doc. PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. - strana 2

„Známkování je ve škole důležité.“ „Bez známek by to nešlo – jak žáky jinak donutíme, aby se učili?“ „My jsme také dostávali známky a neublížilo nám to.“ „V této škole neznámkují, oni mají ty nové, alternativní přístupy.“ „Tady se neznámkuje, to je škola pro hloupé děti.“ Některé z těchto názorů slýchají děti od svých prarodičů, když navštěvují školy, v nichž se neznámkuje. Je pochopitelné, že jsou-li prarodiče ve věku 60+, mají úplně jinou zkušenost a působí či působili v oborech zcela mimo školství, těžko si dokážou představit, co se v současných školách děje. Jiné z uvedených citátů ale můžeme zaslechnout i mezi učiteli, dokonce je ani neříkají jen ti, kteří by se svým věkem blížili důchodu. Prostě jen mají za to, že známkování je nedílnou součástí škol. Pak se ale mezi učiteli najde i mnoho těch, kteří si to nemyslí.

V předchozím článku jsou zmíněni učitelé druhého stupně, kteří pracují se žáky se specifickými poruchami učení (dále také „SPU“) a ne vždy si s nimi vědí rady. Zároveň se ale často stává, že když přijdou takto staří žáci do poradenského zařízení, marně pro ně hledáme podpůrné materiály, které by korespondovaly s jejich potřebami a nároky studia na druhém i vyšším stupni vzdělávání. Stále je namístě některé studijní dovednosti systematicky trénovat, avšak práce s druhostupňovými žáky se zákonitě liší od práce s mladšími žáky.

Když si na Googlu zadáte heslo Gunvor Sonnesyn, překvapivě vás vyhledávač nepřesměruje na norské či jiné cizojazyčné stránky, ale nalezne vám řadu odkazů v českém prostředí. Gunvor navázala spolupráci s Českou republikou již před notnou řádkou let a pravidelně se sem vrací. Jako psycholožka pracuje především s dětmi a dospívajícími, kteří mají různorodé speciální vzdělávací potřeby. Její jméno je úzce spjato s programem Grunnlaget, česky označovaným jako pojmové či konceptuální učení. Mezi její odborné zájmy patří také dynamické vyšetření a neuropsychologické souvislosti učení. Na to vše se zaměřují její kurzy pro učitele a o uvedených tématech jsme si také povídaly v následujícím rozhovoru.

V uplynulých několika letech řešil Národní ústav pro vzdělávání projekt nazvaný Kvalita – Poradenství – Inkluze – Rozvoj (ve zkratce KIPR), jenž byl zaměřený na různé formy podpory a rozvoje poradenských pracovníků. V nabídce vzdělávání psychologů i speciálních pedagogů ze školských poradenských zařízení byl také poměrně rozsáhlý výcvik zaměřený na možnosti využívání dynamické diagnostiky při práci s klienty. Na závěr projektu vznikl na základě zkušeností ze dvou kontinuálních výcviků ucelený text o využívání dynamického přístupu v poradenské praxi. Autorkami jsou Barbora Lucká a Lucie Chadimová. Text bude zřejmě k dispozici poradenským pracovníkům, nejen těm, kteří prošli zmíněným výcvikem.

Na počátku tohoto školního roku se Asociace krajů ČR nechala slyšet s požadavkem zavést tzv. cut-off score u přijímacích zkoušek. Jinými slovy chce stanovit minimální bodovou hranici úspěšnosti těch, kteří mohou být přijati na střední školu. Je-li výsledek pod touto hranicí, žák by neměl nárok na přijetí, bez ohledu na názor školy. Cut-off score by byl regulovaný státem, stejně jako je podoba jednotných přijímacích zkoušek i státních maturitních zkoušek. Nejzásadnějším argumentem pro zavedení cut-off score byl počet neúspěšných maturantů u státních maturitních zkoušek. Ti, kteří s ideou cut-off score přišli, se domnívají, že uvedené opatření by redukovalo množství méně úspěšných studentů středních škol, kteří následně selhávají u maturitních zkoušek. Pokud by totiž tito u přijímacího řízení nedosáhli stanoveného bodového limitu, měli by možnost jít studovat pouze učňovské obory bez maturity. Takový postup by navíc údajně podle některých navýšil aktuálně nízké počty studentů na učilištích.

