Nová legislativa v praxi ředitele školy, 5. část. Školské zákony

V dnešním pokračování seriálu věnovanému novinkám ve školní legislativě se znovu podíváme na některé zajímavé části nového školského zákona, tedy zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Připomeňme, že jsme zvolili takový postup při výkladu jednotlivých ustanovení předpisu, kdy neuvádíme doslovné znění zákona a ani zdaleka se nezabýváme všemi částmi této nové právní normy. Vybíráme pouze ty pasáže, které znamenají zcela nový přístup k řešení dané oblasti, popř. jsou jiným způsobem důležité nebo zajímavé pro praxi řízení škol a školských zařízení.

Právě tato část přinesla velmi důležité změny do školského zákona, které v zákonné úpravě dosud akutně scházely. Již jsme naznačili, že moderní právní norma musí vycházet z jednoho ze základních ústavních pravidel českého právního řádu - tedy z toho, že povinnosti lze fyzickým i právnickým osobám ukládat pouze zákonem. Ukládání povinností se pochopitelně objevuje v celé řadě ustanovení, ale pokud jde o stanovení povinností žákům, resp. dětem, žákům a studentům, ale také zákonným zástupcům dětí a nezletilých žáků, jsou soustředěny zejména do ustanovení § 22. Ale abychom hned nehovořili o povinnostech, začněme výčtem práv, jež dává zákon při organizaci vzdělávání žákům, studentům a zákonným zástupcům dětí a nezletilých žáků, jak vyplývají z § 21.

Kromě základního práva na vzdělávání a školské služby podle zákona nacházíme nově formulované právo žáka na informace o průběhu a výsledcích svého vzdělávání. V praxi to znamená ještě důraznější apel na ředitele školy, že není možné omezit hodnocení vzdělávání žáků jen na sice pravidelnou, ale zato jednorázovou klasifikaci žákova prospěchu za delší období, vyjádřené jednorázovým vysvědčením. Ředitel školy musí společně s ostatními pedagogy hledat takové formy a metody hodnocení, aby mohlo být toto právo kontinuálně naplňováno. Významnou změnou je fakt, že na tyto informace - tedy informace o průběhu a výsledcích vzdělávání - mají právo také rodiče zletilých žáků, popř. osoby, které vůči zletilým žákům a studentům plní vyživovací povinnost. To je nepochybně velmi důležité a užitečné ustanovení, které významně mění dosud existující praxi, kdy střední škola ve snaze zajistit potřebnou informaci rodičům musela přesvědčovat zletilé žáky, aby k tomuto úkonu dali svůj souhlas. Nezřídka pak nastávaly situace, kdy kvůli absenci souhlasu zletilého žáka bylo velmi obtížné komunikovat s rodiči v případech, kdy průběh vzdělávání daného žáka vykazoval vážné nedostatky a vyžadoval společný postup školy a rodiny. Nyní má s účinností od 1.1.2005 škola nejen možnost, ale zároveň i povinnosti tuto informaci rodičům poskytovat a tím se, doufejme, do větší šíře otevírá tolik potřebná součinnost rodiny a školy při vytváření podmínek vzdělávání.

Z dalších nově formulovaných práv uveďme ještě právo žáků zakládat v rámci školy samosprávné orgány a jejich prostřednictvím se obracet na ředitele školy. Ředitel školy je povinen v takovýchto případech se zabývat stanovisky a vyjádřeními těchto žákovských samosprávných orgánů. Dále stojí za zmínku také právo žáků (i zákonných zástupců) vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání.

Nyní ale již k povinnostem, jež při stanovení podmínek vzdělávání ukládá zákon žákům a zákonným zástupcům. Na úvod konstatujme, že nerespektování některé z dále uvedených povinností není tímto zákonem nijak sankcionováno. Očekává se však adekvátní úprava přestupkového zákona, který by ve vymezených oblastech označil porušení školského zákona za přestupek se všemi z toho plynoucími důsledky. To je sice věcí blízké, ale přesto budoucnosti, proto se teď soustřeďme jen na výčet a částečně i rozbor povinností kladených na žáky a zákonné zástupce.

