Počítačové tablety ve škole bez dalších podpůrných aktivit selhávají

Ze zahraničí máme již dokonce k dispozici výsledky pedagogických výzkumů, jak využívání tabletů může měnit podobu vzdělávání. Ačkoli byl iPad první komerčně úspěšný tablet, kterého využili i další výrobci počítačů a dnes mu tak zdatně konkurují další platformy, po MP3 přehrávači iPod a chytrém telefonu iPhon se od firmy Apple jednalo o poslední skutečnou inovaci, kterou se mu podařilo uvést na trh.

Velkým problémem je postup, kterým je využívání tabletů do škol zpravidla zaváděno. V mnoha případech, a to nejen v Česku, jsou tablety jedinou investicí, do které jsou školy ochotny investovat. Je spíše výjimkou, když škola investuje i do vzdělávání či dalších podpůrných opatření. Navíc si většina lidí myslí, že tím, že se tablety dostanou do školy, dostanou se s nimi do školy i tak často skloňované inovace ve vzdělávání. Chyba lávky. Jak již před mnoha lety uváděl zakladatel konstrukcionismu Seymour Papert, škola je konzervativní instituce, která ráda využívá nové technologie na vylepšení starých cest. Učitelé bez důkladného vzdělávání, inspirace a motivace používají tablety způsobem, který podporuje současnou převažující frontální praxi, a tím jejich vzdělávací (a transformační) potenciál dosti zásadně omezují. Pořízení drahého zařízení a jeho používání pro podporu tradičních způsobů výuky prostě dobře nefunguje nebo nefunguje efektivně. Frontální výuka, výklad látky či testování jsou aktivity, na které v případě tabletů raději zapomeňte. Tudy prostě cesta nevede.

Navíc není vzdělávání jako vzdělávání. Zatímco dvouhodinový prezenční seminář zaměřený na prvotní „ťapání“ na tabletu, stahování aplikací, pořizování fotek či natáčení videí je u etablovaných dodavatelů automatickou součástí dodávky balíčku tabletů do školy, teprve vzdělávání v tom, je okamžik, kdy se dobrému didaktikovi zablýskne v očích. O takovém způsobu podpory toho stále víme vlastně dost málo, zato to, co už víme, víme jistě:

V zahraniční literatuře se spíše nežli o vzdělávání zaměřeném na používání tabletů píše o vytváření inspirativního školního vzdělávacího prostředí.Tím se odborníci snaží zdůraznit, že samotná přítomnost počítačů je nedostatečná a záleží na tom, jak vhodně (a zpravidla jak jinak nežli dosud) budou žáci s tablety pracovat. A zde jsme u pedagogických metod a forem práce. Důležitá je ale samozřejmě i bezproblémová technická podpora, bez které se učitelé používající počítače nikdy nemohou zcela obejít.

Hovoříme-li o moderních didaktických prostředcích, bylo by nejen stylové, ale zároveň i efektivní používat i moderní způsoby profesního rozvoje, které učitelům pomohou tyto prostředky efektivně využívat. Některé jsme si podrobněji přiblížili v Řízení školy č. 5/2013. Zde jen doplňme, že kromě prezenčních přednášek, workshopů a konferencí se bude jednat o vhodnou kombinaci živých online webinářů, videokonferencí, webcastingu, tutorovaných e-learningových kurzů, online konzultací s odborníky, vzájemné sdílení příkladů dobré praxe různými způsoby a případně i další, méně obvyklé způsoby, jako je pořádání letních škol, provázané a vzájemně se učící online komunity učitelů, mentoring, koučink či supervize (online i prezenčně). Všechny tyto způsoby rozvoje a podpory učitelů již byly v tuzemsku ověřeny, a dokonce (někde) v Česku dobře fungují. A je to právě vhodná kombinace výše uvedeného, kterou by

O výsledcích pedagogických výzkumů iniciativ 1:1 a o tom, že kromě profesního rozvoje je nutné při zavádění tohoto konceptu do výuky (tedy dnes typicky i v podobě tabletů) strategické plánování, jsme psali v Řízení školy č. 6/2013.

Ač si to na první pohled nemusíme uvědomit, ona je něco trochu jiného nežli inovace ve vzdělávání. Jistě tu nuanci cítíte sami. Ví to i „strýček“ Google, který indexuje 159 tisíc výskytů fráze „inovace ve vzdělávání“, ale pouze necelých 13 tisíc výskytů fráze „inovace vzdělávání“. Inovovat ve vzdělávání můžeme jakýkoli prvek, aniž bychom systém vzdělávání zásadněji změnili. Moderní mobilní dotykové počítače a digitální technologie obecně mají ambici zásadně měnit oblast vzdělávání a v důsledku i školství. Dnes jsme ještě v okamžiku, kdy je možné zavádět do škol tablety a sledovat tím „jen“ dílčí změny ve vzdělávání, nebude to ale dlouho trvat a vzdělávání dozná zásadnějších změn. To alespoň tvrdí příznivci změn ve vzdělávání, zejména ti technooptimističtí. Oponenti podobných prognóz mohou argumentovat stejně jako rezervovaný profesor pedagogiky Larry Cuban dosavadní zkušeností:

Hovořil jsem s několika zástupci dodavatelů tabletů do škol a překvapilo mne, na jaké zkušenosti se nezávisle shodli. Podle nich existuje nemalé množství škol, které pořizují pouze „holou dodávku tabletů“, tedy bez vzdělávání a další podpory, zcela plánovaně. Žádnou změnu ve škole vlastně nechtějí, zato potřebují zlepšit svůj obraz na veřejnosti. Taková škola se podle nich pozná jednoduše – škola zpravidla nežádá žádný další servis ani nevykazuje žádné reklamace. I po několika měsících od dodávky jsou tablety využívány zcela minimálně. Učitelé nevědí, jak je do své výuky začlenit, navíc se bojí, že by je mohli nějak poškodit, tak je raději příliš nevyužívají.

Úvodní zaškolení zpravidla zapůsobí pozitivně a částečně i motivačně také na učitele, kteří počítačům příliš nefandí. Intuitivnost ovládání a jednoduchost uživatelského rozhraní (v porovnání se stolními počítači) udělají své. Mnozí učitelé tím získají dojem, že k úspěchu ve třídě už stačí pouze najít zajímavé aplikace. Z toho také vychází požadavek některých škol, aby dodané tablety již měly tyto aplikace předinstalované. O jak šťastné rozhodnutí se jedná, si povíme v příštím článku, který bude z hlediska praktických informací mnohem konkrétnější.