Šikana zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění

Důsledky šikany přetrvávají do adolescence a dospělosti. Mladí dospělí s šikanou v anamnéze častěji trpí širokou škálou psychiatrických potíží od úzkostí a depresí po psychotické stavy, častěji se pokoušejí o sebevraždy, častěji kouří (Arseneault, 2017). , vysvětlují autoři britské longitudinální studie, která sledovala skupinu dětí po několik dekád (Takizava, Maughan, Arseneault, 2014).

Podobné důsledky se projevují i u čtyřicátníků a padesátníků, kteří šikanu zažili na základní škole: o dekády později měli kromě o polovinu vyššího výskytu depresí a suicidality i nižší vzdělání, častěji žili sami a uváděli nižší kvalitu života, horší zdravotní stav i horší výhled do budoucna.

Skrz psychické strádání se pak efekt šikany šíří i v dalších oblastech života – a přes stres, imunitu a sklony k obezitě zvyšuje například riziko kardiovaskulárních onemocnění. Duševní život se kvůli biologické souvislosti mezi stresem a zánětlivostí pojí s fungováním imunitního systému. (Takizava, Danese, Maughan & Arseneault, 2015) , a to i po statistickém ošetření dalších faktorů, jako body-mass indexu v dětství.

„Šikana také může vyvolat úzkost i mezi dětmi, které ji pouze pozorují okolo sebe, aniž by patřily mezi oběti. Takže pokud šikanování omezíme, prospějeme všem dětem,“ dodává finská expertka na šikanu Christina Salmivalli. Obtíže se navíc vyskytují i o agresorů, kteří šikanovali ostatní. Ve třiceti letech častěji trpí úzkostmi a depresemi, častěji berou drogy, častěji mají potíže se zákonem, ukázala novozélandská studie (Gibb, Horwood & Fergusson, 2011).

Z popsaných výzkumů není možné s jistotou odvodit, nakolik za problémy dospělých skutečně mohou dětské prožitky šikany. Terčem agresorů se zpravidla stávají oběti v mnoha ohledech slabší, jež by mohly podobnými problémy trpět, i kdyby se obětí šikany nestaly. Zároveň je to ale právě stres (například ten způsobený šikanou), co psychické zdraví a spokojenost podlamuje, argumentují autoři jedné ze studií (Copeland, Wolke & Angold, 2013) potvrzujících, že důsledky šikany přetrvávají do dospělosti.

Vztahy mezi šikanou a pozdějším sklonem k úzkostným nebo depresivním poruchám navíc existují i po statistickém kontrolování dalších faktorů, které by za nimi mohly potenciálně stát. Například uváděné britské výsledky přetrvávají i po odečtení vlivu IQ, internalizačních a externalizačních problémů, socioekonomického statusu rodiny a případné chudoby, nezájmu rodičů, jejich psychických potíží nebo závislostí i konfliktů v rodině a případného zneužívání. Započtení vlivu všech těchto proměnných z dětství výsledné vztahy mezi školní šikanou a potížemi v dospělosti snížilo jennepatrně – což naznačuje, že za souvislostmi stojí spíš samotná šikana než opomenutý vliv nějakých dalších, neměřených faktorů.

Když finští vědci testovali účinky komplexního programu proti šikaně KiVa, zaměřili se i na deprese a úzkosti u jedenáctiletých dětí (Williford et al., 2012). Účinnost programu nelze měřit pouhým srovnáním výsledků žáků před jeho zavedením a po něm, protože sklony k úzkostem a depresím se v průběhu dětství a dospívání mění: v daném případě depresivita stoupla, zatímco úzkostnost klesla. Vědci tak porovnávali rozdíly mezi žáky napříč školami: prokázali, že na školách, kde KiVu zavedli, úzkostnost klesla víc než na ostatních – a depresivita naopak stoupla méně.

Právě KiVu si přitom vědci pro své analýzy vybrali coby úspěšnou novinku, jež se postupně šíří z Finska do dalších zemí. Vyniká zejména v důrazu na systematickou a komplexní prevenci všech typů šikany – a zároveň ve striktním přístupu a opakovaném ověřování, jestli vyvíjená intervence funguje. Účinnost tak byla potvrzena opakovaně, mimo jiné i v randomizovaných kontrolovaných zkouškách, jaké se užívají při testování účinnosti léků: například ve Finsku, Nizozemí nebo Itálii (Karna et al., 2011; Salmivali & Poskiparta, 2012; Huitsing et al., 2020; Nocentini & Menesini, 2016).

Z praktického pohledu totiž potom můžeme šikanu z úvah úplně vynechat – stačí vědět, že kvalitní preventivní programy pozitivně ovlivní duševní zdraví žáků, což nakonec dává smysl i z ekonomického pohledu. Britské (McDain et al., 2017) a nizozemské (Huitsing, Barends & Lokkerbol, 2019) analýzy nákladové efektivity ukázaly, že se zavádění například právě finského programu KiVa vyplatí i z pohledu veřejných financí: investice na prevenci šikany totiž zabrání násobně větším nákladům společnosti spojeným se zdravotními problémy a nižším akademickým i socioekonomickým úspěchem, což oběti šikany provází po celý jejich život.

„KiVa je založená na vědeckém výzkumu, vyvinula ji skupina výzkumníků, kteří se studiu šikany věnují od počátku devadesátých let. A porozumění mechanizmům šikanování je pro účinnou prevenci a intervenci klíčové. Školy mohou mít spoustu nápadů, jak šikanování zamezit, jenže jejich postupy ne vždy vycházejí z faktů. Proto nemusejí navzdory dobrým úmyslům fungovat – a v nejhorším případě mohou i ublížit. ,“ shrnuje Salmivalli výhody programu KiVa oproti metodám běžně užívaným v Česku.

Organizace Schola Empirica přitom právě připravuje testování metody v českých podmínkách. Školy, které se jí přihlásí, tak mohou díky příspěvku z evropských strukturálních fondů získat zaškolení a metodickou podporu, aniž by musely do prevence šikany a zlepšení psychické odolnosti svých žáků investovat jediný halíř.