Dokumenty - strana 335

8 Ao 7/2021 - 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatelů: a) Ing. J. P., b) RNDr. Z. P., c) Bc. J. P., a d) Mgr. M. S., všichni zastoupeni Mgr. Hanou Petákovou, advokátkou se sídlem Za Brodcem 221, Kutná Hora, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, v části čl. I bodu 2, bodu 5 písm. a), b), c), e), f), g) a h), bodu 6, bodu 8, bodu 11, bodu 16, bodu 17, bodu 18 a bodu 19, takto: I. Návrh v části týkající se čl. I bodu 2, bodu 5 písm. b), c), g) a h), bodu 6 a bodu 8 opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, se odmítá. II. Opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, b y l o v části čl. I bodu 5 písm. a) a e), bodu 11, bodu 18 písm. b) a bodu 19 v rozporu se zákonem. III. Ve zbývající části se návrh zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatelé se návrhem na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části u Nejvyššího správního soudu podaným dne 26. 4. 2021 domáhali zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN (dále „mimořádné opatření“), a to v části: - čl. I bodu 2 – dále též „omezení provozoven stravovacích služeb“, - čl. I bodu 5 písm. a) – dále též „omezení provozu heren a kasin“, - čl. I bodu 5 písm. b) – dále též „omezení sportovišť“, - čl. I bodu 5 písm. c) – dále též „omezení koupališť a wellness“, - čl. I bodu 5 písm. e) – dále též „omezení muzeí a galerií“, - čl. I bodu 5 písm. f), – dále též „omezení veletrhů a výstav“, - čl. I bodu 5 písm. g) – dále též „omezení zájmového vzdělávání dětí“, - čl. I bodu 5 písm. h) – dále též „

8 Ao 12/2021 - 81 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky Zavřelové a Petra Mikeše v právní věci navrhovatele: JUDr. A. Č., Ph.D., proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, v části čl. I bodu 1, bodu 2, bodu 5 písm. a), e) a h), bodu 11 a bodu 16, takto: I. Návrh v části týkající se čl. I bodu 1, bodu 2, bodu 5 písm. a), e) a h) a bodu 11 opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, se odmítá. II. Ve zbývající části se návrh zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podaným u Nejvyššího správního soudu dne 27. 4. 2021 domáhal zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN (dále „mimořádné opatření“), a to v části čl. I: - bodu 1 – dále též „omezení obchodních nebo výrobních provozoven“, - bodu 2 – dále též „omezení provozoven stravovacích služeb“, - bodu 5 písm. a) – dále též „omezení provozu heren a kasin“ - bodu 5 písm. e) – dále též „omezení muzeí a galerií“ - bodu 5 písm. h) – dále též „omezení lanovek a lyžařských vleků“ - bodu 11 – dále též „omezení společenských klubů a diskoték“ - bodu 16 – dále též „omezení společenských akcí“. [2] Mimořádné opatření bylo vydáno dne 23. 4. 2021 s účinností ode dne 26. 4. 2021 od 00:00 hod. s odkazem na § 80 odst. 1 písm. g) a § 69 odst. 1 písm. b) a i) a § 69 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a podle § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. b) až e) a i) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 (dále „pandemický zákon“). Následně bylo napadané mimořádné opatření zrušeno dalším mimořádným opa

III.ÚS 3339/20 I. Povinný subjekt má být v řízení o poskytnutí informací podle čl. 17 odst. 5 Listiny profesionálem znalým práva, který má žadatele procesem poskytování informací provést tak, aby jim bylo v maximální míře vyhověno; je nepřípustné, aby odpovědnost za zdárné vyřízení žádosti přesouvaly povinné subjekty na žadatele a vytýkaly jim nedostatek aktivity tam, kde by měl být s ohledem na základní zásady činnosti správních orgánů aktivní právě správní orgán. Povinný subjekt má hledat způsoby maximálního vyhovění podané žádosti a nikoliv důvody, jak jejímu vyhovění zabránit. II. Z hlediska požadavků čl. 4 odst. 4 Listiny by mělo být dbáno na přezkoumatelnost odůvodnění stanovení úhrady za poskytnutí informací nejen co do její výše, ale i účelnosti a racionality. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Cibulky, zastoupeného advokátem Mgr. et Mgr. Tomášem Němečkem, advokátem se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020 č. j. 3 As 46/2019-54, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2019 č. j. 6 A 248/2016-73 a oznámení Policejního prezídia Policie České republiky ze dne 6. 9. 2016 č. j. PPR-17448-12/ČJ-2016-990140, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Policejního prezidia České republiky, jako účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020 č. j. 3 As 46/2019-54 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2019 č. j. 6 A 248/2016-73 bylo porušeno základní právo stěžovatele na informace podle čl. 17 odst. 1, 4 a 5 ve spojení s čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. III. Ve zbytku se ústa

