Dokumenty - strana 495

Centrum zveřejnilo souhrnnou analýzu výsledků didaktických testů společné části maturitní zkoušky, které se konaly 1. a 2. června 2020.

21 Cdo 4008/2018 Odměna z dohody o provedení práce nesmí být stanovena (určena) jednostranným úkonem, nesmí být nižší než minimální mzda a její výše musí respektovat zásadu stejné mzdy, platu nebo odměny z dohody za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Pro ujednání o ní není předepsána písemná forma. Ujednání o odměně z dohody o provedení práce není esenciální náležitostí dohody o provedení práce a její nezbytnou součástí a obstojí i samostatně, např. jako dodatek k původní dohodě o odměně. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ľ. D., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Nivnická č. 388/12, proti žalovanému P. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, o 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 25/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2018 č. j. 57 Co 340/2017-287, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. června 2017 č. j. 8 C 25/2016-246 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se (žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 8. 9. 2015) domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 200 000 Kč s úrokem z prodlení „ve výši 8 % od data podání žaloby do zaplacení“. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovanému dne 19. 9. 2013 poskytl půjčku ve výši 200 000 Kč, jejíž převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem „na výběrním lístku České spořitelny, a. s.“ za přítomnosti svědka M. K. Půjčenou částku však doposud žalobci přes upomínky nevrátil. Žalovaný namítal, že k uzavření smlouvy o půjčce nedošlo, a popřel pravost a správnost žalobcem předložené fotokopie výběr

20 Cdo 3312/2019 V případě, že je exekuce vedena podle z. č. 120/2001 Sb.,tak je k zachování pětileté lhůty k nařízení exekuce stanovená v § 108 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., aby exekuční příkaz nabyl právní moci. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – České inspekce životního prostředí, se sídlem v Praze 9, Na břehu 267, identifikační číslo osoby 41693205, zastoupené Mgr. Janem Škopem, advokátem se sídlem v Praze 5, Slivenecká 6, proti povinné CZ GOLF INVESTMENT, a. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, identifikační číslo osoby 25986228, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Lhotským, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 2508/2018, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. 54 Co 169/2019-73, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1271 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce Mgr. Ing. Petra Lhotského. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2019, č. j. 49 EXE 2508/2018-54, kterým byla exekuce zastavena (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud s přihlédnutím k dosavadní judikatuře, kterou je možné použít i přes změnu exekučního řádu účinnou od 1. 1. 2013, dospěl k závěru, že nárok oprávněné plynoucí z exekučních titulů (rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2009, č. j. ČIŽP/44/OOP/SR02/0617749.003/08/UJU, ve spojení s rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2012, č. j. ČIŽP/44/OOP/SR03/06

Pl.ÚS 20/19 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského, soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu podaném Krajským soudem v Plzni, se sídlem Veleslavínova 40, Plzeň, proti Celnímu úřadu pro Plzeňský kraj, se sídlem Plzeň, Antonína Uxy 11, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění I 1. Krajský soud v Plzni (dále jen "navrhovatel") se podáním učiněným na základě § 120 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), dovolává rozhodnutí negativního kompetenčního sporu mezi navrhovatelem a Celním úřadem pro Plzeňský kraj (dále jen "celní úřad") ve věci vymáhání peněžitých pohledávek. Navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by rozhodl, že orgánem veřejné moci příslušným k vymožení peněžitých plnění uložených vykonatelnými exekučními tituly č. j. 46 Cm 27/2013-261 a č. j. C 36967/RD7/KSPL, Fj 1078/2019/KSPL a č. j. 41 Cm 156/2013-17 je celní úřad. II 2. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatel se s odkazem na § 8 odst. 2 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky (dále jen "zákon č. 17/2012 Sb.") obrátil dopisem ze dne 10. 6. 2019 č. j. Spr 1682/2019-3 na celní úřad s žádostí o vymožení peněžitých pohledávek (soudního poplatku, nákladů na svědečné a pořádkové pokuty) uložených navrhovatelem v následujících případech. 3. Výrokem IV. rozsudku č. j. 46 Cm 27/2013-261, vydaného dne 14. 9. 2016 Krajským soudem v Plzni, jenž nabyl právní moci dne 2. 10. 2018, byla společnosti Riediger, Spálenka & Partners s.r.o., se sídlem v Praze, V Kapslovně 2770/7, uložena povinnost uhradit podle § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, státem hrazené náklady - svědečné ve výši

