu, pokud
k tomu byl pověřen předsedou tohoto soudu, vedoucím státním zástupcem, ředitelem
věznice nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou
dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba.
(3) Totožnost svědka, jehož totožnost je utajována a jehož výslech je
prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří v řízení před soudem
předseda senátu nebo zaměstnanec soudu pověřený zabezpečováním ochrany utajovaných
informací určený k této činnosti předsedou soudu a v přípravném řízení zaměstnanec
státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený ochranou utajovaných informací
určený k této činnosti vedoucím státním zástupcem nebo vedoucím příslušníkem policejního
orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází
svědek, jehož totožnost je utajována.
(4) Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech poučí vyslýchanou
osobu před započetím výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení
o způsobu provedení výslechu.
(5) Kdykoli v průběhu výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního
zařízení může vyslýchaná osoba vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového
přenosu.
ODDÍL ŠESTÝ
Věcné a listinné důkazy
§ 112
(1) Věcnými důkazy jsou předměty, kterými nebo na kterých byl trestný
čin spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost
a mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu a jeho pachatele, jakož
i stopy trestného činu.
(2) Listinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo
vyvracejí dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému.
ODDÍL SEDMÝ
Ohledání
§ 113
Účel ohledání a protokol o něm
(1) Ohledání se koná, mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti
důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere znalec.
(2) Protokol o ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu
ohledání; mají se proto k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné pomůcky.
§ 114
Prohlídka těla a jiné podobné úkony
(1) Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba
zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu. Není-li prohlídka
těla prováděna lékařem, může ji provést jen osoba téhož pohlaví.
(2) Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon,
je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník
odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro
její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné
integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím
souhlasem orgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním řízení
může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného provést lékař nebo odborný
zdravotnický pracovník.
(3) Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala
na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění.
(4) Nelze-li úkon podle odstavců 1 až 3 pro odpor podezřelého nebo obviněného
provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné
integrity, je orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento
odpor překonat; policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí
souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu.
(5) O povinnosti podle předchozích odstavců je třeba onu osobu poučit
s upozorněním na následky nevyhovění (§ 66), podezřelý nebo obviněný se poučí také
o možnosti postupu podle odstavce 4.
§ 115
Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace
(1) Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem,
musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v takových případech
jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne státní zástupce s největším urychlením.
(2) Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce.
Vyšetření duševního stavu
§ 116
(1) Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu
vždy znalec z oboru psychiatrie.
(2) Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován ve zdravotnickém
ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve zvláštním oddělení nápravného zařízení. Proti
tomuto usnesení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(3) Shledá-li znalec u obviněného příznaky nasvědčující jeho nepříčetnosti
nebo zmenšené příčetnosti, vysloví se zároveň o tom, zda je jeho pobyt na svobodě
nebezpečný.
§ 117
Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než dva měsíce; do té doby
je třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v přípravném řízení
na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu prodloužit, nikoli však více než o jeden
měsíc. Proti prodloužení lhůty je přípustná stížnost.
HLAVA ŠESTÁ
Rozhodnutí
§ 119
Způsob rozhodování
(1) Soud rozhoduje rozsudkem, kde to zákon výslovně stanoví; v ostatních
případech rozhoduje, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením.
(2) Státní zástupce a policejní orgán rozhodují, jestliže zákon nestanoví
něco jiného, usnesením.
ODDÍL PRVNÍ
Rozsudek
Obsah rozsudku
§ 120
(1) Rozsudek po úvodních slovech "Jménem republiky" musí obsahovat
a) označení soudu,
o jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili,
b) den a místo vyhlášení rozsudku,
c) výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení,
jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného,
a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) Obžalovaný musí být v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení,
dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými
k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. V rozsudku se uvede též údaj o jeho
státní příslušnosti, není-li obžalovaný státním příslušníkem pouze České republiky,
nebo informace, že je osobou bez státní příslušnosti nebo že se jeho státní příslušnost
nepodařilo zjistit. Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru,
uvede se i hodnost obžalovaného a útvar, jehož je příslušníkem.
(3) Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby
zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným
pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde
o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných
skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož
i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
(4) Schvaluje-li soud dohodu o vině a trestu, je součástí rozsudku
také výrok o schválení dohody o vině a trestu.
§ 121
Do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, pojme soud také výrok
a) o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného
obohacení, jestliže byl nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo
na vydání bezdůvodného obohacení včas uplatněn (§ 43 odst. 3),
b) o ochranném opatření,
jestliže o něm bylo v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání konaném o odvolání
rozhodnuto.
§ 122
(1) Odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných
ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno,
a jde-li o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušební
doby a jejím trvání. Byl-li nad pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku rozsudku
zřejmé, zda dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném trestním zákonem nebo zda
jsou vedle něj pachateli ukládána další přiměřená omezení nebo povinnosti. Byl-li
uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok
o tom, zda byl podmíněný odklad povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li
uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu
výkonu tohoto trestu. Je-li odsouzený pachatelem trestného činu spáchaného ve prospěch
organizované zločinecké skupiny, je nutno výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.
(2) Ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů
uvedených v § 226 se zproštění obžaloby opírá.
§ 123
Soud, který rozhoduje znovu ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na
podkladě odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu zrušen jen
částečně, pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran nichž věc znovu rozhoduje.
Na souvislost těchto výroků s výroky, v nichž zůstal dřívější rozsudek nedotčen,
přitom poukáže.
§ 124
V rozsudku, jímž ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější
rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o
trestu souhrnném. Ukládá-li se v rozsudku společný trest za pokračování v trestném
činu, musí soud označit ty dřívější rozsudky, v nichž zrušuje výrok o vině, o pokračujícím
trestném činu a o trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok
o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad,
a nahrazuje je novými výroky, včetně výroku o společném trestu za pokračování v trestném
činu.
§ 125
(1) Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží,
které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel
a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně
odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl
návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval
prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Při odůvodnění uloženého trestu uvede jakými úvahami byl veden při ukládání trestu,
jak posoudil povahu a závažnost trestného činu z hlediska významu konkrétního chráněného
zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností,
za kterých byl čin spáchán, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho pohnutky,
záměru nebo cíle, jakož i polehčujících a přitěžujících okolností, doby, která uplynula
od spáchání trestného činu, případné změny situace a délky trestního řízení, trvalo-li
nepřiměřeně dlouhou dobu, při zvážení složitosti věci, postupu orgánů činných v trestním
řízení, významu řízení pro pachatele a jeho chování, kterým přispěl k průtahům v
řízení; uvede též, jak přihlédl k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele,
k jeho dosavadnímu způsobu života, k chování pachatele po činu, zejména k jeho případné
snaze nahradit škodu či jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující
obviněný též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného
členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch
organizované zločinecké skupiny. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je
třeba je rovněž odůvodnit. Ukládá-li soud nepodmíněný trest za trestný čin uvedený
v § 55 odst. 2 trestního zákoníku, vyloží, jakými úvahami byl veden při tomto rozhodnutí
a proč nebylo možno uložit trest přímo nespojený s odnětím svobody.
(2) V poučení o odvolání, které musí být obsaženo v každém rozsudku
soudu prvního stupně, se uvede lhůta, ve které musí být podáno (§ 248 odst. 1), označení
soudu, ke kterému má být odvolání podáno (§ 251), označení soudu, který o podaném
odvolání bude rozhodovat (§ 252), rozsah, v kterém mohou rozsudek napadat oprávněné
osoby (§ 246), a vymezení nutného obsahu odvolání (§ 249).
(3) V poučení o dovolání, které musí být obsaženo v každém rozhodnutí
soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni, se uvedou oprávněné osoby, včetně nutnosti,
aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d), lhůta k podání
dovolání, označení soudu, ke kterému má být dovolání podáno (§ 265e), označení soudu,
který o podaném dovolání bude rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§ 265f).
(4) Odsuzující rozsudek musí obsahovat též poučení poškozeného o možnosti
žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným
činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podle zákona
o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí, je-li tímto rozsudkem
ukládána sankce, která je majetkovou trestní sankcí podle zákona o použití peněžních
prostředků z majetkových trestních sankcí (dále jen "majetková trestní sankce").
Porada a hlasování o rozsudku
§ 126
Při poradě o rozsudku, jímž se rozhoduje o vině a trestu, posoudí
soud zejména,
a) zda se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán,
b) zda tento
skutek má všechny znaky některého trestného činu,
c) zda tento skutek spáchal obžalovaný,
d) zda je obžalovaný za tento skutek trestně odpovědný,
e) zda trestnost skutku nezanikla,
f) zda a jaký trest má být obžalovanému uložen,
g) zda a v jakém
rozsahu má být obžalovanému uložena povinnost nahradit poškozenému škodu nebo nemajetkovou
újmu v penězích nebo vydat bezdůvodné obohacení,
h) zda a jaké ochranné opatření
má být uloženo.
§ 127
(1) Poradě a hlasování nesmí být kromě soudců a přísedících zúčastnivších
se jednání, jež rozsudku bezprostředně předcházelo, a zapisovatele přítomen nikdo
jiný. O obsahu porady je nutno zachovat mlčenlivost.
(2) Při hlasování rozhoduje většina hlasů. Nelze-li většiny dosáhnout,
připočítávají se hlasy obžalovanému nejméně příznivé k hlasům po nich příznivějším
tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, které mínění je obžalovanému příznivější,
rozhodne se o tom hlasováním.
(3) Každý člen senátu musí hlasovat, i když byl v některé předchozí
otázce přehlasován. Při hlasování o trestu se však mohou hlasování zdržet ti, kdo
hlasovali pro zproštění obžaloby; jejich hlasy se přičítají k hlasu pro obžalovaného
nejpříznivějšímu.
(4) Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují
před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.
(5) O hlasování se sepíše zvláštní protokol (§ 58).
§ 128
Vyhlášení rozsudku
(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2) Vyhlašují se úvodní slova "Jménem republiky", plné znění výroku,
aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být
v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
(3) Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku
předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na dobu
nejdéle tří dnů.
§ 129
Vyhotovení rozsudku
(1) Každý rozsudek je nutno vyhotovit písemně. Vyhotovení rozsudku musí
být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
(2) Jestliže se po vyhlášení rozsudku nebo v soudem stanovené lhůtě po
vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že
netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje,
aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, může soud vyhotovit zjednodušený
rozsudek, který neobsahuje odůvodnění. Pokud oprávněné osoby mohou podat odvolání
ve prospěch obžalovaného i proti jeho vůli, lze zjednodušený rozsudek vyhotovit pouze
v případě, že se vzdají odvolání. Týká-li se rozsudek více obžalovaných, je třeba
odůvodnit jeho výroky v částech, které se vztahují k osobě obžalovaného, u něhož
nebyly splněny podmínky pro vyhotovení zjednodušeného rozsudku. Mají-li právo podat
odvolání i poškozený nebo zúčastněná osoba a nevzdali-li se tohoto práva, je rovněž
třeba odůvodnit ty výroky, proti kterým mohou podat odvolání.
(3) Jestliže nebyl rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, předseda
senátu nebo jím pověřený soudce, který byl členem senátu, jej vyhotoví a předá k
doručení
a) v řízení před okresními soudy a krajskými soudy jako soudy druhého stupně
ve vazebních věcech do pěti pracovních dnů a v ostatních věcech do deseti pracovních
dnů,
b) v řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními soudy a
před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních dnů a v ostatních
věcech do dvaceti pracovních dnů.
Výjimky z těchto lhůt povoluje na žádost předsedy
senátu nebo soudce vyhotovujícího rozsudek ze závažných důvodů, zejména s ohledem
na rozsáhlost a složitost věci, v jednotlivých věcech předseda soudu. Prodlouží-li
lhůtu o více jak dalších dvacet pracovních dnů, písemně zdůvodní, proč nebylo možné
stanovit lhůtu kratší. Jinak postupuje podle odstavce 4.(4) Nemůže-li předseda senátu ani jiný jeho člen vyhlášený rozsudek písemně
vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz předsedy soudu jiný
soudce. Jde-li o samosoudce, vyhotoví rozsudek soudce určený předsedou soudu.
(5) Vyhotovení rozsudku podpíše předseda senátu a ten, kdo je vypracoval.
Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího trvání,
podpíše je za něho jiný člen senátu; důvod toho se na vyhotovení rozsudku poznamená.
§ 130
Doručení rozsudku
(1) Opis rozsudku soud doručí obžalovanému, státnímu zástupci a zúčastněné
osobě. Poškozenému soud opis rozsudku doručí, pokud v trestním řízení uplatnil nárok
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
anebo pokud rozsudkem byla uložena majetková trestní sankce a poškozený je jinou
osobou než stát a je znám. Rozsudek se těmto osobám doručí, i když byly přítomny
při jeho vyhlášení.
(2) Má-li obžalovaný obhájce nebo opatrovníka, doručí se opis rozsudku
též jim.
(3) Mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce nebo
opatrovníka, doručí se opis rozsudku jen zákonnému zástupci nebo opatrovníku; mají-li
zmocněnce, doručí se jen zmocněnci.
§ 131
Oprava vyhotovení a opisu rozsudku
(1) Předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské
chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech,
tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu
může nařídit i soud vyššího stupně.
(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis
rozsudku.
(3) Proti rozhodnutí o opravě podle odstavce 1 je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
(4) Po právní moci usnesení o opravě se oprava provede jak ve vyhotovení
rozsudku, tak i v opisech, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím
účelem zpět.
§ 133
Účinky opravy
Jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku podstatně
dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží státnímu zástupci a osobě opraveným
výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li
proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom
je třeba osobu výrokem přímo dotčenou poučit.
ODDÍL DRUHÝ
Usnesení
§ 134
Obsah usnesení
(1) Usnesení musí obsahovat
a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí
jde,
b) den a místo rozhodnutí,
c) výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení,
jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného,
a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) V odůvodnění je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu,
zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková
zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených
důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti
podle příslušných ustanovení zákona.
(3) Usnesení musí obsahovat též poučení poškozeného o možnosti žádat
o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem
nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podle zákona o použití
peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí, je-li tímto usnesením ukládána
majetková trestní sankce.
§ 135
Vyhlášení usnesení
Vyhlásit je nutno jen ta usnesení, která byla učiněna při úkonu prováděném
za účasti osoby, které se usnesení dotýká, jakož i usnesení, která byla učiněna v
hlavním líčení, veřejném zasedání nebo neveřejném zasedání.
§ 136
Vyhotovení usnesení
(1) Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž se jen upravuje průběh řízení
nebo způsob provedení důkazů anebo jimiž se nařizuje nebo připravuje jednání soudu.
(2) Rovněž není třeba vyhotovovat usnesení, která jsou zapsána v plném
svém znění v protokole o úkonu, ledaže by bylo nutno opis takového usnesení některé
osobě doručovat. Má-li být doručeno v takovém případě pouze státnímu zástupci, lze
mu doručit opis protokolu.
(3) Jestliže se po vyhlášení usnesení nebo ve lhůtě stanovené orgánem
činným v trestním řízení po vyhlášení usnesení osoby oprávněné podat stížnost podle
§ 142 odst. 1 vzdaly stížnosti a prohlásily, že netrvají na písemném odůvodnění,
může orgán činný v trestním řízení vyhotovit zjednodušené usnesení, které neobsahuje
odůvodnění; v případě usnesení vyhotovovaného ve vykonávacím řízení tak může soud
prvního stupně učinit i tehdy, není-li proti takovému usnesení přípustná stížnost.
Mají-li právo podat stížnost ve prospěch obviněného další osoby, lze zjednodušené
usnesení vyhotovit pouze v případě, že obviněný prohlásí, že si nepřeje, aby tyto
osoby stížnost v jeho prospěch podaly; pokud tak tyto osoby mohou učinit i proti
jeho vůli, musí se stížnosti vzdát.
§ 137
Oznamování usnesení
(1) Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě,
která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci.
Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení
oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Opis usnesení, kterým byla uložena majetková
trestní sankce, se doručí též poškozenému, jde-li o jinou osobu než stát a je-li
znám.
(2) Má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce,
stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě, anebo jejímu obhájci, popřípadě
zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě
zmocněnci. Jde-li o osobu, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena
a která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se usnesení jejímu zákonnému zástupci
nebo opatrovníku.
(3) Oznamuje-li se však obviněnému, jehož svéprávnost je omezena, usnesení,
proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i jeho obhájci a jeho
opatrovníku. Je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování
ve zdravotnickém ústavu, je třeba takové usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho
obhájci i tehdy, je-li obviněný osobou, jejíž svéprávnost není omezena.
(4) Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu
zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala
k usnesení podnět, vždy v opise doručí.
ODDÍL TŘETÍ
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
§ 139
Právní moc a vykonatelnost rozsudku
(1) Rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného,
i vykonatelný,
a) jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští,
b) jestliže zákon
sice proti němu připouští odvolání, avšak
aa) odvolání ve lhůtě podáno nebylo,
bb)
oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět, nebo
cc)
podané odvolání bylo zamítnuto.
(2) Odvolání podané jen poškozeným a odvolání podané jen zúčastněnou
osobou nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci a byly vykonány.
Stejně tak odvolání týkající se jen některého z více obžalovaných nebrání tomu, aby
rozsudek u ostatních obžalovaných nabyl právní moci a byl vykonán.
(3) Jestliže byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla podána
oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až do pravomocného
rozhodnutí o této žádosti.
§ 140
Právní moc a vykonatelnost usnesení
(1) Usnesení je pravomocné a vykonatelné,
a) jestliže zákon proti němu
stížnost nepřipouští,
b) jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost, avšak
aa) stížnost ve lhůtě podána nebyla,
bb) oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly
nebo ji výslovně vzaly zpět, nebo
cc) podaná stížnost byla zamítnuta.
(2) Usnesení je vykonatelné, i když dosud nenabylo právní moci, jestliže
zákon proti němu sice připouští stížnost, avšak nepřiznává jí odkladný účinek.
(3) Stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé
z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání ani v případě, že má
odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a bylo vykonáno v ostatních
částech, lze-li je oddělit.
(4) Jestliže byla lhůta k podání stížnosti mající odkladný účinek zmeškána,
avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze usnesení vykonat
až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
HLAVA SEDMÁ
Stížnost a řízení o ní
§ 141
Přípustnost a účinek
(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.
(2) Stížností lze napadnout každé usnesení policejního orgánu. Usnesení
soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon
výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni.
(3) Proti usnesení nejvyššího státního zástupce lze podat stížnost pouze
tehdy, jestliže podle zákona o stížnosti přísluší rozhodnout soudu. O stížnosti v
těchto případech rozhoduje Nejvyšší soud. O stížnosti proti usnesení státního zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce.
(4) Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.
§ 142
Oprávněné osoby
(1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se
usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji
zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též státní zástupce, a
to i ve prospěch obviněného. Podal-li návrh podle věty první probační úředník, právo
podat stížnost mu nepřísluší.
(2) Proti usnesení o vazbě, o ochranném léčení a o zabezpečovací detenci
mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho
prospěch odvolání.
§ 143
Lhůta a místo k podání
(1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje,
a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému,
tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno
nejpozději.
(2) Osobám, které podle ustanovení § 142 odst. 2 mohou podat stížnost ve
prospěch obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako obviněnému; státnímu
zástupci však běží lhůta vždy samostatně.
§ 144
Vzdání se a zpětvzetí stížnosti
(1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.
(2) Oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, dokud o ní
nebylo rozhodnuto. Stížnost státního zástupce může vzít zpět i státní zástupce nadřízený
nebo, jde-li o stížnost evropského pověřeného žalobce nebo evropského žalobce, příslušný
orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
(3) Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo
za obviněného obhájcem nebo opatrovníkem, může být vzata zpět jen s výslovným souhlasem
obviněného. Státní zástupce však může vzít takovou stížnost zpět i bez souhlasu obviněného.
V tomto případě běží obviněnému nová lhůta k podání stížnosti od vyrozumění, že stížnost
byla vzata zpět.
(4) Zpětvzetí stížnosti vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí orgán
povolaný k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc dosud tomuto orgánu předložena,
orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v řízení před soudem činí toto rozhodnutí
předseda senátu.
§ 145
Stížnostní důvody
(1) Usnesení lze napadnout
a) pro nesprávnost některého jeho výroku,
nebo
b) pro porušení ustanovení o řízení, které usnesení předcházelo, jestliže toto
porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku usnesení.
(2) Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 146
Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje
(1) Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět,
nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li
o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního
zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím
souhlasem státního zástupce.
(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula
a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí
a) policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením
dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas
nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci nebo, je-li takovým
státním zástupcem evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, jeho prostřednictvím
příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce,
b) státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,
c) evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce příslušnému orgánu
Úřadu evropského veřejného žalobce nebo soudu,
d) předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda
senátu krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda senátu vrchního soudu
Nejvyššímu soudu; přitom doručí, je-li to potřebné, opis stížnosti státnímu zástupci
a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena,
e) státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejvyššímu státnímu
zástupci.
§ 146a
Rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutím státního zástupce nebo
policejního orgánu
(1) O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce
a) rozhodl o vazbě, nejde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby
bez přijetí některého opatření nahrazujícího vazbu,
b) rozhodl o žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování
do zahraničí, o uložení předběžného opatření (§ 88m odst. 2), o tom, že se nepovolí
setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou (§ 88d odst.
2), nebo o žádosti o zrušení předběžného opatření (§ 88n odst. 3),
c) zajistil věc, o níž nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že je nástrojem
trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, rozhodl o omezení takového zajištění
nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
d) zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní hodnoty,
nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty, nebo nevyhověl
žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
e) změnil důvod zajištění věci,
f) zajistil majetek pro účely zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl
o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku,
anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
g) zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu nebo
trestu propadnutí majetku, rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu
týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení
takového zajištění,
h) zajistil majetek pro účely výkonu zabrání části majetku, rozhodl o
omezení takového zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku,
anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
i) rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1),
j) rozhodl o zničení věci ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku (§
81b odst. 1), nebo
k) rozhodl o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1,
rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti
všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené
rozhodnutí vydal; vydal-li napadené rozhodnutí evropský žalobce, rozhoduje soud,
v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný
k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
(2) O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým rozhodl o uložení
pořádkové pokuty, změnil důvod zajištění věci, zajistil věc, o níž nasvědčují zjištěné
skutečnosti tomu, že je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti,
rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení
takového zajištění, zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní
hodnoty nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění, rozhoduje
ve lhůtě uvedené v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který
ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení; vykonává-li
dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení evropský žalobce, rozhoduje
soud, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný
k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá soudu
k rozhodnutí státní zástupce.
Rozhodnutí nadřízeného orgánu
§ 147
(1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost
všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b)
řízení předcházející napadenému usnesení.
(2) Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více
věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán jen správnost
výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení předcházející přezkoumávané
části usnesení.
§ 148
(1) Nadřízený orgán zamítne stížnost
a) není-li přípustná,
b) byla-li
podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která
znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět, nebo
c) není-li důvodná.
(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba
podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při
oznámení usnesení.
§ 149
(1) Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení,
a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď
a) rozhodne sám ve věci,
nebo
b) uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal
a rozhodl.
(2) Soud rozhodující o stížnosti proti usnesení o zastavení trestního
stíhání může též, je-li to pro náležité objasnění věci potřebné, při zrušení napadeného
usnesení vrátit věc státnímu zástupci k došetření, a to i v tom případě, že trestní
stíhání bylo zastaveno až po nařízení hlavního líčení (§ 223 a 231). Ustanovení §
191 platí i tu.
(3) Je-li vadná jen část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od ostatních
anebo týká-li se stížnost jen části usnesení (§ 147 odst. 2), omezí nadřízený orgán
své rozhodnutí podle odstavce 1 jen na onu část.
(4) Záleží-li vada v tom, že v napadeném usnesení některý výrok chybí
nebo je neúplný, může nadřízený orgán, aniž vysloví zrušení napadeného usnesení,
buď sám je doplnit, anebo uložit orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje,
aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(5) Soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit,
aby věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto v jiném složení
senátu anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodu.
(6) Orgán, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí,
je při novém rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil orgán nadřízený,
a je povinen provést úkony, jejichž provedení tento orgán nařídil.
§ 150
(1) Orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení
v neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž prospěch byla stížnost podána.
(2) Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodu,
který prospívá také některému spoluobviněnému, změní usnesení také ve prospěch tohoto
spoluobviněného.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně i pro orgán, jemuž byla věc
přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
HLAVA OSMÁ
Náklady trestního řízení
§ 151
Náklady trestního řízení, jež nese stát
(1) Náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího
nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného,
ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce. Stát však nese náklady na nutnou
obhajobu, které obviněnému vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona.
(2) Obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu,
náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas podle právního předpisu upravujícího
odměny a náhrady advokátů za poskytování právních služeb. Nárok je třeba uplatnit
do 1 roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak
nárok zaniká. Je-li obhájce plátcem daně z přidané hodnoty, jeho nárok se zvyšuje
o částku odpovídající této dani, kterou je povinen z odměny za zastupování, z náhrady
hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas odvést podle zákona upravujícího daň
z přidané hodnoty. Ustanovení věty třetí se použije i v případě, kdy obhájce je společníkem
právnické osoby zřízené podle zákona upravujícího výkon advokacie a plátcem daně
je tato právnická osoba, a v případě, kdy je právním zástupcem advokát, který je
zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie
podle zákona upravujícího výkon advokacie, a plátcem daně je tento zaměstnavatel
advokáta.
(3) O výši odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas
rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době,
kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději
do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu
prvního stupně. Na návrh obhájce může orgán činný v trestním řízení přijmout opatření,
aby obhájci byla poskytnuta ještě před skončením trestního stíhání přiměřená záloha
na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas výdajů, jestliže je
to odůvodněno dobou trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými důvody.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
(5) Odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas je třeba
uhradit bez zbytečného odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.
(6) Ustanovení odstavců 2 až 5 se přiměřeně užijí na rozhodování o výši
odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas zvoleného obhájce obviněným,
který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a zvoleného
nebo ustanoveného zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou
zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu.
§ 151a
(1) Obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za
sníženou odměnu, a poškozený, který má nárok na ustanovení zmocněnce, mohou žádat,
aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodl o tom, že stát
ponese náklady na znalecký posudek, který obviněný nebo poškozený vyžádá. Žádosti
nelze vyhovět, jestliže takový důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný nebo
stejný úkon k prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízení.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení
§ 152
(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit
státu
a) náklady spojené s výkonem vazby,
b) náklady, které stát vynaložil na úhradu odměny, náhradu hotových
výdajů a náhradu za promeškaný čas ustanovenému obhájci, pokud nemá nárok na obhajobu
bezplatnou,
c) náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému,
d) náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody,
e) náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a
f) paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.
(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby, náklady
spojené s využitím elektronického kontrolního systému a náklady spojené s výkonem
trestu domácího vězení a způsob úhrady těchto nákladů stanoví Ministerstvo spravedlnosti
obecně závazným právním předpisem.
(3) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. f) stanoví obecně závazným
právním předpisem ministerstvo spravedlnosti.
(4) Úhradu nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody upravuje
zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
§ 153
(1) Kdo podal zcela bezvýsledně dovolání nebo návrh na obnovu řízení,
je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou
stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Dále je povinen
nahradit státu náklady vynaložené na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za
promeškaný čas obhájci, pokud byl v souvislosti s takovým návrhem ustanoven, ledaže
obviněný má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu.
(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje státního zástupce
a orgán pověřený péčí o mládež.
§ 154
Povinnost k náhradě nákladů spojených s účastí poškozeného v trestním
řízení
(1) Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, je odsouzený,
jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání
bezdůvodného obohacení uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné
k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním
zmocněnce.
(2) Soud i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení ani zčásti,
rozhodne na návrh poškozeného o tom, že se odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému
zcela nebo zčásti náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení (§ 155
odst. 4), nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění
poškozeného. Z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu přiměřeně sníží; přitom
vezme v úvahu zejména povahu trestného činu, osobní a majetkové poměry poškozeného
a odsouzeného. Snížení nelze provést, jde-li o úmyslný trestný čin.
(3) Odsouzený je povinen nahradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce
poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo
za sníženou odměnu, nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění
poškozeného. Jde-li o nedbalostní trestný čin, soud z důvodů zvláštního zřetele hodných
náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činu a osobní
a majetkové poměry odsouzeného.
Rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a o jejich
výši
§ 155
(1) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby
a s využitím elektronického kontrolního systému při nahrazení vazby a o povinnosti
k náhradě nákladů vynaložených státem na úhradu odměny, náhrady hotových výdajů a
náhrady za promeškaný čas ustanovenému obhájci [§ 152 odst. 1 písm. a), b)] rozhodne
po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
(2) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu
domácího vězení rozhodne po výkonu trestu nebo jeho části předseda senátu soudu prvního
stupně.
(3) O povinnosti odsouzeného hradit náklady spojené s využitím elektronického
kontrolního systému v jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne
předseda senátu soudu, který vydal rozhodnutí, jehož výkon byl kontrolován prostřednictvím
elektronického kontrolního systému, a to po ukončení výkonu elektronické kontroly
nebo v jejím průběhu.
(4) O povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k
účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného
obohacení v trestním řízení nebo jiné náklady související s účastí poškozeného v
trestním řízení a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného
předseda senátu soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od
právní moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.
(5) O povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé přibráním
zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně
nebo za sníženou odměnu, a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku předseda
senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 5 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
ČÁST DRUHÁ
Přípravné řízení
§ 157
Obecné ustanovení
(1) Státní zástupce a policejní orgán jsou povinni organizovat svou činnost
tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání.
(2) Státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových
úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo
ke zjištění pachatele. K prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán
trestný čin, je státní zástupce dále oprávněn:
a) vyžadovat od policejního orgánu
spisy, včetně spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumenty, materiály
a zprávy o postupu při prověřování oznámení,
b) odejmout kteroukoliv věc policejnímu
orgánu a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu,
c) dočasně
odložit zahájení trestního stíhání.
(3) V závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo policejní
orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze speciálního oboru. O
návrh na výběr určité osoby jako konzultanta může též požádat správní úřad, jiný
orgán, vědeckou nebo výzkumnou instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce
nebo policejní orgán úřední záznam. Se souhlasem státního zástupce nebo policejního
orgánu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce nahlížet do spisu
a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení. Do provádění úkonů však nesmí
zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž se konzultant v průběhu trestního řízení
dozvěděl, je povinen zachovávat mlčenlivost. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně
užijí ustanovení tohoto zákona a zvláštního zákona upravující vyloučení znalce z
podání znaleckého posudku. Účast konzultanta nezbavuje státního zástupce a policejní
orgán odpovědnosti za zákonný průběh trestního řízení.
(4) Konzultantovi přibranému podle odstavce 3 náleží za poskytnutí odborné
pomoci odměna a náhrada hotových výdajů, které účelně vynaložil v přímé souvislosti
s poskytováním odborné pomoci; odměna nenáleží konzultantovi, který poskytuje odbornou
pomoc v pracovněprávním vztahu k orgánu nebo instituci uvedené v odstavci 3 větě
druhé. Odměna se stanoví podle množství účelně vynaložené práce a stupně odbornosti
potřebné k poskytnutí odborné pomoci. Odměna se může přiměřeně krátit, pokud odborná
pomoc nebyla poskytnuta řádně. Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního poskytnutí
odborné pomoci, může orgán činný v trestním řízení odměnu zcela odepřít. Odměna a
náhrada hotových výdajů se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty,
kterou je konzultant, plátce daně z přidané hodnoty, povinen z odměny a náhrady hotových
výdajů uplatnit podle zákona o dani z přidané hodnoty. Výši a způsob určení odměny
a náhrady účelně vynaložených hotových výdajů a způsob jejich výplaty stanoví Ministerstvo
spravedlnosti vyhláškou.
(5) Nárok na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů je konzultant povinen
vyúčtovat do 3 dnů od poskytnutí odborné pomoci. Výši odměny a náhrady hotových výdajů
určí orgán činný v trestním řízení, který konzultanta přibral, do 30 dnů od provedení
vyúčtování. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny
nebo náhrady hotových výdajů, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost,
která má odkladný účinek.
§ 157a
Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce
(1) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo kdykoliv
v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy
v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu. Tato žádost není vázána lhůtou.
Žádost je nutno státnímu zástupci ihned předložit a státní zástupce ji musí neprodleně
vyřídit. O výsledku přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.
(2) Žádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního zástupce
vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního zastupitelství.
HLAVA DEVÁTÁ
Postup před zahájením trestního stíhání
§ 158
(1) Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních
oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření
ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení
skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění
jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.
Policejní orgán informuje státního zástupce o skutečnostech nasvědčujících tomu,
že byl spáchán trestný čin, u něhož by Úřad evropského veřejného žalobce mohl vykonat
svou pravomoc v souladu s čl. 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 nařízení Rady (EU) 2017/1939.
Pověřené orgány Vězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální inspekci
bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření.
(2) Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný
čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele
poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá,
do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
(3) O zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností
důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepíše policejní orgán neprodleně
záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob,
jakým se o nich dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení
státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgán záznam sepíše po
provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných úkonů. K objasnění a prověření
skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní
orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V
rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména
a) vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních
orgánů,
b) vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho
pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky,
c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály,
d) provádět ohledání věci a místa činu,
e) vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo
jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu,
f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených
v § 114 snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo lékařem
prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby
nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu,
g) za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu,
h) za podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření
v těchto ustanoveních naznačená,
i) způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo neopakovatelné
úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného
orgánu činného v trestním řízení.
