Kalendář - strana 220

30 Cdo 3235/2011 Změna výše výživného Při rozhodování o změně výše výživného pro nezletilé děti po rozvodu manželství rodičů se pokládá pro zkoumání změny poměrů za rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí o úpravě výživného pro dobu po rozvodu podle § 26 z. č. 94/1963 Sb. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona v právní věci péče o nezletilé děti J. , a J. , N. , zastoupené Městským úřadem v České Lípě jako kolizním opatrovníkem, dětí H. N., zastoupené Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Pátova 777, a J. N., zastoupeného JUDr. Janou Zejdovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Železničářská 2695, o úpravu práv a povinností k nezletilým dětem, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 21 P 53/2009, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31. března 2011, č.j. 73 Co 450/2010-166, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v České Lípě (dále již "soud prvního stupně") usnesením ze dne 16. července 2010, č.j. 21 P 53/2009-151, rozhodl, že "Řízení o návrhu na úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezl. dětem J. a J., oba N., na dobu od 1. 8. 2007 do 30. 6. 2008, se zastavuje."(výrok I.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co jeho předchozí usnesení ze dne 26. března 2009, č.j. 21 P 53/2009-54, o zastavení řízení pro překážku věci rozsouzené, bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. května 2009, č.j. 59 Co 12/2009-66, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud své kasační rozhodnutí mj. odůvodnil tím, že požadovala-li matka v prvním řízení uhradit výživné od 1. července 2007, nebyl soud tímto datem vázán, sám mohl stanovit výživné zpětně. Pokud soud o výživném v rozsahu po

Popření otcovství Návrh nejvyššího státního zástupce Zájem dítěte na popření otcovství 30 Cdo 3430/2011 Také v řízení o popření otcovství zahájeném na návrh nejvyššího státního zástupce zkoumá soud zájem dítěte na požadovaném určení. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Nejvyšší státní zástupce , se sídlem Brno, Jezuitská č. 4, proti žalovaným 1) nezletilé A. M. , zastoupené kolizním opatrovníkem Městským úřadem ve Strakonicích, 2) M. M. , a 3) Ing. M. M. , oběma zastoupeným JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí č. 45, o žalobě Nejvyššího státního zástupce na popření otcovství k žalované 1), vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 C 437/2009, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. března 2011, č. j. 5 Co 2329/2010-159, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.3.2011, č.j. 5 Co 2329/2010-159 a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. 7. 2010, č. j. 7 C 437/2009-114 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Strakonicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: ¤ Okresní soud ve Strakonicích (dále též jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 29. července 2010, č. j. 7 C 437/2009-114 určil, že žalovaný 3) M. M. není otcem žalované 1) nezletilé A. M., narozené z matky - žalované 2) M. M., rozené M. (výrok I). Výrokem II. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení a výroky III. a IV. o znalečném znalkyň RNDr. M. L., CSc., a RNDr. M. P., Ph.D. Výrokem V. pak rozhodl o povinnosti žalovaných 2) a 3) nahradit náklady řízení státu - České republice - Okresnímu soudu ve Strakonicích. ¤Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na vyřešení dvou právních otázek a to, zda v řízení o popření otcovství podle ustanovení § 62 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen "zákon o rodině") je soud oprávn

22 Cdo 3088/2010 Platnost smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových práv manželů Smlouva o vypořádání vzájemných majetkových práv manželů, jíž zákon o rodině v ustanovení § 24a odst. 1 vedle dalších předpokladů podmiňuje rozvod dohodou manželů bez zjišťování příčin rozvratu, platí toliko v případech rozvodu, o kterém bylo rozhodnuto podle § 24a zákona o rodině, neboť jen ve spojení s tímto způsobem rozvodu založeném na dohodě manželů je zákonem dovolena. Jiný výklad, rozšiřující možnost dohody manželů i na vypořádání společného jmění manželů před jeho zánikem, včetně zániku manželství rozvodem podle ustanovení § 24 zákona o rodině je v rozporu s kogentní úpravou ustanovení § 149 obč. zák. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně R. Č. , zastoupené JUDr. Filipem Štípkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 538/19, proti žalovanému K. Č. , zastoupenému JUDr. Ivo Koulou, advokátem se sídlem v Teplicích, Masarykova 568/29, o zaplacení 58.478,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 13 C 331/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. ledna 2010, č. j. 11 Co 755/2008-64, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. ledna 2010, č. j. 11 Co 755/2008-64, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Teplicích (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 24. června 2008, č. j. 13 C 331/2006-39, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 58.478,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku), "co do zbytku" žalobu zamítl (výrok II. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku (výrok III. a IV. rozsudku). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela za trvání manželství účastníků pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je stipendijní pojištění ve prospěch dce