V prvé řadě je to zdánlivě samozřejmá povinnost žáka a studenta řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat. V případě zanedbání docházky do základní nebo střední školy zpravidla jedinec (nebo alespoň jeho zákonný zástupce) tuší, že by se takovéto chování nemuselo vyplatit. Ale tím, že je tato formulace povinnosti řádné docházky vztažena také na školské zařízení, znamená přerušení docházky např. do školní družiny bez řádné omluvy porušením ustanovení zákona a napříště by již neměl být pro ředitele školy žádný problém řešit takovouto situaci bez obav z možných tahanic a sporů o legitimitu opatření, jako je např. vyloučení žáka z další docházky do daného školského zařízení.

Dále je to výslovně uvedená povinnost žáků a studentů dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni. Jsou to právě školní řád (který vydává ředitel školy) a vnitřní řád (ten vydává ředitel školského zařízení), jež by měly být základním právním nástrojem pro stanovení konkrétních povinností žákům, studentům a zákonným zástupcům. Jde tu samozřejmě především o elementární právní jistotu pedagogů a zejména ředitele školy, že v případě nějaké škody způsobené žákem v důsledku porušení ustanovení školního řádu neponese škola odpovědnost při náhradě škody apod. Ustanovení § 30 doslova říká, že školní nebo vnitřní řád upravuje podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky. Tato část přímo vybízí k pečlivému nastavení takového znění školního řádu, které pomůže mj. chránit osobnost pedagoga jak před agresivními žáky, tak i např. před někdy nekritickými rodiči. V této souvislosti uveďme také ustanovení § 31, odst. 3, podle kterého jsou zvláště hrubé slovní a úmyslné fyzické útoky žáka nebo studenta vůči pracovníkům školy nebo školského zařízení vždy považovány za závažné zaviněné porušení povinností stanovených tímto zákonem.

Školní (vnitřní) řád má dále obsahovat:

- provoz a vnitřní režim školy nebo školského zařízení,

- podmínky zajištění bezpečnosti žáků a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí,

- podmínky zacházení s majetkem školy ze strany žáků.

Školní řád dále obsahuje pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků a studentů. O nových parametrech tohoto hodnocení ještě pojednáme zvlášť.

Další nezbytnou součástí školního (vnitřního) řádu výslovně zmíněnou zákonem jsou podmínky pro omlouvání nepřítomnosti žáků a studentů a podmínky uvolňování žáků a studentů z vyučování. V této souvislosti ještě uveďme, že pro stanovení podmínek pro omlouvání nepřítomnosti stanoví § 50 a § 67 základní pravidlo, že zletilý žák nebo zákonný zástupce nezletilého je povinen omluvit nepřítomnost způsobem stanoveným ve školním řádu nejpozději do 3 kalendářních dnů od začátku nepřítomnosti žáka. Tuto lhůtu stanovenou zákonem nelze školním nebo vnitřním řádem zkrátit, ale nastavení ostatních parametrů omlouvání již je zcela v kompetenci školního řádu.

U škol, u nichž je podle zákona povinně zřízena školní rada (základní, střední a vyšší odborné školy), schvaluje školní řád právě školská rada. Ředitel právnické osoby, která sdružuje více škol a školských zařízení vydává školní a popř. vnitřní řád pro každou školu a školské zařízení zvlášť (např. školní řád základní školy, školní řád mateřské školy, vnitřní řád školní družiny, vnitřní řád školní jídelny atd.).

Školní nebo vnitřní řád zveřejní ředitel na přístupném místě ve škole nebo školském zařízení. Prokazatelným způsobem s ním seznámí zaměstnance, žáky a studenty a informuje o jeho vydání a obsahu zákonné zástupce.

Svoji důležitost má také výslovně uvedená povinnost žáků a studentů plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem. Tím se opět zvyšuje právní jistota pedagogů, že ukládání běžných drobných povinností souvisejících s výchovným a vzdělávacím procesem (plnění zadaných úkolů, pokyny vedoucí ke kázni, pořádku apod.) není v rozporu s elementárními svobodami dítěte a žák je povinen takové pokyny plnit (a rodiče respektovat), jinak by šlo opět o porušení povinností uložených tímto zákonem.

