Kalendář - strana 223

Právo na soudní a jinou právní ochranu I. ÚS 1924/08 Ústavní soud je si vědom toho, že soudy jsou ve svém rozhodování nezávislé (čl. 81 Ústavy) a soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 Ústavy). Nezávislost rozhodováni obecných soudů se však uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit [§ 157 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Ústavní soud rozhodl v senátě o ústavní stížnosti M. K., zastoupeného Mgr. J. L., advokátkou, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a za vedlejší účasti nezletilých M. K. a D. K., zastoupených opatrovníkem Magistrátem města Frýdku-Místku, a matky dětí H. V., zastoupené advokátem JUDr. K. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2008, č. j. 14 Co 17/2008-218, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4.2008, č. j. 14 Co 17/2008-218, se zrušuje. Odůvodnění I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opíral ji zejména o následující důvody. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo stěžovateli sníženo výživné na dva nezletilé syny M. a D. K odvolání matky (bývalé manželky stěžovatele) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 4. 2008, č. j. 14 Co 17/2008-218, tento rozsudek změnil a stěžovateli stanovil výživné od 1. 1. 2004 na částku 4.000,- Kč na nezl. M. a 3.500,- Kč měsíč

Právo na uspokojivé pracovní podmínky III. ÚS 674/06 Mezi základní povinnosti obecných soudů náleží řádně odůvodnit svá rozhodnutí, tj. tak, aby příslušné odůvodnění nejen obsahovalo náležitosti stanovené zákonem, ale také aby bylo srozumitelné a racionální, bez vnitřních rozporů a podstatných logických vad. Nejsou-li tato kritéria naplněna, jde o zřejmý signál a zpravidla i doklad toho, že příslušné rozhodování je zatíženo prvkem libovůle, a tím i v rozporu se základní zásadou občanského soudního řízení zakotvenou v § 1 občanského soudního řádu, jakož i s principy právního státu, jež vyplývají zejména z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, a spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Rozhodování o nákladech řízení, jež obvykle ani není svou povahou nijak složité, nelze klást na roveň rozhodování ve věci samé, a nelze tudíž vyžadovat, aby úvahy soudu byly vždy podrobně rozváděny v odůvodnění rozhodnutí. O případech libovůle lze uvažovat tehdy, provázejí-li ten který případ některé další okolnosti, zejména pak jestliže soud musí řešit nikoliv jednoduché skutkové a/nebo právní otázky. Přítomnost prvku libovůle v soudním rozhodování, mající za následek porušení práva na spravedlivý proces, lze spatřovat také v tom, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí ponechá nevyřešen rozpor mezi názorem svým a názorem soudu prvního stupně, jde-li o určení hodnoty předmětu řízení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a nezohlední ustálenou soudní praxi, pokud jde o interpretaci a aplikaci výše uvedených ustanovení. Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2009 v senátě ve vě

26 Cdo 4340/2007 I. Vojenské byty podle § 68 odst. 1, bodu 1 z. č. 41/1964 Sb. o hospodaření s byty, měly povahu bytů trvale určených pro ubytování pracovníků organizace ve smyslu § 7 vyhlášky č. 45/1964 Sb. a nemohlo k nim proto vzniknout právo společného užívání bytu manžely; vzhledem k tomu nepřichází u těchto bytů v úvahu zákonná transformace na právo společného nájmu bytu manžely (§ 871 odst. 1 obč. zák.). Právo osobního užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků organizace se k 1. lednu 1992 změnilo na nájem služebního bytu, pokud tyto byty splňovaly k tomuto datu kritéria stanovená zvláštním zákonem pro služební byty (§ 7 a § 8 z. č. 102/1992 Sb.). Pokud zákonné předpoklady pro služební byty splněny nebyly, změnilo se osobní užívání na prostý nájem (§ 871 odst. 4 obč. zák.). I v posledně uvedeném případě byl vyloučen vznik práva společného nájmu bytu manžely k 1. lednu 1992). II. Případ, kdy manželé spolu trvale nežijí, nastane tehdy, kdy po právní stránce sice manželství ještě trvá, ale nese znaky manželství rozvráceného podle § 23 a § 24 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, a kdy také manželé již nevedou společnou domácnost, jak ji charakterizuje ustanovení § 115 obč. zák. Není tedy rozhodující, zda oba manželé ještě společný byt obývají či nikoliv. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně nezl. M. F., zastoupené zákonným zástupcem - otcem Ing. V. F., právně zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. J., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu a o vzájemném návrhu žalovaného na určení práva společného nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 195/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2007, č. j. 16 Co 138/2007-173, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800

