Kalendář - strana 218

Ej 66/2006 Daň z příjmů: zneužití práva k § 15 odst. 8 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období 2000 a 2001 k § 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též "daňový řád", "d. ř.") I. Založí-li osoby, mezi nimiž existují úzké příbuzenské vazby, spolek za tím účelem, aby prostřednictvím darů věnovaných tomuto spolku financovaly sportovní, kulturní a vzdělávací aktivity svých dětí, je nutno s ohledem na okolnosti případu vždy zvážit, zda odečtení hodnoty takového daru od základu daně podle § 15 odst. 8 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, není zneužitím práva. II. O zastřený právní úkon ve smyslu § 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se nejedná, pokud žalobce nečinil své právní úkony naoko (nepředstíral je) a nesnažil se jimi zastřít právní úkony jiné, ale svými úkony práva zneužil. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004-48) Věc: Ing. Petr B. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce. Finanční úřad v Přelouči zahájil dne 29. 4. 2002 u žalobce daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob, daně z přidané hodnoty a silniční daně za zdaňovací období roku 2000; dne 30. 5. 2002 zahájil daňovou kontrolu ohledně daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2001. Daňová kontrola se především zaměřila na peněžní dary, jež v kontrolovaných zdaňovacích obdobích žalobce poskytl občanskému sdružení K. Toto občanské sdružení bylo zaregistrováno dne 3. 11. 1999 Ministerstvem vnitra. Jeho posláním bylo přispívat k rozvoji sportovní aktivity členů klubu, k rozšíření vzdělání a všeobecného rozhledu členů klubu, k podpoře kulturních a uměleckých aktivit členů klubu a k ochraně zvířat a životního prostředí; dále bylo cílem spolku navazování sportovních styků s kluby v České republice i v zahraničí, podpora členů v aktivním vzděláv

Ej 129/2005 Daňové řízení: daňová kontrola Daň z příjmů: výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů k § 16 odst. 4 písm. c) a f) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k § 24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1996 I. Doba pro využití práva vyjádřit se ke skutečnostem a navrhovat důkazy v rámci daňové kontroly [zejména § 16 odst. 4 písm. c) a f) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] musí být přiměřená rozsahu prověřovaných skutečností. II. U daňového subjektu, jehož předmětem podnikání je vyhotovování sociomap, je daňově uznatelným výdajem (§ 24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů) výdaj na pořízení výpočtů pro zpracovaní sociomap u třetí osoby buď v případě, že daňový subjekt následně dále prodal tyto výpočty zákazníkovi, anebo v případě, že výpočty sloužily k ověření správnosti metod vyhotovování či ke zdokonalení kvality výstupů, jež daňový subjekt prodává svým zákazníkům. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2005, čj. 2 Afs 90/2004-70) Věc: Mgr. Radvan B. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce. Finanční úřad pro Prahu 6 stanovil dodatečným platebním výměrem 27. 11. 2000 základ daně za zdaňovací období roku 1996 ve výši 113 334 Kč a daň ve výši 31 036 Kč. Žalovaný odvolání žalobce zamítl 12. 9. 2002; uvedl přitom, že neuznal jako daňový výdaj částku 170 000 Kč, kterou žalobce v roce 1997 vyplatil svému bratru Ing. Kamilu B. za prováděné propočty pro účely sociomapování. Podle zjištění daňové kontroly se žádný obchod v této souvislosti nerealizoval a žalobce neměl z této činnosti žádné příjmy; ostatně žalobce žalovanému ani nedovolil pořídit reprodukce komerčních výstupů, které údajně byly pro žalobce pořízeny. Rozhodnutí o odvolání napadl žalobce žalobou u Městského soudu

Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu. Účelně vynaložené náklady spojené s léčením. Náklady spojené s poskytnutím potřebné zdravotní péče Náklady spojené s poskytnutím potřebné zdravotní (lázeňské) péče, které poškozený zaměstnanec uhradil ze svého, přestože mu vzniklo právo na jejich úhradu ze zdravotního pojištění, nelze považovat za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu ustanovení § 193 odst. 1 písm. c) zák. práce. Z odůvodnění: Žalobce se domáhal náhrady škody za pracovní úraz, který utrpěl dne 13. 1. 1989 na svém pracovišti v budově v P., N. č. 7 mezi druhým a třetím podlažím na strmém točitém schodišti tím, že "z důvodu špatného technického stavu schodiště se pod ním odtrhlo gumové oblepení hrany schodu, v důsledku čehož ztratil rovnováhu, upadl a udeřil se do hlavy, páteře a kostrče". Vzhledem k tomu, že úraz zanechal trvalé následky, domáhal se náhrady věcné škody spočívající v nákladech, které zaplatil v letech 1989 až 1999 za složení paliva pro otop v rodinném domě ve výši 15 100 Kč a v částce 22 500 Kč, představující "vícenáklady" na čištění oděvů a praní prádla "v důsledku rychlejšího opotřebení oděvu"; v letech 1991 až 1999 na náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s léčením v letech 1989 až 1996 požadoval za "dopravu k vyšetřením, ošetřením a kontrolám osobním autem Ing. K. N." z P. do M. a zpět celkem 66 000 Kč, za dopravu k vyšetřením, ošetřením a kontrolám prostředky veřejné dopravy v období let 1989 až 1991 a poté až do roku 1996 částku 1 850 Kč, za doplatky za léky jen částečně hrazené zdravotními pojišťovnami za léta 1992 až 1999 částku 6 000 Kč, na nákladech za léky a vitamíny nehrazené zdravotními pojišťovnami za léta 1994 až 1999 částku 57 120 Kč, za doplatky za léky částečně hrazené zdravotními pojišťovnami za léta 1992 až 1999 částku 6 000 Kč, za kompenzační pomůcky, pleny a buničinu za léta 1989 až 1999 částku 16 500 Kč a za náklady na fyzioterapii v rehabilitačních zařízeních pořizovaných žalobcem "privátně" v

Daňové řízení: promlčení daňového nedoplatku; odvolání proti rozhodnutí o zastavení exekuce k § 109, § 160, § 181 a § 264 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (v textu jen „daňový řád z roku 2009“) k § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (v textu jen „daňový řád z roku 1992“)*) I. Promlčecí lhůta, jež započala běžet podle § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neskončila do dne nabytí účinnosti zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, má po 1. 1. 2011 charakter lhůty prekluzivní podle § 264 odst. 5 v návaznosti na § 160 daňového řádu. II. Možnost podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutí o zastavení exekuce podle § 181 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, je daňovému dlužníku odňata pouze v případě pozitivního rozhodnutí o zastavení daňové exekuce. Rozhodnutí, jímž správce daně zamítne žádost daňového dlužníka na zastavení exekuce z důvodu promlčení, resp. prekluze práva vymáhat daňový nedoplatek, není rozhodnutím ve smyslu § 181 odst. 3 daňového řádu, a proto je proti němu odvolání přípustné (§ 109 odst. 1 daňového řádu). (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2012, čj. 1 Afs 14/2012-24) Prejudikatura: č. 1472/2008 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 145/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 666/02). Věc: MUDr. Jiří S. proti Finančnímu úřadu v Hradci Králové o zastavení daňové exekuce, o kasační stížnosti žalobce. Dodatečným platebním výměrem ze dne 14. 11. 1997 správce daně žalobci vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1993 ve výši 834 192 Kč. Vydáním exekučního příkazu na srážky ze mzdy ze dne 27. 5. 1999 učinil správce daně úkon směřující k vybrání daně. V exekuci pokračoval a rozhodnutím ze dne 27. 3. 2006 vyrozuměl nového plátce mzdy o nařízené exekuci srážkami ze mzdy a vyzval ho k pokračování v těchto srážkách. Dne 29. 11. 2010 vznesl žalobce námitku promlčení daňového nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob

IV. ÚS 2605/07 Z výše uvedeného plyne, že po vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1611/07, který nalezl svůj odraz též v legislativní činnosti Parlamentu ČR, se počala formovat nová správní a judikaturní praxe. Za výše nastíněného stavu má čtvrtý senát Ústavního soudu za to, že odchýlení se od nálezem I. ÚS 1611/07 nastaveného způsobu výpočtu prekluzivní lhůty, by vedlo k zasetí nestability a právní nejistoty do právních vztahů. Vzhledem k tomu, že od 1. 1. 2011 platí pro výpočet prekluzivní lhůty nová právní úprava a vyskytnuvší se otázky stran prekluzivní lhůty, dle předchozí právní úpravy, lze tak mít za dočasné ve spojení s tím, že přijetí jiného než kasačního rozhodnutí by vedlo k narušení stability soudního rozhodování, rozhodl čtvrtý senát Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku nálezu. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Uniware, spol. s r. o., Zbraslavská 27, Praha 5, právně zastoupené advokátem Mgr. Karlem Kadlecem, Opletalova 5, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2007 č. j. 5 Aps 5/2006-68, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2007 č. j. 5 Aps 5/2006-68 došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2007 č. j. 5 Aps 5/2006-68 se ruší. Odůvodnění: I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 5. 10. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce form

IV. ÚS 2656/08 Z výše uvedeného plyne, že po vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1611/07, který nalezl svůj odraz též v legislativní činnosti Parlamentu ČR, se počala formovat nová správní a judikaturní praxe. Za výše nastíněného stavu má čtvrtý senát Ústavního soudu za to, že odchýlení se od nálezem I. ÚS 1611/07 nastaveného způsobu výpočtu prekluzivní lhůty, by vedlo k zasetí nestability a právní nejistoty do právních vztahů. Vzhledem k tomu, že od 1. 1. 2011 platí pro výpočet prekluzivní lhůty nová právní úprava a vyskytnuvší se otázky stran prekluzivní lhůty, dle předchozí právní úpravy, lze tak mít za dočasné ve spojení s tím, že přijetí jiného než kasačního rozhodnutí by vedlo k narušení stability soudního rozhodování, rozhodl čtvrtý senát Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku nálezu. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti TEREAL, spol. s r. o., U Stadionu 2, Litoměřice, právně zastoupené advokátem JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, Mírové náměstí 157/30, Litoměřice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2008 č. j. 5 Afs 19/2008-56 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2007 č. j. 15 Ca 302/2006-27, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2008 č. j. 5 Afs 19/2008-56 a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2007 č. j. 15 Ca 302/2006-27 došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2008 č. j. 5 Afs 19/2008-56 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2007 č. j. 15 Ca 302/2006-27 se ruší. Odůvodnění: I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 27. 10. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb

8 Afs 44/2009 - 103 Daňové řízení: místní příslušnost správce daně v přezkumném řízení Přezkumné řízení podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Nic na tom nemění skutečnost, že po vydání přezkoumávaného rozhodnutí daňový subjekt změnil své sídlo. Ustanovení § 55b odst. 6 citovaného zákona je speciálním k obecné úpravě místní příslušnosti obsažené v § 4 tohoto zákona. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2010, čj. 8 Afs 44/2009-103) ROZSUDEK Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance, v právní věci žalobce: I.M. service, spol. s r. o., se sídlem Libišany 65, Opatovice nad Labem, zastoupeného JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2004, čj. 6107/130/2003-Šp, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2009, čj. 31 Ca 162/2008 - 65, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právona náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému senáhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 12. 2004, čj. 6107/130/2003-Šp, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové (správce daně) ze dne 20. 3. 2003, čj. 4200/03/228932/2221 (č. 3/03), kterým byl po přezkoumání podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen "daňový řád“), potvrzen dodatečný platební výměr ze dne 15. 12. 2000, čj. 32995/00/228912/5098, jímž správce daně vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 1998 ve výši 110 000 Kč. Správce daně neuznal nárok na odpočet daně, neboť žalobce neprokázal zdanitelné plnění na vstupu spočívající v pořízení studie a marketingového pl