U zletilých žáků (a současně u zákonných zástupců nezletilých žáků) se dále výslovně stanoví povinnost informovat školu o změně zdravotní způsobilosti a jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání. Kromě toho zákon ukládá těmto osobám povinnost oznamovat škole a školskému zařízení údaje podle § 28, tedy osobní údaje nutné pro vedení školní matriky. O novém pojetí vedení osobních údajů o žácích a studentech ještě bude řeč, ale již na tomto místě zdůrazněme, že uložením povinnosti sdělovat škole takové údaje je předem vyloučen konflikt se zákonem o ochraně osobních údajů (samozřejmě při dodržení základních pravidel pro shromažďování a zpracovávání těchto údajů, jež jsou právě zákonem o ochraně osobních údajů stanovena.

Na závěr této části ještě uveďme zvláštní povinnosti uložené výslovně zákonným zástupcům dětí a nezletilých žáků. Tyto osoby jsou dále povinny:

- zajistit, aby dítě a žák řádně docházel do školy a školského zařízení,

- na vyzvání ředitele se osobně účastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání dítěte nebo žáka.

V ustanoveních § 23 - 32 jsou popsány parametry běžného chodu škol, jež většinou není třeba podrobně na tomto místě rozvádět, protože většinou nedoznaly zásadních změn, pouze se z velké části přesunuly z vyhlášek právě do ustanovení zákona (např. členění škol na třídy, popř. oddělení, definice a rozdělení školního roku, délka vyučovací hodiny apod.). V souladu se zaměřením našeho seriálu však poukážeme na ty části, které se svým pojetím liší od předchozího právního stavu.

Jestliže jsme až dosud vždy uváděli, že se určení nějakého parametru přestěhovalo z vyhlášky do zákona, v případě stanovení nejnižších nebo nejvyšších počtů žáků je tomu přesně naopak. Předchozí právní úprava stanovila počty žáků přímo v zákoně a povolení výjimek vložila do rukou MŠMT. Ustanovení § 23 nového školského zákona však tuto zvyklost mění: dává pouze zmocnění ministerstvu školství, aby prováděcím předpisem (vyhláškou) stanovila nejnižší a nejvyšší počty žáků jednotlivých druhů škol. Jednotlivé vyhlášky tak, jak postupně procházejí legislativním procesem skutečně nastavují konkrétní nejnižší počty dětí, žáků a studentů v jednotlivých druzích škol, stejně jako nejnižší a nejvyšší počty žáků ve třídě, studijní skupině a oddělení. Jediné, co zákon o počtech žáků stanoví, je zmocnění pro zřizovatele takto vyhláškou nastavené počty snížit (popř. zvýšit) až o 4. Jestliže tedy dříve povolovalo výjimku ze stanoveného počtu žáků ministerstvo, nyní tuto výjimku bude povolovat zřizovatel (fakticky sám sobě). Přitom stále platí pravidlo, že v případě výjimečného snížení počtu uhradí zřizovatel zvýšené výdaje s tím spojené.

Zákon (konečně) jednoznačně definuje jednotlivé formy vzdělávání. Ne že by zaváděl něco, co by dosud vzdělávací systém neznal. Pro potřeby organizace vzdělávání však bylo nezbytné zavést jednotné definice jednotlivých pojmů, jako je denní forma vzdělávání, večerní, dálková, distanční a kombinovaná forma vzdělávání. Zejména stanovením povinného rozsahu hodin a dalších parametrů je tak pro všechny druhy vzdělávání nastaveno jasné a rovné prostředí.

Ustanovení § 26 uvádí pro jednotlivé obory vzdělání maximální (limitní) počty povinných vyučovacích hodin v jednom týdnu. Zde je na místě zdůraznit, že se jedná o nepřekročitelnou horní hranici, nikoliv tedy o standard, který by měl být dodržován v jednotlivých druzích škol. Připomeňme, že závazné rozsahy počtu povinných vyučovacích hodin vyplývají z rámcových vzdělávacích programů a toto ustanovení zákona dává právě pro tvorbu RVP horní nepřekročitelné limity. Praxe ukazuje, že dosud vydané RVP těchto limitů nevyužívají a stanoví horní hranice níže, než stanoví zákon.

