Dokumenty - strana 494

1 Afs 133/2019 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Z.H., zastoupeného Mgr. Tomášem Bařinou, advokátem se sídlem Burianovo nám. 681/8a, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 10. 2016, č. j. 46193/16/5200-10421-707161, č. j. 46194/16/5200-10421- 707161 a č. j. 46195/16/5200-10421-707161, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, č. j. 29 Af 21/2017-68, takto: I . Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, č. j. 29 Af 21/2017-68, se zruš u je. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2016, č. j. 46193/16/5200-10421-707161, č. j. 46194/16/5200-10421-707161 a č. j. 46195/16/5200-10421-707161, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 17.228 Kč a o kasační stížnosti částku 9.114 Kč, vše k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Bařiny do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před správními orgány [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno – venkov (dále jen „správce daně“), platebními výměry ze dne 22. 1. 2016, č. j. 30338/16/3005-51522-711934, č. j. 30439/16/3005-51522-711934 a č. j. 30534/16/3005-51522-711934, vyměřil žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, daň z příjmů fyzických osob, a to za zdaňovací období roku 2012 ve výši 5.595 Kč a současně mu uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 1.119 Kč; za zdaňovací období roku 2013 ve výši 5.025 Kč s povinností uhradit penále z doměřené daně ve výši 1.005 Kč; a za zdaňovací období roku 2014 ve výši 6.180 Kč s povinností uhradit penále z doměřené daně ve výši 1.236 Kč.

1 Afs 131/2020 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: J. B., zastoupen JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem se sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2016, č. j. 55768/16/5300-21443-711868, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2020, č. j. 15 Af 6/2017 - 48, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Finanční úřad pro Ústecký kraj vydal dne 25. 5. 2016 osmnáct platebních výměrů, kterými žalobci sdělil penále za prodlení úhrady daňových povinností na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen, říjen a prosinec 2004, leden až prosinec 2005 a leden, únor a červenec 2006. Šlo o penále ve smyslu § 63 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků (ve znění účinném do 31. 12. 2006); v souzené věci došlo k aplikaci uvedeného ustanovení zákona o správě daní a poplatků na základě § 264 odst. 14 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. [2] Žalovaný v záhlaví popsaným rozhodnutím zamítl žalobcova odvolání a napadené platební výměry potvrdil. [3] Žalobce proti rozhodnutí o odvoláních brojil žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který ji zamítl. [4] Soud vyhodnotil jako opožděnou námitku (uplatněnou v replice ze dne 2. 5. 2017), podle které celkový proces vybírání a vymáhání daňových nedoplatků je v současné době v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný činil úkony přerušující běh promlčecích lhůt až na samém konci šestileté lhůty a v mezid

3 As 197/2017 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci navrhovatele Mgr. M. K., proti odpůrci Městu Bohumín, se sídlem Bohumín, Masarykova 158, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2017, č. j. 79 A 1/2017-40, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2017, č. j. 79 A 1/2017-40, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Navrhovatel se u Krajského soudu v Ostravě domáhal zrušení části územního plánu města Bohumín, který jako opatření obecné povahy č. 02/2014 vydalo zastupitelstvo města Bohumína usnesením ze dne 10. 2. 2014, č. 282/21, s účinností od 1. 3. 2014 (dále jen „územní plán“), a to v té části, která se týkala pozemků v jeho vlastnictví, parc. č. X, v katastrálním území P., obec B. Územním plánem byly tyto pozemky zařazeny do funkční plochy zeleně ostatní a specifické (ZX) (dále též jen „plocha ZX“), přičemž předchozím územním plánem města Bohumína z roku 1998 byly zařazeny do plochy odlišné, individuálního bydlení – venkovská zástavba (IB-11). [2] Krajský soud návrhu v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl a územní plán v napadené části zrušil. V odůvodnění konstatoval, že nebyla porušena ustanovení správního řádu upravující doručení návrhu územního plánu veřejnou vyhláškou, tato vyhláška byla řádně vyvěšena a rovněž bylo řádně oznámeno konání veřejného projednání návrhu. Shledal však, že územní plán, v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, § 53 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), a § 3 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška“), není ve vztahu k ploše ZX náležitě odůvodněn, neboť z něj není patrné, proč byla tato plocha stanovena a podle jakých pravide

