Malotřídní základní školy z pohledu České školní inspekce

Termín „malotřídní škola“ není oficiálním termínem uvedeným ve školském zákoně nebo souvisejících předpisech a tyto školy nejsou samostatně vykazovány ani ve výkazech Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jde o neúplné základní školy s alespoň jednou třídou, v níž se děti různých věkových kategorií (různých ročníků) vzdělávají společně. Česká školní inspekce identifikuje malotřídní školy buď jednotlivě při inspekční činnosti, nebo rámcově ze sekundárních údajů uvedených ve výkazech. Podle aktuálních výpočtů České školní inspekce vychází počet malotřídních škol na 1 113, největší zastoupení mají ve Středočeském kraji, Jihomoravském kraji a v kraji Vysočina.

Základní údaje

Ve školním roce 2015/2016 navštěvuje malotřídní základní školy celkem 38 682 žáků, což jsou 4,4 % z celkového počtu žáků v základním vzdělávání a 7 % z celkového počtu žáků vzdělávajících se na 1. stupni základních škol.
Z toho počtu je pak 2 353 žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, z nichž 2 026 tvoří žáci se zdravotním postižením, 310 žáci se zdravotním znevýhodněním a 194 žáci se znevýhodněním sociálním. Česká školní inspekce v období září 2015 - duben 2016 (ke dni přípravy tohoto článku) navštívila celkem 122 malotřídních základních škol, tedy 11 % z jejich celkového počtu.
Personální zajištění
V málotřídních základních školách působí celkem 4 147 učitelů, tj. 11,4 % ze všech pedagogů působících na 1. stupni základních škol. Přítomnost ostatních pedagogických pracovníků - specialistů ve srovnání s plně organizovanými základními školami zobrazuje graf na následující straně.
Silné a slabé stránky
Česká školní inspekce hodnotí školy podle hodnoticích kritérií vycházejících z modelu tzv. kvalitní školy. Hodnocení se týká šesti stěžejních oblastí (koncepce a rámec školy, pedagogické vedení školy, kvalita pedagogického sboru, výuka, vzdělávací výsledky žáků, podpora žáků při vzdělávání), ke kterým je v souhrnu přiřazeno celkem 26 konkrétních kritérií (v případě základního vzdělávání).
Z inspekčních zjištění lze konstatovat, že mezi silnější stránky malotřídních základních škol patří školní klima (např. pořádání adaptačních pobytů, komunitního kruhu), komunikace s žáky a rodiči (zájem rodičů o školu, výhody malých kolektivů), pozornost věnovaná osobnostnímu rozvoji žáků a začleňování žáků do kolektivu (tematické akce školy, zájmová činnost). Ke zlepšení pak zůstává oblast kvalifikovanosti pedagogů a zajištění optimálních personálních podmínek, profesní rozvoj a podpora začínajících pedagogů (např. absence funkčního plánu DVPP, nepravidelné hodnocení práce pedagogů, nedůsledná zpětná vazba), školní vzdělávací programy a jejich soulad se strategií školy a kurikulárními dokumenty (např. nesrozumitelné cíle) nebo řízení, monitoring a vyhodnocování práce školy (převažuje operativnost řízení, chybí systematické plánování a kontrola).
Další níže prezentované informace vycházejí z hodnocení 205 malotřídních základních škol, které Česká školní inspekce navštívila v průběhu minulého školního roku 2014/2015, a v prezentovaných oblastech nabízí srovnání se situací v ostatních školách.
Další vzdělávání
Malotřídní základní školy se poměrně pravidelně účastní dalšího vzdělávání, alespoň jedné formy DVPP se ve školním roce 2014/2015 účastnilo 92,5 % ředitelů a 78,5 % učitelů.
Zpětná vazba učitelům
Učitelé jsou nejčastěji hodnoceni ředitelem školy, přičemž v malotřídních školách často i vícekrát za rok (90,3 % učitelů), na rozdíl od ostatních škol, kde je ředitelem školy vícekrát za rok hodnoceno pouze 65,9 % učitelů. Četnost hodnocení a poskytované zpětné vazby hodnotí učitelé malotřídních škol jako dostatečnou častěji než učitelé z ostatních škol, stejně jako pozitivní dopad takové zpětné vazby na jejich práci hodnotí učitelé v malotřídních školách mírně pozitivněji.
Překážky omezující práci
Tak jako v plně organizovaných školách i ředitelé a učitelé malotřídních základních škol vnímají existenci překážek, které je v jejich práci omezují (takové překážky vnímá 92,7 % ředitelů malotřídních škol, což je číslo v zásadě srovnatelné se situací v ostatních školách).
Podpora ke zlepšení kvality práce
Česká školní inspekce zjišťuje také to, v jakých oblastech by pedagogičtí i vedoucí pedagogičtí pracovníci přivítali podporu směřující ke zlepšení kvality jejich práce. Podrobněji opět v tabulce.
Potřeby učitelů a jejich rozvoj
Důležitou oblastí je také naplňování potřeb pedagogů a péče o jejich profesní rozvoj.
Metody a formy vzdělávání

Česká školní inspekce klade při inspekční činnosti velký důraz na hodnocení průběhu vzdělávání a příslušných pedagogických procesů, přičemž nejdůležitějším nástrojem pro takové hodnocení je účast inspekčních pracovníků v jednotlivých vyučovacích hodinách. V nich se mimo jiné zaměřují na vzdělávací metody a formy. Konkrétní zjištění a srovnání forem výuky uplatňovaných v malotřídních školách a ostatních školách nabízí následující graf.

Zvolené metody a formy byly v malotřídních školách vzhledem ke stanovenému cíli hodnoceny jako účelné v 91,3 % hodin a vzdělávací cíl byl splněn v 94 % hodin. Ve většině hospitovaných hodin panovala příjemná atmosféra podporující učení, žáci byli aktivní a projevovali zájem o výuku, ptali se učitele v případě, že něčemu nerozuměli. Přibližně v 80 % a více hospitovaných hodin byla teorie propojena s možnostmi praktického využití, účelně byla využita motivační funkce hodnocení žáků a žáci dostávali prostor pro vyjádření vlastního názoru. Převaha formativního hodnocení byla mírně častěji zaznamenána v ostatních školách (76,2 % hodin) ve srovnání se školami malotřídními (68,8 %). Vzájemné hodnocení žáků bylo zjištěno v necelé pětině navštívených hodin a sebehodnocení žáků v necelých dvou pětinách hodin (v tomto ohledu se malotřídní a ostatní školy neliší).

Výsledky vzdělávání
Výsledky vzdělávání jsou nedílnou součástí hodnocení České školní inspekce a spolu s hodnocením podmínek a průběhu vzdělávání tvoří ucelený pohled na kvalitu vzdělávání v dané škole.
Pro vytvoření takového pohledu na hodnocení výsledků vzdělávání v malotřídních základních školách jsme do porovnání zahrnuli výsledky z ověřování výsledků žáků provedeného Českou školní inspekcí v roce 2013, v němž žáci 5. ročníku řešili testy z českého jazyka, matematiky a anglického jazyka, a zjišťování výsledků žáků provedeného Českou školní inspekcí v roce 2014, v němž žáci 4. ročníku řešili test vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět.
Ve všech čtyřech testech dosáhli žáci malotřídních škol vyšší průměrné úspěšnosti. V anglickém jazyce sice jen nepatrně (1,1 procentního bodu), v matematice však výrazněji (5,7 procentního bodu). Rozdíly jsou sice na hranici statistické významnosti, nicméně naznačují, že výsledky žáků malotřídních škol jsou v testovaných dovednostech mírně lepší než u žáků ostatních škol.
Závěr
Malotřídní školy jsou nedílnou součástí českého vzdělávacího systému, přestože podíl žáků, kteří se v nich vzdělávají, nedosahuje ani 5 % z celku. V některých západoevropských zemích (zejména s nižší hustotou obyvatel) je naopak počet málotřídních škol a počet žáků v nich vyšší. Ve Švédsku malotřídní školy navštěvuje zhruba 20 % žáků, ve Franci 11 %, ve Finsku 21 % a v Norsku dokonce 45 % žáků. Zatímco v České republice některé malotřídní školy zanikají, protože není dostatek finančních prostředků pro jejich udržení, v západoevropské pedagogice, která považuje malotřídní školy za efektivní alternativní školu, se naopak objevuje tendence znovuzavádění a přímé zakládání málotřídních škol. Takovou budoucnost malotřídních škol asi nelze v českém prostředí předpokládat, lze však věřit, že pro ty žáky, kteří se v nich vzdělávají, zůstanou české malotřídní základní školy i nadále zárukou srovnatelně kvalitního (a někdy i kvalitnějšího) a ničím neochuzeného vzdělávání.
POZNÁMKA
Článek byl zpracován na základě příspěvku předneseného na konferenci „Malotřídky 2016“, kterou pořádala společnost EDUin spolu s nakladatelstvím Wolters Kluwer ČR.
Více o konferenci na www.malotridky.eduin.cz. Fotoohlédnutí najdete na 2. straně obálky.