V dalším pokračování seriálu věnovanému novinkám ve školní
legislativě se budeme znovu zabývat některými vybranými částmi
nového školského zákona, tedy zákona č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném
vzdělávání (školský zákon). Stejně jako v předchozích dvou dílech
seriálu se přidržíme takového postupu při výkladu jednotlivých
ustanovení předpisu, kdy neuvádíme doslovné znění zákona
a vybíráme pouze ty pasáže, které znamenají zcela nový přístup
k řešení dané oblasti, popř. jsou jiným způsobem důležité nebo
zajímavé pro praxi řízení škol a školských zařízení.
Organizace předškolního vzdělávání
Ustanovení § 34 zákona dává veškeré kompetence, pokud jde
o organizaci předškolního vzdělávání, do rukou ředitele mateřské
školy (nikoliv tedy např. zřizovateli). Pouze při stanovení místa,
termínu a doby pro podání žádostí o přijetí dětí k předškolnímu
vzdělávání postupuje ředitel mateřské školy v dohodě se
zřizovatelem. Ovšem kompetence rozhodovat o přijetí dítěte
k předškolnímu vzdělávání je svěřena opět pouze řediteli mateřské
školy (a to i v případech, kdy počet přihlášených dětí přesáhne
počet, které lze přijmout). Toto rozhodnutí provádí ředitel
mateřské školy (v případě veřejných mateřských škol) v rámci
správního rozhodování podle správního řádu (zákon č. 500/2004
Sb.).
V mateřské škole mohou být děti umístěny zpravidla od tří let
věku (výjimečně tedy i děti mladší, např. v případě sourozenců),
ale i po dovršení šesti let věku, pokud jim byl například povolen
odklad povinné školní docházky.
Zásadním novým prvkem je uložení povinnosti řediteli mateřské
školy přednostně přijmout dítě v posledním roce před zahájením
povinné školní docházky. Tato povinnost ředitele mateřské školy
(a současně právo rodiče, aby dítě bylo přijato) byla stanovena na
základě snahy státu o vyrovnání případných nerovností, resp.
handicapů nebo rozdílů v úrovni sociokulturního vývoje dětí
v předcházejícím období. Opatření však neznamená prodloužení
povinné školní docházky, zakotvuje se pouze právo na umístění
v předškolním vzdělávání, nikoliv povinnost se tohoto vzdělávání
účastnit.
Pokud by kapacita mateřské školy byla naplněna, může ředitel
omezit přijímání mladších dětí do mateřské školy ve prospěch dětí
v posledním roce před zahájením povinné školní docházky pokud by
byla v takovém případě kapacita nedostačující a rodiče budou chtít
své dítě v posledním roce před zahájením povinné školní docházky
umístit do mateřské školy, je povinna obec zajistit umístění
tohoto dítěte v jiné mateřské škole.
Podle přechodných ustanovení zákona se uplatní toto právo na
přednostní přijetí dítěte v posledním roce před zahájením povinné
školní docházky uplatní až od školního roku 2005/2006.
Ustanovení odstavce 5 o nutnosti dodržet při přijímání dětí
podmínky stanovené zvláštním předpisem je vztaženo k § 50 zákona
č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, pode kterého lze do předškolního zařízení
přijmout jen takové dítě, které se podrobilo stanoveným
pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo
se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.
Ustanovení § 35 vymezuje výslovně důvody ukončení
předškolního vzdělávání dítěte rozhodnutím ředitele mateřské
školy, což je vážným zásahem do práv dítěte i jeho zákonného
zástupce, a je proto upraveno přímo zákonem. Posouzení, zda byly
naplněny ;podmínky pro ukončení vzdělávání v mateřské škole,
náleží řediteli vlastnímu rozhodnutí musí předcházet písemné
upozornění alespoň jednoho zákonného zástupce dítěte, že tento
krok ředitel hodlá učinit. Stanovení lhůty na splátku úplaty za
vzdělávání v mateřské škole je dáno ředitelem mateřské školy. Toto
ustanovení má odstranit přílišnou tvrdost zákona v případech, kdy
dojde pro zákonné zástupce dítěte k neočekávané situaci, například
po ztrátě zaměstnání rodiče.