30 Cdo 3310/2011 Ke zbavení rodičovské zodpovědnosti I. Zbavení rodičovské zodpovědnosti je nejtvrdším zásahem do vztahů mezi rodiči a dětmi. K naplnění skutkové podstaty zbavení rodičovské zodpovědnosti musí být splněna jedna ze dvou skutečností předvídaných v hypotéze ustanovení § 44 odst. 3 zákona o rodině, a to že rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon zneužívá, anebo ji závažným způsobem zanedbává. Aby byl tento zásah odůvodněný, nestačí ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče. Zejména v případě zanedbávání povinností rodičem musí být dán jeho tak značný stupeň, že zbavení rodičovské zodpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte. II. Za zneužívání rodičovské zodpovědnosti je především považováno ohrožení tělesného a duševního vývoje dětí, umožnění jim páchat trestnou činnost, svádění k nemorálnímu způsobu života, týrání dětí apod. Za závažné zanedbávání rodičovské zodpovědnosti se považuje zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, zejména o jeho výchovu a výživu, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod. Doba, po kterou jeden z rodičů rodičovskou zodpovědnost řádně nevykonával, sama o sobě nepředstavuje rozhodující skutečnost pro zbavení rodičovské zodpovědnosti. Rozhodující je intenzita takového chování, které musí být závažné a zaviněné Nelze proto zbavit rodiče jejich práv k dětem z důvodů, které již pominuly a kde došlo k podstatné změně v jejich postoji k výchově dětí. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilého T. Š. , zastoupeného Městským úřadem Třinec jako opatrovníkem, syna M. Š. (dříve V.)

30 Cdo 1686/2011 K pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti I. Pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti může být vysloveno jen tehdy, kdy vedle objektivního důvodu vylučujícího její výkon (zde výkonu trestu odnětí svobody) takové opatření nezbytně vyžaduje zájem dítěte. I v takové situaci, kdy je dán zájem dítěte na úpravě již nastolených rodinných vztahů, je třeba při výběru konkrétního opatření představujícího zásah do práva na rodinný život zvažovat jeho přiměřenost. Lze-li legitimního cíle dosáhnout mírnějšími prostředky, než jaké jsou některým z účastníků navrhovány, pak je na místě zvažovat tento mírnější zásah. II. Je-li zásah do již vytvořených rodinných vazeb motivován obavou, že by dítě mohlo být protiprávně přemístěno, či zadrženo v jiném státě, který je vázán Úmluvou, pak jsou soudy oprávněny vyslovit tzv. zákaz vycestování v jehož důsledku je zasaženo do práva péče o dítě jednoho z rodičů (jako imanentní součásti rodičovské zodpovědnosti) zahrnujícím v sobě i právo určit místo pobytu dítěte. Takové opatření se může jevit jako nezbytné v řízení o podstatné záležitosti týkající se dítěte (§ 49 zákona o rodině). Odpírá-li jeden z rodičů bezdůvodně udělit souhlas s pobytem dítěte v zahraničí, pak takový nesouhlas může nahrazen rozhodnutím soudu v řízení podle ustanovení § 49 zákona o rodině. III. Zákaz vycestování se z povahy věci uplatní jen tam, kde cizí prvek v řízení zakládá poměr k jiným signatářským státům Úmluvy, resp. vůči státům s jejichž přistoupením k Úmluvě o civilních aspektech mezinárodních únosů dětí Česká republika souhlasila (srov. čl. 38 Úmluvy) a je-li takové opatření nezbytně nutné. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilého S. S. , zastoupeného Městskou částí Praha 13 jako opatrovníkem, syna N. R., a M. S., zastoupeného JUDr. Ladislavem Eretem, advokátem se sídlem Nám. Winstona Churchilla