2 Afs 33/2009 - 49 I. Možnost prodloužení lhůty (§ 14 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je spojena jak s lhůtami, které stanoví správce daně (tzv. správcovská lhůta), tak i s lhůtami zákonnými. II. Jde-li o první žádost o prodloužení správcovské lhůty a je-li tato žádost podána před jejím uplynutím (§ 14 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), je diskrece daňových orgánů omezena pouze na uvážení o rozsahu, v jakém takové žádosti vyhoví, nikoli zda ji vůbec vyhoví. Pokud i přesto bude žádost zamítnuta (§ 14 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), jde per se o rozhodnutí nezákonné a nemohou s ním být spojeny žádné důsledky z hlediska počítání běhu lhůty. III. Ustanovení § 14 odst. 10 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vylučující prodloužení lhůty či její navrácení v předešlý stav u řádných a mimořádných opravných prostředků, směřuje toliko na zákonné lhůty k podání těchto opravných prostředků, nikoli na lhůty správcovské, v jejichž rámci je účastník veden k odstranění vad těchto podání. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce O. S., zastoupeného Mgr. Jaromírem Henyšem, advokátem se sídlem v Praze 1, Krakovská 25, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2009, č. j. 30 Ca 120/2008 - 23, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2009, č. j. 30 Ca 120/2008 - 23, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2008, č. j. 6273/08-1500-604444 byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Novém Bydžově (dále též "správce daně") ze dne 13. 1

Daňové řízení: osobní účast daňového subjektu; k pojmu “nutný případ” „Nutným případem“ podle § 10 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v němž může správce daně požadovat po daňovém subjektu osobní aktivitu, nemůže nikdy být sama o sobě okolnost, že správce daně chce či považuje za potřebné, vhodné nebo rozumné, abymu daňový subjekt sdělil nějaké informace, a že - nahlíženo hledisky vhodnosti a hospodárnosti - se takový způsob zjištění rozhodných skutkových otázek jeví být účelný. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2010, čj. 7 Aps 2/2010-51) Prejudikatura: č. 603/2005 Sb. NSS, č. 1472/2008 Sb. NSS a č. 1572/2008 Sb. NSS. Věc: Jan R. proti Finančnímu úřadu ve Vimperku o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce. Žalovaný předvolal žalobce k jednání v průběhu daňové kontroly s odůvodněním, že je nutná jeho osobní účast ve smyslu § 10 odst. 4 d. ř., a to údajně k zodpovězení otázek souvisejících s bouráním masa a výrobou masných výrobků, které považoval správce daně za podstatné pro zjištění správnosti výše daně. Žalovaný potřeboval odpovědi na otázky v záležitostech, které byly známy pouze žalobci, a jeho zástupce nemohl na tyto otázky kvalifikovaně odpovědět, což sám při jednáních žalovanému sdělil. Žalovaný kontaktoval žalobce telefonicky a nabídl mu dva termíny ústního jednání. Dne 28. 5. 2009 byl žalobce předvolán k ústnímu jednání, stejně jako jeho zástupce, na 23. 6. 2009. Dne 3. 6. 2009 se zástupce žalobce písemně vyjádřil, že není o podnikání svého klienta prakticky vůbec informován, a proto by mohla nastat situace, že by nebyl schopen na kladené otázky správci daně odpovědět. V písemné odpovědi ze dne 10. 6. 2009 žalovaný zástupci sdělil, že při ústním jednání bude zjišťovat skutečnosti vztahující se ke konkrétnímu provozování podnikatelské činnosti žalobce (provoz vlastních jatek, výroba tepelně opracovaných výrobků, distribuce a prodej masa odběratelům a zákazníkům). Proto je předvolán i žalobce