Podmínky úplaty za předškolní vzdělávání jsou upraveny v §
123 a my se jimi ještě budeme zabývat.
Podrobnosti o podmínkách provozu mateřské školy stanoví MŠMT
vyhláškou č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání.
Změny v plnění povinné školní docházky
Povinnost školní docházky vychází z ustanovení článku 33
Listiny základních práv a svobod, který současně předpokládá, že
délka této povinnosti bude stanovena zákonem.
V § 36 zákon řeší v minulosti neupravenou skutečnost, do
kolika let věku vzdělávané osoby je nutno plnit povinnou školní
docházku. Přesný okamžik ukončení povinné školní docházky je
stanoven v § 43 (uplynutím období školního vyučování ve školním
roce, v němž dokončí poslední rok povinné školní docházky).
Vztažení plnění povinné školní docházky k fyzickému věku je
použito také z toho důvodu, že v souvislosti s přijetím zákona č.
435/2004 Sb., o zaměstnanosti byla v § 11 zákoníku práce změněna
definice způsobilosti fyzických osob mít v pracovněprávních
vztazích práva a povinnosti. Konkrétně to znamená, že je zakázána
práce fyzických osob ve věku do 15 let nebo starších 15 let do
skončení povinné školní docházky. Kdyby nebylo plnění povinné
školní docházky omezeno ve školském zákoně dosažením konkrétního
věku, mohlo by se stát, že by např. i zletilá osoba plnící dosud
povinnou školní docházku nemohla vstupovat do pracovněprávních
vztahů.
Ustanovení o ukončení plnění povinné školní docházky však
neznamená zánik práva na pokračování v základním vzdělávání (viz
§ 55). Rozlišuje se tedy ukončení povinné školní docházky
a ukončení základního vzdělávání získáním stupně základního
vzdělání. Žák například ukončí povinnou školní docházku, tj. devět
let docházky do školy, které stanoví zákon, v nižším ročníku
základní školy než devátém. Aby mohl získat základní vzdělání,
které se dosahuje ukončením posledního, devátého ročníku
základního vzdělávání, umožňuje se mu, aby i po splnění povinné
školní docházky mohl pokračovat v základním vzdělávání, a to do
osmnácti let věku. Podle § 55 pak může ředitel školy ve
výjimečných případech povolit pokračování v základním vzdělání do
konce školního roku, v němž žák dosáhne dvacátého roku věku.
I nadále zůstává zachována možnost zákonného zástupce vybrat
pro své dítě školu podle svého uvážení. Zároveň je však stanoveno
právo žáka být přijat do základní školy zřizované obcí nebo
svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu, v němž má žák trvalý
pobyt. Zavádí se tak pojem "spádová škola". Takové žáky je ředitel
školy povinen přijmout, a to až do výše povoleného počtu žáků
uvedeného ve školském rejstříku. Totéž platí i pro žáky umístěné
ve školském zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy se
sídlem v tomto školském obvodu. Povinnosti obce při zajišťování
podmínek pro plnění povinné školní docházky, včetně povinnosti
obce stanovit obecně závaznou vyhláškou školské obvody, jsou
stanoveny v § 178.
Zákon umožňuje, aby za přesně stanovených podmínek absolvoval
žák část nebo celou povinnou školní docházku jinak, než docházkou
do školy zapsané do školského rejstříku, a to především ve škole
mimo území České republiky, ve škole zřízené při diplomatické misi
nebo konzulárním úřadu ČR v zahraničí nebo formou individuální
výuky v zahraničí, pokud žák nemůže plnit povinnou školní docházku
ve škole v zahraničí. Ve zcela výjimečném případě může žák plnit
povinnou školní docházku také ve vzdělávací instituci na území
České republiky, která není zapsána ve školském rejstříku a je
provozována zahraničním zřizovatelem (v současné době např. Lycée
Francais de Praque, International School of Praque). Toto zaručuje
zajištění plnění povinné školní docházky v rámci volného pohybu
osob.
Žák s trvalým pobytem na území České republiky bude současně
žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané ve školském rejstříku
a bude pravidelně konat zkoušky z vybraných předmětů na této
škole, aby byla zajištěna kontinuita vzdělávání žáka a vytvořeny
podmínky pro návrat žáka do české školy. V této souvislosti ukládá
zákon zákonnému zástupci žáka oznamovací povinnost vůči spádové
škole, resp. jiné škole zapsané ve školském rejstříku.
