Červená krakatice

Vývojové období rané adolescence (období mezi 12. a 16. rokem) a pozdní adolescence (asi do 20. roku života) je charakteristické hledáním vlastní identity. Jedinec se odklání od rodiny, inklinuje k vytváření vazeb mezi vrstevníky. V kolektivu jsou důležité jeho schopnosti, dovednosti, které mají vliv na vnímání jedince okolím. V tomto období je mladistvý zaměřený na vnímání a hodnocení sebe sama ve smyslu „kdo jsem, co jsem, co chci, co dokážu a kam směřuji“ a hledání smyslu života.

Období adolescence je typické právě rozhodováním jedince o svém směřování a vytvářením solidárních vazeb. Pro osobnost toto období představuje zvýšenou zátěž spojenou se ztrátou duševní rovnováhy, jedinec může být vnímavější i k negativním vlivům osob, jejichž cílem je manipulace mladého člověka v tomto citlivém období.

Rizikoví jedinci pro manipulaci jsou mladiství z rodin s genetickou zátěží představující výskyt některých psychických poruch v rodině. Dědičnost je tu výrazným faktorem ovlivňujícím možný výskyt poruchy chování u dětí. Týká se např. deprese a bipolární afektivní poruchy. U těchto jedinců je následně i vyšší výskyt suicidality (sebevražednosti). Deprese a poruchy chování mohou navodit i vnější vlivy spojené s nepřiměřenou zátěží a neschopností dostatečné adaptace mladého člověka, např. fyzické onemocnění, dysfunkční vztahy v rodině, úmrtí blízkého člověka, neúspěch jedince v kolektivu vrstevníků s pocitem méněcennosti, sociální izolace.

Dalším rizikovým faktorem je také touha následovat online trendy, které se velmi rychle šíří prostřednictvím Facebooku a Instagramu. Mohou to být různé internetové výzvy, tzv. challenge (např. ice bucket challenge), napodobování hudebních interpretů a jiných známých osobností, přidávání fotek patřících k určitému aktuálnímu tématu (10 years challenge, art vs. artist). Mladí se často nechávají ovlivnit různými „influencery“, kteří jsou aktivní hlavně na YouTube. Někteří influenceři se snaží pozitivně ovlivnit mládež, například propagací zdravého životního stylu, může však jít i o marketing – propagaci nějakého výrobku či módní značky. Většina těchto aktivit nepředstavuje pro teenagery vážné riziko. Existují však i případy, kdy byli mladí lidé zneužiti či zahnáni manipulací do extrémních situací.

V dubnu 2017 nastal „boom“ zpráv o Modré velrybě. Videa, články i televizní noviny varovaly rodiče před nebezpečnou internetovou hrou, která navádí děti k sebepoškozování, až sebevraždě. Média však mohou být dvojsečná zbraň. I když primárním účelem médií bylo varovat, mohla u některých adolescentů vzbudit zvědavost – jak se říká, zakázané ovoce chutná nejlépe. Měli jsme však pocit, že varování nestačí. Chtěli jsme udělat něco, co by riziko Modré velryby snížilo na minimum.

Tehdy se nám hlavě zrodil nápad. Mohli bychom vytvořit hru, která by byla přesným opakem Modré velryby. Nadšeně jsme se pustili do vymýšlení úkolů, které by mohla tato hra obsahovat. Podařilo se nám najít úkoly z Modré velryby a upravili jsme je „ke svému obrazu“. Namísto psychedelických a strašidelných videí se hráči dívali na Jóžina z bažin a tancovali. Krakatičáři nevyřezávali znaky do své ruky či nohy, raději psali pozitivní poselství křídou na chodník. Celodenní mlčení a odříznutí se od komunikace s ostatními jsme nahradili trávením času s přáteli a rodinou. Vstávání ve 4:20, které způsobovalo celodenní únavu, jsme vyměnili za sport a procházku v přírodě. Ponechali jsme však úkoly se šifrou (kde si student rozluštil motivační citát či povzbudivý veršík z bible) a zprávou od mentora (ve které jsme mu poděkovali za participaci a motivovali ho k další činnosti).

Hledali jsme však vhodný název, maskota pro tento náš projekt. Najít zvíře dostatečné mocné, aby porazilo velrybu, byl skutečný oříšek. Nakonec jsme objevili velkou červenou krakatici, která v moři často zápasí s některými druhy kytovců. Červená navíc byla v ostrém kontrastu s modrou. O maskotovi bylo rozhodnuto.