30 Cdo 1493/2008 (Poznámka redakce ASPI: zrušeno nálezem II. ÚS 405/09) Právní věta 1. Podle zákona o rodině může manžel do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem. Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti. 2. Na podání návrhu na popření otcovství nejvyšším státním zástupcem není právní nárok. To ovšem neznamená, že by podání žaloby v konkrétním případě bylo ponecháno zcela na libovůli nejvyššího státního zástupce. Bylo by nepochybně v rozporu s principy právního státu, pokud by bylo odepřeno podání žaloby v případě, že v jiné obdobné věci byla podána. 3. Jelikož na podání návrhu na popření otcovství nejvyšším státním zástupcem není právní nárok, neexistuje ani opravný prostředek uplatnitelný za situace, kdy podnětu na podání návrhu na popření otcovství nebylo nejvyšším státním zástupcem vyhověno. 4. Jestliže nejvyšší státní zástupce podnět na podání návrhu na popření otcovství odloží, může se ten, kdo podnět podal, pokusit předložit ve věci nové důkazy a podnět podat opětovně, případně pokud ten, kdo podal podnět k podání návrhu na popření otcovství, vysloví nespokojenost s odložením podnětu, přezkoumá věc jiný státní zástupce. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce Z. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) L. S., zastoupené advokátkou, 2) nezletilému L. S., zastoupenému opatrovníkem Magistrátem města J., o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 21 C 36/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2007, č. j. 13 Co 375/2006 - 35, takto: Dovolání se odmítá. Žalobce je povinen zaplatit první žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.550,- Kč do t

Právo na soudní a jinou právní ochranu Ochrana rodičovství a rodiny Ochrana dětí a mladistvých III. ÚS 1481/08 Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod). Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit (§ 157 odst. 1 a odst. 2 občanského soudního řádu). Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Povinnosti řádného a transparentního odůvodnění odvolací soud v posuzované věci nedostál, neboť z jeho rozhodnutí není zřejmé, z čeho ve svém právním závěru vycházel; odvolací soud opřel své rozhodnutí o jakousi obecnou domněnku či premisu. Ústavní soud rozhodl dne 11. prosince 2008 v ústním jednání a v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. S., zastoupené JUDr. V. S., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2008 sp. zn. 37 Co 168/2007, za účasti Krajského soudu v Brně a vedlejších účastníků 1. Statutárního města Brna, Městské části Brno - Bystrc, se sídlem v Brně, nám. 28. dubna 60, a 2. M. S., zastoupeného Mgr. J. P., advokátem, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2008 sp. zn. 37 Co 168/2007 se ruší. Odůvodnění I. Ústavní stížností, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem, napadá stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2008 sp. zn. 37 Co 168/2007. Dle stěžovatelky byly tímto