V rámci podrobností o organizaci vzdělávání ještě zmíníme jednu změnu - zákon zmocňuje ředitele základních, středních a vyšších odborných škol vyhlásit pro žáky až 5 volných dnů ve školním roce. Vyhlášení těchto "ředitelských" dnů nijak konkrétně nepodmiňuje souhlasem nadřízeného orgánu a ani nevyžaduje nějaké složité zdůvodňování. Zákon pouze uvádí, že tyto dny mohou být vyhlášeny ze závažných důvodů, zejména organizačních a technických.

Ustanovení § 28 provádí výčet povinné dokumentace škol a školských zařízení. Z nových nebo nově formulovaných dokumentů uveďme:

- rozhodnutí o zápisu do školského rejstříku včetně dokladů nutných pro tento zápis,

- školní matrika (tedy evidence dětí, žáků nebo studentů),

- vzdělávací program školy a školského zařízení,

- výroční zprávy o činnosti školy, zprávy o vlastním hodnocení školy,

- školní nebo vnitřní řád, rozvrh hodin,

- záznamy z pedagogických rad,

- kniha úrazů a záznamy o úrazech žáků,

- protokoly a záznamy o provedených kontrolách a inspekční zprávy,

- personální, mzdová, hospodářská a účetní evidence a další dokumentace stanovená zvláštními předpisy.

Z uvedených dokumentů se krátce zastavíme u školní matriky. Tu musí vést jak škola, tak i školské zařízení (podle toho pak hovoříme o školní matrice školy nebo školní matrice školského zařízení). Zákon vyjmenovává přesně, které údaje se v rámci školní matriky o dítěti, žáku nebo studentovi shromažďují. Současně však formulace tohoto ustanovení dává škole nebo školskému zařízení volnost v rozhodnutí, zda využije celého rozsahu přípustných údajů nebo povede o svých žácích jen některé z uvedených. Škola či školské zařízení pak podle povahy své činnosti vede ty údaje z uvedených seznamů, které skutečně potřebuje. Poměrně dlouhý výčet údajů, jež tvoří školní matriky se zdá být zbytečně podrobný a může evokovat úvahy o zbytečné byrokracii. Je však třeba si uvědomit, že jedině takto podrobný výčet zejména osobních údajů ve školní matrice chrání školu před případným konfliktem s ustanoveními zákona o ochraně osobních údajů). Jestliže např. školský zákon výslovně uvádí, že povinnou součástí školní matriky je rodné číslo žáka, neměl by již existovat problém s jeho získáváním a používáním v souladu s ustanoveními zákona.

V této souvislosti se nelze nezmínit o problému, který byl řešen mj. i na stránkách tohoto časopisu. Jde o spor, zda je v souladu s platnou právní úpravou praxe, kdy je uváděno rodné číslo žáka jako identifikační údaj na tiskopisu vysvědčení. Připomeňme, že stanovisko k této záležitosti, jež bylo předmětem článku v 1. čísle tohoto časopisu, vycházelo z předchozí právní úpravy - tedy ze "starého" školského zákona. Nová právní úprava řeší tento problém důsledněji a dá se říci, že již nadcházející pololetní vysvědčení vydávaná v lednu 2005 bude možné vydat bez obav - i s rodným číslem žáka. Opravňuje k tomu právě v zákoně uvedené ustanovení o rodném čísle jako povinném identifikačním údaji žáka vedeném ve školní matrice a současně je toto stanovisko opřeno o skutečnost, že již pro rok 2005 bude závazný vzor tiskopisu vysvědčení vydán formou právního předpisu (viz. § 28 zákona) - dosud tomu tak nebylo a závazné vzory vysvědčení stanovoval pouze pokyn ministra. Tyto dvě skutečnosti se promítly i do stanoviska Úřadu na ochranu osobních údajů, které potvrzuje "nezávadnost" nových tiskopisů vysvědčení s uvedeným rodným číslem.

Z nových ustanovení zákona, jež popisují povinnosti škol a školských zařízení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, uveďme následující dvě důležité okolnosti:

- školy jsou povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám žáků a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů. Toto ustanovení znamená nezbytnost kontinuální starosti ředitele o vytváření takového prostředí ve škole, které bude splňovat výše uvedená kritéria po celou dobu účasti žáka na vzdělávání. To nepochybně vyžaduje průběžnou spolupráci ředitele školy s odborníky z oblasti pediatrie, hygieny, psychologie, bezpečnosti práce apod.

