Když si na Googlu zadáte heslo Gunvor Sonnesyn, překvapivě vás vyhledávač nepřesměruje na norské či jiné cizojazyčné stránky, ale nalezne vám řadu odkazů v českém prostředí. Gunvor navázala spolupráci s Českou republikou již před notnou řádkou let a pravidelně se sem vrací. Jako psycholožka pracuje především s dětmi a dospívajícími, kteří mají různorodé speciální vzdělávací potřeby. Její jméno je úzce spjato s programem Grunnlaget, česky označovaným jako pojmové či konceptuální učení. Mezi její odborné zájmy patří také dynamické vyšetření a neuropsychologické souvislosti učení. Na to vše se zaměřují její kurzy pro učitele a o uvedených tématech jsme si také povídaly v následujícím rozhovoru.
Naposledy jste navštívila Českou republiku v říjnu 2018, ale předtím jste tady byla mnohokrát. Kdo inicioval vaši spolupráci s ČR? S kým jste doposud spolupracovala?
Poprvé jsem tu byla v roce 2005, kdy jsme s doc. Věrou Pokornou spolupracovaly na jednom mezinárodním projektu (Inclules 107855-CP-1-BE-COMENIUS-C3PP). V roce 2010 mě pak pozvala nezisková organizace Člověk v tísni, abych tu pro učitele z mateřských škol a učitele prvních tříd základních škol zorganizovala kurz programu Grunnlaget s odkazem na Nyborgův model pojmového učení. Od té doby jsme kurz v ČR pořádali ještě několikrát. Naposledy to bylo v roce 2014.
Poslední příležitostí návštěvy Prahy byla konference pořádaná Mezinárodní organizací pro kognitivní vzdělávání a psychologii (IACEP). Říkáte, že se vám líbí, že lidé napojení na IACEP sdílejí myšlenku tzv. kognitivní modifikovatelnosti. Mohla byste stručně vysvětlit tento princip?
V tradiční psychologii bývá inteligence často chápána jako statická jednotka – jedinec „má“ nějaký stupeň inteligence, který je stanoven na základě jeho výkonu při řešení určitých úloh. V novějším přístupu je inteligence chápána jako soubor kognitivních procesů (např. v teorii PASS, kterou prosazují Das a Naglieri). To už je o něco dynamičtější pohled na inteligenci.
Kognitivní modifikovatelnost je princip spojený s více různými teoretickými přístupy. Společné jim je to, že předpokládají, že schopnosti jedince jsou komplexnější a složitější, nelze je stanovit na první pohled. Můžeme jedince podporovat, aby překonal to, co někteří označují jako jeho limity. To je mnohem jednodušší, když chápeme, jak se lidé učí, rozumíme více do hloubky učebním procesům. Při naší práci jsme se opakovaně přesvědčili, že teorie PASS může posloužit jako užitečný nástroj, abychom detailněji analyzovali kognitivní procesy a stanovili silné i oslabené stránky jedince. Hovoříme-li o kognitivní modifikovatelnosti, pak věříme, že typické fungování jedince lze měnit.
V naší zemi, a snad i ve školním prostředí, uznáváme určité společenské hodnoty. Patří mezi ně také to, že si přejeme, aby členové naší společnosti ovládli všechny dovednosti, které potřebují, aby mohli vést nezávislý život a participovali v různých podobách na životě společnosti. Ať už si pod tím představíme cokoli, znamená to, že při tvorbě kurikula i konkrétních výukových cílů musíme zvažovat různé systémy a koncepce a působit na kognici jedince v různých podobách. Když budeme učení variovat a přizpůsobovat žákům, můžeme tak měnit jejich kognitivní struktury, což má obecnější dopad na jejich kognitivní procesy. A tímto teorii kognitivní modifikovatelnosti zapojujeme do učení.
Vědění sbalené do kufru – program Grunnlaget v akci
K tomu také patří, že v učebním procesu doporučujeme analyzovat základní kognitivní procesy, abychom tak porozuměli, jak se žák učí i co mu v učení může bránit. Jeden z přístupů, který prosazoval Nyborg, je označován jako pojmový systém. Je pokládán za základní stavební kámen našeho přemýšlení. A je zajímavé, že toto pojetí můžeme vystopovat už u středověkých filozofů, jako byl například Tomáš Akvinský, který ovšem v určitém smyslu oživil myšlenky známé už u Aristotela. Když máme dobře osvojené základní pojmy, pomáhají nám pochopit další koncepce, přemýšlet, lépe si pamatovat, ale také posilují sebekontrolu.
Už jste zmínila, že jste v České republice několikrát vedla kurz metody Grunnlaget. Z čeho tento program vychází? Jaké je jeho teoretické pozadí?
Nyborg zasvětil celý svůj profesní život hledání způsobů, jak podpořit učení žáků. Prostřednictvím svých výzkumů i zkušeností z praxe rozpracoval model pojmového učení. Vycházel přitom z prací Piageta, Brunera, Vygotského, Allporta a dalších významných psychologů. Klíčovou otázkou pro něj bylo: „Co mohu udělat pro to, aby dítě v učení uspělo?“ Za využití koncepcí uvedených odborníků se rozhodl vytvořit intervenční program, který prověřil řadou studií. Dospěl tak k závěru, že pojmové učení zahrnuje tři postupně za sebou jdoucí složky, které jsou doprovázeny řadou dílčích tréninkových úloh.
Následně Nyborg popsal tři základní procesy nezbytné pro osvojování pojmů: selektivní asociace, selektivní diferenciace a selektivní generalizace. O pojmovém učení poprvé psal v roce 1986 a od té doby řada dalších studií potvrdila účinnost této metodiky. Jeho přístup se nejvýznamněji odlišuje od jiných postupů pojmového učení fází generalizace pojmů, kdy s jedincem systematicky verbalizujeme podobnosti různých jevů. Například červené autíčko a červené jablko jsou dva zcela odlišné předměty. Jedinou jejich podobností, kterou vyzdvihneme, je červená barva, a to i tehdy, když se liší odstín.