30 Cdo 4366/2011 K výchově nezletilých dětí Soud je při rozhodování povinen zvážit intenzitu zneužívání či zanedbávání rodičovské zodpovědnosti a to s ohledem na všechny skutečnosti, které v řízení ovládaném vyšetřovací zásadou vyjdou najevo. Zbavení rodičovské zodpovědnosti je především ochranným institutem dítěte pramenícím z toho, že nositel rodičovské zodpovědnosti mimo jiné vykonává péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (§ 31 odst. 1 písm. a) zákona o rodině). Změna postoje rodiče ke svému životu a k nezletilému – na kterou lze v době rozhodování soudu spolehlivě usuzovat - může převážit nad důsledky jeho chování v minulosti. Je však třeba pečlivě vážit, jak se negativní postoje opravňující soud zbavit dotčeného rodiče jeho rodičovské zodpovědnosti promítají do jeho současných postojů, jinými slovy v jaké míře minulost utváří přítomnost takového rodiče. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilou J. D. , zastoupenou Městským úřadem v Orlové, dcery J. D. a A. D., zastoupeného JUDr. Petrem Kocurem, advokátem se sídlem Orlová-Lutyně, Osvobození č. 829, za účasti Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočka v Havířově, o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 100 P 574/2008, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.6.2011, č.j. 13 Co 186/2011-161, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.6.2011, č.j. 13 Co 186/2011-161, a rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 4.3.2011, č.j. 100 P 574/2008-134, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné - pobočka v Havířově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 4.3.2011, č.j. 100 P 574/200

20 Cdo 2824/2010 Vyživovací povinnost rodičů k dětem Zákon o rodině váže trvání vyživovací povinnosti rodičů k dětem na dobu, do které děti nejsou samy schopny se živit. Rozhodnutí popřípadě dohody o úpravě výživného pro nezletilé dítě po dosažení zletilosti oprávněného dítěte nepozbývají účinnosti. Dosažení zletilosti dítěte má za následek (mimo jiné), že plnění dávek výživného, jež byly splatné za nezletilosti, třeba stanovit přímo vůči dítěti; povinnost plnit výživné k rukám jednoho z rodičů dosažením zletilosti odpadá. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné J. A. F. , zastoupené JUDr. Julií Janatovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jihovýchodní I. 1619/15, proti povinnému MVDr. O. N. , zastoupenému JUDr. Zuzanou Malaníkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 2a, o výživné 124 000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 10 Nc 3411/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 2010, č. j. 7 Co 426/2010-333, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 18. 12. 2009, č. j. 10 Nc 3411/2009-154, zastavil exekuci na majetek povinného, nařízenou svým usnesením ze dne 10. 4. 2009, č. j. 10 Nc 3411/2009-8. Uzavřel, že povinný svou vyživovací povinnost za březen 2004 až duben 2009 plnil řádně, pokud platil výživné nadále na účet určený mu písemně matkou tehdy nezletilé oprávněné. Vyšel totiž ze zjištění, že od doby, kdy došlo k dohodě rodičů oprávněné, že výživné otec bude platit na určený účet, byl povinný teprve v březnu 2009 vyzván právní zástupkyní oprávněné, aby výživné za pět let zpět zaslal na jiný účet. Krajský soud napadeným rozhodnutím k odvolání povinného i oprávněné změnil usnesení okresního soudu, tak, že exekuce se nezastavuje. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že povinný dl

