Novinka v psychodiagnostice - diagnostická baterie kognitivních procesů

Snad ještě intenzivněji se všechny výše uvedené pochybnosti objeví v okamžiku, když psycholog působí ve školství a primární zakázkou klientů a školy je požadavek pomoci a podpory - pro dítě, které čelí výukovým obtížím, i pro rodiče a učitele, kteří se ho snaží edukovat a uvědomují si, že se to nedaří tak, jak by chtěli a potřebovali. Nepotřebují slyšet, že dítě má problém. To už vědí, proto do poradenského zařízení přišli. Nepotřebují ani znát diagnózu, která sice někdy může být úlevným vysvětlením pozorovaných obtíží, ale pro některé rodiny je zátěží v podobě škatulkování a značkování jejich dětí. Sama o sobě rozhodně nenapoví, jak dítěti či dospívajícímu pomoci. Většina diagnóz, s nimiž se ve vzdělávacím procesu setkáváme, má velmi široký profil symptomů. Co pomáhá jednomu žákovi či v určitém věku, nepomůže jinému a jindy.

Nejenže se některé postupy učitelů mohou ve 21. století jevit jako zastaralé, ba dokonce neprofesionální. Ani některé psychologické metody a postupy už nemají opodstatnění. Chceme-li efektivně podporovat klienty, klíčové je zaměření na proces. Když přijde , kterému se ve škole nedaří, a rodiče i učitelé jsou zoufalí a nevědí, jak mu pomoci, mohou být data získaná z ucelené diagnostiky nesmírně užitečná pro další práci s ním. Ve zcela ideálním případě bychom mohli využít tzv. dynamické vyšetření, jehož primárním cílem je odhalit možnosti diagnostikovaného a popsat učební proces, který vede ke zlepšení jeho kognitivních funkcí, kognitivních operací i samotného osvojování školního učiva. Dynamické vyšetření je však časově velmi náročné a v našich podmínkách stále není dostatečné množství odborníků, kteří by byli v užívání nástrojů dynamického vyšetření adekvátně proškoleni. Navíc se zdá, že doba ještě nedozrála tak daleko, aby se odborná veřejnost včetně institucí, které provádějí kontrolní činnost ve školství, smířily s myšlenkou, že diagnózy a porovnávání výkonů jedince s normou nám nepomohou pro další intervence. Někteří prostě tvrdá data v podobě normativních skórů potřebují.

Jedna z novinek v psychodiagnostice, které by mohly představovat určitý kompromis mezi oběma uvedenými extrémy (měření IQ na jedné straně a zjišťování potenciálu jedince na druhé straně), je metoda , která vyjde na počátku příštího školního roku. Autory metody jsou američtí psychologové Jack Naglieri, J. P. Das a Sam Goldstein.

Východiskem vzniku metody byla Lurijova teorie neuropsychologického fungování kognitivních procesů jedince, která byla dalšími autory rozpracována do . Tento přístup člení procesy do čtyř ucelených způsobů práce s informacemi: = plánování, = pozornost, = simultánní zpracování, = následné zpracování. Už Lurija tento přístup využil při koncipování svých neuropsychologických diagnostických nástrojů. Při uvažování o postupech řešení úkolů jedince můžeme sledovat, jak efektivně dokáže práci plánovat, jak intenzivně na ni soustředí pozornost a zda problém vyžaduje spíše postupný postup a dodržení určité sekvence nebo naopak zvažování souvislostí a práci v širším kontextu, který nevyžaduje dodržení postupu, ale spíše promýšlení více proměnných současně.

Lurija i představitelé teorie PASS říkají, že uvedené čtyři procesy představují základ pro zmapování rozumových schopností jedince. Každý z nich je současně sycen řadou dílčích kognitivních funkcí. Hierarchicky tak můžeme uvažovat o obecných kognitivních dispozicích, o jejich projevech na úrovni dílčích funkcí a nakonec také o tom, jak se postupy PASS promítají do každodenních dovedností jedince. (Např. v procesu čtení se nároky na sekvenční zpracování promítají do techniky čtení, tedy dodržení postupu, že čteme zleva doprava a shora dolů, naopak simultánní zpracování je nezbytným předpokladem kvalitního porozumění textům. Tímto způsobem můžeme analyzovat veškeré školní i mimoškolní aktivity.) Bez pečlivého promyšlení postupu práce, tedy plánování, stejně jako bez zaměření pozornosti na činnost, soustředění na všechny důležité charakteristiky úkolu a vytrvalé koncentrace se nám nepodaří práci ani zahájit, ani dovést ke zdárnému konci.