5 As 65/2019 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: R. Š., zastoupený JUDr. Ivou Kremplovou, advokátkou se sídlem Botanická 785/9, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Ostravy, se sídlem Prokešovo nám. 1803/8, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2019, č. j. 22 A 8/2019 - 19, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se kasační stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2019, č. j. 22 A 8/2019 – 19, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 3. 12. 2018 č. j. SMO/764038/18/ÚHAaSŘ/Král, ve věci dodatečného povolení stavby. Žalovaný jím zrušil rozhodnutí Statutárního města Ostrava – Úřadu městského obvodu Svinov (dále jen „stavební úřad“) ze dne 27. 6. 2018, č. j. SVI 02590/2018/OVDŽP/Gry, kterým bylo rozhodnuto o dodatečném povolení stavby „Novostavba rodinného domu, včetně přípojek sítí – parcela č. X, k. ú. S. – změna č. 1“ v k. ú. S., a věc byla stavebnímu úřadu vrácena k novému projednání. [2] V řízení o dodatečném povolení stavby byla stavba dodatečně povolena již rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 7. 11. 2014, č. j. SVI 02725/2014/OVDŽP/Gry, které bylo k odvolání J. W. zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 2. 2015, č. j. SMO/045704/15/ÚHAaSŘ/Sag, a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. Rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby ze dne 30. 9. 2015, č. j. SVI 03695/2015/OVDŽP/Gry, bylo k odvolání J. W. zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 1. 2016, č. j. SMO/024159/16/ÚHAaSŘ/Sag, a věc opět vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. Rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném

1 As 126/2020 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. K., zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2018, č. j. OD 870/18-3/67.1/18280/St, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 2. 2020, č. j. 58 A 17/2018 - 40, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Magistrát města Liberec rozhodnutím ze dne 20. 7. 2018, sp. zn.: MML231974/17/7680/OD/Kro, č. j. MML 134932/18, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). [2] Žalobce se dne 10. 8. 2018 pokusil prostřednictvím e-mailu s kvalifikovaným elektronickým podpisem podat odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Zpráva obsahující odvolání však nebyla magistrátu doručena, neboť spamový filtr magistrátu posoudil žalobcovu zprávu jako spam. Žalobce následně podal odvolání dne 13. 8. 2018, které spojil s žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. [3] Magistrát usnesením ze dne 23. 8. 2018, č. j. MML231974/17/7680/OD/Kro, zamítl žalobcovu žádost o prominutí zmeškání úkonu – podání odvolání proti rozhodnutí ze dne 20. 7. 2018. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 10. 2018, č. j. OD 870/18-2/67.1/18244/St, zamítl. [4] Žalobcovo odvolání proti rozhodnutí o přestupku žalovaný zamítl

8 As 135/2018 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Petra Mikeše a soudců Ondřeje Sekvarda a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Spolek – Ochránci Českého lesa, se sídlem Boženy Němcové 729/28, Plzeň, zastoupeného JUDr. Václavem Koreckým, advokátem se sídlem Bedřicha Smetany 167/2, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2015, čj. RR/4185/15, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2018, čj. 30 A 47/2016 - 91, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni z 29. 3. 2018, čj. 30 A 47/2016 - 91, se ruší . II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2015, čj. RR/4185/15, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 456 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Václava Koreckého, do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Městského úřadu Domažlice z 14. 9. 2015, čj. MeDo-48631/2015-Sz, byla umístěna stavba „Myčka osobních a dodávkových automobilů u ČSPH RoBiN OIL – Folmava“. Žalovaný odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl. Učinil tak z důvodu, že žalobce nebyl účastníkem řízení a jeho odvolání proto bylo nepřípustné. Žalobce je sdružením, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny. Stavba myčky nicméně nijak nezasáhne zájem na ochraně přírody a krajiny. Má k ní dojít v areálu již existující čerpací stanice umístěné v zastavěném území obce na území přírodního parku Český les, na již existující zpevněné ploše. Bude napojena na stávající inženýrské sítě, kdy pouze voda bude čerpána z nové vrtané studny. Stavba tak nijak nevybočuje ze stávajících poměrů v území. K zásahu nedojde ani tím, že se stavba má nacházet v blízkosti řeky Teplá Bystřice. To plyne z koo