22 Cdo 3637/2010 Odklonu od rovnosti podílů při vypořádání BSM (SJM) a péče o rodinu, resp. alkoholismus manžela Jednání, která jsou v rozporu s § 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, resp. jednání, která lze podle obecného náhledu považovat za negativně ovlivňující vzájemné soužití manželů, mohou vést k úvaze o odklonu od rovnosti podílů při vypořádání BSM (SJM), jestliže se významným způsobem promítají do hospodaření se společným majetkem nebo na péči o rodinu. Odklon od rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu. Zjištěné okolnosti je však nutno důsledně poměřovat v poměrech každého individuálního případu, neboť variabilita vzájemných vztahů manželů ztěžuje vyslovení obecných, vždy aplikovatelných závěrů. Obdobně pak lze nahlížet i na možnost odklonu od principu rovnosti podílů z důvodu alkoholismu jednoho manželů, který byl příčinou rozvratu manželství účastníků. Uvedená skutečnost sama o sobě není důvodem k disparitě podílů, pokud se nepromítla do hospodaření se společným majetkem či do péče o rodinu. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. B. , zastoupené Mgr. Zdeňkem Vaňátkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, proti žalovanému P. B. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Štemberkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Svatoslavova 8, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 247/1998, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2010, č. j. 30 Co 520/2009-293, takto: I. Dovolání žalovaného směřující proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2010, č. j. 30 Co 520/2009-293, se zamítá. II. Dovolání žalovaného směřující proti výrokům II., II

4 Tdo 170/2012-30 K přečinu ohrožování výchovy dítěte, kterého se měl pachatel dopustit vůči dítěti se syndromem ADHD. Přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku lze sice spáchat zejména porušením § 31 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a lze se ho dopustit i vůči dítěti, které trpí syndromem ADHD. Předpokladem je však zjištění, že pachatel věděl o uvedené duševní poruše nezletilého, a přesto jednal způsobem předpokládaným ve skutkové podstatě citovaného přečinu. Naproti tomu samotná okolnost, že pachatel výchovné metody nepřizpůsobil zmíněné poruše za stavu, kdy o ní nevěděl a vědět nemohl, nemůže vést k závěru o úmyslném zavinění spočívajícím v tom, že vědomě ohrozil rozumový, mravní a citový vývoj dítěte. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2012 o dovolání obviněného A. N. T. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 8 To 207/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 43/2010, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 8 To 207/2011 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 43 T 43/2010. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje ,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 43 T 43/2010, byl obviněný A. N. T. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že nejméně od září 2007 do 5. 2. 2010 v P. - S., ul. K L., v rodinném domě, kde bydlel s

21 Cdo 2281/2010-86 Charakter regresní nároku orgánu státu na vrácení příspěvku na výživu nezl. dítěte Regresní nárok příslušného státního orgánu podle ustanovení § 102 zákona o rodině na vrácení příspěvku na výživu nezletilého dítěte vůči osobě, o jejíž povinnosti platit výživné již bylo soudem rozhodnuto, neztrácí svůj původní (soukromoprávní) charakter rozhodnutí o výživném, k němuž jsou primárně povolány soudy a pouze v důsledku tzv. zákonné cese dochází ke změně oprávněného ze soudního rozhodnutí. NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Slovenské republiky - Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante se sídlem v Galante, Staničná č. 5, Slovenská republika, IČO 37847708, proti žalovanému Jozefu Pulkovi , narozenému dne 25. října 1963, bytem v Děčíně VI, Krátká č. 835/2, o 146.625,- Sk s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 C 3/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. září 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 2. 2008 (doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 11. 2. 2008) domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s 8,5% ročním úrokem z prodlení z dlužné částky od 21. 11. 2006 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že rozhodnutím "Okresného úradu v Galante, odbor sociálnych vecí, pracovisko Sereď č. 98/03047/L" ze dne 18. 11. 1998 byla přiznána dávka sociální pomoci pro nezaopatřené děti Jána Pulku a Tibora Pulku ve výši 950,- Sk, a to poté, co pravomocným rozsudkem soudu "č. 11 C 38/95-91" bylo manželství žalovaného rozvedeno a byla mu určena vyživovací povinnost na nezletilé děti, kterou si neplnil. Nárok nezaopatřeného dítěte z tohoto