Žáci víceletých gymnázií a osmiletých konzervatoří plní
příslušnou část povinné školní docházky ve střední škole.
Zákon dává možnost převedení žáka víceletého gymnázia nebo
osmileté konzervatoře do příslušného ročníku základní školy na
základě rozhodnutí ředitele střední školy. Toto převedení je však
ve všech případech (i v případě neprospěchu žáka) vázáno na
souhlas zákonného zástupce. Zákon zde respektuje zákaz vyloučení
žáka ze školy v rámci plnění povinné školní docházky. Pokud byl
žák řádně přijat na střední školu, ve které plní povinnou školní
docházku, má právo zde povinnou školní docházku také ukončit.
Individuální vzdělávání
Zákon zavádí dva výjimečné způsoby plnění povinné školní
docházky, a to individuální vzdělávání (odpovídá předchozímu
experimentálně ověřovanému domácímu vzdělávání) a vzdělávání žáků
s hlubokým mentálním postižením (v rámci předchozí právní úpravy
řešené dočasným prominutím povinné školní docházky).
Individuální vzdělávání je umožněno pouze žákům prvního
stupně základní školy. Přitom je třeba odlišit tento pojem od
pojmu individuální vzdělávací plán, který povoluje ředitel
základní, střední a vyšší odborné školy podle § 18 žákům se
speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním.
O povolení individuálního vzdělávání bude rozhodovat ředitel
školy, do které byl žák přijat k plnění povinné školní docházky
(podle předchozí právní úpravy rozhodoval o tehdejším domácím
vzdělávání krajský úřad).
Zákon stanovuje podmínky, které musí žadatel o povolení
individuálního vzdělávání splnit. Při splnění všech zákonem
stanovených podmínek nemůže ředitel školy povolení odmítnout.
Žák, kterému bylo povoleno individuální vzdělávání, se bude
podrobovat přezkoušení z vybraných předmětů ve škole, ve které je
evidován, a to tak, aby mohl být hodnocen za každé pololetí
školního roku. Zákonný zástupce žáka bude mít právo žádat
o komisionální přezkoušení žáka, pokud bude mít pochybnosti o tom,
že žák byl školou hodnocen správně.
Ředitel školy je povinen zařadit žáka do příslušného ročníku
základního vzdělávání v základní škole, jakmile o to zákonný
zástupce požádá nebo poté, co svým rozhodnutím zrušil povolení
individuálního vzdělávání. Důvody, pro něž ředitel zruší povolení
individuálního vzdělávání jsou rovněž taxativně vyjmenovány
zákonem.
Na individuální vzdělávání žáka poskytuje škola, kam byl žák
přijat k plnění povinné školní docházky, zákonnému zástupci pouze
učebnice a základní školní potřeby v rozsahu, ve kterém jsou
v souladu s ustanovením § 16, odst. 7 poskytovány žákům základní
školy bezplatně. Žákům se zdravotním postižením bude škola
bezplatně poskytovat speciální učebnice a speciální kompenzační
a didaktické pomůcky, které potřebují s ohledem na své postižení.
Jiné výdaje na individuální vzdělávání, dopravu do školy
k přezkoušení, případně na další učební pomůcky hradí zákonný
zástupce individuálně vzdělávaného žáka, s výjimkou výdajů na
činnost školy, do níž byl žák přijat k plnění povinné školní
docházky (mzdové výdaje na pedagogické pracovníky, kteří budou
žáka metodicky vést a přezkušovat apod.).
Stupně vzdělání v rámci základního vzdělávání
Zákon zavádí následující druhy stupňů vzdělání na úrovni
základního vzdělávání:
-stupeň základního vzdělání,
-stupeň základů vzdělání.
Stupeň základního vzdělání dosáhne žák úspěšným ukončením
vzdělávacího programu základního vzdělávání, a to buď v základní
škole nebo na nižším stupni víceletého gymnázia nebo
v odpovídající části vzdělávání v osmileté konzervatoři. Z tohoto
ustanovení lze rovněž dovodit, že po obsahové stránce (vzdělávacím
programem) odpovídá druhý stupeň základní školy nižšímu stupni
víceletého gymnázia. Stupně základního vzdělání lze dosáhnout také
absolvováním kursu pro získání základního vzdělání podle § 55,
odst. 3.