(4) Jednotlivé úkony trestního řízení k objasnění a prověření skutečností
důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, mohou na základě dožádání
provést i jiné policejní orgány.
(5) Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta. Je-li
vysvětlení požadováno od nezletilého, je třeba o úkonu předem vyrozumět jeho zákonného
zástupce nebo opatrovníka; to neplatí, jestliže provedení úkonu nelze odložit a vyrozumění
zákonného zástupce nebo opatrovníka nelze zajistit.
(6) O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného
úkonu, se sepíše úřední záznam. Je-li úřední záznam podepsán osobou podávající vysvětlení,
bude jí na žádost poskytnuta jeho kopie. Úřední záznam slouží státnímu zástupci a
obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta
jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Úřední záznam lze v řízení
před soudem užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. Je-li ten,
kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu
být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.
(7) Policejní orgán je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k podání
vysvětlení ve stanovené době na určené místo; v řízení o zločinu je osoba povinna
výzvě vyhovět ihned. Jestliže se osoba, která byla řádně vyzvána k podání vysvětlení,
bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předvedena. Na to a na jiné následky nedostavení
(§ 66) musí být taková osoba upozorněna.
(8) Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by jím
porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl
této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost
má. Osoba podávající vysvětlení, s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu
a nic nezamlčet; vysvětlení může odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního
stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2; o tom je třeba osobu, od níž je
požadováno vysvětlení, předem poučit. Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že osobě
podávající vysvětlení bude třeba jako svědkovi poskytnout ochranu, je třeba při sepisování
úředního záznamu postupovat podle § 55 odst. 2.
(9) Má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu,
policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v § 158a. Jako svědka
vyslechne i osobu mladší osmnácti let a osobu, o jejíž schopnosti správně a úplně
vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti.
Jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu
k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména proto, že nebyla zjištěna osoba,
u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala, a v důsledku toho nelze
zahájit trestní stíhání a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, je možno vyslechnout
jako svědka i osobu, jejíž výpověď má podle odůvodněného předpokladu rozhodující
význam pro zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že
by mohl být na takovou osobu pro její výpověď vyvíjen nátlak, anebo hrozí z jiného
důvodu, že bude ovlivněna její výpověď. Pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení
trestního stíhání provedeny znovu podle § 164 odst. 4, lze protokoly o jejich výslechu
v hlavním líčení číst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu
provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení přehrát pouze podle § 211
odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c); jinak lze pouze předestřít protokoly
o jejich výslechu podle § 212.
(10) Kdo se dostaví na výzvu k podání vysvětlení, má nárok na náhradu nutných
výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného
ušlého výdělku za stejných podmínek jako svědek. Nárok nemá ten, kdo byl vyzván k
dostavení se pro své protiprávní jednání.
(11) Provádí-li opatření nebo úkony podle předchozích odstavců jiný policejní
orgán než útvar Policie České republiky, vyrozumí o předmětu šetření neprodleně útvar
Policie České republiky, který by jinak byl příslušný k řízení. Vznikne-li mezi útvarem
Policie České republiky a jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloží věc
k posouzení státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.
(12) Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán
trestný čin, zjištěno, že příslušnou k řízení je Generální inspekce bezpečnostních
sborů, policejní orgán ji o předmětu šetření neprodleně vyrozumí a věc jí předá.
Do doby, než Generální inspekce bezpečnostních sborů věc převezme, je policejní orgán
oprávněn provádět pouze neodkladné a neopakovatelné úkony. Vznikne-li mezi policejním
orgánem a Generální inspekcí bezpečnostních sborů spor o příslušnost, policejní orgán
věc předloží k posouzení příslušnému státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.
Ustanovení odstavce 11 se nepoužije.
§ 158a
Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný
čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon
spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce
takový úkon za účasti soudce; soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení
úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat
závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný.
Operativně pátrací prostředky a podmínky jejich použití
§ 158b
(1) Není-li dále stanoveno jinak, je policejní orgán, pokud k tomu
byl pověřen příslušným ministrem, jde-li o útvar Policie České republiky, policejním
prezidentem, jde-li o Generální inspekci bezpečnostních sborů, jejím ředitelem, jde-li
o útvar Vojenského zpravodajství, jeho ředitelem, a jde-li o útvar Bezpečnostní informační
služby, jejím ředitelem, a jde-li o útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace,
jeho ředitelem, oprávněn v řízení o úmyslném trestném činu používat operativně pátrací
prostředky, kterými se rozumí
a) předstíraný převod,
b) sledování osob a věcí,
c) použití agenta.
(2) Používání operativně pátracích prostředků nesmí sledovat jiný zájem
než získání skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto prostředky je možné použít
jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho
dosažení podstatně ztížené. Práva a svobody osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.
(3) Zvukové, obrazové a jiné záznamy získané při použití operativně pátracích
prostředků způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona lze použít jako důkaz.
§ 158c
Předstíraný převod
(1) Předstíraným převodem se rozumí předstírání koupě, prodeje nebo
jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci,
a) k jejímuž držení je
třeba zvláštního povolení,
b) jejíž držení je nepřípustné,
c) která pochází z trestného
činu, nebo
d) která je určena ke spáchání trestného činu.
(2) Předstíraný převod lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení
státního zástupce.
(3) Nesnese-li věc odkladu, lze předstíraný převod provést i bez povolení.
Policejní orgán je však povinen o povolení bezodkladně dodatečně požádat, a pokud
je do 48 hodin neobdrží, je povinen provádění předstíraného převodu ukončit a informace,
které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(4) O předstíraném převodu sepíše policejní orgán záznam, který do 48
hodin doručí státnímu zástupci.
§ 158d
Sledování osob a věcí
(1) Sledováním osob a věcí (dále jen "sledování") se rozumí získávání
poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými
prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se
svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky, které
se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(2) Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo
jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce.
(3) Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do
listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných
v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího
povolení soudce. Při vstupu do obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než
takové, které směřují k umístění technických prostředků.
(4) Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě písemné žádosti.
Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou činnost a, jsou-li známy,
též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. V povolení musí být stanovena
doba, po kterou bude sledování prováděno a která nesmí být delší než šest měsíců.
Tuto dobu může ten, kdo sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit
vždy na dobu nejvýše šesti měsíců.
(5) Nesnese-li věc odkladu a nejde-li o případy uvedené v odstavci 3,
lze sledování zahájit i bez povolení. Policejní orgán je však povinen o povolení
bezodkladně dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin neobdrží, je povinen sledování
ukončit, případný záznam zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl,
nijak nepoužít.
(6) Bez splnění podmínek podle odstavců 2 a 3 lze sledování provést,
pokud s tím výslovně souhlasí ten, do jehož práv a svobod má být sledováním zasahováno.
Je-li takový souhlas dodatečně odvolán, sledování se neprodleně zastaví.
(7) Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba
k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a.
(8) Pokud nebyly při sledování zjištěny skutečnosti důležité pro trestní
řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.
(9) Provozovatelé telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci a jiné
osoby, které se na provozování telekomunikační činnosti podílejí, jakož i pošta nebo
osoba provádějící dopravu zásilek jsou povinny bezúplatně poskytovat policejnímu
orgánu provádějícímu sledování podle jeho pokynů nezbytnou součinnost. Přitom se
nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti stanovené zvláštními zákony.
(10) V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek
uvedených v odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a připojený protokol
použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném
činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno.
§ 158e
Použití agenta
(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin spáchaný
ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro trestný čin pletichy v insolvenčním
řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské
soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání
výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256
trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle
§ 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku,
zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, přijetí úplatku podle
§ 331 trestního zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého úplatkářství
podle § 333 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání
zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, je policejní
orgán, pokud jím je útvar Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních
sborů, oprávněn použít agenta.
(2) Agentem je příslušník Policie České republiky nebo Generální
inspekce bezpečnostních sborů plnící úkoly uložené mu řídícím policejním orgánem,
vystupující zpravidla se zastíráním skutečného účelu své činnosti. Je-li to k použití
agenta, jeho přípravě nebo k jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné
a) vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající
z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle zvláštních zákonů,
b) provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba zvláštní
oprávnění, povolení či registrace,
c) zastírat příslušnost k Policii České republiky nebo ke Generální
inspekci bezpečnostních sborů.
(3) Orgány veřejné správy jsou povinny poskytnout Policii České republiky
a Generální inspekci bezpečnostních sborů bez odkladu potřebnou součinnost při plnění
oprávnění uvedených v odstavci 2.
(4) Použití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního státního
zastupitelství nebo na návrh evropského pověřeného žalobce soudce vrchního soudu,
v jehož obvodu je státní zástupce, podávající návrh, činný. Návrh na použití agenta
může podat i evropský žalobce; v takovém případě povoluje použití agenta soudce vrchního
soudu, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak
příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. V povolení
musí být uveden účel použití a doba, po kterou bude agent použit, a údaje umožňující
identifikaci agenta. Na základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení dosavadní
činnosti agenta, lze dobu povolení prodloužit, a to i opakovaně.
(5) Ke sledování osob a věcí v rozsahu uvedeném v § 158d odst. 2 a k
provedení předstíraného převodu podle § 158c agent nepotřebuje další povolení.
(6) Agent je povinen při své činnosti volit takové prostředky, které
jsou způsobilé ke splnění jeho služebního úkolu a jimiž není jiným osobám způsobována
újma na jejich právech nad míru nezbytně nutnou. Jiné povinnosti podle zvláštního
zákona upravujícího postavení příslušníků Policie České republiky nebo podle zvláštního
zákona upravujícího postavení příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů
nemá.
(7) Státní zástupce je povinen od příslušného policejního orgánu vyžadovat
údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití agenta a zda je jeho
činnost v souladu se zákonem. Tyto údaje je povinen pravidelně, nejméně jednou za
tři měsíce, posuzovat, a pominou-li důvody pro použití agenta, dá policejnímu orgánu
pokyn k bezodkladnému ukončení činnosti agenta. Policejní orgán je povinen předložit
státnímu zástupci záznam o výsledku použití agenta.
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
Skončení prověřování
§ 159
(1) Policejní orgán je povinen prověřit skutečnosti nasvědčující
tomu, že byl spáchán trestný čin,
a) do dvou měsíců od jejich přijetí, jde-li o věc
patřící do příslušnosti samosoudce, v níž se nekoná zkrácené přípravné řízení,
b)
do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu, a
c) do
šesti měsíců, jde-li o věc patřící v prvním stupni do příslušnosti krajského soudu.
(2) Pokud nebylo oznámení nebo jiný podnět ve lhůtách uvedených v
odstavci 1 prověřeno, policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo
možné v zákonem stanovené lhůtě prověřování skončit, jaké úkony je třeba ještě provést
a po jakou dobu bude prověřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu
orgánu jednak změnit výčet úkonů, které mají být ještě provedeny, jednak stanovit
odlišně lhůtu, po kterou má prověřování ještě trvat.
(3) Neskončí-li policejní orgán prověřování ve lhůtě prodloužené podle
odstavce 2, předloží spis státnímu zástupci s odůvodněným návrhem na její prodloužení.
Státní zástupce postupuje obdobně, jak je uvedeno v odstavci 2.
§ 159a
Odložení nebo jiné vyřízení věci
(1) Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce
nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak.
Takovým vyřízením může být zejména
a) odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku, nebo
b) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.
(2) Státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního stíhání
odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle § 11.
(3) Státní zástupce nebo policejní orgán může před zahájením trestního
stíhání usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem
uvedeným v § 172 odst. 2 písm. a) nebo b).
(4) Státní zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování
vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c).
(5) Státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud
se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li
důvody odložení, trestní stíhání zahájí.
(6) Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je
znám. Usnesení o odložení věci podle odstavců 1 až 5 musí být doručeno do 48 hodin
státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to podle § 158
odst. 2 požádal.
(7) Proti usnesení o odložení věci může poškozený uvedený v odstavci
6 podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 159b
Dočasné odložení trestního stíhání
(1) Jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch
organizované zločinecké skupiny, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění
jejich pachatelů, může policejní orgán se souhlasem státního zástupce dočasně odložit
zahájení trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce.
(2) Trvají-li důvody, pro které bylo trestní stíhání podle odstavce
1 dočasně odloženo, může státní zástupce na návrh policejního orgánu vyslovit souhlas
s prodloužením lhůty uvedené v odstavci 1 nejvýše o další dva měsíce, a to i opakovaně.
(3) Policejní orgán dočasně odloží zahájení trestního stíhání osoby
též v případě, kdy je tato osoba dočasně vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním
řízení (§ 10) nebo je-li její trestní stíhání pro nedostatek souhlasu oprávněného
orgánu dočasně nepřípustné.
(4) Policejní orgán dočasně odloží zahájení trestního stíhání též v
případě, jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným
rozhodnutím o přestupku a dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení
podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno.
Po právní moci rozhodnutí o dočasném odložení trestního stíhání podle věty první
dá policejní orgán podnět příslušnému správnímu orgánu ke zrušení rozhodnutí o přestupku
v přezkumném řízení.
(5) O dočasném odložení trestního stíhání policejní orgán vyhotoví
záznam, jehož opis do 48 hodin zašle státnímu zástupci.
(6) Pominou-li důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, policejní
orgán trestní stíhání neprodleně zahájí.
§ 159c
Zvláštní ustanovení o dočasném odložení trestního stíhání
(1) Policejní orgán rozhodne o dočasném odložení trestního stíhání podezřelého
z trestného činu pletich v insolvenčním řízení podle § 226 odst. 2, 4 nebo 5 trestního
zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1
písm. e), odst. 3 nebo 4 trestního zákoníku, pletich při zadání veřejné zakázky a
při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 nebo 3 trestního zákoníku,
pletich při veřejné dražbě podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 nebo 3 trestního
zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého úplatkářství podle
§ 333 odst. 2 trestního zákoníku nebo maření spravedlnosti podle § 347a odst. 2 trestního
zákoníku, pokud podezřelý poskytl nebo slíbil úplatek, majetkový nebo jiný prospěch
jen proto, že byl o to požádán, učinil o tom dobrovolně a bez zbytečného odkladu
oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, oznámí policejnímu orgánu skutečnosti,
které jsou mu známy o trestné činnosti toho, kdo o tento úplatek, majetkový nebo
jiný prospěch požádal, a zaváže se podat v přípravném řízení i v řízení před soudem
úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech.
(2) Rozhodnout o dočasném odložení trestního stíhání podle odstavce 1
nelze, byl-li úplatek, majetkový nebo jiný prospěch poskytnut nebo slíben v souvislosti
s výkonem pravomoci úřední osoby uvedené v § 334 odst. 2 písm. a) až c) trestního
zákoníku nebo úřední osoby uvedené v § 334 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jde-li
o úřední osobu zastávající funkci v podnikající právnické osobě, v níž má rozhodující
vliv cizí stát.
§ 159d
Rozhodnutí o nestíhání podezřelého
(1) Nezjistí-li se dodatečně skutečnosti, které vylučují rozhodnout o
dočasném odložení trestního stíhání a splnil-li podezřelý své závazky podle § 159c
odst. 1, státní zástupce rozhodne, že nebude stíhán, jinak rozhodne, že podezřelý
nesplnil podmínky podle § 159c odst. 1. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost,
která má odkladný účinek.
(2) Rozhodnout o nestíhání podezřelého lze až po pravomocném ukončení
trestního stíhání osoby, která o úplatek, majetkový nebo jiný prospěch podezřelého
požádala, pokud uplynula lhůta k podání dovolání nebo bylo o podaném dovolání rozhodnuto
a pokud uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti nebo bylo o podané ústavní stížnosti
rozhodnuto, nebo po pravomocném odložení nebo jiném vyřízení věci, nelze-li zahájit
trestní stíhání osoby, která o úplatek, majetkový nebo jiný prospěch podezřelého
požádala.
(3) Usnesení o nestíhání podezřelého doručí státní zástupce bezodkladně
po právní moci Nejvyššímu státnímu zastupitelství; to neplatí, jde-li o usnesení
vydané evropským pověřeným žalobcem nebo evropským žalobcem.
(4) Po právní moci rozhodnutí o nesplnění podmínek podle § 159c odst.
1 policejní orgán neprodleně zahájí trestní stíhání.
HLAVA DESÁTÁ
Zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné řízení
ODDÍL PRVNÍ
Zahájení trestního stíhání
§ 160
(1) Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti
tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala
určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této
osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3, § 159b
odst. 1, 3 a 4 nebo § 159c odst. 1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí
obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn
s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný
musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí
být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku (§ 120 odst. 2). V odůvodnění usnesení
je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního
stíhání.
(2) Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit obviněnému
nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci;
u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení. Opis usnesení
o zahájení trestního stíhání musí být doručen též poškozenému, pokud jsou jeho pobyt
nebo sídlo známé a jestliže o to výslovně požádá. Opis usnesení o zahájení trestního
stíhání advokáta je třeba bez odkladu doručit též ministru spravedlnosti a předsedovi
Komory. Opis usnesení o zahájení trestního stíhání příslušníka Policie České republiky,
příslušníka Vězeňské služby České republiky anebo celníka nebo zaměstnance České
republiky, zařazeného k výkonu práce v Policii České republiky, Vězeňské službě České
republiky anebo v Celní správě České republiky doručí Generální inspekce bezpečnostních
sborů též řediteli příslušného bezpečnostního sboru.
(3) Policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony
a zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný
orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení předá věc tomuto orgánu, který
pokračuje v řízení.
(4) Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho
zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu
na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon,
který nebude možno před soudem provést. V protokolu o provedení neodkladného nebo
neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon
za neodkladný nebo neopakovatelný považován.
(5) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího
skutku, který není uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, postupuje se ohledně
tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2.
(6) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo zahájeno
trestní stíhání, je jiným trestným činem, než jak byl v usnesení o zahájení trestního
stíhání právně posouzen, upozorní na to policejní orgán obviněného a učiní o tom
záznam do protokolu.
(7) Proti usnesení o zahájení trestního stíhání může obviněný podat
stížnost.
ODDÍL DRUHÝ
Vyšetřování
§ 161
Vyšetřovací orgány
(1) Vyšetřováním se označuje úsek trestního stíhání před podáním obžaloby,
návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením
trestního stíhání, včetně schválení narovnání a podmíněného zastavení trestního stíhání
před podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, vyšetřování konají útvary Policie České
republiky.
(3) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České
republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky, celníky anebo zaměstnanci
České republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky a o trestných
činech spáchaných zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce ve Vězeňské
službě České republiky anebo v Celní správě České republiky v souvislosti s plněním
jejich pracovních úkolů, koná Generální inspekce bezpečnostních sborů.
(4) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Generální inspekce
bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu
pro zahraniční styky a informace, příslušníky Vojenského zpravodajství anebo příslušníky
Vojenské policie a vyšetřování o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených
k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, koná státní zástupce; přitom
postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího
vyšetřování. Ustanovení o souhlasu státního zástupce, který je třeba k provedení
úkonu policejním orgánem, se neužijí. Při vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky
Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby,
příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky Vojenského zpravodajství
anebo příslušníky Vojenské policie a při vyšetřování trestných činů zaměstnanců České
republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, může
státní zástupce požádat orgány uvedené v § 12 odst. 2 v rámci jejich působnosti o
opatření jednotlivého důkazu nebo provedení jednotlivého úkonu vyšetřování, o součinnost
při opatřování důkazu nebo provádění úkonu vyšetřování, o předvedení osoby nebo za
podmínek podle § 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Tento orgán je povinen státnímu
zástupci urychleně vyhovět.
(5) Za splnění podmínek uvedených v § 20 odst. 1 koná
a) Generální inspekce
bezpečnostních sborů vyšetřování podle odstavce 3 i proti těm spoluobviněným, kteří
nejsou příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky
anebo celníky nebo zaměstnanci České republiky, zařazenými k výkonu práce v Policii
České republiky, Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky,
b)
státní zástupce vyšetřování podle odstavce 4 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou
příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační
služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace anebo příslušníky Vojenského
zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie nebo zaměstnanci České republiky,
zařazenými k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů.
Ustanovení §
23 tím není dotčeno.(6) Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o trestných
činech spáchaných na této lodi; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících
postup policejního orgánu konajícího vyšetřování.
(7) Vyšetřování o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob,
které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech
anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu,
s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační
složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit
státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany, koná pověřený orgán
Vojenské policie.
(8) Jednotlivé úkony vyšetřování mohou na základě dožádání provést i
jiné policejní orgány.
§ 162
Předání věci policejnímu orgánu příslušnému konat vyšetřování
(1) Jestliže trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání prověřoval
jiný policejní orgán, než který je uveden v § 161 odst. 2, a zjištěné skutečnosti
odůvodňují zahájení trestního stíhání, tento policejní orgán bez odkladu předloží
věc orgánu příslušnému konat vyšetřování. Tím není dotčena jeho povinnost na základě
dožádání orgánu konajícího vyšetřování opatřovat jednotlivé důkazy, nebo je na základě
takového pokynu provádět.
(2) Jestliže se policejní orgán uvedený v § 161 odst. 2, kterému byla
věc předána jiným orgánem, nepovažuje za příslušný, předloží spisy neprodleně se
svým stanoviskem státnímu zástupci; jinak pokračuje v řízení.
nadpis vypuštěn
§ 163
Trestní stíhání se souhlasem poškozeného
(1) Trestní stíhání pro trestné činy ublížení na zdraví (§ 146 trestního
zákoníku), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku), ublížení
na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci (§ 150 trestního
zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku),
ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), omezování osobní svobody podle
§ 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku,
porušování domovní svobody (§ 178 trestního zákoníku), poškození cizích práv (§ 181
trestního zákoníku), porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v
soukromí (§ 183 trestního zákoníku), sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, 2 trestního
zákoníku, krádeže (§ 205 trestního zákoníku), zpronevěry (§ 206 trestního zákoníku),
neoprávněného užívání cizí věci (§ 207 trestního zákoníku), neoprávněného zásahu
do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§ 208 trestního zákoníku), podvodu
(§ 209 trestního zákoníku), legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst.
1, legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 2 lichvy (§
218 trestního zákoníku), zatajení věci (§ 219 trestního zákoníku), porušení povinnosti
při správě cizího majetku (§ 220 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě
cizího majetku z nedbalosti (§ 221 trestního zákoníku), poškození věřitele (§ 222
trestního zákoníku), poškození cizí věci (§ 228 trestního zákoníku), nebezpečného
vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) a nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního
zákoníku) proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený
jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný
čin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo
v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem,
jakož i pro trestný čin opilství (§ 360 trestního zákoníku), pokud jinak vykazuje
znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném
trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním
skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.
(2) Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo policejnímu
orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s trestním stíháním
může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se
odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu
udělit.
§ 163a
(1) Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných
činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud
a) byla takovým činem způsobena smrt,
b) poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu,
pro kterou byla jeho svéprávnost omezena,
c) poškozeným je osoba mladší 15 let,
d) z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět
v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
(2) Jestliže se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení ihned
nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním podle § 163, tento orgán mu poskytne
podle povahy věci k vyjádření přiměřenou lhůtu, nejvýše však 30 dnů. Po marném uplynutí
této lhůty již souhlas s trestním stíháním dát nelze. O tom je třeba poškozeného
písemně poučit.
nadpis vypuštěn
§ 164
Postup při vyšetřování
(1) Policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak,
aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních
skutečností důležitých pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného
činu (§ 89 odst. 1). Přitom postupuje způsobem uvedeným v § 158 odst. 3 a 5; provádí
i další úkony podle hlavy čtvrté s výjimkou těch, které je oprávněn provést pouze
státní zástupce nebo soudce. Výslechy svědků provádí, jestliže se jedná o neodkladný
nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o výslech osoby mladší osmnácti let, osoby,
o jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou
s ohledem na její psychický stav pochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti
tomu, že na svědka by mohl být pro jeho výpověď vyvíjen nátlak. Jinak poškozeného
a další svědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna
jejich výpověď nebo schopnost zapamatovat si rozhodné skutečnosti nebo schopnost
tyto skutečnosti reprodukovat, zejména je-li pro složitost věci odůvodněn předpoklad
delšího trvání vyšetřování. Bez těchto podmínek je však možno, jestliže je toho třeba,
vyslechnout znalce.
(2) Úkony, které byly provedeny před zahájením trestního stíhání, nemusí
policejní orgán opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto
zákona.
(3) Policejní orgán vyhledává a za stanovených podmínek i provádí důkazy
bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného. Obviněný nesmí
být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání donucován. Obhajoba obviněného a jím
navrhované důkazy, pokud nejsou zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.
(4) Jestliže byly před zahájením trestního stíhání provedeny výslechy
svědků podle § 158 odst. 9 a lze-li takový úkon opakovat, policejní orgán jej na
návrh obviněného buď provede znovu a obviněnému nebo obhájci umožní, aby se takového
úkonu účastnil, nebo jej poučí o právu domáhat se osobního výslechu takového svědka
v řízení před soudem.
(5) Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního
zástupce, činí policejní orgán všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a o provádění
vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za jejich zákonné a včasné provedení.
nadpis vypuštěn
§ 165
Účast obviněného a obhájce ve vyšetřování
(1) Policejní orgán může připustit účast obviněného na vyšetřovacích
úkonech a umožnit mu klást otázky vyslýchaným svědkům. Zejména tak postupuje, jestliže
obviněný nemá obhájce a spočívá-li úkon ve výslechu svědka, který má právo odepřít
výpověď.
(2) Obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen
při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před
soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Může obviněnému
i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí
mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoliv v jeho
průběhu. Účastní-li se obhájce výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených
v § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují
obhájci zjistit skutečnou totožnost svědka.
(3) Oznámí-li obhájce policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího
úkonu uvedeného v odstavci 2, nebo spočívá-li úkon ve výslechu svědka, který má právo
odepřít výpověď, je policejní orgán povinen včas obhájci sdělit, o jaký druh úkonu
se jedná, dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění
obhájce nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán obhájci
sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto údaje předem
určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba vypovídat. Sdělení o výslechu
svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat
údaje, podle nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
(4) Jestliže policejní orgán připustí podle odstavce 1 při provádění
vyšetřovacího úkonu účast obviněného, postupuje při jeho vyrozumívání obdobně jako
v odstavci 3.
§ 166
Skončení vyšetřování
(1) Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za
postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který
podal návrh podle § 43 odst. 3, pokud jsou pobyt nebo sídlo tohoto poškozeného známé,
v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto
možnost upozorní obviněného, jeho obhájce a poškozeného nejméně tři dny předem. Je-li
počet poškozených velmi vysoký, platí obdobně § 44 odst. 2. Uvedenou lhůtu lze se
souhlasem obviněného, obhájce a poškozeného zkrátit. Nepovažuje-li policejní orgán
navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní policejní orgán
záznam ve spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného,
jeho obhájce nebo poškozeného. Obviněný, který využil právo uvedené v § 2 odst. 14,
se zároveň vyzve, aby se vyjádřil, zda požaduje přeložení některých písemností podle
§ 28 odst. 4.
(2) Nevyužijí-li obviněný, jeho obhájce nebo poškozený možnosti prostudovat
spisy, ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom policejní orgán záznam do
spisu a postupuje dále, jako by k tomuto úkonu došlo.
(3) Po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci
spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním,
proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo učiní návrh na některé rozhodnutí
podle § 171 až 173, podle § 307 nebo podle § 309.
§ 167
nadpis vypuštěn
(1) Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději
a) do
dvou měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící do příslušnosti samosoudce,
b) do tří měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti
okresního soudu.
(2) Pokud není vyšetřování ve lhůtách uvedených v odstavci 1 skončeno,
policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo možné v zákonem stanovené
lhůtě vyšetřování skončit, jaké úkony je třeba ještě provést a po jakou dobu bude
vyšetřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu orgánu jednak změnit
výčet úkonů, které mají být ještě provedeny, jednak stanovit odlišně lhůtu, po kterou
má vyšetřování ještě trvat.
(3) Ve věcech, v nichž nebylo ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 vyšetřování
skončeno, je státní zástupce povinen v rámci dozoru nejméně jednou za měsíc provést
prověrku věci, a pokud je to třeba, uložit policejnímu orgánu povinnost provést konkrétní
úkony. O prověrce sepíše státní zástupce záznam.
ODDÍL TŘETÍ
Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů
§ 168
nadpis vypuštěn
(1) Ustanovení tohoto oddílu se užije při vyšetřování trestných činů,
o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud.
(2) Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, postupuje se
při vyšetřování podle oddílu prvého a druhého této hlavy.
§ 169
nadpis vypuštěn
(1) Policejní orgán provádí důkazy v rozsahu, který je nezbytný pro podání
obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce; podmínkami, za nichž lze provádět
výslech svědků podle § 164 odst. 1, přitom není vázán.
(2) Pro určení rozsahu prováděných důkazů je rozhodující právní kvalifikace
skutku, pro který je obviněný v době provádění důkazu stíhán. Je-li obviněný v průběhu
vyšetřování upozorněn, že skutek, pro který je vedeno trestní stíhání, bude nadále
právně posuzován jako jiný trestný čin, než je uveden v § 168 odst. 1, pokračuje
se ve vyšetřování podle oddílu druhého této hlavy. Důkazy, předtím provedené podle
odstavce 1, zůstávají součástí důkazů opatřených v průběhu vyšetřování; při posuzování,
zda byly provedeny v souladu se zákonem, se nepřihlíží k podmínkám, za nichž lze
podle § 164 odst. 1 vyslýchat svědky.
ODDÍL ČTVRTÝ
Rozhodnutí v přípravném řízení
§ 171
Postoupení věci jinému orgánu
(1) Státní zástupce postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky přípravného
řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být jiným
příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění.
(2) Proti usnesení podle odstavce 1 může obviněný, a je-li znám, též
poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
§ 172
Zastavení trestního stíhání
(1) Státní zástupce zastaví trestní stíhání,
a) je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání
vede,
b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení
věci,
c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,
d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11),
e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný,
nebo
f) zanikla-li trestnost činu.
(2) Státní zástupce může zastavit trestní stíhání,
a) je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu
vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání
postihne,
b) bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky,
kárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem anebo mezinárodním trestním soudem, mezinárodním
trestním tribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem s působností
v trestních věcech, i když nesplňují některou z podmínek uvedených v § 145 odst.
1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a toto rozhodnutí
lze považovat za postačující, nebo
c) jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného
zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem,
za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména
k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé,
že účelu trestního řízení bylo dosaženo.
(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 může obviněný, a je-li znám,
též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu uvedeného
v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo
usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom
je třeba obviněného poučit.
§ 173
Přerušení trestního stíhání
(1) Státní zástupce přeruší trestní stíhání,
a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,
b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,
c) není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání
činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,
d) je-li obviněný dočasně vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním
řízení (§ 10) nebo je-li jeho trestní stíhání pro nedostatek souhlasu oprávněného
orgánu dočasně nepřípustné,
e) jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo
pravomocným rozhodnutím o přestupku a dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného
řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku
zrušeno,
f) byl-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn.
(2) Před rozhodnutím o přerušení trestního stíhání je nutno učinit vše,
čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhaní. Zajištění věcí
důležitých pro trestní řízení trvá i během přerušení trestního stíhání. Pomine-li
důvod přerušení, státní zástupce rozhodne, že se v trestním stíhání pokračuje.
(3) Po právní moci rozhodnutí o přerušení trestního stíhání podle odstavce
1 písm. e) podá státní zástupce podnět příslušnému správnímu orgánu ke zrušení rozhodnutí
o přestupku v přezkumném řízení.
(4) O přerušení trestního stíhání je třeba vyrozumět poškozeného.
ODDÍL PÁTÝ
Dozor státního zástupce
§ 174
(1) Dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonává státní
zástupce.
(2) Kromě oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 je při výkonu dozoru
státní zástupce oprávněn
a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,
b)
vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných
trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání
a řádně v něm postupuje,
c) zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně
provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci;
přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro policejní orgán a proti jeho
rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního
orgánu,
d) vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění,
e) rušit nezákonná
nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která může nahrazovat
vlastními; u usnesení o odložení věci může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže
rozhodnutí policejního orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě
stížnosti oprávněné osoby proti usnesení policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí
přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu,
f)
přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu.
§ 174a
nadpis vypuštěn
(1) Nejvyšší státní zástupce může do tří měsíců od právní moci rušit
nezákonná usnesení nižších státních zástupců o nestíhání podezřelého podle § 159d
odst. 1, o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci; to neplatí, jde-li
o usnesení vydané evropským pověřeným žalobcem nebo evropským žalobcem.
(2) Za tím účelem může státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
vyžadovat od nižších státních zastupitelství spisy, dokumenty, materiály a zprávy
a provádět prověrky.
(3) Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení o zastavení trestního
stíhání nebo o postoupení věci, pokračuje v řízení státní zástupce, který ve věci
rozhodoval v prvním stupni. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém
rozhodnutí nejvyšší státní zástupce, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž
provedení nejvyšší státní zástupce nařídil.
(4) Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení o nestíhání podezřelého,
rozhodne policejní orgán o zahájení trestního stíhání, nevyřídí-li věc jinak.
§ 175
(1) Pouze státní zástupce je oprávněn
a) rozhodnout o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení trestního
stíhání a o postoupení věci jinému orgánu,
b) podat obžalobu,
c) sjednat s obviněným dohodu o vině a trestu a podat soudu návrh
na její schválení,
d) rozhodnout o propuštění obviněného z vazby, o propuštění obviněného
z vazby za současného nahrazení vazby některým opatřením nahrazujícím vazbu nebo
o změně důvodů vazby, pominul-li některý z důvodů vazby,
e) nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky
a věci se toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění,
f) provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení a omezit nebo zrušit takové zajištění
anebo věc z něho vyjmout,
g) rozhodnout o zničení zajištěné věci podle § 81b,
h) nařídit exhumaci mrtvoly,
i) navrhnout vyžádání obviněného z ciziny nebo vydání evropského
zatýkacího rozkazu,
j) provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny nebo v řízení
o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.
