Dokumenty - strana 496

Další kola přijímacího řízení se konají plně podle ustanovení školského zákona.

3 As 451/2019 - 51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Ing. J. R., LL.M., zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem Praha 3, Ondříčkova 1304/9, proti žalovaným 1) Policii České republiky - Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Praha 4, Kongresová 2, a 2) Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č. j. 11 A 92/2019-45, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] V záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem, který měl spočívat v tom, že mu příslušníci Policie ČR nařídili ukončit vyklízení bytů č. 13 a č. 14 v jeho vlastnictví na adrese x, které prováděl dne 1. 4. 2019. Konkrétně navrhoval, aby soud postup zasahujících policistů deklaroval jako nezákonný zásah ve smyslu ustanovení § 82 in fine soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [2] Z hlediska skutkového stavu věci považoval městský soud za nesporné, že žalobce pronajal výše označené byty paní Š. Š. a paní Š. M. Dne 1. 4. 2019 se žalobce dostavil spolu s dalšími dvěma muži do bytu paní Š. se záměrem byt vyklidit, neboť měl za to, že nájem (v souladu s uzavřenou nájemní smlouvou a jejím dodatkem) skončil v důsledku nezaplacení nájemného. Nájemkyně zavolala policii a požádala o pomoc s tím, že má v bytě cizí osoby. Přivolaná hlídka na místě konstatovala, že mezi žalobcem a nájemkyní je soukromoprávní spor, který není oprávněna řešit. Zasahující policisté žalobci sdělili, že si nemůže počínat svémocně, ale musí se obrátit na pří

3 Afs 148/2018 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Mgr. G. K., zastoupená Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem 28. října 438/219, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2018, č. j. 22 Af 147/2017 – 32, takto: I. Návrh žalobkyně na přerušení řízení se zamítá . II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2018, č. j. 22 Af 147/2017 – 32, se zrušuje. III. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 9. 2017, č. j. 40282/17/5100- 31461-702147, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 20 342 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Gocmana, advokáta. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 9. 2017, č. j. 40282/17/5100-31461-702147, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr na daň z převodu nemovitostí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 16. 6. 2016, č. j. 2288538/16/3216-70462-800668 (dále jen „platební výměr“). Správce daně vyměřil platebním výměrem žalobkyni daň z převodu nemovitostí ve výši 75 000 Kč podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon o trojdani“), ve spojení s § 57 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, postupem podle § 145 odst. 1 daňového řádu, ve spojení s § 98 a § 147 téhož zákona. Konkrétně se jednalo o tyto nemovitosti: budova č. p. X, postavená na pozemku parc. č. X, postavená na pozemku X, a dále pozemky č. p. X, X a X, vše v kata

5 Ads 90/2019 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: D. J., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 3. 2019, č. j. 72 Ad 57/2018 – 50, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 9. 2018, č. j. MPSV – 2018/161245-421/1, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) ze dne 22. 6. 2018, č. j. OLA – 4445/2018 – CO, kterým byla žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen ,,zákon o zaměstnanosti‘‘), uložena povinnost vrátit na účet úřadu práce podporu v nezaměstnanosti v částce 32 116 Kč za období od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen ,,krajský soud‘‘), který rozsudkem ze dne 4. 3. 2019, č. j. 72 Ad 57/2018 – 50, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Krajský soud dospěl k závěru, že absence posouzení v posudku o invaliditě, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, byla vadou řízení, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle konstantní judikatury musí být posudek o invaliditě především úplný a přesvědčivý, v souzené věci však posudek o invaliditě ze dne 3. 5. 2018 neobsahuje žádnou informaci o tom, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek její pracovní schopnost přitom z

Přijímací zkoušky na vysoké školy jsou v plném proudu, letos budou kvůli odkladu způsobenému koronavirem netradičně pokračovat i během prázdnin. A o jaké školy či obory byl letos mezi hlásícími se studenty největší zájem? Jak vyplývá z analýzy vzdělávací společnosti Tutor založené na číslech z MŠMT a jednotlivých vysokých škol, nejvíce oproti loňsku vzrostla poptávka po technických oborech. Byť je letos méně maturantů než v roce 2019, přišlo na ně zhruba o desetinu více přihlášek. Naopak zájem o lékařské a zdravotnické obory proti loňskému rekordnímu roku poklesl, byť je v absolutních číslech pořád obrovský.