Stupeň základy vzdělání se výslovně stanoví pro žáky, kteří
ukončí vzdělávací program základní školy speciální (dřívější
pomocné školy). Jde o žáky, kteří sice budou plnit povinnou školní
docházku, ale nebudou pravděpodobně moci naplnit podmínky
rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.
Přípravné třídy základní školy
Přípravné třídy základní školy jsou osvědčenou praxí
posledních let, i když dříve poskytovaly vzdělávání na základě
experimentu, neboť jejich činnost nebyla obsažena v tehdejších
školských předpisech. Přípravné třídy mohou být zřizovány tam, kde
vzniká potřeba před nástupem do základní školy vyrovnat rozdílnost
dosavadní výchovy dětí z rozmanitého sociokulturního prostředí
a z různých příčin nelze využít nabídky a možností, které
poskytují mateřské školy. Posláním přípravných tříd není výuka
obdobná vzdělávání v základní škole nebo případné učení
v předstihu, podstatou činnosti v přípravných třídách je v mnohých
případech naučit děti komunikaci v českém jazyce a vzájemné
komunikaci, základům sebeobsluhy, apod.
Přípravné třídy mohou zřizovat pouze obce, svazky obcí nebo
kraje, a to pouze při základních školách. Ke zřízení přípravné
třídy potřebuje každý ze zřizovatelů souhlas krajského úřadu,
protože tento orgán bude také rozhodovat o přidělení finančních
prostředků ze státního rozpočtu. O zařazování žáků do přípravné
třídy rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce
a současně písemného doporučení školského poradenského zařízení.
Z ustanovení o minimálním počtu dětí v přípravné třídě může
povolit výjimku zřizovatel, a to až do 20 % pod stanovenou hranici
(viz ustanovení § 23).
Hodnocení výsledků vzdělávání žáků základních škol
V § 51 zákon upravuje vydávání vysvědčení, které by mělo
stejně jako dosud podávat žákovi a jeho zákonným zástupcům
informaci o celkových výsledcích vzdělávání v daném pololetí. Nově
se zavádí možnost vydat žákovi na konci prvního pololetí pouze
výpis z vysvědčení, který bude obsahovat údaje shodné
s oficiálním tiskopisem vysvědčení, nebude však vydán na
oficiálním tiskopisu vysvědčení. Tato možnost může pomoci řešit
technické problémy s tiskem vysvědčení na tiskárně při tisku údajů
za 2. pololetí.
Zákon umožňuje používat slovní hodnocení ve všech předmětech
a všech ročnících základní školy. Žák může být z některého
předmětu hodnocen slovně a z jiného klasifikačním stupněm. Oba
způsoby hodnocení jsou rovnocenné. Ředitel školy je při
rozhodování o volbě způsobu hodnocení vázán souhlasem školské rady
(viz § 168).
Žák s vývojovou poruchou učení může být hodnocen slovně
i v případě, že ostatní žáci ve třídě jsou hodnoceni klasifikačním
stupněm.
Při přestupu žáka na školu, která hodnotí jiným způsobem,
převádí výchozí škola hodnocení žáka do formy, kterou užívá druhá
škola. Vychází se ze zásady, že převod hodnocení provádí škola, ze
které žák odchází, neboť má dostatek informací o vývoji žáka a pro
jeho objektivní hodnocení.
Nově je zaveden institut výstupního hodnocení, které se bude
žákovi vydávat vždy v devátém roce povinné školní docházky nebo
v případě, kdy se žák z pátého nebo sedmého ročníku hlásí
k přijetí na střední školu. Hodnocení by mělo obsahovat slovní
vyjádření o celkových výsledcích vzdělávání žáka v průběhu povinné
školní docházky, jeho předpokladech pro další profesní rozvoj,
o jeho vlastnostech a schopnostech majících vliv na vzdělávání.