(2) Ve věcech, v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor
nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce nejblíže vyššího
státního zastupitelství; tím není dotčeno právo státního zástupce, který koná vyšetřování,
učinit rozhodnutí podle § 171 až 173, podle § 307 nebo podle § 309 za podmínek tam
uvedených, pokud si toto právo nevyhradil státní zástupce vykonávající dozor.
ODDÍL ŠESTÝ
Dohoda o vině a trestu
§ 175a
(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek
stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce
zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového
návrhu. Neshledá-li státní zástupce návrh obviněného důvodným, vyrozumí o svém stanovisku
obviněného, a má-li obviněný obhájce, též jeho.
(2) K jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce předvolá obviněného;
o době a místu jednání vyrozumí obhájce obviněného a poškozeného, který výslovně
neprohlásil, že se vzdává procesních práv, které mu zákon jako poškozenému přiznává.
Poškozeného zároveň upozorní na možnost uplatnit nejpozději při prvním jednání o
dohodě o vině a trestu nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, jež
mu byla trestným činem způsobena, nebo na vydání bezdůvodného obohacení, které bylo
na jeho úkor získáno.
(3) Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného,
že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů
a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho
prohlášení. Dohodu o vině a trestu sjednává státní zástupce s obviněným; jde-li o
případ nutné obhajoby, sjednává státní zástupce dohodu o vině a trestu s obviněným
za přítomnosti obhájce.
(4) Má-li státní zástupce za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro
uložení ochranného opatření, upozorní obviněného na možnost postupu podle § 178 odst.
2 i v případě, že dojde k sjednání dohody o vině a trestu, ve které nebude ochranné
opatření dohodnuto. Bez tohoto upozornění může postupovat podle § 178 odst. 2 jen,
pokud důvody pro uložení ochranného opatření vyšly najevo až po podání návrhu na
schválení dohody o vině a trestu soudu.
(5) Státní zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu dbá také na
zájmy poškozeného. Je-li poškozený sjednávání dohody o vině a trestu přítomen, vyjádří
se zejména k rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného
obohacení. Dohodu o vině a trestu lze sjednat i bez přítomnosti poškozeného, nedostaví-li
se k jednání, ačkoli o něm byl řádně vyrozuměn, nebo nedostaví-li se k jednání a
nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení
již uplatnil nebo prohlásil, že jej uplatňovat nebude. Uplatnil-li poškozený, který
není jednání přítomen, nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání
bezdůvodného obohacení, může se státní zástupce za poškozeného dohodnout s obviněným
o rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného
obohacení až do výše uplatněného nároku.
(6) Dohoda o vině a trestu obsahuje
a) označení státního zástupce, obviněného a poškozeného, byl-li přítomen
sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody
nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení,
b) datum a místo jejího sepsání,
c) popis skutku, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa,
času a způsobu jeho spáchání, případně jiných okolností, za nichž k němu došlo, tak,
aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,
d) označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a
to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných
znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
e) prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán
a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu,
f) v souladu s trestním zákoníkem dohodnutý druh, výměru a způsob
výkonu trestu včetně délky zkušební doby, případně upuštění od potrestání, a rozsah
přiměřených omezení a povinností v případě, že to trestní zákoník umožňuje a že byly
dohodnuty; při dohodě o druhu a výměře trestu se přihlédne i k tomu, zda obviněný
trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 39 odst. 8 trestního
zákoníku),
g) rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání
bezdůvodného obohacení, bylo-li dohodnuto,
h) ochranné opatření, přichází-li v úvahu jeho uložení a bylo-li
dohodnuto,
i) podpis státního zástupce a obviněného, dále podpis obhájce, byl-li
přítomen sjednávání dohody o vině a trestu, a podpis poškozeného, byl-li přítomen
sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody
nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení.
(7) Dojde-li ke sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce její
opis doručí obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který uplatnil řádně a včas své
nároky (§ 43 odst. 3). Nedojde-li k dohodě o vině a trestu, provede o tom státní
zástupce záznam do protokolu; v takovém případě se k prohlášení viny učiněnému obviněným
v dalším řízení nepřihlíží.
(8) Dohodu o vině a trestu nelze sjednat v řízení proti uprchlému.
§ 175b
(1) Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce podá
soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na schválení dohody o vině a trestu. Nedošlo-li
k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo o vydání bezdůvodného obohacení,
státní zástupce na tuto skutečnost v návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud
upozorní.
(2) K návrhu připojí státní zástupce sjednanou dohodu o vině a trestu
a další písemnosti, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.
ODDÍL SEDMÝ
Obžaloba
§ 176
(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného
před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy. O
podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt
nebo sídlo známé, a je-li obviněný advokátem též ministra spravedlnosti a předsedu
Komory.
(2) Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno
trestní stíhání (§ 160). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat jako jiný
trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní na to před podáním obžaloby
obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu
vyšetřování doplnit.
§ 177
nadpis vypuštěn
Obžaloba musí obsahovat
a) označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,
b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání
a bydliště, údaj o jeho státní příslušnosti, není-li obviněný státním příslušníkem
pouze České republiky, nebo informaci, že je osobou bez státní příslušnosti nebo
že se jeho státní příslušnost nepodařilo zjistit, a popřípadě jiné údaje potřebné
k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil
nebo ozbrojeného sboru, uvede se též hodnost obviněného a útvar, jehož je příslušníkem,
c) žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který
je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě s uvedením
jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným
a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký
trestný čin obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením
příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují
určitou trestní sazbu,
d) návrh na uložení trestu s uvedením jeho druhu a výměry nebo návrh
na upuštění od potrestání; pokud je navrhován trest propadnutí majetku, peněžitý
trest nebo trest propadnutí věci, uvede se, zda a jaké věci byly zajištěny pro účely
jeho výkonu, a
e) odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto
odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje,
jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností
podle příslušných ustanovení zákona.
§ 178
nadpis vypuštěn
(1) Státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil některé z ochranných
opatření, má-li za to, že jsou pro to zákonné podmínky.
(2) Návrh uvedený v odstavci 1 může státní zástupce učinit též samostatně.
(3) Navrhuje-li státní zástupce uložení zabrání věci nebo zabrání části
majetku, uvede, zda a jaké věci byly zajištěny pro účely jejich výkonu.
§ 178a
Spolupracující obviněný
(1) V řízení o zločinu může státní zástupce v obžalobě nebo v dohodě
o vině a trestu označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný
a) oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně
přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou
skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a zaváže se podat jak
v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto
skutečnostech,
b) dozná se k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti
o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě, a
c) prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující
obviněný,
a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem
k povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s přihlédnutím
k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem
případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu,
k jehož objasnění se zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil.
(2) Pokud spolupracující obviněný nespáchal trestný čin, který je závažnější
než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se nepodílel jako organizátor nebo
návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění přispěl, pokud jím nezpůsobil úmyslně
těžkou újmu na zdraví nebo smrt a pokud nejsou důvody pro mimořádné zvýšení trestu
odnětí svobody (§ 59 trestního
zákoníku), může státní zástupce v obžalobě navrhnout upuštění od potrestání, pokud
to považuje za nezbytné s ohledem na všechny okolnosti, zejména vzhledem k povaze
trestného činu uvedeného v doznání obviněného v porovnání s trestným činem, k jehož
objasnění se obviněný zavázal, k míře, v jaké může spolupracující obviněný přispět
k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou
skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, k významu jeho výpovědi
pro dané trestní řízení s ohledem na shromážděné důkazy, k osobě obviněného a k okolnostem
případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu,
k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.
(3) Před tím, než státní zástupce obviněného označí jako spolupracujícího
vyslechne ho zejména k obsahu oznámení a k jeho doznání. Obviněného také vyslechne
k tomu, zda si je vědom důsledků svého postupu. Před výslechem státní zástupce obviněného
poučí o jeho právech, o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o povinnosti
setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci 1 a také o tom,
že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo v řízení před soudem poruší své závazky
nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného.
(4) Pokud trestní stíhání spolupracujícího obviněného skončí dříve než
trestní stíhání ostatních osob za zločin, k jehož objasnění se zavázal, vztahují
se jeho povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci
1 i na další průběh trestního řízení proti takovým osobám; porušení tohoto závazku
může být důvodem pro povolení obnovy řízení v neprospěch spolupracujícího obviněného.
O tom je třeba spolupracujícího obviněného poučit.
nadpis vypuštěn
§ 179
nadpis vypuštěn
(1) K podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný
státní zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu působí, pokud
vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a věc nepředal nižšímu
státnímu zastupitelství.
(2) I po podání obžaloby může státní zástupce požádat policejní orgán
uvedený v § 12 odst. 2 o opatření důkazu, který potřebuje k zastupování obžaloby
v řízení před soudem.
ODDÍL OSMÝ
Zkrácené přípravné řízení
§ 179a
(1) Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž
přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest
odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže
a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo
b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k
trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního
stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v § 179b odst.
4 postavit před soud.
(2) Zkrácené přípravné řízení konají policejní orgány uvedené v § 12
odst. 2.
(3) O trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních
sborů, příslušníků Bezpečnostní informační služby, příslušníků Úřadu pro zahraniční
styky a informace a příslušníků Vojenského zpravodajství anebo Vojenské policie nebo
o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální
inspekci bezpečnostních sborů, koná zkrácené přípravné řízení státní zástupce; ustanovení
§ 161 odst. 4 a 5 zde platí přiměřeně.
§ 179b
(1) Orgán konající zkrácené přípravné řízení provádí úkony podle hlavy
deváté. Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádí pouze neodkladné nebo neopakovatelné
úkony.
(2) Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný
(§ 33 odst. 1, 2). Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce a radit se s ním
bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. O tom je třeba podezřelého před
jeho výslechem poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.
(3) Podezřelého ze spáchání trestného činu je třeba vyslechnout a nejpozději
na počátku výslechu mu sdělit, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný
čin je v tomto skutku spatřován. O tomto úkonu orgán konající zkrácené přípravné
řízení učiní záznam do protokolu. Opis záznamu doručí podezřelému a jeho obhájci;
policejní orgán zašle opis záznamu do 48 hodin též státnímu zástupci. Na postup při
výslechu podezřelého se přiměřeně užijí ustanovení o výslechu obviněného.
(4) Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou týdnů
ode dne, kdy policejní orgán sdělil podezřelému, ze spáchání jakého skutku je podezřelý
a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován (§ 179b odst. 3).
(5) Státní zástupce může ve zkráceném přípravném řízení s podezřelým
sjednat dohodu o vině a trestu; na podmínky a postup při jejím sjednávání se použije
obdobně ustanovení § 175a. Doručením návrhu na schválení dohody o vině a trestu soudu
se zahajuje trestní stíhání.
(6) Je-li podezřelým osoba, která je dočasně vyňata z pravomoci orgánů
činných v trestním řízení (§ 10) či jejíž trestní stíhání je pro nedostatek souhlasu
oprávněného orgánu dočasně nepřípustné, postupuje státní zástupce přiměřeně podle
ustanovení § 159b odst. 3.
§ 179c
(1) Nerozhodne-li po skončení zkráceného přípravného řízení policejní
orgán o odložení věci z důvodu uvedeného v § 159a odst. 1 až 3 nebo 5, předloží státnímu
zástupci stručnou zprávu o jeho výsledku, ve které uvede, jaký trestný čin je spatřován
ve skutku, pro který je sděleno podezření, a jaké důkazy, jež lze provést před soudem,
podezření odůvodňují. Ke zprávě policejní orgán připojí všechny písemnosti a věci
shromážděné v průběhu zkráceného přípravného řízení.
(2) Státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu podle
odstavce 1, nebo který sám provedl zkrácené přípravné řízení,
a) podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky zkráceného
přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud,
b) podá soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, přičemž použije
obdobně ustanovení § 175b,
c) věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu,
d) odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku,
e) odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání,
f) věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11,
g) věc odloží, rozhodl-li o schválení narovnání, přičemž použije obdobně
ustanovení § 309 a násl.,
h) věc podmíněně odloží podle § 179g,
i) věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem
k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, nebo
j) opatřením vrátí věc policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného
přípravného řízení třeba provést další úkon.
(3) Neučiní-li státní zástupce žádné rozhodnutí nebo opatření podle odstavce
1, předá věc policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k zahájení trestního stíhání
s poukazem na to, že skutek, pro který se vedlo zkrácené přípravné řízení, má být
správně posouzen podle jiného ustanovení zákona, než podle jakého jej posuzoval policejní
orgán, a vzhledem k odchylnému právnímu posouzení nelze zkrácené přípravné řízení
konat.
(4) O odložení věci podle odstavce 1 nebo o rozhodnutí podle odstavce
2 vyrozumí orgán, který takové rozhodnutí učinil, poškozeného, pokud je znám, a oznamovatele,
pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.
§ 179d
(1) Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s výjimkou
odůvodnění.
(2) K návrhu připojí státní zástupce všechny písemnosti a další přílohy,
které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.
(3) O podání návrhu na potrestání advokáta státní zástupce bez odkladu
vyrozumí ministra spravedlnosti a předsedu Komory.
§ 179e
Jestliže je státnímu zástupci předána zadržená podezřelá osoba a státní
zástupce ji nepropustí na svobodu, předá ji nejpozději do 48 hodin od zadržení soudu
spolu s návrhem na potrestání nebo s návrhem na schválení dohody o vině a trestu;
jinak rozhodne o zahájení trestního stíhání a předloží soudu návrh na rozhodnutí
o vazbě obviněného.
§ 179f
(1) Zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat, jestliže
a) je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého podezřelého
spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo
b) jsou dány důvody pro konání společného
řízení o dvou nebo více trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat
vyšetřování.
(2) Není-li zkrácené přípravné řízení skončeno ve lhůtě uvedené v
§ 179b odst. 4, státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem případu
a) prodlouží lhůtu, v níž je třeba zkrácené přípravné řízení skončit,
nejvýše však o deset dnů, v případě sjednávání dohody o vině a trestu (§ 179b odst.
5) nejvýše o třicet dnů,
b) nařídí policejnímu orgánu, který dosud vedl zkrácené přípravné
řízení, aby zahájil trestní stíhání a dále postupoval podle ustanovení hlavy desáté,
nebo
c) uloží, aby věc byla předložena policejnímu orgánu uvedenému v
§ 161 odst. 2 k zahájení trestního stíhání; státní zástupce tak postupuje vždy, je-li
dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1.
Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání
§ 179g
(1) Namísto podání návrhu na potrestání může státní zástupce rozhodnout
o tom, že se podání návrhu na potrestání podmíněně odkládá, jestliže podezřelý
a) se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným
o její náhradě uzavřel dohodu, nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným
o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
d) s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil
souhlas,
a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu
životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(2) Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného trestného
činu, okolnostmi spáchání trestného činu anebo poměry podezřelého, státní zástupce
rozhodne o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání pouze tehdy, pokud podezřelý
splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti,
která může spočívat i v držení a chovu zvířat a péči o ně, pokud se v souvislosti
s ní dopustil trestného činu, nebo
b) složí na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou
státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu,
a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti trestného činu,
a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu
životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(3) V rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání
se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle odstavce
2 na šest měsíců až pět let; zkušební doba počíná běžet právní mocí tohoto rozhodnutí.
Zkušební doba může být stanovena delší, než je doba, po kterou se podezřelý zavázal
zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a).
(4) Do doby, po kterou se podezřelý zavázal zdržet se určité činnosti
podle odstavce 2 písm. a), se započítává doba, po kterou mu bylo před právní mocí
rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání oprávnění k činnosti,
která je předmětem závazku, v souvislosti s trestným činem odňato podle jiného právního
předpisu nebo na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu veřejné moci nesměl již
tuto činnost vykonávat.
(5) Podezřelému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady
škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o podmíněném odložení
podání návrhu na potrestání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil nebo
aby v této době bezdůvodné obohacení vydal.
(6) Rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle
odstavce 2 písm. a) musí obsahovat též určení činnosti, které se podezřelý během
zkušební doby zavazuje zdržet, a dobu trvání tohoto závazku; rozhodnutí o podmíněném
odložení podání návrhu na potrestání podle odstavce 2 písm. b) též výši peněžité
částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Jestliže se podezřelý
zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného odložení podání návrhu na potrestání
řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz
podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném
odložení podání návrhu na potrestání pozbude řidičského oprávnění.
(7) Podezřelému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená
omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život; zaváže-li se podezřelý,
že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, lze mu též uložit povinnost
podrobit se terapeutickému programu podle zákona upravujícího provoz na pozemních
komunikacích (dále jen "terapeutický program pro řidiče"). Státní zástupce může též
stanovit nad podezřelým dohled; na výkon dohledu se použijí obdobně § 49 až 51 trestního
zákoníku. Jde-li o podezřelého ve věku blízkém věku mladistvých, může státní zástupce
v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to
samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností, též některá z
výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného
užití podmínek stanovených pro mladistvé.
(8) Proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání
může podezřelý a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 179h
(1) O započtení doby podle § 179g odst. 4 rozhodne státní zástupce
ihned po právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání;
v rozhodnutí uvede předpokládané datum ukončení doby trvání závazku zdržet se určité
činnosti.
(2) Státní zástupce může na návrh podezřelého, který se zavázal zdržet
se držení a chovu zvířat a péče o ně, stanovit přiměřenou lhůtu k zajištění péče
o zvíře, které drží, chová nebo o které pečuje a které je předmětem závazku podle
§ 179g odst. 2 písm. a); tato lhůta se do doby trvání závazku nezapočítává. Tuto
lhůtu může státní zástupce na návrh podezřelého opakovaně prodloužit.
(3) Jestliže podezřelý v průběhu zkušební doby vedl řádný život,
splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou
povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne
státní zástupce, jenž podmíněně odložil podání návrhu na potrestání v prvním stupni,
že se osvědčil. Jinak, a to popřípadě i během zkušební doby, rozhodne o tom, že se
podezřelý neosvědčil, a dále postupuje podle § 179c až 179f. Výjimečně může státní
zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě podezřelého ponechat podmíněné odložení
podání návrhu na potrestání v platnosti a
a) stanovit nad podezřelým dohled,
b) prodloužit zkušební dobu až o dva roky, přičemž celková délka
zkušební doby nesmí překročit pět let,
c) stanovit podezřelému dosud neuložené přiměřené omezení nebo
přiměřenou povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život,
d) uložit podezřelému, který se zavázal, že se během zkušební doby
zdrží řízení motorových vozidel, dosud neuloženou povinnost podrobit se terapeutickému
programu pro řidiče,
e) stanovit podezřelému dosud neuložené výchovné opatření směřující
k tomu, aby vedl řádný život, je-li ve věku blízkém věku mladistvých,
f) uložit podezřelému, aby složil na účet státního zastupitelství
stanovenou peněžitou částku určenou státu na pomoc obětem trestné činnosti, nebo
g) přijmout závazek nebo prodloužení závazku zdržet se určité činnosti
podle § 179g odst. 2 písm. a); státní zástupce zároveň může uložit podezřelému povinnost
podrobit se terapeutickému programu pro řidiče.
(4) Rozhodnutím podle odstavce 3 není dotčena povinnost podezřelého
nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení a plnit přiměřené omezení,
přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, které bylo uloženo v rozhodnutí o podmíněném
odložení podání návrhu na potrestání, anebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se
zavázal.
(5) Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno
rozhodnutí podle odstavce 3, aniž na tom měl podezřelý vinu, má se za to, že se osvědčil.
(6) Právní mocí rozhodnutí o tom, že podezřelý se osvědčil, nebo uplynutím
lhůty uvedené v odstavci 5 nastávají účinky uvedené v § 11a odst. 1 písm. b).
(7) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 může podezřelý podat stížnost;
stížnost proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 má odkladný účinek.
§ 179i
(1) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na
potrestání za současného stanovení dohledu, probační úředník nemůže při výkonu dohledu
podezřelému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo o jejichž
uložení rozhodl státní zástupce. Považuje-li to státní zástupce za vhodné, požádá
zároveň o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a další orgány,
instituce a osoby. Na výkon dohledu se jinak přiměřeně použije § 350k.
(2) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na
potrestání za současného stanovení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti
anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329
a 350l; zavázal-li se podezřelý zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, použije
se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 350ab.
(3) Jestliže podezřelý vede ve zkušební době řádný život a plněním
svých povinností prokázal polepšení, může státní zástupce na návrh podezřelého uložené
přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření zrušit, pokud lze
očekávat, že povede řádný život i bez nich, anebo může zrušit uložený dohled, pokud
již není zapotřebí zvýšeně sledovat a kontrolovat jeho chování; toto rozhodnutí může
státní zástupce učinit nejdříve po uplynutí jedné třetiny zkušební doby, nejméně
však po šesti měsících jejího trvání. Stanovená zkušební doba zůstává rozhodnutím
podle věty první nedotčena.
(4) Podezřelý může podat návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení,
přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, jejichž kontrolou byla pověřena Probační
a mediační služba, anebo návrh na zrušení uloženého dohledu, jen pokud k němu připojí
kladné stanovisko probačního úředníka; není-li stanovisko k návrhu připojeno, státní
zástupce o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej podezřelému s poučením o nutnosti
takové stanovisko k němu připojit. Byl-li návrh podezřelého zamítnut, může jej opakovat
až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to
neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v
odstavci 3.
(5) Po uplynutí poloviny doby, po kterou se podezřelý zavázal zdržet
se určité činnosti podle § 179g odst. 2 písm. a), může státní zástupce na návrh podezřelého
rozhodnout, že zbytek závazku nebude vykonán, pokud podezřelý v době trvání tohoto
závazku prokázal způsobem svého života, že jeho dalšího výkonu není třeba. Přitom
státní zástupce může zohlednit, zda se podezřelý úspěšně podrobil terapeutickému
programu pro řidiče, vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy nebo psychologického
poradenství zaměřeného na činnost, na kterou se vztahoval jeho závazek podle § 179g
odst. 2 písm. a).
(6) Současně s rozhodnutím podle odstavce 5 může státní zástupce prodloužit
zkušební dobu podmíněného odložení podání návrhu na potrestání až o dva roky, přičemž
celková délka zkušební doby nesmí překročit pět let.
(7) Proti rozhodnutí podle odstavců 3 a 5 může podezřelý podat stížnost,
která má odkladný účinek.
ČÁST TŘETÍ
Řízení před soudem
HLAVA JEDENÁCTÁ
Základní ustanovení
§ 180
(1) Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby nebo návrhu
na potrestání, které podává a před soudem zastupuje státní zástupce, nebo na podkladě
návrhu na schválení dohody o vině a trestu, který podává státní zástupce. V řízení
před okresním soudem se státní zástupce může nechat zastoupit právním čekatelem,
nejde-li o řízení o schválení dohody o vině a trestu.
(2) Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem
a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. V řízení před
soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z
hlediska podané obžaloby. Za tímto účelem opatřuje z vlastní iniciativy nebo na žádost
předsedy senátu i další důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny.
(3) Při dokazování v hlavním líčení a ve veřejném zasedání státní zástupce
navrhuje provedení důkazů, které nebyly navrženy již v obžalobě a potřeba je provést
vznikla v průběhu řízení před soudem; zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu
předsedy senátu důkazy (§ 203, § 215 odst. 2), které podporují obžalobu. Obhájce
nebo obviněný, který nemá obhájce, má právo ve stejném rozsahu se souhlasem předsedy
senátu provádět důkazy (§ 215 odst. 2) ve prospěch obhajoby. Spočívá-li provedení
těchto důkazů některou ze stran ve výslechu svědka nebo znalce, provede jeho zákonné
poučení před započetím výslechu předseda senátu nebo jiný pověřený člen senátu.
(4) V hlavním líčení, ve veřejném zasedání nebo při jiném úkonu soudu
prováděném za přítomnosti stran, může každá ze stran vznášet kdykoliv v jeho průběhu
námitky proti způsobu provádění úkonu.
§ 181
(1) Podanou obžalobu je třeba u soudu nejprve přezkoumat z toho hlediska,
zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména prověřit, zda je dána
příslušnost soudu k projednání věci (§ 16 až 22), zda v přípravném řízení nedošlo
k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem, a zda byly
v přípravném řízení objasněny základní skutečnosti, bez kterých není možno hlavní
líčení provést a v něm rozhodnout. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.
(2) Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak,
aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu rozhodnutí.
(3) Předseda senátu je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě tří
týdnů a před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě tří měsíců od podání
obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné projednání obžaloby nebo učinit
jiný úkon směřující k rozhodnutí věci, včetně pověření Probační a mediační služby
k úkonům směřujícím k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o
schválení narovnání anebo jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak
ze závažných důvodů učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci
buď uvedenou lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s rozvrhem práce
soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti řízení.
§ 182
Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního
stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může učinit jen
tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Zpětvzetím obžaloby se věc vrací
do přípravného řízení.
§ 183
(1) Kdykoliv v průběhu řízení před soudem může předseda senátu požádat
policejní orgán o opatření jednotlivého důkazu, o předvedení osoby nebo za podmínek
§ 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Policejní orgán je povinen mu urychleně vyhovět.
(2) V závažných a skutkově složitých věcech vyžadujících znalost speciálního
oboru může předseda senátu přibrat konzultanta. Ustanovení § 157 odst. 3 až 5 se
použije obdobně.
§ 183a
(1) V řízení před soudem může předseda senátu nebo jiný pověřený člen
senátu výjimečně z důležitých důvodů vyslechnout obviněného, svědka, znalce nebo
provést jiný důkaz mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání. Státní zástupce i obhájce
obviněného, kterého se takový úkon týká, jsou oprávněni se takového úkonu zúčastnit
a o jeho konání být včas vyrozuměni, ledaže nelze provedení úkonu odložit a jejich
vyrozumění nelze zajistit. Účast obviněného na takovém výslechu může být připuštěna
zejména v případech, kdy nemá obhájce, a jde-li o výslech svědka, který má právo
odepřít výpověď. Vyrozumění o výslechu svědka nebo o jiném úkonu s takovým svědkem,
jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat
údaje, podle nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
(2) Účast osob uvedených v odstavci 1 na úkonu může být zajištěna, zejména
jde-li o úkon, na němž se účastní osoba mladší než osmnáct let nebo svědek, jehož
totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, i prostřednictvím videokonferenčního
zařízení.
(3) Má-li takový důkaz později sloužit k rozhodnutí v hlavním líčení,
veřejném nebo neveřejném zasedání, musí v něm být v souladu se zákonem proveden.
Číst protokol o výslechu takového svědka nebo přehrát obrazový a zvukový záznam pořízený
o jeho výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení je možné v
hlavním líčení nebo veřejném zasedání o odvolání pouze za podmínek uvedených v §
211, a jde-li o svědka mladšího než osmnáct let, o okolnostech, jejichž oživování
v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj,
za podmínek uvedených v § 102 odst. 2.
(4) Předseda senátu dbá na ochranu svědků a osob jim blízkých, kterým v
souvislosti s podáním svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí,
a je-li to třeba i na utajení jejich totožnosti, popřípadě podoby. Pokud je třeba
zajistit ochranu těchto osob i po podání svědectví, předseda senátu učiní po ukončení
výslechu bezodkladně všechna potřebná opatření. V nezbytných případech požádá o ochranu
uvedených osob orgány Policie České republiky. Způsob zvláštní ochrany svědků a osob
jim blízkých stanoví zvláštní zákon.
§ 184
(1) Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění
příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
(2) K objasnění příčin trestného činu a k urovnání sporu mezi obviněným
a poškozeným napomáhá ve stadiu řízení před soudem Probační a mediační služba prostřednictvím
probačních úředníků.
(3) Dovoluje-li to povaha věci a osoba obviněného, vytváří Probační a mediační
služba předpoklady pro rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení, pro projednání věci v
některém ze zvláštních druhů řízení a pro uložení trestů nespojených s odnětím svobody;
za tím účelem na základě pověření předsedy senátu Probační a mediační služba vyžaduje
a opatřuje potřebné podklady, zejména k osobě obviněného.
HLAVA DVANÁCTÁ
Předběžné projednání obžaloby
§ 185
Obecné ustanovení
(1) Obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu
a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu
anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení.
(2) K usnadnění rozhodnutí může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná
vysvětlení.
§ 186
Důvody k předběžnému projednání obžaloby
Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby, má-li za to,
že
a) věc patří do příslušnosti jiného soudu,
b) má věc být postoupena podle § 171 odst. 1,
c) jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle
§ 172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti odůvodňující
podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307,
d) skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle
jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej posuzuje obžaloba,
e) přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly
závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení zajišťující právo
obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze napravit v řízení před soudem,
f) ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti,
bez kterých není možné ve věci rozhodnout, nebo
g) vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině
a trestu, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo obviněný.
§ 187
Způsob předběžného projednání obžaloby
(1) Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání, nejsou-li
dány důvody pro konání vazebního zasedání. Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí
soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání obžaloby veřejné zasedání.
(2) Při předběžném projednání obžaloby přezkoumá soud vždy celou obžalobu;
předseda senátu z tohoto hlediska podá zprávu, přičemž se zaměří na otázky, které
je třeba řešit.
(3) Soud přezkoumá úplnost důkazního materiálu a opodstatněnost obžaloby
na základě spisu.
(4) Koná-li se předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186
písm. g), soud zjistí stanovisko obviněného a státního zástupce k sjednání dohody
o vině a trestu. Vyjádří-li se státní zástupce a obviněný, že mají zájem jednat o
dohodě o vině a trestu, soud stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání
návrhu na schválení takové dohody. Podá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu
návrh na schválení dohody o vině a trestu, postupuje soud podle § 314o
až 314s; v případech, ve kterých se podle § 314o až 314r věc vrací do přípravného
řízení, soud jedná na podkladě původní obžaloby. Nepodá-li státní zástupce ve stanovené
lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, soud nařídí hlavní líčení,
neučiní-li některé z rozhodnutí uvedených v § 188.
Rozhodnutí
§ 188
(1) Po předběžném projednání obžaloby soud
a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu,
který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný, má-li
za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
b) postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171
odst. 1,
c) trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172
odst. 1,
d) trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173
odst. 1,
e) vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění
závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem,
nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním
líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání
s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi
nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení, nebo
f) trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o
schválení narovnání podle § 309 odst. 1.
(2) Po předběžném projednání obžaloby může soud také zastavit trestní
stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) až f) a podle odstavce
2 mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního
stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání
a o schválení narovnání může podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
§ 189
Rozhodnout o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle
§ 188 odst. 1 písm. a) nemůže soud, jemuž byla věc přikázána podle § 24 nebo § 25
nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím
podstatně změnil.
§ 190
(1) Má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek,
který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého
jej posuzovala obžaloba, vrátí věc státnímu zástupci k došetření [§ 188 odst. 1 písm.
e)], je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit.
(2) Není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost odchylného
právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis obžaloby (§ 196 odst. 1).
§ 191
(1) Vrátí-li soud věc státnímu zástupci k došetření, uvede v usnesení,
v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti je třeba
objasnit, popřípadě které úkony je třeba provést.
(2) Jakmile usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření nabylo
právní moci, vrací se věc do stavu přípravného řízení.
§ 195
Nové předběžné projednání obžaloby
(1) Rozhodne-li se státní zástupce ve věci, která mu byla vrácena k došetření,
opět pro podání obžaloby, přihlédne v ní i k výsledkům provedeného došetření. Obžaloba
se za podmínek uvedených v § 186 u soudu znovu předběžně projedná.
(2) Za podmínek uvedených v § 186 se obžaloba znovu předběžně projedná
také u soudu, jemuž věc byla přikázána nadřízeným soudem po předložení věci podle
§ 188 odst. 1 písm. a).
HLAVA TŘINÁCTÁ
Hlavní líčení
ODDÍL PRVNÍ
Příprava hlavního líčení
§ 196
Doručení obžaloby
(1) Neučinil-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a
2, dá předseda senátu opis obžaloby doručit obžalovanému a jeho obhájci, a je-li
obžalovaný omezen ve svéprávnosti, také jeho opatrovníku; opis obžaloby dá doručit
poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé. Pokud poškozený nepodal návrh
podle § 43 odst. 3, poučí se zároveň o právu podat takový návrh. Bylo-li v obžalobě
navrženo zabrání věci nebo části majetku náležející jiné osobě než obžalovanému,
dá předseda senátu doručit opis obžaloby též této osobě.
(2) Předseda senátu spolu s doručením opisu obžaloby upozorní obžalovaného,
že má právo se v jím stanovené lhůtě vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě,
zejména,
a) zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého
ze skutků uvedených v obžalobě a z jakých důvodů,
b) zda má zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu
nebo zda chce v hlavním líčení prohlásit svou vinu,
c) zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým
trestem, případně ochranným opatřením, a
d) které skutečnosti považuje za nesporné.
(3) Předseda senátu spolu s upozorněním podle odstavce 2 poučí obžalovaného
o následcích spojených s vyjádřeními uvedenými v odstavci 2; poučí jej zároveň i
o tom, že vyjádření k obžalobě, nejde-li o doznání nebo o prohlášení viny, může za
něj učinit i jeho obhájce, a to i když se hlavní líčení koná v jeho nepřítomnosti.
Zašle-li obžalovaný vyjádření k obžalobě, předseda senátu je doručí státnímu zástupci.