Takto jsme vymysleli 42 úkolů. Postupně jsme je seřadili podle náročnosti a oslovili první betatestery, kteří se později stali mentory. Když se jim dařilo úkoly úspěšně plnit, rozhodli jsme se projekt odstartovat přes sociální síť Facebook. Vytvořili jsme ilustrace krakatice, která svými chapadly spoutává tlamu velryby, a následně jsme si je nastavili jako titulní fotky, čímž jsme o Krakatici informovali své přátele a lidi v našem okolí. Většina reakcí na hru byla pozitivní a mnozí naši přátelé plnili úkoly. Chtěli jsme to však posunout ještě o kousek výše.

Na naší škole se v prvních třech ročnících píše Středoškolská odborná činnost. Vybrané práce potom postupují na školní vědeckou konferenci. Tato aktivita má studenty připravit na psaní diplomových prací, je to však i prostor na prezentaci zajímavých projektů, dovedností a vědomostí. Řekli jsme si, že je to výborná příležitost, jak na naší škole zvýšit povědomí o Červené krakatici. Prezentace se podařila a Červená krakatice si získala přízeň pedagogů, což zabezpečilo její postup do krajského kola.

Začali jsme tvořit rozličné materiály spojené s Červenou krakaticí – navrhli jsme trička, plakáty a vytvořili webovou stránku. Během celé této doby jsme nepřestali oslovovat své přátele, aby se zapojili do našeho projektu. Na krajském kole jsme se opět setkali s několika přáteli, kteří se do Krakatice zapojili. Naše snaha byla korunována vítězstvím a věci nabraly rychlý spád. Škola nám natiskla reklamní trička a poskytla nám hosting na doméně stránky školy. Na celostátním kole středoškolské odborné činnosti jsme se seznámili s množstvím zajímavých projektů v 70 různých kategoriích. V naší kategorii – Pedagogika, psychologie a sociologie – bylo 16 soutěžních prací, které se věnovaly například alternativním metodám vyučování, životnímu stylu teenagerů či bezpečnosti na internetu. Vzhledem k silné konkurenci jsme nepočítali s umístěním na předních příčkách, ale byli jsme příjemně překvapeni. Červená krakatice získala první místo, a tedy i možnost prezentovat práci na českém celostátním kole v Olomouci. Bylo to pro nás velmi motivující k další činnosti v rámci Červené krakatice a též mimořádně povzbudivé, neboť do Červené krakatice se zapojili i lidé, kteří k ní byli skeptičtí.

Dva měsíce po SOČce jsme navštěvovali základní školy s prezentací o Červené krakatici a oslovovali jsme nové hráče. Také jsme si zakoupili vlastní doménu a vytvořili jsme si profil na Facebooku a Instagramu, aby nás mohli studenti jednoduše najít a kontaktovat. Tak se řady hráčů pomalu rozrůstaly a Krakatice rozprostřela svá chapadla ještě dále. Díky SOČce, sociálním sítím a i tomu, že jedna z našich mentorek je z druhého konce republiky, se naše pole působnosti z okolí našeho města rozšířilo na celé Slovensko.

Hledali jsme nové způsoby, jak Červenou krakatici víc propagovat, až jsme oslovili předsedkyni místního výboru Matice slovenské. Tu náš projekt zaujal a Matice nás finančně podpořila, takže jsme si mohli dát natisknout ještě více triček, která dáváme zadarmo hráčům, kteří se do projektu zapojí.

Naše aktivita zaujala pedagogy na škole natolik, že se dohodli, že se do Červené krakatice zapojí celá sborovna. Vzhledem k velké koncentraci hráčů na jednom místě to byla celkem výzva pro naše organizační schopnosti. Rozdělili jsme si učitele do čtyř skupin a každé ráno jsme jim psali na nástěnku úkoly. Bylo velmi příjemné mít školu plnou učitelů, kteří se usmívají, dávají žákům komplimenty a dělají milé maličkosti navíc.

Tato zkušenost nás utvrdila v tom, že Červená krakatice není omezená věkem – zapojit se může každý, kdo chce udělat lidem okolo sebe den o něco lepším.