V každém případě má výstupní hodnocení zhodnotit splnění cílů
základního vzdělávání deklarovaných v § 44. Výstupní hodnocení
slouží mimo jiné i jako podklad pro přijímací řízení na střední
školy (viz § 60 odst. 4). Ustanovení o vydávání výstupního
hodnocení se poprvé využije ve školním roce 2005/2006.
Podrobnosti o hodnocení stanoví MŠMT v rámci vyhlášky
o základním vzdělávání.
Pokud jde o postup žáka do vyššího ročníku, stanoví se, že
postupuje žák, jehož hodnocení bude ve všech povinných předmětech
stanovených rámcovým vzdělávacím programem lepší než nedostatečné
(vyjádřeno klasifikačními stupni), s výjimkou předmětů výchovného
zaměření, které bývá značně subjektivní a závisí často na
vrozených předpokladech žáka, navíc v mnohých případech zhoršená
známka z výchovně zaměřeného předmětu spíše supluje známku
z chování.
Zcela novým ustanovením je možnost opakovat ročník na každém
stupni základní školy pouze jednou. Poté žák postupuje do vyššího
ročníku bez ohledu na prospěch (s výjimkou opakování ze
zdravotních důvodů na základě žádosti jeho zákonného zástupce).
V případě, kdy je žák dlouhodobě nemocen nebo nebyl z jiných
důvodů hodnocen a škola nemá dostatek podkladů pro objektivní
hodnocení žáka, umožňuje se řediteli školy stanovit náhradní
termíny pro hodnocení.
I nadále v souladu s předchozí právní úpravou je zachováno
právo zákonného zástupce žáka odvolat se proti hodnocení žáka na
konci příslušného pololetí, pokud má pochybnosti o jeho správnosti
a chce využít práva na komisionální přezkoušení žáka. V případě
rozhodnutí krajského úřadu může toto komisionální přezkoušení
provést i jiná škola (viz § 53, odst. 4).
Ukončení základního vzdělávání
Ustanovení § 54 zákona upřesňuje, jakým dokladem je
stvrzováno žákem dosažené základní vzdělání. Nově se zákonem
zavádí doložka na vysvědčení z devátého ročníku základní školy
jako dokladu o získání stupně základním vzdělávání. Obdobně je
zavedena doložka o získání stupně základního vzdělání na
vysvědčení za druhé pololetí druhého ročníku šestiletého gymnázia
nebo čtvrtého ročníku osmiletého gymnázia nebo osmileté
konzervatoře. Na závěr kursu pro získání základního vzdělání,
který může být organizován pro uchazeče, kteří splnili povinnou
školní docházku, ale nezískali základní vzdělání (viz § 5, odst.
3), bude vydáváno vysvědčení z tohoto kursu s doložkou stejnou,
jako v případě vysvědčení ze základní školy.
Dále je upřesněno, kdy žák přestává být žákem základní školy
toto jednoznačné stanovení termínu nebylo v předchozí právní
úpravě obsaženo a je důležité s ohledem na postavení žáka pro
sociální účely.
Stupně středního vzdělání
Zákon definuje zcela nově výčet stupňů vzdělání, kterých je
možno dosáhnout v oblasti středního vzdělávání. Dosud používané
pojmy "střední odborné vzdělání", "úplné střední vzdělání"
a "úplné střední odborné vzdělání" jsou nahrazeny následujícími
novými stupni středního vzdělání:
Stupeň "střední vzdělání" je stupeň, kterého mohou dosáhnout
absolventi oborů vzdělání s jednoletou nebo dvouletou přípravou,
která nekončí výučním listem a přesto poskytuje určitou odbornost.
Pro žáky, kteří ukončují ve dvouletých a tříletých oborech
vzdělání ukončovaných závěrečnou zkouškou a výučním listem, se
nově vymezil stupeň "střední vzdělání s výučním listem".
S ohledem na rozšiřování všeobecného a obecně odborného
základu středního vzdělávání, které by mělo vytvořit základy pro
možnosti širšího uplatnění absolventů ve společnosti a na trhu
práce a rozšířit možnosti účasti v celoživotním vzdělávání
a snadnější rekvalifikaci, došlo ke spojení dřívějších stupňů
úplného středního a úplného středního odborného vzdělání do stupně
vzdělání označeného jako "střední vzdělání s maturitní zkouškou".
V nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání
v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, které stanoví
soustavu oborů vzdělání, je stanoveno rozčlenění oborů podle
stupňů vzdělání, kterých je možné dosáhnout a dále je stanovena
návaznost na stávající studijní a učební obory, aby byla zachována
kontinuita.
V přechodných ustanoveních zákona (§ 185 odst. 5 a 6) je
zároveň výslovně deklarováno, že stupně vzdělání dosažené před
nabytím účinnosti tohoto zákona zůstávají nedotčeny a dále se
vymezuje přechodový můstek mezi dosavadními a novými stupni
vzdělání.
Přijímání do prvního ročníku vzdělávání ve střední škole
Ustanovení § 60 upravuje přijímání do prvního ročníku střední
školy s výjimkou přijímání do prvního ročníku víceletých gymnázií
a uměleckých středních škol (ve kterých je součástí přijímacího
řízení talentová zkouška) - přijímání do těchto středních škol
řeší následující § 61 a § 62. Na rozdíl od předchozí právní úpravy
se přijímací řízení vyhlásí na všech středních školách ve stejném
termínu stanoveném vyhláškou č. 671/2004 Sb., kterou se stanoví
podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve
středních školách. Případná další kola přijímacího řízení (např.
pokud škola nenaplní předpokládané počty žáků) budou v kompetenci
ředitele školy. Přihlášku pro první kolo přijímacího řízení lze
podat pouze na jednu střední školu. Uvedená pravidla platí beze
zbytku pro všechny střední školy bez ohledu na zřizovatele (tedy
i pro školy soukromé a církevní).
Rozlišuje se (stejně jako dříve) přijímací řízení od
přijímací zkoušky. Přijímací řízení je procesem začínajícím od
podání přihlášky uchazečem a končícím vydáním rozhodnutí o přijetí
či nepřijetí uchazeče. Součástí přijímacího řízení může být
přijímací zkouška a případně talentová zkouška. O tom, zda je
přijímací zkouška vypsána, rozhodne ředitel školy zejména
v případech, kdy počet uchazečů nepřevyšuje kapacitu volných míst.
Kritéria pro přijímání uchazečů však musí být pro všechny uchazeče
přijímané ve stejném kole přijímacího řízení jednotná a zveřejněná
do konce března.
Pro označení žáka základní školy i pro jiného uchazeče, který
se hlásí k přijetí ke vzdělávání ve střední škole, byl zvolen
jednotný termín "uchazeč".
Zákon uvádí výslovná kritéria přijímacího řízení, v nichž se
počítá i se zohledněním nově zaváděného výstupního hodnocení
uchazeče ze základního vzdělávání (§ 51 odst. 5).
Zákon také stanoví jednotný termín, ve kterém nejdříve smí
ředitel střední školy informovat uchazeče o přijetí nebo nepřijetí
(ne dříve než 20. dubna). Tím nastavuje zákon jednotné podmínky
přijímacího řízení pro všechny střední školy bez ohledu na
zřizovatele.
Pokud není v prvním kole přijímacího řízení naplněna kapacita
školy, může ředitel vyhlásit libovolný počet dalších kol.
V takovém případě má ředitel školy informační povinnost vůči
krajskému úřadu a krajský úřad pak vůči veřejnosti. Přijímací
řízení musí být ukončeno do konce srpna.
Do prvního kola podávají žáci základních škol přihlášku
prostřednictvím ředitele základní školy, do dalších kol pak přímo
řediteli příslušné střední školy.
Ustanovení o tom, že pokud byl uchazeč přijat ke vzdělávání
ve střední škole v některém kole přijímacího řízení, nemůže být
přijat ke vzdělávání v jiné střední škole v dalších kolech
přijímacího řízení, je třeba chápat tak, že pokud vydá ředitel
střední školy rozhodnutí o přijetí uchazeče, který byl předtím
přijat na jinou střední školu, je toto rozhodnutí v souladu se
správním řádem neplatné, protože bylo vydáno v rozporu
s ustanovením tohoto zákona. Zákon neobsahuje žádné sankce vůči
uchazeči nebo jeho zákonnému zástupci při podobných porušeních
zákona.