Na počátku tohoto školního roku se Asociace krajů ČR nechala slyšet s požadavkem zavést tzv. cut-off score u přijímacích zkoušek. Jinými slovy chce stanovit minimální bodovou hranici úspěšnosti těch, kteří mohou být přijati na střední školu. Je-li výsledek pod touto hranicí, žák by neměl nárok na přijetí, bez ohledu na názor školy. Cut-off score by byl regulovaný státem, stejně jako je podoba jednotných přijímacích zkoušek i státních maturitních zkoušek. Nejzásadnějším argumentem pro zavedení cut-off score byl počet neúspěšných maturantů u státních maturitních zkoušek. Ti, kteří s ideou cut-off score přišli, se domnívají, že uvedené opatření by redukovalo množství méně úspěšných studentů středních škol, kteří následně selhávají u maturitních zkoušek. Pokud by totiž tito u přijímacího řízení nedosáhli stanoveného bodového limitu, měli by možnost jít studovat pouze učňovské obory bez maturity. Takový postup by navíc údajně podle některých navýšil aktuálně nízké počty studentů na učilištích.

Od středy 3. října do pátku 5. října 2018 se v Praze konala mezinárodní konference organizace IACEP (International Association for Cognitive Education and Psychology). Mezi spolupořadateli bylo také ATC metod prof. Feuersteina, které mělo na starosti jeden ze dvou „českých dnů“ pro lokální účastníky. Přestože jeho zástupci připravili program naplněný zajímavými příspěvky ze všech oblastí vzdělávání, nešlo si nevšimnout pozoruhodné přednášky Mgr. Jiřího Sehnala, ředitele základní školy ve Svitavách. Škola před několika lety zařadila do výuky metodu Feuersteinova instrumentálního obohacování. Nejde ale jen o samotný program. Jeho ideje se odrážejí v celkové práci se žáky, v komunikaci s rodiči i ve formách spolupráce s ostatními odborníky a dalším vzdělávání učitelů školy. Pan ředitel umí o své škole, žácích i pedagogickém sboru vyprávět nadšeně, s humorem, ale i úctou. Dokáže posluchače strhnout, až máte za chvíli pocit, že byste se do školy hned chtěli zajet podívat a načerpat inspiraci.

Individuální vzdělávací plány (díle IVP) tvoříme v souladu s paragrafem 16 školského zákona a dále na základě pokynů a doporučení uvedených ve vyhlášce č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, v platném znění (k 31. 8. 2017 vešly v platnost některé změny, je možné, že další aktualizace budou platit také od následujících školních roků). IVP vždy vzniká na základě doporučení ze školského poradenského zařízení. Podle nové legislativy je nárokové, což znamená, že jakmile školské poradenské zařízení vydá pokyn k jeho vypracování, je povinností školy ho vytvořit. V současné době ovšem také platí, že žáci mohou mít přiznaná podpůrná opatření jakéhokoli stupně, ale není řečeno, že se IVP musí vytvořit.

V březnovém čísle Školního poradenství v praxi1) jsme psali o konferenci Mezinárodní asociace pro kognitivní vzdělávání a psychologii. Jedním ze zvaných přednášejících byla také doc. Iveta Kovalčíková. Její bezmála dvouhodinové přednášce s velkým zaujetím naslouchali účastníci z celého světa. Projekty, které se svým týmem realizuje na Univerzitě v Prešově, jsou obdivuhodné nejen rozsahem i praktickými souvislostmi, ale inspirují odborníky z různých vědních disciplín i různých zemí. My máme výhodu, že nemusíme cestovat přes půlku světa. Do Prešova to není daleko a slovenský jazyk i kultura jsou nám navíc blízké. Tím spíše bychom měli vědět, co se u našich východních sousedů děje. Určitě nalezneme styčné body, inspiraci i náměty na spolupráci.

Ve dnech 28.-31. ledna se v mexické Guadalajaře uskutečnila 16. bienální konference Kultura a kognice, pořádaná Mezinárodní asociací pro kognitivní vzdělávání a psychologii (International Association for Cognitive Education and Psychology; dále "IACEP"). V článku, který přinášíme, bychom vás rády blíže seznámily s touto organizací a představily vám témata, která se na konferenci objevila.

O specifických poruchách učení již bylo mnoho napsáno. Někteří učitelé možná mají dokonce dojem, že už o nich vědí všechno, že chtějí zase chvíli poslouchat informace o něčem jiném. Pohled do praxe mnohých škol bohužel svědčí o opaku. Specifické poruchy učení nejsou vidět, někdy jsou proto těžko pochopitelné pro okolí. Každý jedinec je navíc trochu jiný, dokonce i obtíže se mohou projevovat u každého trochu odlišně. Někdy stačí větší únava a to, co se dařilo, zase nejde. Čtení a psaní se přitom stává naší každodenní samozřejmostí, a proto i specifické poruchy učení nabývají na významu více než třeba před sto lety.

Máte dojem, že diagnostické nástroje, které používáte pro zmapování rozumových schopností žáků, jsou už někdy trochu zastaralé nebo vám neposkytnou dostatek informací pro navrhování podpůrných opatření ani pro formulování doporučení rodičům a klientům? Zdá se vám, že některé úkoly či postupy mohou zkreslovat skutečnou situaci klientů? Má smysl měřit intelekt, když nám to neumožní poskytnout klientům relevantní podporu? Není to přežitek? Není měření IQ jen prostředek, jak posílit profesní sebevědomí psychologů? Dát jim do rukou něco, co nikdo jiný „neumí“, a tak je učinit nepostradatelnými a výjimečnými? Pro někoho to může být dobrý způsob, jak se vyrovnat se svými komplexy a pocity méněcennosti, avšak to rozhodně není důvod, proč by měl člověk vykonávat profesi psychologa i psychodiagnostiku, která k ní neodmyslitelně patří.

V lednovém čísle Školního poradenství v praxi jsme si mohli přečíst, že šetření ČŠI v loňském školním roce zjistilo nedostatečnou péči o nadané žáky. Je pravda, že v celém spektru žáků se speciálními vzdělávacími potřebami jsou tito žáci „popelkami“. Existují však odborná pracoviště, která se jim věnují - po stránce poradenské, výzkumné i diagnostické. Doc. Šárka Portešová se svým týmem se touto problematikou zabývá již řadu let. Rozhovor s ní proto určitě přináší čtenářům zajímavé nápady, tipy i postupy pro každodenní školní praxi. Snad zde naleznete první náměty, jak změnit loňské výsledky šetření. Do budoucna se těšíme i na další články o poradenství pro nadané žáky.

Slovo úvodem Lenka Krejčová Zdá se to neuvěřitelné, ale rokem 2017 vstupuje časopis Školní poradenství v praxi už do čtvrtého ročníku své existence. V úzkém kontaktu jsou s ním...

Je snadné říci, že něco nejde, nepůjde, je nemožné, protože nám to zní absurdně, protože je to neobvyklé a v rozporu s našimi dosavadními zkušenostmi. Podobně to v poslední době dopadá i s tématem inkluzivního vzdělávání v našem školství. Možná právě proto může být inspirativní podívat se, jak to dělají jinde. Opustit „malý český rybník“ a uvažovat v trochu širším kontextu. Pozvání k rozhovoru přijala doc. Artemi Sakellariadisová, ředitelka Centra pro studium inkluzivního vzdělávání z Bristolu (UK), která mimo jiné stojí za vznikem nedávno vydané publikace „Equality: Making It Happen“. Povídaly jsme si nejen o jejím nejmladším „dítku“, ale také o různých pohledech na inkluzi, o příkladech dobré praxe i o pojetí inkluze ve Spojeném království. A rozhodně to bylo povídání příjemné, pozoruhodné a podnětné.

Dne 18. 5. 2016 pořádala Česká společnost „Dyslexie“ půldenní přednášku, na niž přijala pozvání kanadská pediatrička a psycholožka Maureen Lovettová. Prof. Lovettová se více než 30 let věnuje rozvoji intervenčních programů pro děti a dospívající, jež čelí obtížím ve čtení. Současně dané postupy výzkumně prověřuje. V neposlední řadě připravuje ucelené, dlouhodobé vzdělávání učitelů, jak program realizovat a pracovat s žáky.

V minulých číslech Řízení školy jste byli opakovaně zváni na konferenci Škola jako místo setkávání 2016, která se letos již podeváté konala na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Nyní už máme vše za sebou.

Jak zní ženská verze slova doyen? Kdybychom to věděli, asi bychom jí mohli směle označit dr. Janu Swierkoszovou, která se v českém poradenství pohybuje již skoro půl století. Z praxe v pedagogicko-psychologické poradně přešla na akademickou půdu, ale se svými klienty, jejich rodiči i učiteli zůstala nadále v kontaktu. V posledních letech bývá její jméno nejvíce spojováno s Metodou dobrého startu, takže její stopu nalezneme (s mírnou nadsázkou řečeno) ve většině mateřských škol u nás.

Děti už mají po zápisu do prvních tříd a pomalu je čas přemýšlet, jak se na nástup do školy připravit. Zvládnutí každé nové situace si vyžaduje přípravu. V případě budoucích prvňáků je prostor jak v mateřské škole, tak v rodině. Ovšem i škola má svou zodpovědnost připravit se na děti tak, aby zachovala jejich nadšení a zvědavost. Náš výzkum ukázal, že se děti na první třídu těší a obavy z ní jsou otázkou jednotlivců. Těch několik dětí s obavami je důležité zachytit co nejdříve.

Žáci s tzv. speciálními vzdělávacími potřebami mají nárok na úpravu podmínek přijímacího řízení. Střední školy už jsou zvyklé, že takové úpravy nastávají u maturitních zkoušek, mnohé zvažují uzpůsobení průběhu výuky, ale na přijímací řízení se přece jen občas zapomíná.