30 Cdo 5057/2008 Právní věta 1. Dovolání do rozsudku ve věci upravené zákonem o rodině, přičemž se nejedná o žádnou z výjimek v zákoně uvedených, není přípustné. 2. Zákon o rodině vymezuje pojem rodičovské zodpovědnosti jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zastupování dítěte a správu jeho jmění; nezahrnuje však omezení nebo zákaz styku rodiče s dítětem ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o rodině. 3. Opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče spolu nežijí, kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti nebo v případě rozvodu manželství rodičů, ve svých důsledcích zpravidla vždy představují určité faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti; nejde však o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu § 44 odst. 2, 3 zákona o rodině. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou B. P., zastoupenou kolizním opatrovníkem Městskou částí P., dcery matky E. P., zastoupené advokátkou, a otce J. K., zastoupeného advokátem, o zákaz styku otce s nezletilou a o zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 32 P 127/92, o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 39 Co 151/2007 - 759, takto: Dovolání se odmítá. Řízení o dovolání matky proti výrokům I. a II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. prosince 2006, č. j. 32 P 127/92 - 67, se zastavuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 12. 2006, č. j. 32 P 127/2007 - 679, zamítl návrh matky "na vydání rozhodnutí o zákazu styku otce s nezl. B. (výrok I), rozsudek tamního soudu ze dne 24. 10. 1995, č. j. P 127/92 - 206, ve spojení s rozsud

Právo na soudní a jinou právní ochranu I. ÚS 1671/08 Ustanovení § 150 o. s. ř. nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení § 150 o. s. ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení přiznat či nepřiznat náhradu nákladů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení (nález sp.zn. I. ÚS 257/05, www.nalus.cz). Ústavní soud také ve svých rozhodnutích (zejména pak v nálezu sp. zn. II. ÚS 828/06, www.nalus.cz) zaujal stanovisko, že součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Tento požadavek (vyplývající v obecné rovině z práva na fair proces) je třeba uplatnit též při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení, které je integrální součástí soudního řízení jako celku. Ústavní soud rozhodl v senátě o ústavní stížnosti R. L., zastoupeného Mgr. J. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2008, č. j. 55 Co 82/2008-70, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2008, sp. zn. 55 Co 82/2008, se zrušuje. Odůvodnění I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody. Žalobce, zletilý syn stěžovatele, se domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 6 proti stěžovateli zvýšení výživného z částky 2.000,- Kč měsíčně na částku 3.500,- Kč, posléze na 4.000,- Kč měsíčně. Stěžovatel před zahájením soudního jednání navrhl zvýšení výživného na částku 3.000,- Kč měsíčně. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 21. 11. 2007, č. j. 8 C 10

22 Cdo 2437/2008 Právo výlučný majetek druhého manžela užívat, spravovat ho, disponovat s ním manžel nemá, pokud k tomu manželem-vlastníkem není zmocněn anebo nejde-li o běžnou záležitost ve smyslu § 21 ZOR. Ohledně tohoto majetku vznikají mezi manžely v zásadě stejné právní vztahy jako mezi ostatními osobami. Pokud jeden z manželů bez souhlasu druhého provede výběr z bankovního účtu, na kterém jsou uloženy výlučně finanční prostředky druhého manžela, a takto získané peníze použije pro vlastní potřebu, má druhý manžel, do jehož výlučného majetku tyto peníze patřily, právo na jejich úhradu. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobce MVDr. K. T., zastoupeného advokátkou, proti žalované V. Ž., zastoupené advokátkou, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 898/99, o dovolání žalované proti výroku pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2008, č. j. 17 Co 17/2005-356, takto: Dovolání proti výroku pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2008, č. j. 17 Co 17/2005-356, se zamítá. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby soud vypořádal zaniklé společné jmění ("SJM“) účastníků. Kromě dalšího navrhl, aby soud žalované uložil povinnost vyplatit mu obnos 26.503,50 Kč, který si původně uložil na svoji vkladní knížku, spadající tedy do jeho výlučného vlastnictví. Žalovaná tyto prostředky z vkladní knížky bez jeho souhlasu vybrala a použila je pro sebe. Okresní soud ve Znojmě ("soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. října 2004, č. j. 12 C 898/99-276, výrokem pod bodem I. rozhodl, že "z věcí, jež měli účastníci ve společném jmění manželů se přikazuje žalované: 1) pohledávka za sebou sama z titulu investic do domu žalované v J. čp. 237 ve výši 71.784,- Kč, 2) pohledávka za sebou sama z titulu zaplacených splátek na půjčku žalované u ČS, a. s. pobočka Z. ze dne