Na rozhodnutí ředitele střední školy zřizované územními
samosprávnými celky se vztahuje správní řád (zákon č. 500/2004
Sb.), pouze jsou odchylně od lhůt uvedených ve správním řádu
stanoveny lhůty pro vydání rozhodnutí a pro podání odvolání. Věcně
se však tyto lhůty nezměnily proti předchozímu právnímu stavu.
Přijímání do prvního ročníku nižšího a vyššího stupně šestiletého
a osmiletého gymnázia
V § 61 zákon upravuje přijímání ke vzdělávání ve víceletých
gymnáziích. Oproti předchozí právní úpravě dochází k rozdělení
vzdělávání na víceletých gymnáziích na dva stupně, a to stupeň
nižší a stupeň vyšší. Podmínkou přijetí do nižšího stupně je
úspěšné ukončení příslušného ročníku základní školy (v případě
šestiletého vzdělávacího programu gymnázia sedmého ročníku
základní školy, v případě osmiletého vzdělávacího programu pátého
ročníku základní školy) a splnění podmínek stanovených pro
přijímací řízení.
Nově je výslovně stanoveno, že do prvního ročníku nižšího
stupně může být přijat pouze uchazeč, který úspěšně ukončil
příslušný ročník základní školy v tom roce, ve kterém se ke studiu
hlásí. Uvedené opatření posiluje výlučnost tohoto vzdělávání
a odstraňuje případnou nerovnost při přijímacích zkouškách (žáci
vyšších ročníků by vstupovali do přijímacího řízení lépe
připraveni). I nadále je stanoveno, že uchazeč může, pokud se
hlásí do nižšího stupně víceletého vzdělávacího programu gymnázia,
podat přihlášku pouze na jedno víceleté gymnázium.
Také před vstupem do vyššího stupně víceletého gymnázia bude
nově vypsáno přijímací řízení. Do vyššího stupně se pak mohou
hlásit nejen uchazeči, kteří ukončili nižší stupeň gymnázia, ale
i ostatní uchazeči, kteří splnili povinnou školní docházku. Pokud
se uchazeč hlásí do vyššího stupně gymnázia, může současně
s přihláškou do tohoto stupně podat i další přihlášku na jinou
střední školu. Tímto se umožňuje, aby se ke vzdělávání ve
víceletém vzdělávacím programu gymnázia mohli přihlásit i úspěšní
žáci devátých ročníků základní školy a naopak, aby se méně úspěšní
žáci po nižším stupni gymnázia, kteří např. neuspějí při
přijímacím řízení do vyššího stupně, mohli ucházet o přijetí do
některých jiných vzdělávacích programů ostatních středních škol.
Tato okolnost znamená určitou výjimku z pravidla stanoveného
předchozím § 60, tedy že pro první kolo přijímacího řízení lze
podat přihlášku jen na jednu střední školu.
Pro samotný průběh přijímacího řízení platí pravidla
stanovená v § 60. Podle ustanovení § 61 se poprvé postupuje při
přijímacím řízení pro školní rok 2005/2006, a to od prvního
ročníku. To znamená, že ustanovení o přijímacím řízení pro vyšší
stupeň víceletého gymnázia se použije teprve tehdy, až do
příslušného ročníku dospějí žáci přijatí do prvních ročníků právě
ve školním roce 2005/2006.
Přijímání do oborů vzdělání s talentovou zkouškou
Zákon upravuje odlišnosti v přijímacím řízení do některých
oborů vzdělání středních škol, v nichž se v souladu s rámcovým
vzdělávacím programem ověřuje míra talentu pro zvolené studium.
Jedná se zejména o obory vzdělání uměleckých škol. Podle této
úpravy ověření talentu předchází termínu konání přijímací zkoušky
a pokud uchazeč talentovou zkoušku úspěšně vykoná, pokračuje dále
v přijímacím řízení do zvoleného oboru vzdělání.
Úprava se odlišuje především termíny tak, aby neúspěšní
uchazeči mohli podat ve stanoveném termínu přihlášku do oborů
vzdělání, kde talentová zkouška není podmínkou pro přijetí.
Hodnocení výsledků vzdělávání žáků středních škol
Hodnocení žáků ve středních školách obsahuje obdobné prvky
jako hodnocení v případě základního vzdělávání, tj. rozlišuje se
hodnocení klasifikací a slovním hodnocením nebo jejich kombinací.