21 Cdo 4981/2010 Vztah ustanovení § 101 zák. o rodině a ustanovení § 454 obč. zákoníku Nárok podle ustanovení § 101 odst. 1 zák. o rodině (podle něhož ten, kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn požadovat na něm úhradu tohoto plnění) představuje zvláštní rodinněprávní institut; proto nelze v případech, v nichž jde o plnění vyživovací povinnosti za jiného, použít ustanovení § 454 obč. zákoníku (podle něhož se bezdůvodně obohatil i ten, za něhož bylo plněno, co po právu měl plnit sám) upravující institut bezdůvodného obohacení. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně H. Z. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Olomoucká č. 2, proti žalovanému A. B. , zastoupenému JUDr. Petrem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Opavě, Ostrožná č. 11/13, o 77.172,- Kč, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 72 C 210/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2010, č. j. 14 Co 326/2009-199, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.405,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Havlíčka, advokáta se sídlem v Opavě, Ostrožná č. 11/13. Odůvodnění: Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2010, č. j. 14 Co 326/2009-199, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 13. 3. 2009, č. j. 7 C 210/2006-138, v odstavcích I. (o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 77.172,- Kč uplatněné z titulu plnění vyživovací povinnosti za jiného) a II. (o povinnosti žalobkyně zaplatit "ČR na účet Okresního soudu v Opavě" na náhradě nákladů státu 8.400,- Kč) potvrzen, v odstavci III. (o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 56.230,- Kč k rukám "jeho právního zástupce") změněn tak, že ž

21 Cdo 4795/2010 Určení otcovství Muž, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, neztrácí právní mocí rozsudku soudu o osvojení dítěte jinou osobou aktivní legitimaci domáhat se určení svého otcovství, ledaže by šlo o osvojení nezrušitelné. I kdyby bylo jeho otcovství určeno, soud nemůže rozhodovat (v případě trvajících účinků osvojení) také o úpravě výchovy a výživy nezletilého dítěte. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce O. R. , zastoupeného JUDr. Vilémem Fránkem, advokátem se sídlem v Blansku, Masarykova č. 12, proti žalovaným 1) nezletilé V. H. , zastoupené Nadací Naše dítě se sídlem v Praze 8, Ústavní č. 91/95, IČO 60166754, jako opatrovníkem, a 2) E. K. , zastoupené JUDr. Annou Košťálovou, advokátkou se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru č. 31, o určení otcovství a o úpravu výchovy a výživy nezletilého dítěte, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 49/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. června 2010 č.j. 22 Co 167/2010-93, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12.1.2010 č.j. 7 C 49/2009-66 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Svitavách k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 6.3.2009 domáhal, aby bylo určeno, že je otcem žalované 1), která se narodila dne 27.11.2008 žalované 2), aby žalovaná 1) byla svěřena do jeho výchovy a aby bylo žalované 2) uloženo platit výživné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovanou 2) se v rámci vztahu (trvajícího od března 2007) od února 2008 intimně stýkal [byl za to rovněž, protože žalovaná 2) byla v té době ještě mladší 15 let, "trestně postižen"] a že se "cítí být" biologickým otcem žalované 1). Žalovaná 2) byla v době svého těhotenství, které zjistila v březnu 2008, nezletilá a její matka ji

30 Cdo 2371/2011 K osvojení dítěte bez souhlasu jeho rodičů Z návrhu opatrovníka dítěte na jeho osvojení bez souhlasu rodičů musí být patrno, že tvrzený nezájem o dítě ze strany rodiče trvá alespoň šest měsíců, přičemž tato doba uplynula nejdříve ke dni podání návrhu, jinak soud návrh bez dalšího zamítne. Je-li tato podmínka splněna, soud přistoupí k samotnému zjišťování kvalifikovaného nezájmu o dítě, přičemž musí zkoumat i chování rodiče po podání návrhu do doby vydání rozhodnutí tak, aby byl v co největší míře minimalizován zásah do základních práv účastníků řízení. Za překonaný je třeba považovat doktrinální názor dovozovaný z judikatury, že zákon nevyžaduje aby rodič byl na právní důsledky nezájmu (ať kvalifikovaného či žádného) o dítě předem upozorněn. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilou D. F. , zastoupenou opatrovníkem Městem Mnichovo Hradiště, dceru D. F. a M. F. , zastoupených Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp.zn. 26 P 111/2009, o odvolání rodičů proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2011, č.j. 30 Co 352/2010-138, takto: Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27.5.2010, č.j. 26 P 111/2009-75 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2011, č.j. 30 Co 352/2010-138 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 27.5.2010, č.j. 26 P 111/2009-75 určil, že "matka D. F. a otec M. F., neprojevovali v době od narození do 17.2.2010 o svoji dceru, nezletilou D. F. opravdový zájem a nebudou tedy účastníky případného řízení o osvojení nezletilé, a nebude tedy třeba jejich souhlasu s jejím osvojením" a rozhodl o