30 Cdo 2127/2007 Právní věta 1. Změnil-li odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 68.250,- Kč s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout na její straně na úkor žalobce tím, že v rozhodné době platil výživné na nezl. dceru T. k rukám žalované, i když nezletilá byla ve faktické péči žalobce, jde o rozhodnutí nesprávné, neboť na posuzovanou věc aplikoval nesprávný právní předpis (občanský zákoník), ačkoliv změna rozsudku o výživném pro nezl. dítě se vzhledem k § 104 zákona o rodině posuzuje podle tohoto zákona (v souvislosti s § 163 o. s. ř.), protože jde o právo vyplývající ze zákona o rodině (jde o rodinněprávní vztah, který je rozdílný od občanskoprávního vztahu z odpovědnosti za bezdůvodného obohacení). 2. Výživné pro nezletilé děti je nutno řadit k právům na peněžitá plnění, která vyplývají ze zákona o rodině a dojde-li ke změně poměrů, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti podle § 99 odst. 1 zákona o rodině v souvislosti s § 163 o. s. ř., přičemž dojde-li ke zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce F. S., zastoupeného advokátem, proti žalované R. S., zastoupené advokátkou, o 290.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 43/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2006, č. j. 21 Co 336/2005 - 204, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2006, č. j. 21 Co 336/2005 - 204, ve výroku, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. května 2005, č. j. 8 C 43/2004 -183, změněn v zamítavém výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68.250,- Kč s 2 % úrokem z pro

30 Cdo 1591/2008 K osvojení podle zákona o rodině Vyslovení osvojení brání blízký příbuzenský vztah mezi osvojitelem a osvojencem. Má-li být osvojením založen takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodiči a dětmi, nemohou být uvedené osoby v takovém příbuzenském poměru, který by byl v rozporu se vztahem založeným osvojením. Nebylo by ani k prospěchu dítěte, kdyby v důsledku osvojení mělo dojít k záměně již existujících příbuzenských vztahů, jak je tomu především v případě, kdyby se prarodiče dítěte stali jeho rodiči. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Pavlíka JUDr. Olgy Puškinové a věci nezletilého J. T., zastoupeného Městskou částí P., jako opatrovníkem, syna J. J., a V. M., zemřelého, za účasti navrhovatelů manželů J., a K., obou zastoupených advokátkou, o nezrušitelné osvojení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 25 Nc 502/2006, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2007, č. j . 55 Co 242/2007 – 65, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 25 Nc 502/2006, zamítl návrh prarodičů manželů T. na nezrušitelné osvojení nezletilého a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že smyslem osvojení je založit mezi osvojiteli a nezletilým nový kvalitní příbuzenský vztah obdobný blízkému pokrevnímu vztahu (mezi rodiči a dítětem). V daném případě však již mezi nezletilým a prarodiči vřelý blízký příbuzenský vztah existuje a poskytuje nezletilému naplnění i jeho citových potřeb. Zaměňovat tento vztah za vztah navrhovaný prarodiči by prakticky nepřineslo nezletilému nic nového a navrhovaný vztah by byl pouze pro jeho orientaci v rodinných vztazích matoucím. Navíc není splněna zákonná podmínka přiměřeného věkového rozdílu mezi ne