II.ÚS 1485/21 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2021 č. j. 4 As 338/2020-53 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2020 č. j. 8 A 57/2020-22, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Městský úřad ve F. umístil na žádost třetí osoby stavbu vodovodní přípojky a vnitřního rozvodu. Stěžovatelka učinila podnět k provedení přezkumného řízení, řízení bylo zahájeno, následně však zastaveno. Odvolání stěžovatelky bylo Ministerstvem pro místní rozvoj zamítnuto, jakož i žaloba proti nezákonnému zásahu Městským soudem v Praze a kasační stížnost Nejvyšším správním soudem (viz v záhlaví uvedené rozsudky). 3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy. 4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že závěry obecných soudů nemohou obstát, neboť nebylo postaveno najisto, že jejich závěry vycházejí ze stavu ke dni 18. 5. 2020. Stěžovatelka má dále za to, že obecné soudy obešly skutečný předmět řízení. Rozsudek Městského soudu v Praze je dle stěžovatelky nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, neboť soud namísto slova "neshledal" použil slovo "shledal"; neztotožňuje se závěrem Nejvyššího správního soudu, že se jedná o pouhou chybu v psaní, pro kterou by bylo ryze

9 Ads 111/2021 - 19 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2019, č. j. MPSV-2018/243428-421/1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2021, č. j. 42 Ad 8/2019 - 33, takto: I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo zrušeno jeho v záhlaví uvedené rozhodnutí. Tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2018, č. j. DCA-3553/2018-DP1, kterým byl žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. [2] Žalovaný následně zaslal Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen „NSS“) sdělení ze dne 24. 6. 2021 (č. l. 14 spisu NSS), kterým vzal kasační stížnost v celém rozsahu zpět. [3] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a může tedy vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (srov. § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud řízení zastaví. [4] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, NSS v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil. [5] Výrok o

V Senátu Parlamentu České republiky dnes byly vyhlášeny výsledky ankety Ředitel roku, v níž odborná porota na základě nominací veřejnosti vybírala nejlepšího ředitele/ředitelku školy za školní rok 2020/21. Absolutní vítězkou se stala Marie Gottfriedová, ředitelka Základní školy Trmice v Ústeckém kraji. Ta zároveň vyhrála i v samostatné kategorii základních škol. Vítězem v kategorii málotřídek se stal Radek Machatý, ředitel Základní školy Zaječice na Chrudimsku. V kategorii středních škol pak zvítězil Miroslav Kudrna, ředitel Střední školy hospodářské a lesnické Frýdlant, která se nachází v Libereckém kraji. Anketu Ředitel roku uspořádala společnost Tutor a vzdělávací skupina Edua Group. Celý projekt se koná pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Organizace Učitel naživo vyzývá k systémové podpoře pro učitele

Fakulta elektrotechnická ČVUT si připomene 70 let od založení výstavou

21 Cdo 1496/2021 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze, Pobřežní č. 370/4, proti žalované N. k. Č. r., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Karlem Fischerem, advokátem se sídlem v Praze, Kaprova č. 42/14, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 187/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2020 č. j. 30 Co 73/2020-350, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 14.5.2015 (který žalobce převzal dne 1.6.2015) žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, neboť poté, co byl žalobce ke dni 5.5.2015 odvolán z vedoucího pracovního místa XY sekce XY, mu žalovaná při osobním jednání dne 14.5.2015 učinila nabídku volného pracovního místa XY, kterou však žalobce „neakceptoval a za svědecké výpovědi odmítal podepsat“. Dopisem ze dne 6.8.2015 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala ve zvlášť hrubém porušení pracovních povinností, kterého se žalobce měl dopustit „v podobě rozhodnutí o udělení mimořádné odměny odstupujícímu generálnímu řediteli“ a pozdním vrácením služebního vozidla. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru a uvedené okamžité zrušení pracovního poměru jsou neplatné. Žalobu ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru odůvodnil tím, že mu po odvolání z funkce nebylo nabídnuto vhodné pracovní zařazení, které v době podání výpovědi u žalované existovalo. Nebyla mu nabídnuta pro něj z hlediska jeho

