prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc.

Už několik dnů myslím na zářijovou konferenci, která se bude konat u příležitosti nedožitých stých narozenin mého milovaného profesora Zdeňka Matějčka a kterou pořádá jeho vnučka paní Mgr. Alžběta Candia...

Přechod mezi předškolním věkem a mladším školním věkem je často vyjadřován dosažením tzv. školní zralosti. V biologickém slova smyslu to vyjadřuje určitý stupeň zralosti centrální nervové soustavy, který je podmínkou pro druhy učení vyžadované ve škole. Dokonce se kdysi sledovaly i tělesné (růstové) předpoklady pro školní docházku a zjišťovala se tzv. filipínská míra (zda si dítě přes hlavu dosáhne pravou rukou na levý ušní lalůček). V současnosti je školní zralost zjišťována komplexem testových metod nejčastěji v pedagogicko-psychologických poradnách. Obecně lze říci, že školní zralostí rozumíme to, že dítě dozrálo pro školní nároky v rovině biologické, sociální a psychické.

Počátek školní docházky má zásadní význam pro vytvoření pozitivního či negativního vztahu dětí ke škole. Právě z tohoto důvodu by měl být kladen možná větší důraz na utváření vztahů a postojů než na osvojování si dovedností, vědomostí a návyků. V první třídě se rozhoduje o tom, zda si dítě uchová svou přirozenou zvídavost, případně ji začne rozvíjet, nebo zda se ve škole bude učit především strategie, jak v ní přežít a nedostat špatné známky. Vzájemné vztahy mezi dítětem, rodinou a školou jsou zásadní pro vytvoření si vztahu dítěte ke škole (Franclová, 2003).

Přípravu dětí na školu lze chápat z mnoha hledisek. Naší prioritou je hledisko dítěte a jeho vývoje, a proto jsme ji rozdělili na přípravu dlouhodobou, střednědobou a krátkodobou. V podstatě lze zdravý a harmonický vývoj dítěte chápat jako nejlepší přípravu na pozdější školní docházku. Přesto zmíníme jen některé aspekty předškolního vývoje, které považujeme za důležité.

Přinášíme pokračování článku prof. PhDr. Lenky Šulové, CSc., ze Speciálu pro MŠ č. 5/2013.

Dnešní společnost v ČR je velmi orientovaná na výkon a přenáší tento jev i do vztahů rodiče-děti, případně učitelé-žáci. Rodiče si tedy často u dětí více cení dobrých známek ve škole než dobrých povahových vlastností, jejich charakteru či dobrého chování. Učitelé kladou větší důraz na předávání znalostí než na předávání hodnot a výchovných principů.

V prostředí mateřských škol se v posledních letech objevuje stále větší počet dětí cizinců či dětí, kteří mají jednoho z rodičů cizince a jsou vychovávány bilingvně. Pedagogové se tak mohou ocitnout v situaci, že neví, jak mají komunikovat s daným dítětem či s rodiči-cizinci. Každá strana může přispět k tomu, že jejich komunikace je vzájemně obohacující a inspirativní, nebo naopak nejasná, jež vede k různým nedorozuměním. Dopady obou druhů komunikace ovlivňují ve svém důsledku práci s předškolním dítětem a jeho výchovu.

Současná společnost více umožňuje to, že lidé mají příležitost navazovat partnerské vztahy s cizincem. Často je pak přirozeným výsledkem takových vztahů uzavření manželství a narození dítěte do tzv. smíšeného manželství.