Ncu 94/2008 Rozhodnutí cizího soudu o popření otcovství se v České republice uznávají, je-li rozhodnutí cizího soudu v souladu s § 57, § 58 a § 59 odst. 2 zákona o rodině, skutkový základy byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky, rozhodnutí nabylo podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci, návrh na uznání cizího rozhodnutí byl podán účastníkem řízení, alespoň jeden z účastníků řízení je občanem České republiky a uznání rozhodnutí nebrání žádná z překážek, které má na zřeteli ustanovení § 64 zákona č. 97/1963 Sb. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka po slyšení Nejvyššího státního zástupce ČR, o návrhu D. P. M., zastoupené B. Z., na uznání cizího rozhodnutí, takto: Rozsudek Úředního soudu v Ulmu (Amtsgericht Ulm), Spolková republika Německo, z 28. 3. 2006, sp. zn. 1 F 51/06, jímž bylo rozhodnuto, že nezletilá J. G., narozená z matky D. G., není dítětem T. G., se uznává n a území České republiky. Odůvodnění: Úřední soud v U. rozhodoval o žalobě žalobkyně D. G. proti žalovanému T. G. V žalobě se uvádělo, že nezletilá J. G. se narodila, když manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno, ale do narození dítěte neuplynulo od rozvodu manželství ještě zákonem stanovených 300 dní. Žalobkyně měla se žalovaným naposledy pohlavní styky v létě 2004. Později se stýkala s F. M., který je otcem nezletilé J., když ze styků s ním žalobkyně otěhotněla. Úřední soud v U. provedl v řízení výslech žalobkyně a žalovaného i svědka F. M. Z jejich shodné výpovědi bylo soudem zjištěno, že nezletilá J. G. nemůže být dítětem žalovaného T. G. a že žalobkyně D. G. i F. M. shodně uvádějí, že nezletilá J. je dítětem tohoto muže. Úřední soud v U. vzhledem k ustanovení článku 19 odst. 1 německého občanského zákoníku posuzoval projednávanou právní věc popření otcovství podle

22 Cdo 1009/2006 I. Smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů podle § 24a odst. 1 zákona o rodině e institutem zákona o rodině s dopadem do majetkových poměrů manželů po rozvodu, zvláštním zejména potud, že na rozdíl od vypořádání zaniklého společného jmění manželů předpokládá její uzavření před rozvodem a manželům dovoluje, aby v jejím rámci upravili do budoucna vzájemné majetkové vztahy v jiném rozsahu než vymezeném společným jměním manželů. II. Úprava vzájemných majetkových vztahů podle § 24a odst. 1 zákona o rodině nad rámec společného jmění manželů není v rozporu se zákonem a nezakládá důvod neplatnosti smlouvy. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce G. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalované V. B., zastoupené advokátem, o částku 212 910,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 140/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2005, č. j. 56 Co 563/2004-45, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 240 000,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 196 000,- Kč, a to z titulu smlouvy, kterou účastníci uzavřeli pro účely nesporného rozvodu jejich manželství. Okresní soud v Novém Jičíně (dále "soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. května 2003, č. j. 6 C 140/2002-24, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 212 910,- Kč spolu s 8 % úrokem z prodlení od 1. 5. 2001 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství 24. 10. 1998 a za jeho trvání bydleli v rodinném domku ve vlastnictví dětí žalované. Za účelem rozvodu podle § 24a

22 Cdo 1295/2007 Smlouva o vypořádání vzájemných majetkových práv manželů uzavřená ve smyslu ustanovení § 24a odst. 1 zákona o rodině je účinná pouze za předpokladu, že o rozvodu bylo rozhodnuto podle § 24a zákona o rodině. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně P. L., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. L., zastoupenému advokátem, o určení existence a obsahu dohody o vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 206/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. října 2006, č. j. 30 Co 420/2006-79, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: Okresní soud v Liberci (dále "soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. března 2006, č. j. 18 C 206/2005-47, určil, že účastníci uzavřeli 15. 12. 2004 před notářkou dohodu o vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu ve výroku blíže uvedeného znění. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně učinil mimo jiné tato skutková zjištění: Podle konceptu dohody o vypořádání společného jmění manželů – účastníků pro dobu po rozvodu manželství dohoda měla být součástí návrhu na rozvod manželství účastníků podle § 24a zákona o rodině. Manželé dohodou prohlásili, že movité věci, které patří do společného jmění manželů, si vypořádají tak, že jsou podpisem dohody ve výlučném vlastnictví toho manžela, který je má ve svém držení, a dále, že za trvání manželství nabyli do společného jmění manželů bytovou jednotku spolu s jejími součástmi a příslušenstvím, kterou za trvání manželství zcizili, takže není předmětem vypořádání společného jmění manželů. Ostatní společné věci si vypořádali tak,