Rozhodnutí správního orgánu: změna správní praxe Princip oprávněné důvěry, ať již odvozený ze základních práv či principu právní jistoty, nebyl dotčen, jestliže správní praxe byla změněna s účinky ex nunc, adresát byl se změnou seznámen a k této změně vedla potřeba zajistit dodržování mezinárodních závazků České republiky na poli koordinace sociálního zabezpečení; požadavek na legalitu výkonu státní správy a ústavně garantovaná sociální práva zaměstnance pak představují imperativ, jenž převáží nad zájmem zaměstnavatele v postavení poplatníka pojistného na sociální zabezpečení na výši nákladů spojených s pracovní silou. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2010, čj. 6 Ads 88/2006-159) Prejudikatura: č. 230/2004 Sb. NSS, č. 1315/2007 Sb. NSS a č. 1915/2009 Sb. NSS.; nálezy Ústavního soudu č. 35/1996 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 38/95), č. 131/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV ÚS 525/02), č. 103/2005 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 487/03) a č. 88/2008 Sb.; rozsudky Soudního dvora ES ze dne 12. 7. 1957, Algera (7/56, 3/57 až 7/57, Recueil, s. 83), ze dne 12. 7. 1962, Hoogovens v. Vysoký úřad (14/61, Recueil, s. 513, 549), ze dne 13. 7. 1965, Lemmerz-Werke v. Vysoký úřad (111/63, Recueil, s. 835), ze dne 4. 7. 1973, Westzucker (1/73, Recueil, s. 723), ze dne 5. 5. 1981, Dürbeck (112/80, Recueil, s. 1095), ze dne 12. 11. 1981, Salumi (212- 217/80, Recueil, s. 2735), ze dne 10. 2. 1982, Bout, 21/81 (Recueil, s. 381), ze dne 23. 9. 1982, Kuijpers (276/81, Recueil, s. 3027), ze dne 3. 5. 1990, Kits van hejningen (2/89, Recueil, s. I-1755) a ze dne 17. 7. 1997, Affish (C-183/95, Recueil, s. I-4315). Věc: Společnost s ručením omezeným L'ORÉAL Česká republika proti České správě sociálního zabezpečení o pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, o kasační stížnosti žalované. Pražská správa sociálního zabezpečení v Praze 8 provedla u žalobce v roce 2004 kontrolu odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v

9 Afs 119/2009 - 47 Výrokem rozhodčího nálezu ve věcech majetkových o neplatnosti plné moci udělené daňovým subjektem dle § 10 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze zpochybňovat existenci zastoupení v daňovém řízení. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: P. K., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové,se sídlem Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2008, č. j. 9064/08-1500-602525, o zamítnutí odvolání pro opožděnost, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2009, č. j. 31 Ca 217/2008 - 19, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2009, č. j. 31 Ca 217/2008 - 19, se zrušuje a věc se vracítomutosoudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalovaný (dále jen "stěžovatel") včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 30. 9. 2008, č. j. 9064/08-1500-602525, a prvostupňové rozhodnutí Finančního úřadu v Dobrušce (dále jen "správce daně") ze dne 26. 5. 2008, č. j. 20331/08/254970/2080. Posledně jmenovaným rozhodnutím finanční úřad podle § 49 odst. 2 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen "zákon o správě daní a poplatků") pro opožděnost zamítl odvolání žalobce směřující proti platebnímu výměru č. j. 12089/08/254970/2080 na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2007. Stěžovatel označuje jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Stěžovatel krajskému soudu především vytýká, že v dané věci založil své rozhodnut

Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti Daňové řízení: vytýkací řízení k § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 255/1994 Sb. a č. 270/2007 Sb. *) Pro posouzení, zda došlo ke stavení lhůty k uzavření vytýkacího řízení ve smyslu pokynu Ministerstva financí D-144, o stanovení lhůt pro uzavření vytýkacího řízení, je u úkonů, které mají mít takovýto účinek, nutno zkoumat nejen nastoupení podmínek formálních (doložení úkonů ve správním spise příslušnými dožádáními, existence povolení Ministerstva financí k prodloužení lhůty apod.), ale též splnění materiálních podmínek. Dožádání samotné i způsob, jakým je prováděno, musí rozumně a účelně směřovat k dosažení účelu vytýkacího řízení, tj. zejména směřovat ke zjištění pro věc podstatných skutkových okolností. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2009, čj. 7 Ans 2/2009-38) Prejudikatura: č. 605/2005 Sb. NSS a č. 1729/2008 Sb. NSS.