21 Cdo 1065/2010 Soud, který rozhoduje o nárocích dítěte na výživné v řízení, které sice začalo ještě v době nezletilosti dítěte, ale končí už v době, kdy dítě nabylo zletilosti, rozhodne o jeho nároku na výživné i za dobu zletilosti podle stavu ke dni rozhodování (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Okruh účastníků je pro část řízení týkající se výživného na dobu po dosažení zletilosti dítěte sice užší o rodiče, vůči kterému návrh zletilého dítěte nesměřuje, avšak tento rodič se řízení dále účastní, protože se v něm rozhoduje i o výživném dítěte za dobu do jeho zletilosti. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci péče o L. Z. , zastoupenou Mgr. Františkem Šejnostem, advokátem se sídlem v Praze 2, Pod Slovany č. 12, a o nezletilou T. Z. , zastoupenou Městskou částí Praha 17 se sídlem Úřadu městské části v Praze 6 - Řepích, Žalanského č. 291, jako opatrovníkem, dcer S. Z. , a M. Z. , o návrhu otce na změnu výchovy a o návrhu matky na zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 39 P 146/2004, o dovolání L. Z. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2009, č. j. 18 Co 52/2009-336, takto: Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 2. 2004, č. j. 12 Nc 252/2003-66, byla schválena dohoda rodičů, podle níž se tehdy nezletilá L. Z. a nezletilá T. Z. svěřují na dobu před a po rozvodu manželství rodičů do výchovy matky a otec se zavazuje přispívat na výživné pro tehdy nezletilou L. 3.000,- Kč měsíčně a pro nezletilou T. 3.000,- Kč měsíčně od 1. 6. 2003 k rukám matky do každého 15. dne v měsíci předem s tím, že nedoplatek na výživném za červen až leden 2004 ve výši 9.000,- Kč zaplatí do 3 dnů od právní moci k rukám matky a že výživné na dobu po rozvodu ve stejné výši, lhůtě a k rukám matky je splatné počínaj

I. ÚS 3725/10 Byť tedy Krajský soud v Hradci Králové v odůvodnění svého měnícího rozhodnutí formálně sledoval dikci ustanovení § 220 o. s. ř. - vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu učiněného Okresním soudem v Náchodě, leč nesouhlasil s jeho závěry - porušil svým postupem právě zásady plynoucí zejména z ustanovení § 213 o. s. ř. Rozdílným způsobem totiž hodnotil nalézacím soudem provedené důkazy (zejména výše zmíněný znalecký posudek znalce PhDr. Karla Noska), aniž by je opakovaně provedl sám a získal tak přímý a bezprostřední dojem z nich. Z pohledu práva podústavního, dopadajícího na předmětnou věc, dospěl tedy Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím porušil Krajský soud v Hradci Králové zejména ustanovení § 213 a § 220 o. s. ř., jelikož změnil rozhodnutí nalézacího soudu na základě odlišného hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je byl sám opakoval. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele L. Š., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem, Advokátní kanceláře - Čermák, Kolínová, Rožnovský, v. o. s., se sídlem Pardubická 298, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2010, č. j. 20 Co 350/2010-195, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a nezl. N. Š. jako vedlejší účastnice řízení, zastoupené Městským úřadem v Broumově (odbor sociálních věcí a zdravotnictví, oddělení sociálně-právní ochrany dětí), se sídlem Třída Masarykova 239, Broumov (dále jen "opatrovník"), a za účasti J. G., matky N. Š., jako druhé vedlejší účastnice, zastoupené JUDr. Šárkou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Broumově, ul. Generála Svobody 17, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2010, č. j. 20 Co 350/2010-195, se zrušuje. Odůvodnění: I. Dne 30. 12. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena

III. ÚS 3363/10 Neústavnost předběžného opatření o umístění nezletilého do psychiatrické léčebny při odmítání styku s druhým rodičem Ústavnost (ve smyslu čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) předběžného opatření nařízeného podle § 76 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jehož účelem je oddělení nezletilého dítěte od vlivu matky, aby mohly být, bez jejího rušivého vlivu, účinně uplatněny odborné postupy, směřující k nastolení adekvátního vztahu k otci, je nutno posuzovat též z hlediska vhodnosti prostředí, v němž má být předběžné opatření uskutečněno, jakož i času, po který má trvat. Prostředí psychiatrické léčebny není zpravidla vhodným, pakliže ji lze spojovat než s její standardní a typovou provozní náplní, totiž náplní „léčebnou“, neboť ta je v kolizi s cílem, jehož má být předběžným opatřením dosaženo, a není tím respektován ani požadavek, aby bylo opatřením vůči zájmu dítěte šetrným, a tím i přiměřeným. Nedostatek ústavněprávní přiměřenosti předběžného opatření se zjevuje o to silněji, bylo-li nařízeno, aniž limitováno v čase, resp. nařízeno na dobu omezenou jen dosažením změny postojů dítěte k druhému rodiči. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. A. D., zastoupené Mgr. Adélou Gajdovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. 8. 2010, č. j. 70 Co 405/2010-979, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 31. 8. 2010, č. j. 70 Co 405/2010-979, v rozsahu části výroku I., jímž se mění výrok I. usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 6. 2010, č. j. 40P 177/2000-885, tak, že "návrh matky na zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne

Pl. ÚS 17/10 Ústavní soud nezpochybňuje význam nezávislosti státního zástupce při posuzování jednotlivých případů, ať již v přípravném řízení, kdy na jeho úvaze závisí, zda bude zahájeno trestní stíhání, či ve fázi jeho rozhodování o tom, zda jsou dány důvody k podání obžaloby či nikoliv. Jistě lze konstatovat, že jak z Ústavy, tak ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ale i ze samotné zásady rovnosti účastníků řízení a spravedlivého procesu plyne požadavek nezávislého výkonu funkce státního zástupce, a to v rámci soustavy státního zastupitelství, která jakožto zvláštní samostatný orgán sui generis plní ústavou a zákonem stanovený úkol vlastní pouze tomuto orgánu státní moci. Nicméně potencialita možného zásahu do výkonu funkce ať již vedoucího státního zástupce či řadových státních zástupců neumožňuje pohlížet na výkon funkce státního zástupce z hlediska nezávislosti výkonu funkce jako na výkon soudní moci. Proto také nelze dospět k závěru o ohrožení takové nezávislosti prostřednictvím zásahu do výše platu státního zástupce, jak tomu bylo již dříve konstatováno u soudců. V oblasti rozpočtové a hospodářské politiky státu Ústavní soud dlouhodobě prokazuje vysokou míru zdrženlivosti. Na problematiku posouzení ústavnosti platové restrikce státních zaměstnanců nelze nahlížet optikou přísnější než na další opatření hospodářské politiky, např. daňové nástroje. K úvaze nakolik lze státní zástupce považovat za jedinou, resp. svévolně a iracionálně zvolenou skupinu státních zaměstnanců, jíž se měla dotknout platová restrikce, konstatuje Ústavní soud, že zákon č. 418/2009 Sb. stíhá obdobným snížením platů (platové základny) o 4 % nejen státní zástupce, nýbrž řadu dalších představitelů státní moci, a to poslance a senátory Parlamentu, členy vlády, prezidenta republiky, soudce Ústavního soudu, členy, viceprezidenta a prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, členy, místopředsedy a předsedu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členy, místopředsedu a předsed

