Internet a jeho rizika - nová výzva školské prevence

Používání nových informačních technologií přineslo kromě nesporných výhod i řadu rizik či hrozeb právě pro děti a mládež. Jednotlivé oblasti rizikového chování se mohou v kyberprostoru prolínat a kombinovat. Mezi rizika internetu ve vztahu k dětem a mládeži je možné zařadit mimo jiné ta, která si dále představíme.

Závislostní rizika (netoholismus). Používání počítače a internetu denně může být zdrojem prožívání příjemných pocitů a u predisponovaných osob může způsobit závislost. V literatuře se objevuje termín netoholismus jakožto výraz pro závislost na internetu (zejména ve vztahu k hraní online her, využívání internetu k sexuálním účelům anebo závislosti na online komunikaci). Novodobé nelátkové závislosti mají v mnoha směrech blízko k závislosti na drogách. Zařazujeme je mezi návykové a impulzivní poruchy. U dětí a mládeže se nejčastěji jedná o nadměrné používání internetu, ne závislost, i to však jedinci škodí a může vzniknout i závislostní chování.

Zneužití osobních údajů a sebeodhalování. Děti a mládež bez rozmyslu zveřejňují informace o sobě a své rodině, které je možné zneužít. V poslední době vzrostla popularita tzv. sociálních sítí. K rizikům internetových sociálních sítí můžeme zařadit zejména zveřejňování osobních a citlivých informací, sexuální obtěžování a zneužívání.

Nevhodný obsah. Na internetu se děti a mládež mohou dostat k obsahům, které mohou negativně působit na psychický a morální vývin, ať už jde o násilí a agresivitu, pornografii, sexuální promiskuitu, nebo třeba rasismus, a dále může být ohrožena tvorba adekvátního hodnotového systému a může docházet k utváření předsudků. K dětem se dostává obrovské množství informací, které neumějí vyhodnocovat či ověřovat.

Mladí lidé jsou vhodnými oběťmi ovlivňování, především v krizových momentech složitých životních situací podlehnou bez větších obtíží psychické manipulaci. Přístup k informacím přes internet je jednodušší a masové rozšíření tohoto média bývá často zneužíváno k propagandě a šíření manipulativních informací.

Nenávistné projevy na internetu se označují jako cyberhate. Může jimi být šíření textů či videí, které propagují anebo ospravedlňují extremismus, xenofobii či rasismus.

Závažným problémem současnosti je kyberšikana. Jde o zneužívání mobilních telefonů a internetu k posílání agresivních, nenávistných a poškozujících zpráv, zastrašování osob, vyhrožování prostřednictvím e-mailu či zpráv SMS, zveřejňování ponižujících obrázků nebo videí na internetu, šíření nepravdivých nebo zkreslených informací, upravených fotografií, různých informací pod jménem oběti apod.

Kyberšikana může přerůst v kyberstalking. Stalking označuje opakované, dlouhodobé, systematické a stupňované pronásledování, které může mít různou formu a různou intenzitu. O kyberstalkingu hovoříme, když útočník využívá informační technologie. Stalkerem se nejčastěji stává bývalý partner, dále to může být sexuální útočník (charakteristické je pro něj sexuálně agresivní chování), uctívač (pronásleduje osobu, která ho zaujala, a touží po vztahu s ní), neobratný nápadník, ublížený pronásledovatel či kyberstalker.

Happy slapping spočívá v zaznamenávání a následném zveřejnění záznamu fyzického útoku na oběť na webu. Výběr obětí je náhodný, často jde o útok na veřejném místě. Intenzita útoku je také různá, od facky či způsobení pádu osoby až po závažné trestné činy, dokonce končící i smrtí oběti.

O outingu můžeme hovořit při fotografování či natáčení obětí v intimních, sexuálních nebo nepříjemných situacích (např. při převlékání, na toaletě) a následném zveřejnění - nejčastěji prostřednictvím internetu. Pachatelé outingu se někdy mohou pokoušet oběť vydírat.