Daňové řízení: dokazování; důkazní břemeno správce daně k § 2 odst. 3 a § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 85/1994 Sb. a č. 492/2000 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) I. Zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze vykládat tak, že by závěry správce daně o skutkové stránce věci mohly být výsledkem libovůle. Takové závěry musí naopak vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny v jejich vzájemné souvislosti. Tato úvaha musí být v konečném rozhodnutí v daňovém řízení přezkoumatelným způsobem vyjádřena a plně podléhá kognici správních soudů. II. Ani poslední věta § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle níž provedené důkazní řízení osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem, neposkytuje správci daně oprávnění k tomu, aby některé předložené důkazy svévolně ze své úvahy vyloučil a přihlížel pouze k některým, které si sám zvolí. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2008, čj. 5 Afs 5/2008-75) Prejudikatura: srov. nález Ústavního soudu č. 130/1996 Sb.; č. 1021/2007 Sb. NSS, č. 1301/2007 Sb. NSS, č. 1572/2008 Sb. NSS; k § 31 odst. 4 daňového řádu č. 39/2003 Sb. NSS, č. 257/2004 Sb. NSS, č. 495/2005 Sb. NSS, č. 542/2005 Sb. NSS, č. 666/2005 Sb. NSS, č. 780/2006 Sb. NSS a č. 1410/2007 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 113/2005 Sb. ÚS (sp. zn. IV.ÚS 29/05). Věc: Oldřich K. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce. Dne 17. 8. 2000 Finanční úřad Brno I žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1997 ve výši 641 635 Kč. Proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které žalovaný

Daňové řízení: ukončení vytýkacího řízení k § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. *) Vytýkací řízení (§ 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je správce daně povinen v souladu s Pokynem Ministerstva financí č. D-144 ukončit nejpozději do dvanácti měsíců od jeho zahájení, nejde-li o mimořádné případy, kdy může lhůtu prodloužit Ministerstvo financí. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, čj. 1 Ans 3/2008-78) Prejudikatura: č. 605/2005 Sb. NSS.

5 Afs 31/2007-49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně E. D., zast. advokátem JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, Havlíčkova 99, Chrudim III, proti žalovanému Ministerstvu financí, Letenská 15, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 10 Ca 181/2006 - 17, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 10 Ca 181/2006 - 17 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále "stěžovatelka“) domáhala zrušení výše citovaného rozsudku Městského soudu v Praze (dále "městský soud“), kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2006, č. j. 43/52 456/2006-431, jímž bylo s účinností od 1. 7. 2006 na základě podnětů Finančního úřadu ve Svitavách a Finančního úřadu pro Prahu 2 rozhodnuto o delegaci místní příslušností ke správě všech daní stěžovatele, s výjimkou daně z nemovitostí, daně z převodu nemovitostí a daně darovací, spravovaných Finančním úřadem pro Prahu 2 na Finanční úřad ve Svitavách. Městský soud žalobu odmítl z důvodu existence zákonné výluky napadeného rozhodnutí ze soudního přezkoumání. Rozhodnutí podle § 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nepovažuje za rozhodnutí v materiálním slova smyslu, tedy rozhodnutí ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále "s. ř. s.“), protože nezasahuje do právní sféry adresáta. Delegace nemá pro adresáta samostatný právní význam a je to úkon procesní povahy, upravuje se jím řízení a je to tedy úkon, který je podle § 70 písm. c) s. ř. s. vyloučen ze soudního přezkumu. Pokud by měla stěžovatelka za to, že tímto úkonem by byla zkrácena na svých právech takovým způsobem, že by to mělo za následek nezákonné stanovení její konkrétní daňové po