4 Afs 408/2020 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: A. M., zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2020, č. j. 5 A 15/2019 - 29, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v tom, že žalovaný nevyhotovil a nezaložil do daňového spisu platební výměr ze dne 3. 4. 2018, č. j. 3589927/18/2002-51522- 107666, a nezaevidoval na osobní daňový účet daně z příjmů fyzické osoby žalobce částku přeplatku na dani z příjmů fyzické osoby za zdaňovací období 2017 ve výši 433.626 Kč. Žalobce požadoval, aby městský soud uložil žalovanému povinnost vyhotovit a založit do spisu předmětný platební výměr a zaevidovat na osobní daňový účet daně z příjmů fyzické osoby žalobce příslušnou částku přeplatku na dani z příjmů fyzické osoby. [2] Městský soud shora nadepsaným usnesením žalobu odmítl pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. Dospěl totiž k závěru, že žalobce nevyčerpal prostředky ochrany nebo nápravy poskytované daňovým řádem, když proti průtahům správce daně nepodal podnět dle § 38 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Městský soud nebyl přitom povinen vyzvat žalobce k úpravě žalobního petitu, kdy se dozvěděl od žalovaného, že tvrzený zásah již netrvá. V této souvislosti odkázal městský soud na ustálenou judikaturu Nejvyššího

II.ÚS 671/21 Nesplní-li obecný soud povinnost informovat odesílatele o tom, že podání, jímž se navrhovatel domáhá soudní ochrany, je opatřeno elektronickým podpisem, jehož platnost nelze automaticky ověřit, porušuje jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Pažitky, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem U Starého mostu 111/4, Děčín, proti postupu Okresního soudu v Děčíně ve věci vedené pod sp. zn. EPR 336973/2020 spočívajícímu v nepřihlížení k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, za účasti Okresního soudu v Děčíně jako účastníka řízení, takto: I. Postupem Okresního soudu v Děčíně ve věci vedené pod sp. zn. EPR 336973/2020 spočívajícím v nepřihlížení k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž stěžovatel byl řádně informován o výsledku ověření platnosti elektronického podpisu, bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Okresnímu soudu v Děčíně se zakazuje pokračovat v zásahu do práva stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a přikazuje se obnovit stav před porušením základního práva. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel svou ústavní stížností brojí proti postupu Okresního soudu v Děčíně, který mu přípisem sdělil, že nepřihlíží k jeho návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (dále též jen "EPR") dle § 174a občanského soudního řádu, neboť tento návrh nebyl opatřen platným uznávaným elektronickým podpisem. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a z kopií souborů obsažených v elektronickém spisu okresního soudu, který si vyžádal, následující skutečnosti. 2. Dne 30. 12 2020 podal stěžovatel prostř

21 Cdo 1448/2021 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně L. B., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Danou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany č. 139/1, proti žalované Agricoltori Tachov V, a. s. se sídlem Praze 1 – Novém Městě, Vojtěšská č. 211/6, IČO 05999642, zastoupené JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná č. 382/2, o určení, že k rozvázání pracovního poměru došlo z důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek, a o zaplacení 156.923,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 13/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. října 2020, č. j. 15 Co 205/2020-283, takto: Dovolání žalované se odmítá. Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2020, č. j. 15 Co 205/2020-283 v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o určení, že „k rozvázání pracovního poměru žalobkyně L. B. výpovědí ze dne 1. 12. 2017 došlo z důvodu podstatného zhoršení jejích pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů z původního zaměstnavatele Ekočas spol. s r. o. na přejímajícího zaměstnavatele Agricoltori Tachov V, a. s.“, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobkyně byla podle pracovní smlouvy ze dne 2. 12. 2015 zaměstnankyní společnosti EKOČAS spol. s r.

V první řadě je nejdůležitější škodu zdokumentovat, radí shodně všechny pojišťovny.

Říká Filip Neusser, šéf Národní sportovní agentury, o návratu dětí ke sportu po pandemii.