Ve vztahu ke kyberprostoru je potřeba upozornit na kybergrooming, který také představuje chování uživatele internetu, které vyvolá v oběti falešnou důvěru a přesvědčí ji, aby se s ním osobně setkala. Motivem takového chování je sexuální zneužití, fyzické násilí anebo zneužití oběti k pornografii či prostituci.

Dalším druhem rizikového chování je sexting, jehož možné negativní důsledky si mladí lidé neuvědomují. Sexting je elektronické posílání textových zpráv, vlastních fotografií či vlastního videa se sexuálním obsahem. Nejčastěji jde o zasílání erotických fotek či vlastních videí mezi partnery. Poslaný citlivý materiál je možné snadno zneužít, například po rozchodu může jeden z partnerů tyto materiály šířit prostřednictvím mobilu či internetu.

Sextortion je další závažnou hrozbou pro děti v prostředí internetu. Jde o online vydírání oběti. Kopecký (2014) popsal model chování pachatele jako:

Škola jako profesionální instituce zabezpečuje realizaci prevence, především primární, a protože je problémové, resp. rizikové chování žáků rozšířené, tak i sekundární prevence.

V oblasti prevence rizik vyplývajících z používání moderních technologií u žáků základních a středních škol je na školách potřebné informovat je formou přiměřenou jejich věku o rizicích vyplývajících z používání moderních technologií a organizovat poutavé preventivní akce k danému tématu, např. při příležitosti Dne bezpečného internetu (druhé úterý druhého měsíce v roce). Je potřeba naučit žáky chránit si svou identitu (např. při vytváření profilu, zveřejňování fotek a osobních údajů) a zdůrazňovat nebezpečí osobních setkání se známostmi s internetu a nutnost dodržování zásady nepokračovat v komunikaci se sexuálním podtextem. Preventivními aktivitami je nutné zvyšovat vzdělanost a povědomí mladých lidí, aby se dokázali bránit různým technikám manipulace.

Jako inspiraci můžeme uvést projekty ze Slovenska, neboť jazyková bariéra u realizátorů prevence je minimální. Cílem programu Zodpovedne.sk je zvýšit povědomí o bezpečném a zodpovědném užívání internetu, šířit osvětu a přispět též k prevenci internetové kriminality. Jako další příklad je možné uvést multimediální projekt NEHEJTUJ.sk, kde mají realizátoři prevence k dispozici mimo jiné filmy k tématu kyberšikany, xenofobie a rasismu nebo inspiraci, jak pracovat se žáky, v metodické příručce. Pozitivně lze také hodnotit, že na internetu jsou přístupné aktuální informace i kvalitní metodické materiály (např. metodické příručky pro učitele, pracovní sešity pro žáky apod.), které mohou realizátoři prevence využívat (vedle již zmiňovaných jsou to např. www.e-bezpeci. cz, www.e-nebezpeci.cz nebo www.kybersikanovanie.sk).

Preventivní činnost musí být systematická práce realizovaná po dobu celého školního roku, i u žáků prvního stupně základní školy adekvátními a věku přiměřenými formami a metodami. Preventivní aktivity se často zintenzivní v období puberty, tedy na druhém stupni, což je samozřejmě pozdě.

V souvislosti s prevencí můžeme poukázat i na úlohu mediální výchovy, jejímž hlavním cílem je podporovat věku přiměřené zodpovědné využívání médií a rozvíjet kritické postoje ve vztahu k mediálním obsahům.

Není vhodné realizovat ve školách neefektivní formy prevence, jako např. masové preventivní akce, kde žákům chybí možnost se vyjádřit, nezajímavé preventivní aktivity, kde se opakují známé informace a realizují se formou monologu bez aktivního zapojení adresátů preventivních snah, apod. Neúčinné je i promítání filmů bez toho, aby následovala diskuse či rozhovor v malých skupinách.

Školy dostávají různé nabídky na preventivní aktivity či dlouhodobější programy. Je nutné věnovat zvýšenou pozornost jejich odborné garanci a dopředu si prověřit nabízené preventivní aktivity a programy s cílem předejít případnému nežádoucímu vlivu laických a neodborných aktivit, stejně jako žádoucímu vlivu laických a neodborných aktivit, stejně jako vysloveně škodlivému vlivu kultů, sekt či extremistických organizací na žáky.