(4) Osoby, jimž se opis obžaloby doručuje, předseda senátu vyzve, aby
návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily a uvedly
okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny.
(5) Opis obžaloby musí být doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu
líčení nebo s vyrozuměním o něm.
§ 197
Náhradní soudce
(1) Bude-li hlavní líčení podle očekávání trvat delší dobu, zařídí předseda
senátu, aby se ho zúčastnil jeden nebo dva soudci nebo přísedící náhradní.
(2) Náhradní soudce nebo přísedící má při hlavním líčení postavení člena
senátu. Porady a hlasování se však zúčastní jen v tom případě, je-li přibrán na místo
soudce nebo přísedícího, kterému zabránila nějaká překážka v další účasti na hlavním
líčení. Soudce nebo přísedící, za něhož nastoupil náhradní soudce nebo přísedící,
se hlavního líčení dále již nezúčastní.
§ 198
Nařízení hlavního líčení
(1) Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od
doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli alespoň lhůtu pěti
pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jejich souhlasem, a pokud
jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení
výslovně žádá. U ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo o něm
vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla aspoň třídenní lhůtu.
(2) O hlavním líčení se vyrozumí státní zástupce, opatrovník a obhájce
obžalovaného, jakož i poškozený a zúčastněná osoba. Mají-li poškozený nebo zúčastněná
osoba zmocněnce, vyrozumějí se o hlavním líčení jen jejich zmocněnci. Poškozeného
je třeba ve vyrozumění upozornit, že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude se o
jeho nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení
rozhodovat na podkladě jeho vlastních návrhů, jsou-li už obsaženy ve spise nebo dojdou-li
soudu dříve, než se přikročí k dokazování.
(3) Při nařízení hlavního líčení učiní předseda senátu také všechna opatření,
jichž je třeba k zajištění jeho řádného průběhu a k tomu, aby věc bylo možné projednat
a rozhodnout bez odročení.
ODDÍL DRUHÝ
Veřejnost hlavního líčení
§ 199
(1) Hlavní líčení koná soud zásadně veřejně.
(2) Má přitom na zřeteli, aby občanům byla poskytnuta v nejširší míře
příležitost sledovat projednávání věci soudem a aby se co nejúčinněji projevilo výchovné
působení trestního řízení na širokou veřejnost ve smyslu jejího aktivního zapojení
do úsilí trestnou činnost zamezovat a jí předcházet. Ve vhodných případech provádí
proto hlavní líčení přímo v místě, kde byl trestný čin spáchán, anebo na pracovišti,
popřípadě v bydlišti obžalovaného. V tom případě o konání hlavního líčení vyrozumí
zájmové sdružení, jež může účast občanů zajistit a účinně přispět ke splnění účelu
sledovaného veřejným konáním hlavního líčení.
§ 200
(1) Při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena, jestliže by veřejné
projednání věci ohrozilo utajované informace chráněné zvláštním zákonem, mravnost
nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo jiný důležitý zájem svědků; k
témuž účelu může předseda senátu učinit i jiná přiměřená opatření. Veřejnost lze
vyloučit také jen pro část hlavního líčení. Vystupuje-li před soudem osoba uvedená
v § 102a odst. 1 bez utajení totožnosti nebo podoby, veřejnost se vyloučí vždy.
(2) Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně.
(3) O vyloučení veřejnosti rozhodne soud po slyšení stran usnesením,
které veřejně vyhlásí.
§ 201
(1) I když veřejnost nebyla vyloučena podle § 200, může soud odepřít
přístup k hlavnímu líčení nezletilým a těm, u nichž je obava, že by mohli rušit důstojný
průběh hlavního líčení. Může také učinit nezbytná opatření proti přeplňování jednací
síně.
(2) I když veřejnost byla vyloučena podle § 200, může soud z důležitých
důvodů povolit jednotlivým osobám k hlavnímu líčení přístup. Na žádost obžalovaného
musí být povolen přístup dvěma jeho důvěrníkům. Je-li obžalovaných více, má právo
na volbu důvěrníků každý z nich. Jestliže by tak celkový počet důvěrníků vzrostl
na více než šest a obžalovaní se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr soud.
Obdobně se v případě vyloučení veřejnosti postupuje u důvěrníků poškozeného. Byla-li
veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem,
případně bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu svědků, mohou být za důvěrníky
zvoleny jen takové osoby, proti nimž nemá soud námitek.
(3) Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných informací chráněných
zvláštním zákonem, upozorní předseda senátu přítomné na trestní následky toho, kdyby
nepovolaným osobám vyjevili informace, o nichž se při jednání dovědí; může též zakázat,
aby si přítomní činili písemné poznámky.
ODDÍL TŘETÍ
Zahájení hlavního líčení
§ 202
Přítomnost při hlavním líčení
(1) Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu, zapisovatele
a státního zástupce. Přítomnost obžalovaného nebo jiných osob může být zajištěna
i prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně.
(2) V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen
když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout
i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu
líčení včas a řádně předvolán a
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým
orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení
trestního stíhání (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a
učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1);
na to a na jiné následky nedostavení (§ 66 a 90) musí být obžalovaný
v předvolání upozorněn.
(3) Nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud
rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze
v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst nebo
obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím
videokonferenčního zařízení přehrát za podmínek uvedených v § 211.
(4) Hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný
ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který
zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech
nutné obhajoby (§ 36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
(5) Ustanovení první věty odstavce 4 se neužije, pokud obžalovaný požádá,
aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Ustanovení odstavce 3 se tu užije
přiměřeně.
(6) Poškozený a zúčastněná osoba a jejich zmocněnci mají právo se osobně
zúčastnit hlavního líčení. Předseda senátu může na nezbytnou dobu omezit účast poškozeného
a zúčastněné osoby na hlavním líčení jen, je-li to nezbytné z hlediska objasnění
věci, zejména mají-li být vyslechnuti jako svědci, kdy je třeba poškozeného a poté
i zúčastněnou osobu zpravidla vyslechnout na počátku dokazování ihned po výslechu
obžalovaného a ještě v průběhu dokazování je seznámit s obsahem výpovědi obžalovaného.
Řízení hlavního líčení
§ 203
(1) Hlavní líčení řídí a, nestanoví-li zákon jinak, dokazování provádí
předseda senátu. Provedením jednotlivého důkazu nebo úkonu může pověřit člena senátu,
anebo může jeho provedení uložit státnímu zástupci za podmínek § 180 odst. 3. Tím
není dotčeno právo státního zástupce, obžalovaného a jeho obhájce žádat o provedení
důkazu podle § 215 odst. 2.
(2) Je povinen přitom dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost
soudního jednání, aby hlavní líčení nebylo zdržováno výklady, které nemají vztah
k projednávané věci, a aby bylo zaměřeno co nejúčinněji k objasnění věci.
(3) Kdo se cítí opatřením předsedy senátu při řízení hlavního líčení
zkrácen, může žádat, aby rozhodl senát. Takovou žádost i rozhodnutí o ní je třeba
zaznamenat v protokole.
§ 204
(1) Osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu z jednací síně
vykázat.
(2) Obžalovaný může být vykázán jen usnesením senátu po předchozí výstraze,
a to jen na dobu nezbytně nutnou. Jakmile mu byl povolen znovu přístup do jednací
síně, sdělí mu předseda senátu podstatný obsah jednání konaného v jeho nepřítomnosti,
aby se k němu mohl vyjádřit.
Počátek hlavního líčení
§ 205
(1) Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude
projednávána; potom předseda zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k hlavnímu
líčení předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost. U osob, u kterých
je třeba zachovat lhůtu k přípravě, zjistí, zda tato lhůta byla zachována.
(2) Jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud
po slyšení přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést, či zda je nutno
je odročit.
§ 206
(1) Po provedení úkonů uvedených v § 205 předseda senátu vyzve státního
zástupce, aby přednesl obžalobu a uvedl, které skutečnosti považuje za nesporné.
(2) Po přednesení obžaloby se předseda senátu dotáže poškozeného, zda
navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové
újmy v penězích způsobené trestným činem nebo k vydání bezdůvodného obohacení získaného
trestným činem a v jakém rozsahu. Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a
je-li jeho návrh obsažen už ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu.
(3) Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které toto právo zřejmě nepřísluší,
vysloví soud usnesením, že onu osobu jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští.
Takové rozhodnutí nebrání uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy
nebo na vydání bezdůvodného obohacení před příslušným orgánem.
(4) Podle odstavce 3 postupuje soud také tehdy, brání-li účasti poškozeného
okolnosti uvedené v § 44 odst. 2 a 3.
§ 206a
(1) Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyzve předseda senátu
obžalovaného, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména zda se
cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených
v obžalobě, souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem,
případně ochranným opatřením, a které skutečnosti považuje za nesporné; přitom jej
poučí o následcích spojených s takovým vyjádřením. Dále jej upozorní na jeho právo
prohlásit svou vinu a poučí jej o následcích spojených s takovým prohlášením. Pokud
se obžalovaný k těmto skutečnostem vyjádřil již po doručení obžaloby, předseda senátu
se jej dotáže, zda setrvává na svém vyjádření nebo zda je chce nějakým způsobem změnit.
(2) Vyjádření k obžalobě může za obžalovaného učinit i jeho obhájce,
a to i když se hlavní líčení koná v nepřítomnosti obžalovaného, nemůže však za něj
učinit doznání nebo prohlášení viny.
§ 206b
(1) Má-li předseda senátu vzhledem k okolnostem případu za to, že by
bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu, poučí obžalovaného o možnosti takového
postupu a o důsledcích s tím spojených. Poté zjistí stanovisko obžalovaného, státního
zástupce a poškozeného, je-li přítomen, k takovému postupu. Vyjádří-li se státní
zástupce a obžalovaný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, předseda senátu
hlavní líčení na nezbytnou dobu přeruší za účelem jejího sjednání mimo hlavní líčení;
je-li to s ohledem na okolnosti zapotřebí, hlavní líčení odročí. Návrh na sjednání
dohody o vině a trestu může podat i státní zástupce nebo obžalovaný, předseda senátu
není povinen takovému návrhu vyhovět.
(2) Dohodu o vině a trestu sjednává státní zástupce s obžalovaným a
případně jeho obhájcem. Jednání o dohodě o vině a trestu se účastní též poškozený,
pokud je přítomen při hlavním líčení. Při sjednávání dohody o vině a trestu státní
zástupce postupuje přiměřeně podle § 175a. Bylo-li hlavní líčení odročeno, státní
zástupce bez zbytečného odkladu po skončení jednání o dohodě o vině a trestu vyrozumí
soud o výsledku jednání.
(3) Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, pokračuje se v hlavním
líčení. Státní zástupce nejprve přednese obsah sjednané dohody o vině a trestu a
navrhne soudu její schválení. Nedošlo-li k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové
újmy anebo o vydání bezdůvodného obohacení, státní zástupce na tuto skutečnost soud
upozorní. Po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu se v hlavním líčení
postupuje přiměřeně podle § 314q odst. 3 až 5 a § 314r.
(4) Pokud k sjednání dohody o vině a trestu nedošlo nebo soud dohodu
o vině a trestu neschválí, pokračuje se v hlavním líčení na podkladě původní obžaloby.
V dalším řízení se k sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obžalovaným
učiněného pro účely jejího sjednání, nepřihlíží, ledaže obžalovaný požádá, aby takové
prohlášení bylo posouzeno jako prohlášení viny podle § 206c.
§ 206c
(1) Pokud nedošlo k sjednání dohody o vině a trestu, může obžalovaný
prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě
a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě.
(2) Pokud obžalovaný učiní prohlášení podle odstavce 1, soud v rozsahu
prohlášení postupuje přiměřeně podle § 314q odst. 3.
(3) Předseda senátu před rozhodnutím o přijetí prohlášení viny zjistí
stanovisko státního zástupce, poškozeného a zúčastněné osoby, pokud jsou přítomni
při hlavním líčení.
(4) Soud po prohlášení viny obžalovaným rozhodne, zda takové prohlášení
přijímá nebo nepřijímá.
(5) Soud prohlášení viny nepřijme, není-li v souladu se zjištěným skutkovým
stavem nebo zjistí-li, že v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv obviněného.
Soud nemusí prohlášení viny přijmout, pokud takový postup nepovažuje za vhodný s
ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních stran.
(6) Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny přijímá, zároveň v usnesení
uvede, že se dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný prohlásil vinu, neprovede a
bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu; tím není dotčena možnost vyslýchat obžalovaného
k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu.
(7) Soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené
v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.
(8) Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny nepřijímá, k prohlášení
viny se nepřihlíží.
§ 206d
Po zjištění stanoviska obviněného k obžalobě, nedošlo-li k sjednání
dohody o vině a trestu ani k prohlášení viny obviněným, může soud rozhodnout o upuštění
od dokazování těch skutečností, které státní zástupce a obviněný označili za nesporné,
pokud s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažného důvodu o těchto prohlášeních
pochybovat.
ODDÍL ČTVRTÝ
Dokazování
Výslech obžalovaného
§ 207
(1) Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda
senátu obžalovaného k obsahu obžaloby, a byl-li uplatněn nárok na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, též k tomuto nároku.
(2) Protokol o dřívější výpovědi obžalovaného se přečte jen tehdy,
když se jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat anebo
když se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a jeho údaji při hlavním
líčení a byl-li výslech proveden po sdělení obvinění způsobem odpovídajícím ustanovením
tohoto zákona. Na tyto rozpory je třeba obžalovaného upozornit a dotázat se ho na
jejich příčinu.
Provádění dalších důkazů
§ 209
(1) Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl
přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti
obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké
z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda
senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka,
případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po
návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka,
může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy
senátu klást otázky. Jde-li o svědka, jehož totožnost má zůstat utajena (§ 55 odst.
2), učiní předseda senátu opatření, která znemožňují zjistit skutečnou totožnost
svědka.
(2) Byl-li v hlavním líčení vyslechnut svědek, jehož totožnost byla
utajena (§ 55 odst. 2), učiní soud i bez návrhu všechny potřebné úkony k ověření
jeho věrohodnosti.
§ 210
Jestliže znalec nepodal ještě ve věci písemný posudek anebo se od něho
odchyluje nebo jej doplňuje, může mu předseda senátu uložit, aby posudek nebo jeho
doplněk nadiktoval do protokolu nebo jej sám napsal.
§ 211
(1) Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho
výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce i obžalovaný
s tím souhlasí. Jestliže se obžalovaný, který byl k hlavnímu líčení řádně předvolán,
bez omluvy nedostaví, nebo se bez vážného důvodu z jednací síně vzdálí, souhlas obžalovaného
s přečtením takového protokolu o výslechu svědka není třeba a postačí souhlas státního
zástupce. Na tyto skutečnosti musí být obviněný v předvolání upozorněn.
(2) Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také
tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona a
a) taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou,
nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje její výslech,
nebo
b) šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle § 158a.
(3) Protokol o dřívější výpovědi svědka se přečte také tehdy, byl-li
výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a svědek v hlavním
líčení bez oprávnění odepřel vypovídat nebo se v podstatných bodech odchyluje od
své dřívější výpovědi a
a) obhájce nebo obviněný měl možnost se tohoto dřívějšího
výslechu zúčastnit a klást vyslýchanému otázky,
b) bylo-li zjištěno, že taková osoba
byla předmětem násilí, zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena
k tomu, aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo
c) byl-li obsah výpovědi ovlivněn
průběhem výslechu v hlavním líčení, zejména v důsledku chování obžalovaného nebo
přítomné veřejnosti.
(4) Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého
práva odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že svědek byl
před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně poučen a výslovně prohlásil,
že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením
tohoto zákona a obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.
(5) Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho
písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou
pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím
souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé a třetí tu platí obdobně.
(6) Se souhlasem státního zástupce a obžalovaného lze v hlavním líčení
číst i úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§ 158 odst.
3 a 5).
(7) Ustanovení odstavců 1 až 5 o čtení protokolů se obdobně užijí i
na přehrání zvukového a obrazového záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím
videokonferenčního zařízení.
§ 212
(1) Odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněný v podstatných bodech
od své dřívější výpovědi a nejde-li o případy uvedené v ustanovení § 211 odst. 3
nebo o výpověď provedenou jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle § 158a,
může mu být protokol o jeho výslechu z přípravného řízení, u nějž nebyla obhájci
poskytnuta možnost, aby mu byl přítomen, anebo jeho příslušné části některou ze stran
nebo předsedou senátu pouze předestřeny k vysvětlení rozporů v jeho výpovědích, aby
soud mohl v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho
výpovědi učiněné v hlavním líčení.
(2) Předestření dřívější výpovědi podle odstavce 1 spočívá v reprodukci
těch částí protokolu o předchozím výslechu, ke kterým se má vyslýchaná osoba vyjádřit
a vysvětlit rozpory mezi svými výpověďmi. Protokol o výpovědi, který byl předestřen,
nemůže být podkladem výroku o vině obviněného, a to ani ve spojení s jinými ve věci
provedenými důkazy.
§ 212a
Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech trestných
činů, může žádat v hlavním líčení, aby mohl učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl
spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, a to i v případě, že prohlášení učinil
písemně. Předseda senátu je povinen žádosti vyhovět a umožnit ústní prohlášení nejpozději
v závěrečné řeči. Ústní prohlášení poškozeného lze přerušit jen tehdy, jestliže se
zřejmě odchyluje z jeho rámce.
§ 213
(1) Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny a jiné
věcné důkazy se při hlavním líčení předloží stranám k nahlédnutí, a pokud je to třeba,
předloží se k nahlédnutí i svědkům a znalcům.
(2) Pokud kterákoli ze stran navrhne přečtení listiny uvedené v odstavci
1, je soud povinen při hlavním líčení takovou listinu přečíst.
§ 215
Součinnost stran při dokazování
(1) Státní zástupce, obžalovaný, jeho obhájce a opatrovník, zúčastněná
osoba, poškozený a jejich zmocněnci mohou se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným
otázky, a to zpravidla tehdy, když předseda senátu své dotazy skončil a když už nemají
otázek členové senátu.
(2) Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo
umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce. Předseda senátu jim vyhoví
zejména tehdy, jestliže jde o důkaz prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený
a předložený; není povinen jim vyhovět, jde-li o výslech obviněného, výslech svědka
mladšího než osmnáct let, nemocného nebo zraněného svědka, anebo jestliže by provedení
důkazu některou z uvedených osob nebylo z jiného závažného důvodu vhodné. Jestliže
je výslech stejného svědka nebo znalce navrhován jak státním zástupcem, tak i obžalovaným
nebo obhájcem, a obě strany žádají o provedení výslechu, rozhodne předseda senátu
po vyjádření obou stran o tom, která z nich výslech provede. Provádění výslechu některou
z uvedených stran může předseda senátu přerušit jen tehdy, není-li výslech prováděn
v souladu se zákonem, na vyslýchaného je vyslýchajícím činěn nátlak nebo je výslech
jím veden jiným nevhodným způsobem, anebo předseda senátu nebo člen senátu považuje
za nezbytné položit vyslýchanému otázku, jejíž položení není možno odložit na dobu
po provedení takového výslechu nebo jeho části.
(3) Po provedení výslechu nebo jeho části podle odstavce 2 má právo druhá
strana klást vyslýchanému otázky. Poslední věta odstavce 2 platí tu obdobně.
(4) Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní
návrhy na doplnění dokazování.
ODDÍL PÁTÝ
Závěr hlavního líčení
Závěrečné řeči
§ 216
(1) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se
další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a
udělí slovo k závěrečným řečem.
(2) Po závěrečné řeči státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná
osoba, obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný. Má-li poškozený nebo zúčastněná
osoba zmocněnce, promluví zmocněnec. Je-li třeba, určí předseda senátu pořadí, v
němž se po závěrečné řeči státního zástupce ujmou slova jednotlivé oprávněné osoby.
Obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný mluví však vždy poslední.
(3) Jestliže se po řeči obhájce nebo obžalovaného ujal slova znovu
státní zástupce, má obhájce, popřípadě obžalovaný právo na to odpovědět.
(4) Závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li
zřejmě z rámce projednávané věci.
ODDÍL ŠESTÝ
Odročení hlavního líčení
§ 219
(1) Soud odročí hlavní líčení, objeví-li se překážka, pro kterou nelze
hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat, přitom stanoví den, kdy se bude konat
další hlavní líčení; odročit hlavní líčení na neurčito je možné, jen pokud to vyžaduje
povaha úkonu, pro který hlavní líčení není možné provést nebo v něm pokračovat. Odpadne-li
překážka, pro kterou muselo být hlavní líčení odročeno na neurčito, je třeba bez
zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtách uvedených v § 181 odst. 3 po odpadnutí
překážky, nařídit hlavní líčení nebo učinit jiný úkon směřující ke skončení věci.
Nemůže-li tak předseda senátu ze závažných důvodů učinit, platí tu obdobně § 181
odst. 3 poslední věta.
(2) Dříve než hlavní líčení soud odročí, předseda senátu zjistí, zda
strany nenavrhují další důkazy, které by bylo třeba k příštímu líčení opatřit.
(3) Jestliže není třeba pro podstatnou vadu řízení nebo z jiného důležitého
důvodu provést hlavní líčení znovu, sdělí předseda senátu při pokračování v odročeném
hlavním líčení podstatný obsah dosavadního jednání. Změnilo-li se složení senátu
nebo uplynula-li od odročení hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního
zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení,
včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno
znovu.
ODDÍL SEDMÝ
Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
§ 220
Podklad pro rozhodnutí
(1) Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.
(2) Při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly
probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které strany předložily a provedly,
případně které sám doplnil.
(3) Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán.
§ 221
Vrácení věci státnímu zástupci
(1) Ukazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností
případu a je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření, může soud vrátit věc státnímu
zástupci k došetření.
(2) Soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření také tehdy, ukazují-li
výsledky hlavního líčení, že se obžalovaný dopustil ještě dalšího skutku, který je
trestným činem, a státní zástupce o vrácení věci požádá vzhledem k potřebě společného
projednání.
(3) Ustanovení § 191 platí i pro vrácení věci podle odstavců 1 a 2.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 222
Postoupení věci
(1) Shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čin, k jehož projednání
není příslušný, rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který
je nejblíže společně nadřízený jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný. Je však
povinen rozhodnout věc sám, jde-li toliko o nepříslušnost místní a obžalovaný ji
nevytkl; rovněž je povinen sám věc rozhodnout, měla-li by věc být přikázána nejblíže
společně nadřízeným soudem soudu téhož druhu, avšak nižšího stupně. Rozhodnout o
předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu nemůže soud, jemuž byla věc přikázána
nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím
podstatně změnil.
(2) Soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný
čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo
kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat.
(3) Proti usnesení o postoupení podle odstavce 2 může státní zástupce
podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 223
Zastavení trestního stíhání
(1) Soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu
je některá z okolností uvedených v § 11.
(2) Soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního
líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2.
(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může se týkat také jen některého
ze skutků, pro které byla podána obžaloba.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může státní zástupce podat
stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 223a
Podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání
(1) Soud za hlavního líčení trestní stíhání podmíněně zastaví nebo rozhodne
o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo §
309 odst. 1.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce, obžalovaný
a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 224
Přerušení trestního stíhání
(1) Soud přeruší trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu
je některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až f), nebo z důvodu uvedeného
v § 9a odst. 2.
(2) Soud přeruší trestní stíhání také tehdy, nelze-li obžalovanému doručit
předvolání k hlavnímu líčení.
(3) Pomine-li důvod přerušení, soud v trestním stíhání pokračuje.
(4) Proti rozhodnutí, jímž soud trestní stíhání přerušil nebo jímž návrh
na pokračování v něm zamítl, může státní zástupce podat stížnost.
(5) Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití
je v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním
pořádkem a předloží věc Ústavnímu soudu.
Rozsudek
§ 225
(1) Nebude-li věc vrácena státnímu zástupci podle § 221, předložena
k rozhodnutí o příslušnosti podle § 222 odst. 1 či postoupena jinému orgánu podle
§ 222 odst. 2 a nedojde-li k zastavení trestního stíhání podle § 223, k podmíněnému
zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání podle § 223a nebo k jeho přerušení
podle § 224, rozhodne soud rozsudkem, zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se
obžaloby zprošťuje.
(2) Uznat obžalovaného vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení
zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může soud jen tehdy, když obžalovaný
byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst. 2.
Nestalo-li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit ještě před vynesením
rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní
líčení k tomu účelu odročit.
§ 226
Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených
v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhům
ostatních stran,
a) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,
b) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,
c) nebylo prokázáno, že
tento skutek spáchal obžalovaný,
d) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný,
nebo
e) trestnost činu zanikla.
§ 227
Jestliže trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku udělení milosti,
amnestie, promlčení nebo proto, že souhlas poškozeného s trestním stíháním nebyl
dán nebo byl vzat zpět, anebo z některého z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 a v
řízení se pokračovalo jen proto, že obžalovaný na projednání věci trval (§ 11 odst.
4, § 172 odst. 4), soud, neshledá-li žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného,
vysloví sice vinu, trest však neuloží.
§ 228
(1) Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil
jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného
bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu
nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl
nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu
zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání
bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení
součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným,
a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud
v tomto rozsahu vydáno.
(2) Výrok o povinnosti obžalovaného k náhradě škody nebo nemajetkové
újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení musí přesně označovat osobu
oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen. V odůvodněných případech může soud vyslovit,
že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti zároveň
určí.
(3) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být na návrh poškozeného
vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a
a) škoda byla způsobena
na peněžních prostředcích v cizí měně nebo na věcech zakoupených za takové peněžní
prostředky, nebo
b) obžalovaný nebo poškozený je cizozemcem.
(4) Odsuzuje-li soud obžalovaného za zločin k nepodmíněnému trestu
odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, poučí poškozeného
o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění
z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním
stupni.
§ 229
(1) Není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě
škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení podklad
nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy
v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení třeba provádět další dokazování,
jež by podstatně protáhlo trestní řízení, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech
občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
(2) Na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před
jiným příslušným orgánem odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku, jestliže
mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.
(3) Jestliže soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného
s jeho nárokem na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného
obohacení vždy na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným
příslušným orgánem.
§ 230
(1) Shledá-li soud u obžalovaného důvod k uložení ochranného opatření,
může je uložit i bez návrhu státního zástupce.
(2) Jestliže soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést
ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí rozhodnutí o ochranném
opatření veřejnému zasedání.
(3) Postupovat podle odstavce 2 lze i tehdy, jestliže státní zástupce
učinil návrh na zabrání věci nebo části majetku nenáležející obžalovanému.
ODDÍL OSMÝ
Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
§ 231
(1) Vyjde-li najevo mimo hlavní líčení některá z okolností uvedených
v § 223 odst. 1 a 2, § 223a odst. 1 nebo § 224 odst. 1 a 2, soud rozhodne o zastavení
trestního stíhání nebo o jeho přerušení, o podmíněném zastavení trestního stíhání,
anebo o schválení narovnání.
(2) Mimo hlavní líčení soud rozhoduje v neveřejném zasedání. Považuje-li
to předseda senátu za potřebné, může k rozhodnutí o schválení narovnání nařídit veřejné
zasedání.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může státní zástupce podat stížnost,
jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí
o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou
stížnost podat též obžalovaný a poškozený.
HLAVA ČTRNÁCTÁ
Veřejné zasedání
§ 232
Obecné ustanovení
Ve veřejném zasedání rozhoduje soud v případech, ve kterých to zákon výslovně
stanoví nebo ve kterých to považuje předseda senátu z důležitého důvodu za potřebné.
§ 233
Příprava veřejného zasedání
(1) Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní
účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu,
která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo
dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány;
vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto
osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání
dán podnět.
(2) Den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která
k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena
rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala
od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní
lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu
je lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo
o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.
§ 234
Přítomnost při veřejném zasedání
(1) Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a
zapisovatele. Přítomnost jiných osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního
zařízení; § 111a se užije obdobně.
(2) Nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce
při veřejném zasedání nutná.
Průběh veřejného zasedání
§ 235
(1) Po zahájení veřejného zasedání podá předseda nebo jím určený člen
senátu na podkladě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které je třeba
ve veřejném zasedání řešit. Poté osoba, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání
podnět, návrh přednese. Osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jakož i
státní zástupce se k návrhu vyjádří, nejsou-li sami navrhovateli.
(2) Jsou-li při veřejném zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně
ustanovení o dokazování u hlavního líčení. Omezení v provádění důkazů čtením protokolu
o výpovědi svědka nebo znalce nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného
o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení (§ 211 odst.
1, 5 a 7) platí pouze pro veřejné zasedání konané o odvolání.
(3) Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo ke konečným návrhům.
Je-li osobou, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obviněný, má právo mluvit
poslední.
Ochranné opatření
§ 239
nadpis vypuštěn
(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném opatření vyhradil
podle § 230 odst. 2, může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní
zástupce.
(2) Proti rozhodnutí o ochranném opatření je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 239a
(1) Nelze-li v řízení o zabrání věci spolehlivě zjistit vlastníka věci,
jež má být zabrána, nebo není-li jeho pobyt znám, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka.
Opatrovník má v řízení o zabrání věci stejná práva jako její vlastník.
(2) Všechny písemnosti určené pro vlastníka věci se doručují pouze opatrovníku.
Předvolání vlastníka věci k veřejnému zasedání se vhodným způsobem uveřejní. Veřejné
zasedání se pak provede i v nepřítomnosti vlastníka věci, a to bez ohledu na to,
zda se vlastník věci o něm dověděl.
(3) Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(4) Obdobně podle odstavců 1 až 3 se postupuje i v řízení o zabrání části
majetku.
HLAVA PATNÁCTÁ
Neveřejné zasedání
§ 240
V neveřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde není zákonem předepsáno,
že se rozhoduje v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo vazebním zasedání.
§ 242
(1) Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu
a zapisovatele.
(2) Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny.
HLAVA ŠESTNÁCTÁ
Odvolání a řízení o něm
§ 245
Přípustnost a účinek
(1) Opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně je odvolání.
Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání pouze
v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení
státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině
a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost výroku
o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení,
ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo
nemajetkové újmy nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena
v podobě, s níž souhlasil.
(2) Odvolání má odkladný účinek.
Oprávněné osoby
§ 246
(1) Rozsudek může odvoláním napadnout
a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li
o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny,
c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání
části majetku,
d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.
(2) Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku
může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení
o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok
je nesprávný nebo že chybí.
§ 247
(1) V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní
zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích
nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil
nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
(2) Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě
obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho
sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak
učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný omezen ve svéprávnosti, může i
proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho opatrovník
a jeho obhájce.
§ 248
Lhůta a místo podání
(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi
dnů od doručení opisu rozsudku.
(2) Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci
a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
(3) Jiným osobám uvedeným v § 247 odst. 2, s výjimkou státního zástupce,
končí lhůta týmž dnem jako obžalovanému.
§ 249
Obsah odvolání
(1) Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k tomu
stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také odůvodněno tak,
aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány
rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby
poučeny.
(2) Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti,
ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(3) Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 250
Vzdání se a zpětvzetí odvolání
(1) Po vyhlášení rozsudku může se oprávněná osoba odvolání výslovně vzdát.
(2) Osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět,
a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Odvolání státního
zástupce může vzít zpět i nadřízený státní zástupce nebo, jde-li o odvolání evropského
pověřeného žalobce nebo evropského žalobce, příslušný orgán Úřadu evropského veřejného
žalobce.
(3) Odvolání podané ve prospěch obžalovaného jinou oprávněnou osobou nebo
za obžalovaného obhájcem nebo opatrovníkem může být vzato zpět jen s výslovným souhlasem
obžalovaného. Státní zástupce může vzít takové odvolání zpět i bez souhlasu obžalovaného.
V tomto případě běží obžalovanému nová lhůta k podání odvolání od vyrozumění, že
odvolání bylo vzato zpět.
(4) Zpětvzetí odvolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda
senátu odvolacího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda
senátu soudu prvního stupně.
§ 251
Řízení u soudu prvního stupně
(1) Nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného
jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu
jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1, vyzve je předseda
senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní
je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3. Stejně postupuje, pokud
takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba,
kteří mají zmocněnce.
(2) Nemá-li obžalovaný, který podal odvolání nesplňující náležitosti obsahu
odvolání podle § 249 odst. 1, obhájce, vyzve ho předseda senátu k odstranění vad
ve lhůtě osmi dnů a poskytne mu k odstranění vad odvolání potřebné poučení. Nevedlo-li
to k nápravě nebo vyžaduje-li to povaha projednávané věci, a obžalovaný si sám obhájce
nezvolil, ustanoví mu ho za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v odvolacím
řízení předseda senátu a dále postupuje podle odstavce 1. U poškozeného a zúčastněné
osoby, kteří nemají zmocněnce, postupuje předseda senátu přiměřeně.
(3) Jakmile uplynuly lhůty k podání odvolání a lhůty k odstranění vad odvolání
u všech oprávněných osob, předseda senátu doručí stejnopis odvolání a jejich odůvodnění
ostatním stranám a nevyčkávaje jejich vyjádření předloží spisy odvolacímu soudu.
§ 252
Odvolací soud
O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud
a o odvolání proti rozsudku vojenského obvodového soudu rozhoduje nadřízený vyšší
vojenský soud. O odvolání proti rozsudku krajského nebo vyššího vojenského soudu
jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený vrchní soud.*)
--------------------
*) Pozn. ASPI - v úplném znění č. 69/1994 Sb. nejsou uvedena ustanovení
o vojenských soudech.
Rozhodnutí odvolacího soudu
§ 253
(1) Odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou
nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které
v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
(2) Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba
podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu.
(3) Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu
odvolání.
