doc. PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. - strana 3

V posledních týdnech a měsících snad neuplyne ani jeden den, abychom v médiích nenarazili na článek, komentář či zprávu, v jejichž názvu by nefigurovalo slovo inkluze. Bohužel většina takových zpráv vyznívá dost poplašně. Děsí se rodiče žáků, ze strany učitelů zaznívají kritické hlasy, poradenští pracovníci se bojí, že budou zavaleni papíry a množstvím administrativních změn, že nikdo pořádně neví, co nás od nového školního roku čeká, že pro stovky, ba dokonce tisíce žáků a jejich rodin nastanou náročné časy. Skutečně je důvod bít na poplach?

Dne 26. listopadu 2015 se konal 16. ročník odborné konference a výstavy DYSKORUNKA, kterou pořádá DYS-centrum Praha, o. s. Letošní ročník byl výjimečný větší účastí kolegů ze zahraničí, s nimiž DYS-centrum od loňska řeší mezinárodní projekt nazvaný „Podpůrná opatření pro dospívající s dyslexií“ (Mobility of Educational Services for Adolescents with Dyslexia neboli MODYSLEXIA). Na projektu participují kolegové z Lotyšska, Bulharska a Turecka. Mimoto na DYSKORUNCE přednášeli T. Mortimoreová z Velké Británie a E. Žovinec ze Slovenska. Všem zahraničním hostům jsem položila několik otázek zaměřených na středoškoláky s dyslexií. Jejich odpovědi nabízejí zajímavou mozaiku zkušeností nejen napříč Evropou.

Už je to téměř třicet let, co se začaly v českém školství tvořit a používat individuální vzdělávací plány (IVP). Přesto se stále setkáváme s tím, že se jedná o formální dokumenty, o dokumenty, které fakticky vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami nepomohou, nikdo příliš neví, co v nich je napsáno, rodiče je bez většího zapojení formálně podepisují. Jak z IVP udělat živý dokument, který skutečně pomáhá?

Dne 26. listopadu 2015 se již pošestnácté sešli učitelé, poradenští pracovníci, akademici, ale i rodiče dětí se specifickými poruchami učení a/nebo chování (SPUCH) či dospělí s dyslexií i všichni ostatní, jimž problematika SPUCH není cizí, na odborné konferenci a výstavě s názvem DYSKORUNKA pořádané neziskovou organizací DYS-centrum® Praha, o. s.

„No, na začátku roku jsme podepsali nějaké papíry...“ Takto se rodiče mnohdy vyjadřují o realizaci individuálních vzdělávacích plánů (IVP) svých potomků. Když jsou tázáni na konkrétní opatření, která jsou v rámci IVP ve škole vykonávána, nemají zcela jasnou představu. U starších žáků už tápou úplně a ptají se dětí, co se ve škole vlastně děje. Takový přístup se zdá poněkud v rozporu s principy IVP. Pojďme se stručně zamyslet nad tím, co dělá z IVP účinný a prakticky použitelný dokument.

Dne 17. dubna 2015 se konal již osmý ročník konference „Škola jako místo setkávání“, kterou každoročně pořádá katedra psychologie FF UK v Praze. Letos se konference nesla v duchu motta „Učíme se pro život, ne pro školu“. V porovnání s uplynulými lety přibylo účastníků, témat přednášek i přednášejících. Pojďme se krátce ohlédnout za celou událostí. Třeba se naše povídání stane námětem pro čtenáře, jak strávit jeden dubnový pátek v roce 2016.

V nultém čísle Školního poradenství v praxi jsme se v článku „Dynamické vyšetření - alternativní diagnostický přístup, který má budoucnost“ snažily čtenářům přiblížit základní principy dynamického vyšetření. V mezidobí se v České republice konal týdenní kurz profesora D. Tzuriela, který účastníky seznámil se svými metodami dynamického vyšetření. V současné době může tedy bezmála třicet odborníků v České republice realizovat dynamické vyšetření dětí podle D. Tzuriela.

S příchodem kurikulární reformy a tvorbou školních vzdělávacích programů se také v základních uměleckých školách začalo intenzivněji hovořit o žácích se speciálními vzdělávacími potřebami. Nejpočetnější skupinu takových žáků v běžných školách představují žáci se specifickými poruchami učení. Je tedy vysoce pravděpodobné, že se objeví v hojném počtu také mezi žáky ZUŠ. Jakým způsobem se jejich obtíže promítají do výuky uměleckých oborů? A jak jim učitelé v ZUŠ mohou pomoci?

V první dekádě tohoto tisíciletí představili A. Fawcett a R. Nicolson nový přístup k problematice dyslexie, který kombinuje poznatky z neurověd, kognitivní psychologie i pedagogických disciplín. Dyslexii se snaží pojímat z hlediska způsobu práce s informacemi, a tak na ni nahlíží mnohem komplexněji než stávající teorie vysvětlující její etiologii vždy pouze z určitého úzce vymezeného úhlu pohledu. Přístup uvedených autorů mimoto velmi účinně propojuje teorii s praktickým využitím v poradenských službách.