3 Azs 218/2019 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Q. T. L., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2019, č. j. 57 A 67/2018 – 65, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 8. 1. 2018, č. j. OAM-16900-7/TP-2017, byla na základě § 75 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „cizinecký zákon“), zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podaná dle § 68 téhož zákona. Svým rozhodnutím ze dne 26. 4. 2018, č. j. MV-27748-5/SO-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), pak žalovaná zamítla odvolání žalobce a správní rozhodnutí I. stupně potvrdila. Žalobce napadl její rozhodnutí žalobou ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl svým rozsudkem ze dne 17. 5. 2019, č. j. 57 A 67/2018 – 65 (dále jen „napadený rozsudek“). [2] Ve své žalobě žalobce především namítal, že žalovaná nepřihlédla k dokladu, který předložil v rámci odvolacího řízení, tj. k „propustce z nemocnice“ ze dne 5. 2. 2017 (dále též jen „propustka ze dne 5. 2. 2017“), a jenž potvrzoval jeho onemocnění a hospitalizaci ve Vietnamu v období prosince roku 2016. Tím porušila § 82 odst. 4 správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce současně vysvětlil, jaké okolnosti vedly k tomu, že zmíněný doklad nemohl uplatnit v rámci

5 Ads 208/2019 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: HOLLEN CZ s. r. o., IČ: 28978013, se sídlem Jiráskova 528/51, Mladá Boleslav, zast. JUDr. Jaroslavem Škubalem, advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2019, č. j. 48 A 71/2017 - 37, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2016, č. j. 339/1.30/16-9. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký a Pardubický kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5979/8.30/15-36 (dále jen „napadené prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), za což jí byla uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč. Současně byla stěžovatelce podle § 79 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „správní řád“), uložena povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1000 Kč. Správního deliktu se dopustila tím, že umožnila výkon nelegální práce sedmi fyzickým osobám, které výrok napadeného prvostupňového rozhodnutí vyjmenovává, neboť tyto osoby pro ni vykonávaly závislou práci v jiném než základním pracovněprávním poměru. [2

5 Ads 244/2019 - 49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 6. 2019, č. j. 59 Ad 2/2018 - 55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3400 Kč, a to do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Lucie Šoralové, advokátky se sídlem Kettnerova 1940/1, Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“). Tímto rozsudkem krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 12. 9. 2016, č. j. MPSV- 2016/186117-422/1, kterým stěžovatel zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky - Krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 7. 2016, č. j. 1141054/16/AB. Tímto rozhodnutím byly podle § 9 odst. 4 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně zaměstnanců“), přiznány žalobci mzdové nároky za měsíc únor 2016 ve výši 6 815 Kč. [2] Žalobce požadoval přiznání mzdových nároků za měsíc únor 2016 ve výši 144 212 Kč podle § 9 odst. 3 zákona o ochraně zaměstnanců. Jako podklady osvědčující jeho nárok a výši doložil pracovní smlouvu s PENTAR CE a. s. (nyní STORAGE INDUSTRY a. s.) ze dne 1. 3. 2012, výplatní list za únor 2016 (na něm je uvedena mzda, výše odstupného a náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou), dohodu o rozvázání p

3 As 37/2018 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: M. Š., právně zastoupena Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem Korunní 2569/108a, Praha 10 – Vinohrady, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2015, č. j. ŠMS/2767/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2017, č. j. 57 A 60/2015 – 105, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla již podruhé zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2015. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí 16. základní školy a mateřské školy Plzeň, Americká třída 30, ze dne 11. 2. 2015, č. j. 16ZS/0161/2015, vydané podle § 34 odst. 3 a § 165 odst. 2 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, na jehož základě nebyla žalobkyně přijata ve školním roce 2014/2015 k předškolnímu vzdělávání pro nesplnění podmínek stanovených v § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. [2] Poprvé byla žaloba proti uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2015, č. j. 57 A 60/2015 - 49. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku pak zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2017, č. j. 3 As 13/2016 – 49. Uvedený rozsudek byl pak zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1167/17. Ústavní soud upozornil, že stěžovatelka v doplnění žaloby ze dne 27. 5. 2015 pod bodem II. poukázala na jiný, dle její

Objednejte pro své učitele Zápisník učitele 2020/2021

Už nějakou dobu probíhá široká diskuse o potřebě rozšířit na základních školách výuku informatiky a podporovat děti také ve využívání digitálních technologií v souvislosti s různými předměty a v jejich praktické aplikaci. Současná podoba RVP však tuto skutečnost nereflektuje, proto je revize RVP ZV v tomto smyslu nezbytná. 