MŠMT dnes schválilo kritéria hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání, podle kterých bude Česká školní inspekce hodnotit školy a školská zařízení ve školním roce 2020/2021.

9 Afs 124/2020 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Ing. J. T., zast. JUDr. Marií Martinovou, advokátkou se sídlem Roháčova 2614, Tábor, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v neprohlášení nicotnosti rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 4. 9. 2017, č. j. 1677448/17/2308-50521-401864, č. j. 1677386/17/2308- 50521-401864, č. j. 1677403/17/ 2308-50521-401864, č. j. 1677258/17/2308-50521-401864, č. j. 1677473/17/2308-50521-401864, č. j. 1677285/17/2308-50521-401864, č. j. 1677472/17/2308- 50521-401864, č. j. 1677475/17/ 2308-50521-401864, č. j. 1674707/17/2308-50521-401864 a č. j. 1677477/17/2308-50521-401864, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2020, č. j. 30 A 159/2019 - 62, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) brojil žalobce proti nezákonnému zásahu, který spatřoval v tom, že na základě jeho podnětu ze dne 2. 12. 2019 žalovaný neprohlásil nicotnost rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „finanční úřad“) ze dne 4. 9. 2017 specifikovaných v záhlaví, jimiž bylo pro nepřípustnost ve smyslu § 113 odst. 1 písm. c) ve vazbě na § 144 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zastaveno řízení o odvolání proti dodatečným platebním výměrům vydaným dne 28. 7. 2017. Ty byly vydány na základě žalobcem podaných dodatečných daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2011 až 3. čtvrtletí roku 2013. K nim však žalobce připojil komentář, v němž vyjádřil n

1 Afs 111/2019 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. L., zastoupeného JUDr. Otto Walachem, advokátem se sídlem 1. máje 493, Třinec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2017, č. j. 5425/17/5300-22441-711458, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2019, č. j. 22 Af 37/2017 – 56, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Dne 10. 2. 2016 vydal Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (správce daně) dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců ledna až prosince 2012. Odvolání žalobce žalovaný dne 6. 2. 2017 zamítl. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. [3] Soud se nejprve zabýval námitkou prekluze práva stanovit daň. Uvedl, že daňová kontrola byla zahájena 8. 4. 2013 (resp. 16. 7. 2013 pro zdaňovací období 9, 10 a 12/2012), v souladu s § 148 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu začala od těchto dat běžet znovu lhůta pro stanovení daně, a to 3 letá (§ 148 odst. 1 daňového řádu). Dne 10. 2. 2016 byly vydány dodatečné platební výměry a doručeny 18. 2. 2016 (tj. během posledních 12 měsíců v rámci nové 3 leté lhůty), tím se v souladu s § 148 odst. 2 daňového řádu lhůta pro stanovení daně prodloužila o 1 rok. Pokud tedy bylo napadené rozhodnutí žalovaného vydáno 6. 2. 2017 a doručeno 10. 2. 2017, daň byla stanovena v zákonné lhůtě. Žalobce argumentoval přechodným ustanovení

2 Afs 388/2019 - 70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Johnson Controls Czech, s. r. o., se sídlem Líbalova 2348/1, Praha 4, zast. JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha 1, proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad, se sídlem nábř. Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 5. 12. 2019, č. j. 11 A 34/2019 – 46, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č. j. 11 A 34/2019 – 46 se ve výroku II. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (dále též „daňový subjekt“) se svou žalobou domáhala ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v zahájení a provádění kontroly daně z příjmů právnických osob zahájené dne 1. 8. 2018 za zdaňovací období (hospodářský rok) od 1. 10. 2008 do 30. 9. 2009, od 1. 10. 2009 do 30. 9. 2010 a od 1. 10. 2010 do 30. 9. 2011. Žalobkyně byla názoru, že daňová kontrola byla zahájena po uplynutí prekluzivní lhůty k vyměření daně, přičemž s podanou stížností v rámci daňového řízení nebyla úspěšná. II. Rozhodnutí městského soudu [2] Městský soud výrokem I. napadeného rozsudku zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala určení, že daňová kontrola daně z příjmu právnických osob vedená Specializovaným finančním úřadem u společnosti Johnson Controls Czech, s. r. o., zahájená protokolem ze dne 1. 8. 2018., č j. 128700/18/4225-21791-506621, je nezákonným zásahem. Tento výrok městský soud odůvodnil tím, že se žalobkyně domáhala deklaratorního výroku o nezákonnosti zásahu, který dosud trvá, a proto není na místě vyslovit jeho nezákonnost, ale rozhodnout o povinnosti zásah uko