Na konci dubna zemřel klinický, vývojový a kognitivní psycholog prof. Reuven Feuerstein. Stopa, kterou za sebou v psychologii zanechal, rozhodně nikdy nezmizí a jeho práce bude bezpochyby nadále ovlivňovat a učit nové a nové generace nejen psychologů, ale také rodičů, učitelů a dalších poradenských pracovníků.

Diagnostika je nedílnou součástí poradenství. Na rozdíl od klinické praxe, kde bývá často zakázkou stanovení diagnózy, k poradenským pracovníkům přicházejí klienti sice s žádostí o diagnostiku, ale současně chtějí vědět, co mají ve škole či doma dělat jinak, jak mohou svoji obtížnou situaci řešit. Tradiční diagnostické nástroje neumí na takové otázky vždy nalézt adekvátní odpovědi. Velmi účinnou alternativu, kterou začínáme v poradenské praxi stále častěji objevovat, představuje dynamická diagnostika.

K začátku nového roku již tradičně patří zveřejnění pozvánky a zahájení příprav konference Škola jako místo setkávání, kterou pořádá katedra psychologie FF UK v Praze. Jestli jste o ní ještě neslyšeli, neváhejte si něco zjistit. Potvrzením její kvality snad může být, že necelý týden po vyhlášení dalšího ročníku se již přihlásilo téměř padesát účastníků. A jejich počet stále narůstá.

V současné době se v mateřských školách roztrhl pytel se všemožnými zájmovými kroužky. Je to vzdělávací cesta správná nebo zrádná? Mají kroužky z hlediska vývoje dítěte význam? Nebo jsou novou formou „kočárkových závodů“, jak kdysi profesor Matějček označoval chování ambiciózních rodičů, kteří měli potřebu porovnávat výsledky svých dětí s ostatními už od plenek. Že by tento fenomén pokračoval ve vyšším věku ještě intenzivněji? Ale pokud kritizujeme, nevyléváme s vaničkou i dítě? Určitě nás napadne mnoho argumentů, v čem mohou být kroužky přínosné.

Jak má vypadat spolupráce výchovného poradce s vedením školy? Formálně výchovný poradce na počátku školního roku vypracovává svůj plán činnosti na celý školní rok, který předává vedení. Dále pak samostatně nebo na základně přesných pokynů vedení hodnotí svoji činnost na různých úrovních, k čemuž zpravidla slouží různorodé evaluační formuláře i dotazníky pro rodiče a žáky školy. Nutno říci, že tyto dokumenty škola vede v evidenci a jedná se o materiály, které bývají cílem kontroly ze strany externích organizací. Mezilidská komunikace, vzájemná spolupráce a vůbec práce v pomáhajících profesích, mezi něž učitelství, potažmo výchovné poradenství, patří, přinášejí ovšem v praxi mnoho dalších drobných i významnějších faktorů, kterým je třeba věnovat pozornost.

Významnou součást činnosti výchovného poradce představuje práce se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Pokud ve škole nepůsobí speciální pedagog ani psycholog, je v kompetenci výchovného poradce:

Jinou významnou oblast práce výchovného poradce představuje kariérové poradenství. Při individuální práci se žáky do této oblasti zpravidla vedení školy zasahuje minimálně. Výchovní poradci však v některých základních školách pořádají schůzky pro rodiče žáků osmých a devátých tříd, kde hovoří o možnostech dalšího studia žáků. Mimo to výchovní poradci někdy organizují exkurze pro žáky uvedených tříd.

V neposlední řadě se výchovní poradci podílejí na metodickém vedení a některých formách vzdělávání dalších učitelů školy.

Ve školách, v nichž poradenská činnost funguje skutečně efektivně, zpravidla VP velmi úzce spolupracují s metodiky prevence rizikového chování. Obě tyto funkce jsou ve škole povinné a je skutečně výhodné, když je plní dva různí učitelé, kteří se vzájemně dokážou shodnout a jejich postoje k poradenské problematice jsou podobné. V některých menších školách se stává, že obě pozice zaujímá totožný učitel.

V souladu s vyhláškou č. 72/2005 Sb. v platném znění zabezpečuje ředitel základní, střední a vyšší odborné školy poskytování poradenských služeb ve škole školním poradenským pracovištěm. V praxi se jedná o poradenský tým složený zpravidla z výchovného poradce a školního metodika prevence. Dále v něm může působit školní speciální pedagog, psycholog či další odborníci dle rozhodnutí ředitele školy a samozřejmě i ředitel školy osobně. Ukazuje se, že účinnost celého týmu je třeba podpořit několika základními postupy. V opačném případě naopak platí, že dynamické a výrazně nesourodé prostředí škol může činnosti podobných skupin komplikovat. Pro zajištění úspěšnosti práce se uvádějí následující kritéria:

Každá škola má svoji spádovou pedagogicko-psychologickou poradnu, resp. v poradně má svého spádového psychologa a speciálního pedagoga, kteří vyšetřují děti ze školy a se školou také komunikovat o přiznaných podpůrných opatřeních daných žáků, případně dalších modifikacích studia. Současná legislativa umožňuje, aby žáci a jejich zákonní zástupci využili služeb i jiné pedagogicko-psychologické poradny.