8 Afs 313/2019 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Lapertas, a.s., se sídlem Vídeňská 183/124, Brno, zastoupená JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem Bašty 413/2, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2017, čj. 29842/17/5300-21444-700333, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019, čj. 30 Af 64/2017-61, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává . Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) platebními výměry ze dne 30. 6. 2016, čj. 3140927/16/3002-50526-705358, ze dne 10. 10. 2016, čj. 4083585/16/3002-50526-705358, ze dne 30. 6. 2016, čj. 3141060/16/3002-50526-705358, a ze dne 30. 6. 2016, čj. 3141100/16/3002-50526-705358, vyměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období březen a duben 2014 a nadměrný odpočet za zdaňovací období květen a červen 2014. Správce daně neuznal žalobkyni nárok na odpočet daně, neboť neprokázala použití přijatých zdanitelných plnění (pořízení motocyklů, automobilů, jejich oprav, služeb vedoucích k jejich pořízení a pořízení pohonných hmot) v rámci své ekonomické činnosti, resp. v jednom případě neprokázala uskutečnění plnění v souladu s předloženým dokladem. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správce daně. [2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou. Tvrdila, že postupem správních orgánů jí bylo znemožněno prokázat daňová tvrzení, protože správce daně opakovaně vznášel nekonkrétní pochybnosti, požadoval jejich odstranění a doložení dalších důkazních prostředků. Stěžovatelčina vozidla vy

8 As 277/2019 - 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Železárny – Annahütte, spol. s r. o., se sídlem Dolní 3137/100, Prostějov, zastoupená Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 259/55, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: PharmDr. L. J., zastoupená Mgr. Lukášem Míšou, advokátem se sídlem Milady Horákové 2047/23, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2017, čj. MMR-29379/2016-83/2061, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 7. 2019, čj. 65 A 21/2018-72, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 353 Kč do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně Mgr. Soni Bernardové, advokátky. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 17. 3. 2015 uzavřel Magistrát města Prostějova (dále „magistrát“) a osoba zúčastněná na řízení veřejnoprávní smlouvu nahrazující územní a stavební povolení pro stavbu „Přístavba polikliniky Karlov“. Žalobkyně v návaznosti na to podala žádost o určení dle § 142 správního řádu, že právní vztah z dané smlouvy nevnikl, neboť ta je neúčinná. Uvedla, že s uzavřením smlouvy nevyjádřila souhlas dle § 78a odst. 4 a § 116 odst. 4 zákona č. 183/2016 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ačkoliv je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. X a par. č. 4289 v k. ú. P., které sousedí s pozemky, jež jsou předmětem dané smlouvy. Měla tudíž být účastníkem územního a stavebního řízení dle § 85 odst. 2 písm. b) a § 109 písm. e) stavebního zákona. Stavební práce jsou částečně prováděny z

4 As 266/2019 - 61 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: EUROVIA CS, a.s., se sídlem U Michelského lesa 1581/2, Praha 4, zast. Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem Klimentská 1216/46, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2019, č. j. 62 A 42/2015 - 238, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného ze dne 9. 3. 2015, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby krajský soud žalovanému uložil povinnost ukončit porušování jejích práv, spočívající v „zadržování“ a „využívání“ dokumentů získaných při místním šetření uskutečněném dne 31. 7. 2012 u žalobkyně, a povinnost vrátit žalobkyni všechny tyto dokumenty a zdržet se jakéhokoliv „používání“ a (nebo) „využívání“ těchto dokumentů. [2] K argumentaci žalobkyně, kterou požadovala, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost „nepoužívat“ a „nevyužívat“ předmětné dokumenty, krajský soud předeslal, že tohoto cíle již bylo dosaženo závěrem o jejich nepoužitelnosti vysloveným v rozsudku krajského soudu ze dne 29. 5. 2017, č. j. 30 Af 29/2016 - 262, potvrzeným i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, č. j. 3 As 157/2017 - 222. Tímto rozsudkem krajský soud na podkladě žaloby proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 8. 2. 2016, č. j. ÚOHS-R381,382,388,389,390,393,395/2015-04749/2016/310/JZm, zrušil toto rozhodnutí [kterým předseda žalovaného potvrdil předchozí závěr žalovaného o spáchání

MŠMT připravilo návrh změn rámcových vzdělávacích programů (RVP) pro gymnázia. 

1. Pokud byl dítěti, které se vzdělává individuálně, udělen odklad školní docházky, musí pro další školní rok opět oznamovat, že i v době odkladu se bude i nadále vzdělávat individuálně? 2. Musí tudíž opět na přezkoušení ve 3.-4. měsíci od zahájení individuál. vzdělávání?