2 As 350/2018 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: doc. JUDr. F. V., Ph.D., zastoupený JUDr. Filipem Černým, advokátem se sídlem Slavíčkova 2, Praha 6, proti žalované: Policejní akademie České republiky v Praze, se sídlem Lhotecká 559/7, Praha 4, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 5. 2015, č. j. PA-643-16/ČJ-2015, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2018, č. j. 8 A 131/2015 – 153, takto: I. Kasační stížnost žalované se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti 8228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Filipa Černého, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 5. 2015, č. j. PA-643-16/ČJ-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zrušila vysokoškolský diplom č. 3 ze dne 27. 6. 2007 a dodatek k diplomu č. 3 z téhož dne, jímž byl žalobci v doktorském studijním programu bezpečnostně právní studia P6806 ve studijním oboru Policejní management a kriminalistika 6806V011 na Policejní akademii České republiky v Praze (dále též jen „PAČR“) udělen titul Ph.D., a to s účinky ode dne 27. 6. 2007. [2] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud rozsudkem ze dne 20. 9. 2018, č. j. 8 A 131/2015 – 153 (dále jen „napadený rozsudek“), zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [3] Městský soud k námitce nicotnosti napadeného rozhodnutí uvedl, že v době, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění účinném ke dni 13. 5. 2015 (dále jen „zákon o vysokých školách“), n

8 As 331/2019 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Ondřeje Sekvarda v právní věci žalobce: L. H, zastoupen Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 4, se sídlem Antala Staška 2059/80b, Praha 4, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, čj. 3 A 161/2018-53, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, čj. 3 A 161/2018-53, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný obdržel 20. 2. 2018 od žalobce (dále „stěžovatel“) prostřednictvím datové schránky vyplněný přihlašovací lístek k trvalému pobytu. Následně 22. 2. 2018 obdržel od stěžovatele doporučeným dopisem zaslané doplnění dokladů k ohlášení změny místa trvalého pobytu, konkrétně průvodní dopis s vylepeným 50 Kč kolkem, nájemní smlouvu a jeho občanský průkaz. Žalovaný následně stěžovateli přípisem mimo jiné sdělil, že všechny úkony spojené se změnou místa trvalého pobytu a výměnou občanského průkazu je třeba provést osobně a vyzval jej k osobnímu provedení úkonu, s využitím originálu tiskopisu „Přihlašovací lístek k trvalému pobytu“. Dne 28. 2. 2018 stěžovatel zaslal žalovanému prostřednictvím datové schránky zmocněnce tentýž přihlašovací lístek k trvalému pobytu a plnou moc, kterou zmocnil J. H. k ohlášení změny místa trvalého pobytu jeho jménem. Stěžovatel následně prostřednictvím svého zmocněnce reagoval na výzvu žalovaného tak, že věc nelze vyřídit pouhým přípisem a v případě nedostatků v předložených dokladech je třeba stěžovatele vyzvat k jejich odstranění, ve k tomu stanovené přiměřené lhůtě, a při neodstranění nedostatků je žalovaný povinen vydat rozhodnutí. Žalovaný 12. 3. 2018 stěžovatele vyzval, aby předložil or