4 Afs 480/2019 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: R. M., zast. Mgr. Janem Kocinou, advokátem, se sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2017, č. j. 31630/17/5200-10422-711473, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2019, č. j. 30 Af 44/2017 - 58, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Rozhodnutím Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 16. 9. 2016, č. j. 1666876/16/2311-50523-402080, byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 2011 ve výši 871.320 Kč a současně mu byla uložena povinnost uhradit penále ve výši 174.264 Kč. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 7. 2017, č. j. 31630/17/5200-10422-711473, podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. [3] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2019, č. j. 30 Af 44/2017 - 58, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění rozsudku krajský soud mimo jiné uvedl, že výpovědi žalobcem navržených svědků neprokazují, že zpochybňované stavební práce skutečně provedla společnost SMS Simosta, s.r.o. (dále též jen „SMS Simosta“). Hodnocení výpovědi svědka B. žalovaným považoval krajský soud za řádné a dostatečné, přičemž poukázal na to, že jeho výpověď nevylučovala provedení prací společností SOBA BUILDING, s.r.o. a rovněž připomněl nesoulad tvrzení tohoto svědka o počtu pracovníků společnosti SMS Simosta se zjištěními správce daně. Podl

1 Afs 438/2017 - 52 Z § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vyplývá, že provádí-li odvolací orgán v odvolacím řízení dokazování dle § 115 odst. 1 téhož zákona, je povinen daňový subjekt seznámit nejen s výčtem a obsahem provedených důkazů, ale i se závěry, které z nich pro zjištěný skutkový stav dovozuje, resp. s úvahami, jimiž se při hodnocení důkazů řídil. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců Filipa Dienstbiera, Zdeňka Kühna, Petra Mikeše, Barbary Pořízkové, Aleše Roztočila a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Strojmetal Aluminium Forging, s. r. o., se sídlem Ringhofferova 66, Kamenice, zastoupena JUDr. Lukášem Kuboněm, advokátem se sídlem Choteč 64, okres Praha-západ, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2015, č. j. 34320-2/2015-900000-304.7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2017, č. j. 46 Af 26/2015 - 50, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4.114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Lukáše Kuboně, advokáta, se sídlem Choteč 64, okres Praha-západ. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015 zrušil Celní úřad pro Středočeský kraj platnost vývozního celního prohlášení ze dne 6. 5. 2014, na základě něhož bylo žalobkyni propuštěno zboží do režimu trvalého vývozu a současně určena lhůta k výstupu zboží z celního území Společenství. Spor byl o to, zda žalobkyně dostatečně prokázala, že zboží bylo vyrobeno, vyvezeno a předáno mimo území Evropské unie. Tedy zda žalobkyně předložila dostatečný důkaz o výstupu zboží z celního území Společenství dle čl. 796da odst. 1, 4 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, provádě

1 As 477/2018 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: L. H., zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2018, ve věci sp. zn. S-MHMP 365707/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2018, č. j. 8 A 92/2018 - 20, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává . Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Dne 5. 3. 2018 byla Magistrátu hlavního města Prahy doručena žádost žalobce a F. K. o zápis změny provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel. Jako provozovatel měl být dle žádosti zapsán F. K.. Žalovaný však zapsal v technickém průkazu F. K. i jako vlastníka a v osvědčení o registraci vozidla vyznačil, že provozovatel je i vlastníkem vozidla. Na základě podnětu žalobce a F. K. k provedení přezkumného řízení žalovaný rozhodl usnesením, které pouze poznamenal do spisu, o opravě vad v technickém průkazu a osvědčení o registraci vozidla ve smyslu žádosti ze dne 5. 3. 2018. [2] Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu, jíž se domáhal, aby rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. 3. 2018, „kterým bylo rozhodnuto o změně vlastníka silničního vozidla z L. H. na F. K.“, bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), protože mířila proti úkonu správního orgánu, který není