IV.ÚS 1565/20 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti Zdeňka Jirsáka, zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, sídlem Politických vězňů 98, Kolín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020 č. j. 21 Cdo 2270/2019-183, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. února 2019 č. j. 23 Co 323/2018-162 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. srpna 2018 č. j. 9 C 390/2017-120, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Technické služby města Poděbrad, s. r. o., sídlem Kozinova 1, Poděbrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, neboť tvrdí, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Okresní soud v Nymburce (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 21. 8. 2018 č. j. 9 C 390/2017-120 zamítl žalobu, jíž se stěžovatel domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou mu dala vedlejší účastnice podle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen "zákoník práce"). Stěžovatel pracoval u vedlejší účastnice jako vedoucí střediska 32 - čištění města. Dne 31. 10. 2017 převzal výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení pracovních povinností a povinností stanovených v § 301 písm. c) zákoníku práce, jehož se dopustil tím, že ve dnech 12. a 13. 10.

I.ÚS 1621/20 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky RA+spol., s. r. o., se sídlem v Mladé Boleslavi, Mjr. Frymla 532, zastoupené JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, třída Václava Klementa 203/9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 364/2019-29 ze dne 9. 4. 2020 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 54 A 49/2019-34 ze dne 30. 9. 2019, za účasti Nevyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Příbrami, kontaktního pracoviště Mladá Boleslav, se sídlem v Mladé Boleslavi, Jaselská 292, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 79 odst. 1, větou druhou, soudního řádu správního odmítl žalobu stěžovatelky na ochranu proti nečinností vedlejšího účastníka, kterou se stěžovatelka domáhala, aby krajský soud uložil vedlejšímu účastníku povinnost vydat rozhodnutí o její žádosti o uzavření dohody o uznání zaměstnavatele na chráněném trhu práce ve smyslu § 78 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zaměstnanosti"). Krajský soud dospěl k závěru, že dohoda o uznání zaměstnavatele na chráněném trhu práce představuje subordinační veřejnoprávní smlouvu ve smyslu § 161 správního řádu. Zákonná úprava sice podle krajského soudu vysloveně neupravuje způs

II.ÚS 370/20 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Č. Ch. M., právně zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2019 č. j. 10 As 309/2019-23 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2019 č. j. 8 A 191/2018-17, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 2. 2020, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho základních práv plynoucích z čl. 16 odst. 1 Úmluvy OSN o právním postavení osob bez státní příslušnosti (dále jen "Úmluva OSN") ve spojení s čl. 10 Ústavy, a porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, 2 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ministr vnitra zamítl rozklad stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen "ministerstvo"), jímž byla podle § 51 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 13 odst. 2 zákona č.186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním občanství"), zamítnuta jeho žádost o udělení státního občanství České republiky. Stěžovatel podal proti rozhodnutí ministra žalobu, kterou Městský soud v Praze odmítl s odůvodněním, že podle § 26 zákona o státním občanství je napadené rozhodnutí vyloučeno ze soudního přezkumu. Ačkoli se Ústavní soud zabýval protiústavností tohoto ustanovení, v nálezu ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17 (č. 212/2019 Sb.) dospěl k závěru, že § 26 zákona o státním občanství není protiústavní a návrh na jeho zrušení zamítl. 3. Následně stěžovatel podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. V ní namítl, že se městský soud nezabýval rozdílnou situací stěžovatele oprot

10 Afs 91/2018 - 55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: MPM Invest, s. r. o., se sídlem Rokycanova 2798, Pardubice, zastoupen UNTAX, s. r. o., se sídlem U Továren 256/14, Praha 10, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2016, čj. 33834/16/5300-22444-702525, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2018, čj. 52 Af 62/2016-53, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2018, čj. 52 Af 62/2016-53, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 20. 7. 2015 dva platební výměry, jimiž žalobkyni sdělil úrok z prodlení týkající se DPH za zdaňovací období leden 2011 ve výši 1 350 412 Kč a za zdaňovací období únor 2011 ve výši 1 444 455 Kč. Na základě odvolání žalobkyně změnil správce daně rozhodnutími ze dne 14. 10. 2015 platební výměry tak, že úrok z prodlení za zdaňovací období leden 2011 snížil na částku 1 266 892 Kč a úrok z prodlení za zdaňovací období únor 2011 snížil na částku 1 405 283 Kč. [2] Proti oběma rozhodnutím správce daně ze dne 14. 10. 2015 podala žalobkyně opět odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 8. 2016 zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. Žalovaný vyšel ze skutečnosti, že po daňové kontrole byla žalobkyni dodatečnými platebními výměry ze dne 17. 4. 2015 doměřena DPH za leden 2011 ve výši 2 996 763 Kč a za únor 2011 ve výši 3 288 021 Kč; uvedená DPH byla uhrazena dne 25. 4. 2014 ze zajištěných prostředků. Jak bylo uvedeno v předchozím odstavci, správce daně snížil na základě prvního odvolání žalobkyně předepsané úroky z