21 Cdo 3909/2010 Součástí rodičovské zodpovědnosti tak, jak je vymezena v ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., není vyživovací povinnost rodiče k dítěti. Tato povinnost vyplývá ze samé podstaty právního vztahu rodičovství. Neplnění vyživovací povinnosti rodičem, byť je lze považovat za soustavné a dlouhodobé, se do oblastí výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti podle § 31 odst. 1 zákona o rodině nemusí negativně promítat za situace existujícího vzájemného citového vztahu mezi nezletilým dítětem a rodičem, jejich kontaktů a zájmu rodiče o dítě, proto není v zájmu nezletilého, aby rodič byl rodičovské zodpovědnosti zbaven (§ 44 odst. 3 cit. zákona) či aby jeho rodičovská zodpovědnost byla omezena (§ 44 odst. 2 cit. zákona). ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci péče o nezletilého A. H. , zastoupeného městem Kolín, se sídlem městského úřadu v Kolíně I, Karlovo nám. č. 78, jako opatrovníkem, dítě Ing. K. H. , zastoupené Mgr. Michaelou Bartošovou, advokátkou se sídlem v Kolíně III, Legerova č. 148, a R. H., za účasti Nejvyššího státního zastupitelství , o návrhu navrhovatele Okresního státního zastupitelství v Kolíně, o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilému dítěti, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 22 P 166/2009, o dovolání matky a navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2010 č.j. 26 Co 69/2010-66, takto: I. Dovolání navrhovatele i matky se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právona náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Navrhovatel se návrhem podaným Okresnímu soudu v Kolíně dne 28. 7. 2009 domáhal zbavení rodičovské zodpovědnosti otce k nezletilému A. Návrh zdůvodnil tím, že otec nezletilého úmyslně od 1. 2. 2008 do 17. 3. 2009 neplnil ani zčásti vyživovací povinnost k nezletilému stanovenou rozhodnutím soudu ve výši 1.500,- Kč měsíčně, za což byl pravomocným

21 Cdo 693/2010 Řízení o určení (popření) otcovství. Znalecký posudek Dospěje-li v řízení o určení (popření) otcovství znalec ve svém posudku k závěru, že otcovství muže, o němž bylo zjištěno (prokázáno), že souložil s matkou dítěte v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, je podle výsledku testu DNA vyloučeno, soud vždy dá znalecký posudek ve smyslu § 127 odst. 2 o. s. ř. přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (tzv. vrchním dobrozdáním). V zájmu spolehlivosti provedené analýzy DNA a v zájmu přesvědčivosti rozhodnutí především pro účastníky řízení je totiž třeba vždy přezkoumat správnost odborného závěru znalce o vyloučení otcovství, popřípadě znovu provést celý test DNA, není-li možné při přezkoumání postupu při odběru a zpracování vzorků biologického materiálu u zkoumaných osob naprosto spolehlivě vyloučit, že nedošlo k záměně osob při odběru vzorků biologického materiálu nebo k záměně vzorků při provádění izolace DNA. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Šebka, Ph.D. v právní věci žalobkyně J. Ž. , zastoupené JUDr. Tomášem Philippim, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 80, proti žalovanému A. R. , zastoupeného JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz č. 39, o určení otcovství a o úpravu výchovy a výživy nezletilého D. Ž., zastoupeného Městem Šlapanice se sídlem městského úřadu ve Šlapanicích, Masarykovo náměstí č. 100/7 (pracoviště Brno, Opuštěná č. 9/2), jako opatrovníkem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 249/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2009 č.j. 38 Co 406/2007-129, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. března 2007 č.j. 36 C 249/2000-89 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení., Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Měst

30 Cdo 143/2011 K vypracování revizního znaleckého posudku Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku znalce, vypracovaného mimo řízení; bude však vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně L. R. , zastoupené Mgr. Davidem Raifem, advokátem se sídlem v Jeseníku, Krameriova ul. 503, proti žalovanému J. V. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Erhardem, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská 43, o určení otcovství a úpravu výchovy a výživy nezletilého J. R. , zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem Jeseník, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp.zn. 5 C 73/2007, o dovolání žalovaného proti částečnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. července 2010, č.j. 56 Co 172/2010-138, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Jeseníku (dále jen "soud prvního stupně") výrokem I. rozsudku ze dne 1.12.2009, č.j. 5 C 73/2007-116 určil, že "žalovaný J. V., je otcem nezletilého J. R. z L. R. Výrokem II. rozhodl, že "nezletilý J. R. se svěřuje do výchovy své matce". Výrokem III. soud prvního stupně rozhodl, že "o výši výživného nezletilého dítěte bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí". V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně vyložil, že i když žalovaný popíral intimní styk s žalobkyní, je jeho otcovství k nezletilému prokázáno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví-genetiky, který otcovství žalovaného k nezletilému stan