Ej 211/2007 Daňoví poradci: povinnost mlčenlivosti Daňové řízení: třetí osoba zúčastněná na řízení k § 2 odst. 5, § 7 odst. 2 a § 25 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 255/1994 Sb. a č. 120/2001 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k § 6 odst. 1 a odst. 8 zákona ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky*) Ačkoli je daňový poradce při zastupování daňového subjektu v daňovém řízení vázán povinností zachovávat mlčenlivost (§ 2 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, § 6 odst. 1 a 8 zákona ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky), nelze jej považovat za třetí osobu zúčastněnou na řízení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Pravomoc správce daně uložit pokutu za porušení této povinnosti (§ 25 odst. 1 téhož zákona) se vztahuje jen na pracovníky správce daně a na třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení; daňový poradce jakožto zástupce daňového subjektu nemůže být proto takovou pokutou postižen. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2007, čj. 1 Afs 107/2006-73) Prejudikatura: srov. č. 1261/2007 Sb. NSS. Věc: Ing. Radek L. proti Ministerstvu financí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného. Rozhodnutím ze dne 7. 8. 2003 uložilo Finanční ředitelství v Brně žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 25 odst. 1 d. ř. Skutku se žalobce dopustil tím, že jako zástupce v daňovém řízení sdělil skutečnosti, které se dozvěděl v daňovém řízení týkajícím se daňového subjektu společnosti A., v odvolacím řízení vedeném s jiným daňovým subjektem, místně příslušným Finančním úřadem v Mostě. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný dne 8. 12. 2004. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou; Městský soud v Praze žalobě vyhověl a rozsudkem ze dne 10. 1

Ej 255/2007 Daňové řízení: zastřený (dissimulovaný) právní úkon k § 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) I. O zakrývání (dissimulaci) ve smyslu § 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, může jít jen tehdy, pokud účastníci předstírají (simulují) určitý právní úkon, ač jej nechtějí, a zastírají tím právní úkon jiný, který ve skutečnosti chtějí, popř. jím zastírají jinou právní skutečnost; zkoumání poměru mezi vůlí a projevem vůle účastníků právního vztahu je proto pro použití tohoto ustanovení určující. II. Povinností daňových orgánů je uvést nejen zjištěný, formálně právním úkonem zakrývaný skutečný stav, ale i přezkoumatelným způsobem uvést úvahy, které je k takovému závěru vedly, včetně označení a zhodnocení důkazů, o které svá zjištění opírají. III. Ustanovení § 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nemůže dopadat na případy, kdy projev a vůle jsou ve shodě, tedy účastníci mají skutečný zájem učinit právní úkon, činí tak však z důvodu obcházení zákona. (Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2007, čj. 1 Afs 73/2004-89) Prejudikatura: srov. č. 125/2004 Sb. NSS, č. 791/2006 Sb. NSS a č. 869/2006 Sb. NSS. Věc: Společnost s ručením omezeným P. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalovaného. Finanční úřad v Třebíči vyměřil žalobci dne 10. 4. 2001 dodatečně za zdaňovací období roku 1996 daň z příjmů právnických osob ve výši 926 640 Kč, neboť posoudil transakci žalobce – ten vložil do nově vzniklé společnosti P. pohledávky evidované ve svém účetnictví a tímto způsobem splatil svůj obchodní podíl, který pak následující den prodal společnosti D. za cenu ve výši 1 % hodnoty těchto pohledávek, a v jejímž důsledku vykázal účetní ztrátu, kterou byl snížen hospodářský výsledek za rok 1996 – podle § 2 odst. 7 d. ř. tak, že šlo o dopředu naplánovanou