7 As 171/2019 - 49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci navrhovatelky: Commexim Group a. s., se sídlem Rudných dolů 291, Jílové u Prahy, zastoupena JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti odpůrkyni: Obec Sulejovice, se sídlem Náves 5, Sulejovice, zastoupena JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem Revoluční 551/6, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 40 A 41/2018 - 82, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 40 A 41/2018 - 82, se zrušuje. II. Opatření obecné povahy – Územní plán Sulejovice, vydaný usnesením Zastupitelstva obce Sulejovice č. 2 ze dne 2. 3. 2016, který nabyl účinnosti dne 18. 3. 2016, se zrušuje v textové části I., písm. f) v rozsahu vymezení ploch „VL Plochy výroby a skladování - lehký průmysl“, a to dnem právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku se návrh na zrušení Územního plánu Sulejovice, vydaného usnesením Zastupitelstva obce Sulejovice č. 2 ze dne 2. 3. 2016, který nabyl účinnosti dne 18. 3. 2016, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Zastupitelstvo odpůrkyně vydalo usnesením č. 2 ze dne 2. 3. 2016 v samostatné působnosti opatření obecné povahy - Územní plán Sulejovice (dále též „územní plán“). Územní plán dopadá též na pozemky ve vlastnictví a spoluvlastnictví navrhovatelky nacházející se v areálu označovaném jako Labena nebo Fruta (dále též „areál Fruty“). Územní plán zařadil tyto pozemky do režimu „VL plochy výroby a skladování - lehký průmysl“, dále do části areálu a jeho blízkosti umístil koridor územní rezervy pro vysokorychlostní železniční trať R6, v těsném sousedství umístil regionální biokoridor RBK 616, cykloste

1 As 42/2019 - 50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. J., zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 10/1340, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát města Karlovy Vary, se sídlem Moskevská 21, Karlovy Vary, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2016, č. j. 11062/OD-P/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2018, č. j. 17 A 79/2016 – 105, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Dne 25. 7. 2016 žalovaný zastavil podle § 76 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, řízení ve věci přestupků žalobce proti zákonu č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, kterých se měl dopustit tím, že se odmítl podrobit dechové zkoušce a následnému vyšetření, zda při řízení nebyl ovlivněn alkoholem, a tím že měl řídit osobní motorové vozidlo bez příslušného řidičského oprávnění, neboť odpovědnost za přestupek ke dni 23. 7. 2016 zanikla. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Plzni. Namítal, že rozhodnutím žalovaného byl zbaven práva na to, aby bylo meritorně rozhodnuto o jeho nevině, tedy, aby bylo řízení zastaveno z příznivějšího důvodu. Tvrdil rovněž, že ve správním řízení v jeho věci jednala podjatá úřední osoba, a další procesní pochybení žalovaného. Krajský soud svým prvním rozhodnutím ve věci žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.), neboť dospěl k závěru, že rozhodnutím o zastavení řízení o přestupku „zcela zjevně nemohlo

7 Ads 130/2020 - 16 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: VITOLG s. r. o., se sídlem Starobrněnská 334/3, Brno, zastoupen Mgr. Michalem Wiedermannem, advokátem se sídlem Bauerova 491/10, Brno, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2020, č. j. 62 Ad 11/2018 – 112, takto: I. Kasační stížnost se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce Mgr. Michala Wiedermanna, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Rozsudkem ze dne 9. 4. 2020, č. j. 62 Ad 11/2018 – 112, Krajský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2018, č. j. 6714/1.30/18-4. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 7. 8. 2018, č. j. 15484/9.30/18-11, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že umožnil dvěma osobám výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1. a 2. téhož zákona. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 120 000 Kč. [2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu blanketní kasační stížnost. [3] Takto formulovaná kasační stížnost nebyla věcně projednatelná, neboť neobsahovala žádný konkrétně vymezený důvod, pro který stěžovatel napadl rozhodnutí krajského soudu. Usnesením ze dne 12. 5. 2020, č. j. 7 Ads 130/2020 – 11, Nejvyšší správní soud vyzval stěž

Krizová opatření minulých měsíců související s pandemií  překvapila nemile nás všechny. Veřejný ochránce práv (ombudsman) se setkává v posledních měsících proto jak s "klasickými" stížnostmi a podněty, typicky proti úřadům, tak s nestandardními dotazy a požadavky, které mají přímou souvislost s propuknutím pandemie a následnou reakcí veřejné moci v podobě řady nestandardních zásahů do práv občanů.

Střední školy mají k dispozici kompletní výsledky uchazečů, kteří konali jednotnou přijímací zkoušku v řádném termínu.