I.ÚS 3260/19 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti stěžovatele města Kdyně, sídlem Náměstí 1, Kdyně, zastoupeného Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2019, č. j. 28 Cdo 1530/2019-159, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel se v podané ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, a to pro porušení jeho ústavně garantovaných práva na spravedlivý proces. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 2018, č. j. 27 C 5/2018-102 (dále jen "rozsudek okresního soudu"), byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal uložení povinnosti Regionální radě regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen "žalovaný") zaplatit částku 281 413 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. To mělo podle stěžovatele spočívat v tom, že stěžovatel zaplatil žalovanému částku 375 219 Kč, uloženou stěžovateli, jako příjemci podpory projektu, rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 12. 6. 2017, č. j. MF-6203/2016/1203-8, a to za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s projektem "Centrum vodní zábavy Kdyně" (dále jen "rozhodnutí ministerstva"). Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatel zaplatil žalovanému částku 375 219 Kč na základě právního důvodu, kterým je rozhodnutí ministerstva ve spojení s příslušným platebním výměrem. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, č. j. 22 Co 1385/2018-137 (dále jen "rozsudek krajského soudu"), výrok rozsudku okresního soudu o zamítnutí žaloby stěžovatele potvrdil, neboť se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele v záhlaví uvedeným usnesením odmítl, neboť jej neshledal přípustným. V odůvodnění konstatoval, že jestli

Daňové řízení: odvolací řízení; dokazování k § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu Z § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vyplývá, že provádí-li odvolací orgán v odvolacím řízení dokazování dle § 115 odst. 1 téhož zákona, je povinen daňový subjekt seznámit nejen s výčtem a obsahem provedených důkazů, ale i se závěry, které z nich pro zjištěný skutkový stav dovozuje, resp. s úvahami, jimiž se při hodnocení důkazů řídil. (Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2020, čj. 1 Afs 438/2017-52) Prejudikatura: č. 3848/2019 Sb. NSS, č. 3958/2020 Sb. NSS. Věc: Strojmetal Aluminium Forging, s. r. o. proti Generálnímu ředitelství cel o vývozním celním prohlášení, o kasační stížnosti žalovaného. Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015 zrušil Celní úřad pro Středočeský kraj platnost vývozního celního prohlášení ze dne 6. 5. 2014, na základě něhož bylo žalobkyni propuštěno zboží do režimu trvalého vývozu a současně určena lhůta k výstupu zboží z celního území Společenství. Spor byl o to, zda žalobkyně dostatečně prokázala, že zboží bylo vyrobeno, vyvezeno a předáno mimo území Evropské unie. Tedy zda žalobkyně předložila dostatečný důkaz o výstupu zboží z celního území Společenství dle čl. 796da odst. 1, 4 Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „prováděcí předpis“). Jednalo se o 30 balení (palet) autodílů, konkrétně hliníkových slitin šasi, o celkové váze 7049,40 kg, v deklarované hodnotě zboží 80.502,40 €, které žalobkyně vyvezla do Číny. Odvolání proti rozhodnutí dne 2. 7. 2015 žalovaný zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Praze. Argumentovala, že žalovaný věc posuzoval výlučně z formálních hledisek, neboť neuznal dvě listiny, které k výzvě žalobkyně předložila a prokazovala, že zboží opustilo území Společenství, z hledisek dostatečnosti a

Zákoník práce rozlišuje tři intenzity porušení povinností zaměstnance: zvlášť hrubé, závažné, a méně závažné.

O co usiluje ČOSIV? S kým spolupracuje? V čem vidí hodnotu vize úspěch pro každého žáka? Na co se zaměřil během nouzového stavu? 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga dnes na odborné konferenci v sídle Národního pedagogického institutu představil návrh textu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. „Cíle jsou v podstatě dva – zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí, které by odpovídaly 21. století, a dále snížit nerovnost v přístupu ke vzdělávání,“ řekl ministr školství. Jednotlivé části konference budou probíhat i následujících dvou dnech a zájemci je mohou shlédnout a zapojit se i on-line.