- povinná evidence úrazů dětí, žáků a studentů a jejich hlášení bude - na rozdíl od předchozího právního stavu - upraveno prováděcím právním předpisem (vyhláškou).

V této souvislosti ještě uveďme malé zamyšlení nad známým problémem - odpovědnost školy za zajištění dohledu nad žáky v době, kdy tito mají přerušené vyučování (tzv. volné hodiny). Tato otázka souvisí s bezpečností a ochranou zdraví ve školách, proto vkládáme následující úvahu právě sem. Ani nová právní úprava totiž výslovně tento problém neřeší a stejně jako dříve musíme správný postup školy dovozovat z ustanovení souvisejících platných právních předpisů.

Při hledání relevantních ustanovení právních předpisů připadá v úvahu především § 422 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Z něj vyplývá mj. toto:

"(1) Nezletilý odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu pro nezletilost schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.

(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.

(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena."

Druhým právním předpisem, který obsahuje ustanovení použitelné pro řešení výše uvedeného problému, je nový školský zákon.

Zde vyjdeme z ustanovení § 22, 29 a 30, tedy ustanovení, o nichž již víme, že řeší povinnosti žáků a studentů, povinnosti školy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a konečně obsah školních a vnitřních řádů. Ještě jednou připomeňme, že podle těchto ustanovení zákona jsou žáci a studenti povinni mj. dodržovat školní (vnitřní) řád a předpisy a pokyny školy k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni. Dále jsou povinni plnit pokyny pedagogických pracovníků škol vydané v souladu s právními předpisy a školním řádem.

Školy zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Na základě všech těchto ustanovení právních předpisů můžeme konstatovat:

1. Nezletilý žák v průběhu vyučování v tzv. volných hodinách může opustit prostory školy pouze za předpokladu, že je to v souladu s pravidly uvedenými ve školním řádu a byla splněna ta ustanovení školského zákona, která ukládají škole povinnost řádně s těmito pravidly seznámit jak studenty, tak i jejich zákonné zástupce. Při sestavování těchto pravidel (tedy příslušné části školního řádu) je třeba vycházet mj. z výše uvedených ustanovení § 422 občanského zákoníku, tj. zajistit, aby v byly vytvořeny podmínky k zajištění náležitého dohledu.

2. Škola za žáka odpovídá v této době za předpokladu, že ze školního řádu nevyplývá něco jiného. Pokud tedy z konkrétního ustanovení školního řádu vyplývá, že je s ohledem na rozvržení výuky v určitou část dne přerušena výchovně vzdělávací činnost a tato skutečnost je žákům i jejich zákonným zástupcům známa, nenese škola odpovědnost za případné škody, protože po tuto dobu nebyla povinna vykonávat náležitý dohled.

3. Případné písemné prohlášení rodičů lze připustit jako doklad o tom, že berou na vědomí toto konkrétní ustanovení školního řádu, které v konečném důsledku přenáší povinný dohled nad nezletilým na zákonné zástupce.

4. V případě zletilých žáků a studentů se opět vychází striktně z konkrétních ustanovení školního řádu. Ředitel školy tedy má právo řešit pobyt žáků ve škole či mimo ni v době přerušení výuky jakkoliv, popř. i shodně s ustanoveními platnými pro nezletilé žáky. Odpadá pouze povinná součinnost se zákonnými zástupci.

Závěrem je na místě dodat, že příslušná ustanovení školního řádu, která by v konečném důsledku přenášela odpovědnost za dohled nad nezletilými žáky na jejich zákonné zástupce, je moudré stanovit až po podrobném projednání se zástupci rodičů ve školské radě (§ 167 školského zákona). Koneckonců podle ustanovení této části zákona školská rada musí školní řád schválit. Tímto aktem by měla být splněna výše uvedená podmínka nezbytné konzultace se zástupci rodičů.

Výchovná opatření definuje zákona jako pochvaly nebo jiná ocenění a kázeňská opatření. Uveďme zde pouze několik poznámek o použití kázeňských opatření.