(4) Odmítnout odvolání podle odstavce 3 nelze, jestliže nebyla oprávněná
osoba řádně poučena podle § 249 odst. 1 nebo nebyla oprávněné osobě, která nemá obhájce
nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§ 251 odst. 2).
§ 254
(1) Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253,
přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti
nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to
z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud
přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
(2) Mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom,
proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku,
na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu
mohla podat odvolání.
(3) Jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá
odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další
výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti
těmto výrokům podáno odvolání.
(4) Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé
z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud uvedeným
způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 255
(1) Odvolací soud přeruší trestní stíhání, vyjde-li za odvolacího řízení
najevo, že po vyhlášení napadeného rozsudku nastala některá z okolností uvedených
v § 173 odst. 1 písm. b) až f), nelze-li obžalovanému doručit předvolání k veřejnému
zasedání odvolacího soudu nebo z důvodu uvedeného v § 9a.
(2) Odvolací soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož
užil v dané trestní věci soud prvního stupně při rozhodování o vině a trestu, je
v rozporu s ústavním pořádkem; v tomto případě předloží věc Ústavnímu soudu.
§ 257
(1) Odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu
zrušení
a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu,
který je společně nadřízený soudu prvního stupně, a soudu, jenž je podle něj příslušný,
měl-li tak už učinit soud prvního stupně (§ 222 odst. 1); je-li tímto společně nadřízeným
soudem odvolací soud, rozhodne ihned sám o přikázání příslušnému soudu,
b) věc postoupí jinému orgánu, měl-li tak učinit již soud prvního
stupně (§ 222 odst. 2),
c) trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností,
jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně (§ 223 odst.
1, 2),
d) trestní stíhání podmíněně zastaví nebo rozhodne o schválení narovnání,
shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo § 309 odst. 1,
e) trestní stíhání přeruší, měl-li tak učinit již soud prvního stupně
(§ 224 odst. 1, 2 a 5).
(2) Shledá-li odvolací soud, že tu je některá z okolností uvedených v
§ 11 odst. 1 písm. a), b), l), která nastala až po vyhlášení napadeného rozsudku,
rozhodne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení trestního stíhání.
(3) V odvolacím řízení, v kterém bylo zastaveno trestní stíhání z některého
důvodu uvedeného v odstavci 2, se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů
od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání
věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
§ 258
(1) Odvolací soud zruší napadený rozsudek také
a) pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména
proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění
věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané
části rozsudku,
b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových
zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové
části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí,
c) vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně
přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat nebo provádět
důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost
soudu prvního stupně,
d) bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního
zákona,
e) je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený,
f) je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané
části rozsudku nesprávné,
g) není-li v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní
zástupce soudu navrhl; to neplatí, jde-li o výrok o uplatněném nároku poškozeného,
který s dohodou o vině a trestu nesouhlasil, nebo poškozeného, jehož řádně uplatněný
nárok dohodě o vině a trestu neodpovídá.
(2) Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od
ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen
zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky,
které mají ve výroku o vině svůj podklad.
§ 259
(1) Je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno
učinit ve věci rozhodnutí nové, může odvolací soud věc vrátit soudu prvního stupně,
jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání, zejména jsou-li skutková
zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé
a obtížně proveditelné doplnění dokazování.
(2) Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozsudku některý výrok chybí
nebo je neúplný, může odvolací soud, aniž rozsudek zruší, věc soudu prvního stupně
vrátit s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(3) Rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li
možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném
rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím
soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění
soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a) provedl znovu některé
pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo
b) provedl
důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
(4) V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek
jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného;
ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného
obohacení tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
(5) Odvolací soud nemůže sám
a) uznat obžalovaného vinným skutkem,
pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn,
b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným
činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně (§
225 odst. 2).
§ 260
Nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné
procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu
zástupci k došetření. Ustanovení § 191 a § 264 odst. 2 tu platí obdobně.
§ 261
Prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého
obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací
soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému
prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby.
§ 262
Rozhodne-li odvolací soud, že se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí
soudu prvního stupně, může zároveň nařídit, aby byla projednána a rozhodnuta v jiném
složení senátu. Z důležitého důvodu může také nařídit, aby ji projednal a rozhodl
jiný soud téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodě.
§ 263
Řízení u odvolacího soudu
(1) O odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání. Též v neveřejném
zasedání může učinit rozhodnutí
a) podle § 253, 255 a 257,
b) podle § 258 odst. 1,
je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.
(2) Účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná.
(3) Při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce
ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
(4) V nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu
odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný
výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
(5) Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím určený
člen senátu napadený rozsudek a podá zprávu o stavu věci. Potom přednese odvolatel
své odvolání a odůvodní je; není-li odvolatel přítomen, přečte odvolání včetně odůvodnění
předseda senátu nebo jím určený člen senátu. Státní zástupce a osoby, které mohou
být rozhodnutím odvolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou odvolateli, přednesou
své vyjádření a návrhy na provedení dokazování; není-li některá z těchto osob přítomna
a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich
podání předseda senátu nebo jím určený člen senátu.
(6) Po přednesení návrhů ve veřejném zasedání provede odvolací soud důkazy
potřebné pro rozhodnutí o odvolání, nejde-li o rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění
dokazování, které by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Na provádění
důkazů se užije ustanovení o provádění důkazů v hlavním líčení. Není-li obviněný
přítomen, ač byl řádně předvolán, má se za to, že s přečtením protokolů o výslechu
svědků a znalců souhlasí.
(7) Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může
přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím
soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně
v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního
stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu
provedl.
§ 264
Řízení u soudu prvního stupně po zrušení rozsudku
(1) Soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je vázán
právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést
úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil.
(2) Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve
prospěch obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
§ 265
Důsledky zrušení výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích
nebo o vydání bezdůvodného obohacení
Zruší-li odvolací soud napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení a nerozhodne-li
sám ve věci, odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na
řízení před jiným příslušným orgánem.
HLAVA SEDMNÁCTÁ
DOVOLÁNÍ
§ 265a
Přípustnost dovolání
(1) Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže
soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
(2) Rozhodnutím ve věci samé se rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný
uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od
potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení
trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž
bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut
řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až
g).
(3) Dovolání v neprospěch obviněného nelze podat jen z toho důvodu, že
soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm.
b).
(4) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 265b
Důvody dovolání
(1) Dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
a) ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě
obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně,
b) ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže
tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla
jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,
c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
d) byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení
nebo ve veřejném zasedání,
e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona
bylo nepřípustné,
f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního
stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí,
g) rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena
na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy,
h) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení,
i) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně
na trestný čin, jímž byl uznán vinným,
j) bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání
s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup,
k) bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny
podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení,
l) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
m) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
(2) Dovolání lze podat též tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na
doživotí.
§ 265d
Oprávněné osoby
(1) Dovolání mohou podat
a) nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního
zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí
soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem
nezastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce,
b) příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce pro nesprávnost
kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného,
pokud veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský
žalobce, nebo
c) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká.
(2) Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání
obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání,
byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§ 125 odst. 3). Nejvyšší
soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému
soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět
ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání
může podat pouze prostřednictvím obhájce. Obdobně postupuje u podání osob, které
by mohly podat v jeho prospěch odvolání. Je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, může
i proti vůli obviněného za něho v jeho prospěch dovolání podat též jeho opatrovník
a jeho obhájce.
§ 265e
Lhůta a místo podání
(1) Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni,
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
(2) Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci
a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
(3) Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno
ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni,
anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno
soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
(4) Navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
§ 265f
Obsah dovolání
(1) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání
uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých
důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí
dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) nebo
§ 265b odst. 2, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce příslušný orgán
Úřadu evropského veřejného žalobce jsou povinni v dovolání uvést, zda je podávají
ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(2) Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání
lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
§ 265g
Zpětvzetí dovolání
(1) Osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět,
a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě. V řízení o dovolání
se však pokračuje, vzal-li nejvyšší státní zástupce nebo příslušný orgán Úřadu evropského
veřejného žalobce zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného, pokud obviněný
trvá na pokračování dovolacího řízení; v takovém případě Nejvyšší soud rozhoduje
v rozsahu, jakoby takové dovolání podané nejvyšším státním zástupcem nebo příslušným
orgánem Úřadu evropského veřejného žalobce podal sám obviněný. Zpětvzetí dovolání
podaného nejvyšším státním zástupcem nebo příslušným orgánem Úřadu evropského veřejného
žalobce jen ve prospěch obviněného, který zemřel, je neúčinné.
(2) Zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda
senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda
senátu soudu prvního stupně. Vzal-li nejvyšší státní zástupce nebo příslušný orgán
Úřadu evropského veřejného žalobce zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného
a obviněný trvá na pokračování řízení o dovolání, uvede to předseda senátu Nejvyššího
soudu v usnesení, jímž rozhoduje o zpětvzetí dovolání.
§ 265h
Řízení u soudu prvního stupně
(1) Nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo příslušného
orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce anebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem
náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady
odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak
bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d).
(2) Předseda senátu soudu prvního stupně doručí opis dovolání obviněného
státnímu zástupci nebo příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud
veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce,
a opis dovolání státního zástupce nebo příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného
žalobce obhájci obviněného a obviněnému s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně
vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1
písm. c)]. Jakmile lhůta k podání dovolání uplyne všem oprávněným osobám, předloží
spisy Nejvyššímu soudu.
(3) Dospěje-li předseda senátu na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru,
že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí anebo by mělo být pozastaveno
nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí,
předloží bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu
soudu, který o takovém návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení
spisů, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno řízení u soudu prvního stupně, vrátí
mu spisy k dokončení řízení. Vyhoví-li Nejvyšší soud návrhu, provede všechna potřebná
opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo
bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi.
Rozhodnutí dovolacího soudu
§ 265i
(1) Nejvyšší soud dovolání odmítne,
a) není-li přípustné,
b) bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b,
c) bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho
znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět,
d) nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání,
e) jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné,
f) je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně
ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není
po právní stránce zásadního významu.
(2) V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně
uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
(3) Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1, přezkoumá zákonnost
a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu
a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud
by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
(4) Jestliže oprávněná osoba podá důvodně dovolání proti výroku o vině,
přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož
i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo
i proti těmto výrokům podáno dovolání.
(5) Byla-li dovoláním napadena část rozhodnutí týkající se jen některé
z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumá Nejvyšší soud uvedeným
způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 265k
(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že podané dovolání je důvodné, zruší napadené
rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející.
(2) Jestliže je vadná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit
od ostatních, zruší Nejvyšší soud rozhodnutí jen v této části; zruší-li však, byť
i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další
výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Současně zruší také další rozhodnutí
na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.
§ 265l
(1) Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku
nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikáže Nejvyšší soud zpravidla soudu, o jehož
rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
(2) Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok
chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat soudu,
o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(3) Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému
projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a rozhodl v
jiném složení senátu. Z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a rozhodnutí
jinému soudu nebo jinému státnímu zástupci.
(4) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním
rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň
o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v tomto případě neužijí.
§ 265m
(1) Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám
hned rozhodnout ve věci rozsudkem. Nejvyšší soud nemůže však sám
a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl obžaloby zproštěn
nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b) uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl
být uznán vinným napadeným rozsudkem,
c) uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti
let nebo trest odnětí svobody na doživotí, nebyl-li mu již uložen přezkoumávaným
rozhodnutím, případně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně.
(2) Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, užije přiměřeně
§ 265.
Řízení u dovolacího soudu
§ 265o
(1) Před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu
odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, anebo nařídit
pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového
rozhodnutí. Pokud tak učiní, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon
rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými
nebo zabranými věcmi.
(2) Je-li pro rozhodnutí o dovolání třeba objasnit nějakou okolnost,
provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu, anebo na jeho žádost některý
jiný orgán činný v trestním řízení, který je povinen mu bez zbytečného odkladu vyhovět.
Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze
k zajištění důkazního materiálu použít i prostředků uvedených v hlavě čtvrté. Zajistit
osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby lze však jen tehdy,
navrhne-li to nejvyšší státní zástupce nebo příslušný orgán Úřadu evropského veřejného
žalobce v dovolání podaném v neprospěch obviněného a považuje-li to Nejvyšší soud
za nezbytné vzhledem k závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.
§ 265p
(1) V neprospěch obviněného může Nejvyšší soud změnit napadené rozhodnutí
jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce nebo příslušného orgánu Úřadu
evropského veřejného žalobce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného.
(2) Dovolání v neprospěch obviněného je vyloučeno, jestliže
a) obviněný
zemřel,
b) na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil, aby
se v trestním stíhání nepokračovalo.
(3) Bylo-li podáno dovolání pouze ve prospěch obviněného, nepřekáží jeho
smrt provedení řízení na podkladě dovolání; trestní stíhání tu nelze zastavit proto,
že obviněný zemřel.
§ 265r
(1) O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném zasedání. V neveřejném
zasedání může učinit
a) rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§ 265i),
b) rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí (§ 265k) a přikázání
věci k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 a 2), je-li zřejmé, že vadu
nelze odstranit ve veřejném zasedání, nebo
c) jiná rozhodnutí, souhlasí-li s projednáním v neveřejném zasedání
obviněný a nejvyšší státní zástupce nebo v případě, kdy veřejnou žalobu před soudem
zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, příslušný orgán Úřadu
evropského veřejného žalobce.
(2) Ve veřejném zasedání je účast státního zástupce činného u Nejvyššího
státního zastupitelství nebo v případě, kdy veřejnou žalobu zastupoval před soudem
evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, účast evropského pověřeného žalobce,
evropského žalobce nebo evropského nejvyššího žalobce povinná.
(3) Při veřejném zasedání konaném o dovolání musí mít obviněný obhájce
v případech uvedených v § 36a odst. 2 písm. a) až c), pokud se jej podle § 36b nevzdá.
(4) V nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu
odnětí svobody, lze veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně
prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
(5) Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která rozhodnutím
o dovolání může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného zasedání vyrozumět jejího
obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je
třeba jí ho k tomu účelu ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.
(6) Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím
určený člen senátu napadené rozhodnutí a podá zprávu o stavu věci. Potom přednese
dovolatel své dovolání a odůvodní je. Státní zástupce a osoby, které mohou být rozhodnutím
dovolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou dovolateli, přednesou své vyjádření;
není-li některá z těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo
požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím určený člen
senátu.
(7) Důkazy se ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem zpravidla neprovádějí.
Jen výjimečně může Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy nezbytnými k tomu, aby mohl
o dovolání rozhodnout.
(8) Rozsudek Nejvyššího soudu se ve veřejném zasedání ústně vyhlásí.
(9) V neveřejném zasedání se rozsudek Nejvyššího soudu vyhlásí vyvěšením
jeho písemného vyhotovení na úřední desce v budově Nejvyššího soudu a na jeho elektronické
úřední desce (dále jen "úřední deska Nejvyššího soudu") po dobu 15 dnů, a to jeho
zjednodušeného vyhotovení, obsahujícího plné znění výroku a nosné důvody rozsudku,
nebo jeho plného písemného vyhotovení.
(10) Předseda senátu může rozhodnout též o zveřejnění usnesení Nejvyššího
soudu na úřední desce Nejvyššího soudu; odstavec 9 se použije obdobně.
§ 265s
Řízení po přikázání věci
(1) Orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání
a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší
soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
(2) Bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného
ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
HLAVA OSMNÁCTÁ
Stížnost pro porušení zákona a řízení o ní
§ 266
(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl
porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr
spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li
zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona
přípustná.
(2) Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy,
jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k
poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem
trestu.
(3) Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze stížnost
pro porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se týká některé
z těchto osob.
(4) Stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného proti pravomocnému
rozhodnutí soudu nelze podat jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s §
259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b).
(5) Ustanovení odstavce 4 se užije přiměřeně i na rozhodnutí soudu nebo
státního zástupce učiněné v souladu s § 150 odst. 1 nebo 3.
(6) Ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona,
kterou podal, a to až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro porušení zákona
odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí předseda
senátu tohoto soudu.
(7) Dospěje-li ministr spravedlnosti na podkladě obsahu spisu k závěru,
že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí anebo by mělo být pozastaveno
nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí,
navrhne Nejvyššímu soudu takový postup spolu s podáním stížnosti pro porušení zákona
ve prospěch obviněného.
§ 266a
(1) Podanou stížnost pro porušení zákona, která nebyla odůvodněna, je ministr
spravedlnosti povinen odůvodnit do 14 dnů od jejího podání.
(2) Stížnost pro porušení zákona a dovolání podané v téže věci projedná
Nejvyšší soud ve společném řízení. To nevylučuje postup podle § 23.
§ 267
(1) Ve stížnosti pro porušení zákona musí být vedle obecných náležitostí
(§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém
rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se ministr spravedlnosti domáhá, včetně konkrétního
návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ministr spravedlnosti je povinen ve stížnosti
pro porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(2) Podanou a ve lhůtě uvedené v § 266a odst. 1 též odůvodněnou stížnost
pro porušení zákona již nelze v průběhu řízení před Nejvyšším soudem měnit.
(3) Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí,
proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených,
jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly
stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly
mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona.
(4) Jestliže ministr spravedlnosti podá důvodně stížnost pro porušení zákona
proti výroku o vině, přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i
výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez
ohledu na to, zda byla i proti těmto výrokům podána stížnost pro porušení zákona.
(5) Byla-li stížností pro porušení zákona napadena část rozhodnutí týkající
se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumá Nejvyšší
soud uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se
týká této osoby.
§ 268
(1) Nejvyšší soud zamítne stížnost pro porušení zákona,
a) není-li přípustná,
b) byla-li podána opožděně, nebo
c) není-li důvodná.
(2) Shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že
napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§ 266 odst. 3) nebo v řízení, jež takovému
rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.
§ 269
(1) Výrok podle § 268 odst. 2 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž
jde.
(2) Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud
zároveň s výrokem uvedeným v § 268 odst. 2 napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě
též vadné řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí
a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li
však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož
i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí
na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.
§ 270
(1) Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno
učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí
jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
(2) Záleží-li porušení zákona jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý
výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat
orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok
doplnil.
(3) Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému projednání
a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném složení
senátu. Z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému
soudu nebo jinému státnímu zástupci.
(4) Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil
ve věci nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení nejvyšší
soud nařídil.
§ 271
(1) Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned
rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který
byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Nejvyšší soud nemůže však sám
a) uznat
obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem obžaloby zproštěn nebo
pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b) uznat obviněného vinným těžším trestným
činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem,
c) uložit obviněnému trest odnětí
svobody nad dvacet až do třiceti let nebo trest odnětí svobody na doživotí.
(2) Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo
nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, užije přiměřeně
§ 265.
§ 273
Jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného,
nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Jde-li o jiné
rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně.
§ 274
(1) O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném
zasedání za účasti státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství
nebo v případě, kdy byl ve věci činný v posledním stupni evropský pověřený žalobce
nebo evropský žalobce, za účasti evropského pověřeného žalobce, evropského žalobce
nebo evropského nejvyššího žalobce. Považuje-li to ministr spravedlnosti nebo předseda
senátu za potřebné, účastní se veřejného zasedání též pověřený zástupce ministra
spravedlnosti.
(2) V neveřejném zasedání může Nejvyšší soud učinit rozhodnutí podle §
268 odst. 1.
(3) Pokud Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona vyhoví, může
v neveřejném zasedání rozhodnout též rozsudkem podle § 268 odst. 2, jestliže
a) napadené rozhodnutí zruší podle § 269 odst. 2 a přikáže věc k novému
projednání a rozhodnutí podle § 270 odst. 1,
b) přikáže věc k novému projednání a rozhodnutí podle § 270 odst. 2,
c) rozhodne, že byl porušen zákon ve prospěch obviněného.
(4) V neveřejném zasedání může Nejvyšší soud rozhodnout i v jiných případech
než uvedených v odstavcích 2 a 3, pokud s tím obviněný nebo jiné osoby, které mohou
být rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přímo dotčeny, a osoby uvedené v
odstavci 1 souhlasí.
(5) Pokud rozhoduje Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle odstavců
2 až 4, zašle předseda senátu před rozhodnutím stížnost pro porušení zákona obviněnému,
jiným osobám, které mohou být rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přímo dotčeny,
Nejvyššímu státnímu zastupitelství nebo v případě, kdy byl ve věci činný v posledním
stupni evropský pověřený žalobce, evropský žalobce nebo evropský nejvyšší žalobce,
Úřadu evropského veřejného žalobce a stanoví jim lhůtu k možnému vyjádření.
§ 274a
(1) Rozsudek Nejvyššího soudu se ve veřejném zasedání ústně vyhlásí.
(2) V neveřejném zasedání se rozsudek Nejvyššího soudu vyhlásí vyvěšením
jeho písemného vyhotovení na úřední desce Nejvyššího soudu po dobu 15 dnů, a to jeho
zjednodušeného vyhotovení obsahujícího plné znění výroku a nosné důvody rozsudku,
anebo jeho plného písemného vyhotovení.
(3) Předseda senátu může rozhodnout též o zveřejnění usnesení Nejvyššího
soudu na úřední desce Nejvyššího soudu; odstavec 2 se použije obdobně.
§ 275
(1) Byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení
řízení na podkladě stížnosti pro porušení zákona; trestní stíhání nelze tu zastavit
proto, že obviněný zemřel. Byl-li zákon porušen jen v neprospěch obviněného, doba
od právní moci napadeného rozhodnutí do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona
se do promlčecí doby nezapočítává.
(2) Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která rozhodnutím
o stížnosti pro porušení zákona může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného
zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato osoba obhájce,
popřípadě zmocněnce, je třeba jí ho k tomu účelu ustanovit. Ustanovení § 39 se tu
užije obdobně.
(3) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním
rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší,
rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v řízení
o stížnosti pro porušení zákona neužijí.
(4) Před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud
odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení
zákona, anebo nařídit pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány
na základě takového rozhodnutí. Pokud tak učiní, provede všechna potřebná opatření
k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno
nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu
rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením
nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
§ 276
Je-li pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona třeba objasnit nějakou
okolnost, provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu anebo na jeho
žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení, popřípadě i policejní orgán. Pro
takové šetření platí ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k
zajištění důkazního materiálu použít na podkladě usnesení senátu i prostředků uvedených
v hlavě čtvrté.
HLAVA DEVATENÁCTÁ
Obnova řízení
§ 277
Obecné ustanovení
Skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem,
pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání,
pravomocným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením
o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu,
lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud nebylo takové
rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova trestního
řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby
obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
Podmínky obnovy
§ 278
(1) Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním
příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé,
které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve
odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody
nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem
k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného
činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu
s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto
o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly
skutečnosti uvedené v § 48 odst. 7 a 8 trestního zákoníku, také tehdy, vyjdou-li
najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo
ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
(2) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení
trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo
o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly
skutečnosti uvedené v § 308 odst. 6, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo
důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi
a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly
a že je na místě v řízení pokračovat. Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením
soudu o zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost z důvodů uvedených v § 11 odst.
1 písm. f) nebo g), se povolí, změní-li se zdravotní stav obžalovaného tak, že odpadnou
důvody bránící jeho stíhání.
(3) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce
o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému
orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže
ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst. 6, se povolí, vyjdou-li najevo
skutečnosti nebo důkazy státnímu zástupci dříve neznámé, které by mohly samy o sobě
nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody
k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě podat proti obviněnému obžalobu.
Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení
trestního stíhání pro nepřípustnost z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. f) nebo
g), se povolí, změní-li se zdravotní stav obviněného tak, že odpadnou důvody bránící
jeho stíhání.
(4) Obnova řízení, které skončilo některým ze způsobů uvedených v předchozích
odstavcích, se povolí též tehdy, bude-li pravomocným rozsudkem zjištěno, že policejní
orgán, státní zástupce nebo soudce v původním řízení porušil svoje povinnosti jednáním
zakládajícím trestný čin.
(5) Obnova řízení, které skončilo odsuzujícím rozsudkem nebo trestním
příkazem, jímž byl uznán vinným spolupracující obviněný, se v neprospěch obviněného
povolí též tehdy, pokud spolupracující obviněný v dalším řízení proti osobám, jimž
je kladen za vinu zločin, který se spolupracující obviněný zavázal objasnit, poruší
svůj závazek podle § 178a odst. 1.
§ 279
Obnova v neprospěch obviněného je vyloučena, jestliže
a) trestnost činu zanikla,
b) uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného
činu, o kterém se vedlo trestní stíhání,
c) na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil,
aby se v trestním stíhání nepokračovalo, nebo
d) obviněný zemřel.
§ 280
Osoby oprávněné k návrhu na povolení obnovy
(1) Obnovu lze povolit jen na návrh oprávněné osoby.
(2) V neprospěch obviněného může návrh na povolení obnovy podat jen státní
zástupce.
(3) Ve prospěch obviněného mohou návrh na povolení obnovy podat kromě
obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání. Jestliže by
tak mohly učinit i proti vůli obviněného, mohou proti jeho vůli podat i návrh na
povolení obnovy. Takový návrh mohou učinit i po smrti obviněného.
(4) Osoba, která návrh na povolení obnovy řízení podala, může jej výslovným
prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné
poradě. Návrh na povolení obnovy řízení podaný ve prospěch obviněného jinou oprávněnou
osobou nebo za obviněného obhájcem nebo opatrovníkem může být vzat zpět jen s výslovným
souhlasem obviněného; to neplatí, pokud takový návrh podal státní zástupce nebo byl-li
takový návrh podán oprávněnou osobou po smrti obviněného. Zpětvzetí návrhu na povolení
obnovy řízení vezme usnesením na vědomí předseda senátu soudu prvního stupně. Takové
rozhodnutí nebrání pozdějšímu opětovnému podání návrhu na povolení obnovy řízení.
(5) Doví-li se soud nebo jiný státní orgán o okolnosti, která by mohla
odůvodnit návrh na povolení obnovy, je povinen oznámit ji státnímu zástupci. Jestliže
jde o okolnost, která by mohla odůvodnit návrh na povolení obnovy ve prospěch obviněného,
je státní zástupce povinen zpravit o ní neprodleně obviněného, anebo není-li to možné,
jinou osobu oprávněnou k podání návrhu, pokud takový návrh nepodá sám.
§ 281
Příslušnost soudu k rozhodnutí o obnově
(1) O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným usnesením
státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení
věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, rozhoduje soud,
který by byl příslušný rozhodovat o obžalobě.
(2) O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem
nebo trestním příkazem, a řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení
trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo
o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v
prvním stupni.
(3) Přestože ve věci v prvním stupni rozhodoval okresní soud, rozhodne
o návrhu na povolení obnovy krajský soud, navrhne-li to státní zástupce s odůvodněním,
že vzhledem ke skutečnostem nebo důkazům, které nově vyšly najevo, jde o trestný
čin náležející do příslušnosti krajského soudu.
Řízení o návrhu na povolení obnovy
§ 282
(1) Je-li pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy k prověření jeho
důvodnosti třeba některou okolnost předem objasnit, provede potřebné šetření předseda
senátu nebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení, popřípadě
i policejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté.
(2) V případech zvlášť naléhavých lze k zajištění důkazního materiálu
na podkladě usnesení senátu použít i prostředků uvedených v hlavě čtvrté. Zajistit
osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby lze však před povolením
obnovy jen tehdy, navrhne-li to státní zástupce podávaje návrh na obnovu v neprospěch
obviněného a považuje-li to soud za nezbytné vzhledem k povaze skutečností a důkazů,
jež nově vyšly najevo, závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.
(3) Byl-li podán návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného,
může soud vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově vyšly najevo, odložit
nebo přerušit výkon trestu pravomocně uloženého v původním řízení.
§ 283
Soud návrh na povolení obnovy zamítne,
a) byl-li podán osobou neoprávněnou,
b) směřuje-li jen proti rozhodnutí nebo výroku, stran něhož obnova není přípustná,
c) je-li obnova vyloučena podle § 279, nebo
d) neshledá-li důvody obnovy podle
§ 278.
§ 284
(1) Vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí
zcela nebo v části, v níž je návrh důvodný. Zruší-li, byť i jen zčásti, výrok o vině,
zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku
o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a to i rozhodnutí
o nestíhání podezřelého (§ 159d odst. 1), pokud bylo učiněno v návaznosti na zrušené
napadené rozhodnutí.
(2) Jestliže soud povolí obnovu řízení, které skončilo pravomocným usnesením
soudu o zastavení trestního stíhání včetně schválení narovnání, o postoupení věci
jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebo jestliže povolí
v otázce viny obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, může zároveň se
zrušením rozhodnutí věc vrátit státnímu zástupci k došetření, považuje-li to za potřebné
pro objasnění věci. Krajský soud, který podle § 281 odst. 3 povolil obnovu řízení,
v němž v prvním stupni rozhodl okresní soud, vrátí věc vždy státnímu zástupci. Ustanovení
§ 191 platí i tu.
(3) Jestliže soud povolí obnovu toliko ve výroku o přiznaném nároku poškozeného
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
odkáže poškozeného při zrušení tohoto výroku na řízení ve věcech občanskoprávních,
popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
§ 285
Jestliže soud povolí obnovu ve prospěch obviněného z důvodů, které prospívají
také některému spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, povolí zároveň obnovu též v
jejich prospěch.
§ 286
(1) O návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud ve veřejném zasedání.
(2) Zamítnout návrh z důvodů uvedených v § 283 písm. a) až c) může i
v neveřejném zasedání. Z důvodu uvedeného v § 283 písm. d) může návrh zamítnout v
neveřejném zasedání pouze v tom případě, že návrh opřený o tytéž skutečnosti a důkazy
byl již dříve pravomocně zamítnut a návrh nově podaný je jen jeho opakováním.
(3) Proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
Řízení po povolení obnovy
§ 287
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním
rozsudkem, rozhodne soud po právní moci usnesení, jímž spolu s povolením obnovy zrušil
výrok o tomto trestu, neprodleně o vazbě.
§ 288
(1) Byla-li pravomocně povolena obnova řízení, které skončilo pravomocným
rozsudkem soudu, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu, nebo pravomocným usnesením
státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení
věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, pokračuje se v
přípravném řízení.
(2) V ostatních případech pokračuje soud po pravomocném povolení obnovy
v řízení na podkladě původní obžaloby, jestliže nebylo vysloveno, že se věc vrací
státnímu zástupci k došetření (§ 284 odst. 2).
(3) Jestliže byla povolena obnova jen pokud jde o některý z trestných
činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest a soud vrátil věc státnímu
zástupci k došetření, stanoví po právní moci usnesení povolujícího obnovu ve veřejném
zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činy.
§ 289
Byla-li povolena obnova jen ve prospěch obviněného,
a) doba od právní
moci původního rozsudku do právní moci usnesení povolujícího obnovu se do promlčecí
doby nezapočítává,
b) nesmí mu být novým rozsudkem uložen trest přísnější, než jaký
mu byl uložen původním rozsudkem,
c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení
a trestní stíhání nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
HLAVA DVACÁTÁ
Zvláštní způsoby řízení
§ 290
Obecné ustanovení
Jestliže tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se i na řízení
podle této hlavy obecných předpisů.
ODDÍL PRVNÍ
Řízení ve věcech mladistvých
§ 291
Právní úprava řízení
Řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon. Pokud
zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona.
nadpis vypuštěn
ODDÍL DRUHÝ
Řízení proti uprchlému
§ 302
Řízení podle ustanovení tohoto oddílu lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá
trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
§ 303
(1) V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením usnesení
o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci. Nebyl-li mu obhájce zvolen (§ 37
odst. 1), je třeba ho ustanovit.
(2) Vyvstal-li důvod pro konání řízení proti uprchlému až po doručení
usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému do podání obžaloby, státní zástupce
o tom učiní záznam, ve kterém uvede, od kterého dne je proti obviněnému konáno řízení
proti uprchlému; záznam se doručí obhájci.
§ 304
(1) Obviněný musí mít v tomto řízení vždy obhájce. Ten má stejná práva
jako obviněný.
(2) Obhájce nemůže se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu
ani nemůže prohlásit vinu obviněného.
§ 305
O konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na
návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu. Návrh může státní zástupce učinit
už v obžalobě.
§ 306
(1) Všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují toliko obhájci.
(2) Předvolání k hlavnímu líčení a k veřejnému zasedání se také vhodným
způsobem uveřejní. Hlavní líčení, popřípadě veřejné zasedání se pak provede i v nepřítomnosti
obviněného, a to bez ohledu na to, zda se obviněný o něm dověděl.
§ 306a
(1) Pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním
řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před
soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení provedené, u nichž to jejich povaha
připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě
se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou nebo se mu přehrají obrazové
a zvukové záznamy pořízené o úkonech provedených prostřednictvím videokonferenčního
zařízení a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil.
(2) Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem
a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného
podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší
a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout
zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený
poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní smlouva, jíž je Česká
republika vázána.
(3) Doba od právní moci odsuzujícího rozsudku do jeho zrušení podle odstavce
2 se do promlčecí doby nezapočítává.
(4) V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
ODDÍL TŘETÍ
Podmíněné zastavení trestního stíhání
§ 307
nadpis vypuštěn
(1) V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném
řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným
o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o
jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu
životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(2) Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu,
okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní
zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný
splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, která
může spočívat i v držení a chovu zvířat a péči o ně, pokud se v souvislosti s ní
dopustil přečinu, nebo
b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství
peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního
právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu
životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(3) Jestliže obviněný již udělil souhlas s podmíněným odložením podání
návrhu na potrestání, považuje se tento souhlas i za souhlas obviněného s podmíněným
zastavením trestního stíhání.