1 Aps 2/2006-68 § 12 s. ř. s. Zajišťování jednoty judikatury je úkolem nejen pro samotný Nejvyšší správní soud, ale též pro krajské soudy, byť se každý z nich na dosahování tohoto cíle podílí jiným způsobem: zatímco Nejvyšší správní soud případné rozpory v rozhodovací činnosti krajských soudů svou judikaturou odstraňuje, krajské soudy jsou povinny tuto judikaturu znát a řídit se jí; v žádném případě nemohou zaujímáním protichůdných názorů zakládat nové rozpory v judikatuře a zvyšovat tím právní nejistotu. Ze samotného § 12 s. ř. s. tedy lze dovodit, že je v něm implicitně vyjádřena povinnost krajského soudu řídit se právním názorem Nejvyššího správního soudu též v obdobných věcech. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně A. P. s. r. o., zastoupené JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem se sídlem Jugoslávská 14, Karlovy Vary, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Sokolově se sídlem Růžové nám. 1629, Sokolov, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2006, č. j. 57 Ca 83/2005 - 22, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2006, č. j. 57 Ca 83/2005 - 22, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2006, č. j. 57 Ca 83/2005 – 22, jímž byla odmítnuta její žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a současně bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v provádění opakované kontroly daně z příjmů právnických osob

Ej 57/2006 Daňové řízení: prodloužení lhůty v důsledku fikce k § 14 odst. 1 a 4 zákona ČNR č. 37/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“) Stanoví-li správce daně termín projednání zprávy o daňové kontrole, určuje tak lhůtu, na kterou se vztahují požadavky stanovené v § 14 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a již lze také rozhodnutím správce daně měnit. Požádá-li daňový subjekt před uplynutím této lhůty o její prodloužení, je na správci daně, aby o takové žádosti rozhodl; nerozhodne-li o ní před uplynutím žádané lhůty, nastupuje fikce povolení prodloužení předvídaná v § 14 odst. 4 větě první citovaného zákona, aniž by bylo podstatné, o jaké důvody daňový subjekt žádost opírá. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2006, čj. 1 Afs 19/2005-78) Věc: Společnost s ručením omezeným S. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalovaného. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 6. 2004 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Českých Budějovicích (dále též „správce daně“) ze dne 25. 7. 2003, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1997 ve výši 332 280 Kč. Stalo se tak na základě zprávy o daňové kontrole daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 1996 – 1999, která byla provedena u společnosti E. a žalobce jako jejího právního nástupce. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítal, že platební výměr byl vydán před ukončením daňové kontroly: správce daně v rozporu s § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu neprojednal se žalobcem zprávu o kontrole, neboť nerozhodl o žádosti žalobce o odložení projednání daňové kontroly, a nastala tak ve smyslu § 14 odst. 4 fikce, že byl akceptován termín navržený žalobcem. Krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 15. 12. 2004 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyšel z toho, že

2 Ans 1/2005-57 Daňové řízení: lhůta pro uzavření vytýkacího řízení Vytvořila-li se na základě pokynu Ministerstva financí č. D-144 z roku 1996, o stanovení lhůt pro uzavření vytýkacího řízení (§ 43 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), správní praxe spočívající v tom, že vytýkací řízení se uzavírají v určitých lhůtách, případně ve lhůtách prodloužených podle přesně určených pravidel, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (čl. 1 věta první Listiny základních práv a svobod), že pro správní orgán je takováto správní praxe právně závazná. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: I. spol. s r. o., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Vaško, advokátem se sídlem Morávkova 18/1254, 104 10 Praha 10, proti žalovanému: Finanční úřad pro Prahu 9, se sídlem Drahobejlova 48, 190 21 Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2004, č. j. 5 Ca 32/2004 - 31, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2004, č. j. 5 Ca 32/2004 - 31, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Svojí včasnou kasační stížností brojil žalobce (dále též "stěžovatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2004, č. j. 5 Ca 32/2004 - 31, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného, kterou se domáhal, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci rozsudku vydat rozhodnutí ve věci žalobcem podaného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2002. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalovaný řádně zahájil vytýkací řízení podle § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daň. ř.“), a ke dni rozhodnutí sou