Již jsme upozornili na novou pasáž ve školském zákoně, která umožňuje zapojit do řešení kázeňských problémů zletilých žáků i rodiče v rámci plnění jejich zákonného práva na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání jejich dětí. Pokud však ani tato cesta nevede k nápravě kázeňských prohřešků, může ředitel školy využít některé z kázeňských opatření, jež definuje § 31 školského zákona. Kázeňským opatřením je podmíněné vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení, vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení, a další kázeňská opatření, která nemají právní důsledky pro žáka nebo studenta. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem druhy dalších kázeňských opatření a podmínky pro udělování a ukládání těchto dalších kázeňských opatření (tento prováděcí předpis dosud nebyl vydán). Ředitel školy nebo školského zařízení může v případě závažného zaviněného porušení povinností stanovených školským zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem rozhodnout o podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení. V rozhodnutí o podmíněném vyloučení stanoví ředitel školy nebo školského zařízení zkušební lhůtu, a to nejdéle na dobu jednoho roku. Dopustí-li se žák nebo student v průběhu zkušební lhůty dalšího zaviněného porušení povinností stanovených školským zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem, může ředitel školy nebo školského zařízení rozhodnout o jeho vyloučení. Žáka lze podmíněně vyloučit nebo vyloučit ze školy pouze v případě, že splnil povinnou školní docházku. To znamená, že po dobu plnění povinné školní docházky nelze žáka ze školy podmíněně vyloučit ani vyloučit, bez ohledu na to, jaký druh školy žák navštěvuje. Toto omezení se vztahuje na jakékoliv jednostranné rozhodnutí ředitele školy, kterou žák navštěvuje, přestože by nebylo výslovně označeno jako rozhodnutí o vyloučení ze studia (v praxi se lze setkat např. s jednostranným rozhodnutím ředitele víceletého gymnázia o přeřazení žáka zpět na základní školu nebo o jeho zanechání studia). Žák, který plní povinnou školní docházku, tedy může přestat být žákem dané školy pouze na žádost jeho zákonného zástupce nebo s jeho výslovným souhlasem, případně na základě rozhodnutí soudu, kterým se dítěti nařizuje ústavní výchova či ochranná výchova, pokud není možné, aby se dítě dále vzdělávalo ve své původní škole.Výše uvedené se v plném rozsahu vztahuje na všechny školy bez rozdílu zřizovatele (tedy i na školy soukromé a církevní). Tím není dotčeno právo soukromé školy domáhat se soudní cestou svého smluvního nároku v případě neuhrazení školného ze strany zákonného zástupce žáka.

O podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka či studenta rozhodne ředitel školy nebo školského zařízení do dvou měsíců ode dne, kdy se o provinění žáka nebo studenta dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy se žák nebo student provinění dopustil, s výjimkou případu, kdy provinění je klasifikováno jako trestný čin podle zvláštního právního předpisu (trestní zákon). O svém rozhodnutí informuje ředitel pedagogickou radu. Žák nebo student přestává být žákem nebo studentem školy nebo školského zařízení dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o vyloučení, nestanoví-li toto rozhodnutí den pozdější.

Rozhodnutí ředitele školy o podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka či studenta je správním rozhodnutím, na něž se vztahují ustanovení správního řádu. Proto problémy s doručováním rozhodnutí ředitele o uložení některého z uvedených kázeňských opatření je třeba řešit právě podle správního řádu. Připomeňme, že tato právní norma řeší doručení i v případě, že adresát nepřebírá zásilku a je mu držitelem poštovní licence oznámeno uložení zásilky. Zkrátka nepřevzetí zásilky neklade žádné vážnější překážky nabytí právní moci rozhodnutí ředitele školy.

Dosud obvyklý zákaz činnosti a propagace politických stran a hnutí ve školách je v zákoně doplněn o zákaz reklamy, která je v rozporu s cíli a obsahem vzdělávání a dále o zákaz reklamy a prodeje výrobků ohrožujících zdraví, psychický nebo morální vývoj dětí, žáků a studentů nebo přímo ohrožujících či poškozujících životní prostředí.

Ředitel školy a školského zařízení tedy musí dobře vážit, kterou reklamu či jakého prodejce do školy vpustí, aby nedošlo k porušení tohoto ustanovení zákona.