(4) V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví
zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle odstavce 2 na
šest měsíců až pět let; zkušební doba počíná běžet právní mocí tohoto rozhodnutí.
Zkušební doba může být stanovena delší, než je doba, po kterou se obviněný zavázal
zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a).
(5) Do doby, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti
podle odstavce 2 písm. a), se započítává doba, po kterou mu bylo před právní mocí
rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání oprávnění k činnosti, která je
předmětem závazku, v souvislosti s přečinem odňato podle jiného právního předpisu
nebo na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost
vykonávat.
(6) Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody
nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení
trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil nebo aby v této
době bezdůvodné obohacení vydal.
(7) Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce
2 písm. a) musí obsahovat též určení činnosti, které se obviněný během zkušební doby
zavazuje zdržet, a dobu trvání tohoto závazku; rozhodnutí o podmíněném zastavení
trestního stíhání podle odstavce 2 písm. b) též výši peněžité částky určené státu
na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Jestliže se obviněný zaváže zdržet se
během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel,
musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu
a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude
řidičského oprávnění.
(8) Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená
omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život; zaváže-li se obviněný,
že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, lze mu též uložit povinnost
podrobit se terapeutickému programu pro řidiče. Soud a v přípravném řízení státní
zástupce může též stanovit nad obviněným dohled; na výkon dohledu se použijí obdobně
§ 49 až 51 trestního zákoníku. Jde-li o obviněného ve věku blízkém věku mladistvých,
může soud a v přípravném řízení státní zástupce v zájmu využití výchovného působení
rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení
a přiměřených povinností, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o
soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé.
(9) Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný
a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném zastavení
trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce.
§ 308
(1) O započtení doby podle § 307 odst. 5 rozhodne předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce ihned po právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení
trestního stíhání; v rozhodnutí uvede předpokládané datum ukončení doby trvání závazku
zdržet se určité činnosti.
(2) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může na návrh
obviněného, který se zavázal zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, stanovit
přiměřenou lhůtu k zajištění péče o zvíře, které drží, chová nebo o které pečuje
a které je předmětem závazku podle § 307 odst. 2 písm. a); tato lhůta se do doby
trvání závazku nezapočítává. Tuto lhůtu může předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce na návrh obviněného opakovaně prodloužit.
(3) Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil
povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost,
k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to
případně i během zkušební doby, že se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje.
Výjimečně může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vzhledem k okolnostem
případu a osobě obviněného ponechat podmíněné zastavení trestního stíhání v platnosti
a
a) stanovit nad obviněným dohled,
b) prodloužit zkušební dobu až o dva roky, přičemž celková délka
zkušební doby nesmí překročit pět let,
c) stanovit obviněnému dosud neuložené přiměřené omezení nebo přiměřenou
povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život,
d) uložit obviněnému, který se zavázal, že se během zkušební doby
zdrží řízení motorových vozidel, dosud neuloženou povinnost podrobit se terapeutickému
programu pro řidiče,
e) stanovit obviněnému dosud neuložené výchovné opatření směřující
k tomu, aby vedl řádný život, je-li ve věku blízkém věku mladistvých,
f) uložit obviněnému, aby složil na účet soudu a v přípravném řízení
na účet státního zastupitelství stanovenou peněžitou částku určenou státu na pomoc
obětem trestné činnosti, nebo
g) přijmout závazek nebo prodloužení závazku zdržet se určité činnosti
podle § 307 odst. 2 písm. a); předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
zároveň může uložit obviněnému povinnost podrobit se terapeutickému programu pro
řidiče.
(4) Rozhodnutím podle odstavce 3 není dotčena povinnost obviněného nahradit
způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení a plnit přiměřené omezení, přiměřenou
povinnost nebo výchovné opatření, které bylo uloženo v rozhodnutí o podmíněném zastavení
trestního stíhání, anebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal.
(5) Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno
rozhodnutí podle odstavce 3, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za to, že se osvědčil.
(6) Právní mocí rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo uplynutím
lhůty uvedené v odstavci 5 nastávají účinky zastavení trestního stíhání [§ 11 odst.
1 písm. h)].
(7) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 může obviněný podat stížnost;
stížnost proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 má odkladný účinek. Učiní-li takové
rozhodnutí předseda senátu, má toto právo též státní zástupce.
§ 308a
(1) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání
za současného stanovení dohledu, probační úředník nemůže při výkonu dohledu obviněnému
ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo o jejichž uložení rozhodl
soud a v přípravném řízení státní zástupce. Považuje-li to předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce za vhodné, požádá zároveň o spolupůsobení orgány veřejné správy,
zájmová sdružení občanů a další orgány, instituce a osoby. Na výkon dohledu se jinak
přiměřeně použije § 350k.
(2) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání
za současného stanovení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného
opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l; zavázal-li
se obviněný zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, použije se na postup při
výkonu kontroly přiměřeně § 350ab.
(3) Jestliže obviněný vede ve zkušební době řádný život a plněním svých
povinností prokázal polepšení, může předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce na návrh obviněného uložené přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo
výchovné opatření zrušit, pokud lze očekávat, že povede řádný život i bez nich, anebo
může zrušit uložený dohled, pokud již není zapotřebí zvýšeně sledovat a kontrolovat
jeho chování; toto rozhodnutí může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
učinit nejdříve po uplynutí jedné třetiny zkušební doby, nejméně však po šesti měsících
jejího trvání. Stanovená zkušební doba zůstává rozhodnutím podle věty první nedotčena.
(4) Obviněný může podat návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení,
přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, jejichž kontrolou byla pověřena Probační
a mediační služba, anebo návrh na zrušení uloženého dohledu, jen pokud k němu připojí
kladné stanovisko probačního úředníka; není-li stanovisko k návrhu připojeno, předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí
jej obviněnému s poučením o nutnosti takové stanovisko k němu připojit. Byl-li návrh
obviněného zamítnut, může jej opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí
právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že
doposud neuplynula lhůta stanovená v odstavci 3.
(5) Po uplynutí poloviny doby, po kterou se obviněný zavázal zdržet se
určité činnosti podle § 307 odst. 2 písm. a), může předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce na návrh obviněného rozhodnout, že zbytek závazku nebude vykonán,
pokud obviněný v době trvání tohoto závazku prokázal způsobem svého života, že jeho
dalšího výkonu není třeba. Přitom předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
může zohlednit, zda se obviněný úspěšně podrobil terapeutickému programu pro řidiče,
vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy nebo psychologického poradenství
zaměřeného na činnost, na kterou se vztahoval jeho závazek podle § 307 odst. 2 písm.
a).
(6) Současně s rozhodnutím podle odstavce 5 může předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce prodloužit zkušební dobu podmíněného zastavení
trestního stíhání až o dva roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit
pět let.
(7) Proti rozhodnutí podle odstavců 3 a 5 může obviněný podat stížnost,
která má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí předseda senátu, má toto právo
též státní zástupce.
ODDÍL ČTVRTÝ
Narovnání
nadpis vypuštěn
§ 309
(1) V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného a poškozeného
soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání a zastavit
trestní stíhání, jestliže obviněný
a) prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné
pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a určitě,
b) uhradí poškozenému škodu způsobenou přečinem nebo učiní potřebné
úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou přečinem,
c) vydá bezdůvodné obohacení získané přečinem nebo učiní jiná vhodná
opatření k jeho vydání, a
d) složí na účet soudu nebo v přípravném řízení na účet státního
zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti
podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti
přečinu,
a považuje-li takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem
k povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl přečinem dotčen veřejný
zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může obviněný, poškozený a v
řízení před soudem i státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 310
(1) Před rozhodnutím o schválení narovnání soud a v přípravném řízení
státní zástupce vyslechne obviněného a poškozeného, zejména k způsobu a okolnostem
uzavření dohody o narovnání, zda dohoda o narovnání mezi nimi byla učiněna dobrovolně
a zda souhlasí se schválením narovnání. Obviněného vyslechne také k tomu, zda rozumí
obsahu obvinění a zda si je vědom důsledků schválení narovnání. Součástí výslechu
obviněného musí být i prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.
(2) Před výslechem je třeba obviněného i poškozeného poučit o jejich
právech a o podstatě institutu narovnání.
(3) Je-li poškozenou právnická osoba, lze místo výslechu statutárního
zástupce nebo jiné osoby oprávněné jednat jejím jménem opatřit její písemné prohlášení
k okolnostem uvedeným v odstavci 1.
§ 310a
Práva poškozeného podle § 309 a 311 nepřísluší tomu, na koho pouze
přešel nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
§ 311
Rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání musí
obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, jeho právní posouzení, obsah narovnání
zahrnující výši uhrazené škody nebo škody, k jejíž úhradě byly provedeny potřebné
úkony, rozsah bezdůvodného obohacení, který byl vydán nebo k jehož vydání byly provedeny
potřebné úkony, případně způsob jiného odčinění újmy vzniklé přečinem, peněžitou
částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a výrok o zastavení
trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován přečin, jehož se narovnání týká.
ODDÍL PÁTÝ
Řízení před samosoudcem
§ 314a
(1) Samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví
trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
(2) Ustanovení odstavce 1 se však neužije, jestliže má být uložen souhrnný
trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.
(3) Samosoudce má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
(4) Neveřejné zasedání samosoudce nekoná.
§ 314b
(1) Pokud se ve věci konalo zkrácené přípravné řízení, trestní stíhání
se zahajuje doručením návrhu na potrestání soudu.
(2) Byl-li soudu s doručením návrhu na potrestání předán zadržený podezřelý,
soudce jej do 24 hodin vyslechne jako obviněného, zejména k okolnostem zadržení a
důvodům vazby, a dále zjistí jeho stanovisko ke skutečnostem uvedeným v návrhu na
potrestání v rozsahu § 206a. Podle povahy věci buď vydá rozhodnutí, jež může vydat
mimo hlavní líčení, nebo obviněnému doručí předvolání k hlavnímu líčení, které se
může se souhlasem obviněného konat ihned po jeho výslechu. Současně rozhodne o vazbě,
a vezme-li do vazby obviněného, který si obhájce dosud nezvolil, ani mu nebyl ustanoven,
umožní mu, aby si zvolil ve stanovené lhůtě obhájce (§ 38), a pokud tak neučiní,
obhájce mu ustanoví (§ 39 odst. 1).
(3) Nebyl-li podezřelý zadržen, samosoudce podle protokolu o výslechu
podezřelého posoudí, zda je třeba obviněného předvolat k výslechu nebo je možné ihned
nařídit hlavní líčení.
§ 314c
(1) Samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává,
přezkoumá je však z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186. Podle výsledků přezkoumání
samosoudce
a) učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a)
až f),
b) může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v
§ 172 odst. 2,
c) nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 179a odst. 1 pro konání
zkráceného přípravného řízení, návrh na potrestání odmítne, nebo
d) stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na
schválení dohody o vině a trestu, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu by
ji bylo vhodné sjednat, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo obviněný;
přitom samosoudce postupuje přiměřeně podle § 187
odst. 4.
(2) Samosoudce návrh na schválení dohody o vině a trestu předběžně neprojednává,
přezkoumá jej však z hledisek uvedených v § 314o a § 314p odst. 1. Podle výsledků
přezkoumání samosoudce učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 314p odst. 3 nebo
4, jinak nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině
a trestu.
(3) Ustanovení § 189 až 195 se užijí i na řízení před samosoudcem. O
schválení narovnání může samosoudce rozhodnout ve veřejném zasedání.
(4) Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne samosoudce po přezkoumání obžaloby
vždy také o dalším trvání vazby, pokud nenařídí hlavní líčení.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c), nejde-li o rozhodnutí
o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti, a odstavce 2 mohou státní zástupce
a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný
účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení
narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený.
(6) Právní mocí rozhodnutí o odmítnutí návrhu na potrestání podle odstavce
1 písm. c) se věc vrací do přípravného řízení a státní zástupce nařídí konat vyšetřování.
§ 314d
(1) Neučiní-li samosoudce žádné z rozhodnutí uvedených v § 314c odst.
1, nařídí hlavní líčení.
(2) Pokud se ve věci konalo zkrácené přípravné řízení, při hlavním líčení
se na přečtení protokolu o výslechu podezřelého (§ 179b odst. 3) užije § 207 odst.
2 obdobně. Se souhlasem státního zástupce a obviněného může přečíst i úřední záznamy
o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a 6).
ODDÍL PÁTÝ
Trestní příkaz
§ 314e
(1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní
příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i v
řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
(2) Trestním příkazem lze uložit
a) trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho
výkonu,
b) domácí vězení do jednoho roku,
c) trest obecně prospěšných prací,
d) trest zákazu činnosti do pěti let,
e) trest zákazu držení a chovu zvířat,
f) peněžitý trest,
g) trest propadnutí věci,
h) vyhoštění do pěti let,
i) zákaz pobytu do pěti let,
j) trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce do pěti let.
(3) Trest obecně prospěšných prací může být trestním příkazem uložen
pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o
možnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti obviněného, včetně stanoviska
obviněného k uložení tohoto druhu trestu. Trest obecně prospěšných prací je ukládán
s přihlédnutím k této zprávě.
(4) Trest domácího vězení může být trestním příkazem uložen pouze po
předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech
výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu.
Trest domácího vězení je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.
(5) Je-li trestním příkazem ukládán peněžitý trest, nesmí dvojnásobek
počtu denních sazeb ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody a náhradním trestem
odnětí svobody za trest domácího vězení přesahovat jeden rok.
(6) Trestním příkazem lze
a) upustit od potrestání (§ 46 trestního zákoníku),
b) podmíněně upustit od potrestání s dohledem (§ 48 trestního zákoníku),
nebo
c) upustit od uložení souhrnného trestu (§ 44 trestního zákoníku),
a to i v případě, byl-li předchozí trest uložen rozsudkem.
(7) Trestní příkaz nelze vydat
a) v řízení proti osobě, jejíž svéprávnost je omezena,
b) jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření,
c) jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a předchozí
trest byl uložen rozsudkem.
(8) Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s
vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
§ 314f
(1) Trestní příkaz obsahuje
a) označení soudu, který trestní příkaz vydal,
b) den a místo vydání trestního příkazu,
c) označení obviněného (§ 120 odst. 2),
d) výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),
e) výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o
vydání bezdůvodného obohacení (§ 228 a § 229 odst. 1 a 2), jestliže byl nárok na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení
řádně uplatněn (§ 43 odst. 3),
f) poučení o právu podat odpor, včetně upozornění, že v případě,
kdy obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním líčení,
a
g) poučení poškozeného o možnosti žádat o uspokojení nároku na náhradu
škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného
obohacení získaného trestným činem podle zákona o použití peněžních prostředků z
majetkových trestních sankcí, je-li trestním příkazem ukládána majetková trestní
sankce.
(2) Trestní příkaz se doručí obviněnému a státnímu zástupci. Obviněnému
se doručí do vlastních rukou. Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též
jemu. Poškozenému se trestní příkaz doručí, pokud v trestním řízení uplatnil nárok
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení,
anebo pokud trestním příkazem byla uložena majetková trestní sankce a poškozený je
jinou osobou než stát a je znám.
(3) Samosoudce opraví v trestním příkaze kdykoliv i bez návrhu písařské
chyby a jiné zjevné nesprávnosti. Ustanovení § 131 a 133 se užijí přiměřeně.
§ 314g
(1) Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání,
a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu,
který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou
podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta
týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak
i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později. Na navrácení
lhůty se obdobně užije ustanovení § 61. Po doručení trestního příkazu může se oprávněná
osoba odporu výslovně vzdát.
(2) Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor,
trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání
věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou
trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a
vykonatelným.
(3) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin uvedený v § 163a, může poškozený
vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je trestní příkaz doručen některé
z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce
trestní stíhání zastaví.
(4) Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu
zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1.
Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím vrací do přípravného řízení.
ODDÍL ŠESTÝ
Řízení po zrušení rozhodnutí nálezem Ústavního soudu
§ 314h
(1) Po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí
orgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán v tom stadiu
řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí, nestanoví-li
zákon nebo nález Ústavního soudu jinak. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil
ve věci Ústavní soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní
soud nařídil.
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije přiměřeně, pokud Ústavní soud nálezem
zakázal některému orgánu činnému v trestním řízení, aby pokračoval v porušování ústavně
zaručeného základního práva nebo svobody, a přikázal mu, aby, pokud je to možné,
obnovil stav před jejich porušením.
§ 314i
Bylo-li nálezem Ústavního soudu zrušeno rozhodnutí orgánu činného v
trestním řízení pouze ve prospěch obviněného,
a) doba od právní moci původního rozhodnutí
ve věci samé do doručení nálezu Ústavního soudu se do promlčecí doby nezapočítává,
b) nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch; jde-li o jiné
rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně,
c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího
řízení a trestní stíhání nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
§ 314j
Jestliže nález Ústavního soudu zrušil rozsudek, jen pokud jde o některý
z trestných činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest, stanoví
příslušný soud neprodleně po doručení nálezu ve veřejném zasedání rozsudkem přiměřený
trest za zbývající trestné činy.
§ 314k
(1) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem,
rozhodne příslušný soud neprodleně po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým byl
zrušen výrok o tomto trestu, o vazbě. Při tom postupuje podle § 67 a 68.
(2) Vykonává-li se jiné rozhodnutí zrušené nálezem Ústavního soudu,
rozhodne příslušný orgán činný v trestním řízení po doručení nálezu, nestanoví-li
zákon nebo nález Ústavního soudu jinak, o zastavení nebo přerušení jeho výkonu, popřípadě
učiní jiné vhodné opatření.
ODDÍL SEDMÝ
Řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu
§ 314l
(1) Na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
(2) Na návrh osoby uvedené v § 88a odst. 2 Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu.
§ 314m
(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu nebo příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu byl vydán nebo jeho
provedení bylo v rozporu se zákonem, vysloví usnesením porušení zákona.
(2) Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
§ 314n
(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami § 88 odst. 1 nebo
příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu byl vydán a jeho provedení bylo
v souladu s podmínkami § 88a odst. 1, vysloví usnesením, že zákon nebyl porušen.
(2) Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
ODDÍL OSMÝ
Řízení o schválení dohody o vině a trestu
§ 314o
(1) Návrh na schválení dohody o vině a trestu přezkoumá předseda
senátu a podle jeho obsahu a obsahu spisu
a) nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody
o vině a trestu,
b) rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu
pro závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody o vině
a trestu obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl, nebo z důvodů uvedených v § 314r
odst. 2, nebo
c) nařídí předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině
a trestu.
(2) V usnesení podle odstavce 1 písm. b) je třeba označit konkrétní vady
nebo skutková zjištění, která byla důvodem odmítnutí návrhu na schválení dohody o
vině a trestu. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3) Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a
trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
(4) Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud vždy též o dalším trvání vazby.
(5) Státní zástupce může vzít návrh na schválení dohody o vině a trestu
zpět až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetím návrhu na schválení
dohody o vině a trestu se věc vrací do přípravného řízení.
§ 314p
(1) Předseda senátu nařídí předběžné projednání návrhu na schválení
dohody o vině a trestu, má-li za to, že
a) věc patří do příslušnosti jiného soudu,
b) věc má být postoupena podle § 171 odst. 1,
c) jsou dány okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle
§ 172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti odůvodňující
podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 nebo schválení narovnání podle
§ 309.
(2) Předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu se
koná v neveřejném zasedání. Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za
potřebné, nařídí o předběžném projednání návrhu veřejné zasedání.
(3) Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a
trestu soud
a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu,
který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný, má-li
za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
b) postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171
odst. 1,
c) trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172
odst. 1,
d) trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173
odst. 1,
e) trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o
schválení narovnání podle § 309
odst. 1,
f) rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu
pro závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody o vině
a trestu obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl, nebo z důvodů uvedených v § 314r
odst. 2.
(4) Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu
může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172
odst. 2.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 písm. b) až f) a podle odstavce
4 mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního
stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání
a o schválení narovnání může podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
(6) Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a
trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
§ 314q
(1) O návrhu na schválení dohody o vině a trestu rozhoduje soud ve veřejném
zasedání. Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání obviněného; o době a místu
řízení vyrozumí státního zástupce a obhájce obviněného, jakož i poškozeného. Má-li
poškozený zmocněnce, vyrozumí se o veřejném zasedání jen jeho zmocněnec. Veřejné
zasedání se koná za stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce.
(2) Po zahájení veřejného zasedání státní zástupce přednese návrh na
schválení dohody o vině a trestu.
(3) Po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyzve
předseda senátu obviněného, aby se k návrhu vyjádřil, a dotáže se jej, zda
a) rozumí sjednané dohodě o vině a trestu, zejména zda je mu zřejmé,
co tvoří podstatu skutku, který se mu klade za vinu, jaká je jeho právní kvalifikace
a jaké trestní sazby zákon stanoví za trestný čin, který je v tomto skutku spatřován,
b) prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil
dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých právech na obhajobu,
c) jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody o vině a trestu,
zejména že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání
proti rozsudku, kterým by soud dohodu o vině a trestu schválil, s výjimkou důvodu
uvedeného v § 245 odst. 1 větě druhé.
(4) Po vyjádření obviněného umožní soud poškozenému, je-li přítomen,
aby se vyjádřil.
(5) Dokazování soud neprovádí. Považuje-li to za potřebné, může vyslechnout
obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.
Rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu
§ 314r
(1) Soud může rozhodovat o skutku, jeho právní kvalifikaci, trestu
a ochranném opatření pouze v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu. O nároku
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení
rozhoduje soud v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu, pokud s ní poškozený
souhlasí, nebo pokud dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy
nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného
(§ 43
odst. 3).
(2) Soud dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná nebo nepřiměřená
z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého
trestu, případně ochranného opatření, nebo nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu
náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, anebo zjistí-li,
že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o vině a trestu.
V takovém případě věc vrátí usnesením do přípravného řízení. Proti tomuto usnesení
je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3) Soud může v případech stanovených v odstavci 2 namísto vrácení
věci do přípravného řízení oznámit své výhrady státnímu zástupci a obviněnému, kteří
mohou navrhnout nové znění dohody o vině a trestu. Za tímto účelem soud odročí veřejné
zasedání, nelze-li dosáhnout nového znění dohody o vině a trestu ihned. Pokud ve
stanovené lhůtě nebude soudu předloženo nové znění dohody o vině a trestu, postupuje
soud podle odstavce 2.
(4) Soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém
uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu, případně
ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a trestu. Výrok o náhradě škody nebo
nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení soud uvede v souladu
s dohodou o vině a trestu, se kterou poškozený souhlasí, nebo s dohodou o vině a
trestu, v níž dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo
vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§ 43
odst. 3); jinak soud postupuje podle § 228, pokud je skutkový stav spolehlivě prokázán
opatřenými důkazy, popřípadě podle § 229.
(5) Vyjde-li najevo některá z okolností uvedených v § 171 odst. 1,
§ 172 odst. 1 a 2, § 173 odst. 1 písm. b) až f), nebo v § 223a odst. 1, soud rozhodne
o postoupení věci, zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání nebo
trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o schválení narovnání
podle § 309 odst. 1. Soud přeruší trestní stíhání též tehdy, nelze-li obviněnému
doručit předvolání k veřejnému zasedání.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavce 5 může státní zástupce podat stížnost,
jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí
o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou
stížnost podat též obviněný a poškozený.
§ 314s
Byla-li věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo
5, § 314p odst. 6 nebo § 314r
odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení
viny obviněným, nepřihlíží. Vrácení věci do přípravného řízení nevylučuje sjednání
nové dohody o vině a trestu. Je-li obviněný ve vazbě a soud zároveň nerozhodl o propuštění
obviněného na svobodu, pokračuje vazba v přípravném řízení, která však nesmí spolu
s vazbou již vykonanou přesáhnout lhůty uvedené v § 72a odst. 1 až 3.
HLAVA DVACÁTÁ PRVNÍ
Vykonávací řízení
§ 315
Příslušnost ve vykonávacím řízení
(1) Rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který
rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo jeho výkon
zařizuje předseda senátu.
(2) Rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí,
není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3) Opatření nutná k výkonu trestů a ochranných opatření a k vymáhání nákladů
trestního řízení, zejména vyrozumívání jiných orgánů a osob, jimž přísluší spolupůsobení
při výkonu uvedených rozhodnutí, činí, není-li dále stanoveno něco jiného, předseda
senátu soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
ODDÍL DRUHÝ
Výkon trestu odnětí svobody
§ 320
Obecná ustanovení
(1) Způsob výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu
odnětí svobody.
(2) U osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí
souvisící s výkonem tohoto trestu okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody
vykonává.
(3) Je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených (§ 36 odst. 2 tr.
zák.) stanoven různý způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených
trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
§ 321
Nařízení výkonu trestu
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest
odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení
výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest ve stanovené lhůtě
nastoupil. Stal-li se výrok o uložení trestu odnětí svobody vykonatelným rozhodnutím
odvolacího soudu, nařídí výkon tohoto trestu u odsouzeného, který je ve vazbě, předseda
senátu odvolacího soudu hned po vyhlášení rozhodnutí; předseda senátu odvolacího
soudu tak může učinit i u odsouzeného, který není ve vazbě, je-li z konkrétních skutečností
zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo
dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že odsouzený uprchne nebo
se bude skrývat.
(2) Nebylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že pobyt odsouzeného
na svobodě je nebezpečný, nebo nevyplývá-li z jeho jednání nebo dalších konkrétních
skutečností důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, a není tak dán důvod
pro okamžité nařízení výkonu trestu odnětí svobody, může předseda senátu k nastoupení
trestu poskytnout odsouzenému přiměřenou lhůtu, aby si mohl obstarat své záležitosti.
Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí
uvedené v odstavci 1.
(3) Nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta,
nebo bylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný,
nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná
obava, že uprchne nebo se bude skrývat, nařídí předseda senátu, aby byl do výkonu
trestu dodán. Není-li známo místo pobytu odsouzeného, užije se na příkaz k jeho dodání
do výkonu trestu přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo pobytu odsouzeného
známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu ustanovení § 83c odst. 2. V příkazu
předseda senátu vždy požádá policejní orgán o neprodlené podání informace o tom,
zda byl odsouzený do výkonu trestu dodán, popřípadě jaké okolnosti dodání do výkonu
trestu brání.
Odklad výkonu trestu
§ 322
(1) Předseda senátu odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody,
jestliže z lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zdravotnickém zařízení
nebo z jiných skutečností vyplývá, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví.
(2) Požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodů
uvedených v odstavci 1, avšak předseda senátu má za to, že takové důvody nejsou zřejmě
dány, vyzve odsouzeného, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody
předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. Zjistí-li věznice, že
zdravotní stav odsouzeného mu neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody,
podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení.
(3) Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a na matce pečující
o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za jiný trestný čin než za zvlášť
závažný zločin, předseda senátu odloží na dobu jednoho roku po porodu.
(4) Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a matce pečující o
dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za zvlášť závažný zločin, může předseda
senátu odložit na dobu jednoho roku po porodu; zároveň může vyslovit nad odsouzenou
dohled, uložit, aby se ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí
svobody odložen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, uložit
přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedla řádný život,
nebo, jde-li o odsouzenou ve věku blízkém věku mladistvých, uložit v zájmu využití
výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů též některá z výchovných opatření
uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených
pro mladistvé. Při rozhodování podle věty první předseda senátu zohlední nejlepší
zájem dítěte, osobu odsouzené, povahu a závažnost činu, za který byla odsouzena,
a potřebu účinné ochrany společnosti; za tím účelem si vyžádá zprávu probačního úředníka,
ke které bude přiložena zpráva orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
(5) Jestliže bylo podle odstavce 4 rozhodnuto o odložení výkonu
trestu odnětí svobody za současného
a) vyslovení dohledu, použijí se na postup při výkonu dohledu přiměřeně
§ 330a a 350k,
b) uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo
výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l,
c) rozhodnutí, aby se odsouzená ve stanovené části doby, na kterou
byl výkon trestu odnětí svobody odložen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí
nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b
až 334e.
(6) Je-li obava, že odsouzený uprchne, zneužívá-li povoleného odložení
nebo odpadl-li důvod, pro který byl výkon trestu odnětí svobody odložen, předseda
senátu odklad výkonu trestu odvolá. Odvolat odklad výkonu trestu odnětí svobody podle
odstavce 4 může předseda senátu i tehdy, nevede-li odsouzená po dobu tohoto odkladu
řádný život nebo poruší-li omezení či povinnosti uložené jí podle odstavce 4.
(7) Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost,
jež má, nejedná-li se o stížnost pouze proti výroku o vyslovení dohledu a o uložení
přiměřených omezení a přiměřených povinností podle odstavce 4, odkladný účinek.
§ 323
(1) Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok může předseda
senátu z důležitých důvodů odložit, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy
nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
(2) Další odklad výkonu takového trestu nebo jeho odklad na dobu delší
než tři měsíce může povolit předseda senátu, a to jen výjimečně ze zvlášť důležitých
důvodů, zejména mohl-li by výkon trestu mít pro odsouzeného nebo jeho rodinu mimořádně
těžké následky. Odklad lze však povolit nejdéle na dobu šesti měsíců ode dne, kdy
nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
(3) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného
odkladu, předseda senátu odklad odvolá.
(4) Proti rozhodnutí, jímž byl povolen odklad výkonu trestu podle odstavce
2, může státní zástupce podat stížnost.
§ 324
Rozhodování o změně způsobu výkonu trestu
(1) O změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném
zasedání na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, a nejde-li o rozhodování
o přeřazení mladistvého do věznice pro ostatní odsouzené, též na návrh odsouzeného
nebo i bez takového návrhu předseda senátu.
(2) Před rozhodnutím o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody musí
být odsouzený vyslechnut.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 324a
Rozhodování o návrhu na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení
věznice s ostrahou
(1) O návrhu odsouzeného na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení
věznice s ostrahou podle zákona upravujícího výkon trestu odnětí svobody rozhoduje
ve veřejném zasedání předseda senátu. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o
takovém návrhu rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jeho doručení soudu.
(2) Byl-li návrh podle odstavce 1 podán po lhůtě stanovené zákonem upravujícím
výkon trestu odnětí svobody nebo osobou, která k podání návrhu není oprávněna, předseda
senátu jej zamítne. Toto rozhodnutí může předseda senátu učinit mimo veřejné zasedání.
(3) Předseda senátu na základě návrhu podle odstavce 1 přezkoumá rozhodnutí
ředitele věznice o umístění odsouzeného do některého z oddělení věznice s ostrahou
z hlediska jeho zákonnosti a odůvodněnosti. Shledá-li návrh nedůvodným nebo bylo-li
v době od doručení návrhu soudu rozhodnuto o umístění odsouzeného do jiného oddělení
věznice s ostrahou z důvodu změny míry vnějších a vnitřních rizik, návrh zamítne.
Nepostupuje-li předseda senátu podle věty druhé, rozhodnutí zruší, a je-li vada odstranitelná
ve veřejném zasedání, ve věci sám rozhodne; nelze-li takto postupovat, rozhodnutí
zruší a uloží řediteli věznice, aby o umístění do některého z oddělení věznice s
ostrahou znovu rozhodl.
(4) Ředitel věznice je při novém rozhodování o umístění odsouzeného do
některého z oddělení věznice s ostrahou vázán právním názorem, který ve věci předseda
senátu vyslovil, a je povinen provést úkony, jejichž provedení předseda senátu nařídil;
do vydání nového rozhodnutí nedochází ke změně umístění odsouzeného.
(5) Rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 se doručuje i řediteli věznic.
Přerušení výkonu trestu
§ 325
(1) Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen
těžkou nemocí, může předseda senátu výkon trestu na potřebnou dobu přerušit.
(2) Předseda senátu přeruší výkon trestu odnětí svobody na těhotné
ženě po dokončení 12. týdne těhotenství a matce pečující o dítě do jednoho roku věku,
která byla odsouzena za jiný trestný čin než za zvlášť závažný zločin, a to na dobu
jednoho roku po porodu.
(3) Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a matce pečující o
dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za zvlášť závažný zločin, může předseda
senátu přerušit na dobu jednoho roku po porodu; zároveň může vyslovit nad odsouzenou
dohled, uložit, aby se ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí
svobody přerušen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, uložit
přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedla řádný život,
nebo, jde-li o odsouzenou ve věku blízkém věku mladistvých, uložit v zájmu využití
výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů též některá z výchovných opatření
uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených
pro mladistvé. Při rozhodování podle věty první předseda senátu zohlední nejlepší
zájem dítěte, osobu odsouzené, povahu a závažnost činu, za který byla odsouzena,
a potřebu účinné ochrany společnosti; za tím účelem si vyžádá stanovisko ředitele
věznice a zprávu probačního úředníka, ke které bude přiložena zpráva orgánu sociálně-právní
ochrany dětí.
(4) Jestliže bylo podle odstavce 3 rozhodnuto o přerušení výkonu
trestu odnětí svobody za současného
a) vyslovení dohledu, použijí se na postup při výkonu dohledu přiměřeně
§ 330a a 350k,
b) uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo
výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l,
c) rozhodnutí, aby se odsouzená ve stanovené části doby, na kterou
byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí
nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b
až 334e.
(5) Je-li obava, že odsouzený uprchne, zneužívá-li povoleného přerušení
nebo odpadl-li důvod, pro který byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, předseda
senátu přerušení výkonu trestu odvolá. Odvolat přerušení výkonu trestu odnětí svobody
podle odstavce 3 může předseda senátu i tehdy, nevede-li odsouzená po dobu tohoto
přerušení řádný život nebo poruší-li omezení či povinnosti uložené jí podle odstavce
3.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež
má, nejedná-li se o stížnost pouze proti výroku o vyslovení dohledu a o uložení přiměřených
omezení a přiměřených povinností podle odstavce 3, odkladný účinek.