Baterie CAS 2 nabízí verzi základní (osm subtestů) a rozšířenou (12 subtestů). Jednotlivé subtesty se člení do uvedených čtyř oblastí práce s informacemi. Diagnostik získá skór škály plánování, pozornosti, simultánního i následného kognitivního fungování. Výsledky jsou dále vyjádřeny celkovým skórem, resp. celkovou úrovní rozumových schopností. Mimo to vybrané subtesty zjišťují Administrace základní baterie trvá přibližně jednu hodinu, administrace rozšířené baterie přibližně 1,5 hodiny. Způsob diagnostiky je metodou tužka-papír.

Jednotlivé subtesty jsou inspirovány mnohými jinými diagnostickými metodami (např. test cesty, Stroopův test, progresivní matice), ale jsou adaptovány na práci s dětmi a dospívajícími. Mimo to jsou úkoly zpravidla administrovány opakovaně s narůstající obtížností, takže můžeme sledovat proces učení. Kromě zaznamenání odpovědí na zadávané úkoly má diagnostik k dispozici také pozorovací škály, které mapují proces plánování. Součástí diagnostiky je i rozhovor s probandem, z něhož můžeme zjistit, do jaké míry reflektuje používané strategie řešení úloh, jak umí promýšlet a plánovat své postupy. Přitom lze porovnávat, jaké postupy pozoroval při práci diagnostik a jaké si uvědomuje diagnostikovaný. Z toho všeho lze vyvodit diagnosticky cenná data, jež napomohou plánování intervencí.

Autoři sami poukazují na využití metody především pro klienty, jejichž obtíže souvisejí se vzdělávacím procesem. Mnohé výzkumy, jež s metodou realizovali, se zaměřovaly na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Je pozoruhodné, že zdroje obtíží u žáků s různými speciálními potřebami vykazovaly různé profily silných stránek a oslabení při kombinaci výsledků čtyř sledovaných oblastí kognitivních procesů. Autoři společně s dalšími odborníky také vytvořili programy pro žáky základních a středních škol, které rozvíjejí schopnosti ve všech čtyřech oblastech PASS. Při práci se žáky zaměřovali intervence přímo na tu složku, která byla dle diagnostiky oslabená. Výsledky řady výzkumných studií potvrdily efektivitu systematického rozvoje takto specifikovaných oblastí. Dopad kognitivního tréninku byl vyšší než při všeobecné, nezaměřené intervenci, která celkově posilovala učební proces, resp. funkce. Efekt intervenčních programů, jež vznikly v souladu s teorií PASS a navazovaly na diagnostiku realizovanou CAS 2, se navíc promítl také do osvojování školních dovedností. Nejčastěji se sledovaly čtenářské, písemné a matematické dovednosti, které se zlepšily ruku v ruce s nárůstem schopností ve stanovené složce PASS, která se původně jevila oslabená.

Diagnostická baterie kognitivních procesů (CAS 2) umožní specifikovat výstupy psychodiagnostiky na konkrétní oblasti, v nichž lze provádět systematický trénink. Výsledky bezpochyby napomohou konkretizovat podpůrná opatření z nových úhlů pohledu. Za pozornost stojí, že v zahraničí existuje i hodnoticí škála pro učitele, která rovněž mapuje projevy žáků, jejich silné stránky i zdroje obtíží v kontextu teorie PASS. Na druhé straně celého diagnosticko-intervenčního procesu, který začíná výpověďmi rodičů a učitelů za využití uvedené škály, stojí ucelené programy a pracovní listy, které žáka v souladu s výsledky rozvíjejí. Východiskem pro jejich vznik byla rovněž teorie PASS. Tyto materiály by rozhodně také bylo vhodné adaptovat pro naše podmínky, což se snad v budoucnu podaří.

CAS 2 je druhou verzí metody, kterou autoři standardizovali v USA na několikatisícovém standardizačním souboru. Česká standardizace proběhla na bezmála tisíci probandů napříč celou republikou. Nespornou výhodou metody je také věkové rozpětí, pro které byly normy vytvořeny, a to . Vydavatelem metody je firma Propsyco, s. r. o.