Oproti základnímu vzdělávání je k postupu do vyššího ročníku nutné
prospět ze všech povinných předmětů stanovených školním
vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání, ve kterém se žák
vzdělává. V odborných předmětech stanovených rámcovým vzdělávacím
programem uměleckých oborů vzdělání se žák hodnotí na základě
vykonání komisionální zkoušky.
Nově se stanoví, že pokud žák na konci druhého pololetí
neprospěl nejvýše ze dvou povinných předmětů, může konat z těchto
předmětů opravnou zkoušku, která je komisionální. Pokud je žák
hodnocen nedostatečnou (jednotlivé stupně hodnocení jsou uvedeny
ve vyhlášce o středním vzdělávání) z více než dvou předmětů,
opakuje ročník, pokud je mu opakování povoleno podle § 66 odst. 7.
Dále se upřesňuje, že žákovi nebo jeho zákonnému zástupci je
umožněno v případech pochybnosti o správnosti klasifikace nebo
slovního hodnocení na konci příslušného pololetí požádat
o komisionální přezkoušení. Nově je uvedena možnost, aby se
komisionální přezkoušení mohlo na základě rozhodnutí krajského
úřadu konat v jiné střední škole, a to za případné účasti školního
inspektora. To se vztahuje i na opravné zkoušky.
Změny v ukončování středního vzdělávání
Pro obory vzdělání, v nichž se dosahuje středního vzdělání,
je stanovena závěrečná zkouška (její náležitosti jsou upraveny
v § 74).
Způsob ukončování vzdělávání se v případě vzdělání vedoucího
k získání stupně středního vzdělání s výučním listem příliš nemění
(ve srovnání s předchozím právním stavem).
Výrazně se mění způsob ukončování v oborech vzdělání
končících maturitní zkouškou (§ 77 a následující) zavedením
společné části maturitní zkoušky a dílčí reformou profilové části
maturitní zkoušky. Vzhledem k náročnosti přípravy reformované
maturitní zkoušky a vzhledem k nutnosti chránit práva žáků, kteří
v současné době již byli ke studiu ve středních školách přijati,
stanoví se v § 185 odst. 8, že žáci, kteří mají řádně ukončit
střední vzdělávání maturitní zkouškou před 1. září 2007, konají
maturitní zkoušku podle dosavadních právních předpisů (tedy § 25
"starého školského" zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních
škol, středních škol a vyšších odborných škol a vyhlášky č.
442/1991 Sb., o ukončování studia ve středních školách
a učilištích.1)
Zavedení reformované maturitní zkoušky do praxe je tak oddáleno na
školní rok 2007/2008. To znamená, že podle nových pravidel budou
maturovat žáci přijatí do prvních ročníků čtyřletých oborů ve
školním roce 2005/2006.
Graf
Nová pravidla pro konání maturitní zkoušky
Obecný model maturitní zkoušky
Společná část:
Název zkoušky nabídka forma zkoušky Komentář
Český jazyk centrum písemně a ústně 1.zkouška povinná
Cizí jazyk centrum písemně a ústně 2.zkouška povinná
MA centrum písemně 3.zkouška povinně volitelná
OZ centrum písemně 3.zkouška povinně volitelná
PTZ centrum písemně 3.zkouška povinně volitelná
ITZ centrum písemně 3.zkouška povinně volitelná
Profilová zkouška:
Název zkoušky nabídka - forma zkoušky komentář
1.zkouška povinná stanoví ředitel Ředitel školy určí nabídku
2.zkouška povinná školy ze zdrojů povinných zkoušek podle
3.zkouška povinná školy nebo z nabídky rámcového vzdělávacího
ministerstva
programu, dále stanoví
formu, témata a termíny
konání těchto zkoušek,
v kompetenci ředitele
je stanovit charakter
zkoušek.
4.-7.zkouška nepovinná žák volí z nabídky Žák volí nejvýš 4
stanovené ředitelem zkoušky.
školy nebo z nabídky
ministerstva
1) Tato vyhláška byla novelizována vyhláškou č.672/2004 Sb., kterou
se mění vyhláška č.442/1991 Sb., o ukončování studia ve středních
školách a učilištích, ve znění pozdějších předpisů.