1 As 80/2020 - 36 I. Účelem § 37, resp. § 38 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, je mimo jiné dát správním orgánům demonstrativní kritéria k potřebné individualizaci ukládané sankce tak, aby nebyla arbitrární a pouze obecně odůvodněná. Trestání za běžné přestupky typu překročení nejvyšší dovolené rychlosti má být v zásadě rutinní, časově nenáročnou záležitostí, která předpokládá rychlé a efektivní vyřešení celé věci. Toho není možno dosáhnout nepřiměřeným zvyšováním požadavků kladených na správní orgány při odůvodňování výše uložené sankce, např. požadavkem na zohlednění technického stavu vozidla či pozemní komunikace. II. Byl-li návod k obsluze silničního laserového rychloměru veřejně dostupný na internetu, nemohlo být neposkytnutím jeho kopie ve správním řízení porušeno právo účastníka řízení na obhajobu, resp. právo vyjádřit se ke všem podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 s. ř. ve spojení s § 38 odst. 4 s. ř.). ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: R. Ch., zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému:Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2019, č. j. KUJCK 32217/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2020, č. j. 55 A 5/2019 - 27, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřizná vá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Městský úřad Vimperk rozhodnutím ze dne 19. 10. 2018, č. j. MUVPK-OD-35065/18-SVECH, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst.

1 Ads 54/2020 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Mgr. Bc. et Bc. R. B., LL.M., zastoupen doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 24, proti žalovanému: státní tajemník Ministerstva práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2020, č. j. 5 A 63/2018 – 61, takto: I. Výrok I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2020, č. j. 5 A 63/2018 – 61 se zrušuje. II. Žaloba, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalovaný po rozhodnutí ze dne 22. 12. 2017, č. j. MPSV-2017/264677-111, o odvolání žalobce ze služebního místa představeného – náměstka pro řízení sekce informačních technologií, s účinností od 1. 1. 2018 nepřevedl žalobce na jiné vhodné služební místo, byl nezákonný, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení. IV. Žalobci se vrací zaplacené soudní poplatky za žalobu a za kasační stížnost ve výši 7.000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce doc. JUDr. Martina Kopeckého, CSc., advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal žalobou ochrany před nezákonným zásahem ze strany žalovaného. Toho se měl žalovaný dopustit tím, že jej po vydání rozhodnutí ze dne 22. 12. 2017, č. j. MPSV-2017/264677-111, o odvolání z místa představeného – náměstka pro řízení sekce informačních technologií, nepřevedl na jiné vhodné služební místo podle § 61 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“). Místo toho vydal ža

1 Azs 83/2020 - 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. K., zastoupen Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem Riegrova 223/20, Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2019, č. j. MV-109977-4/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2020, č. j. 30 A 105/2019 - 57, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Jana Blažka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 10. 6. 2019, č. j. OAM-13905-14/ZM-2019, zamítlo podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a s § 37 odst. 2 písm. a) a v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobcovu žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. Touto překážkou měl být výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah v období od 1. 6. 2017 minimálně do 22. 6. 2017 a výkon práce v rozporu s vydanou zaměstnaneckou kartou a rozhodnutím o povolení k zaměstnání. [2] Žalovaná žalobcovo odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Rozsudek krajského soudu [3] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni, který na jejím základu rozhodnutí žalované i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [4] Krajsk

III.ÚS 507/20 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti obchodní společnosti XAVEROV trade, a. s. zastoupené JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem, sídlem U Roháčových kasáren 1555/10, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2019 č. j. 21 Cdo 3524/2019-694, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2019 č. j. 23 Co 30/2019-655 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. října 2018 č. j. 15 C 169/2009-607, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, a Bc. Dity Portové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. V ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž měla být porušena její ústavně zaručená práva a svobody podle čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a napadených soudních rozhodnutí se podávají následující skutečnosti. Právní předchůdkyně stěžovatelky, obchodní společnost Šumavský Masokombinát, a. s., uzavřela s účinností od 19. 12. 2003 s vedlejší účastnicí pracovní poměr na pracovní místo vedoucí ekonomického oddělení, s místem výkonu práce v Klatovech. Stěžovatelka se následně stala právní nástupkyní společnosti Šumavský masokombinát, a. s., a to v důsledku sloučení těchto dvou obchodních společností. Od 1. 6. 2006 se stal původní podnik v Klatovech jednou z provozoven stěžovatelky. Dne 12. 7. 2006 doručila st