IV. ÚS 2058/07 Odložení podnětu k podání návrhu na popření otcovství Nejvyšším státním zastupitelstvím nespadá pod pojem rozhodnutí či opatření ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh, k jehož projednání nemá Ústavní soud pravomoc (slovy zákona o Ústavním soudu "k jehož projednání není Ústavní soud příslušný"). Ačkoliv nemá Ústavní soud pravomoc rozhodovat o ústavních stížnostech směřujících proti postupu Nejvyššího státního zastupitelství, které nepodalo žalobu podle § 62 zákona o rodině, či proti přípisům, kterými Nejvyšší státní zastupitelství tuto skutečnost oznamuje zasilateli podnětu, je si vědom toho, že stávající zákonná úprava, dle níž manžel má právo popřít otcovství jen ve lhůtě šesti měsíců od narození dítěte, v případě, kdy Nejvyšší státní zastupitelství odmítne zmíněnou žalobu podat, může za určitých okolností kolidovat zejména s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud proto opakovaně apeluje na Nejvyšší státní zastupitelství, aby při rozhodování o tom, zda žalobu podle § 62 zákona o rodině podá či nikoliv, vzalo v úvahu rozhodovací činnost Evropského soudu pro lidská práva; pokud tak neučiní, případný vznik právní odpovědnosti České republiky, plynoucí z porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, by šel na vrub právě tohoto státního orgánu. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2008 ve věci ústavní stížnosti Ing. T. J., adresa pro doručování Praha 2, Koperníkova 4, zastoupeného JUDr. Jiřím Vodičkou, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze 5, Staropramenná 12, proti sdělením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 6. 6. 2007 čj. 1 NZC 130/2006-54, 1 NZC 131/2006, o odložení opakovaného podnětu, a ze dne 21. 9. 2006 čj. 1 NZC 13

30 Cdo 5171/2007 Právní věta 1. Ztratí-li účastník během řízení (v době po zahájení řízení do dne, kdy řízení bylo pravomocně skončeno) způsobilost být účastníkem řízení, soud nejprve podle povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat; povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. 2. Povaha věci brání pokračování v řízení při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení, zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce (například nárok na výživné, nárok na odškodnění bolesti a za ztížení společenského uplatnění), nebo kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení (například v řízení o způsobilosti k právním úkonům zemřel vyšetřovaný) nebo kde smrtí (zánikem) účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo (například v řízení o rozvod manželství, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, kdy zemřel manžel, popřípadě v řízení o zrušení nebo neplatnost registrovaného partnerství nebo o určení, že registrované partnerství nevzniklo, kdy zemřel registrovaný partner), pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo, anebo kde účastník nemá žádného právního nástupce, který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Protože v těchto (popřípadě i v dalších) případech nelze v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Učiní tak soud prvního stupně, a to i tehdy, jestliže tato situace nastala po vyhlášení jeho rozsudku, popř. po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu; vznikl-li důvod pro zastavení při projednávání odvolání, rozhodne o tom odvolací soud tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví. 3. Z povahy výživného plyne, že právo na výživné je osobním právem dítěte, přičemž výživné na nezletilé dítě se stanoví zásadně tak, že se pl