Dohoda o provedení práce. Odměna. § 20 odst. 1, § 75, § 77 odst. 1, § 138 zák. práce, ve znění účinném do 31. 7. 2013 Ujednání o odměně z dohody o provedení práce není podstatnou náležitostí dohody o provedení práce a její nezbytnou součástí; obstojí i samostatně, např. jako dodatek k původní dohodě o odměně. Odměna z dohody o provedení práce nesmí být stanovena (určena) jednostranným úkonem, nesmí být nižší než minimální mzda a její výše musí respektovat zásadu stejné mzdy, platu nebo odměny z dohody za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Pro ujednání o ní není předepsána písemná forma. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4008/2018 Z odůvodnění: Žalobce se (žalobou podanou u okresního soudu dne 8. 9. 2015) domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 200 000 Kč s úrokem z prodlení „ve výši 8 % od data podání žaloby do zaplacení“. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovanému dne 19. 9. 2013 poskytl půjčku ve výši 200 000 Kč, jejíž převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem „na výběrním lístku Č. s., a. s.“ za přítomnosti svědka M. K. Půjčenou částku však doposud žalobci přes upomínky nevrátil. Žalovaný namítal, že k uzavření smlouvy o půjčce nedošlo, a popřel pravost a správnost žalobcem předložené fotokopie výběrního lístku. Uvedl, že od roku 2006 do 30. 11. 2014 poskytoval žalobci „své služby a poradenství ekonomického, obchodního, technického, finančního a personálního charakteru“, ale nikdy nevybíral peníze z účtu žalobce. V průběhu řízení žalovaný doplnil, že částku 200 000 Kč převzal od žalobce jako odměnu za výkon své činnosti na základě dohody o provedení práce. Okresní soud (poté, co Okresní soud v O. usnesením ze dne 16. 12. 2015, č. j. 117 C 51/2015-21, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci okresnímu soudu) rozsudkem ze dne 13. 6. 2017, č. j. 8 C 25/2016-246, žalobu zamítl a uložil žalobci, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení 155 628 Kč k rukám advo

Ve dnech 23.-25.6. se uskuteční on-line konference, v rámci které bude představen návrh textu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ a proběhnou kulaté stoly s odborníky k jednotlivým implementačním kartám pro období 2020-2023.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga schválil po projednání ve 22. poradě vedení MŠMT dne 16. 6. 2020 Plán hlavních úkolů České školní inspekce na školní rok 2020/2021.

O ADHD a učitelích s dětským psychologem a terapeutem Martinem Hofmanem

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga schválil po projednání ve 22. poradě vedení MŠMT dne 16. 6. 2020 znění kritérií hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání, podle nichž bude Česká školní inspekce školy a školská zařízení ve školním roce 2020/2021 hodnotit. Kritéria vycházejí z modelu tzv. kvalitní školy, který Česká školní inspekce ve spolupráci s externími odborníky vytvořila.

Včera se v prostorách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy uskutečnilo další z řady setkání tzv. individuálních projektů systémových, které jsou hrazeny z evropských fondů a mají za cíl pozitivně ovlivnit vývoj českého školství. Dnešní setkání bylo zaměřeno na systémovou podporu vzdělávání na dálku, které se pro školy stalo ze dne na den velkým tématem v souvislosti s nouzovým stavem.

Ministr školství Robert Plaga (ANO) příští týden představí návrh strategie vzdělávací politiky do roku 2030.

Rozzlobený rodič a hádka s učitelem

V pátek byl odvysílán poslední díl zábavně-vzdělávací program pro žáky prvního stupně základních škol s podporou MŠMT. 

Obsah přijímacích zkoušek na střední školy by se podle ministra školství Roberta Plagy (ANO) měl změnit. 

Městský soud v Praze uznal žalobu studenta, který nesouhlasil s hodnocením jedné z úloh v maturitním testu z matematiky. 

Během dokončování rukopisu své další knížky, věnované (jak jinak) ředitelkám a ředitelům českých škol, jsem našel čas na pohled zpět. Jednak pro ověření informací, pro utřídění myšlenek a také pro připomenutí, o čem všem se už v otázce ředitelů škol mluvilo, co bylo označeno jako úskalí, a co všechno už by tedy mělo být vyřešeno. Nebo je naivní si myslet, že cíl stanovený v roce 2000, 2005 či 2015 bude na jaře 2020 splněn nebo alespoň nebude kladen na stůl jako čerstvá novinka?