§ 327
nadpis vypuštěn
(1) Předseda senátu může upustit od výkonu trestu odnětí svobody
nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být
a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté
hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo
b) vyhoštěn.
(2) Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání nebo
k vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech vydaný, předaný
nebo vyhoštěný, rozhodne předseda senátu, že se trest odnětí svobody nebo jeho zbytek
vykoná.
(3) Předseda senátu může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo
jeho zbytku též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou
nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 328
Odklad a přerušení výkonu trestu a upuštění od jeho výkonu u vojáků
(1) Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího
šest měsíců, je-li odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby.
(2) Jestliže odsouzený ve výkonu této služby nespáchal žádný trestný
čin a konal řádně vojenskou službu, upustí soud od výkonu trestu nebo jeho zbytku;
jinak rozhodne, že se trest nebo jeho zbytek vykoná. Bylo-li upuštěno od výkonu trestu
nebo jeho zbytku, pokládá se trest za vykonaný dnem, kdy byl jeho výkon odložen nebo
přerušen.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
Podmíněné odsouzení
§ 329
(1) Předseda senátu pravidelně, nejméně jednou za šest měsíců, zjišťuje,
zda podmíněně odsouzený vede řádný způsob života a dodržuje uložené přiměřené omezení
nebo přiměřenou povinnost anebo výchovné opatření; to neplatí pro přiměřené omezení,
přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, jehož kontrolou byla pověřena Probační
a mediační služba, a pro uloženou povinnost zdržovat se ve stanoveném časovém období
v určeném obydlí nebo jeho části.
(2) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odsouzení za současného rozhodnutí,
aby se podmíněně odsouzený zdržoval ve stanoveném časovém období v určeném obydlí
nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b
až 334e.
(3) Zájmové sdružení občanů činné na pracovišti odsouzeného nebo v
jeho bydlišti může předseda senátu požádat o výchovné spolupůsobení, pokud nabídlo
záruku za převýchovu odsouzeného.
§ 330
(1) O tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, zruší se uložené přiměřené
omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, ponechá se podmíněné odsouzení
v platnosti nebo se trest vykoná, rozhodne předseda senátu na návrh odsouzeného,
státního zástupce nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání; zamítnout návrh
pouze z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro zrušení uloženého
přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, může též
předseda senátu mimo veřejné zasedání. Návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení
nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření může odsouzený podat, jen pokud
k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka, vykonává-li kontrolu tohoto
přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření; jinak předseda
senátu o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej odsouzenému s poučením o nutnosti
připojit k němu uvedené stanovisko probačního úředníka.
(2) Byl-li návrh odsouzeného na zrušení uloženého přiměřeného omezení
nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření zamítnut, může jej odsouzený
opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí;
to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená
v zákoně pro zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo
výchovného opatření.
(3) Rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, a rozhodnutí, kterým
se zruší uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření,
může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu mimo veřejné zasedání.
Při rozhodování o osvědčení podmíněně odsouzeného se předseda senátu opírá též o
vyjádření zájmového sdružení občanů.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která
má odkladný účinek.
§ 330a
(1) Při výkonu dohledu nelze podmíněně odsouzenému ukládat jiné povinnosti,
než které vyplývají ze zákona nebo z odsuzujícího rozsudku.
(2) Považuje-li to předseda senátu za vhodné, požádá o spolupůsobení
orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a další orgány, instituce a osoby.
(3) Na rozhodnutí o tom, zda se podmíněně odsouzený, u něhož byl vysloven
dohled, osvědčil, zruší se uložený dohled, uložené přiměřené omezení nebo přiměřená
povinnost anebo výchovné opatření, ponechává se podmíněné odsouzení s dohledem v
platnosti nebo se trest vykoná, se obdobně použije § 330.
(4) Návrh na zrušení uloženého dohledu může odsouzený podat, jen pokud
k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka; jinak předseda senátu o takovém
návrhu nerozhoduje a vrátí jej odsouzenému s poučením o nutnosti připojit k němu
uvedené stanovisko probačního úředníka. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost,
která má odkladný účinek.
Podmíněné propuštění
§ 331
(1) O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud
na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává
trest, nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. Odsouzený, který vykonává
trest odnětí svobody, může návrh na podmíněné propuštění podat pouze prostřednictvím
věznice, jinak mu předseda senátu návrh vrátí s poučením o nutnosti podat jej tímto
způsobem. Předseda senátu vyrozumí o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění
z trestu odnětí svobody uloženého pro zločin i poškozeného, který o to požádal (§
228 odst. 4).
(2) Návrh na podmíněné propuštění podle § 88 odst. 2 trestního zákoníku
může odsouzený podat, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko ředitele věznice,
že odsouzený prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího
výkonu trestu není třeba.
(3) Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený
vykonává trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o tom, že se odsouzený
podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního zástupce též předseda senátu mimo
veřejné zasedání.
(4) K návrhu odsouzeného na podmíněné propuštění se může připojit též
zájmové sdružení občanů, pokud nabídne převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného.
Souhlasí-li s tím odsouzený, může zájmové sdružení občanů před připojením se k návrhu
odsouzeného požádat ředitele věznice, v níž se vykonává trest, aby mu sdělil stav
převýchovy odsouzeného.
(5) Byl-li návrh odsouzeného na podmíněné propuštění zamítnut nebo
vzat zpět, může ho odsouzený opakovat až po uplynutí šesti měsíců od právní moci
zamítavého rozhodnutí nebo ode dne, kdy bylo zpětvzetí návrhu doručeno soudu; to
neplatí, byl-li návrh zamítnut nebo vzat zpět pouze z důvodu, že doposud neuplynula
lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění.
§ 331a
(1) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění za současného
a) vyslovení dohledu, použijí se na postup při výkonu dohledu přiměřeně
§ 330a a 350k,
b) uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo
výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l,
c) rozhodnutí, aby se podmíněně propuštěný ve stanovené části zkušební
doby zdržoval ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části, použijí
se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b až 334e,
d) rozhodnutí, aby podmíněně propuštěný ve zkušební době vykonal
práce ve prospěch poskytovatele obecně prospěšných prací, použijí se na postup při
výkonu této povinnosti přiměřeně § 336 až 339,
e) rozhodnutí, aby podmíněně propuštěný složil na účet soudu
částku určenou na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, může předseda senátu na
žádost odsouzeného z důležitých důvodů
1. odložit složení této částky, a to na dobu
nejvýše šesti měsíců ode dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, nebo
2. povolit splácení
této částky v měsíčních splátkách tak, aby byla celá zaplacena nejpozději do konce
stanovené zkušební doby.
(2) Považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů
za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329 odst. 3.
§ 332
(1) Na rozhodnutí o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil, zruší
se uložené přiměřené omezení, přiměřená povinnost, výchovné opatření nebo dohled,
anebo zda se zbytek trestu vykoná nebo se ponechává podmíněné propuštění v platnosti,
se použijí obdobně § 330 a 330a. Proti rozhodnutím podle věty první je přípustná
stížnost, která má odkladný účinek.
(2) Při rozhodování o osvědčení podmíněně propuštěného se soud opírá
též o vyjádření zájmového sdružení občanů.
§ 333
(1) O návrhu na podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje
soud; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně
pro podmíněné propuštění, může též předseda senátu mimo veřejné zasedání. Nebrání-li
tomu důležité důvody, je třeba o návrhu rozhodnout nejpozději do 30 dnů od doručení
soudu. Rozhodnutí podle § 332 činí předseda senátu soudu, který odsouzeného z trestu
podmíněně propustil.
(2) Před rozhodnutím o podmíněném propuštění nebo o výkonu zbytku trestu
musí být odsouzený vyslechnut; to neplatí, postupuje-li soud podle § 331 odst. 3.
(3) Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti
výroku o stanovení délky zkušební doby a uložení dohledu anebo jiných opatření uvedených
v § 89 odst. 2 trestního zákoníku. Proti ostatním rozhodnutím podle § 331 je přípustná
stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 333a
Pokud byl obviněný pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, může
předseda senátu odsouzenému uložit omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí,
které trvá až do doby, kdy odsouzený vykoná trest nebo nastane jiná skutečnost, s
níž je spojen zánik výkonu trestu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
Pro případy podle věty první se § 77a odst. 2 až 6 použijí obdobně.
§ 334
Započítání vazby a trestu
(1) O započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a
to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává podle stavu ke
dni nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy osobní svoboda obviněného byla omezena.
(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(3) O návrhu státního zástupce, aby se do výkonu trestu odnětí svobody
nezapočítala doba, po kterou byl odsouzenému přerušen výkon trestu odnětí svobody
za účelem léčebné péče ve zdravotnickém zařízení mimo věznice, stalo-li se tak v
důsledku toho, že si odsouzený způsobil újmu na zdraví úmyslně, rozhoduje soud ve
veřejném zasedání. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
ODDÍL TŘETÍ
Výkon trestu domácího vězení
§ 334a
Nařízení výkonu trestu domácího vězení
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest domácího
vězení stalo vykonatelným, předseda senátu zašle odsouzenému a příslušnému středisku
Probační a mediační služby nařízení výkonu tohoto trestu, v kterém určí
a) počátek výkonu tohoto trestu a
b) místo výkonu tohoto trestu.
(2) Počátek výkonu trestu domácího vězení stanoví předseda senátu tak,
aby si odsouzený mohl obstarat své záležitosti.
(3) Místo výkonu trestu stanoví předseda senátu v obydlí odsouzeného
v místě trvalého pobytu nebo v místě, kde se odsouzený zdržuje, a to s přihlédnutím
k jeho osobním a rodinným poměrům; je-li odsouzený zaměstnán, přihlédne i k místu
výkonu zaměstnání a k možnostem dopravy do zaměstnání.
§ 334b
Kontrola výkonu trestu domácího vězení
(1) Kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Probační a mediační
služba prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu
odsouzeného nebo namátkovou kontrolou prováděnou probačním úředníkem. Za tím účelem
je odsouzený povinen umožnit probačnímu úředníkovi vstup do místa výkonu trestu a
strpět pořízení svých biometrických údajů probačním úředníkem na jeho žádost při
zahájení elektronické kontroly, a dále v jejím průběhu, existuje-li podezření na
porušení kontrolovaných povinností. Pořizovanými biometrickými údaji jsou otisky
prstů, rysy obličeje a záznam hlasu.
(2) Pokud nebyly při výkonu elektronické kontroly podle odstavce 1 zjištěny
skutečnosti důležité pro trestní řízení, uchovávají se záznamy o pohybu odsouzeného
nejdéle po dobu dvanácti měsíců po skončení výkonu elektronické kontroly.
§ 334c
Kontrola podmínek výkonu trestu domácího vězení
(1) Pokud bylo odsouzenému zároveň s trestem domácího vězení uloženo
přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo
h) trestního zákoníku anebo výchovné opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo
g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže,
kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci
sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo
výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví,
a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(2) Nedodržuje-li odsouzený stanovené podmínky domácího vězení a uložené
přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření anebo nevede-li řádný
život, sdělí tuto skutečnost probační úředník bezodkladně soudu, který výkon trestu
nařídil; při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na zjištěné
nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího nedodržení stanovených
podmínek domácího vězení nebo uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti
anebo výchovného opatření bude informovat předsedu senátu.
§ 334d
Odklad a přerušení výkonu trestu domácího vězení
(1) Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu odložit
nebo přerušit výkon trestu domácího vězení.
(2) Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad
nebo přerušení odvolá.
(3) Doba, po kterou byl výkon trestu domácího vězení odložen nebo přerušen,
se nezapočítává do doby výkonu trestu.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 334e
Změna trestu domácího vězení
(1) Probační úředník může se souhlasem odsouzeného z důležitých důvodů
stanovit jiné místo výkonu trestu domácího vězení nebo doby, kdy se zde má odsouzený
zdržovat; přitom se nesmí změnit počet hodin v týdnu, po které se má odsouzený v
obydlí nebo jeho části zdržovat. O změně místa výkonu trestu domácího vězení nebo
doby, kdy se zde má odsouzený zdržovat, informuje probační úředník bez zbytečného
odkladu soud, který trest domácího vězení uložil. Jiné místo výkonu trestu domácího
vězení se stanoví zejména po vykázání ze společného obydlí podle jiného právního
předpisu.
(2) Nesouhlasí-li odsouzený se změnou místa výkonu trestu domácího vězení
nebo doby, kdy se zde má odsouzený zdržovat, anebo nesouhlasí-li předseda senátu
se změnami podle odstavce 1, rozhodne o změně na návrh odsouzeného, státního zástupce
nebo probačního úředníka nebo i bez takového návrhu předseda senátu soudu, který
trest domácího vězení uložil.
(3) Na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo probačního úředníka
nebo i bez takového návrhu rozhodne předseda senátu z důležitých důvodů o změně přiměřených
omezení a přiměřených povinností nebo výchovných opatření uložených odsouzenému;
přitom nesmí v neprospěch odsouzeného změnit rozsah přiměřených omezení, přiměřených
povinností a výchovných opatření.
(4) Na rozhodnutí o tom, zda se zruší přiměřené omezení, přiměřená povinnost,
výchovné opatření nebo dohled uložený odsouzenému, kterému byl uložen trest domácího
vězení, se obdobně použijí § 330 a 330a.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost, která
má odkladný účinek.
§ 334f
Upuštění od výkonu trestu domácího vězení
(1) Předseda senátu může upustit od výkonu trestu domácího vězení
nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být
a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté
hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo
b) vyhoštěn.
(2) Nedojde-li k vydání odsouzeného do ciziny, k jeho předání nebo k
vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech vydaný, předaný
nebo vyhoštěný, rozhodne předseda senátu, že se trest domácího vězení nebo jeho zbytek
vykoná.
(3) Předseda senátu může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo
jeho zbytku též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou
nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní nebo z jiných obdobně závažných důvodů.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 334g
Rozhodnutí o výkonu náhradního trestu odnětí svobody
(1) O výkonu náhradního trestu odnětí svobody, jakož i o ponechání trestu
domácího vězení v platnosti rozhodne předseda senátu na návrh státního zástupce,
probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. O tomto rozhodnutí
předseda senátu vyrozumí příslušné středisko Probační a mediační služby. Proti rozhodnutí
podle věty první je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(2) Výkon trestu domácího vězení se přerušuje vyhlášením rozhodnutí o
výkonu náhradního trestu odnětí svobody, a to do dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí
nebo rozhodnutí o ponechání trestu domácího vězení v platnosti; v případě ponechání
tohoto trestu v platnosti se přiměřeně postupuje podle § 334a. O tom musí být odsouzený
poučen.
(3) Pokud byl trest domácího vězení ponechán v platnosti při uložení
dalších dosud neuložených přiměřených omezení nebo přiměřených povinností uvedených
v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovných opatření
uvedených v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h)
zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační
služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení
nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem
způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
ODDÍL ČTVRTÝ
Výkon trestu obecně prospěšných prací
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
§ 336
(1) Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, podle něhož se má vykonat
trest obecně prospěšných prací, předseda senátu zašle jeho opis středisku Probační
a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, pracuje nebo
se zdržuje. Pokud bylo odsouzenému zároveň uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená
povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné
opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo
h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a
mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného
omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním
úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(2) Považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů
za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329 odst. 3.
§ 336a
Stanovení podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací
(1) Odsouzený je povinen dostavit se na výzvu probačního úředníka v
jím stanoveném termínu na středisko Probační a mediační služby k projednání podmínek
výkonu trestu obecně prospěšných prací. Ve výzvě probační úředník odsouzeného upozorní
na následky nesplnění této povinnosti.
(2) Po projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací stanoví
probační úředník se souhlasem odsouzeného druh a místo výkonu tohoto trestu, poskytovatele
obecně prospěšných prací a den nástupu výkonu tohoto trestu; pokud má být trest obecně
prospěšných prací vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí,
informuje o tom soud, který trest obecně prospěšných prací uložil. Probační úředník
odsouzeného poučí o povinnosti nastoupit ve stanovený den k výkonu trestu obecně
prospěšných prací ke stanovenému poskytovateli obecně prospěšných prací a upozorní
jej na následky nesplnění této povinnosti.
(3) Při stanovení druhu a místa výkonu trestu obecně prospěšných prací,
poskytovatele obecně prospěšných prací a dne nástupu výkonu tohoto trestu vychází
probační úředník z potřeby výkonu těchto prací v obvodu okresního soudu, ve kterém
odsouzený bydlí, a přihlíží ke zdravotnímu stavu odsouzeného a k tomu, aby odsouzený
trest vykonával co nejblíže místu svého bydliště; přitom postupuje v součinnosti
s poskytovatelem obecně prospěšných prací, u něhož budou obecně prospěšné práce vykonávány,
a pokud má být trest obecně prospěšných prací vykonáván mimo obvod okresního soudu,
ve kterém odsouzený bydlí, též v součinnosti se střediskem Probační a mediační služby
v obvodu soudu, ve kterém má být trest obecně prospěšných prací vykonáván.
(4) Nesouhlasí-li odsouzený s podmínkami výkonu trestu obecně prospěšných
prací, rozhodne o nich na návrh probačního úředníka předseda senátu soudu, který
trest obecně prospěšných prací uložil. V rozhodnutí předseda senátu odsouzeného poučí
o jeho povinnosti dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu
na středisko Probační a mediační služby za účelem projednání podmínek výkonu trestu
obecně prospěšných prací a o jeho povinnosti dostavit se v den stanovený probačním
úředníkem ke stanovenému poskytovateli obecně prospěšných prací; zároveň jej upozorní
na následky nesplnění těchto povinností. Návrh podle věty první podá probační úředník
i v případě, nestanoví-li pro nesouhlas odsouzeného druh a místo výkonu obecně prospěšných
prací, poskytovatele obecně prospěšných prací a den nástupu výkonu tohoto trestu
do jednoho měsíce od doručení opisu rozhodnutí podle odstavce 1 příslušnému středisku
Probační a mediační služby.
(5) Na změnu druhu nebo místa výkonu trestu obecně prospěšných prací
anebo poskytovatele obecně prospěšných prací se přiměřeně použijí odstavce 1 až 4.
§ 337
(1) Při výkonu kontroly trestu obecně prospěšných prací postupuje probační
úředník v součinnosti s poskytovatelem obecně prospěšných prací, u něhož jsou obecně
prospěšné práce vykonávány.
(2) Nesplní-li odsouzený povinnosti stanovené v § 336a odst. 1, 2 a
4, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných
prací, zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, nedodržuje přiměřené
omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, pokud bylo zároveň uloženo,
nebo jinak maří výkon tohoto trestu anebo nevede řádný život, probační úředník nebo
jeho prostřednictvím poskytovatel obecně prospěšných prací, u něhož jsou obecně prospěšné
práce vykonávány, tuto skutečnost bezodkladně sdělí soudu, který trest obecně prospěšných
prací uložil; při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na
zjištěné nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího porušení
sjednaných podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací, nevykonávání uloženého
trestu ve stanovené době nebo nedodržení přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti
anebo výchovného opatření bude informovat předsedu senátu. Probační úředník soudu
bez odkladu sdělí, kdy odsouzený uložený trest obecně prospěšných prací vykonal.
§ 338
nadpis vypuštěn
(1) Poskytovatelé obecně prospěšných prací sdělují své požadavky na
vykonání obecně prospěšných prací středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního
soudu, ve kterém mají být obecně prospěšné práce prováděny. Zároveň jsou povinni
mu sdělit každou podstatnou změnu týkající se takového požadavku. Probační a mediační
služba informuje soud na jeho žádost o potřebě obecně prospěšných prací v požadovaném
obvodu.
(2) Při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací vhodných
pro odsouzené a při výkonu trestu obecně prospěšných prací Probační a mediační služba
spolupracuje s poskytovateli obecně prospěšných prací.
§ 339
Odklad a přerušení výkonu trestu
(1) Předseda senátu na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon trestu
obecně prospěšných prací, jestliže z lékařských zpráv předložených odsouzeným nebo
vyžádaných s jeho souhlasem vyplývá, že v důsledku přechodného zhoršení zdravotního
stavu není odsouzený schopen trest vykonat.
(2) Výkon trestu obecně prospěšných prací na těhotné ženě a matce novorozeného
dítěte předseda senátu odloží nebo přeruší na dobu jednoho roku po porodu.
(3) Z jiných důležitých důvodů může předseda senátu výkon trestu obecně
prospěšných prací odložit na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy rozhodnutí, kterým
byl tento trest uložen, nabylo právní moci. Je-li důvodem odložení nebo přerušení
výkonu trestu obecně prospěšných prací poskytování zvláštní ochrany a pomoci podle
zvláštního právního předpisu, předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně
prospěšných prací do doby ukončení poskytování zvláštní ochrany a pomoci. Příslušný
orgán poskytující zvláštní ochranu a pomoc neprodleně vyrozumí předsedu senátu o
ukončení jejich poskytování.
(4) Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad
nebo přerušení odvolá.
(5) Doba, po kterou byl výkon trestu obecně prospěšných prací odložen
nebo přerušen, se nezapočítává do lhůty jednoho roku, v níž má být trest vykonán.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 340
Odklad a přerušení výkonu trestu u vojáků
(1) Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných
prací, je-li odsouzený povolán k výkonu vojenské činné služby.
(2) Ustanovení § 339 odst. 4 a 5 se užije obdobně též u odsouzených,
jimž byl výkon trestu odložen nebo přerušen podle odstavce 1.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 340a
Upuštění od výkonu trestu
(1) Předseda senátu upustí od výkonu trestu obecně prospěšných prací
nebo jeho zbytku, jestliže je odsouzený v důsledku změny svého zdravotního stavu
dlouhodobě neschopen tento trest vykonat.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 340b
Přeměna trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody
(1) O přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku
v trest odnětí svobody, jakož i o ponechání trestu obecně prospěšných prací v platnosti
při stanovení dohledu nebo dalších dosud neuložených přiměřených omezení, přiměřených
povinností nebo případně výchovných opatření, rozhodne bez zbytečného odkladu předseda
senátu na návrh státního zástupce, probačního úředníka, poskytovatele, u něhož jsou
obecně prospěšné práce vykonávány, podaný prostřednictvím tohoto probačního úředníka,
nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. O těchto rozhodnutích předseda senátu
vyrozumí středisko Probační a mediační služby v obvodu soudu, v němž je trest obecně
prospěšných prací vykonáván.
(2) Výkon trestu obecně prospěšných prací se přerušuje vyhlášením rozhodnutí
o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody,
a to do dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo rozhodnutí o ponechání trestu
obecně prospěšných prací v platnosti; v případě ponechání tohoto trestu v platnosti
se přiměřeně postupuje podle § 336. O tom musí být odsouzený poučen.
(3) Pokud byl trest obecně prospěšných prací ponechán v platnosti při
uložení dalších dosud neuložených přiměřených omezení nebo přiměřených povinností
uvedených v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovných
opatření uvedených v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g)
nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační
a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného
omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním
úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
ODDÍL PÁTÝ
Výkon některých dalších trestů
Výkon peněžitého trestu
§ 341
Jakmile se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen
zaplatit peněžitý trest, vyzve předseda senátu odsouzeného, aby jej zaplatil do jednoho
měsíce, a upozorní ho, že jinak bude peněžitý trest vymáhán nebo přeměněn v trest
odnětí svobody.
§ 342
(1) Na žádost odsouzeného může předseda senátu z důležitých důvodů
povolit
a) odklad výkonu peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše jednoho
roku od uplynutí lhůty podle § 341, nebo
b) splácení peněžitého trestu v přiměřených měsíčních splátkách.
(2) Pominou-li důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu odložen,
nebo nedodržuje-li odsouzený bez závažného důvodu splátky, předseda senátu povolení
odkladu nebo splátek odvolá.
§ 342a
(1) Předseda senátu upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho
zbytku, jestliže
a) odsouzený se v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal
dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit, nebo
b) by výkonem peněžitého trestu byla vážně ohrožena výživa nebo
výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která
má odkladný účinek.
§ 343
(1) Předseda senátu nařídí, aby peněžitý trest byl vymáhán, nezaplatí-li
jej odsouzený
a) do jednoho měsíce poté, co byl k zaplacení vyzván,
b) do jednoho měsíce poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž
povolený odklad nebo povolené splácení byly odvolány, nebo
c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.
(2) Vymáhání peněžitého trestu předseda senátu nenařídí, postačují-li
na jeho zaplacení prostředky z peněžité záruky nebo je-li zřejmé, že by jeho vymáhání
mohlo být zmařeno nebo by bylo bezvýsledné.
(3) Bylo-li nařízeno vymáhání peněžitého trestu, jehož výkon je zajištěn
na majetku odsouzeného, na jeho úhradu se přednostně užije zajištěný majetek.
(4) Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového
řádu, s výjimkou ustanovení o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky.
Peněžitý trest vymáhá celní úřad.
§ 343a
(1) Předseda senátu zašle po marném uplynutí lhůty uvedené v § 343
odst. 1 celnímu úřadu opis rozsudku, jímž byl uložen peněžitý trest, a nařízení jeho
vymáhání. Předseda senátu zároveň vyrozumí celní úřad o majetku odsouzeného, který
je zajištěn pro účely výkonu peněžitého trestu, a uvede, zda se jedná o majetkovou
trestní sankci podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních
sankcí.
(2) Předseda senátu neprodleně vyrozumí celní úřad o všech skutečnostech
podstatných pro placení peněžitého trestu, zejména o upuštění od jeho výkonu a o
přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody.
(3) Celní úřad neprodleně vyrozumí soud o tom, že
a) peněžitý trest byl vymožen,
b) po přeměně peněžitého trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody
byla část peněžitého trestu zaplacena,
c) vymáhání peněžitého trestu by mohlo být zmařeno a z jakých důvodů,
d) došlo ke zpeněžení majetku odsouzeného zajištěného za účelem
výkonu peněžitého trestu,
e) průběh vymáhání ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo,
nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, nebo
f) nedoplatek peněžitého trestu byl odepsán.
§ 344
(1) O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody
rozhodne předseda senátu mimo veřejné zasedání; před rozhodnutím umožní odsouzenému,
aby se k věci vyjádřil. Ve veřejném zasedání rozhodne tehdy, pokud o to odsouzený
výslovně požádá.
(2) Odsouzený může odvrátit výkon trestu odnětí svobody, na který byl
přeměněn peněžitý trest nebo jeho zbytek, tím, že peněžitý trest nebo jeho část zaplatí.
Nebyl-li peněžitý trest zaplacen zcela nebo byla-li po přeměně peněžitého trestu
zaplacena alespoň částka odpovídající jedné denní sazbě, rozhodne předseda senátu
o tom, jakou část přeměněného trestu odnětí svobody je třeba vykonat.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která
má odkladný účinek.
Zajištění výkonu peněžitého trestu
§ 344a
(1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem
k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení peněžitého
trestu, nebo byl-li takový trest uložen a je třeba zajistit jeho výkon, může soud
a v přípravném řízení státní zástupce zajistit určenou část majetku obviněného. K
zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen
z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
(3) Na rozhodování o zajištění výkonu peněžitého trestu a postup při
zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.
§ 344b
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo
omezí, pomine-li důvod, pro který byla určená část majetku zajištěna, nebo není-li
zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
(2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.
(3) Obviněný má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění
žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí soud a v přípravném
řízení státní zástupce neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný,
neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
(4) Není-li tím ohrožen účel trestního řízení, předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce může rozhodnout o zajištění peněžních prostředků
namísto jiné věci spadající do určené části majetku, která podléhá zajištění, pokud
ten, komu byla taková věc zajištěna, složí do úschovy soudu nebo v přípravném řízení
státního zástupce peněžní prostředky ve výši odpovídající hodnotě věci spadající
do určené části majetku podléhající zajištění.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež
má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení zajištění anebo změnu
zajištěné věci, odkladný účinek.
Výkon trestu propadnutí majetku
§ 345
Stal-li se rozsudek, jímž byl uložen trest propadnutí celého majetku
nebo jeho části, vykonatelným, zašle předseda senátu organizační složce státu, které
podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu, opis rozsudku bez
odůvodnění k provedení tohoto trestu. Předseda senátu zároveň uvede, zda jde o majetkovou
trestní sankci.
§ 346
(1) Vzniknou-li při provádění trestu propadnutí majetku pochybnosti,
zda se tento trest na určité prostředky nebo věci vztahuje vzhledem k tomu, že je
jich nezbytně třeba k ukojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu
nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat, rozhodne o tom předseda senátu
na návrh organizační složky státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření
s majetkem státu, anebo na žádost odsouzeného nebo osoby, o jejíž výživu nebo výchovu
jde. Takovou žádost je možno podat jen do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl
právní moci, a jde-li o prostředky nebo věci, které byly prováděním trestu propadnutí
majetku postiženy teprve později, do jednoho měsíce od doby, kdy se tak stalo.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
(3) Opis pravomocného usnesení uvedeného v odstavci 1 zašle předseda
senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření
s majetkem státu.
(4) Vlastnické právo třetí osoby k prostředkům a věcem postiženým
při provádění trestu propadnutí majetku nelze uplatnit podle odstavce 1, nýbrž toliko
podle předpisů občanskoprávních.
Zajištění výkonu trestu propadnutí majetku
§ 347
(1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který vzhledem k povaze
a závažnosti činu a poměrům obviněného třeba očekávat uložení trestu propadnutí majetku,
nebo byl-li takový trest uložen a je třeba zajistit jeho výkon, může soud a v přípravném
řízení státní zástupce majetek obviněného nebo jeho určenou část zajistit. Soud zajistí
majetek obviněného nebo jeho určenou část vždy, uložil-li trest propadnutí majetku
rozsudkem, který dosud nenabyl právní moci. K zajištění nelze užít majetek, který
je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
§ 348
(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného nebo jeho určenou
část, včetně plodů a užitků, které z nich plynou. Zajištění celého majetku se vztahuje
i na majetek, který obviněný nabude po zajištění.
(2) Na rozhodování o zajištění majetku a postup při zajištění se jinak
užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.
§ 349
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo
omezí, pomine-li důvod, pro který byly majetek nebo jeho určená část zajištěny, nebo
není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
(2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce
na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.
(3) Obviněný má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění
žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí soud a v přípravném
řízení státní zástupce neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný,
neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
(4) Není-li tím ohrožen účel trestního řízení, předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce může rozhodnout o zajištění peněžních prostředků
namísto jiné věci spadající do určené části majetku, která podléhá zajištění, pokud
ten, komu byla taková věc zajištěna, složí do úschovy soudu nebo v přípravném řízení
státního zástupce peněžní prostředky ve výši odpovídající hodnotě věci spadající
do určené části majetku podléhající zajištění.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež
má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení zajištění anebo změnu
zajištěné věci, odkladný účinek.
§ 349b
Výkon trestu propadnutí věci nebo výkon propadnutí náhradní hodnoty
Opis rozsudku bez odůvodnění, jímž byl vysloven trest propadnutí věci,
nebo jímž bylo vysloveno propadnutí náhradní hodnoty, zašle předseda senátu organizační
složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu.
Předseda senátu zároveň uvede, zda jde o majetkovou trestní sankci. Byla-li věc,
na kterou se vztahuje trest propadnutí věci anebo na kterou se vztahuje vyslovení
propadnutí náhradní hodnoty, zajištěna, učiní předseda senátu opatření, aby bylo
takové organizační složce svěřeno nakládání s ní, pokud taková organizační složka
doposud správu zajištěné věci nebo náhradní hodnoty nevykonává.
§ 350
Výkon trestu zákazu činnosti
(1) Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl
odsouzenému uložen trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou bylo odsouzenému
před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti
s trestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření státního
orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat anebo ji nemohl vykonávat, protože se k
tomu zavázal pro účely podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného
zastavení trestního stíhání, do doby výkonu uloženého trestu zákazu činnosti.
(2) O podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti rozhoduje
předseda senátu na návrh odsouzeného ve veřejném zasedání; zamítnout návrh pouze
z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné upuštění od
výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, může též předseda senátu mimo veřejné zasedání.
Zájmové sdružení občanů se může připojit k návrhu odsouzeného, nabídne-li převzetí
záruky za dovršení jeho nápravy. Byl-li návrh odsouzeného zamítnut, může jej opakovat
až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to
neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v
zákoně pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.
(3) Rozhodnutí o tom, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu
zákazu činnosti, může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu mimo
veřejné zasedání.
(4) Na rozhodnutí o tom, zda se odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo
od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, osvědčil, ponechá se podmíněné upuštění
v platnosti nebo se zbytek trestu zákazu činnosti vykoná, se obdobně použije § 330.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která
má odkladný účinek. Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost jen proti
výroku o stanovení délky zkušební doby.
§ 350a
Výkon trestu zákazu pobytu
(1) O uložení zákazu pobytu uvědomí předseda senátu obecní úřad a policejní
orgán, na jejichž obvod se zákaz vztahuje, jakož i obecní úřad a policejní orgán,
v jejichž obvodě má odsouzený trvalé bydliště.
(2) Jestliže odsouzený pracuje v obvodě, na který se vztahuje zákaz pobytu,
uvědomí předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v pracovním poměru.
(3) Z důležitých důvodů může policejní orgán v místě jeho bydliště nebo
pobytu povolit odsouzenému návštěvu místa nebo obvodu, na který se vztahuje zákaz
pobytu.
(4) Po dobu, po kterou odsouzený vykonává vojenskou činnou službu, se
trest zákazu pobytu nevykonává. Jestliže odsouzený nespáchal ve výkonu této služby
žádný trestný čin a konal řádně vojenskou službu, předseda senátu od výkonu trestu
zákazu pobytu nebo jeho zbytku upustí. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
(5) Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu pobytu,
jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se obdobně použije § 350.