30 Cdo 477/2008 Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn požadovat na něm úhradu tohoto plnění. Jde o případy, kdy výživné bylo plněno bez právního důvodu, nebo později odpadl právní důvod plnění. Obdobné ustanovení obsahuje § 454 obč. zák., podle nějž se bezdůvodně obohatil i ten, za něhož bylo plněno, co po právu měl plnit sám. S ohledem na skutečnost, že zákon o rodině obsahuje v tomto směru zvláštní ustanovení, tak v případě § 101 zák. o rodině jde o speciální rodinněprávní institut, a proto nelze použít ustanovení občanského zákoníku, týkající se institutu bezdůvodného obohacení. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně K. B., zastoupené advokátem, proti žalované Š. K., o zaplacení 96.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 118/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. října 2007, č. j. 12 Co 777/2007 - 147, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 23. 5. 2007, č. j. 7 C 118/2006 - 122, zamítl žalobu, "aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 96.000,- Kč,“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť plnění, které žalobkyně poskytovala svému vnukovi P. B., tím, že mu kupovala jídlo, oblečení a další věci a příležitostně se o něho starala, nebylo plněním vyživovací povinnosti za rodiče dítěte (§ 101 odst. 1 zákona o rodině). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 2. 10. 2007, č. j. 12 Co 777/2007 - 147, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že na danou věc je třeba ap

Právo na soudní a jinou právní ochranu Ochrana rodičovství a rodiny I. ÚS 987/07 V řízení o určení otcovství podle § 54 odst. 1 a odst. 2 zákona o rodině je soud oprávněn uložit žalovanému muži, aby se v souladu s § 127 odst. 3 o. s. ř. dostavil ke znalci a strpěl odběr vzorků DNA, a to za účelem určení, popř. vyloučení otcovství tohoto muže. Není v rozporu s ústavním pořádkem, vynucuje-li soud splnění této povinnosti na žalovaném muži, který se odmítá vyšetření podrobit, za pomoci pořádkových pokut či předvedení. Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu ve věci ústavní stížnosti P. R., zastoupeného Mgr. L. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 1. 2007, čj. 57 Co 772/2006-31, a proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 6. 10. 2006, čj. 18 C 129/2006-25, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí jako účastníků řízení, a nezl. V. N., zastoupené opatrovníkem Městským úřadem Znojmo, a I. N., zastoupené JUDr. J. B., advokátem, jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. 1. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 6. 10. 2006, čj. 18 C 129/2006-25, uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že ve věci vedené pod sp. zn. 18 C 129/2006 probíhá mezi žalobkyněmi (matkou a její nezletilou dcerou, zastoupenou opatrovníkem) - jež mají v řízení o ústavní stížnosti postavení vedlejších účastnic - a žalovaným v řízení o určení otcovství (nyní stěžovatelem). Stěžejním důkazem je nařízený znalecký posudek, k jehož vypracování je však potřebná součinnost účastníků spočívající v dostavení se ke znalci a strpění odběru vzorků DNA. Stěžovatel tuto součinnost však již třikrát neposkytl a ke znalci se nedostavil. 2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 1. 2007, čj. 57 Co 772/2006-31, u

94/1963 Sb.: §85 odst.2 94/1963 Sb.: §85 odst.3 94/1963 Sb.: §96 odst.1 2/1993 Sb.: čl.32 odst.4 2/1993 Sb.: čl.36 odst.1 104/1991 Sb.: čl.18 odst.1 104/1991 Sb.: čl.27 odst.1 Právo na soudní a jinou právní ochranu Hmotné zabezpečení dětí IV. ÚS 1181/07 Zbavil-li se rodič svým úmyslným jednáním, pro které byla na něj uvalena vazba a pro něž byl následně odsouzen k trestu vězení, objektivní možnosti plnit svoji vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti (§ 84, § 96 zákona o rodině), nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tohoto dítěte, jež dle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod má základní právo na rodičovskou výchovu a péči. Nad rámec rationis decidendi, jako obiter dictum, v souvislosti s rozhodováním předmětné věci Ústavní soud poukazuje na skutečnost (obdobně jak učinil v době neexistence Ústavou předpokládaného Nejvyššího správního soudu - viz zejména nálezy ve věcech sp. zn. IV. ÚS 136/97, III. ÚS 142/98, III. ÚS 206/98, III. ÚS 187/98), že je ve věcech dle § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. nucen provádět v nezbytných případech korekci právních názorů, která by však jinak příslušela Nejvyššímu soudu. Současný „systém“ dovolacího řízení nezná jiný prostředek korekce soudního rozhodnutí, jakož i prostředek sjednocování judikatury v předmětných otázkách, nežli je ústavní stížnost, což je nepochybně stav nežádoucí a neodpovídající principům výkonu spravedlnosti v právním státě. Ústavní soud rozhodl po ústním jednání, konaném dne 6. února 2008 v senátě ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupené JUDr. J. A., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. února 2007 č. j. 20 Co 498/2006-91, 20 Co 499/2006 ve věci péče o nezletilou K. P., takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. února 2007 č. j. 20 Co 498/2006-91, 20 Co 499/2006 se zrušuje. Odůvodnění I. Vymezení věci dle ústavní stížnosti Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 7. května 2007, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 18