V čem spočívá intervenční program založený na pojmovém učení?
Abychom chápali, v čem se různé jevy ve světě kolem nás podobají nebo naopak liší, potřebujeme mít zvnitřněné některé pojmy. Nyborg je označoval jako základní pojmy a až do konce své kariéry hledal, zda mezi kategorie základních pojmů můžeme zařadit i některé další. Konečný výčet základních pojmů zahrnuje následující: tvar, barva, materiál, charakteristika materiálu, charakteristika povrhu, vzor, velikost, pozice, umístění, funkce, počet, teplota, vůně, chuť, zvuk, změna, hodnota, životnost a neživotnost.
Tento pojmový aparát vytváří zásadní předpoklady pro další učení, jakmile má jedinec pojmy zvnitřněné. Mimo to umožňují jedinci analyzovat a popisovat další jevy, které studuje, čímž se posiluje rozvoj vyšších kognitivních funkcí.
Kde se Grunnlaget nejčastěji využívá?
Můžete ho použít v mateřských školách (obecně od čtyř až pěti let) a ve školách. Je-li systematicky využíván při práci s dětmi, získají jeho prostřednictvím velmi stabilní nástroje, které jim napomohou při přechodu mezi mateřskou a základní školou. Nicméně pomáhají i starším dětem, pokud čelí výukovým obtížím v době docházky do základní školy.
V Norsku také pořádáte kurzy dynamického vyšetření pro učitele. Jak jim vysvětlujete, co znamená dynamické vyšetření? Co pokládáte za důležité, aby ve své profesi znali?
Podle mě dělají učitelé dynamické vyšetření každou chvíli. Kdykoli se snaží pomoci dítěti s nějakým problémem, musejí přemýšlet o nástrojích a metodách a průběžně vyhodnocovat, jestli je intervence užitečná. A když není, musejí hledat další možnosti. Carol Lidz často říká, že při dynamickém vyšetření potřebujeme intenzivně hledat, jak lze dítě podpořit, a vyžaduje hodně úsilí, abychom dosáhli úspěchu. Myslím, že je to celkem výstižný popis práce učitele se vším, co obnáší. Obzvláště když učí děti se speciálními vzdělávacími potřebami.
Grunnlaget i dynamické vyšetření souvisejí s neuropsychologickými procesy. Jak vysvětlujete učitelům, co je neuropsychologie a proč je důležité, aby o tomto tématu měli nějaké povědomí?
Neuropsychologie popisuje, jak pracuje náš mozek. Základní znalosti z této oblasti jsou pro učitele důležité, protože jim pomáhají pochopit, jak se žák nejlépe učí. Jestliže děti čelí nějakým obtížím, jsou takové znalosti ještě důležitější, protože se musíme zamýšlet nad intervencemi, které korespondují s potřebami žáků.
A jak tato témata souvisejí s teorií PASS?
Teorie PASS (zkratka vyjadřuje základní kognitivní procesy: P = plánování, anglicky planning; A = pozornost, anglicky attention; S = simultánní zpracování informací, anglicky simultaneous; S = následné zpracování informací, anglicky successive) je velmi pozoruhodná neuropsychologická teorie vycházející z prací A. R. Luriji (ruského neuropsychologa), která byla dále rozpracována a prozkoumána v sedmdesátých letech minulého století. Tyto studie popsaly, jak procesy PASS souvisejí s různými formami učení a které diagnostické kategorie souvisejí s učením a adaptací na svět kolem nás.
Na čem se v současné době podílíte? Jaké pracovní výzvy v dohledné době očekáváte?
Diagnostická baterie kognitivních procesů (CAS2) byla v posledním desetiletí nedílnou součástí mé práce. Přitom to vypadá, jako by byla v rozporu s dynamickým vyšetřením, protože jde o standardizovaný test.
Dokud budeme potřebovat diagnostiku, musíme podle mého názoru usilovat o tvorbu takových metod, které dosahují nejvyšších kvalit. Vše, co děláme, úzce souvisí se životy dětí a dospívajících, takže se nemůžeme spokojit s ničím, co není perfektní. Kvalita našich postupů je přitom úzce propojena s teoriemi, které popisují, jak pracuje náš mozek. Vývoj všech metod musí pochopitelně probíhat v souladu s výzkumem i praxí. Ale ani nejlepší test nebude fungovat, když nebude vycházet z podložených a spolehlivých neuropsychologických principů. A totéž platí i pro dynamické vyšetření, které musí být založené na prověřené teorii, která prokáže jeho kvality.
V následujícím období budu pokračovat v těchto snahách. Když budu pracovat se svými klienty, budu využívat CAS2 i dynamické vyšetření, které je pro mě důležité především tehdy, když potřebuji zmapovat výkony jedince. Avšak to nejdůležitější, co pro ně mohu udělat, není diagnostika, ale plánování přesných intervencí, které podpoří učení dětí i dospívajících. Mým cílem je, aby byli úspěšní takoví, jací jsou, aby dokázali sami sebe kontrolovat, aby se dokázali začlenit do společnosti a byli dostatečně zdatní, aby se postarali o sebe i o druhé. Toto bude také můj hlavní motiv pro práci s učiteli a školními psychology.
Poznámka redakce: Metoda CAS2, založená na teorii PASS, o které Gunvor opakovaně hovoří, byla v roce 2017 vydána i v České republice a je psychologům k dispozici ve vydavatelství Propsyco.