Na rozhodnutí o tom, zda se zruší uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost
anebo výchovné opatření, se obdobně použije § 330.
(6) Rozhodnutí o uložení přiměřených omezení osobě, které byl trest zákazu
pobytu uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, činí ve veřejném zasedání
soud, v jehož obvodu byl trest odnětí svobody naposledy vykonáván. Proti tomuto rozhodnutí
je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 350aa
Výkon trestu zákazu držení a chovu zvířat
(1) Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl
odsouzenému uložen trest zákazu držení a chovu zvířat, o započtení doby, po kterou
bylo na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu veřejné moci odsouzenému před právní
mocí rozsudku znemožněno držet nebo chovat zvířata, která jsou předmětem zákazu,
anebo o ně pečovat, nebo je nemohl držet nebo chovat anebo o ně pečovat, protože
se k tomu zavázal pro účely podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo
podmíněného zastavení trestního stíhání, do doby výkonu uloženého trestu zákazu držení
a chovu zvířat. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2) Předseda senátu může na návrh odsouzeného stanovit přiměřenou lhůtu
k zajištění péče o zvíře, které drží, chová nebo o které pečuje a které je předmětem
trestu zákazu držení a chovu zvířat. Tuto lhůtu může předseda senátu na návrh odsouzeného
opakovaně prodloužit. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný
účinek.
(3) Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu držení
a chovu zvířat, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se obdobně
použije § 350.
§ 350ab
Kontrola výkonu trestu zákazu držení a chovu zvířat
(1) Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, podle něhož se má vykonat
trest zákazu držení a chovu zvířat, předseda senátu zašle jeho opis krajské veterinární
správě, v jejímž obvodu odsouzený bydlí nebo, nemá-li odsouzený stálé bydliště, v
jejímž obvodu se zdržuje nebo pracuje. Předseda senátu zašle krajské veterinární
správě rovněž opis rozhodnutí o zápočtu podle § 350aa odst. 1, o stanovení lhůty
k zajištění péče o zvíře a její prodloužení podle § 350aa odst. 2, a o upuštění od
výkonu zbytku trestu zákazu držení a chovu zvířat nebo o nařízení výkonu zbytku tohoto
trestu. Jestliže odsouzený v rámci výkonu zaměstnání nebo povolání pečuje o zvířata,
která jsou předmětem zákazu držení a chovu zvířat, nebo s nimi pracuje, uvědomí předseda
senátu též organizaci, u které je obviněný v pracovním nebo obdobném poměru.
(2) Krajská veterinární správa provádí namátkovou kontrolu obydlí, jiných
prostor a pozemků, které odsouzený vlastní nebo užívá anebo kde se zdržuje; odsouzený
je povinen za tímto účelem umožnit vstup do obydlí a jiných prostor a na pozemky
a strpět úkony bezprostředně související s touto kontrolou.
(3) Nedodržuje-li odsouzený zákaz držení a chovu zvířat, sdělí tuto skutečnost
krajská veterinární správa bezodkladně Policii České republiky.
Výkon trestu vyhoštění
§ 350b
(1) Jakmile nabyde právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest vyhoštění,
předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii České republiky a vyzve zároveň
odsouzeného, aby z České republiky neprodleně vycestoval.
(2) Nehrozí-li obava, že odsouzený, který je na svobodě, se bude skrývat
nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může mu předseda senátu poskytnout přiměřenou
lhůtu k obstarání jeho záležitostí. Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode
dne, kdy rozsudek nabyl právní moci.
(3) Lhůtu uvedenou v odstavci 2 může předseda senátu na žádost odsouzeného
i opakovaně prodloužit, nejdéle však na 180 dnů ode dne, kdy rozsudek nabyl právní
moci, jestliže odsouzený prokáže, že učinil všechny úkony potřebné k obstarání cestovních
dokladů a dalších náležitostí potřebných k vycestování, avšak dosud nemůže z České
republiky vycestovat.
(4) Požádal-li odsouzený k trestu vyhoštění o udělení mezinárodní
ochrany podle zvláštního právního předpisu4), a nejde-li o případy, kdy jako žadatel
není oprávněn setrvat na území České republiky, předseda senátu odloží výkon trestu
vyhoštění. O odložení výkonu trestu vyhoštění z tohoto důvodu předseda senátu vyrozumí
orgán příslušný k řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního právního
předpisu4) a zároveň jej požádá, aby mu neprodleně po ukončení řízení oznámil, jakým
způsobem bylo o žádosti rozhodnuto.
(5) Byla-li odsouzenému k trestu vyhoštění udělena doplňková ochrana
podle zvláštního právního předpisu4) nebo zvláštní ochrana a pomoc podle zvláštního
právního předpisu, předseda senátu odloží výkon trestu vyhoštění na dobu jejího udělení.
O odložení výkonu trestu vyhoštění z tohoto důvodu předseda senátu vyrozumí orgán
příslušný k udělení doplňkové ochrany podle zvláštního právního předpisu4) nebo orgán
příslušný k poskytování zvláštní ochrany a pomoci podle zvláštního právního předpisu
a zároveň je požádá, aby mu neprodleně oznámily skutečnost, že doplňková ochrana
odsouzenému zanikla nebo mu byla odňata nebo že poskytování zvláštní ochrany a pomoci
bylo ukončeno.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost.
§ 350c
Vyhošťovací vazba
(1) Hrozí-li obava, že odsouzený se bude skrývat nebo jinak mařit výkon
trestu vyhoštění, může předseda senátu rozhodnout o vzetí odsouzeného do vyhošťovací
vazby, nerozhodne-li o jejím nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou.
(2) Nevyplývá-li z odstavce 1 jinak, na řízení o vyhošťovací vazbě
a její nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou se užijí ustanovení hlavy
čtvrté oddílu prvního.
(3) Byl-li odsouzený vzat podle odstavce 1 do vyhošťovací vazby, požádá
předseda senátu, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu
trestu vyhoštění Policii České republiky.
§ 350d
Jestliže se na odsouzeném, kterému byl pravomocně uložen trest vyhoštění,
vykonává trest odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o nařízení výkonu trestu
vyhoštění též příslušnou věznici. Policii České republiky v nařízení výkonu trestu
podle § 350b odst. 1 zároveň požádá, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů
potřebných k výkonu trestu vyhoštění tak, aby tento trest bezprostředně navazoval
na výkon trestu odnětí svobody.
§ 350e
Jestliže se rozhodne o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo
jeho zbytku, o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo o účasti
na amnestii, jíž se promíjí zbytek trestu odnětí svobody u odsouzeného, kterému byl
uložen trest vyhoštění, vyrozumí předseda senátu ihned bez ohledu na právní moc takového
rozhodnutí soud příslušný k výkonu trestu vyhoštění a Policii České republiky.
§ 350f
(1) Byl-li odsouzený vzat do vyhošťovací vazby nebo vykonává-li trest
odnětí svobody, zajistí jeho vycestování z území České republiky Policie České republiky,
která po dohodě s předsedou senátu odsouzeného ve věznici převezme.
(2) Náklady spojené s výkonem vyhoštění, pokud je neuhradí odsouzený,
s výjimkou nákladů výkonu vazby, hradí Policie České republiky.
§ 350g
(1) Jestliže v době, kdy soud přistoupí k nařízení výkonu trestu vyhoštění,
se odsouzený již na území České republiky nenachází, předseda senátu zašle nařízení
výkonu trestu Policii České republiky a další úkony neprovádí.
(2) Nebyl-li občan Evropské unie anebo jeho rodinný příslušník5) bez
ohledu na státní příslušnost vyhoštěn do dvou let od pravomocného uložení trestu
vyhoštění, předseda senátu ověří, zda nenastaly skutečnosti, pro které trest vyhoštění
nelze uložit.
§ 350h
Přerušení výkonu trestu vyhoštění a upuštění od výkonu trestu vyhoštění
(1) Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu přerušit
výkon trestu vyhoštění. Pominou-li důvody přerušení, předseda senátu přerušení odvolá.
(2) Doba, po kterou byl výkon trestu vyhoštění přerušen, se nezapočítává
do doby výkonu trestu.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(4) Od výkonu trestu vyhoštění nebo jeho zbytku předseda senátu upustí,
jestliže po vyhlášení rozsudku, kterým byl tento trest uložen, nastaly skutečnosti,
pro které trest vyhoštění nelze uložit. Je-li odsouzený ve vyhošťovací vazbě nebo
ve výkonu trestu odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o pravomocném upuštění
od výkonu trestu vyhoštění příslušnou věznici.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
Výkon trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce
§ 350i
(1) Jakmile rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest zákazu vstupu
na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nabude právní moci, předseda senátu
zašle jeho opis středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve
kterém odsouzený bydlí, a nemá-li stálé bydliště, v jehož obvodu se zdržuje nebo
pracuje.
(2) Odsouzený je povinen dostavit se na výzvu probačního úředníka v
jím stanoveném termínu na příslušné středisko Probační a mediační služby za účelem
projednání podmínek výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce. Ve výzvě jej upozorní i na následky nesplnění této povinnosti.
(3) Probační úředník stanoví se souhlasem odsouzeného podmínky výkonu
trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Považuje-li
za potřebné stanovit odsouzenému povinnost dostavovat se podle jeho pokynů k určenému
útvaru Policie České republiky, stanoví konkrétní podmínky po dohodě s Policií České
republiky. Při stanovení a kontrole podmínek výkonu tohoto trestu postupuje probační
úředník v součinnosti s příslušným útvarem Policie České republiky, k němuž se má
odsouzený v určené době dostavovat. Probační úředník poučí odsouzeného o povinnosti
dostavovat se podle jeho pokynů na středisko Probační a mediační služby nebo k určenému
útvaru Policie České republiky a upozorní ho na následky nesplnění této povinnosti.
(4) Nesouhlasí-li odsouzený s podmínkami výkonu trestu zákazu vstupu
na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, rozhodne o nich na návrh probačního
úředníka předseda senátu soudu, který trest uložil. V rozhodnutí předseda senátu
odsouzeného poučí o jeho povinnosti dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím
stanoveném termínu na středisko Probační a mediační služby nebo k určenému útvaru
Policie České republiky; zároveň ho upozorní na následky nesplnění této povinnosti.
ODDÍL ŠESTÝ
Výkon dohledu a kontrola chování odsouzeného probačním úředníkem
§ 350k
Výkon dohledu prováděný probačním úředníkem
(1) Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým byl odsouzenému
uložen dohled, zašle předseda senátu jeho opis středisku Probační a mediační služby,
v jehož obvodu odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje.
(2) Pokud bylo odsouzenému zároveň uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená
povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné
opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo v § 19 odst. 1 písm. e), g)
nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační
a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného
omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním
úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(3) Považuje-li to předseda senátu za potřebné, požádá Probační a mediační
službu, aby v pravidelných termínech, které předseda senátu stanoví, probační úředník
vykonávající dohled informoval soud o průběhu výkonu dohledu, dodržování uložených
podmínek, probačního plánu, přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného
opatření odsouzeným a o jeho poměrech.
(4) Pokud odsouzený, kterému byl uložen dohled, poruší závažným způsobem
nebo opakovaně podmínky dohledu nebo probační plán, nedodržuje přiměřené omezení,
přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, jejichž kontrolu vykonává Probační a
mediační služba, neposkytne probačnímu úředníku součinnost anebo se k němu v jím
určené lhůtě nedostaví, informuje o tom probační úředník bez zbytečného odkladu předsedu
senátu. Při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na zjištěné
nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího porušení uložených
podmínek nebo probačního plánu, nedodržení přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti
nebo výchovného opatření, neposkytnutí součinnosti nebo nedostavení se k němu bude
informovat předsedu senátu.
(5) Shledá-li probační úředník, že jsou dány podmínky pro rozhodnutí
o osvědčení, zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti, výchovného
opatření nebo dohledu, přeměně trestu nebo jeho zbytku, výkonu náhradního trestu
odnětí svobody, nařízení výkonu trestu nebo jeho zbytku anebo o tom, zda se odsouzenému,
od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno, ukládá trest, podá soudu návrh na vydání
takového rozhodnutí.
§ 350l
Kontrola přiměřených omezení, přiměřených povinností a výchovných opatření
probačním úředníkem
(1) Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým bylo odsouzenému
uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b),
d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm.
c) nebo g) anebo v § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech
mládeže, může předseda senátu zaslat jeho opis středisku Probační a mediační služby,
v jehož obvodu odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje, považuje-li to s ohledem
na způsob jejich kontroly za vhodné.
(2) Předseda senátu zároveň pověří Probační a mediační službu sledováním
dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného
opatření, a může požádat, aby v pravidelných termínech, které zároveň stanoví, informoval
probační úředník soud o dodržování uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti
nebo výchovného opatření; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého
přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat
s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených
lhůtách.
(3) Pokud odsouzený závažným způsobem nebo opakovaně nedodržuje přiměřené
omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, jejichž kontrolou byla pověřena
Probační a mediační služba, neposkytne probačnímu úředníku součinnost anebo se k
němu v jím určené lhůtě nedostaví, informuje o tom probační úředník bez zbytečného
odkladu předsedu senátu. Při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného
na zjištěné nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího nedodržení
přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, neposkytnutí
součinnosti nebo nedostavení se k němu bude informovat předsedu senátu.
(4) Shledá-li probační úředník, který sleduje dodržování uloženého přiměřeného
omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, že jsou dány podmínky
pro rozhodnutí o osvědčení, zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti
nebo výchovného opatření, přeměně trestu nebo jeho zbytku, nařízení výkonu trestu
nebo jeho zbytku anebo o tom, zda se odsouzenému, od jehož potrestání bylo podmíněně
upuštěno, ukládá trest, podá soudu návrh na vydání takového rozhodnutí.
(5) Odstavce 1 až 4 se nepoužijí, byl-li rozhodnutím uvedeným v odstavci
1 zároveň uložen dohled, trest domácího vězení nebo trest obecně prospěšných prací.
ODDÍL SEDMÝ
Promlčení výkonu trestu
ODDÍL OSMÝ
Výkon ochranného opatření
§ 351
Nařízení výkonu ochranného léčení
(1) Výkon ochranného léčení nařídí předseda senátu zdravotnickému zařízení,
v němž má být ochranné léčení vykonáno. Jestliže však ochranné léčení bylo uloženo
vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody a ve věznici jsou k výkonu takového léčení
dány podmínky, může předseda senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno
během výkonu trestu odnětí svobody. Spolu s nařízením výkonu ochranného léčení zašle
předseda senátu i opis rozhodnutí, kterým bylo ochranné léčení uloženo, a znalecký
posudek, opis protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním
stavu osoby, které bylo uloženo ochranné léčení, pokud byly v průběhu trestního řízení
opatřeny.
(2) Je-li osoba, které bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na svobodě
nebezpečná pro své okolí, nařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do zdravotnického
zařízení; jinak jí může poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí.
(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné
službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo náčelníka, aby zařídil jeho
dopravení do zdravotnického zařízení.
(4) Předseda senátu požádá zdravotnické zařízení, aby oznámilo soudu,
který ochranné léčení uložil, kdy bylo s výkonem ochranného léčení započato. Zároveň
požádá zdravotnické zařízení, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se ochranné léčení
vykonává, podalo neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného
léčení.
(5) O započetí výkonu ochranného léčení vyrozumí předseda senátu okresní
soud, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává, a zašle mu písemnosti uvedené v
odstavci 1.
(6) Předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení
vykonává, může nařídit jeho výkon jinému zdravotnickému zařízení; zdravotnickému
zařízení, v němž bude ochranné léčení nadále vykonáváno, zašle písemnosti uvedené
v odstavci 1 a sdělí mu, jaká část doby uvedené v § 99 odst. 6 větě druhé trestního
zákoníku již uplynula. Nařídil-li předseda senátu výkon ochranného léčení podle věty
první mimo obvod okresního soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení dosud vykonává,
zašle okresnímu soudu, v jehož obvodu má být ochranné léčení dále vykonáváno, informace
uvedené v odstavci 1 a případně další písemnosti, které mají význam pro běh lhůty
podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku a pro další rozhodování o ochranném léčení.
O nařízení výkonu ochranného léčení podle věty první informuje soud, který ochranné
léčení uložil.
§ 351a
Změna ochranného léčení
(1) O změně způsobu výkonu ochranného léčení na návrh zdravotnického
zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo
i bez takového návrhu rozhoduje ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu
je zdravotnické zařízení, ve kterém se ochranné léčení vykonává; tento soud rozhoduje
na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo i bez takového návrhu i
o změně ústavního ochranného léčení na zabezpečovací detenci. Ústavní ochranné léčení
může za podmínek stanovených v trestním zákoníku soud změnit na zabezpečovací detenci,
jestliže na základě návrhu nebo zprávy zdravotnického zařízení, ve kterých popíše
průběh a výsledky dosavadního léčení, vykonávané ochranné léčení nevedlo ke splnění
jeho účelu pro chování osoby, na níž se ochranné léčení vykonává, a tuto přeměnu
vyžaduje účinná ochrana společnosti a nutnost působení na osobu, na níž se ochranné
léčení vykonává, prostředky zabezpečovací detence. Dojde-li ke změně způsobu výkonu
ochranného léčení nebo změně ochranného léčení na zabezpečovací detenci, informuje
o tom předseda senátu soud, který ochranné léčení uložil.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 352
Upuštění od výkonu ochranného léčení
O upuštění od výkonu ochranného léčení před jeho započetím rozhodne soud,
který ochranné léčení uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh státního zástupce
nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu. Proti
tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 353
Propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení
(1) Jakmile bylo dosaženo účelu ochranného léčení, podá zdravotnické
zařízení, ve kterém je ochranné léčení vykonáváno, návrh na propuštění z ochranného
léčení okresnímu soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává; návrh na ukončení
ochranného léčení podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku podá zdravotnické zařízení,
jakmile zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout. Nebude-li ústavní ochranné léčení
vykonáno tak, aby do dvou let od jeho započetí bylo rozhodnuto o propuštění z ochranného
léčení nebo o jeho ukončení, podá zdravotnické zařízení nejméně dva měsíce před uplynutím
lhůty dvou let od počátku výkonu ochranného léčení návrh na jeho prodloužení. V návrhu
na propuštění z ochranného léčení, na jeho ukončení nebo v návrhu na prodloužení
ochranného léčení zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky ochranného léčení
a uvede důvody navrhovaného postupu včetně návrhu na případné uložení dohledu nad
chováním osoby, na níž je vykonáváno ochranné léčení. O tom je třeba zdravotnické
zařízení poučit.
(2) O propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného
uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení rozhodne bez zbytečného odkladu
na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává
ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání okresní soud, v
jehož obvodu se ochranné léčení vykonává. Předseda senátu vyrozumí o propuštění z
ochranného léčení nebo o jeho ukončení soud, který uložil ochranné léčení nebo který
uložil zabezpečovací detenci, která byla změněna na ochranné léčení.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 354
Nařízení výkonu zabezpečovací detence a její výkon
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat zabezpečovací detence,
stalo vykonatelným, předseda senátu zašle příslušnému ústavu pro výkon zabezpečovací
detence, v němž má být zabezpečovací detence vykonána, nařízení výkonu zabezpečovací
detence a současně vyzve osobu, které byla zabezpečovací detence uložena, je-li na
svobodě, aby výkon zabezpečovací detence nastoupila. Stal-li se výrok o uložení zabezpečovací
detence, která nebyla uložena vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, vykonatelným
rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon zabezpečovací detence u obviněného, který
je ve vazbě, předseda senátu odvolacího soudu ihned při vyhlášení rozhodnutí. Spolu
s nařízením výkonu zabezpečovací detence zašle předseda senátu i opis rozhodnutí,
kterým byla zabezpečovací detence uložena, a znalecký posudek, opis protokolu o výslechu
znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu osoby, které byla uložena zabezpečovací
detence, pokud byly v průběhu trestního řízení opatřeny.
(2) Je-li osoba, které byla uložena zabezpečovací detence, při pobytu
na svobodě nebezpečná pro své okolí, nebo je-li obava, že taková osoba, která je
na svobodě, uprchne, anebo je-li zde jiný důležitý důvod, nařídí předseda senátu
bezodkladně její dodání do ústavu pro výkon zabezpečovací detence; jinak jí může
poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí, která však nesmí být
delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci
1. Není-li známo místo pobytu této osoby, užije se na příkaz k jejímu dodání do výkonu
zabezpečovací detence přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo pobytu známo,
lze použít k jejímu dodání do výkonu zabezpečovací detence ustanovení § 83c odst.
2. V příkazu předseda senátu vždy požádá policejní orgán o neprodlené podání informace
o tom, zda byla tato osoba do výkonu zabezpečovací detence dodána, popřípadě jaké
okolnosti jejímu dodání brání.
(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru v
činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo nadřízeného, aby zařídil
jeho dopravení do ústavu pro výkon zabezpečovací detence.
(4) Předseda senátu požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby
oznámil soudu, který zabezpečovací detenci uložil, kdy bylo s výkonem zabezpečovací
detence započato. Zároveň požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby okresnímu
soudu, v jehož obvodě se zabezpečovací detence vykonává, byla podávána v jím stanovených
lhůtách zpráva o průběhu a výsledcích výkonu zabezpečovací detence, se zaměřením
na hlediska uvedená v § 100 odst. 4 trestního zákoníku, a aby mu podal neprodleně
zprávu, jestliže pominou důvody pro další trvání zabezpečovací detence.
(5) O započetí výkonu zabezpečovací detence vyrozumí předseda senátu
okresní soud, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává, a zašle mu písemnosti
uvedené v odstavci 1; jedná-li se o započetí výkonu zabezpečovací detence, na kterou
bylo změněno ochranné léčení, zašle mu případně i další písemnosti, které mají význam
pro další rozhodování o zabezpečovací detenci.
§ 355
Změna výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení
O změně výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení rozhoduje ve
veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací detence,
ve kterém se zabezpečovací detence vykonává; proti tomuto rozhodnutí je přípustná
stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 356
Upuštění od výkonu zabezpečovací detence
(1) O upuštění od výkonu zabezpečovací detence před jejím započetím rozhodne
soud, který zabezpečovací detenci uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh státního
zástupce nebo osoby, které byla zabezpečovací detence uložena, anebo i bez takového
návrhu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(2) Soud může upustit od výkonu zabezpečovací detence, jestliže odsouzený
byl nebo má být
a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté
hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo
b) vyhoštěn.
(3) Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání nebo
k vyhoštění podle odstavce 2, anebo vrátí-li se v těchto případech vydaný, předaný
nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se zabezpečovací detence vykoná.
§ 357
Trvání zabezpečovací detence a propuštění ze zabezpečovací detence
(1) Okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací detence,
ve kterém se zabezpečovací detence vykonává, na podkladě vyžádaných zpráv sleduje
výkon zabezpečovací detence a nejméně jednou za dvanáct měsíců, a jde-li o mladistvého,
nejméně jednou za šest měsíců od započetí výkonu zabezpečovací detence nebo od předchozího
rozhodnutí o jejím trvání, přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování trvají.
(2) O dalším trvání zabezpečovací detence nebo o propuštění ze zabezpečovací
detence rozhodne na návrh ústavu pro výkon zabezpečovací detence, státního zástupce
nebo osoby, na níž se vykonává zabezpečovací detence, anebo i bez takového návrhu,
ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává.
Byla-li žádost osoby, na níž se vykonává zabezpečovací detence, zamítnuta, může ji
tato osoba, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí šesti měsíců od
právní moci rozhodnutí. Předseda senátu vyrozumí o propuštění ze zabezpečovací detence
soud, který uložil zabezpečovací detenci nebo který uložil ochranné léčení, které
bylo změněno na zabezpečovací detenci.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 358
nadpis vypuštěn
Na výkon zabrání věci nebo zabrání náhradní hodnoty se přiměřeně užije
§ 349b.
§ 358b
Zajištění výkonu zabrání části majetku
(1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem
k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení zabrání
části majetku, nebo bylo-li zabrání části majetku uloženo a je třeba zajistit jeho
výkon, může soud a v přípravném řízení státní zástupce zajistit věci obviněného nebo
jiné osoby, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jsou splněny podmínky pro
jejich zabrání podle § 102a trestního zákoníku.
(2) K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního
předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(3) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
(4) Na rozhodování o zajištění výkonu zabrání části majetku a postup
při zajištění se jinak použijí § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně. Na rozhodování
o zrušení nebo omezení zajištění, na povolení provedení úkonu se zajištěným majetkem
a na změnu zajištěné věci se obdobně použije § 344b.
ODDÍL DEVÁTÝ
Výkon některých jiných rozhodnutí
§ 359
Upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení motorových
vozidel
(1) Na návrh odsouzeného rozhodne předseda senátu ve veřejném zasedání
o upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení motorových vozidel,
které bylo uloženo pro trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku),
pokud odsouzený uhradil dlužné výživné; odůvodňují-li vyhovění návrhu odsouzeného
podklady a důkazy obsažené ve spise, může předseda senátu rozhodnout mimo veřejné
zasedání.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 359a
Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem
Není-li dále stanoveno jinak, na postup při výkonu dohledu nad odsouzeným,
u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, a na rozhodnutí o tom,
zda se podmíněně odsouzený osvědčil, zruší se uložené přiměřené omezení, přiměřená
povinnost, výchovné opatření nebo dohled, anebo zda se mu ukládá trest, se použijí
přiměřeně § 330 a 330a. O uložení trestu odsouzenému, u něhož bylo podmíněně upuštěno
od potrestání s dohledem, soud rozhodne ve veřejném zasedání rozsudkem.
§ 360a
Výkon elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti
s některým opatřením nahrazujícím vazbu
(1) Elektronickou kontrolu plnění povinností uložených v souvislosti
s některým opatřením nahrazujícím vazbu zajišťuje Probační a mediační služba. Jakmile
se rozhodnutí o výkonu elektronické kontroly stane vykonatelným, zašle je orgán rozhodující
o vazbě bez zbytečného odkladu středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního
soudu, ve kterém obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje.
(2) Obviněný je povinen při výkonu kontroly podle odstavce 1 umožnit
probačnímu úředníkovi vstup do určeného obydlí nebo jeho části (§ 73 odst. 3) a strpět
pořízení svých biometrických údajů probačním úředníkem na jeho žádost při zahájení
elektronické kontroly, a dále v jejím průběhu, existuje-li podezření na porušení
kontrolovaných povinností, jakož i jinak mu poskytnout veškerou potřebnou součinnost.
Pořizovanými biometrickými údaji jsou otisky prstů, rysy obličeje a záznam hlasu.
Ustanovení § 334b odst. 2 se použije obdobně.
(3) Neplní-li obviněný povinnosti podléhající elektronické kontrole,
sdělí tuto skutečnost probační úředník bezodkladně soudu a v přípravném řízení státnímu
zástupci. Bezodkladně tuto skutečnost sdělí také policejnímu orgánu, který obviněného
zadrží, je-li důvodná obava, že bude mařit účel vazby; na postup při zadržení obviněného
se použije obdobně § 75. Probační úředník sdělí pro tento účel policejnímu orgánu
údaje potřebné pro identifikaci obviněného a odůvodnění jeho případného zadržení.
§ 361
Vymáhání pořádkové pokuty
Jakmile se stane vykonatelným usnesení, jímž byla uložena pořádková
pokuta, vyzve policejní orgán, státní zástupce nebo předseda senátu, který pokutu
uložil, osobu, jíž byla uložena, aby pokutu zaplatila do patnácti dnů, a upozorní
ji, že jinak bude zaplacení vymáháno. Zaplacená pořádková pokuta připadá státu. Při
správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu; tyto pořádkové
pokuty vymáhá celní úřad.
§ 361a
Správa placení nákladů státu z trestního řízení
(1) Při správě placení pohledávek uvedených v § 152 odst. 1, § 153 odst.
1 a v § 154 odst. 3 se postupuje podle daňového řádu. Ke správě placení těchto pohledávek
je příslušný soud, s výjimkou pohledávek podle § 152 odst. 1 písm. a) a d), u kterých
je ke správě placení příslušná Vězeňská služba České republiky.
(2) Pohledávky podle odstavce 1 vymáhá celní úřad.
(3) Soud předá celnímu úřadu k vymáhání pohledávku uvedenou v § 152 odst.
1 písm. b), c), e) nebo f) pouze tehdy, pokud k jejímu uhrazení nepostačují prostředky
z peněžité záruky.
§ 362
Opatření v souvislosti s rozhodováním o podmíněném odložení podání návrhu
na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání
(1) Jestliže obviněný složil peněžitou částku určenou státu na peněžitou
pomoc určenou obětem trestné činnosti a soud a v přípravném řízení státní zástupce
nerozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo
trestní stíhání obviněného, v němž se pokračovalo, protože se obviněný neosvědčil
ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání, neskončilo vyslovením jeho
viny, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajistí, aby mu složená
peněžitá částka byla vrácena.
(2) Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného
zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo jestliže je podmíněně
zastaveno trestní stíhání pro trestné činy těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti
(§ 147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku),
neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku) nebo
pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274 trestního zákoníku), pokud
byly spáchány v souvislosti s řízením motorového vozidla, předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce zašle bezodkladně obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností
příslušnému podle místa trvalého pobytu obviněného a nemá-li obviněný trvalý pobyt
na území České republiky, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností v sídle soudu
nebo státního zastupitelství, opis pravomocného rozhodnutí o
a) podmíněném zastavení trestního stíhání; zavázal-li se obviněný
zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových
vozidel, zašle předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce i informaci
o předpokládaném datu ukončení doby trvání tohoto závazku, nepřichází-li v úvahu
postup podle § 308 odst. 1,
b) započtení doby, po kterou bylo obviněnému před rozhodnutím o podmíněném
zastavení trestního stíhání oprávnění k řízení motorových vozidel v souvislosti s
trestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu
veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat,
c) tom, že zbytek závazku zdržet se během zkušební doby podmíněného
zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebude vykonán,
d) ponechání podmíněného zastavení trestního stíhání v platnosti,
e) přijetí prodloužení závazku zdržet se během zkušební doby podmíněného
zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo o přijetí takového nového
závazku, nebo
f) neosvědčení se ve zkušební době podmíněného zastavení trestního
stíhání.
(3) Jestliže podezřelý za účelem podmíněného odložení podání návrhu na
potrestání složí peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné
činnosti nebo jestliže se zaváže zdržet se během zkušební doby řízení motorových
vozidel, postupuje se přiměřeně podle odstavců 1 a 2.
HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ
Zahlazení odsouzení
§ 363
O zahlazení odsouzení rozhoduje soud na žádost odsouzeného nebo na návrh
zájmového sdružení uvedeného v § 3 odst. 1, a nejde-li o případ upravený v § 69 odst.
3 tr. zák., též na žádost osob, které by mohly ve prospěch odsouzeného podat odvolání.
§ 364
(1) O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v
jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.
(2) Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 364a
Předseda senátu okresního soudu uvedeného v § 364 odst. 1 též rozhoduje
o
a) zahlazení odsouzení cizozemským soudem, mezinárodním trestním soudem,
mezinárodním trestním tribunálem anebo obdobným mezinárodním soudním orgánem s působností
v trestních věcech, které je zaznamenáno v evidenci Rejstříku trestů na základě uznání
rozhodnutí cizozemského soudu nebo na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu podle zvláštního
právního předpisu, nebo na které se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu podle
zvláštního právního předpisu hledí jako na odsouzení soudem České republiky,
b) zahlazení odsouzení zaznamenaných v evidenci Rejstříku trestů na
základě Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o výměně
údajů z informačních fondů obsažených v rejstříku trestů;
účinky v cizině může mít takové rozhodnutí pouze tehdy, stanoví-li
tak mezinárodní smlouva.
§ 365
(1) Jakmile rozhodnutí o zahlazení odsouzení nabylo právní moci, vyrozumí
předseda senátu odsouzeného, navrhovatele a orgán, který vede rejstřík trestů; zahlazené
odsouzení nesmí být vykazováno ve výpisu z rejstříku trestů.
(2) Byla-li žádost o zahlazení odsouzení zamítnuta, může být znovu podána
teprve po uplynutí jednoho roku, ledaže by byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula
doba zákonem stanovená pro zahlazení. Žádost přesto podanou zamítne soud bez šetření.
ČÁST ČTVRTÁ
Některé úkony souvisící s trestním řízením
HLAVA DVACÁTÁ TŘETÍ
Udělení milosti a použití amnestie
§ 366
Udělení milosti
(1) President republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.
(2) President republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti
řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.
(3) Nařídí-li to v řízení o udělení milosti president republiky, trestní
řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení nepokračuje a obviněný
se propustí z vazby, anebo se výkon trestu odloží nebo přeruší.
§ 367
Řízení o udělení milosti
V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost
zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby
a) se trestní stíhání nezahajovalo,
v zahájeném trestním stíhání se nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo
b) výkon trestu byl odložen nebo přerušen, a to až do doby, kdy bude žádost o milost
vyřízena.
§ 368
Rozhodnutí o použití amnestie
Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen
trest, účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si
taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí okresní soud,
v jehož obvodu se trest vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
§ 369
Podmíněné udělení milosti
Byl-li trest nebo jeho zbytek při udělení milosti prominut jen pod stanovenými
podmínkami, plnění podmínek a převýchovu odsouzeného sleduje soud, který ve věci
rozhodoval v prvním stupni. Ustanovení § 329 o spolupráci se zájmovými sdruženími
občanů se tu užije přiměřeně.
§ 370
Změna výměry trestu
(1) Byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z trestných
činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který nebyl dosud zcela vykonán,
stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy amnestií
nedotčené. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 činí ve veřejném zasedání soud, který trest
uložil v prvním stupni.