Právo na soudní a jinou právní ochranu Ochrana dětí a mladistvých Hmotné zabezpečení dětí II. ÚS 1619/07 K nezletilým dětem mají vyživovací povinnost oba rodiče, u nichž se musí náležitým způsobem zjistit a posoudit nejen jejich výdělkové poměry (event. jiné příjmy), ale rovněž skutečně dosahovaná životní úroveň, na níž se mají děti právo podílet (§ 85 odst. 2 zákona o rodině). Kategorické tvrzení soudu, že při určování výše výživného je třeba přihlížet pouze k příjmům a majetkovým poměrům otce, nikoli jeho manželky, i v situaci, kdy zvýšené odůvodněné potřeby nezletilých dětí byly prokázány a soudem akceptovány, tak neodpovídá nejen normám jednoduchého práva (zákona o rodině), ale ani zásadám spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud rozhodl v senátu o ústavní stížnosti I. K., právně zastoupené JUDr. Š. V., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. 22 Co 62/2007, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení a J. K. a Městského úřadu v Holicích jako vedlejších účastníků řízení, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. 22 Co 62/2007 se ruší. Odůvodnění Včas podanou ústavní stížností, která splňuje i další formální náležitosti dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu a tvrdí, že jím byla porušena ústavně zaručená práva její a jejích dětí, a to čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a čl. 3 odst. 1, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelka jako matka dvou nezletilých dětí podala dne 3. 5. 2006 návrh k soudu na zvýšení výživného placené

Právo na soudní a jinou právní ochranu Práva účastníka soudního řízení Ochrana rodičovství a rodiny IV. ÚS 3066/07 Žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout též pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto (jeho) odvolání. Důvodem zmatku je zde mimo jiné nesprávný závěr odvolacího soudu stran toho, zda odvolání bylo subjektivně přípustné. Stěžovatelka tvrdí, že Krajský soud v Ostravě z důvodů, které zevrubně v ústavní stížnosti vyložila, mylně odmítl její odvolání; pak ovšem je jí poskytnut opravný prostředek v rámci obecného soudnictví - a to právě žaloba pro zmatečnost - předtím, než jí bude otevřena cesta k Ústavnímu soudu. Stěžovatelka tudíž nevyčerpala všechny procesní prostředky dané jí k ochraně práv, o nichž tvrdí, že byla porušena, a proto je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2007 v senátu o ústavní stížnosti stěžovatelky A. F., zastoupené opatrovníkem M. F., zastoupeného Mgr. J. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.8.2007, sp. zn. 13 Co 307/2007, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 13.11.2006, sp. zn. 0 P 70/2004-170, 9 P a Nc 420/2005, 9 P a Nc 748/2005, 23 P a Nc 256/2006, spojené s návrhem na zrušení § 34 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení § 34 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění Stěžovatelka se ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 30.11.2007 a doručenou Ústavnímu soudu dne 3.12.2007 domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí [a též ustanovení § 34 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“)], neboť měla za to, že jimi byly porušeny její základní práva a svobody zaručené v čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských