Facilitace

„O nás bez nás“ nemá nikdo rád. Platí to i pro žáky. Někdy o nich ale rozhodovat musíme. Můžeme ale také „o nich“ rozhodovat „s nimi“. V článku se věnujeme školní případovce – postupu, který odbourává defenzivní postoje žáků a rodičů a zvyšuje šanci, že rozhodnutí budou všem dávat smysl a dohody že budou platit. Popisujeme i nároky na facilitátora, bez kterého se školní případovka neobejde.

Efektivní práce ve škole stojí zejména na tom, zda se její aktéři dokážou dobře domlouvat. Ne každé setkání, ať už s kolegy, studenty, nebo rodiči, ale vede přímo k cíli. Co dělat, když se jednání vleče, komunikace vázne nebo se problém zdá příliš složitý? Přichází na řadu facilitace – nástroj, který dokáže vnést řád do chaosu, bezčasí nebo napětí.

Ve škole se každý den potkávají tucty lidí, kteří se spolu potřebují dohodnout na tom, co a jak budou spolu nebo vedle sebe dělat. Některá jednání probíhají hladce, některá méně. Když jde o složitější problém, když jej má řešit větší množství lidí, když jsou patrné bariéry v komunikaci, je čas využít facilitaci.

Pro laickou populaci je učitel „ten, který něco učí žáky ve třídě“, případně hlasuje na pedagogické radě o „dvojce z chování“. Kromě vedení skupiny žáků je ale učitel sám členem řady skupin v různých orgánech školy a účastní se mnoha složitých jednání. Při nich se občas těžko hledá společná řeč. Času je málo, lidí hodně nebo málo, témata jsou složitá, pozornost kolísá a emoce rostou. V článku nabízíme facilitaci jako metodu, která s tím umí pomoct.