Jana Mahdalíčková

V roce 1985 formulovala Rada Evropy definici domácího násilí: „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí spáchané v rámci rodiny některým z jejích členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu nebo svobodu jiného člena stejné rodiny nebo vážně poškozují rozvoj jeho osobnosti.“ Jednotlivé pojmy uvedené v této definici jsou podrobně definovány i v českém právním řádu.

Extremismus chápeme jako vyjádření krajně radikálního, výstředního postoje, který vybočuje ze zákonných norem. Rozumíme jím aktivity zpravidla s ideologickou motivací a s prvky netolerance, které útočí proti demokratickým principům a proti společnosti.

Titulek v celostátním deníku z počátku dubna minulého roku: „Téměř každý čtvrtý žák devátého ročníku základní školy z Orlové na Karvinsku užívá nelegální drogy, ať už marihuanu, nebo třeba pervitin. Ten je dokonce častější. Toto šokující zjištění ukázal průzkum, který provedla městská policie ve spolupráci se školami.“1 Otevřel se další problém ve školách, který nechceme pojmenovat a o kterém se nemluví.

Dítě musí mít pocit bezpečí. Je to jistota, že svět, v němž žije, mu nebude ubližovat a že je pro ně přehledný. Ví, kde co je, co smí a co nesmí. Takový pocit by jistě mělo mít především v rodině a ve škole. Řada dětí má velké problémy proto, že mu dospělí bezpečí neposkytují.

Hypotéza frustrace-agrese podle Freuda: „Při každém zmaření úsilí člověka dosáhnout jakéhokoli cíle dojde k vyvolání agresivního pudu, který motivuje chování směřující k poškození překážky (osoby nebo objektu), jež vyvolává frustraci.“

Hypotéza frustrace-agrese podle Freuda: „Při každém zmaření úsilí člověka dosáhnout jakéhokoli cíle dojde k vyvolání agresivního pudu, který motivuje chování směřující k poškození překážky (osoby nebo objektu), jež vyvolává frustraci.“

Z policejních statistik vyplývá, že děti v České republice spáchají za rok zhruba tisícovku násilných a na tři tisíce majetkových trestných činů. Čím to je, že se nedaří ochránit mládež, ale ani veřejnost, před důsledky kriminální „kariéry“?

V naší současné moderní společnosti se klade velký důraz na uplatňování a respektování lidských práv a svobod jednotlivců. Důraz na plnění právních povinností je minimální. Svoboda jednotlivce se často chápe jako možnost dělat si, co se mi líbí, co teď zrovna chci, a na nic a na nikoho se neohlížet.

Důvodem k napsání tohoto článku je snaha upozornit na význam školního (vnitřního) řádu pro uspořádání a stanovení pravidel právních vztahů ve školách a školských zařízeních. Jestliže má školní řád plnit svou funkci, tj. stanovit taková pravidla, která by skutečně smysluplně upravovala vztahy ve škole, je dobré se seznámit se zásadami pro tvorbu školního řádu podle platné školské legislativy. Zajímavá by jistě byla i diskuze o nových zkušenostech z pedagogické praxe a o možnosti jejich aplikace do ustanovení školního řádu.

V posledních letech stoupá agresivní chování žáků a studentů vůči učitelům. Jedná se především o slovní urážky, sexuální harašení (obscénní gesta, osahávání), obtěžování (ničení majetku, telefonáty, obtěžování jejich dětí), zastrašování zneužitím vlivných známostí, výhružky fyzickým násilím, a to i ze strany rodičů, a fyzické násilí.

V posledních letech stoupá agresivní chování žáků a studentů vůči učitelům. Jedná se především o slovní urážky, sexuální harašení (obscénní gesta, osahávání), obtěžování (ničení majetku, telefonáty, obtěžování jejich dětí), zastrašování zneužitím vlivných známostí, výhrůžky fyzickým násilím, a to i ze strany rodičů, a fyzické násilí. Byly zaznamenány i útoky se zbraní, včetně usmrcení učitele.

Jsou děti odpovědné za své jednání? Za děti jsou přece vždy odpovědní dospělí, a to především rodiče! To je všeobecně převažující názor. Ale je tomu opravdu tak?

Poslání školní družiny je odlišné od poslání školy. Nejedná se o pokračování školního vyučování, má svá specifika, která ji od školního vyučování odlišují. Zájmové vzdělávání jednoznačně napomáhá naplňovat vzdělávací cíle stanovené školským zákonem. Je nezbytnou součástí procesu celoživotního učení každého jednotlivce. Zájmové vzdělávání poskytuje účastníkům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti. Uskutečňuje se ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, zejména ve střediscích volného času, školních družinách a školních klubech.1)

Posláním trestního práva je reagovat na trestní bezpráví dosahující stanovené minimální intenzity s přihlédnutím k nebezpečnosti osoby, která jej spáchala. Bezprávím se zde rozumí z hlediska právních norem nežádoucí chování (špatnost), kterým se porušuje nebo ohrožuje chráněný zájem společnosti (například zdraví, život, majetek). Pachatel jednal protiprávně, tj. v rozporu se stanovenou povinností, činil to, co je zakázáno. Přitom si byl vědom, že páchá čin, který je nedovolený a že může způsobit bezprávný následek.

Pedagogická činnost zasahuje do různých oblastí života a dotýkají se jí také různé oblasti práva. Některými z nich se dále budeme zabývat.

Vedle obecné odpovědnosti podle občanského zákoníku má každý pedagog odpovědnost vyplývající z jeho zaměstnaneckého poměru, tj. podle zákoníku práce, a samozřejmě také odpovědnost vyplývající ze školského zákona.

Od 1. ledna letošního roku nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, známý pod názvem „nový občanský zákoník“ (NOZ). Přinesl celou řadu poměrně závažných změn, které mají vliv nejen na náš občanský život, ale mohou ovlivnit i vztahy ve škole.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přinesl od 1. ledna letošního roku celou řadu změn týkajících se i pedagogické praxe v mateřských školách. Úprava obecné odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku se vztahuje na každého, bez ohledu na pracovní zařazení.